Preventívna pastorálna pomoc ľuďom ktorí rozmýšľajú o odchode z aberantného spoločenstva veriacich

Pastýři s dobrými úmysly

Aleš Franc





Tato práce byla v původní formě předložena jako seminární práce

z předmětu „pastorální teologie 3“ na KTaK UMB pod názvem

„Preventívna pastorálna pomoc ľuďom, ktorí rozmýšľajú o odchode z

aberantného spoločenstva veriacich“.

Aleš Franc©

Biblická Apologetika

BRNO

2012

1

Místo předmluvy



MK odmietlo registráciu Cirkvi kresťanské spoločenstvá Slovenska

V uplynulom týždni nadobudlo právoplatnosť rozhodnutie ministerstva kultúry, ktorým

MK SR ako registrujúci orgán podľa § 16 ods. 2 zákona č. 308/1991 Zb. o slobode

náboženskej viery a postavení cirkví a náboženských spoločností v znení neskorších

predpisov, odmietlo registráciu Cirkvi kresťanské spoločenstvá Slovenska so sídlom Dom

viery, Karpatská 17, 058 01 Poprad.

Dôvodom tohto zamietavého rozhodnutia bolo, že založenie a činnosť Cirkvi

kresťanské spoločenstvá Slovenska je v rozpore so zákonom o slobode náboženskej

viery a postavení cirkví a náboženských spoločností, ako aj inými predpismi. Zároveň je táto

činnosť rozporná so zásadami ľudskosti a znášanlivosti, s ochranou zdravia občanov,

a taktiež sú ňou ohrozené občianske práva.

Rozsiahle a dlhodobé znalecké dokazovanie a zhromaždené dôkazy jednoznačne

preukázali, že Cirkev kresťanské spoločenstvá Slovenska nespĺňa zákonom stanovené

podmienky na jej registráciu podľa osobitného zákona.



23. 5. 2011

2





Obsah


Úvod ............................................................................................................................... 4

1.

Problém psychického zneužívání v charismatickém hnutí ....................................... 6

2.

Obvyklé principy věrouky charismatických sborů v ČR ...........................................10

1.1

Předůrazněné učení o duchovních darech či moci Ducha, získaných skrze

proroctví a vzkládání rukou ...............................................................................................12

1.2

Učení, že je církev založena na dnešních apoštolech a prorocích ...................13

1.3

Učení o vyznávání hříchů člověku a vysvobození, dávající člověku privilegia,

náležející pouze Kristu......................................................................................................14

1.4

Chybné učení o udělení daru jazyků jako speciálního vybavení pro misijní

službu………………………………………………………………………………………………15

1.5

Extrémní a nebiblická praxe prorokování a vedení skrze osobní proroctví ......15

1.6

Učení o démonizaci věřících a potřeby exorcismu z křesťanů .........................17

1.7

Nutnost destrukce denominací a sjednocení církví ..........................................17

1.8

Současná aktualizace .....................................................................................19

2.

Praktické důsledky pro pastoraci ............................................................................20

2.1

Jsem povolán zůstat a varovat ........................................................................21

2.2

Nemohu opustit sbor, do kterého mne povolal Bůh .........................................22

2.3

Bojím se, že skončím jako ostatní ...................................................................22

2.4

Nemám kam jít ................................................................................................23

2.5

Zůstávám zde kvůli lidem ................................................................................23

3.

Jak pomoci? ...........................................................................................................24

3.1

Správná diagnóza ...........................................................................................24

3.2

Správné léčba .................................................................................................25

3.3

Varování ..........................................................................................................28

4.

Závěr ......................................................................................................................30

Literatura .......................................................................................................................32



3

Úvod

V současné době je na poli pastorální teologie mezi křesťany, zejména na Slovensku, ve

zvýšené míře opět diskutované téma psychické manipulace v souvislosti se zneužíváním

duchovní autority vedoucích některých církví a sborů. Jakoby, ať už vědomě, či implicitně, si

někteří církevní pracovníci vytvářeli duchovní i psychickou závislost na své osobě. V roce

2011 byla například opakovaně zamítnuta žádost o registraci subjektu „Cirkev kresťanské

spoločenstvá Slovenska“ s odůvodněním, že „založenie a činnosť Cirkvi kresťanské

spoločenstvá Slovenska je v rozpore so zákonom o slobode náboženskej viery a postavení

cirkví a náboženských spoločností, ako aj inými predpismi. Zároveň je táto činnosť rozporná

so zásadami ľudskosti a znášanlivosti, s ochranou zdravia občanov, a taktiež sú ňou

ohrozené občianske práva“1. O celé problematice, z iniciativy vládních kruhů, dokonce vyšla

kniha2 a slovenská organizace, zabývající se poradentstvím v oblasti sekt, Integra,

opakovaně upozorňovala na případy duchovního zneužití v těchto společenstvích. Bylo zde

zaznamenáno i pět stížností na činnost KS, adresovaných na policejní sbor, prokuraturu

a zdravotnictví3. Byl jsem dokonce jedním z těch, na které se slovenské úřady obrátily

s prosbou o spolupráci, nicméně z časových důvodů, zeměpisné vzdálenosti a osobních

důvodů jsem spolupráci odmítl.

Zároveň se ovšem na Slovensku projevilo nebývalé probuzení v romských komunitách,

které nemá na Slovensku obdoby, a které má zřetelně charismatické kontury a bylo by jistě

nemoudré podniknout plošný útok na charismatickou spiritualitu. Toto probuzení dokonce

vychází z jedné nejextrémnější větvě charismatického hnutí, a to hnutí Víry. Přesto tato vlna

očividně obnovuje integritu nejen jedinců, ale i celých lokalit. Je to snad poprvé, kdy si dané

věci povšimla sekulární média a pozitivně to kvitují.

V této práci bych se tedy rád zaměřil nikoliv na plošný popis, ale i na specifická učení,

která evidentně nastolují dané důsledky a z nich vyplývající otázky a zároveň bych ze své

několikaleté zkušenosti nabídl preventivní postup, jak podobným stavům předcházet.

Protože psychická manipulace, pramenící z duchovní závislosti a zneužívání, vykazuje

mnohé rysy, podobné lékovým závislostem, pokusil jsem se navrhnout určitý rámec

duchovního poradenství. Jsem si přitom vědom, že jde pouze o analogi , a proto nenabízím

žádné dogma, ale snažím se pouze o inspirativní pohled.



1 Cirkevný odbor Ministerstva kultúry SR vydal dňa 13. mája 2011 v správnom konaní rozhodnutie č. MK 175/2011-12/6511

o odmietnutí registrácie Cirkvi kresťanské spoločenstvá Slovenska so sídlom Dom viery, Karpatská 17, 058 01 Poprad.-

http://www.culture.gov.sk/cirkev-nabozenske-spolocnosti/cirkev-nabozenske-spolocnosti/neprehliadnite/untitled (11. 3.

2012)

2 Ondrášek, Ľ. M.: Neocharizmatické hnutie na Slovensku, Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2011

3 Škodová, I.: Kresťanské spoločenstvá, Rozmer, 4/2011 - http://www.rozmer.sk/sk/content/krestanske-spolocenstva

4

Domnívám se, že duchovní zneužívání, pokud se objeví i ve sborech etablovaných

evangelikálních církví, bývá od vedení těchto denominací často přehlíženo, zlehčováno nebo

dokonce snad i vědomě tolerováno. Proto jsem se rozhodl pro adresný popis situace

v České republice.

5

1. Problém psychického zneužívání v charismatickém

hnutí

Není to poprvé, kdy v charismatických kruzích je nastoleno téma duchovního zneužívání

v souvislosti

s uplatňováním

autority, či nezdravé nauky. V České republice,

v religionistickém časopise Dingir, svého času upozornila psychiatrička dr. Zvolská na

možnou souvislost mezi sebevraždami šesti mladých dívek a literaturou z pera charismaticky

orientovaného psychiatra W. Margiese, distribuovanou Křesťanskou misijní společností.4

Komerční televize Nova upozornila v roce 1998 na případ sebevraždy v souvislosti

s působením misionářů církví R. O. F. C. na severní Moravě5. Na psychická strádání

v souvislosti se svéráznou teologií některých skupin charismatického hnutí Víry upozornil

další pořad české televize v rámci cyklu Cesty víry6. Zdálo by se, že tento výčet, ve kterém

by se dalo pokračovat, se týká pouze nějakých nových hnutí nebo spolků, ale není tomu tak.

Ruben Kužel, ve své práci z pastorální teologie, upozorňuje na autoritářské praktiky

v Jednotě bratské v Liberci počátkem devadesátých let7 a někteří vedoucí zmiňovali případy

desítek hospitalizací na libereckém psychiatrickém oddělení8. Tak velké číslo bylo ovšem na

základě vyšetřování nezávislé ekumenické komise zpochybněno9, nicméně zmínky o

tehdejší věci se objevovat nepřestaly10.



4 Zde autorka popisuje anonymní případy pacientů psychiatrické kliniky, kteří se dostali do styku se skupinou vyznávající

učení hnutí Víry. Tito členové se, podle Zvolské, z obavy báli uvést své indicie. Zvolská uvádí jednotlivé kazuistiky tří dívek,

které se vzdaly vysokoškolského studia, aby se mohly více věnovat dané skupině. Z obsahu článku vyplývá, že otec jedné

z dívek potvrdil informace, že šest členů daného společenství spáchalo sebevraždu. Zvolská nachází přímou souvislost mezi

učením Wolfharda Margiese, jehož knihu o uzdravení vedoucí této skupiny šířil a doporučoval členům skupiny, a stavem

pacientek. In Zvolská, H.: Osvobození a zatracení, Dingir, 3/1999, s. 27

5 Na vlastní oči: Aleluja R.O.F.C. Nova, 1998 – http://www.rozmer.sk/sk/video/view/42 (11. 3. 20012) 6 Cesty víry, Evangelium prosperity, 29. 4. 2007 - http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-

viry/407235100051004-evangelium-prosperity/ (11. 3. 20012) 7 Kužel, R.: 2. písemná práce ke 2. odborné zkoušce na Evangelické teologické fakultě University Karlovy, Obor: Pastýřská

péče, Jablonec nad Nisou, červenec 1993 -

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1915&mode=nested&order=0&thold=0 (11. 3.

20012)

8 V dokumentech, které jsme měli k dispozici, byla formulována tato obvinění: - E. Rucký vstoupil do pastorační a

poradenské služby bez konzultací i porady s ÚR, - v důsledku služby ER, resp. sboru, hluboce zranění, odmítnutí, deklasovaní

lidé, - desítky lidí, kteří končí na psychiatrii v Liberci s vymytými mozky, - nezvládnutá psychická manipulace, agresivní a

netolerantní obraz světa, nebezpečná instituce vůdcovských autorit, řada prvků „teologie prosperity“, - nezviklatelné

přesvědčení o pravosti vlastního postoje, víra v přímo Bohem udělovanou duchovní autoritu, která platí víc než jakákoli

tradice, za domnělým působením Ducha zůstává řada psychicky poraněných lidí- In Závěrečná zpráva Nezávislé vyšetřovací

komise zpracovaná pro mimořádné zasedání

Synodu Jednoty bratrské v Nové Pace 12.- 13. března 1999 - http://www.jbcr.info/upload/files/Zavery_NVK_1999.pdf (11.

3. 20012)

9 K desítkám lidí na liberecké psychiatrii Horáčková: S panem primářem jsem mluvila, výslovně jsem se ptala jak na

diagnózu, tak na počet lidí, protože mi to připadalo velmi důležité. Něco jiného je totiž, co se tak běžně říká mezi lidmi, když

se mluví a něco jiného je oficiální verze. Zdálo se mi, že pan primář byl poněkud překvapen, když jsme chtěli oficiální

stanovisko. Prohlásil, že není pravda, že by tam byly desítky lidí, ale jednalo se o méně než deset případů. Ani tento počet

nemůže říci přesně, protože hledisko náboženské příslušnosti neevidují, ale je si jist tím, že to bylo do deseti lidí. Popřel, že

6

Na půdě Církve bratrské se ohniskem diskusí stal sbor v Litvínově, jehož bývalí členové

dokonce zveřejnili o praxi bývalého kazatele elektronickou knihu, kde se popisuje i pokus o

sebevraždu v souvislosti s pojetím a praxí autority11. Vizitace ve sboru z vedení církve však

již dříve, před zveřejněním svědectví, pochybení neshledala12.

V brněnském sboru Apoštolské církve autoritativní jednání pastora a nesouhlas

staršovstva s jeho praxí vedlo k nepokojům a pozdějšímu vyloučení převážně bouřícího se

sboru z AC. Předcházející šetření komise sice konstatovalo pastorovo selhání, ten byl na čas

zbaven úřadu a následně potvrzen ve své funkci. K vylučování členů a stížnostem na

zneužívání autority pastora ovšem docházet nepřestalo13. Podobné hlasy se občas ozývají i

z Křesťanských společenství v ČR14. Potvrdil to i bývalý senior Křesťanských společenství

Dan Drápal, který ovšem díky striktnímu kongregacionalismu se občas cítil bezmocným,, a

který proti manipulaci vystupoval a zároveň poukazoval (z jeho pohledu) na nesprávné

jednání v Apoštolské církvi15 a v Jednotě bratrské16.

V neposlední řadě to byly i sbory Slova života, kde na autoritativnost sebekriticky

poukázal jejich bývalý vedoucí Alexander Flek17 a o věci nechtít slyšet kritiku ze strany SŽ se

v devadesátých letech kriticky zmínil i charismatický časopis Život víry18.



by měli složku s pracovní diagnózou „Jednota bratrská“ a opakoval, že náboženskou příslušnost nesledují. Pokud jde o

časové rozpětí, řekl, že těchto méně než deset případů, u nichž se nějak vyskytlo jméno JB, bylo v období asi od roku 90,

tedy zhruba osmi let…In Taméž

10 A že jsem něčeho chtěl dosáhnout za pomoci vykonstruovaných obvinění? Nevím popravdě jak se vykonstruovávají

písemná vyjádření primáře liberecké psychiatrie a dalších psychoterapeutů o službě lidem, kteří byli hluboce zraněni až

rozvráceni působením vaší pastorace a teologie, nevím jak se vykonstruovávají svědectví desítek lidí, kteří prošli vaším

sborem. Byli jím zprvu nadšeni – a i tebou Evalde – ale posléze leccos prohlédli, utekli nebo byli vyhnáni a zatraceni. In

Halama, O.: Otevřený dopis Evaldu Ruckému. Grano Salis, 21. březen 2011 -

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=11390 (11. 3. 20012) 11 Můj pobyt v Litvínově byl stále děsivější. Nakonec jsem se rozhodla skončit s životem. Dnes nedovedu říct, zda jsem

chtěla umřít opravdu. Asi ne. Ale nevěděla jsem, jak z toho ven. Nikdo mě neposlouchal. A já neměla sílu se sbalit a zmizet.

Ono není snadné odejít, když vám lidi hrozí vyšší mocí. Když vám říkají, že Bůh chce tohle a tamto, že nesmíte prožívat to, co

požíváte, že jste jen hříšník - jak se vzepřít? Lidem ještě, ale Bohu??? Takže jsem si vzala žiletky a podřezala si ruku… Hledali

mě. Libor mě vzal dolů do auta, aby mě odvezli na chirurgii. Seděl tam i Petr (kazatel sboru pozn. aut) a ten mi tvrdě řekl:

"To chceš skončit v pekle?" Už jsem měla dost. Povolila jsem a prostě jsem si dovolila ho nesnášet. Pokud je někdo schopen

i ve chvíli největší bídy někomu říci tato slova, pak já slov nemám. In Skrytá tvář charismatismu (svědectví HankaN) – Zelená

louka - http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=97 (11. 3. 20012) 12 Kubičina, M.: Také nás navštívili, Zelená louka Úterý, 02. 01. 2007 -

http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=40 (11. 3. 20012) 13 Makovička, L.: Trhací kalendář jménem Ústava AC, Studnice - http://www.studnice.org/?q=articles/id/314-trhaci-

kalendar-jmenem-ustava-ac (11. 3. 20012)

14 V elektronické knize o manipulaci v charismatickém hnutí se neadresně popisují manipulativní praktiky ve sboru KS

v Rakovníku a ex sboru KS v Příbrami. Skrytá tvář charismatismu –Zelená louka -

http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&new_topic=14

15 Drápal D.: Vyjádření Dana Drápala k situaci v Brně, Oběžník KS, duben, 1997, s. 1–4

16 Drápal, D.: Rozchod s jednotou. 29. pastýřský list únor 2003 - Tento Pastýřský list byl Radou KS stažen proto, že chceme

usilovat o dobré vztahy s Jednotou bratrskou a protože si myslíme, že nikomu a ničemu již neprospívá. Jeho kopie se

dochovala In - http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1842&mode=nested&order=0&thold=0

17 Snad zůstalo i dobré ovoce. Rozhovor s Alexandrem Flekem, Dingir, roč. 11, č. 2, 2008, s. 57

18 Dittrich, T.: Pár poznámek k Vodě života, Život víry, roč. 4. č. 7, 1993, s. 202–205

7

Že se nejedná pouze o historii, poukazuje skutečnost, že na nesprávné, případně

autoritativní jednání vedoucích v těchto společenstvích, a to zejména v JB19, AC20 nebo KS21,

poukázaly právě nedávná svědectví.

Mají tyto případy – a zřejmě jsem neuvedl všechny, které se týkají mladých hnutí i sborů

zavedených církví, něco společného? Ano, ve všech případech se týkají společenství nebo

celých kongregací, které se hlásí k charismatické orientaci.

V České republice přitom občas existuje tendence, zejména z řady postižených členů,

ze kterých se pak rekrutují pozdější kritici, svádět dané excesy na selhání jednotlivců. Již při

letmém pohledu však můžeme shledat, že to jednoduše nemůže být jen individuálním

pochybením. Charismatické hnutí prakticky po celém světě vedlo k podobným excesům. Již

první velké uskupení charismatiků, známé pod názvem Pastýřské hnutí, vedlo ve velké míře

k psychickým a duchovní kolapsům vlastních členů. Stejně tak jeho historicky druhá,

nejpočetnější větev, hnutí Víry, vedla k enormnímu počtu úmrtí, například v souvislosti

s učením o uzdravení, zejména v USA22 nebo sebevražd v souvislosti s pozitivním

vyznáváním – například ve Švédsku23. Když jsem před dvěma lety na tyto skutečnosti

upozornil ve slovenském časopise Rozměr, teolog hnutí Víry v Uppsale, Pavel Hoffman,

vypracoval dlouhý dopis a stoupenci Slova života na Slovensku se na základě tiskového

zákona domáhali otištění24. Redaktoři časopisu byli zděšeni, že nikdo necítil potřebu se



19 Například charismatik a bývalý funkcionář JB vypracoval a zveřejnil elaborát, ve kterém obviňuje současné biskupy JB

z neeticky získaných akademických titulů, neeticky čerpaných finančních prostředků a nepotismu. Pleva, J.: Synodu Jednoty

bratrské, 6. Červen, 2009 - http://www.granosalis.cz/images/dokumenty/Pleva_09-06-06.PDF

20 Josef Marván, absolvent VOŠMT Apoštolské církve, se kterým se počítalo do úřadu pastora sboru AC ve Znojmě uvádí, co

jej vedlo k tomu, že tento úřad odmítl, a proč nakonec i s celou rodinou odešel z AC. Snad nejmarkantnějším důvodem se

jeví právě nesprávné uplatňování autority vůči němu i celému sboru v Znojmě. Tento sbor se posléze úplně rozpadl a přestal

existovat. Marván uvádí jako důvody svého odchodu: 1) Nadřazení poslušnosti církevní autoritě nad víru a čisté svědomí

křesťana; 2) Nepřímé jednání; 3) Neplnění slibů; 4) Vylučování věřících z jiných důvodů, než je setrvávání v hříchu a šíření

falešného učení; 5) Vyžadování věrnosti přinášeným proroctvím a zjevením. In Marván, J.: Proč jsem odešel z Apoštolské

církve, 23. 2. 2009 - http://www.pastvina.estranky.cz/clanky/ze-zivota/proc-jsem-odesel-z-apostolske-cirkve.html

21 Zde opět odkazuji na knihu „Skrytá tvář charismatismu“ - http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&new_topic=14

nebo případně na prohlášení pastora Petra Fiřta, který obdivně hledí ke KS Milost na Slovensku, které přijalo pomazané

muže jako byli D. Prince, W. Margies, K. Hagin a další: „Přitom Př 18,24 nám jasně říká, že chceme-li to, co mají druzí, jedna z

cest k tomu je být s těmito lidmi v přátelském vztahu. Takže namísto toho, aby se rozvíjely vztahy s těmi, kdo byli nositeli

pomazání a probuzení, pyšně se prohlašovalo, že i my jim máme co dát. Na toto si v KS Milosť dali veliký pozor a věřím, že i

díky tomuto postoji vůči Božím povolaným jim Pán Bůh žehná.“ In Fiřt, P.: „Nad Tatrou sa blýska“ kontra „Kde domov můj“,

Logos, január 2008 - http://www.milost.sk/logos/clanok/nad-tatrou-sa-blyska-kontra-kde-domov-muj (13. 3. 2012) 22 Dalším příkladem je sbor Víry Hobarta Freemana, kde se odhaduje, že zanedbáním lékařské péče zemřelo okolo

devadesáti lidí. Například členky jeho sboru odmítaly rodit v nemocnici, a proto zde byla vysoká novozenecká úmrtnost. In

Spence C, Danielson TS, Kaunitz AM. The Faith Assembly: a study of perinatal and maternal mortality. Indiana Medicine

1984 (March);180–183

23 Swartling, G. P.: Psychiatrické problémy ex-členů Slova života, Příspěvek z konference FECRIS (Fédération Européenne

des Centres de Recherche et d'Information sur les Sectes – Evropská federace výzkumných a informačních center o

sektách), Marseille 27. až 28. března 2004 - http://www.apologet.cz/?q=articles/category/8-hnuti-viry/id/357-psychiatricke-

problemy-ex-clenu-slova-zivota

8

omluvit, sebevraždy byly oddiskutovány a psychiatr Dr. Swartling, jehož práci jsem citoval,

byl podle mého názoru téměř dehonestován25.

Psychická i fyzická postižení a poškození bývají dvojího druhu: 1) poškození v rámci

zneužívání autority a 2) nesprávné teologie pozitivního vyznávání a božského nároku na

uzdravení skrze správnou víru. Podrobněji je této problematice věnována řada pojednání a

studií, a proto na tomto místě se nechci zabývat konkrétními teologickými a pastoračními

chybami. Přesto bych se, nyní z obecné a historické polohy, zaměřil na několik aspektů,

které jsou všem těmto hnutím společné. Ještě než tak učiním, rád bych podotkl, že z úst

protagonistů můžeme často slyšet argumenty, že Pastýřské hnutí se rozpadlo a že hnutí Víry

se ze svých chyb poučilo. Podle mého názoru to není úplně pravda. Principy Pastýřského

hnutí jsou nadále ve své podstatě uplatňovány v tzv. Skupinkových sborech26 a hnutí Víry je

na svoji historii nezřídka hrdé a korekci dogmatu připouští jen okrajově nebo ho potvrzuje27.

Vedoucí jednoho ze samostatných charismatických sborů, Petr Fiřt, který byl dříve součástí

KS v ČR, vyzdvihuje osoby hnutí Víry, jejich věrouku, autoritu a pomazání a jejich vliv kladně

hodnotí zejména v KS Milost na Slovensku28. Dan Drápal pak viděl určitou analogi

autoritativního jednání Pastýřského hnutí v Jednotě bratrské29, stejně jako jeden

z představitelů hnutí Víry v ČR, Dan Kolinger, naopak uvádí, že Křesťanská společenství

sdílela důraz Pastýřského hnutí, nerespektující soukromí křesťana30.



24 Avšak slovo „omyl" dostatočne nevystihuje hĺbku problému, pretože sa za ním neraz skrývajú zničené životy a

nenahraditeľné straty vzťahov. No napodiv sa veľa ráz hrubo bagatelizuje. Aj v predošlom čísle sme v jednom príspevku

písali o nedávnej minulosti istej cirkvi hlásiacej sa k Hnutiu viery, na ktorý nástojčivo reagovali jej predstavitelia so žiadosťou

o uverejnenie odpovede. In Garaj, O.: Editoriál, Rozmer 4/2010 - http://www.rozmer.sk/sk/articles/show/1058

25 Určitý výňatek resp. zestručnění, které bylo obsaženo v dopise redakci lze nalézt v článku In Hoffman, P.: Reakce Pavla

Hoffmana na článek Krízy a nádeje letnično-charizmatického hnutia, Biblická apologetika,

http://www.apologet.cz/?q=articles/category/16-ohlasy/id/393-reakce-pavla-hoffmana-na-clanek-krizy-a-nadeje-letnicno-

charizmatickeho-hnutia-5 http://www.apologet.cz/?q=articles/category/16-ohlasy/id/393-reakce-pavla-hoffmana-na-

clanek-krizy-a-nadeje-letnicno-charizmatickeho-hnutia-5 (13. 3. 2012) 26 Marván, J.: Skupinkový sbor, absolventská práce, VOŠMT, Kolín, 2005 - http://www.apologet.cz/?q=articles/category/32-

skupinkove-hnuti/id/27-skupinkovy-sbor (13. 3. 2012) 27 Hoffman, P.: Kam kráčíš, Uppsalo? Život víry, 2006, č. 12, roč. 17, s. 8–9

28 Fiřt, P.: „Nad Tatrou sa blýska“ kontra „Kde domov můj“, Logos, január 2008 - http://www.milost.sk/logos/clanok/nad-

tatrou-sa-blyska-kontra-kde-domov-muj (13. 3. 2012) 29 Mám obavy, že JB zde opakuje tutéž chybu, kterou před několika desetiletími udělalo v USA tzv. Učednické hnutí

(Discipleship movement), v němž přechodně působil i Derek Prince a od nějž se později rozhodně distancoval Drápal, D.:

Drápal D., Rozchod s Jednotou, 29. Pastýřský list únor 2003 -

http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1842&mode=nested&order=0&thold=0

30 Kořínek, M.: Cílem je rozpuštění, Dingir, roč. 11, č. 2, 2008, s. 58–60

9

2. Obvyklé principy věrouky charismatických sborů v ČR

Pokud budeme sledovat kořeny aberantních praktik charismatického hnutí, které vedou

k psychickým poškozením jeho členů, zřetelně si povšimneme jedné z nápadných věcí.

Kritika této věrouky a praxe se hlasitě ozývala z letničního tábora, který byl mylně některými

kritiky ztotožňován s charismatickým hnutím. Největší protestantská církev na světě

Assemblies of God, která má věroučné kořeny v americkém metodismu, již od svého vzniku

vydává věroučná prohlášení, ve kterých se od charismatických excesů poctivě distancuje,

byť má s charismatickým hnutím mnoho společného a i některé letniční sbory této církve lze

považovat za charismatické31. Nejprve se v roce 1916 distancovala od hnutí modalismu

„Oneness“, kterým se nechal inspirovat William Branham, jeden z předchůdců

charismatického hnutí, a který byl podle mnohých charismatiků (např. právě dle časopisu KS

Milost) dokonce Boží generál32. Jeho vlivem byli ovlivněni někteří kanadští letniční, na které

Branham vkládal ruce, aby v nich uvolnil duchovní dary, a tito pak dali povstat tzv. „hnutí

Pozdního deště“, vůči kterému se rovněž AoG vyhranili33. Toto hnutí pak dalo vzrůst, jak

dokládají mnozí, dalším charismatickým probuzením, a to právě Pastýřskému hnutí a hnutí

Víry a nakonec i Torontskému požehnání34. Skrze Torontské požehnání se pak některá

světová,

původně

konzervativní

letniční

společenství,

duchovně

identifikovala

s charismatickým hnutím35.

Jak poukazují mnozí badatelé, doktríny hnutí Pozdního deště, resp. postoj k nim, se

staly i hlavním rozdílem mezi letničním a charismatickým hnutím36. O jaká učení se zde

jedná? Vypomohu si zde jejich klasifikací, která možná postrádá hlubší systematicko-

teologickou reflexi, ale která po praktické stránce asi nejlépe popisuje i jejich destruktivní

charakter na lidskou psychiku. Tuto klasifikaci sestavila Generální rada Assemblies of God

v roce 1949. Opis jednotlivých bodů věrouky je následující:



31 Sem můžeme zařadit například sbory Assemblies of God v Penscole a Lakelandu, které se široce otevřely Toronstkému

požehnání a Uzdravujícímu probuzení v letech 1995 resp. 2007, což způsobilo vlnu kritiky právě mezi konzervativními

letničními.

32 Teraz, keď už vo svojej službe videli nadprirodzenú dimenziu uzdravení a zázrakov, v ich srdciach opäť vzbĺkol plameň

nadšenia pre misiu. Pripojili sa k skupine evanjelistov zastrešených pod hlavičkou organizácie The Voice of Healing. Mali

príležitosť slúžiť s generálmi prebudenia ako F. F. Bosworthom, Gordonom Lindsayom, či známym Williamom Branhamom.

In Málik, P.: Kaleidoskop uzdravujúceho prebudenia I., Logos, marec 2011 -

http://www.milost.sk/logos/clanok/kaleidoskop-uzdravujuceho-prebudenia-i (13. 3. 2011) 33 Menzies, W.: Anointed to Serve, Gospel Publishing House, Spriengfield, Missouri, 1971, s. 325

34 Franc, A., Bíba, V.: Hnutí Pozdního deště a William Branham, Dingir, 3/99, s. 14-19 -

http://www.dingir.cz/archiv/Dingir300.pdf

35 Tak můžeme být např. svědky, jak se Rick DÓrazio, pastor největší letniční církve AoG v Torontu a dlouhodobý kritik

Torontského požehnání, po prožité manifestaci v Pensacole, omlouvá za kritiku Johnu Arnottovi. Kvůli tomuto aspektu bývá

někdy hnutí nazváno „probuzením smíření.” In Ford M., Probuzení v Pensacole, Postilla s. r. o., Brno, 1999, s. 47

36 Burkett, B.: Pentecostal, but not charismatic, Commentary and critique of The Charismatic doctrine – Actision -

http://www.actsion.com/NOTchar-I.htm (13. 3. 2012)

10

1. Příliš zdůrazněné učení o duchovních darech či moci Ducha, získaných skrze

proroctví a vzkládání rukou.

2. Chybné učení, že je církev založena na dnešních apoštolech a prorocích.

3. Extrémní učení, obhajované „novým řádem“ o vyznávání hříchů člověku a

vysvobození, dávající člověku privilegia, náležející pouze Kristu.

4. Chybné učení o udělení daru jazyků jako speciálního vybavení pro misijní službu.

5. Extrémní a nebiblická praxe sdělení nebo uložení osobního vedení skrze osobní

proroctví.

Houdmann pak ještě doplňuje body, které můžeme vložit do pořadníku pod následujícími

čísly37:

6. Učení o démonizaci věřících a potřeby exorcismu z křesťanů.

7. Nutnost destrukce denominací a sjednocení církví.

Jak se pokusím zdůraznit v následujícím popisu, body 1, 2, 3, 5, 6 a 7 se staly kamenem

úrazu pro mnohé členy charismatických uskupení v rámci českých církví.

V roce 1990 na území tehdejšího Československa byla zaregistrována Křesťanská

misijní společnost (KMS), jejíž čelní představitel, Dan Drápal, v ní viděl prostředek k

instituční jednotě církví s využitím jeho apoštolského úřadu, který mu byl zřejmě udělen

z Božího rozhodnutí pro český národ38. KMS má dodnes vizi jednoty Těla Kristova na území

ČR. Když za tuto svoji vizi byla kritizována, deklarovala, že chtěla být pouhou platformou a

jednotu toliko zachovat, k čemuž se zavázala ve společném prohlášení s Radou Církve

bratrské.39 Nicméně šéfredaktor jejího tiskového orgánu, Tomáš Dittrich, později uvedl, že

duchovní jednota dle Ef 4 se týkala jen jednotné církve v Efezu, ale tam, kde duchovní

jednota není, nemůže být pouze zachována40.



37 Houdmann, M.: What is the Latter Rain Movement? Bible Questions - http://www.gotquestions.org/latter-rain-

movement.html (13. 3. 2012)

38 Budu teď do jisté míry osobní. Už mnoho let mi někteří lidé - z domova i z ciziny říkali, že mám v naší zemi apoštolskou

autoritu... uvědomil jsem si, že to, zda někomu jsem apoštolskou autoritou, není tak docela ani moje, ani jeho volba. Chce-li

to tak Bůh, nebo pokud to již Bůh tak udělal, na nás je pouze, abychom daný stav uznali a vyznali, že to tak přijímáme. In

Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995

39 Dále se obě strany shodly na tom, že nás Nový zákon nikde nevybízí k tomu, aby křesťané vytvořili jednotu Božího lidu,

ale aby ji zachovali… Jedná se o jednotu Ducha nebo jinak pověděno o duchovní jednotu. Duchovní jednota věřících se

projevuje ochotou vzájemně se uznávat a milovat jako bratři a sestry v Kristu. Čím blíže budeme Kristu, tím blíže si budeme

navzájem. V Kristu a jeho pravdě je naše jednota. In Společné prohlášení představitelů CB a KMS ze dne 9. 6. 1999 -

http://www.cb.cz/vydavat-odbor/doc/rcbkms2.doc (14. 12. 2004)

40 Z různých stran jsem ale slyšel, a to opravdu často, že za jednotu se modlit nemáme, neboť už je dána a je jí třeba jenom

zachovat... Je-li jednota dána jen tím, co Kristus vykonal na kříži, proč se vlastně před svým umučením za jednotu modlil (J

17,20-24)?... Aby pilně zachovávali jednotu Ducha ve svazku pokoje, píše Pavel křesťanům v Efezu (Ef 4,3). Toto slovo má

obecnou platnost v tom, že Ježíš udělal všechno, co je potřeba k tomu, aby jednota byla možná. Zároveň je to však slovo pro

konkrétní sbor v konkrétní době... O zachování jednoty Pavel nepíše do Korintu... Proto pokládáme vizi jednoty, kterou nese

Život víry a KMS, za nesmírně důležitou. Tato vize nemusí mít plošnou podporu, ale až probuzení přijde, bude pro něj

připravena půda.” In Dittrich T., úvodník, Život víry, 11/2004, s. 3

11

KMS od svého počátku podporovala zejména hnutí Víry, vydávávala knihy K. Hagina a

W. Margiese a masivně vydávala a šířila učení D. Prince, který byl původně představitelem

Pastýřského hnutí. Později sice hnutí opustil, nicméně v jeho knihách byl vliv specifických

učení stále patrný a navíc byly distribuovány i knihy z jeho „pastýřského období“.

V KMS byli, jako členové užšího výboru, i členové evangelikálních církví. Tito členové

měli v místě svého působení získávat přívržence a celé sbory pro uskutečnění, dle slov

jejího tehdejšího předsedy Evalda Ruckého, instituční jednoty církve v ČR.41 Je zajímavé, že

letití představitelé UžV z evangelikálních církví: Evald Rucký za JB, František Apetauer za

AC a Petr Šimmer za CB, byli z pohledů některých členů jejich sborů a někdy i vedení

denominací, považováni za autoritativní osoby a jejich jednání bývalo pak označováno i jako

manipulace. Sám Dan Drápal na manipulaci a autoritativnosti opakovaně poukazoval jak

v případě JB tak AC, tak v rámci sborů KS42. Přestože, jak už to v histori charismatického

hnutí nezřídka bývá, se někteří z dalších představitelů KMS později razantněji rozešli, jsem

přesvědčen, že byli ovlivněni právě učením hnutí Pozdního deště, které infiltrovalo celé

charismatické hnutí. Pokusím se nyní stručně probrat jednotlivé body.

1.1 Předůrazněné učení o duchovních darech či moci Ducha,

získaných skrze proroctví a vzkládání rukou

V roce 1994 přijel na pozvání KMS americký učitel Derek Prince, který právě na tyto

představitele UžV KMS vzkládal ruce, aby jim propůjčil „dar prodlužování nohou“. Tento dar

má v histori charismatického hnutí dlouhou tradici, v podstatě již od dob rádio-evangelisty

padesátých let A. A. Al ena. Členové UžV KMS pak nabyli dojmu, že mají schopnost

prodlužovat nohy a v nabitém sálu pražské Lucerny pak prodlužovali nohu každému, kdo o

to požádal. Zdálo by se, že někteří přítomní snad do té doby ani neměli ponětí, že mají kratší

nohu. Tato „impartace“ duchovních darů byla kritizována věroučným prohlášením

Assemblies of God již v roce 1949 a později, zřejmě v souvislosti s Torontským požehnáním,

opakovaně i v pozdějších letech43.



Jednota, o kterou běží, musí být vidět. Skutečnost, že bude zřetelně patrná, způsobí, že svět uvěří tomu, že Ježíše poslal

Bůh... Tato jednota u nás zatím není, ale slyšíme o ní z různých světadílů... Hlavní přínos KMS není v jednotlivých akcích, ale

ve vizi, která ji dala vzniknout a která znamená, že to, co dělá, může udávat významný směr. Ne každý má vždy jako prioritu

prohloubení vztahů mezi různými křesťany a spolupráci na probuzení. In Dittrich T., úvodník, Život víry, 12/2004, s. 3

41 Franc, A.: Charismatická církev sjednocení? Vytiskla tiskárna ECM Ječná Praha pro pastorální konferenci kazatelů CB,

Praha, 1998 - http://www.apologet.cz/?q=articles/category/14-apostolska-reformace/id/23-charismaticka-cirkev-

sjednoceni

42 Drápal, D.: Manipulace - co to je? 30. pastýřský list duben 2003

43 Imparting of Spiritual Gifts, Assemblies of God - http://www.apologet.cz/?q=articles/category/7-hnuti-pozdniho-

deste/id/372-udileni-impatration-duchovnich-daru (13. 3. 2012) 12

V kontextu pastorální teologie zde může docházet k aberaci, že jedinec je nadán

přenášet konkrétní duchovní dar a člen sboru, namísto horlivého žádání o duchovní dary

samotného Boha, pak přichází ke své autoritě, která mu tento dar v podstatě automaticky

zprostředkuje. Jsem přesvědčen, že tato pneumatologie může vést i k posílení jakési

prostřednické role autority k vystrojování svatých duchovními dary k dílu služby a budování

nezdravé duchovní závislostí na ní. V českém letničním hnutí jsem prakticky nebyl takové

praxe svědkem. Impartace duchovních darů je ovšem dones jednou ze stěžejních doktrín

charismatického hnutí.

Domnělé, trvalé vlastnictví konkrétního duchovního daru k uzdravení, který je k dispozici

dle volního rozhodnutí, kritizoval i německý letniční teolog Reinhold Ulonska44.

1.2 Učení, že je církev založena na dnešních apoštolech a

prorocích

Křesťanská misijní společnost měla ve svém programu být hybnou silou v jednotě v

rozvoji apoštolského úřadu45, ale zároveň tvrdila, že rozvoj apoštolského úřadu mezi její

aktivity nepatří, protože KMS není církví. Apoštolský úřad byl v těchto kruzích přiznán Evaldu

Ruckému a Danu Drápalovi, kteří dlouhou dobu stáli v jejím čele a podíleli se na formulaci

její vize. Další, kterému byl apoštolský úřad přiznán, byl biskup AC Rudolf Bubik, který

ovšem pro budování nedenominační jednoty neměl pochopení a byl od představitelů KMS,

svého času i včetně Františka Apetauera, kritizován.

KMS má rovněž ve své vizi budování církve na „apoštolsko prorockém základě“. Ačkoliv

je klasickými letničními za tento základ považováno výlučně Písmo, Drápal ve své knize

přiznává, že v tomto textu apoštolská obnova vidí i základ současných apoštolů a proroků.

Autorovi slouží ke cti, že on sám, na základě Písma, tento postoj zrevidoval46. Za účelem

budování církve na apoštolsko prorockém základu KMS dodnes zve do ČR učitele, kteří se

označují za apoštoly. Podle Plevy JB patrně přiznává úřad apoštolů Evaldu Ruckému a

zřejmě i Petru Krásnému47, stejně jako AC Rudolfu Bubikovi a některými dalšími stoupenci i

jeho synovi Stanislavovi. Rovněž sbor Petra Šimmera se sám označuje jako apoštolský48.



44 Ulonska, R.: Duchovní dary v učení a praxi. Albrechtice, Křesťanský život, 1991, s. 66-67

45 Zůstaneme nadále hybným faktorem pro jednotu Božího lidu, v rozvoji apoštolské služby v Těle Kristově…In Rucký E., Na

křižovatce, Život víry, roč. 7, září, 1996, str. 239

46 Drápal, D.: Apoštolská služba, Nakladatelství KMS, 2004, s. 88-89

47 Jednou z mnoha příčin nejednoty v bývalé Úzké radě byl můj zásadní nesouhlas se „služebními“ – rozuměj z prostředků

církve hrazenými - výjezdy „apoštolského týmu“ s manželkami na zimní pobyt do Tunisu nebo Egypta. In Pleva, J.: Synodu

Jednoty bratrské, 6. Červen, 2009 - http://www.granosalis.cz/images/dokumenty/Pleva_09-06-06.PDF

48 Apoštolská vize. Dáli se to takto nazvat není to náš výmysl, ale tuto věc přinesl bratr Gunther Geier před mnoha lety.

Znova se zatím skrývá nepochopení. Nejde totiž o potřebu panovat nad krajem, jak si možná myslíte, ale o břemeno pomoci

v kraji. Věřte nám, že by bylo jednodušší a snažší (sic!) sloužit jen svým soukmenovcům, kteří s námi sympatizují než zápasit

13

Podle očitých svědectví se Šimmer sám považuje za „duchovní kníže“49 a zřejmě na důkaz

své duchovní, pastýřské autority, opakovaně procházel při modlitbách modlitebnu

s dřevěnou holí50.

Nutno na obecné rovině dodat, že od učení o existenci soudobých apoštolů se opět

sbory Assemblis of God distancovaly ve svém věroučném prohlášení51. Ulonska například již

dříve uvedl, že úřad apoštolů dodává těm, kteří se tímto titulem vykazovali, takovou vážnost,

kterou by si jeho nositelé v prvním století nikdy nenárokovali52.

1.3 Učení o vyznávání hříchů člověku a vysvobození, dávající

člověku privilegia, náležející pouze Kristu

Učení o zpovědi není oficiálně podporováno, pokud vím, žádnou ze stávajících českých

církví. Byl jsem ovšem v devadesátých letech ve sboru AC Brno svědkem, že v rámci

zavádění centralizovaných domácích skupinek měl každý vedoucí působit jako jakýsi

zpovědník. Byl to i podstatný hlavní důvod, proč jsem se těchto setkání jako potenciální

perspektivní služebník, byť jsem zdaleka ještě neměl vypěstovaný kritický postoj vůči

skupinkovému pojetí autority, přestal zúčastňovat. Zdůraznění autority vedoucího domácích

skupinek je dobře zdokumentován jak v JB53, tak v AC54. Obdobný princip je praktikován i



za proměnu kraje. Častokrát je to na úkor rodin, sboru i fyzického a psychického zdraví. O osobním čase se skoro již mluvit

nedá. Uvěřili jsme, jako apoštol Pavel : 2 Korintským 12:15 (Já velmi rád vynaložím všecko, ano vydám i sám sebe pro vaše

duše. Když vás tak velice miluji, i my chceme jít cestou vydání a obětí pro našeho Pána Ježíše Krista. Je to cesta nepopulární,

ale touto cestou šli apoštolové. Nehledali svůj prospěch, nehledali co (sic!) oni z toho budou mít (většinou trápení) Nedivte

se nám, že k vydannosti (sic!) a následování vedeme sbor. Toto přece apoštolové tehdy učily.(sic!) Možná máte dojem, že

máme potřebu druhé ovládat. Nám se naopak zdá, že to následování již nese ovoce. Byl založen sbor CB v Mostě. Bratří

v Mostě žijí svým životem a mi (sic!) se z toho radujeme. Byl založen sbor KS v Krupce a my se z toho radujeme. Pracuje se

na stanici v Bílině a my se z toho radujeme. Pracuje se na skupince v Dubí a my se z toho radujeme. Pracuje se v regionu

s mládeží a my se z toho radujeme. Je spolupráce mezi pastory a vedoucími v kraji a my se z toho radujeme. Po mnoha

sborech se pracuje v misijních aktivitách a my se z toho radujeme. Lidé slyší Boží slovo, jsou povzbuzováni potěšováni a

uzdravováni. Někteří se obracejí a docházejí spásy a mi se z toho radujeme. Jestli je toto apoštolství, tak tomu říkáme

AMEN. Z čeho se radujete Vy? Těší Vás to jako nás? In Reakce starších CB Litvínov na otevřený dopis, ZeLo - Pátek, 01.12.

2006 - 10:30:31 - http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=23 (13. 3. 2012) 49 Nyní už můžeme smutně pokývat hlavou a konstatovat, že Šimmerův vlastní výrok, že je knížetem tohoto regionu nabývá

ve světle nedávných událostí zcela nečekaných konotací. In Kubičinová, J.: Morální korupce národa dosahuje nečekaných

dimenzí – Zelená louka - http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=120 (16.3.2012) 50 Dalším zlomem bylo shromáždění, kde během modlitebního ztišení po "chvalách" kazatel uchopil dřevěnou, asi 2m

vysokou hůl a začal s ní rázovat z jednoho konce modlitebny na druhý (asi aby ukázal, kdo je tady pastýřem?). Tak hustou a

dusnou atmosféru jsem ve shromáždění nikdy nezažil (jak jsem později zjistil, v šoku jsem nebyl sám). Pochopil jsem, že jde

do tuhého. Na post hospodáře jsem definitivně rezignoval v r.2003 In Skrytá tvář charismatismu (svědectví Bomi), Zelená

louka - http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=92 (16. 3. 2012) 51 Stanovisko Assemblies of God: Apoštolové a proroci. Toto prohlášení o apoštolech a prorocích bylo přijato jako oficiální

prohlášení Generální radou Assemblies of God 6. srpna 2001 - http://apologet.cz/?q=articles/category/14-apostolska-

hnuti/id/200-stanovisko-assemblies-of-god-apostolove-a-proroci (13. 3. 2012) 52 Ulonska, R.: Úřady v církvi, Křesťanský život, Albrechtice, 1994

53 Co se děje v Jednotě nebratrské... Grano Salis, středa, 03. červenec 2002 .

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=882 (13. 3. 2012) 54 Franc, A.: Skupinový (mega)sbor, Biblická apologetika - http://www.apologet.cz/?q=articles/category/3-ucednicka-

hnuti/id/24-skupinkovy-megasbor (13. 3. 2012) 14

v KS55 a v CB v Litvínově, kde byl rovněž předmětem kritiky56. Jde v podstatě o artefakt

z doby Pastýřského hnutí, do kterého byl mj. vložen i z učení čínského křesťanského učitele

Watchmana Nee57. Buess, který velmi dobře zdokumentoval principy myšlení ve

skupinkových sborech, k tomu uvedl, že neustále je někdo mezi Bohem a Vámi58.

1.4 Chybné učení o udělení daru jazyků jako speciálního

vybavení pro misijní službu

Ačkoliv je glossolálie společná a typická pro celé charismatické hnutí, tento exces

ohledně jejího použití při kázání evangelia byl překonán již v padesátých letech a není mi

známo, že by dnes byl někým zastáván. Z pohledu problematiky autoritářství a duchovní

manipulace tato záležitost navíc nemá žádný praktický význam.

1.5 Extrémní a nebiblická praxe prorokování a vedení skrze

osobní proroctví

V tomto případě se jedná o velmi rozšířený nešvar, který se podle mé zkušenosti stal

jedním ze společných jmenovatelů charismatického hnutí po celém světě. Chybně se zde

chápe jak dar proroctví, tak obsah takto svérázně pojatého daru. Snad všichni „prorokující

charismatici“ mluví už od počátku devadesátých let o obrovském probuzení, která naši zemi

čeká. Některá proroctví byla datována a jen ve dvou případech jsem byl svědkem, že

prorokující činil ze své předpovědi pokání. Další předpovědi ke konkrétnímu datu se

nenaplnily.



55 Slovo autorita znamená moc ovlivňovat nebo přikazovat myšlení, názory nebo chování. Slovo podřízení se je vojenský

termín, který znamená podléhat komu nebo prokazovat poslušnost. Proto podřizovat se autoritě znamená být podřízen

myšlení nebo velení někoho jiného. Je to povolání k poslušnosti. Řecké slovo pro duchovní autoritu znamená delegovanou

kompetenci, ovládání, kontrolu, soudní pravomoc nebo moc. Tím, že se podřídíš Boží delegované autoritě, pak využiješ

nadpřirozenou duchovní autoritu nebo delegování Boží kompetence a moci porazit ďábla. Proto je podřízení se autoritě tak

důležité. V podstatě to je povolání k vládnutí… Možná přemýšlíš, jestli existují nějaké výjimky v podřizování se autoritě?

Odpovědí je, že je jich dost málo. Na příklad, když osoby v autoritě „vystoupí“ z Božího standardu a žádají, abys dělal věci,

které nejsou v souladu s Božím Slovem. Takové věci by byly nezákonné, neetické nebo nemorální. In Haggard, T.: Překlad

části příručky pro vedoucí domácích skupinek sboru New Life Church v Colorado Springs (pastor Ted Haggard). Přeložil Jiří

Trojánek. Použito se svolením New Life Church -

http://notabene.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1988

56 Kubičina, M., Bouša, M.: Otevřený dopis - omluva "řadovým" členům CB Litvínov, 17. 5. 2006 -

http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=10

57 Vinzant, E. D.: The Discipling Dilemma, Gospel Advocate Company, Nashville, 1988 - http://www.somis.org/TDD-08.html

58 Buess, B.: Discipleship Pro and Con (Van, Texas: Sweeter Than Honey, 1974) In Vizant D.: Roots of the Modern Discipling

Movement In Vinzant, E. D.: The Discipling Dilemma, Gospel Advocate Company, Nashville, 1988 -

http://www.somis.org/TDD-08.html

15

Skrze proroctví biskupa Apoštolské církve pak měli odstoupit studenti Apoštolské církve

KETM v Banské Bystrici.59 Františkovi Apetauerovi budiž ke cti, že se osobně za studenta ze

svého sboru zaručil, a tomu pak bylo dovoleno pokračovat až do konce, kdy odpromoval.

K mé hanbě budiž řečeno, že jsem osobně v neprospěch tohoto studenta s biskupem

hovořil, než jsem toto proroctví definitivně odmítl a sám jsem se ke studiu na KETM rozhodl.

V současné době, na základě proroctví emeritního biskupa, AC očekává 100 000 členů za

doby jeho života.

Domnívám se, že prorokování probuzení je jedním z nejčastějšího zneužívání tohoto

daru k vytváření svatého nadšení a povzbuzování lidí k jejich výkonu a nasazení pro

evangelizaci. Pokud však uplyne datum, ke kterému se proroctví vztahuje, může nastat

rozčarování, dezorientace a domnívám se, že u důvěřivých lidí, uměle skrze tyto systémy

vázanými na autority, až ke ztrátě důvěry Bohu.

Stejně tak je praktikováno tzv. „osobní proroctví“, kdy je například v AC Brno i

z kazatelny, obvykle velmi obecně, nicméně jmenovitě, pastorem prorokováno lidem, co je

čeká, či jak se mají rozhodnout60 nebo zazní nekonkrétní proroctví, které hrozí bratrovi,

snažícímu se „postavil do role soudce, který bojuje za spravedlnost“ Božím trestem61.

V Liberci působil kansaský prorok Joel Staab, který udílel velmi detailní osobní proroctví.

Osobní proroctví, v NZ sporadičtější, se ovšem zdá být jedním z potenciálních způsobů

duchovní manipulace, kdy prorokující, aniž by si to snad uvědomil, tímto způsobem může

účelněji, ve jménu Božím, člena sboru obratně přinutit k uskutečnění svého pohledu.

Fenomén nadužívaného osobního proroctví je rovněž kritizován věroučným prohlášením

Assemblies of God62.



59 Jednalo se o katedru evangelikální teologie a misie Pedagogické fakulty UMB v Bánské Bystrici (od roku 2011 nese název

katedra teologie a katechetiky)

60 Například zde jsou jména křtěnců a osobní proroctví pro každého z nich. In Sborové listy Apoštolské církve, sboru v Brně,

2011/03 - http://www.ac-brno.org/files/links/file/578-sl1103.pdf.

61 Synu můj, tvé srdce je už dlouhý čas naplněno hněvem, o kterém se domníváš, že je spravedlivý. Už tolikrát jsem k tobě

mluvil, ale neslyšíš, protože ti neříkám to, co by sis přál slyšet. Postavil ses do role soudce, který bojuje za spravedlivou věc.

A já s tebou mluvím o milosti, od důvěře v moji svrchovanost a o bratrské snášenlivosti a lásce. Laskavě s tebou mluvím.

Vždyť jsem tvůj Otec. Ale přišel čas tě varovat. Nesnižuj už památku oběti mého Syna. Odděl se od své hořkosti a od hněvu,

který tě zaslepuje a stravuje. A já tě opět přijmu a v tvém srdci se rozhostí můj pokoj. Jestliže však moje varování nepřijmeš,

vzdálím od tebe svoji ochranu. Dovolím, aby se ten zlý dotkl toho, co je ti drahé, abyste se ty i další, kteří to potřebují, učili

bát mého svatého jména. Apetauer, F.: Proroctví. Sborové listy Apoštolské církve sboru v Brně, 10, 2010, s. 3.

62 Proroci a osobní proroctví, stanovisko Assemblies of God - http://www.apologet.cz/?q=articles/category/9-hnuti-

proroku/id/365-proroci-a-osobni-proroctvi (13. 3. 2012) 16

1.6 Učení o démonizaci věřících a potřeby exorcismu

z křesťanů

Vymítání démonů z křesťanů bylo a je praxí, která je uplatňována napříč charismatickým

hnutím. V ČR byla tato praxe rozvíjena právě skrze brožury Hagina a Margiese nebo Prince,

či Wimbera. V nejmilitantnější podobě se vymítání prováděla počátkem devadesátých let ve

sborech Slova Života. Ačkoliv letniční hnutí tuto praxi odmítá63, v charismatických sborech

AC se jednalo o praxi velmi rozšířenou. Zejména sbory v Brně a Valašském Meziříčí se

k této praxi často dříve přikláněly. Dnes je mezi charismatiky situace mnohem umírněnější.

Nicméně kritika tohoto způsobu pastorace zřejmě přiměla některé představitele

charismatických sborů k tomu, že změnili rétoriku a namísto vymítání se mluvilo o modlitbě

osvobození. Aniž by tak byla tato praxe dotčena, samotný název působil mnohem smířlivěji.

O tom, že tato víra může člověka dovést až na pokraj duševního zdraví, svědčí jeden

z autorů elektronické knihy „Skrytá tvář charismatismu“64. Pokud totiž problémy přetrvají (a

jde často o pouhé sklony těla), člověk má pocit totálního selhání víry a moci satana nad jeho

životem. Není divu, vždyť Margies i Prince nemoci i neduhy jako jsou výrazná mlsavost,

rakovina, artritida nebo lakování nehtů (Prince) nazývají jmény démonů65. Prince dokonce

mluví o démonech denominací66.

1.7 Nutnost destrukce denominací a sjednocení církví

Tento aspekt se jevil jako bolestný zejména v tradičních církvích. Členové

charismatických sborů se cítili těmi, kteří mají obnovit život ve svých vyhaslých, či dokonce

mrtvých církvích. Charismatická zkušenost, na základě veršů o obnovení údolí suchých kostí

(Ez 37), měla být sdílena všemi znovuzrozenými křesťany, včetně římských katolíků. Tito

křesťané pak měli vytvořit zcela novou identitu církve obživených a Duchem naplněných

věřících, kteří podle J 17,21 vytvoří jednotnou církev. Drápal a Rucký viděli jako prostředek



63 Demon Possession: Can Born-Again Believers be Demon Possessed? (Official A/G Position Paper, This statement on the

question, "Can Born-Again Believers Be Demon Possessed?" Approved as the official statement by the General Presbytery

of the Assemblies of God in May – 1972 -http://www.apologet.cz/?q=articles/category/8-hnuti-viry/id/56-stanovisko-

assemblies-of-god-ohledne-moznosti-posedlosti-krestanu-demony (13. 3. 2012) 64 Skrytá tvář charismatismu (svědectví IC434) - http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=97 (11. 3.

20012) - http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=89 -

65 Margies uvádí, že „démonicky podmíněné jsou všechny formy chronické revmatické artritidy stejně jako příbuzné

nemoci z takzvaného revmatického okruhu. Platí to i pro kolagenózy, což jsou rovněž revmatické nemoci, napadající z části

také vnitřní orgány nebo cévní systém… Jako na nemoci způsobené démony pohlížím dále na všechny chronické ekzémy a

alergické nemoci. Do této skupiny nemoci patří též senná rýma, astma a neurodermitida spolu s příbuznými skupinami

nemocí.“ In Margies, W.: Osvobození, Praha, Logos, 1991, s. 76–77

66 Prince, D., Jak rozeznat a vyhnat démony, samizdat, nedatováno

17

tohoto sjednocení právě charismatickou KMS67. Samotná existence denominací byla podle

Drápala chápána jako hříšné rozdělení a Rucký z mraků vyčetl zjevení, že je třeba se modlit,

aby se do vedení JB dostali správní lidé, kteří budou nápomocni vizi sjednocení KS a JB.68

Není bez zajímavosti, že snad všichni členové UžV KMS se dostávali do určitého napětí

s vedením svých denominací. Nakonec, po rozkolu v JB, se KMS od vize vytvoření jednotné

církve resp. instituce, distancovala. Přesto Tomáš Ditrich touží po viditelné jednotě, kde

nestačí jednotu zachovat, ale je třeba ji zřejmě vytvořit69.

Přestože se KMS od protidenominační politiky distancovala, jedním z posledních

respektovaných řečníků konferencí pořádaných pod hlavičkou KMS, apoštol Alan Vincent,

volal po nutnosti „proklít denominace“ a uvolnit jejich členy k tomu, aby pod vedením

apoštolů vytvořili tzv. „smluvní společenství“. Tato slova dokonce pocházejí z Vincentovy

knihy, kterou KMS vydala70. Vincentova vláda je podle něho striktně hierarchická, avšak na

jejím čele stojí moudrý a otcovský apoštol. Tato autorita má prorůst i do sekulární oblasti a

ustanovit princip Božího království na zemi71. Pro kritiky zde není místo a s těmi, kdo by se

zdráhali podřídit, má být jednáno v podstatě jako s nepřáteli72. Osobně se domnívám, že je



67 "...naše společné, upřímné získávání dalších sborů pro vizi KMS i pro členskou základnu a jejich kvalitní zastoupení na ŠV

KMS. Členové UžV KMS rozdělí členskou základnu ŠV KMS podle regionů a zároveň se stanou jejich zástupci podle místa

svého vlastního působení. Členové ŠV KMS začnou aktivně spolupracovat na přípravách jednotlivých drobných regionálních

akcích, které budou pomáhat k růstu a prosazování Božího království na daném místě (různé akce, semináře a vzdělávací

programy, evangelizační akce plošnějšího charakteru, konference menšího typu, semináře o chvalách atd.) Sbory i

jednotlivci nadále porostou svým individuálním tempem a vývojem, ale zároveň budou vyzrávat i k jednotě organizační a

institucionální a tak se KMS stane jakousi předsíní společného rodinného domova" In Rucký, E.: Úvaha o poslání a

budoucnosti, Život víry, roč. 5, červen/červenec, 1994, s. 200

68 Evald Rucký popisuje prorocké zjevení, které vyčetl z mraků: „To je to co jsem spatřil i já a navíc mraky nad silnicí

vytvořily takové podivné úkazy, že spolu se zářícím sluncem, jež se opíralo do těchto prapodivných tvarů, ve mně vyvolaly

tento zážitek, jenž poprvé proběhl v mém vědomí, když jsem ležel bez sebe v nemocnici v Karlskoge… Chci, abyste se spojili

s Křesťanskými společenstvími a vytvořili tak jednotu Božího lidu jako demonstraci Božích dětí milujících má přikázání proti

všem temným duchovním silám rozdělujícím vaše národy a ničící rodiny, společnosti a člověka samého. Tato jednota, kterou

vytvoříte bude pro mne znamením, že milujete jeden druhého a stojíte při sobě a já vyleji svého Ducha na vaši zemi ještě

více než dosud… Myslím si, že je nanejvýš nutné, abychom společně drželi půst a modlili se, aby byla zvolená na jaře dobrá a

moudrá Úzká rada naší JB! Určitě to nyní bude možné, protože jen od nás z Liberce bude celkem 6 zástupců. 5 nás bude mít

plný úvazek v JB a jeden delegát sboru. A i vy se modlete za to, aby Bůh vedl celé jednání a aby mohli být zvoleni ti správní

lidé a pokud se vám bude zdát, že je Boží to , co vám píši , modlete se i za toto.“ In Rucký, E: Všem bratřím, kteří naslouchají

hlasu Ducha svatého a modlí se za probuzení našich sborů ...199? – Grano salis – 22. Červen 2003 -

http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1903&mode=nested&order=0&thold=0 (16. 3. 2012) 69 Dittrich, T.: úvodník, Život víry, roč.5, č. 11, 2004, s. 3

70 Celá generace mladých lidí vyrůstala pod fíkovníky svých rodičů. Mohly to být fíkovníky baptistické, letniční,

presbyteriánské, luteránské, … atd. Tito mladí lidé mají dost náboženství, které postrádá jakýkoli náboj. Stali se z nich

absolutní cynici. Podaří-li se vám dostat je zpod jejich fíkovníků a setkají-li se alespoň jednou s živým Pánem, zcela je to

změní. … Starší lidé se sice naučili pod různými křesťanskými fíkovníky všelijak přežívat, my ale musíme tyto fíkovníky proklít

– v zájmu mladších pokolení.“ In Vincent, A. Dobrý boj víry, Dobrý boj víry, Praha: KMS, 2009, s. 154-155

71 Vincent, A.: Království v celé své slávě, Mělník: Juda, 2008, s. 85-86, 91

72 Může to být starší, který s tebou ve skutečnosti nikdy nesouhlasil, nikdy tě nectil ani ti nedal místo ve sboru, které Bůh

pro tebe připravil. Ale on je jeden ze silných členů sboru. Kdyby ses s tím vypořádal před pěti roky, bylo by to bolestivé, ale

ne tolik jako teď. David řekl: „Podívejte se, nemůžeme ani pomyslet na to, že bychom budovali království, pokud se

nevypořádáme s těmito Jebúsejci.“ Může to být osobní. Může se to týkat tradic a učení víry, které si držíme. Může to být

nějaká doktrína. Pokud s tím nejednáš, to, co teď necháváš být, se ti vrátí ve větší moci a zničí tě to. In Tamtéž, 62-63

18

možné, že právě takováto učení o odstraňování lidí s rozdílnou tradicí nebo věroukou,

mohou často vést k citelným psychickým strádáním.

Vedoucí v takovýchto společenství nepodléhají žádné nebo minimální veřejné kontrole

od členů svých sborů. Běžné řády církve nebo církevní ústavy se pro autority stávají obvykle

něčím svazujícím. Mnohem důležitější jsou zde tzv. „pastorovy vize“. Autorem těchto vizí je

samotný Bůh a odmítnutí poddání se pastorově vizi, kterou obvykle nelze nikterak korigovat,

je vlastně klasifikováno jako vzpoura vůči Boží vůli. A kdo by chtěl bojovat s Bohem?

Kdo se trochu vyzná v historii charismatického hnutí, může si povšimnout, že se jedná

v podstatě o rehabilitaci myšlenek Pastýřského hnutí, které v USA skončilo kolapsem,

rozbitými rodinami a psychickým a duchovním poškozením jeho členů. Při kritice tohoto

způsobu víry a svérázné eklesiologie lze opět s úspěchem využít věroučné stanovisko

Assemblies of God, které se tomuto učení vymezuje73.

1.8 Současná aktualizace

Když se tyto body, taxativně vymezené rovněž v prohlášení AoG ze čtyřicátých let, opět

začaly objevovat v počátku devadesátých let v Torontském požehnání, AoG v roce 2 000

vydali nové prohlášení. V něm opět opakují dané body a trvají na jejich odmítnutí74.



73 The Discipleship and Submission Movement, This statement is the report of the committee to study the discipleship and

submission movement. Thereport was adopted by the Assemblies of God General Presbytery August 17, 1976 -

http://www.apologet.cz/?q=articles/category/15-pastyrske-hnuti/id/64-stanovisko-assemblies-of-god-k-doktrine-o-

ucednictvi-a-hnuti-poddani-sehttp://www.apologet.cz/?q=articles/category/15-pastyrske-hnuti/id/64-stanovisko-

assemblies-of-god-k-doktrine-o-ucednictvi-a-hnuti-poddani-se (13. 3. 2012) 74 Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled, A Response Paper to Resolution 16, This statement was adopted by the

General Presbytery of the Assemblies of God on August 11, 2000- http://www.apologet.cz/?q=articles/category/11-

torontske-pozehnani/id/112-probuzeni-posledni-doby-vedeni-duchem (13. 3. 2012) 19

2. Praktické důsledky pro pastoraci

Důsledky takto svérázného učení samozřejmě nesou své ovoce v podobě poškozených

a narušených mezilidských vztahů, psychickém a hlavně duchovním zdraví. Jsou podhoubím

pro uplatňování lidských ambicí a vedou ke zneužívání tzv. „duchovní autority“. Četbou a

částečně z vlastní zkušenosti vím o členech sborů, kteří si jsou vědomi některých

negativních důsledků, a pro některé z nich není dané prostředí prakticky možné opustit.

Zůstávají zde někdy až do hořkého konce svého vyloučení, ale to už může být pozdě. Poté

se často projeví příznaky duchovního zneužívaní, které se prakticky neliší od následků

pobytu v sektě, které popisují lektoři výstupového poradentství. Jsou případy, kdy pak musí

vyhledat odbornou lékařskou pomoc a z historie, jak již bylo uvedeno, jsou známy i případy

sebevražd.

Z rozhovorů s lidmi pocházejícími z autoritativních společenství obvykle vychází najevo,

že členství v takto pojatých sborech bývá ještě podmíněno nějakým písemným, či ústním

souhlasem poslušnosti, který je nekonkrétní a který se dá pak účelově vyložit. Aniž by to

často bylo řečeno takto příkře, každý člen má vzít na vědomí, že pro zachování jeho spásy

musí být členem a zřejmě již nikdy a prakticky za žádných okolností odejít. Podle Kužela

snad jedinou legitimní cestou může být svatba, přestěhování se souhlasem vedení nebo

přestup s tradičního do charismatického sboru75. Samozřejmě může být legitimním důvodem

i hřích ve vedení sboru, ale to, co je hřích, umí zřejmě posoudit zase jenom vedení sboru,

takže tento bod je prakticky nerealizovatelný. Obecně se pak se stává, že sbor může učit,

konat a dělat prakticky cokoliv, ale v žádném případě není možné a bezpečné jej opustit.

Vně číhá ďábel! Jak ukazují zkušenosti i z některých sborů, stačí pak občas v kázání

zmiňovat často pravdivé historky o tom, jak to dopadlo s těmi, kteří odešli, kolik jich skončilo

špatně nebo jinak poukázat na nějakou lidskou tragédi 76. Člověk se dozví, že po odchodu



75 Kužel zde cituje z časopisu JB v Liberci Probuzení a vyvozuje, že: „Z Božího království pod vládu satana se člověk dostane

nejen vyloučením, ale i odchodem ze sboru z vlastní vůle. Nemá-li k tomu objektivní důvody. Ty jsou tři: 1. přestěhování, 2.

sňatek s partnerem z jiného společenství. V obou těchto případech však musejí zůstat neporušené vztahy a kontakty se

sborem, vědomí, že "nic nás vzájemně duchovně neodděluje". Za 3. je dovolen odchod ze sboru tradiční církve.“ In Kužel, R.:

2. písemná práce ke 2. odborné zkoušce na Evangelické teologické fakultě University Karlovy, Obor: Pastýřská péče,

Jablonec nad Nisou, červenec 1993 -

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1915&mode=nested&order=0&thold=0 (11. 3.

20012)

76 Cituji dopis jednoho pastora, který zaslal dvěma členům sboru: „Ano, určitě. Je to vážnější rozhodnutí, než se mnozí

domnívají. Nejen pro Tebe, ale i pro Tvé nejbližší. Na tom, nakolik my, každý osobně, jsme učedníky Pána Ježíše, závisí velmi

často, zda oni budou či nebudou zachráněni pro věčnost. My můžeme dojít bez úhony až do cíle. Žel, může se také stát, že

nemusíme! Setkal jsem se s takovým případem právě v minulých dnech, kdy jsem byl požádán, abych sloužil na pohřbu

jednoho mladého muže (34), kterého pamatuji jako nadšeného chlapce. Ten v krizi sboru odešel za sboru, zkusil několik

dalších, nikde nebyl schopen zakotvit a nakonec se vlivem určitých nepředvídaných životních okolností dostal do depresí a

vzal si život. Jsem přesvědčen, že by se mu to nestalo, kdyby nepohrdl potřebou mít duchovní domov od Boha. A před 13

měsíci, přesně den před Štědrým dnem tomu předcházel stejně tragický osud jiného bratra s podobnou minulostí. Ačkoliv

mě obě dvě ztráty pro Boha drahocenných duší velmi bolí (je to vítězství moci temna nad dvěma Božími dětmi), nic se s tím

20

totiž „ztrácí ochranu“77 , a proto si velmi dobře rozmyslí opustit shromáždění a raději bude

sám se vším souhlasit, nebo se alespoň neprotivit. Raději bude mlčet, co kdyby byl vyloučen.

Pak nutně upadne do rukou katanů. Jediným důvodem, proč zůstat v takovém sboru, pak

může být strach.

Nabízím zde některé důvody, které zabraňují některým lidem vymanit se s područí

těchto deviantních společenství, které jsem již dříve publikoval v jednom svém článku78.

2.1 Jsem povolán zůstat a varovat

Jedním z bodů, proč lidé zůstávají ve společenstvích, ve kterých by zcela dobrovolně

nezůstali, je přesvědčení, že jsou zodpovědní varovat své sourozence a chránit je před

sborem, jehož jsou sami součástí, nebo před jeho vedením. Takovíto zachránci ovšem

narazí na minimálně dva problémy: buď naleznou stejně postižené, kterým nejsou sto

pomoci (podle hesla tonoucí se snaží zachraňovat tonoucího, aniž by si připustil, že tone)

nebo narazí na mnoho lidí, kteří jsou šťastní, spokojení a duchovně naplnění. Ti druzí

žádnou „záchranu“ nepotřebují. Pro ně se dotyčný „zachránce“ jen stane krajně podezřelým

a nedůvěryhodným. Navíc kritika nebo dokonce náznak nesouhlasu je v takových

společenstvích velmi dobře střežen a každý, kdo by veřejně projevil trochu odlišný názor, je

bedlivě sledován a styk s ním bývá „nedoporučován“. Takový člověk tedy nejen, že nikomu

nepomůže, ale sám se stává předmětem ostrakizace. Obvykle si lidé řeknou: když i tento

„kritik“ zůstává ve sboru, pak je jistě správné zůstat také a nikam neodcházet. V jednom

případě dokonce kritik do daného společenství přiváděl nové lidi, které se pak snaží „chránit“

před tím, do čeho je sám přivedl.



už nedá dělat. Ani žádné modlitby za zemřelé už to nemohou zvrátit. Bůh zaslíbil, že na nikoho nenaloží víc, než unese. Proč

tedy neunesli tíži okolností svého života? Proto, že je nemohli předvídat? Ale Bůh ano. Žel, nechtěli slyšet. Nechali se vést

svojí logikou a svým srdcem, svojí pravdou. Byla to jejich volba. Bůh člověku ponechává svobodnou vůli, i když už mu patří.

Zní to trochu jako zastrašování, ale mě to vede k modlitbám za Boží bázeň; abych se varoval spoléhat na sebe. Opravdu

mnou otřáslo hlubší vědomí, jak do hloubky převrácené je lidské nitro. In Srdečně… Sent: Thursday, February 11, 2010 12:03

PM

77 Dlouho jsme se už neviděli a já mám na srdci ještě jednu věc. Když jsme spolu naposled mluvili na pikniku v Brně,

připomínal jsem Ti, že je třeba ujasnit si vztahy k nám, se kterými jsi vešel do biblické smlouvy v církvi. Uvědomoval sis to.

Vlastně jsem tehdy očekával, že od Tebe jako reakci dostanu obratem dopis s odhláškou a byl jsem velmi rád, že se to

nestalo. Nejen proto, že k Tobě mám stále trvající srdečný bratrský vztah, ale především proto, že mi na Tobě záleží… Pokud

bych se ale ve svých závěrech mýlil a nezáleželo Ti už na tom, jaký má Bůh názor na Tvůj způsob myšlení a života, určitě Tě

nemohu ani nechci přemlouvat. Nezbývalo by, než tuto změnu akceptovat a neexistující vztah formálně zrušit. Doufám jen,

že to nenastane. Ztratila by se i duchovní ochrana a není možné, aby taková okolnost neměla dopad také na Vaše vztahy v

manželství a tím i v rodině. To prosím není žádná výhrůžka (!!), jen princip Bible tak, jak jí rozumím. A nato já nemohu mít

absolutně žádný vliv. In: Srdečné blahopřání !! Datum: 16.6.2011 23:40:05

78 Franc, A.: Nové hnutí: You Should Never Leave Church – Biblická apologetika -

http://www.apologet.cz/?q=articles/category/31-duchovni-manipulace/id/326-nove-hnuti-you-shloud-never-leave-church

(13. 3. 2013)

21

2.2 Nemohu opustit sbor, do kterého mne povolal Bůh

Existují i další důvody, pro které lidé zůstávají ve sborech, kde se trápí a kde se

nemohou ztotožnit s učením nebo způsobem vedení. Obvykle věří, že je do konkrétního

společenství povolal Bůh, k čemuž mohou mít dost dobrý důvod (nebo se alespoň domnívají,

že ho mají), a proto by odchod viděli jako prohru, neposlušnost a zradu Krista samotného.

Často je jim představen David, který byl věrný Saulovi a nevztáhl na něho ruku79. Nicméně již

nevidí, že Davida sice k Saulovi přivedl Hospodin, ale stejný Hospodin ve svém čase Davida

vedl k tomu, aby před Saulem prchl, opustil Izrarel, a odmítl se poslušně nechat zabít.

Dokonce se David před celým Izraelem tváří v tvář Saulovi obhajuje a vyznává nad ním Boží

soud (1 S 24, 30) a se svými blízkými mluví o Saulově smrti jako o naplnění Božího soudu (1

S 26, 10). Jim však je zapovězena nejen obrana a možnost se hájit, ale i pouhá pochybnost.

Raději volí trápení, soužení s tím, že to rádi a dobrovolně podstupují pro Krista. Pokud se

stanou cílem nějakého napomínání nebo dokonce káznění, jsou přesvědčeni, že je to

pronásledování, které rádi Bohu přinášejí jako oběť. A tak si týden co týden, měsíc co měsíc,

rok co rok přicházejí do svého společenství pro dvě až čtyři, šest nebo osm hodin utrpení

týdně. Jsou v tom vytrvalí a věrní, takřka až na smrt.

2.3 Bojím se, že skončím jako ostatní

Odchody nebo vyloučení z takovýchto společenství bývají bolestné a lidé se zpravidla

neobejdou bez výše uvedených psychických obtíží. Inu, učení, zasunuté kdesi v podvědomí

nebo dokonce zastávané přímo, se skrze svědomí, které je strážcem přijaté pravdy, ozve.

Tyto příklady jsou pak silným varováním pro každého, kdo by chtěl něco podobného učinit.

Stačí jen říci: i ty chceš odejít? Jen se rozhlédni… Někdy se ale odchod, hrozí-li opravdu

střet s vytrvalým „kverulantem“ dokonce vedením sboru doporučuje. Nicméně na

mechanismech uplatňovaných na (s)vědomí členů ohledně členství se nic nemění.



79 Snad největší příklad pochopení podřízení se autoritě pochází z Davidova života. Je tu mladý muž, který je prorokem

Samuelem pomazán za krále Izraele; protože Bůh zamítl současného krále, Saula… Přestože osoba jeho autority se mýlila,

nezměnilo to jeho oddanost vůči ní. Z Davidova pochopení podřízení se autoritě se můžeme naučit několik věcí. A. Kdyby se

David stal králem rebelií, byl by stejně tak neužitečný jako Saul. Vždycky musíš dělat věci Božím způsobem. B. David byl

ochoten čekat, až Bůh bude jednat. Naše netrpělivost může pracovat proti konečnému Božímu plánu vykoupení. C.

Podřízení se autoritě není jednoduše být poddán osobě, ale být podřízen pomazání na té osobě – pomazání, které přišlo,

když Bůh tu osobu ustanovil. In Haggard, T.: Překlad části příručky pro vedoucí domácích skupinek sboru New Life Church v

Colorado Springs (pastor Ted Haggard). Přeložil Jiří Trojánek. Použito se svolením New Life Church -

http://notabene.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1988

22

2.4 Nemám kam jít

Dalším rozšířeným bodem, proč lidé zůstávají tam, kde se trápí a kde se musí často

vzepřít i svému svědomí, je skutečnost, že společenství nebo skupiny se často prezentují

jako „ty nejlepší“. Není to často řečeno přímo, ale i tak je to „kolektivní vědomí“ členů

společenství. No, a jestliže mají lidé problémy v tom „nejlepším společenství“, kam by pak

šli? Všude je to přeci horší. Nikde se nevěří tak upřímně Bibli, je zde skrytý liberalismus a

možná i „jed demokracie“. Křesťané jinde nemají takové poznání ani tak biblicky věrné učení

a vedoucí jinde nemají takové zjevení. A tak protože není kam jít, je třeba zůstat a modlit se.

Pokud si společenství resp. vedoucí osvojí zvládat dávkovat svým členům strach a umí

zacházet s pocitem viny, mohou si být jisti, že to přinese úspěch. Je však třeba jednat

individuálně a skrytě, aby se nemohla zformovat opozice. Je nutné věnovat enormní čas

„kontrarozvědce“ a sebemenší odpor zlomit dříve, než by mohlo dojít k narušení „jednoty“ a

„pořádku“. Takovéto společenství pak už takřka nikdy není možné (bez následků) opustit.

Zajímavé je, že sbory nebo skupiny, které zastávají takovéto učení, vznikly často tím, že

jejich vedoucí odněkud odešli nebo byli dokonce vyloučeni. Jich se ovšem Boží soud netýká,

neboť oni odešli za lepším poznáním a pro své svědomí. Je ovšem pro lepší poznání nebo

svědomí opustit již není možné!

2.5 Zůstávám zde kvůli lidem

Dalším a neméně rozšířeným bodem je, že lidé v takovýchto společenstvích zůstávají

kvůli lidem. Často zde mají věřící přátele, se kterými si rozumí, mají zde rodiče, děti nebo

pokrevní sourozence. Jsou zděšeni představou, že by ztratili tyto vazby, případně se bojí

reakce svých známých a příbuzných, kteří ve společenství zůstávají. A tak se i hypoteticky

bojí položit si otázku, zda by své rodiče, bratry nebo děti dokázali opustit pro Krista. Tohle by

přece Ježíš nikdy nemohl po nich chtít. A tak zvyk ve formě železné košile je možná navždy

nebo na dlouhou dobu připoutává ke společenství, se kterým se dávno duchovně rozešli, ale

chodí zde trochu z povinnosti, trochu ze strachu před lidmi a trochu s radostí, že mají

„odbytou“ svoji křesťanskou povinnost.

Někdy všechny tyto faktory nebo jen některé, tvoří v mysli člověka unikátní směs

strachu, pocitu odpovědnosti a zvyku.

23

3. Jak pomoci?

Je jistě mnoho těch, kteří bez vážnějších problémů opustí dané sbory, ale je i mnoho

těch, kterým to činí velké problémy. Takových je podle mých zkušeností většina. Obecně

platí rovnice, že čím je společenství více aberantní a čím delší čas zde byl člověk aktivně

zapojen, tím větší jsou obvykle i následky. Jak bylo řečeno již výše: Bez vnější pomoci,

kterou v žádném případě není možné, nebo dokonce přípustné, člověku vnucovat proti jeho

vůli, je pro některé křesťany obtížné překonat dostředivou sílu společenství. Tato síla je

způsobena směsí strachu, odpovědnosti, deformací víry a heterodoxního učení v podobě

takto pojaté autority a potažmo eklesiologie. Proto vidím jako vhodnou intervenci vykonanou

se souhlasem postiženého. V čem tedy můžeme pomoci?

3.1 Správná diagnóza

Před nějakým časem jsem si všiml, že lidé po odchodu nebo vyloučení ze společenství

mohou trpět řadou psychosomatických poruch, které jsou až příliš podobné těm, které

nastávají po vysazení některých léků, ovlivňujících nervový systém, jako jsou

benzodiazepiny nebo alkohol, či měkké drogy. Jinými slovy, člověk si na svoji duchovní

autoritu vypěstoval nezdravý návyk a nyní mu hrozí psychosomatický kolaps. Pokusím se

vypůjčit si z lékařské psychologie základní schéma, které popisuje varovné symptomy vzniku

závislosti80. V první části uvádím symptom z medicíny a v závorce se snažím o projekci do

duchovní oblasti:

 Růst tolerance (zvyšování potřeby konzultace základních životních rozhodnutí

s duchovní autoritou, pokud je autorita náhle nedostupná)

 Potíže s kontrolou dávek (neschopnost již porozumět Bibli, společenskému dění

nebo rodinných problémů bez ztotožnění se s názorem vedoucího)

 Trávení velkého množství času obstaráváním a užíváním látky, resp. zotavováním

se z jejích účinků (neustále promýšlení svého stavu uprostřed společenství a

vymýšlení alternativ a obranných mechanismů proti působení autority)

 Zanedbávání aktivit rodinných, pracovních a sociálních

 Užívání látky i přes povědomí o její škodlivosti (zůstávání ve společenství i přes

vědomí o škodlivosti na lidskou psychiku a duchovní zdraví)

 Dlouhodobá neúspěšná snaha o kontrolu užívání (opakovaná nerealizovaná

rozhodnutí opustit společenství)



80 Příznaky závislosti - http://www.odvykani-koureni.cz/priznaky-zavislosti - http://www.odvykani-koureni.cz/priznaky-

zavislosti (13. 3. 2012)

24

 Výskyt abstinenčních příznaků po ochodu (třes, nespavost, bolest hlavy,

neschopnost soustředění, návaly paniky a strachu, obsedantní myšlenky)

Uvádí se, že obecně můžeme – v souladu s lékařskou psychologií říci - že člověk je

závislý tehdy, vyskytnou-li se minimálně 3 z předešlých 7 příznaků během období 12

měsíců81.

3.2 Správné léčba

Stejně jako při působení návykových látek člověk stojí před volbou, a to je uvědomit si

svoji nezdravou a destruktivní závislost a ukončit ji. To je jistě první krok, ale zdá se, že

někdy ještě nemusí být vyhráno. Člověku se nabízejí dvě cesty. Opustit sbor a jít možná

cestou abstinenčních příznaků nebo postupně vysazovat dávku spolu s podpůrnou

psychoterapií a substituční léčbou. U některých léků, jako jsou například barbituráty nebo

benzodiazepiny, však není náhlé vysazení možné, protože hrozí fyziologický kolaps

tělesných funkcí82. Ačkoliv u čistě psychické závislosti fyzická závislost není vytvořena,

některé zkušenosti třeba z oblasti závislosti na hracích automatech dokumentují i možné

psychosomatické komplikace. Počty sebevražd mezi extrémními charismatiky rozhodně

nevedou k optimismu a podcenění této oblasti.

Proto bych se v této fázi pokusil popsat cestu pozvolného snižování dávek a lékové

substituce. Princip této metody je jednoduchý a to, postupně snižovat hladinu aktivní látky,

aby organismus nezaznamenal její rychlý úbytek a některé její funkce nahradit lékem jiným,

který není návykový. Jako vhodná se zde jeví antidepresiva a antipsychotika83. Jak to ale

provést v duchovní oblasti?

Návykový lék bych zde přirovnal k aberantnímu duchovnímu, který k sobě lidi váže, bere

jim svobodu a pod pohrůžkou prokletí nebo jen nepožehnání lidem hrozí, že pokud opustí

svůj duchovní domov, který je zde představován jeho teritoriem, člověk duchovně zahyne,

onemocní, zemře mu dítě, ztroskotá jeho manželství apod. Zřídkakdy je to řečeno přímo, ale

obvykle v náznacích. Aberantní duchovní pak tyto věci sděluje nejasně a někdy je dokonce

prorokuje v Božím jménu. Samotná závislost je zde pak tvořena silným pocitem viny a

strachu. Aberantní duchovní poté člověka nutí uskutečňovat jeho vizi a brát smrtelně do

důsledku jeho „doporučení“ a „názory“ (aberantní duchovní totiž nikdy nepřikazuje!).



81 Tamtéž

82 Lann, M. A., Molina, D. K.: Fatal Case of Benzodiazepine Withdrawal, American Journal of Forensic Medicine &

Pathology: June 2009 – Vol. 30 – No. 2, s 177-179

83 Zitman, F. G, Couvée J. E. Chronic benzodiazepine use in general practice patients with depression: an evaluation of

controlled treatment and taper-off: report on behalf of the Dutch Chronic Benzodiazepine Working Group. The Britisch

Journal of Psychiatry, Vol. 178, No 4, 2001, s. 317–324



25

Jako nenávykový lék zde může být například kazatel běžného křesťanského sboru, který

nemá potřebu k sobě lidi poutat, obvykle respektuje běžnou církevní legislativu a jeho úřad je

poddán veřejné kontrole. Tento duchovní pak může s postiženým křesťanem navázat vztah a

po jistou dobu mu udílet stejně intenzívní rady jako aberantní pastor, ovšem bez výhrůžek a

temných kleteb. Křesťan totiž není zpočátku možná schopen samostatného uvažování,

potřebuje oporu při své rekonvalescenci a postupně se staví na své nohy. Po poměrně silné

intervenci pak kazatel vyklízí své pole a dotyčný se sám s Boží pomocí učí přebírat

zodpovědnost za svůj život.

V prvních fázích však ještě dotyčný může docházet do svého společenství. Avšak již se

rozhlíží kolem a právě zde může dotyčnému pomoci hledat společenství náhradní. Naprosto

ideální je stav, když v daném společenství už skončil někdo, kdo se vymanil z vlivu

aberantního společenství. Tuto fázi není třeba uspěchat. Aberantní duchovní obvykle pěstuje

ekumenické vztahy, a pokud by se dozvěděl, že někdo z jeho sboru hodlá společenství

opustit, možná by se vynasnažil dotyčného v očích kazatele, kam by měl dotyčný namířeno,

snad i v dobré víře, zdiskreditovat. Ostatně vím o případu, kdy pastor původního sboru si

stěžovat na přijetí svého kázněného člena do CB nebo pastor sboru AC žádal, aby

vyloučená část sboru nebyla přijata do KS. Je tedy dobré pomoci dotyčnému seznámit se

s jiným společenstvím ještě v době, kdy aberantní vedoucí není o dané věci informován,

jelikož tito lidé bývají obezřetní a snaží se uhájit svoji pozici pod záminkou ochrany sboru stůj

co stůj. Vždy je pak možné poukazovat na to, že neposlušný člen sboru se nedokázal uchytit

jinde, což svědčí o jeho opravdové nepoddajnosti.

Z počátku je tedy dobré, když dotyčný navštěvuje oboje shromáždění a co nejdříve

naváže zkušenost se sborem novým. Je rovněž dobré, když se dotyčný setká s lidmi, kteří již

jeho společenství opustili a získali nové zkušenosti. Dotyčný může být překvapen, že tito

lidé, jak jim možná bylo řečeno, neodpadli, nebyli smeteni Božím soudem, nejsou

démonizovaní nebo dokonce nezemřeli, nemají ani náhlé zdravotní potíže apod. Dotyčný,

aby nevzbudil pozornost aberantního vůdce, může nejprve docházet jednou za měsíc a

domluvit si pastorační pohovor s kazatelem sboru. V tom mohou klíčovou roli sehrát právě

bývalí odpadlíci, či disidenti. Toto navázání vztahu důvěry je velice důležité a znovu apeluji,

aby nebylo zbytečně uspěcháno.

Až se dotyčný člověk rozhodně ukončit své členství, nový kazatel, který na čas přejme

úlohu dominantní autority v životě člověka, pak postupně, jak již bylo uvedeno výše, bude

tuto pozici opouštět a dotyčný se bude učit důvěřovat plně Bohu. O jak velký časový interval

se zde bude jednat nelze říci, protože tato potřeba je ryze individuální. Ovšem vysazování

extrémních dávek léku může trvat i přes rok, nejméně však dva až tři měsíce. Nicméně jedná

26

se pouze o pomocný odhad. Nejpodstatnější je zbavit se pocitu viny a naučit se spolehnout

na Pána Ježíše Krista.

Součástí odvykací kůry musí být ovšem, jako je v adiktologi psychoterapie, tak zde musí

být cílená a citlivá pastorace. Pro tento účel existuje v zahraniční řada kvalitní literatury.

V češtině sice existuje publikace Pastorační poradenství, nicméně jedná se o odbornou

studi , jejímž primárním úkolem není být laickou pastorační příručkou a příliš nezohledňuje

věroučné hledisko. Proto mohu nabídnout několik elektronických článků. Jedním z nich je

právě stanovisko Assemblies of God o autoritách v Pastýřském hnutí, které dotyčnému

pomůže v podstatě „deprogramovat“ jeho scestné pojetí autority84. Protože se zde jedná

především o lidi pocházející z charismatického prostředí, právě umírněná letniční pozice

může být dotyčnému blízká. Charismatik může mít totiž zafixováno, že ve svém pojetí došel

nejdál a může mít problém přijmout službu lidí bez identické duchovní zkušenosti. Naopak

kazatel bez potřebných znalostí může celkový stav dotyčného přisoudit odlišné

pneumatologi příchozího, a toho pak vést k opravě jeho ortopraxe, aniž by tušil, že zde není

kořen problému.

Dalším příkladem pomocné literatury je studie Pila85, popisující zkušenosti ze

skupinkových sborů, která je velmi ilustrativní a další je stručný poradenský článek od

Hildebrantové, který byl sepsán za stejným účelem86. Jako velice užitečnou pak též

doporučuji knihu G. Edwardse „Dopisy zdevastovanému křesťanovi“87, která až mistrně

vykresluje duševní a duchovní pochody křesťana zdevastovaného scestným pojetím autority.

Cílem této studie ovšem není předmět samotné rekonvalescence a pastoračních

pohovorů, ale pouze věroučná charakteristika aberantních společenství a naznačený postup

práce v pastoraci poškozených křesťanů a především v prevenci výše uvedených stavů

včasným opuštěním aberantního společenství. Je ovšem třeba si uvědomit, že řada, často i

většina křesťanů je v těchto sborech spokojená, jejich potřeby jsou naplněny a nesdílí zde

uvedené obavy. Je proto nutné si uvědomit, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.



84 The Discipleship and Submission Movement, This statement is the report of the committee to study the discipleship and

submission movement. Thereport was adopted by the Assemblies of God General Presbytery August 17, 1976 -

http://www.apologet.cz/?q=articles/category/15-pastyrske-hnuti/id/64-stanovisko-assemblies-of-god-k-doktrine-o-

ucednictvi-a-hnuti-poddani-se

85 Pile, A. L. Odvrácená strana učednictví, Biblická apologetika - http://www.apologet.cz/?q=articles/category/31-duchovni-

manipulace/id/155-odvracena-strana-ucednictvi (13. 3. 2012) 86 Hildebardová, S.: Zotavení z duchovního zneužívání. Biblická apologetika, 2007 -

http://www.apologet.cz/?q=articles/category/31-duchovni-manipulace/id/117-zotaveni-z-duchovniho-zneuzivani (13. 3.

2012)

87 Edwards, G.: Dopisy zdevastovanému křesťanovi. Přeloženo z anglického originálu: Letters to a Devastated Christian,

Tyndale House Publishers, Inc. Wheaton, Illinois, U.S.A., 1992 - http://www.apologet.cz/?q=articles/category/31-duchovni-

manipulace/id/344-dopisy-zdevastovanemu-krestanovi (14. 3. 2012) 27

3.3 Varování

Přechod člověka do nového společenství by v žádném případě neměl být unáhlený.

Nezřídka se totiž stalo, že člověk přešel z jednoho autoritativního společenství do jiného,

aniž by zprvu zpozorovat nějaké varovné signály. Většina autoritářských společenství totiž

má jednu společnou charakteristiku. Díky své exkluzivitě totiž věří, že Bůh toliko přivádí lidi

z jiných společenství k nim, nicméně odchod do jiného společenství je už pak často

považován za neopodstatněný, či jde o neposlušnost a možná i vzpouru. Když přece Bůh

někoho přivedl, jak by ho nyní mohl vést jinam? Proto jsou tato společenstvím různým

hledačům velice vstřícná a existuje zde velmi propracovaný systém, jak si ihned všimnout

někoho nového, jak s ním navázat kontakt a postupně ho začleňovat do společenství.

Příchozí, který hledá intenzivně pomoc, tak může být příjemně překvapen, než zjistí "zač je

toho loket“.

Poškození lidé dělají pak tu chybu, že jsou přesvědčeni, že v jejich případě šlo pouze o

selhání vedoucího jedince, ale že systém je sám o sobě dobrý. Ale pravý opak bývá

pravdou. Proto se také aberantní společenství cítí nejvíce ohrožena kritikou své eklesiologie

a jsou poměrně rezistentní vůči kritice etické, kterou si vždy dokáží ospravedlnit.

Ano, jsou jistě lidé, kteří své svěřené pravomoci zneužijí více, jiní méně. Jsou lidé, kteří

svoji autoritu zneužijí i tam, kde jim ji církev nedá. A jsou naopak lidé, kteří ji naopak

nezneužijí ani tam, kde jim ji jejich církev poskytuje. Historie i současnost ovšem dokazuje,

že je jen otázkou času, kde tam, kde je tento prostor a tlak na panování autorit legálně

umožněn, nakonec dojde k tomu, že tento systém vynese do vedení lidi ambiciózní, se

sklony ke kariérismu, kteří pochopí, že skrze absolutní a často i předstíranou loajalitu ke

svým „nadřízeným“ (kteří jediní je mohou „povýšit“) se dostanou nad ostatní, aby mohli „plně

rozvinout své obdarování“. Nicméně kvalifikací vedoucího není loajalita k vedení, ale ovoce

Ducha svatého a křesťanský charakter (1 Tim 3, 1–7 a Tit 1, 7–9).

Není to tedy především o lidech, ale hlavně o učení. Tam, kde je respektován biblický

princip, že celé Tělo resp. celý sbor rozpoznává povolání vedoucích a tito podléhají

pravidelné veřejné kontrole; tam, kde jsou lidé biblicky odpovědní a zkoumají život i službu

svých vedoucích, tam se lidem s autoritářskými nebo kariéristickými sklony příliš dařit

nebude. Naopak, samotným vedoucím je k užitku, když mohou být bezpeční v kruhu svého

sboru, který jim může pomoci v jejich zápasech a může je i biblicky a v lásce usměrnit.

Ovšem tam, kde se starší volí jen omezenou skupinou výše postavených autorit namísto

odpovědného zkoumání jejich ovoce celým sborem, tam dříve, či později, s vysokou mírou

pravděpodobnosti dojde i ke korupci charakteru a manipulaci.

28

Chystá-li se někdo, ať už po špatné zkušenosti nebo poprvé stát členem nějakého

společenství, je třeba ptát se i na pojetí autority a zkoumat ústavu a řády dané církve, kam

se člověk rozhoduje vstoupit. Dovolují tyto dokumenty nebiblické panování autorit tím, že se

řádný člen sboru nemůže podílet na rozeznání jejich povolání ani jejich ovoce a skutků nebo

učení? Je zde nějaký biblický mechanismus kontroly starších? Vycházejí tyto dokumenty z

Bible a z principů odpovědného správcovství? Anebo naopak, je zde vůbec něco, podle čeho

se dá vše konat tak, aby byl naplněn Pavlův princip „vše ať se děje v řádu“? Nejlépe se totiž

dá panovat tam, kde žádné řády vůbec nejsou a kde má právo Bibli autoritativně vykládat jen

vedoucí.

Dovolím si zde podotknout, že jak ústava Apoštolské církve88, Jednoty bratrské89 nebo

Křesťanských společenství90 v podstatě neumožňuje, aby se na rozeznání a povolání

starších podílel celý sbor. Existuje zde totiž, ať už výslovně či v principu, institut kooptace,

kdy již jednou zvolené staršovstvo žije vlastním životem a de facto jen úzká skupina starších

nyní rozeznává Boží povolání pro další presbytery.

Vedení těchto církví se často brání tím, že v případě všeobecné volby by se pak jednalo

o demokracii (vládu lidu), která přeci nemá v Božím království místo. Automaticky se však

předpokládá, že volba úzkou skupinou lidí je tou pravou teokracií, odpovídající biblickým

vzorům. Vzorem pak často bývá SZ pojetí autority krále. Nicméně i předáci lidu ve Starém

zákoně byli v Mojžíšových dobách rozpoznáváni volbou lidu (Dt 1, 9-16). Proto bych byl

velice zdrženlivým před tím hledat své místo v systému, který upřednostňuje volbu

vedoucích skrze úzkou skupinu jiných vedoucích, než skrze rozpoznání celého Těla

Kristova.



88 Radu starších (Sborovou radu) tvoří pastor sboru, druhý pastor, starší sboru, případně kooptovaní diákoni. Pastor a starší

si mohou na jednání Rady starších podle potřeby příslušné diákony přizvat. Rada starších má nejméně tři starší (u nově

vzniklých sborů mohou být na dočasnou dobu dva starší a jeden diákon). Nové starší ustanovuje Rada starších na základě

požadavků Písma svatého. Do služby je před sborovým shromážděním uvádí pastor sboru. Sbor vyjadřuje jejich přijetí

vztažením rukou s požehnáním. Členem Rady starších může být pouze člen sboru, který je členem Apoštolské církve a

osvědčil se v duchovní práci minimálně 3 roky. (Rada starších může délku duchovního osvědčení v odůvodněných případech

zkrátit. (Ústava Apoštolské církve, § 10)

89 Rada starších je výkonným orgánem sboru. Tvoří ji správce sboru z moci svého úřadu a členové, jmenovaní správcem

sboru. Předsedou rady starších je správce sboru. (Ústava Jednoty bratrské, § 11)

90 Obměna nebo rozšíření počtu členů staršovstva se děje kooptací. Každou obměnu či rozšíření počtu členů staršovstva

oznámí staršovstvo nejméně 30 dní předem na sborovém shromáždění. Následně pak staršovstvo oznámí do 30 dnů změny

staršovstva Radě, která je zveřejní v oběžníku CKS. Případné námitky jednotlivých členů sboru proti obměně či kooptaci ve

staršovstvu nejsou pro staršovstvo rozhodující, ale jednotliví starší jsou povinni pozorně těmto námitkám naslouchat,

seznámit s nimi na společné schůzi staršovstva ostatní starší a na modlitbách je zvážit (Základní dokument Církve Křesťanská

společenství, § 24)

29

4. Závěr

Rád bych podotkl, že účelem této práce nebylo někoho odsoudit. Nevedeme svůj boj

proti tělu a krvi. Na druhé straně je možné konstatovat, že toto téma je stále v českých

církvích bagatelizováno. Ekumenický a všeobjímající étos totiž nedovoluje dělat si nepřátele

tím, že bychom se snažili na problém upozornit a pojmenovat ho. Jeho viníci jsou často

vlivnými členy církevních rad a zasloužilými hodnostáři. Proto je vždy snadnější, v zájmu

zachování dobrých vztahů a již tak slabého imidž církve v očích veřejnosti, ostrakizovat nebo

ignorovat nepohodlnou a hlasitou oběť, než identifikovat a volat k odpovědnosti viníka.

Pocházím z církve, kde její biskup dal pastorům bianko šek vyjádřením, že vždy a za

takřka každých okolností bude stát za nimi, když napsal:

„Bůh má plán. Nedomnívej se, že s plánem o brněnském sboru přijde za tebou. On si

tady někoho postavil. Mnozí mě pomlouvají, že prý je jasné: „Rudek se vždy postaví za

pastora.” Odpovídám: „A mám jinou možnost?” Já toho pastora ustanovuji a tím ho stavím

pod Boží autoritu. Já ho pak musím brát. Není to tak jednoduché ani pro mě, protože jsem ve

službách Boha živého. Já musím přijímat jeho principy a ty taky91.“

V jednom zřejmě z mnoha případů tento vlastně již dříve uplatňovaný princip znamenal,

že senior oblasti, František Cupal, souhlasil s vyloučením člena sboru jen proto, že si to

pastor přál, i když věděl, že je nevinen. Později svůj souhlas s vyloučením ospravedlňoval

slovy:

„Bratr (…) byl vyloučen dopisem ke dni 2. 8. 2004 ze sboru AC Znojmo, v době kdy

pastorem sboru byl br. Roman Pospíšek. Ačkoli jsem tehdy jako člen staršovstva nesouhlasil

s tím vyloučením, podvolil jsem se staršovstvu, aby se ukázalo, že (…ova) přítomnost není

příčinou chřadnutí sboru. Nyní jako nový pastor sboru AC Znojmo odvolávám zmíněné

vyloučení br. (…) a umožňuji mu znovu vstup do sboru92.“

Jak je vidět, není zde ani náznak lítosti, nebo dokonce pokání. Vezmeme-li přitom

v úvahu, že biskup této církve učil, že Bůh v podstatě respektuje autoritu, i když jedná

ukvapeně, jsou to pro člověka neradostné vyhlídky. Pokud bude člověk v právu a dostane se

do sporu například jen pro poslušnost Bohu skrze své svědomí, pak může být vyloučen jen

proto, aby bylo učiněno autoritě za dost. Dan Drápal podobnou situaci, i když v JB,

komentoval slovy:



91 Článek byl odstraněn ze stránek Apoštolské církve v ČR. Jeho původní adresa byla -

http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2007121001 (22 .3. 2010) 92 Cupal, F.: Vyjádření k rozhodnutí vyloučení br. Daniela Pospíška z AC sbor Znojmo ze dne 2. 8. 2004 a zpět vzetí tohoto

rozhodnutí. Nejdek 20. prosinec 2004



30

„Mnoho lidí, kteří z Jednoty odešli, právě o něčem takovém mluví: autorita je „seshora“

„podržena“, přestože dělá zjevné chyby. Jistě nejde o to, každého po chybě hned sestřelit.

Pokud se ale prakticky téměř nikdy neuzná, že autorita chybovala, narůstá ve sboru

nedůvěra93.“

Často, pokud je kritika zveřejněna, je shledán spíše nepohodlným její autor a nastane

snaha najít nepřesnosti a nuance v citacích než zkoumat princip. Málokdy bývá někdo v

aberantních společenstvích volán k odpovědnosti za poškozené životy. Naopak, tyto životy

bývají s otcovským postojem a s laskavostí některými aberantními pastory využívány k tomu,

aby jejich osudem chránili své členy před odchodem. Avšak každý člověk potřebuje

napomenutí ze svých hříchů, a když selhávají opravné mechanismy v rámci církví, nezbývá

někdy, než jednat veřejně, aby se předešlo dalším excesům.

Nicméně pokud správce silnice odmítne odstranit výmol s tím, že vše je v pořádku a že

všichni jsme jen chybující lidé, je alespoň dobré zde umístit výstražnou značku, aby se

ostatní mohli tomuto nebezpečí vyhnout.





93 Drápal, D.: Rozchod s jednotou. 29. pastýřský list únor 2003 - Tento Pastýřský list byl Radou KS stažen proto, že chceme

usilovat o dobré vztahy s Jednotou bratrskou a protože si myslíme, že nikomu a ničemu již neprospívá. Jeho kopie se

dochoval na - http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1842&mode=nested&order=0&thold=0

31





Literatura


 Aleluja R.O.F.C. Nova. Cesty víry, Evangelium prosperity, Televizní cyklus: Na vlastní

oči, 29. 4. 1998

 APETAUER, F.: Proroctví. Sborové listy, 3, 2011

 APETAUER, F.: Proroctví. Sborové listy, 10, 2010

 Apostles and prophets, This statement on apostles and prophets was approved as the

official statement by the General Presbytery of the Assemblies of God on August 6,

2001

 BUESS, B.: Discipleship Pro and Noc. Sweeter Than Honey, Texas, 1974

 BURKETT, B.: Pentecostal, but not Charismatic. Commentary and Critique of The

Charismatic Doctrine, Actision, 2011

 Co se děje v Jednotě nebratrské. Grano Salis, 3. červennce 2002

 CUPAL, F.: Vyjádření k rozhodnutí vyloučení br. Daniela Pospíška z AC sbor Znojmo ze

dne 2. 8. 2004 a zpět vzetí tohoto rozhodnutí. Nejdek 20. prosinec 2004

 Demon Possession: Can Born-Again Believers be Demon Possessed? (Official A/G

Position Paper, This statement on the question, "Can Born-Again Believers Be Demon

Possessed?" Approved as the official statement by the General Presbytery of the

Assemblies of God in May – 1972

 DITTRICH, T.: Pár poznámek k Vodě života. Život víry, roč. 4. č. 7, 1993

 DITTRICH, T.: Úvodník. Život víry, roč. 5, č. 11, 2004

 DITTRICH, T.: Úvodník. Život víry, roč. 5 č. 12, 2004

 DRÁPAL D.: Vyjádření Dana Drápala k situaci v Brně. Oběžník KS, duben, 1997

 DRÁPAL, D.: Rozchod s Jednotou. 29. pastýřský list, únor 2003

 DRÁPAL, D.: Manipulace - co to je? 30. pastýřský list, duben 2003

 DRÁPAL, D.: Apoštolská služba. Nakladatelství KMS, 2004



EDWARDS, G.: Dopisy zdevastovanému křesťanovi. Přeloženo z anglického originálu:

Letters to a Devastated Christian, Tyndale House Publishers, Inc. Wheaton, Illinois,

U.S.A., 1992

 Endtime Revival–Spirit-Led and Spirit-Controlled, A Response Paper to Resolution 16,

This statement was adopted by the General Presbytery of the Assemblies of God on

August 11, 2000

 FIŘT, P.: „Nad Tatrou sa blýska“ kontra „Kde domov můj“. Logos, január 2008

 FORD, M.: Probuzení v Pensacole. Postilla s. r. o., Brno, 1999

 FRANC, A., BÍBA, V.: Hnutí Pozdního deště a William Branham. Dingir, 3, 1999

32

 FRANC, A.: Charismatická církev sjednocení? ECM Ječná Praha pro pastorální

konferenci kazatelů CB, Praha, 1998

 FRANC, A.: Nové hnutí: You Should Never Leave Church. Biblická apologetika, 2011

 FRANC, A.: Skupinový (mega)sbor. Biblická apologetika, 2002

 GARAJ, O.: Editoriál. Rozmer, 4, 2010

 HAGGARD, T.: Překlad části příručky pro vedoucí domácích skupinek sboru New Life

Church v Colorado Springs (pastor Ted Haggard). Přeložil Jiří Trojánek, nedatováno

 HALAMA, O.: Otevřený dopis Evaldu Ruckému. 21. březen 2011

 HILDEBARDOVÁ, S.: Zotavení z duchovního zneužívání. Biblická apologetika, 2007

 HOFFMAN, P.: Kam kráčíš, Uppsalo? Život víry, č. 12, roč. 17, 2006

 HOFFMAN, P.: Reakce Pavla Hoffmana na článek Krízy a nádeje letnično-

charizmatického hnutia. Biblická apologetika, 2011

 HOUDMANN, M.: What is the Latter Rain Movement? Bible Questions, 2012

 Kaleidoskop uzdravujuceho prebudenia 1. Logos, marec 2011

 Kolektiv autorů , Skrytá tvář charismatismu. Zelená louka, 2007

 KOŘÍNEK, M.: Cílem je rozpuštění. Dingir, roč. 11, č. 2, 2008

 KUBIČINA, M., BOUŠA, M.: Otevřený dopis - omluva "řadovým" členům CB Litvínov.

17. 5. 2006

 KUBIČINA, M.: Také nás navštívili. Zelená louka, 02. 01. 2007

 KUŽEL, R.: Utrápený charismatik. 2. písemná práce ke 2. odborné zkoušce na

Evangelické teologické fakultě University Karlovy, Obor: Pastýřská péče, Jablonec nad

Nisou, červenec 1993

 LANN, M. A., MOLINA, D. K.: Fatal Case of Benzodiazepine Withdrawal, American

Journal of Forensic Medicine & Pathology. Vol. 30, No. 2, June 2009

 MAKOVIČKA, L.: Trhací kalendář jménem Ústava AC. Studnice, 2012

 MARGIES, W.: Osvobození. Praha, Logos, 1991

 MARVÁN, J.: Proč jsem odešel z Apoštolské církve. Pastvina, 23. 2. 2009

 MARVÁN, J.: Skupinkový sbor. Absolventská práce, VOŠMT, Kolín, 2005

 MENZIES, W.: Anointed to Serve. Gospel Publishing House, Spriengfield, Missouri,

1971

 Odmietnutí registrácie Cirkvi kresťanské spoločenstvá Slovenska so sídlom Dom viery,

Karpatská 17, 058 01 Poprad. Cirkevný odbor Ministerstva kultúry SR, MK

1487/2007-12/10307, 22. júna 2007

 ONDRÁŠEK, Ľ. M.: Neocharizmatické hnutie na Slovensku. Ústav pre vzťahy štátu a

cirkví, 2011

33

 PILE, A. L.: Odvrácená strana učednictví. Biblická apologetika, 2008

 PLEVA, J.: Synodu Jednoty bratrské. 6. červen, 2009

 PRINCE, D . : Jak rozeznat a vyhnat démony. samizdat, nedatováno

 Proroci a osobní proroctví. Stanovisko Assemblies of God, Biblická apologetika, 2010

 Příznaky závislosti - http://www.odvykani-koureni.cz/priznaky-zavislosti -

http://www.odvykani-koureni.cz/priznaky-zavislosti (13. 3. 2012)

 Reakce starších CB Litvínov na otevřený dopis. blíže nedatováno, 2006

 RUCKÝ, E.: Na křižovatce. Život víry, roč. 7, září, 1996

 RUCKÝ, E.: Úvaha o poslání a budoucnosti. Život víry, roč. 5, červen/červenec, 1994



RUCKÝ, E.: Všem bratřím, kteří naslouchají hlasu Ducha svatého a modlí se za

probuzení našich sborů ... Grano salis – 22. červen 2003

 Snad zůstalo i dobré ovoce, Rozhovor s Alexandrem Flekem. Dingir, roč. 11, č. 2, 2008

 SPENCE, C., DANIELSON, T. S., KAUNITZ, A. M.: The Faith Assembly: A study of

Perinatal and Maternal Mortality. Indiana Medicine, March 1984

 Společné prohlášení představitelů CB a KMS. 9. 6. 1999

 SWARTLING, G. P.: Psychiatrické problémy ex-členů Slova života. Příspěvek z

konference FECRIS (Fédération Européenne des Centres de Recherche et

d'Information sur les Sectes – Evropská federace výzkumných a informačních center o

sektách). Marseille 27. až 28. 3. 2004

 Synodu Jednoty bratrské v Nové Pace. 12.- 13. března 1999

 ŠKODOVÁ, I.: Kresťanské spoločenstvá. Rozmer, 4, 2011

 The Discipleship and Submission Movement, This statement is the report of the

committee to study the discipleship and submission movement. Thereport was

adopted by the Assemblies of God General Presbytery August 17, 1976

 Udělování (impartation) duchovních darů. Stanovisko Assemblies of God, Biblická

apologetika, 2010

 ULONSKA, R .: Duchovní dary v učení a praxi. Albrechtice, Křesťanský život, 1991

 ULONSKA, R.: Úřady v církvi. Křesťanský život, Albrechtice, 1994

 Ústava Apoštolské církve v České republice. 2002

 Ústava Jednoty bratrské. 2008

 VINCENT, A.: Dobrý boj víry. KMS, Praha, 2009

 VINCENT, A.: Království v celé své slávě. Juda, Mělník, 2008

 VINZANT, E. D.: The Discipling Dilemma. Gospel Advocate Company, Nashville, 1988

 Základní dokument Církve Křesťanská společenství. 2011

34

 Závěrečná zpráva Nezávislé vyšetřovací komise zpracovaná pro mimořádné zasedání

Synodu Jednoty bratrské v Nové Pace 12.- 13. března 1999

 ZITMAN, F. G, COUVÉE J. E.: Chronic benzodiazepine use in general practice patients

with depression: an evaluation of controlled treatment and taper-off: report on

behalf of the Dutch Chronic Benzodiazepine Working Group . The Britisch Journal of

Psychiatry, Vol. 178, No 4, 2001

 ZVOLSKÁ, H.: Osvobození a zatracení. Dingir, 3, 1999

35