Obrana víry - Dave Hunt /6 říjen 99      

                                                   

 Proč věřit?

      Většina lidí, pakliže se jich zeptáte, proč zastávají tu čionu víru, bude mít potíže s podáním solidní báze pro svůj názor.  Všeobecně lze říci, že osobní přesvědčení jezáležitostí loajality k určitému kulturnímu dědictví či k tradici. Jeohromující, jak mnoho víry je založeno ne na faktu, ale na slepé věrnosti kinstituci, politické straně, kostelu nebo náboženskému systému. To, co sevydává za náboženskou víru, je velmi často pouze oddanost k určitému náboženstvíz věrnosti k  rodičům, knězi čipastorovi namísto skutečného přesvědčení založeném na solidní evidenci.

    

 Vědci - velekněží dneška?

      To stejné je pravdouve světě sekulárním. Držíme se toho, či něčeho jiného z důvodů společenských,aby jsme zůstali přijatelní mezi přáteli, nebo spolupracovníky. Na příklad: nevěřitv evoluci, by na nás seslalo výsměch mezi vrstevníky, či dokonce ztrátuakademického postavení. Robert Jastrow, jeden z vedoucích světových astronomů,byl zakladatelem (a po léta ředitelem) „Goddard Space Institute,“ který poslalrakety Pioneer a Voyager do prostoru. Jastrow, agnostik, šokoval své kolegytím, že připustil na národní konferenci Společnosti pro Pokrok Vědy, že veškeráevidence se zdá vyžadovat inteligentního Stvořitele vesmíru. Měl dokonce odvahuk napsání: „Astronomové jsou podivně zneklidněni důkazem, že vesmír měl počátek.Jejich reakce podává zajímavou ukázku reakce vědecké mysli  - předpokládaně objektivní mysli - kdyževidence, která byla objevena vědou, vede ke konfliktu s články víry jejichprofese....  Toto je vlastně určitýdruh náboženství ve vědě.“

        Hlavní paleontolog britského muzea přírodní historie ColinPatterson, přiznává: „Evolucionisté, právě tak jako Kreacionisté, se kterými občassvádí bitvy, jsou sami stejní věřící. Pracoval jsem na tom (evoluci) po více neždvacet let, a přitom jsem nepoznal ani jeden fakt. Je to pořádný šok, když siuvědomíte, jak jste se nechal tak dlouho balamutit.“ (Harpers, únor 1985.)  Když hovořil před skupinou svých kolegůbiologů, D.M.S. Watson, popularizátor evoluční teorie při britské televizi, (něcojako byl Carl Sagan na televizi americké), připoměl jim jejich společnou víru,kterou společně sdílejí: „Evoluce je přijímána zoology ne proto, že protožebyla pozorována, nebo by mohla být dokázána logickou evidencí, ale protožeta jediná alternativa - speciální stvoření - je jasně neuvěřitelná!“ Totoje něco, co mnoho vědců není ochotno přiznat. Douglas Dewar & L.M.Davies,„Science and the BBC v „Devatenácté Století a Později“ duben 1943....     

      Významný britský astronom Sir Fred Hoyle připomíná dobřeznámou matematickou skutečnost, že    „i kdyby se celý vesmír skládal z organické polévky,“ šance že byvyprodukoval základní enzymy života, náhodným procesem bez inteligentníhozásahu, by byla asi 10 a za ní čtyřicet tisíc nul!  Jinými slovy: toto se nemohlo nikdy stát!  Hoyle pokračuje: „Darwinova evoluce nemohladát dokonce ani jednu řadu polypeptidů ve správném pořadí, tím méně tisíce v přesnémsledu, na kterém závisí přežití živé buňky.“ Proč tedy se tato nemožná teorieještě drží? Hoyle obviňuje evolucionisty z toho, že obhajují náboženskou víru:„Tato situace (matematická nemožnost) je genetikům velmi dobře známá - a přestonikdo nemá odvahu to veřejně „prásknout.“ Většina vědců se drží Darwinovyteorie, protože ta je tak mocně zakotvena ve výchovném systému. Buď tytokoncepty přijmete, nebo vás označejí jako heretika.“ (Z interview A.P.korespondenta George W.Cornalla, v prosinci 1982)...

 

Nikdonechce být „vedle“!

         Když si uvědomíme tu skutečnost, že i předpokládaně„objektivní“ vědci se drží zuby nehty těchto názorů, potom by nemělo překvapit,že tak činí průměrný človíček. „Narodil jsem se Hindu, a zůstanu Hindu až dosmrti,“ je typické prohlášení. Místo slova „Hindu,“ můžete dosadit „Katolík,“„Mormon,“ „Baptista,“ „Luterán,“ či jakékoliv jiné náboženské označení.  Bohužel, to co se zdá být hluboko zakotvená„víra,“ je často zesíleno pýchou a přirozenou tvrdohlavostí. Nikdo nechce být„vedle.“ Obzvláště ponižující je přiznat, že celoživotní náboženská víra byla„vedle,“  a že náboženství „zděděné“ popředcích (nebo „vědecký“ pohled ze školy) byly zcela falešné. Nakonec věda,(jak mnozí vědci připouštějí) a ateismus, který občas produkuje, jsou také„náboženské víry.“ Mnoho lidí přijímá to, co bylo řečeno v rádiu, televizi, činapsáno v knihách magazínech či novinách, jako by média nečinila chyby a bylaza hranicí předsudků. Obojí je pošetilé. Nikdo a tím také žádná agentura neníbez chyb a osobního zaujetí. To samé platí pro školy, výchovný personál a učebnice.Dobře víme, že se učila falešná historie v komunistických zemích, alezapomínáme na to, že podobné falešné informace jsou na Západě ze stejných předsudkůa nepoctivosti.  Chce to odvahu a pokoruse postavit tváří v tvář faktům, obzvláště když by zvrátily celoživotní předsudkya loajality.

 

Univerzální naivita.   

          Když člověk nevidí jak se určitá událost odehrála, nezdáse mít jinou možnost, než uvěřit výpovědi očitých svědků. Za takovýchtookolností se zdá být rozumné uvěřit zprávě, když člověk zná a má plnou důvěru vosobu, která zprávu přináší. Nebylo by loajální neveřit tomu, co vám sdělujedobrý přítel. Vlastně nevěřit by se rovnalo obvinění ze lži, nebo alespoň naznačení,že ta osoba neví o čem hovoří, a tím je nespolehlivá. Ovšem, i zde je třebaobezřetnosti. Dokonce i když očitým svědkem je blízký přítel, ve kterého mámeplnou důvěru, lidé se mýlí. Moudrý člověk se bude ptát  inteligentní otázky aby se ujistil, že to cose stalo, je popsáno přesně, a že svědek rozumí události tak, jak se odehrála.Teprve když jsou fakta jasně popsána, člověk potom by měl zprávě uvěřit bezohledu na to, kdo zprávu přinesl.

         Po podstatnou část našich životů jsme naivní - alespoň většinaz nás. Proto také existuje mnoho podvodníků a podvodníčků, kteří nacházejídostatečné množství lidí, na kterých se živí. My všichni potřebujeme zdravoudávku skepticismu. Známe povídku o muži který kráčí po ulici a vhodí čtvrťák dohrníčku žebráka s černými brýlemi, který má u sebe nápis: „Pomozte chudémuslepci!“  Po několika krocích se dárceotočí a je šokován když vidí, jak „slepý“ nadzdvihne brýle a podívá se do hrnečku.Dárce se rozlobeně vrátí a prohlásí „Vy nejste slepý!“ „Slepec“ odvětí: „Anopane, nejsem.Ten slepec je na dovolené, a já jsem si jen vypůjčil jeho místo. Většinoujsem hluchoněmý na druhém konci ulice.“ Nedalo by mnoho práce se zeptat„slepce“ předem a dozvědět se pravdu ještě před vhozením mince do hrníčku. Aprávě tak není třeba mnoha otázek, chcete-li se něco dozvědět o tom či onomnáboženství. A přesto se málokdo ptá, a když se jedná o náboženství, otázky aninejsou občas dovoleny. Po tolika letech cestování a přednáškách různýmaudiencím v různých zemích a kulturách mne vždy potěší, když posluchači majízájem a zahrnou mne otázkami. Ovšem vím, že většina kazatelů a učitelů tuto možnostnenabízejí..... 

 

Jaký důvod pro vaší víru máte vy ?

         Všechna náboženství - v určitém bodu - vyžadují víru. Většinouto není víra v Boha, ale v nějaký náboženský systém, samotnou  církev, v zakladatele, nebo v momentálního vůdce.  Dáte-li svou víru v někoho menšího nežli jeBůh, i když ta osoba  prohlašuje že Bohazastupuje, každopádně - dříve nebo později - dojdete ke zklamání. Člověk se pak stane cynickým a odvrátí se od veškeréhonáboženství, a odmítne jakoukoliv možnost se pravdy dopídit. Nebo, na druhéstraně, se člověk stane opatrným a vážnějším hledačem, moudřejším a vícerozhodnutým poznat Boha, ale zároveň velmi obezřetným tam, kde se jedná o slibya učení pouhých lidí....  

       Jak uvidíme na následujících stránkách, každá „víra,“která není založená na důvodu, který je podpořený nezvratitelnou evidencí, jetotální pošetilost. Bible předkládá záznam toho, co nazývá „víra,“ souhrnpravd, který nám dává jediné možné odpovědi na finální otázky života. Chceme sek těmto otázkám postavit poctivě a otevřeně a zároveň se velmi opatrně ujistit,že odpovědi, ke kterým dojdeme, jsou platné. Dovolíme, aby kritikové napadliBibli  ze všech pohledů. Objevíme, žeevidence na podporu „víry“ je absolutně nevyvratitelná.     

          Není nic nesprávného v kladení otázek, když hledámepravdu. Vlastně zkoumavé otázky jsou podstatné v procesu hledání pravdy. Ať užjsou odpovědi jakékoliv, tyto musí být dále zkoumány, až se jeden ujistí, žepravdu skutečně našel. Tato kniha je vlastně série otázek, které se upřímníhledači (a i mnoho kritiků, skeptiků i ateistů) ptali - společně s logickýmiodpovědmi pro každou danou otázku. Následující otázky byly pokládány autorovitéto knihy upřímnými lidmi, kteří poctivě hledali evidenci, která by opravdupodpořila pravou víru - jiní se opět snažili Bibli popřít, a  zničit  víru, kterou Písmo lidstvu nabízí. Zájmy vyjádřené tazateli kryjíširoké pole námětů od toho, zda lze zjistit že Bible pravdivá je, až po to zda Ježíš Kristus skutečně existuje, zdaje opravdu Spasitelem hříšníků, a jak může člověk mít jistotu spásy.  Přesnost biblických předpovědí je dalším předmětem,který si žádá naší pozornost. Historická i vědecká platnost Bible bude právětak zkoumána, jako otázka existence Boha Bible, a jiné problémy životní důležitosti.  Formát je velmi jednoduchý: Je podána otázkaa autor podává odpověď tak, jak došel k porozumění  problémů Bible, vědy, historie a zkušenosti. Kapitoly jsou rozdělenypodle diskutovaných  předmětů..............   

                                                                                                                                                       

<< 1. Důkaz, Důvod, Víra. >>

Skok do tmy

          Otázka: Vždy jsem rozuměl, že je rozdíl mezi  důvěrou (belief)  a vírou (faith). ve smyslu že důvěra je založena na faktech avíra, protože se týká náboženství, musí být oddělená od důkazu i důvodu.  Zní to sice rozumně, ale poslední dobou jsemzačal přemýšlet, zda a proč by to měla být pravda. Můžete mi pomoci?

          Odpověď: Zápasíte s vážným neporozuměním, které jižv historii přivedlo mnohé pod jho náboženství. Bible staví víru i důvěru nastejnou úroveň bez jakéhokoliv rozdílu mezi nimi. Samotný selský rozum a trochaúvahy vám poví, že víra musí mít faktuální základ  právě tak jako důvěra. Víra není skokem do tmy. Kromě toho víra vBoha a Jeho Slovo, protože zahrnuje problém věčnosti, je mnohem důležitější neždůvěra ve věci tohoto života.

          A proto by měla víra mít mnohem solidnější základnu, nežlipouhá důvěra. Člověk si může dovolit určité nejistoty v záležitostech tohoto světa,ale pouze hlupák se bude cítit pohodlně i jen s nejmenší pochybností ve věcech,které na nás mají efekt po věčnost. Nepřekvapuje tudíž, že veliký apoštol Pavelnapsal „Prověřujte všechno, držte se toho, co je dobré.“ (1 Tesalonským 5:21).

          Lukáš nám říká, během posledních 40 dnů, které Ježíšstrávil se svými apoštoly po vzkříšení, „mnoha důkazy prokázal, že je naživu“ (Skutky1:3). Je jasné, že Ježíš nepovažoval za dostatečné se jen ukázat, aniž by podalnějaké důkazy o tom že je skutečně naživu. Považoval za zcela legitimní azásadní dokázat  že je Tím, který byl ukřižovanýa který vstal z hrobu v tom stejném těle, (i když mělo nyní novou, slavnějšíformu), ve kterém byl do hrobu uložený. „Podívejte se na mé ruce a nohy, žejsem to já.“ řekl šokovaným učedníkům, když se s nimi setkal poprvé po svém vzkříšení.„Dotkněte se mne, a podívejte se, duch nemá maso a kosti, jak to vidíte u mne.“(Lukáš 24:39).  Domnívali se zprvu ževidí ducha, ale On jim dokázal opak. Nevěřícímu Tomáši, který nebyl prvníhosetkání přítomen řekl: „Polož svůj prst sem a pohleď na mé ruce, sáhni svourukou a polož ji do mého boku....“  (Jan20:27).  Toto byl nevyvratitelný důkaz!            

         Zdravý rozum nám přikazuje, abychom žádali striktní důkazdříve, nežli se k něčemu zavážeme, nebo někde své úspory investujeme. Jakmnohem důležitější je si být absolutně jistý(á) nežli vírou akceptujeme takovévěci, které rozhodují o naší věčné budoucnosti. Ta pravá „víra“ jak uvidíme, můžebýt pouze založena na solidním důkazu - ne na pocitu, intuici či emoci. Tímméně na slepém podřízení se nějaké náboženské autoritě.

              

„Vidět“ - znamená to „věřit“?

         Otázka: Známé rčení říká: „Vidět znamená věřit“ - přestoBible říká „žijeme vírou, ne tím co vidíme“ (2 Korintským 5:7)  Tyto dvě myšlenky se zdají být v konfliktu.Která je pravdivá?

       Odpověď: První rčení, i když částečně pravdivé, může vážnězavádět; to druhé je pravdivé absolutně. Zatím co vidět občas pomůže jako svědectvíudálosti, člověk „nevidí“ vždy zcela přesně. A tak „vidět“ není vždy dostatečnýmdůvodem pro uvěření. Dále, „vidění“ není nezbytné pro věření protože my jasně věřímev mnoho skutečností, které jsme neviděli....

          Na příklad mnoho lidí nevidělo Čínu svýma očima - a přestověří že taková země existuje, na základě svědectví těch kteří tam byli, a ijiné evidence. Nikdo nikdy neviděl přitažlivost, i když pozorujeme to, o čem sedomníváme že jsou její efekty. Právě tak ještě žádný vědec neviděl energii, a přestose věří že je to něco, z čeho se skládá celý vesmír.....  Kromě toho, zdání někdy klame, jak každý zezkušenosti ví. Fata morgana v poušti ukazuje na vodu, i když je to jen horkýpísek. Kouzelník na jevišti dovede ošálit diváky tak, že „vidí“ nemožné.Vlastně ve skutečnosti  nikdy „nevidíme“to na co se díváme! Ty čtenáři nevidíš stránku a tisk toho co právě čteš.  To co „vidíš“, je dojem, činěný na tvémozkové buňky, odraz nesený světelnou vlnou do očí a potom spojením nervů domozku.  Zda tento dojem je přesnětakový jako je skutečná stránka a skutečný inkoust - je něco, co my lidé, nikdyzde nepoznáme.  A tak „vidět“ neníto co si člověk představuje, a „vidění“ není tou nejlepší cestou k víře nebo uvěření!

       

 

Kráčímevírou - ne zrakem..

          Ježíšova slova, když se ukázal pochybujícímu Tomáši jsouvelmi poučná: „Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mne uviděl. Požehnaní jsou ti,kteří neviděli a přesto uvěřili.“ (Jan 20:29). O  vzkříšeném Kristu, který je nyní po pravici Otce, Petr píše: „Ikdyž jste Ho neviděli, milujete Ho, i když ani teď nevidíte, věříte v Něho...“ (1Petr 1:8).  Pakliže „věřit“ potřebuje„vidět,“ potom ti, kteří žijí dnes, a na rozdíl od Tomáše nikdy Krista nevidělia ani se Ho nedotkli, nemohou v Něj uvěřit.... A pakliže „vidět je věřit,“nikdo by nikdy nemohl uvěřit v Boha, protože „On jediný je nesmrtelný a přebýváv nepřístupném světle; Jeho nikdo z lidí nespatřil a spatřit nemůže.“ (1Timoteovi 6:16). Apoštol Jan prohlašuje že „Boha nikdo nikdy neviděl“.. (Jan1:18,  1 Jan 4:12).  A přesto máme v Boha věřit, a veliké množstvíinteligentních lidí v Boha věří, aniž by Ho kdy viděli fyzickýma očima. Je tedyzřejmé, že víra nespočívá ve vidění zrakem, ale v tom že nás pojí s tím, co jeneviditelné. Grandiózní kapitola Bible na víru začíná: „Víra je podstatou věcíkteré nevidíme....“ (Židům 11).  

          Tato prohlášení Bible odhalují veliký omyl v učenívisualizace. Na příklad pastor největší kongregace na světě učí, že ´jenemožné mít víru a obdržet odpověď k modlitbě bez jasné visualizace objektu čivýsledků za který se modlíme..´  (PaulYonggi Cho „Čtvrtá Dimenze“). Právě naopak, pokus o visualizaci a tak „vidět“ničí víru, která přece zahrnuje pouze to, co „nevidíme“! Uvědomte si, že „kráčímepodle víry, ne zraku“ je s visualizací neslučitelné!  Ty nejdůležitější prvky tohoto fyzického života  jako lásku, radost, mír, účel, spokojenost,pravdu, spravedlnost a pod, nemůžeme ani vidět, ani vysvětlit!  Není tomu tak dlouho, co celý vědecký svět věřil,že fyzická věda jednou všechno vysvětlí - včetně vědomí. Tato nafoukaná nadějeuž není tak hlasitě vyslovována. Laurelát Nobelovy Ceny, John Eccles poukázalna nedávný objev že mysl je nefyzická jednotka, který zapříčinila pád vědeckéhomaterialismu. (Sir John Eccles & Daniel N.Robinson „The Wonder of BeingHuman - Our Brain & Our Mind“ - 1985).  

            Další nositel Nobelovy Ceny, Erwin Schroedinger, kterýhrál tak vlivnou roli v dnešní fyzice prohlásil: Vědecký obraz skutečného světa je hrůzně tichý o tom, co je tak blízkonaším srdcím, o tom na čem nám tolik záleží. Neví nic o dobru a zlu, o Bohu a věčnosti...Odkud jsem přišel a kam jdu? To je ta úžasná a nezodpověditelná otázka pro každéhoz nás. Věda na ní nemá odpověď... (Citát Erwina Schroedingera v „QuantumQuestions :Mystical Writings of the World´s Great Physicists“ 1984).   

          „Vidění“ má vážné limitace a proto má málo co do činění s„uvěřením“ a už vůbec nic s „vírou.“ Chceme-li poznat tyto důležité skutečnosti, o kterých věda neví nic,musíme mít víru. Ovšem toto prohlášení okamžitě přinese otázku jak můžeme věřitv to či v koho, co či koho vidět nemůžeme. Víramusí stát na evidenci, která je nezávislá na fyzickém vidění a vědeckém ověření- ale která je přesto nevyvratitelná!  Zbytektéto knihy má o tomto mnoho co vysvětlit........

 

 Je nesprávné požadovat důkazy pro to, v co věříme?

          Otázka: Od dětství jsem vyrůstal v určité církvi a věřil všechnoco mně rodiče a kněz učili. Jak jsem vyrůstal, počal jsem mít pochybnosti; ovšemkdyž jsem se zeptal kněze, bylo mi řečeno že musím přijmout vše co Svatý Otec abiskupové prohlašují. Chtěl jsem, ale otázky mi nedaly pokoj.  Je chybné požadovat nějakou evidenci čidokonce důkaz toho, co církev učí?

      Odpověď: Je neuvěřitelné, jak mnoho lidí, kteří chodípravidelně do kostela přijmuli nelogickou a nebezpečnou ideu, že v případě náboženství by se člověk nikdy ptát neměl,protože to naznačuje „nedostatek víry.“ Právě naopak! Člověk se ptát musí anesmí přestat, dokud nedostane uspokojující odpověď.  Skepse je vlastně základním prvkem na cestě k víře - pokud„nezatvrdne“ do pýchy nebo se nestane pláštíkem pro předsudky. Naivita není žádnoupomocí na cestě k pravé víře, je vlastně jejím nepřítelem...

       Víra je absolutní a totální důvěra. Je jasné, že nikdojiný než Bůh si nezaslouží naší absolutní a totální víru.  „Měj víru v Boha“ řekl Ježíš. (Marek11:22).  A tak, jakmile je taková vírazaměřená na někoho (pastor, kněz, guru), nebo na něco (kongregace, církev,instituce)  jiného než na Boha, je zaměřenanesprávně. Bůh jediný je všemohoucí, vševědoucí a všudepřítomný, a tudíž nenímožné aby nás zklamal, věříme-li Mu. Pouze On je hoden naší absolutní důvěry;také nás drží odpovědné za to jak Ho známe osobněa jak na této bázi v Něj skládáme svou víru.

            Znát Ho osobně?Ano. Učí nás to jak Bible, tak i prostýrozum. Každý kněz, pastor, guru či církev, vydávající se za prostředníka mezi člověkem a Bohem, aprohlašující věř mi, už tímto vyžadujetotální důvěru, kterou máme mít pro samého Boha. Pochopitelně, pakližejakákoliv osoba má jednat jako prostředník mezi  Bohem a zbytkem lidstva, musí sám být Bohem, protože nikdo jinýnení hoden důvěry bez jakýchkoliv otázek. Ježíš Kristus je Bůh, který se stal člověkemskrze zrození z panny. A proto Bible učí  „je jeden Bůh a jeden (pouze jeden!) prostředník mezi Bohem alidmi, člověk, (který je také Bohem)  Kristus Ježíš“ (1 Timoteovi 2:5).

          Každý náboženský systém, který vyžaduje víru ve své učenína základě údajné autority spíše nežna podkladě tvrdé evidence, který není ochoten dovolit svobodné prozkoumání upřímnoua zvídavou myslí, si nezaslouží naší důvěru. Myšlenka, že pouze kněžská či klerikální elita je kvalifikovánarozhodnout pravdu v oblastech náboženství, morálky či víry, a jejích dogmata přijmutabez jakýchkoliv otázek nebo pochyb, je lež která stála miliony lidí jejich svobodu,a mír duše na zemi, a odsoudila je na věky. Sám Bůh navrhnul lidstvu „Přijdi abudeme spolu uvažovat....“  (Izaiáš1:18).  Této rady se budeme držet skrzecelou tuto knihu.... 

 

Jakou roli hrají evidence a důvod?

         Otázka: Je mi jasné, že nedává smysl a je dokonce nebezpečnévěřit něčemu jen proto, že nějaká církev nebo náboženský vůdce říká, že tak věřitmusím. Je jasné, že nějaký podklad pro víru být musí. Ale jsem zmatený z toho, žepakliže mám víru podpořenou důvodem a evidencí - pak to přece už není„víra.“        

         Odpověď: Váš zmatek pochází z představy, že když jakákoliv evidence a rozum jsou ve vířeobsažené, potom to činí víru kompletně racionální, což by nedávalo smysl. Jejasné, že nepotřebujete víru v něco, co je samo-evidentní, nebo co lze dokázatbeze zbytku, jako třeba skutečnost, že je na nebi slunce a že posílá své teplona zemi.

        Na druhé straně rozum a evidence mohou ukázat směr, kterýmse víra má brát - a musí se brát.  Ano, víra nesmí porušovat rozum a evidenci,jinak by byla neracionální. Víra prostě učiní krok za racionalitu, ale pouze ve směru, na který evidence a rozumpoukázaly!  Myšlenka „skok víry“ (že víra není racionální)byla propagována občas školou filosofie a náboženství. Kdyby tomu takbylo,  nebyl by jiný základ pro to co věříte,nežli pocity nebo intuice. Výsledkem by byla víra v cokoliv. Jak se občas říká,“když to pro tebe funguje, potom je to jistěO.K.“  To je nesmyslná myšlenka,která popírá absolutnost pravdy.     

          Podlé takové teorie je „víra“ důležitější, nežli předměttéto víry. Nezáleží na tom co věříš,hlavně že v něco věříš.  V něco přece věřitmusíš - tak udělej ten „skok“! Je to „věření,“které působí efekt, který člověk hledá - teorie, která má dočasnou aomezenou pravdu. Ano, věřit v „Sílu“ z „Hvězdných Válek,“ nebo že Bůh je takovýmagický džin, který existuje, aby splnil jakákoliv přání, přináší takový dobrýpovrchní pocit. Nakonec se ale prokáže být klamem, celá ta bublina eufóriepraskne a zanechá člověka v horším stavu než před počátkem....  

 

Víra je reakce na prokázanou pravdu.

         Na povrchu se zdá být zcela oprávněné odmítnout rozum a důkazy,protože Bůh je daleko za hranicí naší schopnosti Ho plně pochopit a tím takémimo důkaz, který bychom pochopit mohli. Jak může evidence - tím méně důkaz mít jakokoliv roli ve víře k Bohu?Jak už jsme poznamenali, v případě že by rozum nehrál vůbec žádnou roli, potom člověkmůže věřit v jakéhokoliv boha - myšlenka,která je jasně falešná. Člověk nějakou evidenci mít musí aby uvěřil, že vůbec nějakýBůh existuje. Jak jinak podpoříte samotnou ideu Boha?   

          Na štěstí, je dostatek evidence všude kolem nás. „Nebesaprohlašují Boží slávu“... (Žalm 19:1)  „Jehověčnou moc a božství, i když jsou neviditelné, lze totiž jasně poznat již odstvoření - když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže jsou (celé lidstvo!) bez výmluvy...“Člověk se nemůže mnoho naučit od té neuvěřitelné skutečnosti vesmíru, odnádherné jednoduchosti atomické struktury prvků, až po neuvěřitelnou komplexituživé buňky s deseti tisíci chemických reakcí v dokonalé balanci jedna s druhou,bez  uvědomění si, že to všechno přecenemohlo vzniknout náhodou!  Konstrukce,vzor prostého stromového listu, (nemluvě o lidském mozku!) vyžadujeinteligentního Návrháře, Konstruktéra, který Sám je mimo a nad naše nejvyšší myšlenkya chápání - protože jinak by nemohl být schopný stvořit  a zároveň řídit vesmír. A proto je vhodné arozumné seznámit se s neuvěřitelným řádem vesmíru, a z takovéto evidence dojítk závěru, že jak vesmír, tak i my sami jsme nemohli povstat jen náhodou ale žejsme byli naplánováni a stvořeni inteligentní Bytostí, která toho schopnábyla.  Evidence a rozum poukazují kBohu!  Toto není pouze legitimní, ale izásadní krok k  poznání Boha.

            Tento Bůh, má-li býti Stvořitelem, a Udržovatelemvesmíru, musí mít schopnosti, které jsou nekonečně daleko za hranicí našíschopnosti pochopení. Rozum je schopen sledovat evidenci pouze do určitévzdálenosti, potom shledá, že není možné jít dál. A to je ten bod, kde dalšíkrok může udělat pouze víra ale který je, (a také musí být) ve směru, na kterýrozum a evidence ukazují!  Ateistavidí tu stejnou evidenci a také učiní krok „víry“ za hranici rozumu. Bohužel,ateista udělá krok ve směru opačném, a aby uniknul důsledkům které plynou z připuštěníexistence Boha, rozhodne se popřít jakoukoliv evidenci a tím se stává jeho„víra“ zcela iracionální a vlastně žádnou skutečnou vírou není. Existuje mnoho specifické evidence pro víru jak vBoha, tak i Bibli jako Jeho Slovo, ale o této evidenci budeme hovořit později.  

 

Nutit se k víře je nebezpečné!

        Otázka: Bojoval jsem s tou věcí, které se říká „víra,“ pocelý svůj život. Chci „uvěřit“  v Boha,ale nijak se mi to nedaří. Stále mám ty sžíravé pochyby. Co mám dělat?

             Odpověď: V žádném případě se nesnažte „přinutit se“ dovíry v Boha Bible.  Postavte se nejprvetváří v tvář logické nutnosti Boží existence. Bez Boha by neexistoval anivesmír, ani my, bez Boha by neexistoval ani smysl, ani účel pro cokoliv. Biblezačíná: „Na počátku Bůh stvořil nebe i zemi..“ Ano trochu se nepokoušíargumentovat o Jeho existenci, protože tento fak je samo-evidentní z vesmírukterý vidíme kolem nás, a byl implantovaný do našeho svědomí samýmBohem....   

               Bible, bezjakékoliv omluvy prohlašuje: „Bůh neexistuje“ si řekl hlupák ve svém srdci...(Žalm14:1, 53:1) . Každý přemýšlející člověk musí souhlasit. Pouze hlupák se můžedomnívat, že vesmír povstal sám o sobě. Už sama jedna živá buňka lidského tělaje, podle nositele Nobelovy Ceny Linnuse Paulinga  „složitější než městoNew York.“ Představovat si, že samotný život (záhada, která je mimo hranice vědyji pochopit) a neuvěřitelná komplexita hmoty která život podporuje, vzniklynáhodou - je zcela absurdní! 

  

 

 Veškeráevidence ukazuje na Boha.

         Dejme tomu, že dva trosečníci z potopené lodi bloudějí podny v moři, až pojednou přistanou na malém ostrovu. Jejich tajnou nedějí-pochopitelně - je, že ostrov je obydlený, že naleznou potravu, lékařské ošetřenía transportaci domů. Když se tak prodírají džunglí, pojednou narazí nazcela  zautomatizovanou továrnu, kteránaplno pracuje.  Jeden z trosečníkůzvolá „zaplať Bůh! Ostrov je obydlený! Někdo tuto továrnu musel udělat a řídíji!“  „Jsi cvok,“ odvětí druhý. „Už jsibyl příliš dlouho na slunci! Není žádný důvod pro víru, že tato věc bylanaplánována a zhotovena nějakou inteligentní bytostí. To se všechno sestavilonáhodou v průběhu - kdo ví, kolika miliard let!“  Ten první člověk se podívá dolů na zem a vidí hodinky srozbitým náramkem ležící v trávě. Zvolá opět:“Podívej se, hodinky! To dokazuje,že ostrov je obydlený!“  „Děláš silegraci?“ odpovídá jeho společník. Tato věc je pouhá konglomerace atomů,které tak přišly dohromady náhodou zamiliardy let  namátkového výběru.“ 

         Žádný člověk  zdravéhorozumu by si kdy představoval, že továrna či hodinky vznikly náhodou. Jak potommůže racionální tvor tvrdit, že vesmír vešel do existence náhodou - tím méně žetak vznikly životní formy na zemi! Jedna jediná buňka  listu či  těla zvířete je tisíckrát složitější, nežlifabrika a hodinky dohromady!  Lidské tělose skládá z trilionů buňek, tisíců různých druhů, a všechny pracují společně vdokonalé rovnováze! Naši nejlepší vědci nejsou sto vyprodukovat lidský mozekdokonce ani se všemi počítači a technologií k dostání! Pouze Bůh je tak  schopný! V žádném případě to nebyla náhoda!

         Právě tak nedává smysl že by Bůh stvořil člověka, aniž bypro něj měl definitivní účel. Není nic tak zmařeného, zbytečného, jakointeligentní osoba bez smyslu a cíle v životě. Na druhé straně není možné, abyvznikla myšlenka „smyslu“ náhodou, protože účel a náhoda, jsou  v totální  opozici!  Nemůže být Projekt bez Projektora. A protovíme, že Bůh měl v našem stvoření určitý plán. A pakliže měl, potom také musel udělatnějakou cestu komunikace k tomuto účelu. Bible o sobě tvrdí, že je Božím Slovempro lidstvo, a vysvětluje Boží účel a plán. Nečeká, že tomu uvěříme, bezdostatečných důkazů, a tak to Slovo má v sobě veliké množství evidence - mnohoz toho vidíte v muzeích tohoto světa a je tak nevyvratitelná, že nikdo, kdo je schopen Bibli číst, nemá žádnouomluvu pro pochyby o jejích tvrzeních. Předneseme mnoho takových důkazů v tétoknize.

         Hlavním důkazem Boží existence které Bible nabízí, je splněnístovek různých předpovědí, proroctví. V Izaiáši 46:9-10 Bůh říká, že svouexistenci dokáže tím že řekne co se stane, ještě než se to stane. V Izaiáši43:10 Bůh praví Israeli že je Jeho svědkem, jak pro sebe tak i pro svět, že Onje Bůh. Jak to? Protože mnohá proroctví, která Bůh pronesl o Israeli a která se splnila, jako: Že Židé budou rozptýlenipo celém světě do každého národa; že budou nenáviděni, pronásledováni, zabíjenijako žádný jiný národ (antisemitismus); že budou zachováni - navzdory Hitlerům,kteří se je budou snažit vyhubit; a že v posledních dnech budou přivedeni zpětdo své země ..... a mnoho dalších předpovědí, které byla jasně splněny, a kterése plní před našima očima. Nepůjdeme do detailů, s proroctvím jsme se zabývaliv dřívějších  knihách (na př. How CloseAre We?)  Naše pointa je, že by nikdoneměl věřit čemukoliv, bez bez solidního důvodu pro věření, že je mocnáevidence pro existenci Boha, a že Bible je nepřekonatelná....

 

Máte-li evidenci a důvod -k čemu je víra?

         Otázka: Pakliže evidence a důvod jsou zásadní části víry,potom nechápu proč Bůh vyžaduje ještě víru? Proč nám nedá všechny důkazy? To žemusím ještě udělat ten krok víry, se mi zdá nerozumné.

          Odpověď: Odpověď k vaší otázce je nadiktována naší vlastnílimitací. Ne proto že by Bůh měl nějaký nerozumný požadavek. Mít všechnoprokázáno a promyšleno, museli bychom se stát rovni Bohu. Je zřejmé, že nejsme:Jsme koneční, Bůh je nekonečný. Prostě nemáme kapacitu porozumět všemu o Bohu aJeho vesmíru. Proto Mu potřebujeme věřit, říká-li nám o věcech, které nejsmeschopni pochopit. A tam přichází na řadu víra. 

         To, co jsme schopni porozumět o vesmíru a naší odpovědnostivůči Bohu z rozumu a našeho svědomí je dostatečné, aby nám ukázalo správný směr.Když víme na základě evidence že Bůh existuje, žádáme Ho, aby se nám vyjevil aukázal nám svou vůli pro naše životy. Jsme ochotni Mu věřit ve všem co nám říká- i když všemu nerozumíme. Poznáme (jak uvidíme) že On k nám promluvil z Bible,a to velmi jasně a srozumitelně.            

 

Víra nám odhaluje vesmír za hranicí našehochápání.

         Ta prvá víra nám otevírá poznání Boha a Jeho pravdu,kterou bychom jinak nepoznali.. To je ta cena víry v Boha. Jak Ho jednoupoznáme a máme jistotu že skutečně slyšíme Jeho, potom porozumíme Jeho pravdětím, že uvěříme to, co On říká. Výsledkem je skutečnost že chápeme a rozumímetomu, co by pro nás bylo jinak nepochopitelné. Na příklad Bible prohlašuje:„Vírou rozumíme, že světy byly stvořeny Božím Slovem, tak že věci které vidíme,nevznikly z viditelného..“ (Židům 11:3)  

       Tato slova, napsanátéměř před 2000 lety, nám jasně prohlašují, že vesmír byl vytvořen zneviditelné substance. Nikdo v té době - ani po všechna ta staletí, měl dostatečnývědecký um, aby dodal evidenci pro toto tvrzení. Důkaz musel počkat, až modernívěda dohonila to, co Bible napsala před mnoha lety.  Dnes víme, že vesmír je složený z neviditelné podstaty nazvanéenergie!  Navzdory veškerému pokroku vědy,i když něco o energii již víme, stále nevíme přesně co to je.  A přesto vírou věděl Křesťan vše co vědětpotřeboval: Že  Bůh vyslovil vesmír doexistence svou nekonečnou mocí, a vytvořil jej z něčeho, co je neviditelné.

         Fakt že tato slovase nalézají v Bibli je jeden z důvodů, věřit jí spíše, než jakékoliv svatéknize jiného náboženství. Jako kontrast, tyto knihy, jejichž prohlášení jsoudaleko od prohlášeních, které by věda mohla pouze přijmout - nikdy vyvrátit(jako Bible), obsahují mnohé směšné myšlenky které odrážejí úroveň chápání a kultury lidí  doby, kdy byly napsány.Kdysi se věřilo že Země je plochá, a že je umístěna na zádech želvy, kteráplave v moři. Řekové se domnívali, že obr Atlas držel Zemi na svých pažích.Egyptský výčet stvoření zahrnuje bohy (jako třeba bůh slunce, který se narodilna květině), někteří z nich byli částí zvířata, částí lidé.

        Platon se domníval, že Země je živá bytost, která když seotřese, působí zemětřesení. Bible, napsaná ve stejném časovém období lidmi, kteří žili ve stejnýchkulturách, je zcela prostá takových mýtů. Dokonce i Korán, napsaný mnohem později,obsahuje arabské mýty. Jak už bylo často poukázáno: Bible je jedinou knihou starověku, která je přesná ve všech vědeckýchdetailech. Druhé knihy z té doby obsahují legendy a příliš dětinské omyly, nežaby se o nich dalo uvažovat. Dokonce i Korán, který je srovnatelně modernější,obsahuje historické a chronologické omyly. (S.Maxwell Coder & George F.Howe, „The Bible, Science and Creation“ 1965).  Je mnoho dalších důvodu pro víru v to, že Bible je tím čím o sobětvrdí že je: Neomylným Božím Slovem. Na následujících stránkách  o tom budeme uvažovat  při reagování na početné otázky..            

 

Je víra silou mysli?

         Otázka: Jednou z mých oblíbených knih byla „Síla Pozitivního myšlení.“  Její autor tam píše, že  „pozitivní myšlení“ je jiné slovo pro„víru.“ Povšiml jsem si, že jeho hlavní učedník říká totéž, že „víra“ je to, coon nazývá „myšlení možnosti (possibility thinking). Nazývá Ježíše Krista tím„největším myslitelem možnosti všech dob.“ Něco mi na tom vadí, ale nevím co. Můžete mi to vysvětlit?

          Odpověď: Už jsme si řekli, že Ježíš učil : Měj víru vBoha...“ (Mark 11:22)  a že víra můžebýt pouze v Boha, protože On jediný je hoden totální důvěry. Na druhé straně může- i ateista učit na semináři „Pozitivního myšlení,“ a také jich mnoho učí. Jetedy zřejmé, že pozitivní myšlení nemá s vírou nic společného. Ve skutečnostije pozitivní myšlení v úplné opozici k víře.

           Teorie pozitivního myšlení učí, že myšlenky, ať už„pozitivní“ nebo „negativní“ ovlivňují vlastní tělo i osobnost, a tím zdraví.Kromě toho se věří, že naše myšlenky ovlivňují i jiné lidi - a tím svět kolemnás. A tak úspěch či neúspěch se údajně tvoří silou mysli....  Na druhé straně víra je zamířená na Boha aJeho všemohoucnost, nikoliv v údajnou sílu vlastní mysli - ať už vědomou či nevědomou.Jaký rozdíl! Pro pozitivní myšlení je zcela jedno zda Bůh je skutečný či není -důležitá je „víra!“ A tak se z Boha stalo placebo,  které aktivizuje víru. Člověk může věřit v kosmickou energii čicokoliv. Vše co rozhoduje je, zda věříš. Co tuto víru spouští, není podstatné.Jasné je, že kdokoliv věří v pozitivní myšlení, se odvrátil  od Boha a je velmi podvedený.....

 Neuniknutelná a vitální volba.

         Stojíme před volbou: Buď uvěřit v sílu pevné víry, která aktivizujenějakou záhadnou psychickou sílu mysli - nebo uvěříme Bohu, jehož nekonečná mocje jasně demonstrována po celém vesmíru. Pouze hlupák by zvolil sílu mysli  před silou Boha!  Ta pravá víra očekává, že Bůh učiní to, co ani mysl (vědomá činevědomá) ani talent, ani snaha nemohou dokázat.  A proto důležitým prvkem víry je podřízení se vůli Boha. Víra jistě neočekává, že by Bůh udělal něcoproti své vůli, a ani by si tak nepřála. Víra věří, že Bůh dodrží své Slovo aprosadí svou vůli v životě jednotlivce.

         Zde je další omyl: Mnozí náboženští lidé se snažejí použít„víru,“ ve snaze zapůsobit na Boha tak, že by udělal něco podle jejich vůle.  Jsou takoví, kteří považují modlitbu jako náboženskou technikupro prosazení toho, co si přejí. Upřou svou mysl na cíl své tužby, a snaží seBoha „přesvědčit,“ aby to pro ně udělal. A když někdo z nich otevře seminář a učítechniku pro „splnění modliteb,“ lidé se hrnou po milionech, aby se „naučili“prosadit vlastní vůli.

          Vlastním příkladem nás Kristus učí, že nikdy nepočalmodlitbu, aniž by v srdci pronesl „Ne má, ale Tvá vůle...“ (Lukáš 22:42)  Pavel dává stejný příklad. Měl nějaký neduh,který nazýval „osten v těle,“  o jehožodstranění prosil Krista: Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mneodešlo, ale On mi řekl „Má milost je pro tebe dostatečná, protože má síla jenejvětší ve slabosti“ A proto rád zůstanu ve slabosti, aby síla Krista na mněspočívala.... (2 Korintským 12:8, 9) 

         Nikdo nemůže mít opravdovou víru v Boha, pakliže Ho nezná.A pakliže člověk Boha zná, potom každopádně bude chtít spíše Jeho vůli splněnou,než svou vlastní... Je samozřejmé, že Bůh je moudřejší nežli my. Dále uždokázal svou lásku k nám. Potom - nedává větší smysl věřit Jemu a nepokoušet sevynucovat naší nedokonalou vůli nad Jeho, ve víře v Jeho nekonečnou moudrost alásku?  A to je ta pravá víra v Boha!Nic jiného smysl nedává....

 

Leninovo dilema

      Otázka: Celá ta idea víry v Boha byla vynalezena náboženskýmivedoucími, aby podvedli a zotročili své přívržence. To je jeden z rysů, kterýmají všechna náboženství společný: je to elitní část kléru, která navede lidiaby uvěřili v nějakého mytického Boha a pak předstírali, že jsou prostředníkymezi Bohem a lidem, a tím drželi tyto ve své moci a nechali si za to platit!

         Odpověď: To byla Leninova teorie. Byl také materialistou.Pro něho neexistovalo nic kromě fyzického světa, a jediná cesta jak světpoznat, byl kontakt s ním. V souhlase s Freudem, Lenin věřil že člověk je podnět-reakcemechanismus bez duše a ducha, prostě halda proteinových molekul prošitá nervy.Lidské chování se učí zkušeností a může být proto přeprogramovaný skrze„modifikaci chování,“ což je jemný název pro „vymývání mozku,“ který Komunistévyvinuli do dokonalosti - ovšem to způsobilo destrukci člověka....  

         Pochopitelně, v takové teorii není místo pro Boha, a tobyla přesně ta příčina  problému, kterýLenin viděl, když se odvážil o tom přemýšlet. Člověk přece může znát to, coexistuje ve fyzické říši. Zvířata bohy nemají, tak proč by měl člověk, ve svémevolučním procesu si vymyslet takovou fantazii?  Jelikož člověk je mechanismus podnětu-reakce, může znát pouze to,co ho stimuluje. Dotkne se něčeho horkého-studeného a učí se horké-studené.Dotkne se něčeho tvrdého, nebo je udeřen něčím tvrdým, a učí se o „tvrdém.“ Všeco může znát, je  to, co zažil, s čím mázkušenost: Podnět z fyzického světa a jeho instinktivní reakce, zděděná skrzemiliony let vývoje, potom modifikovaná a přeprogramovaná podle vlastní zkušenosti.Ani věda nemá jiný zdroj poznání.... Podle této teorie nemůže člověk  přemýšlet či snít o něčem, co ve fyzickém světěneexistuje.  Jistě, s pomocí alkoholu můžemít vidiny růžových slonů - ale růžová barva existuje a sloni také.... Můžesnít o „ráji“ nebo „nebi,“ ale to se vždy podřídí zkušenosti: dobrá lovištěamerických indiánů a země luxusu egyptských faraónů. To vidíme podle luků a šípů,či drahých obleků a šperků pochovaných s mrtvými.  

Jaký podnět zapříčinil reakci „Bůh“ v lidskémysli?

         Tato teorie se zdála být konzistentní a dala sedemonstrovat tím že pochybovač dostal ůkol, aby visualizoval novou základníbarvu do duhy. To nikdo nesvedl. Z toho je tedy zřejmé, že kromě fyzického světaneexistuje nic a nikdo není schopný počít v mysli cokoliv co neexistuje a conezažil. Ovšem tato teorie měla jednu vadu: Pošetilí lidé měli fantasii o Bohu.Odkud ta přišla?  To opovržení hodní kněžísi museli „Boha“ vymyslet, a od té doby jím plnili mysl prostých lidí, aby jeudrželi v područí. Komunismus lidi osvobodí od toho náboženského opia. Ano, alekde vzali kněží tuto ideu, pakliže to, co neexistuje nemůže nikdy přijít domysli lidí? Co to bylo za „stimulus,“ který zapříčinil tuto reakci „Boha“?  A zde je ten háček. Podle Leninovy teoriemusel Bůh existovat, protože jinak by si Ho nikdo vymyslet nemohl....

         Není zajímavé, že zatím co filosofové se po staletí snažídokázat existenci Boha, Bible se o to nesnaží ani v nejmenším! Je to jedna zknih, ve které by jste očekávali mnoho složitých argumentů pro existenci Boha -ale není tam ani jeden. Už tento samotný fakt říká něco důležitého o Bibli a oBohu: On přece kontaktoval každou osobu v jeho nebo v jejím svědomí! Každý ví, žeBůh existuje, a to zahrnuje i Tebe! A tak Bible o tom ani nediskutuje, protožecelé lidstvo má tento koncept který říká že Bůh existuje....  

 

 

  

<< 2. Kdo jeBůh? >>

Vyšší moc jakéhokolivjména?

          Otázka: Proč jsou Křesťané v tak silné opozici vůči mnohajiným konceptům Boha, které ctí jiná náboženství? Já osobně souhlasím svicepresidentem Al Gorem, který prohlásil při presidentské „Snídani Modlitby“ (Presidential Prayer Breakfast) že „Víra vBoha, spoléhání se na Vyšší Sílu pod jakýmkoliv jménem, je podle méhonázoru to podstatné...“   Pomyslete nato, jaká jednota by mohla nastat, kdyby se všechna náboženství přestala hádat apočala ctít všechny koncepty Boha s otevřenou myslí a v bratrském pojetí!

         Odpověď: Ano, představte si, jaká jednota by vznikla,kdyby jsme se dohodli na tom, že dva krát dvě se rovná pěti - ale jednota by ztoho pravdu neudělala! „Vyšší Moc?“ Jak vysoká? Vyšší nežli co? A co toznamená?  S veškerou úctou k vám a VicePresidentovi - to co navrhujete je zcela irracionální. Kromě toho, nemáte „otevřenoubratrskou mysl,“ jak se domníváte. Trváním na akceptanci kterékoliv Vyšší Moci a tím jakéhokoliv Boha, odmítáte veskutečnosti dát úctu tomu pravému Bohu a dokonce odmítáte Jeho existenci. Tatopošetilost byla odhalena v knize Alana Blooma „Closing of the American Mind.“ Bloom poukazuje na to, že „otevřenost“se stala novou módou v Americe, speciálně ve školství.  Každá myšlenka musí být respektována, nicnemůže být zlé. Nic nemůžeme odmítat pod záminkou, že by to mohl být  omyl. Vysvětluje, že Američané se ve skutečnosti stali tak „otevření,“ žeodmítají názor, že by něco nemuselo být pravdivé. Ano, uzavření mysli „otevřeností.“A tak vy, i Vice President jste se otevřeli jakémukoliv bohu a tím jste se uzavřelimožnosti, že je možnost existence jednoho Boha a ti ostatní že jsou božstvafalešná...

 

Několikpraktických úvah.

         Položme váš návrh na praktickou rovinu. Jak by se vámlíbilo, kdyby všichni popřeli vaší jedinečnou individualitu a specifickouosobitou totožnost, a dívali se na vás jako na představitele všeobecnéhokonceptu lidství? Jak by se vám líbilo, kdyby vás ztotožňili s vrahem,násilníkem, podvodníkem, zlodějem prostě proto, že každý z nich právě takreprezentuje lidství? A co by jste řekl když - na obranu této parodie - by se řeklože „každý člověk je vhodný“? Proč ne, když „jakákoliv  Vyšší Moc postačuje?“    

         Sotva by se našla větší urážka osobnosti, nežli popřeníjejích jedinečných rysů, jako unikátní osoby! Máte definitivní kvality avlastnosti, které vás odlišují ode všech ostatních lidí kteří kdy žili, čibudou na této planetě žít!  Vy jstejednotlivec, kterého nelze zaměnit za jiného jednotlivce!  Popřít vaší individualitu by se rovnalo popřenívaší existence.  Dejme tomu, že vaše manželkači manžel, vaše děti či přátelé, by k vám necítili jakýkoliv vztah, ale dívaliby se na vás, jako na druh generické reprezentace lidství. Dejme tomu, že by vašíženě bylo lhostejné, zda vy, nebo jiná „forma“ lidství s ní  sdílela vztah mezi mužem a ženou! Nakonectakový vztah přece nemusí být se speciálníosobou, ale s každoukoliv osobou, právě tak jako „Vyšší Moc jakéhokoliv jména“ zcela postačuje. Nebuďme přeceúzkoprsí! .... Není ještě větší fraškou navrhnout, že Boží osobní kvality,atributy či vlastnosti, které Ho odlišují od tvorstva, nic neznamenají? Jakouparodií je prohlášení, že „Každá VyššíMoc,“ “ každý bůh“ postačuje! Jak se opovažujete říci, že Boží láska provás neznamená nic, že budete právě tak šťastný a spokojený uctívat, věřit amilovat nějakou kosmickou sílu, modlu či třebas i Ďábla!    

                

Stvoření vesmíru vyžaduje určitékvality.

         Faktem je, že žádná myslící osoba nemůže přijmout „jakéhokoliv boha“ jako Stvořitelevesmíru. A Stvořitel existovat musí. Logika naší vlastní existence, neuvěřitelnýdesign a struktura vesmíru kolem nás, nutí učinit určité závěry, co se Bohatýká. A na bázi těchto závěrů, musíme odmítnout jakýkoliv koncept Boha, kterýtyto požadavky porušuje. Není pravdou, že „jakýkoliv bůh“ postačí. A žádná„Síla,“ ať už je jakkoliv „vysoká,“ by nemohla stvořit vesmír s lidstvem. Jediněosobní Bůh nekonečné moci, moudrosti a lásky je toho schopen.

        Přirozeně nikdo nemůže racionálně připsat stvoření vesmírunějaké modle, kterou člověk uděla z hlíny, dřeva nebo kamene! Tím méně by mohlamodla stvořit lidstvo. Také by nás žádná modla milovat nemohla, či byla hodnanaší lásky! Cožpak by mohla kterákoliv modla ustavit standardy dobra a zla,které, jak každý uznává, byly zasazené do našeho svědomí? Kdo by mohl opravduuvěřit, že modla, zhotovená lidskou rukou a musí být přenášena z místa na místo- by měla sílu dělat dobro či zlo?

         A přesto většina lidstva, během historie věřila v modly.Dokonce i dnes, v moderní době rádia, televize a vědeckého pokroku, několikmiliard lidí stále modly uctívá a klaní se jim. A není to pouze v Africe, Asii čiJižní Americe. Množství lidí v moderních městech Severní Ameriky a Evropy právětak věří a uctívají skutečné fyzické modly. Takto zaměřená víra vede dospirituální tmy a otroctví....  Lidstvoza to bude souzeno a to po právu. Samotné svědomí a inteligence, které nám Bůhdal, jsou v jasné kontradikci  s takovoušílenou pověrčivostí. Bible poukazuje na pošetilost víry v modly: Jejich modlyjsou stříbro a zlato. Mají ústa ale nehovoří, mají oči ale nevidí, mají uši aleneslyší, mají nosy ale necítí. Rukama nemohou hmatat nohama nemohou chodit zhrdla nevydají hlásku. Ti, kteří je zhotovili jim jsou podobni...“ (Žalm115:4-8)

         A přesto člověkmusí zahrnout modly a jakýkoliv jiný koncept „boha“ jako stejně platný, pakliže„kterákoliv Vyšší Síla“  je O.K. A pakliže ne, kde uděláte čáruvaší hranice? Když se setkali uctívači hadů, uctívači ohně, spiritisté,animisté a čarodějní doktoři společně s Hinduisty, Buddhisty, a Muslimy vAssisi v Itálii, papež Jan Pavel II učinil neuvěřitelné prohlášení, že se všichni„modlí ku stejnému Bohu.“  Existuje množství fakešných bohů a mnoho falešnéhonáboženství a Bible odsuzuje každé z nich protože lidstvo svádějí a zavádějí odpoznání a poslušnosti pravého Boha...                                                                                       

Kdo je Alláh?

         Otázka: Alláh, naopak od vašeho tvrzení, v knize „A Cup of Trembling“ a i jinde, je tenpravý Bůh Bible. Toto je dokázáno skutečností, že biblický překlad Hausa zeSeverní Nigérie, kde žije mnoho Muslimů, používá jména Alláh jako označenípravého Boha Abraháma, Izáka a Israele, Yahweho Starého Zákona, a Otce našehoPána Ježíše Krista. Je lepší cesta pro Muslimy pro uvěření v Bibli?

         Odpověď: Bohužel, toto je všeobecný omyl, který se nalézáv arabských překladech Bible, které se používají v muslimských zemích. Namístoaby to Muslimům pomohlo, ponechává je to ve víře ve falešného boha Alláha.Ztotožnění Yahweho jako Alláha, zapříčinilo mnoho zmatku a škody.     

           Jedním z hlavních propagátorů tohoto omylu je římsko-katolickácírkev. Vatikán se domnívá, že rozdíl mezi Bohem Křesťanství a muslimskýmAláhem se dá zamést pod kobereček ekumenismu.  Na příklad „The Canons andDecrees of Vatican II“  prohlašuje, že„Aláh je Stvořitel.... jediný milosrdný Bůh,soudce lidstva..“  Jinými slovy, jedinýpravý Bůh Bible. Nic není pravdě vzdálenějšího!

 

Bůh Měsíce kmene Mohameda.   

         Aláh není generické slovo v arabštině pro Boha, ale jméno jednoho boha mezi jinými bohy, kteříbyli uctíváni nomadickými kmeny  starověkuv Arábii. Alláh byl hlavním bohem mezi asi tak 360 modly v Kaabě v Mekce. Tentopohanský chrám, kde se uctívaly modly a který ještě stále stojí,  je dnes středem muslimského uctívání. Kdysitam byly modly zastupující všechna možná božstva, aby si každý mohl vybratpodle vkusu.  Alláh je kontrakcejména  all-Ilah, jméno měsíčního boha místního Mohamedova kmenu  Quraish,kterého uctívali zvířecími a i lidskými obětmi po staletí, než vynalezliIslám. Ibn Ishaq, nejranější životopisec Mohamedova života, vypráví o tom, jakMohamedův dědeček se chystal obětovat jednoho ze svých synů, Abdullaha, (kterýse později stal otcem Mohameda), když ho jeden kouzelník přemluvil, aby namístosyna, obětoval velblouda.....     JménoMohamedova otce Abdullah je zkratka od Abd ul Allah, což znamená „služebníkAlláha.“ Je historickým faktem, že Alláh byl uctíván dlouho před narozenímMohameda. Když potom Mohamed odmítnul polyteismus, vzal jméno tradičního božstvasvého kmene, boha měsíce, jako označení boha Islámu, údajně jeho nové náboženství. 

Pohanská praxe pokračuje v Islámupodnes.

         Ve skutečnosti většina Islámu je pozůstatek primitivníchkmenových zákonů a zvyků, které byly již v existenci za dnů Mohameda. Dokonce i svatý měsíc Ramadám byl již dávnozavedený. (Will Durant, „The Story ofCivilization: The Age of Faith“ 1950) Dále nemohou Muslimové popřít skutečnost, že staletí před Mohamedem  byl Alláh jedním z pohanských božstev  (jako Baal či Molech), které Bůh BibleYahweh, svému lidu Israeli uctívat zakázal. Je jasné, že Alláh a Yahweh nejsoutotožní! ..... Alláhův symbol, srpek měsíce, přenesl Mohamed do Islámutaké.  Tento symbol je stále vidět na mešitách,minaretech, svatosvátcích a arabských vlajkách. Když  dobyl Mekku, potom co porušil mírovou smlouvu, kterou udělal svedoucími města, Mohamed rozbil modly v Kaabě, včetně Alláha, a počal kázatproti modloslužebnictví. A přesto, tento samozvaný prorok pohanský chrám podržela také ponechal starý pohanský rituál - dlouho nedělitelnou část uctívání bůžků- líbání černého kamene, který byl po staletí zakotvený v jihovýchodním rohuKaaby, „pět stop vysoko od země, právěsprávně k líbání,“  jak popisujeWill Durant.    

         Tento kámen, ve skutečnosti z „tmavě červeného materiálu,oválové formy asi sedm palců v průměru“ zůstává na svém místě podnes, a musí býtlíbán Muslimy, kteří na jejich povinné pouti do Mekky, jako součást údajně nového náboženstvíIslámu. Zdá se, že Mohamed podržel ten černý kámen právě tak jako boha Aláha(bez jeho modly) jako částečný ústupek, aby zůstalo něco familiárního pro Araby.     

 Žalostný a podvodný zmatek.

         Překladatelé Bible tím, že překládají jméno „Alláh“ jako„Bůh,“  namísto aby pomohli, vytvořilizmatek. Alláh není linguistické označení Boha, jako není „Dios“ ve španělštině,nebo francouzské „Dieu.“ Aláh je starodávné jméno pohanské modly, adoptovanéjako boha Islámu! Kdyby „Alláh“ bylo pouze generické slovo pro Boha, potom byMuslimové neváhali použít slovo „Bůh“ v každé řeči, do které byl Korán přeložený.Namísto toho trvají na tom, že slovo „Alláh“ musí být použito ve všechjazycích.  Byla by to urážka, nazvatmuslimského boha jinak než Alláh..... A urážka Alláha se rovná trestu smrti vPakistánu a i jinde.

             Také Bůh Israele má jméno  J H W H, nyní vyslovované jako Jehova, ale ve starověku  Jahweh nebo Yahweh. Většina Křesťanů totoneví, jelikož Starý Zákon  píše Pán neboHospodin namísto YHWH. Bůh řekl Mojžíšovi: „Ale své jméno YHWH neznali...“(Exodus6:3)  U hořícího keře Bůh Mojžíšovi svéjméno vysvětlil: „Jsem Ten, který jsem..“ (Exodus 3:13-14)   YHWH neznamená pouze Toho který je, aleToho, který existuje Sám od Sebe a je ze Sebe.....       

Kontrast „Alláh“ a„Yahweh.“

         Že Alláh není Bohem Bible, je jasné z mnoha důvodů. Užjeho charakter  a charakteristiky  jsou zcela v opozici vůči Bohu Bible. Koránučí, že Alláh otcem není, nemá syna   (ikdyž má tři dcery: Al-Uzza, Al-Lat, a Manah, reprezentované mezi bůžky v Kaabě),není trojjedinou bytostí, ale jedinou nepoznatelnou jednotkou. Alláh, než byzachraňoval, hříšníky spíše ničí, a má soucit pouze se spravedlivými,  nejedná z pozice milosti, ale pouze odměňujedobré činy.  Nemá také žádnou správnouale přitom také  spravedlivou cestu jakvykoupit ztracené, kterou Bůh Bible má. Názor, že by se Alláh mohl stát člověkemaby mohl zemřít za hříchy lidstva, by byl v očích Muslima hereze.....  Je jasné z toho, co Korán a Hadith (islámskátradice)  o něm učí, že Aláh není BohemBible.

         Jako kontrast, Bůh Bible je láska, totální nemožnost pro Alláha! Jako samostatná jednotka jeAlláh neúplný: Byl osamělý a nemohl milovat, ani se přátelit, dokud nepřišlydalší „jednotky“ do existence. Tak tomu není s Yahwem. YHWH jsou tři osoby vjednom: Otec, Syn a Svatý Duch, kompletní v dokonalosti, a bez potřeby dalšíchk lásce a přátelství. („Otec miluje Syna“-) zde je spojení, vztah mezi osobamiTrojice. Pouze o tomto Bohu lze říci, že je Láska Sám v Sobě.

         Alláh by nikdy nemohl říci: „Udělejme si člověka k našípodobě..“ (Genese 1:26). Muslimský učenec nemá žádné vysvětlení pro tuto větu,kterou nalezne parafrázovanou v Koránu. Daly by se najít i další příklady, aletoto by mělo postačit k demonstraci toho, že použití jména Alláh pro označeníBoha  v Hausa překladu Bible, je vážnýmomylem!

 

Kontradikční pojmy Boha. Který je správný?

         Otázka: To nejstarší a snad nepopulárnější pojetí Boha jebuď Panteismus, t.j. víra, že všechno (celý vesmír) je Bůh, nebo polyteismus,víra že existuje mnoho bohů. Proč by nemohlo být jedno či obě být pravdivé? Proč je Bible takrozhodně proti těmto vírám, a proč tak přísně odsuzuje ty, které nazývá Pohany,kteří se tak upřímně drželi těchto názorů po tisíce let - každopádně dlouho předtím, než přišel Ježíš Kristus?

         Odpověď: Panteismus je ve skutečnosti totéž coAteismus.  Přirozeně, pakliže všechno jeBůh, potom Bůh je Nic, protože tento výraz ztratil svůj smysl. Panteismus vedeku mnoha kontradikcím: Bůh je  prázdnotavesmírného vakua jako podstata hmoty. Byl by nemocí i zdravím, smrtí i životem,zlem i dobrem. Dále, pakliže bůh je celý vesmír, potom neexistuje žádný vnějšíbod reference, ze kterého by se vesmír dal posuzovat, hodnotit; odkud bychom mumohli dát smysl a význam. Dále by neexistoval nijaký způsob zastavení pádulidstva.....

         Není nic, co by mělo význam či hodnotu samo v sobě, jenpouze v tom, jak nějaká osobní bytost proto má použití, a jak si to cení! Totoje univerzální pravda, která platí univerzálně na všechno! Automobil nemá žádnývýznam, žádný účel - pokud zde není nikdo kdo by jej řídil. Ten nejnádhernějšía nejdražší diamantový prsten nemá pražádnou cenu, když tu není nikdo, kdo byho chtěl koupit a nosit. A pochopitelně - co platí pro každou část vesmíru,platí také pro celý vesmír.....

         Podle druhého zákona termodynamiky  (zákon entropie) se tento vesmír chová jakonatažené hodinky. Je li ponechaný sám o sobě bez vnější Inteligence a nekonečnésíly, která zachraňuje vesmír od neodvratitelné zkázy, všechny lidské sny aplány budou jednoho dne zameteny jako písečné zámky do kosmického oceánuNicoty. Celý vesmír se přiblíží absolutnímu bodu mrazu a všechno bude tak, jakoby to nikdy nebylo. Co je to za boha? Bez Stvořitele, který má věčný účel prosvé Stvoření, a který je schopný zasáhnout z venku (ne s reinkarnací neboevolucí), ale se vzkříšením a novým stvořením), nemá  ani vesmír, ani člověk žádný finální smysl. Panteismus nabízípouze nesmyslnost a beznaděj..... Existuje v akademickém světě Neopanteismus, který se jmenuje„ekoteologie.“ Je to ten starý Panteismus, rozvinutý vzdělanci. Jeden z nich,Viktor Ferkiss, profesor Georgetown University říká, že „to začíná s tím, ževesmír je Bůh.“  Ferkis doufá, žepanteistický přístup k přírodě zamezí „vykořisťování vesmíru.“       

 

 Neo-Pohanství a návrat k přírodě.

          Člověk přece nemůže uctívat jak stvoření, tak i Stvořitele;a Bible učí, že jsou vážné důsledky z uctívání stvoření namísto Stvořitele (Římanům1:18-32). Svědomí se otupí a lidstvo se stane obětí zlého a krutého chování,protože příroda nezná morálku. Pokuste se najít soucitného lva, poctivého orla,nebo sympatický hurikán.... Historik/filosof Herbert Schlossberg nám připomíná:„Zvířata nejednají ani morálně, aninemorálně, jednají přirozeně. Etický systém, který učí, že lidské bytosti majízakládat své chování na příkladu z přírody, ospravedlňuje jakékoliv chování,protože příroda morálku nezná.“ (Herbert Schlossberg: „Idols forDestruction“ 1983).  Laureát NobelovyCeny, Sir John Eccles souhlasí:  „Koncept nespravedlnosti, nefair jednání,povinnost ctít, respektovat - je pochopitelný pouze uvnitř morálníhokontextu morální bytostí..  V nemyslícímvesmíru pouhé přírody neexistuje spravedlnost, milost, svoboda či fair-play.Tam jsou pouze skutečnosti, fakta...“  (Ecclesand Robinson:Wonder.)

         Pokušení uctívat vesmír, se zdá být „nemocí z povolání“  pro ateistické vědce.  Jejich důvody proti Bohu často prozrazujítéměř podvědomou touhu adoptovat panteismus 

a)  jako výmluvu pro odmítnutínekonečného Stvořitele (kterému by člověk byl pochopitelně odpovědný) 

b) najít nějakou základnu pro  účel a smysl existence..... Zamyslete se nadtěmito slovy v úvodu k osmi set stránkovém kompendiu ateismu „400 Let Volné Myšlenky“vydané v roce 1894: Yet I doubt notthrough the ages one increasing purpose runs, and the thoughts of men arewidened with the powers of the suns..“ („Přesto nepochybuji, že po věkyexistuje zesilující se účel a myšlenky lidí se rozšiřují mocí sluncí“)..Základním kamenem „Volné Myšlenky,“ jak vysvětluje kniha, je „odmítnutíjakékoliv autority“ a „podmanění  přírody.“  Odkud potom přišel tento účel, kde se vzaly ty účelové „síly sluncí,“ a jakouroli mohou hrát v myšlenkách lidí? Tyto kontradikce jsou téměř humorné, alenakonec, jakou jinou volbu ateista má, když chce potlačit své vrozené přesvědčeníže účel a smysl existují? Je donucený připsat samotné přírodě něco podobného.

         Carl Sagan, moderní ateista, je vždy velmi uctivý a ctícíkdyž se jedná o Kosmos, kterému připisuje zrození lidí a celého života. Jakjsme poznamenali na počátku této kapitoly, Sagan říká že uctívat slunce a měsícdává smysl. Uctívat slunce a měsíc? Zjakého důvodu? A  jaký je rozdíl mezi tímto a klaněním se kusu dřeva čikamene, a považovat je za bohy? Co má slunce nebo měsíc společného s morálkou,účelem, smyslem, nebo s láskou a krásou?

 

Pošetilostpolyteismu.   

          Co se týče polyteismu - pakliže je víc nežli jeden bůh,kdo to všechno vede? Bohové polyteismu vedou války, kradou si ženy, a nenínikoho, kdo by stanovil standard a povolal vesmír k odpovědnosti. Neexistujezáklad pro morálku, pravdu či mír v nebesích - jak potom může být na Zemi?  Pakliže jeden z těch bohů je silnější, nebomá více autority než ostatní,  potom žádnýz těch druhým nemůže být Bohem - a jsme zpět v monoteismu! Jak píše Bible: NeníTi rovného mezi bohy, Pane, Tvým činům se nevyrovná nic .... protože Ty jsiveliký a děláš divy - jediuně Ty jsi Bůh... (Žalm 86:8,10)  Pakliže je bohů více, ke kterému se mámemodlit? Svému oblíbenému bohu? A z jakého důvodu jste si ho oblíbili? Je tosnad proto, že jste ho kdysi o něco požádali a zdálo se vám, že vám splnil vašepřání? Jak víte, že ten či onen bůh je schopný udělat pro vás to, oč jej žádáte?Je to něco jako se modlit k různým svatým. A přesto svatý Kryštof, patroncestujících, ke kterému se miliony uchylovaly pro ochranu, byl nedávno odstraněnz katolického panteónu. Katolická hierarchie rozhodla, že svatý Kryštof bylpouze mýt, a že to co se zdálo být jeho mocí, byly klamné  iluze jeho stoupenců...

         A tak je tomu se všemi bohy mnoha náboženstvích světa. Ve skutečbnosti jsou ještě horší než mýt- reprezentují Satana a jeho hordy. Za každým bůžkem stojí démon, který se snažíodvrátit lidi od toho pravého Boha, jak poznamenal Pavel: To co Pohané obětují,obětují démonům, ne Bohu. Nechci, aby jste se stýkali s démony....“ (1Korint.10:20-21). S Bohem není kompromis, protože v sázce je věčné určení prokaždého, kdo kdy žil či bude žít na této zemi. Dejme tomu, že jeden člověk přesvědčískupinu lidí, aby mu dali vše co mají a následují ho do ráje, který se ukážebýt bažinou kde všichni zahynou. Neměl by být souzený jako lhář a vrah? Jakmnohem strašnější je propagovat falešné bohy a prodávat vstupenky do nebe, zekterého se nakonec vyklube peklo?

 

Poznat Boha.

         Otázka: Rád bych Boha poznal.  Požádal jsem Ho, aby se mi zjevil, ale nic se nestalo. Žádné světlo,žádné znamení na nebi, žádné okamžité poznání. Zdá se mi, že kdyby Bůh skutečněexistoval, chtěl by, abychom v Něj věřili, a tudíž by učinil něco, co by námdalo poznat, že On existuje. Je špatné, požádat Ho o nějaký nevyvratitelný důkaz Jeho existence?

         Odpověď: Jistě ne, a všechny ty důkazy jsou všude kolemvás - je jich víc, než potřebujete! Ten druh důkazu, který jak se zdá žádáte,by nebyl k ničemu. Dejme tomu, že by se na nebi objevila zpráva s vašímjménem.  Jak by jste věděl, že ji tamnapsal Bůh? Řekněme, že se najednou ozve hlas „Jsem Bůh, uctívej mne!“ Co by vám to řeklo o Bohu, a jak by jste věděl,že to byl On, kdo promluvil?         

         Ve skutečnosti, Bůh k vám promluvil.  Celé uspořádání vesmíru je zpráva od Boha,který k vám mluví jako Stvořitel a demonstruje svou nekonečnou moudrost a sílu.Hodnoty, které oceňujete nejvíc, a které dělají z vašeho života něco, za costojí žít: láska, radost, mír, morální čistota, dobro, pravdivost,spravedlnost, laskavost, vám vyprávěji o charkteru Boha. Vaše svědomí vám říká,že jste morálně odpovědný před Bohem, že jste přestoupil Jeho zákony, a zůstaldaleko za Jeho perfektním standardem. Dále vám vaše svědomí říká, že není nic, co by vás ospravedlnilo, očistilo,zbavilo této obžaloby. Nemůžete si Ho koupit s obětí, modlitbou, dobrýmiskutky, rituálem.     Dejme tomu, žejste dostal pokutu za rychlou jízdu. Budete ztrácet čas vysvětlováním soudci, žejste v tom označeném úseku cesty jezdívalpředepsanou rychlostí mnohem častěji, než jste tuto rychlost překračoval? Domnívátese, že vás nechá jít proto, že „dobréskutky převažují skutky špatné?  Víte velmi dobře, že toto by „nespolknul“ ani soudce na zemi, a určitěto nebude platit na Boha! Řeknete Mu, že když vás pro tentokrát pustí, už nikdyzákon neporušíte? Dobře víte, co by vám soudce řekl: “Pakliže už nikdy zákon neporušíte, budete dělat pouze to, co zákon požaduje.Za to nedostanete žádný „bonus“! Tonezaplatí za vaše dřívější  porušenízákona!  Pokutu zaplatit musíte!“  A tak je to stejné s Bohem-Soudcem....

 

Svědomí jako svědek.

         Vaše svědomí vám říká, že jediná možnost, jak uniknouttrestu za překročení Božích zákonů je, kdyby vám Bůh odpustil. Ale vy víte, žeOn nemůže „umýt tabuli“ jen tak.  Každopádněby vás to těžko povzbudilo, aby jste se stal lepším. Kromě toho by to porušiloJeho zákon!  Musí mít nějakou cestu, abyOn sám mohl pokutu zaplatit  - pokutu,kterou zaplatit nemůžete - tak, aby vám mohlo být odpuštěno z Jeho milosti...... Nevíte, jaká metoda to bude, ale víte, že Bůh dokonalé lásky a dokonaléspravedlnosti, bude schopen to zařídit. A pakliže existuje vysvětlení, bude určitěuvedeno v Bibli. A skutečně to Bůh  vBibli vysvětlil. Prostudoval jste poctivě Bibli a zkontroloval evidenci kteráukazuje, že Bible je Jeho neomylným Slovem. Existuje dostatečná historická,archeologická a vědecká evidence, že Bible je Božím Slovem. Už v tomto svazku otom předkládáme dostatečnou evidenci. Ale myslím si,  že ji nepotřebujete. To už je vlastně něco jako ozdoba na dortu.Pakliže si poctivě přečtete Bibli s otevřenou myslí a srdcem, budete vědět, žek vašemu srdci hovoří Bůh tak, jak je On umí mluvit. Doporučuji, aby jste začalevangeliem Jana a pokračoval přes Skutky a Římanům, a potom si tyto tři knihy přečetlznovu.  Bůh ve svém Slově slíbil „Budetemne hledat a naleznete mne, když po mně budete pátrat celým srdcem“ (Jeremiáš29:13).  A to je slib, na který se můžetespolehnout! Hledejte Boha celým svým srdcem a poznáte, že On se vámodhalí...    

Musím v Boha věřit než Ho začnu hledat?

        Otázka: Při mé studiiBible jsem přišel na verš, který mne opravdu mate. „Bez víry je nemožné se Bohuzalíbit; protože ten, kdo k Bohu přichází, musí věřit že je, a že odměňuje ty,kteří Ho upřímně hledají. (Židům 11:6)  Namístotoho, že by se Bůh zjevil hledajícímu srdci, zní to, jako bych už v Boha muselvěřit před tím, než Ho počnu hledat. Jak to může být?

            Odpověď: Hledal by jste Boha, kdyby jste byl přesvědčenýže neexistuje? Byla by to ztráta času! Ve skutečnosti každý, včetně vás, ví že Bůh existuje......

          Toto je pravdivá událost, která se stala  pouličnímu kazateli, který prohlásil, že každýateista je hlupák, protože to říká Bible. Velmi známý ateista v davu se ozvalpodrážděně; prohlásil že toto je urážka, za kterou požene kazatele před soud.Kazatel odvětil „není pomluva říkatpravdu!“  Ateista zvolal „Není to pravdou, pokud to nedokážete! Usoudu budete muset dokázat, že hlupák jsem, a já  vás připravím o všechno co máte!“  „Nemusím jít k soudu, abych to dokázal,“ klidně odvětil kazatel.„Řekl jste že jste ateistou?“  „Ano a nejen tak nějakým ateistou! Celý život jsem ztrávil dokazováním, že Bůhneexistuje. Je to zhoubný mýtus!“ „Tak vy jste ztrávil celý život dokazováním, žeBůh neexistuje?“ odvětil kazatel. „Řekněte mi toto: Když někdo ztráví celý svůjživot bojem proti něčemu co neexistuje a není hlupákem, čím tedy je?“    

         Právě tak by musel být hlupákem ten, kdo by ztráviljakýkoliv čas hledáním Boha, aniž by byl přesvědčen o tom, že ten Bůh existuje.Bůh očekává od každé osoby jako první krok v  poznávání  Jeho, připuštění zřejméhofaktu že On existuje.  Dále očekává, abykaždý měl správný koncept toho, kým On je. Jistě nepřijme žádné modlitby zaměřenéna bůžka, nebo nějakou „sílu“, či „vyšší moc.“ Každá osoba je odpovědná nazákladě evidence za správné pochopení Boha namísto hledáná nějakého boha falešného.Bůh také vyžaduje, aby ti, kteří k Němu přicházejí, skutečně věřili že On neníBohem vrtochů a lsti, ale Bohem, který odměňuje ty, kteří Ho pilně hledají.“  

               

Jakého Boha hledáte?

         Jaké by to bylo, kdyby si každý upřímný hledač udělal předemzávěry o tom, jaký ten Bůh, kterého chce poznat, je?  Rozum a evidence si žádají a diktují následující: Ke stvořenívesmíru musí být  všemohoucí, vševědoucí,a být v kontrole každé části vesmíru (všudypřítomný). Musí být alespoň natolikosobní bytostí jako jsme my, aby nás stvořit mohl. Musí v sobě zahrnovat všechnoto, co my považujeme za nejvyšší hodnoty po kterých lidstvo touží: láska,pravda, spravedlnost trpělivost laskavost soucit, a.t.d., jinak by nebylo vysvětlenípro náš obdiv k takovým vlastnostem. Dále Bůh musí vědět následky každé akce ve vesmíru, protože jinak bymohl udělat některé strašné omyly. A pochopitelně, musí existovat jako Bůh věčně.  On se každopádně nemohl vyvinout čivzniknout z něčeho, nebo někoho jiného, menšího než  je sám Bůh.... 

         Ten pravý Bůh musí také být schopný stvořit všechno z ničeho,  a ne být pouze stavitelem z materiálu, kterýje všude kolem. Žádná energie, žádná gravitace či elektrický proud - ale Bůhmusí být samo-existující aby mohl být příčinou všeho. Nakonec, On musí býtperfektně dobrý a spravedlivý - jinak by nebylo vysvětlení pro naše rozeznávánídobra či zla  ve svědomí lidstva po celézemi. Toto jsou ty minimální kvalifikace pravého Boha, bez kterých bychom Munemohli věřit, nemohli Ho uctívat a milovat. Ovšem, i když jsme schopní chápat potřebu těchto vlastností, je zcelamimo náš obzor  takovou Bytost pochopit:Boha, který vždy existoval, a tudíž nemá ani začátek, ani konec; který nejenomstvořil všechno z ničeho, ale aby neztratil nad svým stvořením kontrolu, musíznát kde každá subatomická částice kdy byla a kdy bude, musí znát co každáosoba na této zemi, která kdy žila či bude žít, co si  kdy bude myslet, co řekne a co udělá. Takový Bůh je totálně mimonaše chápání.

         Ovšem, i když je mimo naše chápání, viděli jsme, že důvodi evidence takového Boha vyžaduje k vysvětlení existence naší a i vesmíru kolemnás. Popřít takového Boha, i když je nepochopitelný, by znamenalo popřít veškerouracionalitu a evidenci. Je jak nemožné, tak i nerozumné se domnívat, že byladoba, kdy zde nebylo vůbec nic a pojednou všechno, včetně Boha, tak nějakpovstane z nicoty. Je totálně iracionální tvrdit, že život a inteligence vyskočilybez pomoci z mrtvé hmoty a prázdného prostoru, a potom se „nějak náhodouvyvinuly.“  .... Když hledač dojde k těmtozávěrům o Bohu na základě evidence, potom se dostane do pozice, kdy může požádattohoto pravého Boha, aby se mu vyjevil. Přesná cesta a okolnosti skrze které seBůh člověku zjeví, se mění od člověka k člověku. Ovšem to nejplnější a nejjasnějšíodhalení přihází skrze Boží Slovo. A v tomto Slovu se Bůh ukázal v JežíšiKristu, který prohlásil:“Kdo viděl mne, viděl Otce..“ (Jan 14:9)  Dále řekl: “Nikdo se nedostane k Otci, nežskrze mne...“ (Jan 14:6). Kdo chce poznat Boha, musí poznat Krista. Je zjevenýv Božím Slovu a zjevuje se těm, kteří k Němu otevřou svá srdce. Jak řekl: “Pohleď,stojím u dveří (každého lidského srdce)  a tluču. Když kdokoliv slyší můj hlas a  otevře dveře, vejdu k němu...“ (Apokalypsa 3:20)...... 

 

Byl Ježíš Kristus skutečně Bohem?

              Otázka: Naše biblická škola pro dospělé učí, že Ježíš bylpůl člověk, půl Bůh. Tvrdí, že Bůh může jednat pouze v činu reakce na našemodlitby, a pakliže se někdo modlil za uzdravení a neuzdravil se, je to tím ženeměl dostatečné množství modliteb s půstů. Je toto tvrzení biblické?

         Odpověď: Ne. Dokud nebudeme mít evidenci pro kontradikci, řekněme  že učitel má pravdu, ale neumí se vyjádřit.Ano, Bůh je Otec Ježíše a Marie je Jeho matkou, ale to z Něj nedělá polo-Boha apolo-člověka! Tento omyl je podobný omylu Katolíků, že Marie je „Matkou Boha.“Ježíš existoval od věčnosti, a tím věky před tím, než se narodila Marie. Je zřejmé, že není matkou Ježíše, ale lidskýmtělem, do kterého byl do tohoto světa zrozen...               

      Marie byla pannou,když se Ježíš narodil. A proto také, jak nás Bible učí, dítě které porodila,nebylo počato člověkem, ale Svatým Duchem. Je zcela nemožné, abychom plně pochopili co to znamená, ale víme co to neznamená!  Zrození z panny není něco jako když mátefrancouzskou matku a irského otce - a tak jste napůl Francouz, napůl Ir.  Ježíš je plně Bůh a plně člověk: „Bůhmanifestovaný v těle,“ (1 Timot.3:16) a ne půl Boha, manifestovaného v polovinětěla. Ten stejný verš to nazývá „velikou záhadou.“ Izaiáš nazval dítě zrozené zpanny „Immanuel,“ což znamená „Bůh  (ne polovina Boha!)  mezi námi.“  (Izaiáš 7:7:14) a „Mocný Bůh,“  ne polobůh, „věčnýOtec,“ (Izaiáš 9:6). Kdyby tomu tak nebylo, Ježíš by nikdy naším Spasitelem býtnemohl..... Celým Starým ZákonemBůh prohlašuje, že On je tím jedinným Spasitelem. (Izaiáš 43:11, 45:15, 21 Ozeáš 13:4 A to zřejmě pravdou je, protože spása je nekonečný čin, která zahrnujezaplacení nekonečné pokuty požadované nekonečnou spravedlností, a to múževykonat pouze Bůh. A tudíž, aby mohl být naším Spasitelem, musel být JežíšBohem. Pavel Ho nazývá „Bůh náš Spasitel“ (1 Timoteovi 1:1, 2:3; Titovi 1:3.4;2:10, 13, 3:4,) právě tak jako Petr (2 Petr 1:1) a Juda (verš 25). Dále musel Spasitel  být  člověkem,protože tím hříšníkem je člověk, ne Bůh. Pokuta za hřích byla vynesena proti člověku,ne proti Bohu; proto musí být zaplacena člověkem. Ale žádný konečný člověk tutopokutu zaplatit nemohl. A proto Bůh, ve své nekonečné lásce, se stal člověkemzrozením z panny, aby On - jako člověk - mohl vzít na sebe trest který zasloužímea tak  nám mohlo být odpuštěno.  Být Spasitelem, Ježíš musel být plně Bohem (Izaiáš43:11) a plně člověkem (Římanům 5:12 - 21).        

Naše modlitby.

          Je zřejmé že Bůh nepotřebuje naše modlitby, aby mohl  jednat. Existuje věčně, stvořil vesmír i andělskébytosti bez naších modliteb. V žádném případě to nebyly naše modlitby, kterézapříčinily aby Kristus přišel na Zemi a zemřel za naše hříchy. Právě tak našemodlitby nezpůsobí nový vesmír, i když nám Bůh dává privilegium se modlit „Přijďkrálovství Tvé“...  Kdyby Bůh mohljednat pouze v reakci na naše prosby, byl by nám vydaný na milost, se svázanýmarukama po většinu času, neschopný udělat to, o čem  On, ve své nekonečné moudrosti ví, že je zapotřebí udělat ale comy, v naší omezenosti nevidíme.  Kromětoho by nemohl zasahovat v případech nutnosti - případech o kterých v našíignoranci nevíme nic.  Myšlenka, že Bůh„může jednat pouze v reakci na našemodlitby“ je nebiblická a nelogická...

Právě tak prohlášení, že neúspěchv uzdravení má příčinu v malé víře a nedostatečném půstu, je právě tak falešné...Toto učení tvrdí, že my můžeme zapříčinit aby Bůh udělal cokoliv, modlíme-li sedostatečně dlouho, když se postíme dostatečně dlouho. Jinými slovy, my můžemeBohu vnutit naší vůli.... Ale co Jeho vůle? Dále toto učení prohlašuje, že Božívůle je uzdravit každého a pokaždé. Naopak, On má pro nás něco mnohem lepšího,než prodlužovat naše životy v tomto hříšném těle. Podrobná diskuse na téma modlitba a víra je v mé knize „Beyond Seduction“, kterou doporučuji....

Nickromě Boha neexistuje?                   

         Otázka: Viděl jsem interview, v magazínuRoberta Schullera „Possibilities“, kdevystoupil Sir John Marks Templeton, člověk který uděluje každoroční Cenu zaprosazování uznání všech náboženských proudů. Byl jsem šokovaný jeho prohlášením,že „nic kromě Boha neexistuje“.  To je přece panteismus, a je uváděný v časopisečlověka, který je považovaný za evangelického vůdce. Jak je to možné?

         Odpověď: Jistě, toje panteismus. Je to také vedoucí zásada kultů jako „Science of Mind“,  „ReligiousScience“ a „Christian Science.“  Toco oni učí, je v základě to stejné jako „PositiveThinking“  Pealeho a Schullerovo „Possibility Thinking.“  To také vysvětluje, proč se to objevuje vjeho magazínu.  A zde je ukázka, jak „nic kromě Boha neexistuje,“  pracuje v myslích lidí těchto kultů: „Bůh je dobrý. Bůh je všechno. Tudíž všechnoje dobré. A tak vše co dobré není - hřích, nemoc, utrpení, smrt  a.t.d. nejsou skutečné, jsou klamemnegativního myšlení. Způsob, jak se jich zbavit je stát se positivnímmyslitelem.“ 

         Ovšem Bible učí, že hřích, utrpení, nemoc i smrt jsouskutečné. „Duše která zhřeší, zemře.“ (Ezechiel 18:4) je výnos  Božího spavedlivého soudu a každopádně jednájak s hříchem, tak i se smrtí jako reálné. Ježíš uzdravoval nemocné, křísilmrtvé. Neučil žádné popírání těchto skrze „positivethinking“  či „possibility thinking.“ Tyto koncepty jsou Bibli zcela cizí.  Naše vysvobození od hříchu nepřichází skrzepopření reality tohoto zla pomocí síly mysli, ale vírou v Krista, který trpělna kříži a který zaplatil požadovanou pokutu za hřích. „Zemřel za naše hříchy avzkříšen pro naše ospravedlnění.“ (Římanům 4:25). Kdyby smrt a hříchneexistovaly, potom smrt Ježíše Krista za naše hříchy a Jeho vzkříšení, by bylypouhé alegorie a ne skutečné události  -přes všechna historická fakta.

         Pakliže „nic kroměBoha neexistuje,“ potom vesmír je Bůh, my sami jsme součástí Boha a tím božskéa dokonalé bytosti. Ano, pakliže nic kromě Boha neexistuje, potom Satan, kterýje v Bibli popsaný jako skutečný, je Bohem. Není většího klamu! Bůh Bible jeoddělený a rozdílný od stvoření, které udělal z ničeho. Toto stvoření pomalu ztrácí energii jakonatažené hodiny. Je to tím, že je separované od Boha vzpourou Jeho tvorů, ( KSatanovi a jeho hordám se připojilo lidstvo).Tato  vzpoura,  způsobila, že Bůhpronesl svůj soud nad celým stvořením. Kdyby Bůh byl vesmírem, On také byztrácel energii - a to není Bůh Bible!

 

A co Boží Trojice?

         Otázka: Křesťané povětšiněvěří v Trojici. V  „Boha“, kterýexistuje ve třech osobách a přesto je jednou svrchovanou  Bytostí. Ale slovo „Trojice“ se v Biblinenalézá ani jednou!  To přece dokazuje, že existuje pouze jeden Bůh- ne tři. Jak můžete ospravedlnit víru v „Trojici“ z Bible?

         Odpověď: Jsou pouze dva základní koncepty Boha:  1) Panteismus/naturalismus  - že vesmír je Bůh.  2) Supernaturalismus - že Bůh nebo boziexistuje(í)  odlišný(í) od vesmíru anení či nejsou jeho částí.  Na pošetilostprvního konceptu jsme již poukázali, zbývá jen ten druhý.  Uvnitř supernaturalismu máme dva opozičnípohledy: 1) Polyteismus - že existuje mnoho bohů (Mormoni, právě tak jakoHinduisté, jsou polyteisté)  a  2) Monoteismus - že existuje pouze jeden Bůh.Prokázali jsme, že polyteismus má také své fatální chyby. Jeho základnímproblémem je různost/rozmanitost bezjednoty.

          Uvnitř monoteismu jsou opět dva různé pohledy: 1) Víra, žeBůh je jedna osoba - jako Islám a Judaismus, kteří trvají na tom, že Aláh neboJehova jsou „jeden“, ve významu jedné osoby. Tu samou víru zastávají pseudo- křesťanskékulty jako Svědkové Jehovy, a „Oneness Pentecostals, kteří popírají Trojici atvrdí, že Otec, Syn a Svatý Duch jsou tři „tituly“ nebo „úřady.“ Jejich fatálníchybou je jednota bez různosti/rozmanitosti.

 

Potřeba jak jednoty, tak i rozmanitosti.

         Že Bůh musí mít jak jednotu, tak i diversitu je jasné.Aláh Islámu, či Jehova  Svědků, neboJudaistů, či Bůh unitářských „Křesťanů“ je sám v sobě nekompletní. Byl byneschopný milovat, rozmlouvat, přátelit se - před stvořením jiných bytostí,schopných vzájemných vztahů v těchto kategoriích. Kvalita lásky a schopnost přátelstvívyžaduje druhou osobní bytost, se kterou bychom je sdíleli. A Bůh by nemohl sámsebe sdílet - kromě bytosti, která by byla na Jeho úrovni. A přesto Bible říká,že Bůh je Láska sám o Sobě. To může být pravdou jedině v případě, že by seskládal z plurality Bytostí, oddělených, separátních - a přesto jedna.....

          I když slovo „Trojice“ v Bibli není, její koncept je tamjasně vyjádřený. Bible představuje Boha, který nepotřeboval stvořit dalšíbytosti aby mohl prožít lásku, vzájemný vztah či přátelství. Tento Bůh jekompletní Sám v Sobě tím, že existuje věčně ve třech Osobách: Otec Syn a DuchSvatý.  Individuálně rozdílné jeden oddruhého, a přesto věčný Jeden. Tito tři milovali, prožívali vzájemný vztah a přátelilise,  radili se dohromady dávno před tím,než  vesmír, andělé nebo člověk počaliexistovat....  Na rozdíl od toho, bůhIslámu a současného Judaismu nemůže být láskou sám o sobě, nebo v sobě. Koho bymohl milovat  ve své samotě před stvořenímdalších osobních bytostí?  Takovýtonedostatek Jeho podstaty by každopádně ovlivnil člověka, který je stvořený kJeho představě, k Jeho obrazu na každém stupni jeho bytosti!

Pluralita a Singularita: Obě platí.

          Už první verš Bibleprezentuje Boha jako plurálníB Bytost:„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi..“ Kdyby Bůh byl singulární osobou, potomby byl použit jednotný výraz pro Boha „Eloah“. Namísto toho je použit plurální výraz „Elohim“, což doslova znamená„Bozi“. A přesto je použito sloveso „bara“ (stvořit) v jednotném čísle!  Tentomnožný tvar „Elohim“ je v Bibli použitý více než 2500X, a téměř vždy sesingulárním slovesem. Tím Bible naznačuje jak singularitu, tak i pluralitu BohaBible. Byl to Elohim (Bozi), kdo později, v této první kapitole Genese pronesl(pronesli): „Udělejme si člověka k našemu obrazu, podle naší podoby...“

         V hořícím keři Bůh (Elohim - doslovně Bozi) říká Mojžíšovi:„Jsem Ten, který Jsem..“  Zde „Bozi“(Elohim) mluví, ale neříkají „My jsme ti, kteří  jsme“... ale „jsem ten, který jsem.“  A slovo „Elohim“ není jediný způsob, jak je Boží pluralitaprezentovaná.  Zamyslete se nanásledujícími příklady: Žalm 149:2 : Nechť se Israel raduje ze svého Tvůrce“ (vhebejštině „Tvůrců“)  Kazatel 12:1:„Pamatuj na svého Stvořitele....“       (v hebrejštině „Stvořitelé) ; a Izaiáš 54:5: Tvůj Stvořitel je tvým manželem..“(v hebrejštině „Stvořitelé....manželi).. Unitarianismus nemá pro tutokonzistentní prezentaci jak singularity, tak plurality žádné vysvětlení. Vsamém centru kréda „jednoho Boha“ Israele, v Deuteronomy 6:4 (známé jako „šéma“) je plurální forma proBoha (Elohenu): „Slyš Ó Israeli, Hospodin náš Bůh, Hospodin je jeden“ (Šémayisroel adonai elohenu adonai echad). To slovo použité pro „jeden“ (echad), znamená často jednotu skládajícíse z více než jedné části. Kdyby toto nebylo úmyslem, bylo by použito slovo„yachid“ které znamená absolutní singularitu. Slovo „echad“ je na příklad použitov Genesi 2:24, kde muž a žena se stanou jedním tělem; v Exodusu 36:13, kde se zrůzných částí stane „jeden svatostánek“, v 2 Samuel 2:25, kde mnoho vojáků sestane „jedním oddílem“, a.t.d.... 

         Izaiáš, ten veliký prorok Hebrejců prohlásil o narozeníMesiáše: „Neboť se nám narodilo dítě, syn nám byl dán,; vláda bude na jehoramenech; jeho jméno bude Divuplný, Rádce, mocný Bůh, Věčný Otec ...“ (Izaiáš9:6)  Takový koncept nenajdete v žádnénáboženské literatuře  - je unikátnípouze pro Bibli: Do tohoto světa se narodí Syn, který - i když je člověkem,bude zároveň Mocným Bohem. I když je Syn, v tom stejném čase bude VěčnýmOtcem... Izaiáš jasně presentuje Kristovo božství, Otcovství Boha asoujedinnost Otce a Syna. Všechny tři osoby v Božství (Otec, Syn a Svatý Duch)vidíme jasně v následujícím: „Od počátku jsem zde Já; a nyní mne Pán Bůh a JehoDuch posílají ...“ (Izaiáš 48:16).  Ten,který zde mluví, může být pouze Bůh, Ten, který existoval od počátku; a přesto říká,že byl poslaný Bohem a Jeho Duchem. V Trojici jsou dvě Osoby neviditelné (BůhOtec a Duch Boží), zatím co Ten Třetí (Syn) je viditelný. Je to Ten, který sestal člověkem.               

 

Pomocné analogie.

         Jak můžeme plně pochopit koncept třech Osob - každá oddělenáa odlišná od těch dvou - (Otec není Syn, a Syn není Duch) a přesto představujícíjednoho Boha? Nemůžeme - nikdy!  Kriticinamítají, že když  Trojici nelze plnělidskou racionalitou vysvětlit, nemůže být pravdivá. Ale kdo je schopen vysvětlitBoha, i když by byl singulární jednotkou? Nikdy!  Nejsme ani schopni vysvětlit lidskou duši a ducha - tím méně BožíhoDucha! A přesto jsou tyto výrazy opakovatelně v Bibli používány.

         Na druhé straně můžeme vidět analogie k Trojici všudekolem nás: Vesmír se skládá ze třech složek. Prostor, Čas, Hmota. První dvějsou neviditelné, třetí viditelná. Každá z těchto složek se skládá ze tří částí:Délka, Šířka, Výška - Minulost, Přítomnost, Budoucnost - Energie, Pohyb,Fenomén (to, co smyslově vnímáme).  Délka, Šířka, Výška jsou jasně oddělené a odlišné, a přesto jsoujeden, protože každá z nich je celek. Délka zabírá celý prostor právě tak šířkai výška.  A tak je to i s časem:Minulost, Přítomnost, Budoucnost jsou odlišné jedna od druhé - a přesto je každácelkem. A zde opět: Minulost a budoucnost jsou neviditelné, vidíme pouze Přítomnost.

         Člověk, který  jestvořený k Božímu obrazu se skládá ze třech prvků: Tělo, Duše, Duch. Z těch opětdvě (Duše Duch) jsou neviditelné.  Způsobjakým jako bytosti fungujeme, také obráží analogii Trojice. Počneme něco v našímysli (neviditelné), třebas báseň nebo symfonii; vyjádříme to řečí,  písmem nebo hudbou, a tak vejde doviditelného světa. Potom je to oceněno v emocích - opět neviditelné.....

         Mohli bychom nabídnouti mnohem více analogií, ale tytopostačují. Není pochyb o tom, že Bible jasně prezentuje tři Osoby, které jsouodlišné jedna od druhé, přesto každá je Bůh. V tom stejném smyslu  jsme opakovali mnohokráte, že je pouze jedenpravý Bůh. Kristus se modlí k Otci. Modlí se sám k sobě? Bylo nám řečeno: „Otecposlal Syna, aby se stal Spasitelem světa..“Poslal sám sebe? Nebo jeden „úřad“se modlil k „titulu,“ který poslal, jak nám to chce namluvit „UnitedPentecostal Church?“

         Kristus řekl: „Slova která k vám hovbořím, neříkám  ze sebe (z vlastní iniciativy), ale Otec,který ve mně přebývá, dělá své skutky..“ (Jan 14:10).. „Požádám Otce, a On vámsešle jiného Obhájce, Ducha pravdy...“ (Jan 14:16-17). Skrze celý Nový Zákon,Otec Syn a Boží Duch jsou separátně uctíváni, jednají jako Bůh - ale vždy v vespolečné harmonii.....

 

<< 3. Je Bible spolehlivá? >>

 Svitky od Mrtvého moře - shodujíse s Biblí?

          Otázka: Jak tomu rozumím, bylo objevení svitků od Mrtvéhomoře velikou ranou pro Bibli. Ty nejstarší kopie některých textů Starého Zákonakteré kdy byly nalezeny, jsou v tomto nálezu, a ukázalo se, že jsou velmi odlišnéod pozdějších kopií, které máme. Pakliže ti, kteří kopírovali Starý Zákon, udělalitolik chyb v několika  stoletích, jakvelmi odlišná musí být Bible od původních rukopisů!

          Odpověď: Nevím, odkud své informace máte, ale jsou falešné.Kritikové Bible předpokládali, že senajdou velké rozdíly, ale opak se ukázal být pravdou. Zamyslete se, na příkladnad rukopisem Izaiáše, který je nyní v jerusalémském museu. Nejrannější kopie,kterou máme od Izaiáše se datuje tak A.D 900, a ta, nalezená u Mrtvého moře jedatována kolem B.C.100. Tak zde máme příležitost vidět, jaké změny, zaviněnénepozornými  kopiisty, se udály během1000 let. Porovnání odhalilo několik variací v hláskování, změny ve stylu, občasslovo vynecháno či přidáno - bez jakékoliv změny smyslu textu. A tak tisíc letkopírování uchovalo text bez jakýchkoliv důležitých změn. Pravda je, že právěobjev svitků z Qumránu  nám dal  evidenci o tom, že Starý Zákon který mámednes, je stejný jako v původních dokumentech.  

A co Božská inspirace?

        Otázka: Judeo-křesťanská Bible, není tou jedinou knihou,která tvrdí, že je inspirivaná Bohem. Máme Korán, Védy Hinduismu, Knihu Mormonů,a i jiné, které si dělají nárok na Boží inspiraci. Už to biblické učení o tom, žety ostatní knihy jsou nepravé, nevrhá to stín pochyb na pravdivost Bible samé?Když ty jsou falešné, proč ne ještě jedna navíc? Nakonec ateista věří pouzejedné knize méně, než Křesťan...

         Odpověď: Zda knihy druhých náboženstvích jsou pravé nebofalešné, nemá žádný vliv ať už na platnost či neplatnost Bible. Skutečnost, žeze 12 soutěžících 11 nezvítězilo by se těžko mohl stát argumentem, že tudížnemohl vyhrát nikdo. Fakt že existuje spousta padělků peněz ještě ani na okamžikneznamená, že pravé peníze neexistují! Ve skutečnosti to argumentuje pro jejichexistenci, protože kdyby nebyly pravé peníze, padělky by neměly žádný účel..... Skutečnost, že miliardy lidí jsou ochotné akceptovat posvátná písma různýchnáboženstvích jako inspirivaná Bohem, ukazuje hluboký hlad po Božském zjevení ,který existoval vždy, v každém věku, v každé rase, v každé kultuře po celém světě.......

         Takový univerzální a mocný hlad se nemohl vyvinout pomocíevoluce. Lidské tělo nemá hlad či žízeň na něco co neexistuje - ať jídlo čipití ale pouze touží po tom, co existuje a podpoří život. Jedinou vyjímkou bybylo, kdyby jste ochutnali něco co by bylo škodlivé ale lahodné, nebo co bydodávalo klamné pocity síly či příjemných pocitů, a jeden by pak po tom nepřirozenětoužil. Touha po drogách  či poalkoholických nápojích by nikdy nevznikla, kdyby nikdo drogy nebo alkoholneokusil. A tak není možné tvrdit že „vírav Boha je opium pro masy“... aniž by jste připustili Boží existenci. Někdomusel „ochutnat“ něco skutečného, tak jak vyzývá Bible: „Ochutnejte a poznáte žeHospodin je dobrý...“ (Žalm 34:8). A tak logicky, univerzální hlad po Bohuargumentuje výmluvně pro Jeho existenci; a hlad po Jeho odhalení ukazuje na to,že takové odhalení existuje také...  Zdataková pocházejí skutečně od Boha, lze posoudit pouze na bázi fakt - a pouze Bible touto zkouškou prochází bezchyby, jak uvidíme.    

         Skutečnost, že svět je plný falešných předpovědí,nárokujících na božský původ je přesně to, co by člověk očekával, s existující lidskou žízní po Bohu a s ochotoulidského srdce podvést sebe i druhé... Ani nemůžete tvrdit, že když bylo prohlášenotolik falešných proroctvích, ta pravá nikdo nikdy neprohlásil. To že lidstvo univerzálně po celém světěbylo náchylné uvěřit falešným předpovědím, je evidence intuitivní víry, žepravé proroctví existovat musí, a že je důležité. Bible musí být zkoumána na bázi vlastní hodnoty a zásluhy. Ukážemejejí pravdivost na základě vnitřní i vnější evidence porovnané mezi sebou - neporovnáním Bible s jinými posvátnými písemnostmi jiných náboženstvích. Dále, užsamotné tvrzení Bible, že ona jediná má skutečné zjevení od Boha vyžaduje, abyostatní písemnosti byly falešné... A tak jejich faleš, daleko od důkazu žeBible nemůže být pravdivá, je argumentem v její prospěch.

Jak spolehlivé jsou dokumentyBible?

         Otázka: V semináři jsem se učil, a čítal tvrzení mnohaodborných knih, že Nový Zákon není spolehlivý, protože byl napsaný staletí poKristovi lidmi, kteří v době Krista nežili. „Ježíšův Seminář,“  skupina odborníků-učenců, kteří majíimpresivní pověřující listiny  pronášejítoto tvrzení dnes. Je nějaká evidence proti?

         Odpověď: Toto obvinění je vyvráceno nejenom samotnýmirukopisy, ale také citáty o Novém Zákoně, které máme v jiných písemnostech odkonce prvního, až do ranného druhého století. Máme dokonce důkazy i od nepřátelůBible. Na příklad Celsus, horlivý oponent Křesťanství, který se narodil na počátkudruhého století se zmiňuje o čtyřech Evangeliích, jako částích posvátných křesťanskýchknih, které byly už v té době velmi dobře známé. Už tento jeden kus evidencevyvrací tvrzení, že Nový Zákon byl napsaný až v pozdějších stoletích! Kromětoho máme víc než dostatečné množství důkazů v samotném Novém Zákoně o tom, žebyl - jak pisatelé tvrdí - napsaný současníky Ježíše. Autoři epištol Jana a Petra svědčí o tom, že znali Kristaosobně a že byli očitými svědky toho, co řekl a učinil během své veřejné činnosti.Petr píše: „Nenásledovali jsme nějaké vymyšlené báchorky, když jsme vásseznámili s mocí a příchodem Ježíše Krista, ale sami jsme byli očitými svědkyJeho Majestátu..“ (2 Petr 1:16)  Kdyžhovoří o sobě a druhých apoštolech, Jan svědčí o svém blízkém vztahu s Kristem:„To co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme viděli na vlastní oči, co jsmepozorovali a čeho se naše ruce dotýkaly.....“ (1 Jan 1:1)

          Pakliže Nový Zákon, který má v sobě takováto přísežná svědectvínebyl napsaný apoštoly samými, ale byl spřádán po staletí (nebo jendesetiletí!) později jinými lidmi, celá ta věc je podvod! Kdokoliv tytoudálosti takto popisoval, lhal a činil tak s rozváženým úmyslem podvést nesčetnémnožství lidí během následujících století. A bohužel, je-li tomu tak, potomtento podvod nachytal stamiliony lidí od té doby!  Ovšem takové scénário má v sobě veliké množství nepřekonatelnýchproblémů: 

 Nevyvratitelná vnitřní evidence.

         Za prvé máme vnitřní soulad všech 66 knih Bible, přestožebyly psány po dobu asi 1500 let více jak 40 osobami, z nichž většina se nikdynesetkala. Žili v odlišných historických dobách, ve velmi odlišných oblastech akulturách - a přesto mají všichni autoři jedno společné: Tvrdí že to copsali, inspiroval Bůh. Ten jediný pravý Bůh.... Složitý obrazpravdy, vetkaný bez jakékoliv kontrodikce skrze Bibli od Genese po Apokalypsuje mocným svědectvím pro platnost tohoto tvrzení. Tento fakt se nedá jinak vysvětlit!  Co se týče těch zdánlivých kontradikcí,budeme o nich hovořit později.

         Tato kontinuita a vnitřní konzistence Bible, je jedním znejsilnějších argumentů, že je to Boží Slovo. Aby ukázal, jak pozoruhodný tentoargument je, osh McDowel vypráví pravdivý příběh: Zástupce vydavatelství „Great Books of the Western World“  přišel do mého domu. Hledal podomní prodavačepro tuto sérii. Vyzval jsem ho, aby jmenoval 10 autorů ze všech koutů života,jedné generace, jedné kultury, jednoho jazyka, kteří by psali na jedenkontroverzální námět. (Bible jich má stovky) Potom jsem se ho otázal: „Budouspolu souhlasit?“  Zamyslel  se a odvětil „Ne“...

         Je zřejmé, že každý podvodný autor (na příklad života adíla Krista) bude muset znát celou Bibli velmi podrobně, aby byl schopen udržetjejí nadpřirozený vnitřní soulad. Je velmi pochybné, že jakýkoliv úmyslný lhářměl k tomu jak motivaci, tak i schopnost. Další problém: Pozorná studie NovéhoZákona odhaluje upřímnost a pravdivost, kterou je téměř nemožné „nahrát.“ Kromětoho ukázala Bible nadpřirozenou moc zachránit lidské bytosti od hříchu adegradace. Přinesla svobodu, radost, lásku a transformaci života všem, kteříjejí zprávě uvěřili.  Je směšné sedomnívat, že by úmyslný podvod mohl způsobit tolik dobra. Vyžadovalo by vícevíry takovému scenáriu uvěřit. Víc víry, než uvěřit v Božskou inspiraci!                 

Současná potvrzení.

          Další důkaz je odlišné povahy. Víme z archeologickýchobjevů o citátech z  jiných psanýchzáznamů, že Nový Zákon, ve své úplnnosti, byl v oběhu při nejmenším ku konciprvního století. V té době žilo ještě mnoho lidí, kteří apoštoly znali, a kteřísouhlasili s pravdivostí jejich písemností. Je jasné, že by se okamžitě ozvalyprotesty, kdyby epištoly nepopisovaly pravdivě to, co se událo. Nemáme žádnouevidenci jakéhokoliv podobného protestu. Není pochyb o tom, že - při nejmenším- židovští rabíni by okamžitě zareagovali na jakékoliv přehánění či na nejmenšílež. Jistě by něco podobného použili k diskreditaci toho „nového náboženství“,které podlamovalo jejich vůdčí roli a odlákalo tisíce od Judaismu. Nemáme anijeden záznam takové reakce.... 

         Dále máme hojnou a neodiskutovatelnou evidenci v samémNovém Zákoně, že byl psán očitými svědky. Na příklad Lukáš poukazuje na  autory druhých evangelií jako na „očité svědkyod samého počátku,“ a potvrzuje, že tomu vrstevníci věřili. Lukáš nebyl nějakýhlupáček, který by skočil na každou povídku! Píše, že měl „perfektní porozumění“všech těch věcí od počátku. Prohlašuje, že se rozhodl napsat příběh JežíšeKrista svému příteli Teofilovi, aby on „znal tyto věci najisto.“

        Moderní archeolgie potvrdila pravdivost Lukášova svědectvía skutečnost, že on opravdu byl současníkem apoštolů a tak měl možnost poznat apopsat tato fakta. Ve druhé kapitole poukazuje na dekret císaře Augusta „abycelý svět podléhal zdanění.“ a upřesňuje, že se to stalo v době, kdy Cyreniusbyl guvernérem v Syrii. Někteří kritici stále trvají na tom, že Cyrinius (jinakQuirinius) se nestal guvernérem nad Syrií až v A.D.6, což by bylo pozdě proKristovo narození. Zcela ignorují poslední nálezy které ukazují na to, žeQuirinius byl guvernérem Syrie dvakrát- poprvé asi B.C. 7, až do A.D. Lukáš se zřejmě zmiňuje o jeho první  guvenérské vládě, ne druhé.... 

Dokonalá historická verifikace.

         V kapitole 3 nám dává Lukáš celou škálu detailníchinformací  o jménech, místech, úřadech adatech, které by určitě nevěděl někdo, kdo by to psal o několik desetiletí,(tím méně staletí)   později: „Patnáctýrok vlády císaře Tiberia, byl Pontský Pilát guvernérem Judeje, Herod vládcem vGalileji,  jeho bratr Filip vládcem vIturei a oblasti Trachonitis, Lysanias byl vládcem Abilene, Ananiáš a Kaifáš veleknězi.(Lukáš3:1)         

         Povšiměte si, že Lukáš nepíše prostě císař, ale Tiberius. Dokonce i čas vydání dekretu je podán; „patnáctýrok vlády...“ Tato fakta byla verifikována (potvrzena) moderními historiky a je jasné, ženemohla být známá někomu, kdo psal staletí později, jak tvrdili skeptikové.Technické tituly úřadů, které drželi - guvernér, tetrarch, velekněz, jsou dányi s příslušnými lokacemi. Každý přednesený fakt byl ověřen v nedávných letechpečlivým výzkumem. Ani padesát let později by nebylo možné všechno přesněpopsat. A proto máme dostatečný důvod k víře, že Lukáš, jak tvrdí, byl přítomný,když se tyto události staly...   Ano,ale co Pilát, který měl být v tom čase guvernérem v Judeji?  Skeptikové popírali jeho existenci vůbec,jelikož se nijaká stopa po něm nevyskytovala. Josefus Flavius se o Pilátovi umiňujev „Antoquities of the Jews“, alevyskytlo se podezření, že to jméno tam někdo dopsal mnohem později. A jednohodne se důkaz objevil: Archeologové vykopali kámen, v ruinách starého římskéhoamfiteátru v Césareji....

         Ukázalo se, že Caesar, který se cítil uražený Pilátem,vydal dekret, aby byla vymazána veškerá evidence o tom, že Pilát kdy existoval.Ale tento speciální kámen, jelikož měl přesnou potřebnou velikost, byl ušetřenýa použitý jako sedadlo v divadle. Ovšem strana s Pilátovým jménem byla obrácenado země, a tak nápis nemohl nikdo číst - dokud jej ze země nevykopali. Tentokámen stojí dnes v moderní Césareji jako jeden z důkazů pravdivosti biblickýchzáznamů. .... Dnešní evidence která Bibli potvrzuje, je ohromná. Každý kritik,který papouškuje námitky proti Bibli tak činí navzdory faktům, a ne kvůlinim..  Dokonce i biskup Robinson, autor „Bůh je Mrtvý“ hlavní zastánce teoriepozdějšího původu Nového Zákona, uznává nyní historicitu novozákonních dokumentů- že byly napsané očitými svědky v prvním století....

        

Je nutné být odborníkem na všechna náboženství?

         Otázka: Jelikož máme množství posvátných knih, a všechny osobě tvrdí že jsou pravdivé, jak si můžeme být jisti že právě Bible je to pravéSlovo Boží, aniž bychom nejdříve přezkoumali ty druhé? I když připustíme, že většinaz nich jsou falešné, nemohly by přesto mít v sobě alespoň trochu pravdy, prokterou by se vyplatilo si přezkoumat všechna náboženská Písma?

         Odpověď: Tato filosofie vede k liberální konkluzi, že žádnádefinitivní pravda neexistuje, právě tak, jako nejsou žádné finální odpovědi najakoukoliv otázku. Na příklad, jak si můžeme být jistí, že dva a dva jsou čtyři,aniž bychom nejdříve prozkoumali, zda to nemůže být tři, pět, sedm, čikterékoliv jiné číslo?  A jelikož číslajsou nekonečná, člověk se nikdy nedopátrá až do konce. A tak je to s náboženstvím:Nikdo nežije tak dlouho, aby mohl prozkoumat tvrzení každého náboženství, kterékdy existovalo. Taková námaha není nutná...  Nastěstí se nedostáváme k pravdě procesem eliminace. Skutečnost že dva adva jsou čtyři a pouze čtyři, lzedokázat, aniž bychom zkoumali všechna čísla. A tak je to s Biblí: Její platnostmůžeme zjistit prozkoumáním jí samotné....

Výlučnost biblických tvrzení.

         Zda Bible je činení pravdivá, závisí na faktech která se váží na tu knihu. Nedocházíme k tomuprozkoumáním všech posvátných knih, potom zjištěním že jsou všechny falešné, přijmemeBibli proto, že je to už ta jediná zbývající náboženská kniha. Každá svatákniha - včetně Bible - bude falešná, neexistuje-li Bůh / a nebo pakliže se Bůhrozhodl, že lidem neprojeví ani sebe, ani svou vůli v nějaké písemné formě.Jestli tak učinil či ne, není otázka kterou by šlo odpovědět procesem eliminace- tu musíme rozhodnout faktuálně. 

         Kromě toho, pakliže Bible Slovem Božím skutečně je, jak osobě tvrdí („Tak promluvil Bůh,“ „Slovo Boží ke mně přišlo...“ - taková rčeníse v Bibli vyskytují nejméně 3800x)   potom všechny ostatní posvátné knihy musí býtfalešné - právě tak jako všichni ostatní bozi, které tyto knihy prezentují,musí být falešní! Bůh Bible říká, že je tím jediným pravým Bohem: „Já jsemPrvní a Poslední; a vedle mne žádného Boha není  ... Je ještě nějaký Bůh kromě mně? Ne, není žádného jiného Boha,já žádného neznám. (Izaiáš 44:6,8; 45: 21,22). Pakliže je Bohem jediným, potomBible, skrze kterou hovoří, musí být Jeho jediným Slovem také....

         Když jednou poznáte toho pravého Boha, není už zapotřebí přezkoumatvšechny ostatní možné bohy jen proto, že některý z nich má  jakoukoliv zdánlivou legitimitu. Tato možnostbyla vyloučena poznáním, že Bůh Bible je tím jediným pravým Bohem. A když užbylo jednou ověřeno biblické tvrzení, že ta je jediným Božím Slovem vnitřní ívnější evidencí, archelogickou i historickou evidencí - a jako hlavní: setkánís Kristem a Bohem Bible, potom není zapotřebí zkoumat všechny ty ostatní knihy,zda v nich není alespoň trochu pravdy.                            

         Jediný důvod pro prozkoumání základů ostatních náboženskýchsystému a jejich písem, by byla snaha ukázat všem těm, kteří těmto náboženstvímvěří, v čem spočívá jejich omyl a ukázat jim cestu k záchraně a spáse jejich duše....   

 

Co říká o Bibli archeologie?

      Otázka: Slyšel jsem, že existuje mnoho archeologické evidence,že Bible spolehlivá není. Nevzpomínám si již detaily - možná že žádné podánynebyly, ale dojem, který jsem dostal od profesorů na univerzitě je že důkazyproti Bibli jsou dostatečně solidní.

       Odpověď: Bylo mnoho tvrzení, že Bible není pravdivá, ale žádnéz nich neobstálo před podrobnějším prozkoumání. Bible prohlašuje že je SlovemBožím, kterým Bůh inspiroval proroky a apoštoly aby to Slovo napsali pro prospěchcelého lidstva. Jako takové musí být neomylné, bez jakékoliv chyby. A propto bynebylo zapotřebí „velikého množství“ archeologické evidence, či jakékoliv jinéevidence vyvrátit tvrzení Bible. Jedna jediná evidence by na to stačila. 

         Pavel píše: „Veškeré Písmo je dáno Boží inspirací..“ (2Timoteovi 3:16) A Petr prohlašuje, že „žádné proroctví nevzniklo z lidské vůle,ale inspirací Svatého Ducha mluvili lidé, které Bůh poslal...“ (2 Petr1:21)  Dokonce i chyby v substanci Bible(ne omyl opisovatele) by dokázal, že není tím, za co se vydává. Nepodal jste žádnéspecifické příklady, a proto mohu odpovědět jen všeobecně. Bible je bez pochybytou nejpozoruhodnější a také tou nejkontravezálnější knihou světa.  Její nárok na to že je inspirovaná Bohem způsobil,že je napadána ze dvou stran: Těmi, kteří v Boha nevěří, a těmi, kteří věří vBoha jiného. Vlastně, Bible je napadána rozhodnutými kritiky a skeptiky postaletí, jako žádná jiná kniha v historii. V každém případě, když se objevilafakta z archelogických nálezů, pravdivost Bible a nepravdivost jejích kritiků,byla vždy dokázána. A to bylo vždy na 100% - jak se také od Božího Slova očekává....  

          Jako jeden z mnoha příkladů: Ranné kapitoly Bible se zmiňujívelmi často o národě Hittitů. Podle těchto záznamů byli Hittité početným amocným národem za dob Abraháma a pokračovali při nejmenším, do krále Davida. Jenám řečeno, že v Davidově armádě byl kapitán Uriáš Hittita. David zaranžoval  Uriášovu vraždu, aby zakryl hřích cizoložstvís Uriášovou ženou. A přitom desetiletí archelogického výzkumu neodhalilojedinou evidenci toho, že národ Hittitů kdy existoval. Následovně skeptici počalitvrdit, že Bible je knihou mýtu, protože prezentuje fiktivní detaily národa,který nikdy neexistoval....  Pojednou se evidence počala hrnout. Dnes máme dostatek archeologických důkazůo tom, že to co Bible o Hittitech píše, je absolutní pravda. Celé jedno muzeumv turecké Ankaře je věnováno Hittitům. Ještě novější evidence přichází skrze nálezy z roku1993 u Tel Dan. Odhalili tam slavný Aramaický nápis na kameni, poukazující naDavida. Někteří odborníci tvrdili, že David historickou postavou není, či žespojené království kdy předcházelo Judei a Israeli.  A opětně byla Bible ospravedlněna. Následující rok 1994 se opětnalezly kameny s nápisy, zmiňujicí se o rodu Davida. Jsou ještě další příklady...Dnes už nikdo nepochybuje o historicitě krále Davida a o jeho vládě tak, jak jizaznamenala Bible. V září 1995 celá Israel počala 15 měsíců dlouhé oslavy třítisícátéhovýročí založení Jerusaléma Davidem.     Jelikož Bible je stále více potvrzována archeologickými nálezy, je dnespoužívána mnohými archeology  jako vůdcepři hledání starodávných měst. Ve skutečnosti se studenti škol v Israeli učíhistorii ze Starého Zákona, protože je tak neomylně přesný. Pravdou je, ženamísto aby archeologické objevy svědčily proti Bibli, jsou všechny v jejíprospěch. Každý kdo tvrdí opak, nezná nejnovější evidenci, nebo je tak zaujatý,že se není ochoten na tuto evidenci podívat....

 

 

A co rukopisy?

          Otázka: Jak tomu rozumím, Bible, kterou dnes máme, pocházíz několika starodávných rukopisů, které jsou kopie kopií z kopií původníchoriginálních rukopisů, které jsou dávno ztracené. Tyto originály - obzvláštěStarého Zákona - mohly být o několik tisíc let starší než ty nejstarší opisy.Jak víme, že to co máme je alespoň blízce podobné originálům?

         Odpověď: BernardRamm nám připomíná, že „Židé udrželi Starý Zákon, jako žádný jiný rukopis kdyudržovaný.... každé písmeno..“ Měli speciální třídu lidí, jejichž jedinoupoviností bylo zachovat tyto rukopisy s prakticky perfektní věrností... Kdo kdypočítal písmena Platóna, Aristotela Cicera či Seneky. Není potom divu, ženálezy u Mrtvého moře se nijak podstatně neliší od dnešních. Už jsme se zmínilio tom, že o Shakespeara se vedou větší spory - a je teprve 400 let starý....       

         Biblický badatel F.F. Bruce píše: Neexistuje jediná starodávná literatura, která by měla takové bohatstvítextuální atestace, jako Nový Zákon. J. Harold Greenlee vysvětluje: Počet existujících rukopisů Nového Zákona jeneporovnatelně větší, nežli kterékoliv starodávné literatury, a ty nejrannějšírukopisy Nového Zákona byly napsány mnohem blíže k datumu původních rukopisů.  K porovnání uvádíme některá všeobecně přijímanádíla, uvádějící autora, datum originálů, počet rukopisů zachovaných do dnešní doby.   

a časový rozdíl mezi napsáním originálu, a nejrannějšího rukopisu:

 

 

                          Sofokles .......... 496 - 406 B.C............  100 .........  1400 let.

                          Herodotus ...... 480 - 425  B.C. ...........      8 ......... 1300  „

                          Euripedes ....... 480 - 406  B.C. ..........       9 ......... 1500  „

                          Thucydides ..... 460 - 400  B.C. ...........      8 ......... 1300  „

                          Plato ................ 427 - 327  B.C. ...........      7 ......... 1200  „

                          Aristoteles ....... 384 - 322  B.C. ............      5 .........1400  „

                          Demostenes ..... 383 - 322  B.C. ............  200 ......... 1300  „

                          Caesar ............. 100 -  44  B.C. ............    10..........1000  „

                          Lukretius .........           60   B.C. ............      2......... 1600  „

                          Tacitus .............          100 A.D. ............    20 .........1000 „

                         

 

         Jako kontrast: Máme asi 20,600 kopií novozákonních rukopisů,některé méně než sto let od originálů a mnoho druhých kolem 300 - 400 let.  Proč tedy stále slyšíme falešná tvrzení otom, že biblické rukopisy jsou nespolehlivé? Skutečnost, že tato lež vytrváváhlavně v akademických kruzích demonstruje extrémní předsudky proti Bibli protitomu, co Bible říká! Boží Slovo obviňuje svědomí!  Je velmi zajímavé, že stejné otázky a pochybytýkající se rukopisů, nebyly nikdy pozdvihnuty proti jiným rukopisům starověku- pokud nedokazují pravdivost Bible. „Antiquitiesof the Jews“ které napsal Josefus Flavius, nabízejí potvrzení Nového Zákonaa popis života a smrti Ježíše - a tak se staly objektem zuřivých útoků.

         Bible je nejcitovanější kniha na světe - tisíckrát více nežkterékoliv světské dílo. A to není pravdou pouze dnes - tak tomu bylo vždy.Následovně, člověk by dal dohromady celý Nový Zákon a většinu Starého, z citátůobsažených v osobní korespondenci a epištolách napsaných staletí po tom, kdyKristus pověřil své učedníky rozhlašováním a učením evangelia...

Spolehlivostbez konkurence.

          A co se týká platnosti a spolehlivosti rukopisů StaréhoZákona, zamyslete se nad výňatkem z knihy „ScientificInvestigation of the Old Testament“ od Roberta D. Wilsona. Obeznámený svíce jak 40 semitskými jazyky, Wilson byl jedním z nejpřednějších jazykovýchexpertů a učenců všech dob. Píše:

          Po čtyřicet pět let bez přestávky jsem se oddal jednévelké studii Starého Zákona ve všech jeho jazycích, ve veškeré archeologii, vevšech překladech.  Kritici Bible, kteříse snaží nalézt nějakou chybu, prohlašují že mají veškeré poznání, ctnost alásku pro pravdu. Jedna jejich oblíbená fráze zní „Všichni odborníci souhlasí...“  Když to slyším, přál bych si vědět kteří odborníci to jsou a pročsouhlasí. Kde vzali jejich evidenci? Postavím se každému kdo činí útok na Starý Zákon na základě důkazů,které nemohu prozkoumat. .....

         Potom co jsem se naučil potřebné jazyky,  pustil jsem se zkoumání každé hláskyhebrejského Starého Zákona. Je jich asi milion a čtvrt, a zabralo mi to mnoholet, než jsem to dokončil. Musel jsem přezkoumat všechny variace v textechrukopisů,  v poznámkách Massoretů, různýchverzích, parallelních  pasáží,poznámkách kritiků. Potom jsem klasifikoval výsledky, abych zredukovalstarozákonní kriticismus na objektivní vědu - něco co je založeno na evidenci ane názoru. Výsledek mého dlouholetého bádání celého textu je tento: Mohupotvrdit, že není jediná stránka Starého Zákona, o které je třeba mítpochyb.  

          Jeden příklad k ilustraci biblické přesnosti: Bylo 29 králůstarověku, jejich jména jsou zmíněna nejenom v Bibli, ale také na monumentechjejich dob. Těch 29 vlastních jmen obsahuje 195 souhlásek. Přestoshledáváme v hebrejském Starém Zákoně že jsou pouze dvě nebo tři jména, ze všech195, o nichž by se dalo pochybovat, že jsou napsána přesně tak, jako  záznamy na monumentech, které archeologovénedávno odkryli. Některá jména jdou zpět 4000 let a jsou napsány tak, že každépísmeno je jasné a správné..... Porovnejme to s přesností největšího učence své doby, knihovník vAlexandrii, r. 200 B:C.  Shromáždilkatalog králů Egypta, v počtu 38. Z celého toho počtu, pouze tři nebo čtyři sedají rozeznat. Udělal také seznam králů Assyrie; pouze v jednom případě víme okoho jde, a ani ten není hláskovaný správně. Vezměte Ptolema, který sepsal 18králů Babylónu. Ani jeden není napsaný správně, vlastně bychom nevěděli o kohojde, nemít jiné zdroje.

         Když někdo bude mluvit o Bibli, zeptejte se ho na krále, okterých se zmiňuje. Jedná se o 29 králů a deset různých zemí mezi nimi; všechnoje v Bibli a i na monumentech. Každý z nich má své správné jméno ve správnézemi, a umístěný správně chronologicky. Zamyslete se nad tím, co to znamená!....  Zatím co studie náboženskýchsystémů starověku ukázala, že mezi nimi bylo veliké hledání po Bohu, nikde nevidíme,že by kdo z nich došel k nějakému jasnému konceptu toho pravého Boha, Stvořitele,Udržovatele, Soudce, Spasitele a Očisťovatele svého lidu. Jejich náboženstvíbyla formálního vnějšího druhu, starozákonní náboženství je v podstatě náboženstvímysli a srdce; náboženství lásky, radosti, víry, naděje a spásy skrze Božímilost.  Jak to chcete vysvětlit? ............  Proroci Israele tvrdili, že jejich učenípochází od Boha. Moderní kritická škola se k tomuto tvrzení staví zcelaantagonisticky. Tvrdí, že proroci vyslovovali ideje své doby, omezeni svýmokolím. Pakliže to je pravda, jak je možné, že to nebylo z Théb či Memfisu, zDelf, Říma či Babylónu ani z pouští Médie - ale od pasáků ovcí a skromnýchobydlí Israele, ano od národa zajatců v cizí zemi, odkud přišly tyto úžasnézprávy naděje a spásy? 

 

Kam proroctví patří, a proč?

         Otázka: Bylo řečeno, že proroctví Bible jsou složena tak, žejejich údajné „vyplnění“ se hodí na téměř všechno. Je to pravda? Pakliže ne,jaký je účel proroctví? Zdá se mi že angažovanost  v proroctví  staví Biblido říše spekulace, a odvádí ji od důvěryhodnosti, spolehlivosti a nádhernýchstatí o morálce.

          Odpověď: Bible je asi tak z 30% proroctví, a z tohoto důvoduje zcela unikátní. Nejsou žádná proroctví v Koránu, Véd Hinduismu čiBhagavad-Gitě, či ve slovech Buddhy, Konfucia či knihy Mormonů. Nikde kroměBible! Také neexistují předpovědi týkající se příchodu Buddhy, Krišny,Mohameda, Zoroastra, Konfucia či zakladatele jakéhokoliv světového náboženství.Židovský Mesiáš je absolutně unikátní v tomto ohledu. Jeho příchod byl ohlášenýv desítkách specifických předpovědí, které se naplnily do posledního detailu v životě,smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Je mnoho důvodů pro biblické předpovědi: Dokázat Boží existenci tím, ženám řekne dopředu co se stane; identifikují Mesiáše specifickými detaily o Jehopříchodu - dokonce kdy a kde, potom varuje své věrné o podmínkách a nebezpečíposledních dnů. (S těmito prvky proroctví jednáme v  jiných knihách). Není pravda, že by byla sestavena takovým způsobem,aby „naplnění“  se mohla připsat čemukoliv.Každé poctivé prozkoumání Bible to dokáže....                                 

Dokonalá prorocká evidence.

         Jelikož vyplněná proroctví dokazují konkluzivně Božíexistenci, Bibli jako Jeho Slovo, biblická proroctví byla podrobena tvrdošíjným  pokusům o jejich znevážení. Na příklad,kniha Daniel podává tolik faktických detailů o Medio-Persii, Řecku, a Římu,  a tak skeptici se snažili prokázat, že tytopředpovědi byly napsány až po událostech, které předpovídají. V opačném případěby museli přiznat, že Bible skutečně budoucnost předpovídá. Proto datum Danielabylo - za posledních 200 let napadáno ze všech možných úhlů. Žádný útok neuspěla Daniel stojí tak pevně jako vždy....

         Byla to samozřejmě ztráta času dokazovat, že Daniel bylnapsán až po růstu a pádu čtyřech impérií, o kterých píše. I ti nejkritičtějšískeptici museli připustit, že tato kniha byla součástí kánonu Starého Zákona přinejmenším před příchodem Ježíše Krista, a že události následující Jeho narozeníjsou prezentovány přesně. Kniha Daniel - na příklad (jak uvidíme později) předpovídápřesný den (Duben 6. 32 A.D.) kdy Ježíš vjede do Jerusaléma na oslíku, (jakZachariáš 9:9 předpověděl), a bude oslaven jako Mesiáš  - den, který oslavujeme jako Palmovou neděli.Daniel předpověděl rozdělení Římského Impéria (Východ-Západ) staletí před tím,než se to stalo. Politicky a vojensky se to stalo v roce A.D. 330, kdyžKonstantin přemístil svůj trůn do Konstantinopole. Náboženské roztržení sepotom odehrálo v roce A.D.1054, když papež  Lev IX, exkomunikoval Michaela Cerulariuse, patriarchuKonstantinopolu.    

         Na  specifické předpovědise podíváme později. Než  ale půjdemedále, zamyslete se nad stručným citátem týkající se proroctví z jedné úžasnéknihy „A Lawyer Examines the Bible“:Proroctví o Židech - právě tak jako o přicházejícím Mesiáši jsou velmispecifické (na rozdíl od delfických a jiných pohanských, které jsou pojištěné předomyly), a jsou tak početné, že nějaké náhodné splnění je nekonečně nemožné, atakové povahy, že předpověděné události se zdají být vzájemně destruktivní -neměly a nemají v historii obdoby. Zamyslete se nad skutečností, že židovský Pasover byl oslavován bez přerušenípo 3500 let  (zatím co posvátné ohněPersie a ohně, které byly udržovány římskými Vestálkami a měly hořet pro všechnyčasy, už po staletí nehoří)... přesně podle slov: „Tento den vám bude dnempamětním, budete jej slavit jako slavnost Páně, po všechna svá pokolení....“ (Exodus12:14).

    

Přestárlá lež.

         Otázka: Můj profesor psychologie na univerzitě tvrdí, žekaždý může dostat jakokoukoliv myšlenkuz Bible. Lze ji vyložit tak, aby říkala to, co vyložit chceme. Říká že to je důvod,proč jsou takové rozdíly mezi těmi kteří tvrdí že žijí podle  Bible: na příklad Katolíci a Protestanté,mezi stovkami protestanských denominací. Jak se potom člověk může na Biblispolehnout? 

         Odpověď: Už jen okamžik zamyšlení odhalí absurdnostzákladní premisy tohoto argumentu. Řeč má význam. Prohlášení může býtzkonstruováno tak, že jeho význam je nejistý, dvojsmyslný a tak podporuje dvěkontradikční myšlenky. V takových případech je nejistota či dvojsmyslnostsnadno poznána čtenářem či posluchačem takového prohlášení. Nikdo se nedápodvést, ani  nebude věnovat pozornosttomu, co nedává jasný smysl.

         Profesorovo tvrzení jde dál než názor, že Bible je kontradikčníči dvojsmyslná. On říká, že se z ní dá odvodit jakákoliv myšlenka kteroulze logicky obhájit. Kdyby toto bylapravda, potom už z tohoto důvodu by byla Bible tou nejpozoruhodnější knihou světa,protože žádné jiné literární dílo nemůže logicky znamenat cokoliv, co si čtenářvybere.  Co se týká početných rozdílůdoktrinálních názorů a interpretace mezi Protestanty a Katolíky, dále meziprotestanskými denominacemi a i mezi Katolíky, takovou situaci musíme očekávat.  Je nevyhnutelné, že se lidské výklady anázory budou lišit už proto, že jsme koneční tvorové. Bohužel i tvrdohlavost apýcha patří do této rovnice. Toto jsou normální rozdíly dané lidskounedokonalostí, Takové v žádném případě nevyžadují vysvětlení, že Bible jeschopná jakéhokoliv výkladu, podle přání čtenáře.

         Vyzývám vašeho profesora, vás či kohokoliv jiného, abyvytvořil i jen jednu větu, která by logicky mohla znamenat cokoliv, co by sikdo přál. Žádné slovo nemá nekonečnou řadu významů, tím méně věta či odstavecsložený z mnoha slov ve smysluplné sequenci by mohla podporovat několikkontradikčních ideí...  Toto obviněníBible jsem slyšel mnohokrát. Pouze to ukazuje, jak silně by chtěli lidé Bibliznevážit, a jak pošetilé nápady k tomu používají....     

 

Je Božskáinspirace nezbytná?

         Otázka: Není pochyb o tom, že Bible obsahuje jedno z neušlechtilejšíchučení, které nalézáme ve světové literatuře. Ať už tato slova byla vypůjčena z jiných náboženstvích, čivznikla z pera Šalamouna, z  úst Krista,nebo byla napsaná staletí později a neprávem přiřknuta jim - nehraje roli. Jdepřece o to učení.  A ani ten fakt, žeBible zřejmě obsahuje mnoho omylů a kontradikcí, neničí přece její morální učení.Nevidím důvod, proč by Bible měla být obhajována jako neomylná.....

         Odpověď: Vaše téze má v sobě několik problémů. Biblenepodává pouze nějaká ušlechtilá morální učení, ale zároveň o sobě vyslovujenepopíratelná tvrzení, která mají dopad na její učení. Opakovatelně aopakovatelně prohlašuje že je Božím Slovem, a že její učení není učení lidské,ale přichází od Boha. Pakliže lže o svém původu, proč bychom měli akceptovat toostatní co nabízí? Mimo to, míchanice lží a ušlechtilých morálních poučekprezentují kontradikci, kterou lze těžko vysvětlit...

         Bible dále tvrdí, že podává pravdivou historii jak Židů,tak i okolních národů; pravdivý popis života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista;pravdivý obraz ranné církve, její perzekuce rabíny a římskou autoritou,obrácení Pavla a jeho misionářských cest, Pavlovo učení, o kterém prohlašuje žejej nedostal od apoštolů, ale přímo od vzkříšeného Krista v nebesích. Pakližetato, a i další tvrzení nejsou pravdivá, potom je Bible doslova plná lží! Nepřipustilby jste, že pakliže je Bible plná lží, obráží se to nevyhnutelně na jejímmorálním učení?   

         Kromě toho, ty druhé skutečnosti prezentované v Biblispolečně s jejím morálním učením jsou tak napojené na celek, že vytvářejíintergrální část křesťanské víry. Bible musí být akceptována či odmítnuta vesvé celistvosti!  Pakliže není pravdivájen v jediné části, Křesťanství je neobhájitelné! Každá část Bible je detailněsvázána s každou druhou tak, že padne-li jedna, padá celek. Bible neobsahujeomyly, jak navrhujete - kdyby tomu tak bylo, nebyla by hodna naší důvěry! PrávníkIrwin H. Linton prozkoumal Bibli velmi pečlivě - tak jak by zkoumal jakýkolivsoudní případ. Založil svou víru v Bibli na evidenci. Linton vysvětluje zásadnídůležitost toho, zda je či není Bible ve své celosti Božím Slovem: Přesnost záznamů v případě odvolání  je něco, co musí být vyřešeno mimojakoukoliv pochybu - ještě než  apelační  soud počne vůbec vytvářet nějaký názor nacelou věc: Spolehlivost a neomylnost záznamů, na kterých visí věčné jádro našívíry- Kristovo božství, Jeho dobrovolná výkupná smrt na kříži, fyzické vzkříšení,Jeho nadcházející návrat v moci a slávě - toto všechno se stává pochybným vmysli, která pochybuje o přesnosti a spolehlivosti biblických záznamů. Pakliženevěnujeme plnou víru a kredit Písmu které jsme viděli, zkušenostukazuje, že jsme ve velikém nebezpečí zmenšovat lásku a poctu kterou dáváme ŽivémuSlovu (Kristovi) kterého jsme neviděli. Naše přesvědčení o tom, že Bůhse stal člověkem a žil mezi námi, je založené na faktech, na kterých našekonkluze spočívá. Pakliže záznam faktů je braný v pochybnost, jak  potom se můžeme držet konkluzí, které jsouzaložené na pravdivosti záznamů? Smrtelný efekt na mou víru a nepřekročitelnéobtíže, ve kterých jsem se ocitnul, byly způsobeny mým pokusem o předběžný aorientační pohled - že Bible nemusí mít pravdu, že je to pouze lidská knihakromě náboženských částí. To mne okamžitě a pro vždy poučilo......

 

Kdoby mohl věřit zázrakům Bible?

         Otázka: Myslím si, že nejsilnější argument proti Biblijsou zázraky, které popisuje. Ty jsou tak fantastické, že činí nepravděpodobnýmvšechno ostatní, co Bible píše.  JakReinhold Seeberg kdysi řekl: “Zázrak byl kdysi základním kamenem všech apologetů,potom se stal jejich berličkou a - dnes je křížem, který apologet musínést...“  Je zřejmé, že Bible byla psánanaivními a pověrčivými důvěřivci, pro které byla fantasie něco normálního atudíž necítili rozpačitost při vyprávění o údajných zázracích. Jak vůbec můžetevěřit  knize, která nabízí zřejměfiktivní pohádky? Vždyť moderní věda dávno dokázala, že zázraky se nestávají.“

         Odpověď: Právě naopak!  Nejenom že věda nikdy nedokázala že „zázrakyse nemohou stát,“ ale takový důkaz by byl kategoricky nemožný, protože vědajedná pouze s přirozenými jevy. A zázraky se nestávají přirozeně, nebo v přírodě.Zázrak, už svou podstatou je nadpřirozený! Je proti všem fyzickým zákonům,jinak by přece nebyl nadpřirozený. Zázrak musí být - nevyhnutelně - mimoschopnost vědy zázrak vysvětlit - a tudíž je také mimo schopnost vědy zázrakpopřít! A tím také padá jakákoliv platná vědecká či logická báze protvrzení, že se zázraky nedějí přesně tak, jak je Bible popisuje. Trvat natakové pozici prozrazuje předsudek, který sám o sobě zabraňuje postavit se přímopřed  bohatou evidenci ve prospěch možnostizázraků. Kdysi se zeptali Alberta Einsteina, jaký dopad bude mít jeho teorierelativity na náboženství, odvětil přímočaře:“Žádný. Relativita je čistě vědeckouteorií, a nemá co do činění s náboženstvím...“

         Zázraky jsou nemožné pouze v případě, je-li vesmír  uzavřeným systémem a je vším, co existuje.V takovém případě - pochopitelně - cokoliv se stane, musí být přirozenouudálostí fungující podle zákonů, které vesmírem vládnou. Známýevolucionista-ateista Thomas H. Huxley „dokázal“, že zázraky se stát nemohoutím, že definoval „přírodu“ jako „to co je,“ souhrn jevů prezentovaných našízkušenosti, totalita událostí minulých současných i těch které přijdou.“ Ovšem,přes všechna tvrzení, že ctí evidenci, Huxley nepodává ani jednu jedinouevidenci na podporu svého tvrzení. Prostě se zbavil zázraků tím, že ustavilpravidla, která činí zázraky nemoznými. Je to stejné, jako když budetedokazovat ateismus prohlášením, že Bůh neexistuje. Zázraky by byly nemožné takév panteismu, protože v této víře je přirozený systém všechno.

         Ovšem, pakliže Bůh, ten nekonečný a transcendentní Stvořitelvesmíru existuje - oddělený a odlišný od svého stvoření, potom jsou zázraky možné.A nejenom to: V tom  případě jsou nevyhnutrelné, pakliže má Bůhintervenovat jak v lidských, tak i přírodních záležitostech. Kdykoliv Bůhzasáhne zvenčí aby ovlivnil něco, co se v normálním průběhu událostí neděje(jako spása nebo vzkříšení)  potom je tozázrak. Takže jestliže věříte v Boha, věříte i v zázraky....

 

Jediné Křesťanství vyžaduje zázraky.

         Křesťanství neupadá do rozpaků nad zázraky Bible. Právěnaopak. Křesťanství je založené na tom největším zázraku všech dob: vzkříšeníJežíše Krista!  Na rozdíl od Mohameda,Buddhy, Konfucia  či kteréhokoliv jinéhonáboženského vůdce, ze kterých ani jeden se neodvážil pronést takové tvrzení,Ježíš řekl že vstane z mrtvých. Pakliže z mrtvých nevstal, je lhář, a Křesťanstvíje podvod! Poslechněte si svědectví Pavla: Dále vám bratří vyhlašujievangelium ...  jak Kristus zemřel za našehříchy..... jak byl pohřben, a jak třetího dne vstal z mrtvých .... byl viděnPetrem a potom dvanácti.... A jestliže Kristus z mrtvých nepovstal, potom jemoje učení marné, a vaše víra je také marná. Ano, potom jsme falešní svědkové,protože jsme svědčili, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých. (1 Korintským15:1,3-5,14,15,)  

          Křesťanství se zazázraky v Bibli neomlouvá, nekrčí rameny, jako by vůbec nezáleželo na tom, zda se zázraky stávají, či ne.Křesťanství zázraky vyžaduje. Není tomu tak s Buddhismem, Hinduismem, Islámem,nebo kterýmkoliv jiným náboženstvím světa, které se bez zázraků obejdou. Jejichzakladatelé zanechali po sobě životní filosofii a určitá pravidla knásledování, která nemají nic společného s tím, zda jsou tito zakladatelé naživuči ne, nebo zdali vůbec kdy žili.....  S Křesťanstvím je to zcela jinak. Křesťanská víra stojí a padá s bezhříšnýmživotem, obětní smrtí a zázračným vzkříšením Ježíše Krista  - všechny ostatní zázraky jsou jen maléudálosti v porovnání s touto. Pakliže se vzkříšení z mrtvých skutečně odehrálo,potom otevření slepých očí, uzdravení chromého nebo i rozevření Rudého Moře jezřejmě v rámcí Božích možností! 

Svědectví,které obstojí v té nejsilnější zkoušce.

         Pokud se týče tvrzení že ti, kteří Bibli psali, byli takprostí a naivní, že se domnívali, že takové události (zázraky) jsou zcelanormální, evidenci ze záznamů říká něco zcela jiného! Učedníci byli vystrašeni,když viděli jak Kristus kráčí po vodě (Matouš 14:26),. Byli vystrašení, adivili se, když utišil bouři pouhým slovem (Marek 4:41). V domění, že vidějíducha, byli plni hrůzy, když se pojednou, po svém vzkříšení, objevil mezi nimi(Lukáš 24:37). Vlastně byli tak skeptičtí, že jim musel dokázat, že je to On.Toto není chování naivních prosťáčků, kteří žijí ve světě fantasií. Právěnaopak - učedníci měli velmi pevné pojetí o tom, co je normální, a byliKristovými zázraky polekáni - zázraky, které roztříštily jejich svět. Cítíme, žemluví pravdu, když tyto události popisují, zároveň se svým strachem a nedůvěrou.

         Nad specifickou evidencí vzkříšení se zamyslíme v pozdějšíkapitole. Nyní však, podívejme se na citáty některých nejlepších odborníkůtohoto světa na evidenci, experti, kteří byli přesvědčeni o vzkříšení Ježíše Krista,  právě na základě evidence! Lord Lyndhurest, uznávaný jako jeden z největších právních  mozků v britské historii, prohlásil: „Vím velmi dobře co je to evidence; a říkámvám: ještě nikdo neporazil evidenci pro vzkříšení.“  Šimon Greenleaf,  předníamerická autorita na evidenci, došel za svého života ke stejnému závěru. Právětak Sir Robert Anderson, hlava vyšetřovacího oddělení Scotland Yardu, a desítkydalších, pro které nám nezbývá místo. Profesor Thomas Arnold, který učilModerní Historii v Oxfordu, napsal:  Po dlouhá léta jsem studoval historiidruhých časových period - zkoumal a vážil evidenci těch, kteří o nich psali.Dnes vím, že žádná jiná skutečnost v historii lidstva není dokázánalépe  a s plnější evidencí jakéhokolivdruhu pro poctivého hledatele, než veliká znamení, která nám Bůh dal, o tom žeKristus zemřel a znovu vstal z mrtvých....“    

         Mnohý mladýhledající student byl stržený do nevíry pohrdavými prohlášeními liberálníhokléru či universitních profesorů, dodané s finalitou suverénních mudrců že „žádná inteligentní osoba nevěří na biblickézázraky - tím méně ve vzkříšení...“  Ve skutečnosti není nic od pravdy vzdálenější!  Těch několik výroků dříve uvedených byl mělopostačit na vyvrácení této falešné informace. Vlastně mnoho z těch nejpokornějšícha nejpoctivějších Křesťanů byli jedni z nejbriliantnějších, nejmoudřejších anejlépe kvalifikovaných aby prozkoumali a vyhodnotili evidenci, kterou budemepečlivě zkoumat my....

                     

 

 << 4.  Kontradikcev Bibli? >>

 

 Kdy se narodil Ježíš?

         Otázka: Matouš píše, že Ježíšovo zrození se odehrálo běhemvlády Heroda (Velikého) Matouš 2:1... Podle všech zpráv, Herod zemřel v 4 B.C.a tak Ježíš se nemohl narodit později. A přesto Lukáš říká, že Ježíšovi byloprávě 30 let v době patnáctého roku vlády Tiberia Caesara (Lukáš 3.I-3), kterýpočal svou vládu v A.D.14. Znamená to, že Ježíši bylo 30 let v roce A.D. 29?Potom by se byl narodil v B.C.1, a tím by zcela zničil Matoušovo datování! Vdalší kontradikci dává Lukáš Kristovo zrození do doby kdy byl Cyreniusguvernérem v Syrii, ale ten začal svůj úřad v A.D.6. Episkopální biskup JohnS.Spong z Newarku tvrdí, že takové kontradikce dokazují, že Bible spolehlivánení. Já osobně věřím, že Bible je pravdivá. Můžete mi pomoci?

   Odpověď: Tyto zdánlivékontradikce o kterých jste se zmínil, byly horlivě - až velmi horlivě - vyzdviženymnoha skeptiky jako „důkaz“ že Bible má v sobě omyly, a tím nemůže být BožímSlovem. Člověk si potřebuje vzpomenout, že „omyly Bible“ byly „prokázány“ užmnohokrát  - na základě tehdejšíznalosti, ať už historie či vědy. Ovšem v každém případě, když byla objevenafakta, byla Bible ospravedlněna a kritici se červenali. To stejné je zde. 

  Quirinius = Cyrenius byl guvernérem Syrie dvakrát.

         Za prvé, data, která biskup Spong a jiní kritici používajíza účelem odmítnutí Bible nebyla nikdy zcela jistá. Historikové je nepřijali.Bylo by jistě pošetilé odmítnout víru v Bibli na základě pochybných dat. Na příklad,Will Durant ve své „The Story of Civilization „ svazek III. poukazuje, že nevěděl,kdy Quirinius (obdoba Lukášova „Cyrenius“) počal být guvernérem nad Syrií.  Jestliže Durant, jeden z nejvíce uznávanýchhistoriků říká, že přesné datum je neznámé, bude velmi podezřelé, když kritik -aby dokázal že Bible je nespolehlivá - bude dogmaticky tvrdit, že Quirinius počalsvou vládu v A.D.6!

         Kromě toho, na bázinové evidence, která byla nalezena od doby, kdy Durant psal své knihy, jiníhistorici, jako na příklad A.W. Zumpt jsou přesvědčeni, že Quirinius bylguvernérem Syrie dvakrát, po prvé nejméně tak časně, jako 4 B.C. Tato vláda končilaA.D.1  Jan Starší věří, že první obdobívlády Quirinia počalo už 7 B.C. Kristovo narození nemohlo být potom pozdější než 4 B.C. což by byla doba,kdy Quirinius vládnul poprvé - přesně tak, jak píše Lukáš.    

Co setýká Tiberia - jak zajímavé!

         Pokud jde o údajný problém s datem vlády Tiberia ,historická evidence byla dobře známa po mnoho let. Ano, císař Augustus zemřelA.D.14, a tento rok se tedy všeobecně považuje za oficiální datum nástupu jehonásledovníka, Tiberia Caesara. Ovšem skeptici jsou tak zaujatí hledáním  „chyb“ Bible, že se nikdy nepodívají naproblém dostatečně hluboko aby objevili, že je zcela perfektní důvod pro časnějšídatum. Ve skutečnosti Tiberius - i když ještě nebyl císařem - počal vládnoutnad císařstvím několik let před smrtí Augusta, jelikož tento byl starý a velminemocný. Vzpoury stály životy možných následovníků kolem Augusta. A takAugustus, bez pomocníků či nástupce, adoptoval v A.D.2  Tiberia jako syna a spolu-regenta. Následovněposlal Tiberia aby potlačil vzpouru, a ten se svého úkolu zhostil výtečně.  Will Durant píše: Když se Tiberius v A.D. 9. vrátil z namáhavého ale úspěšného tažení,celý Řím - který ho nenáviděl pro jeho striktní puritánství - se smířil s jehovládou, i když Augustus ještě žil...

         Lukáš počítá začátekjeho vlády v A.D.9 a tak „Patnáctý rok vlády Tiberia Caesara..“ (3:1)  by byl rok A.D. 24-25. Narodil-li se Ježíš 4nebo 5 B.C., těsně před smrtí Heroda a během první vlády Cyrenia v Syrii, měl by asi 29 let v A.D. 24-25, na počátkuJeho vystoupení. Povšimněte si, že Lukáš říká že „ mu bylo asi třicet let...“ (Lukáš3:24). Pochopitelně, narodil-li se B.C. 6., bylo by mu 30 někdy během A.D.24. Přesnádata nemáme, ale to co víme, dokazuje přesnost Lukášova svědectví.  ..... Tato ukázka opětně demonstruje, jaknepoctivě zaujatí jsou kritiky tak zvaných učenců, jako na příklad ti v  „Ježíšově Semináři“ a apostátních náboženskýchvedoucích jako biskup Spong, kteří prohlašují, že na Nový Zákon se spolehnoutnedá, protože byl napsaný stovky let po Kristu. Ve skutečnosti datování, kterédává Lukáš, které trvalo archeologům mnoho let verifikovat, nemohlo být známo užpo několika desítkách let - neřku-li po stoletích, jak tvrdí kritikové. To mohlznát pouze očitý svědek na scéně, který psal co viděl a zažil...

Proč Bůh připustil zdánlivé kontradikce?          

         Otázka: Vy Křesťané se zdáte mít vždy nějaký způsob jak„smíříte“ jakékoliv kontradikce, které „nevěřící“ ve vaší Bibli objeví. Ale - aťuž je to vaše „usmíření“ jakkoliv přesvědčivé, zůstává mi jedna otázka: Pročtam musí být vždy tolik problémů, na kterých musíte pracovat aby jste je vyřešili?Zdá se mi že ten samotný fakt takového množství nesrovnalostí (i když - jak říkáte- všechny vyřešíte) je samo o sobě evidencí, že Bible má skryté vady anedostatky - a proto nemůže být Božím Slovem.

         Odpověď: Právě naopak! Právě mnoho zdánlivých kontradikcí a nedostatek konzistence tvoří důkaz ospolehlivosti Bible.  Kdyby tři svědci,kteří tvrdí že viděli nějakou příhodu, by ji popsali přesně stejnými slovy,slovo za slovem, člověk by měl podezření paktu, koluze, a celé svědectví byodmítnul. Ale když každý to popíše vlastními slovy, z vlastní perspektivy, člověkmá tendenci jim uvěřit. Kromě toho, pakliže se ukázala nějaká nesrovnalost,která byla vyřešená hlubší studií případu, jistě by to znamenalo větší důvěryhodnostsvědectví. A tak je to se zdánlivými kontradikcemi Bible.

         Irwin Linton v „ALawyer Examines the Bible“  topodává dobře: „Upřímné  a neumné popisy z Bible jsou tak zřejměindiferentní k tomu aby se zdáíly konzistentní, a ukazují jasně nepravidelnost,která je jasnou známkou orientálního koberce a spontánnosti lidského svědectví,že často lákaly oponenty do pokusů o destruktivní křížové výslechy, které mohlypřinést pouze pravdivost Bible a její konzistency do jasného světla.“ Jednouz největších sil Bible je upevňující síla zdánlivýchrozporů, které při vysvětlení poukazují na pravdivost vyprávění.  William Paley poukazuje na tento fakt vesvých písemnostech: V historickém bádáníse stává vysvětlená nekonzistence pozitiovním argumentem: Za prvé podvodník se bude snažit vyvarovat jakékolivnesrovnalosti - za druhé, když se nesrovnalosti naleznou, nic než pravda jeschopna tyto usmířit. ..... Existence potíží dokazuje nedostatek opatrnosti,která většinou doprovází podvod. Řešení potom prokáže, že to není koluzenáhodných návrhů se kterými musíme jednat, ale nit pravdy, která se točí kolemcelku, která zachovává každý případ na svém místě.“   

 

Ježíšův rodokmen.

         Otázka: Existují dva kontradikční rodokmeny uváděné proKrista, které uvádějí Jeho předky přes Josefa. Matouš píše, že Josefův otec bylJakub, ale Lukáš říká že jeho otcem byl Heli. Jelikož obojí nemůže být pravda,alespoň  jeden z nich je chyba - ale nemůžemese dozvědět které je to pravé. Pravděpodobně není správné ani jedno. Nechápu,jak mohou Křesťané obhajovat kteroukoliv z nich, protože oba tvrdí, že Josefbyl Ježíšovým otcem, a tím popírají zrození z panny.

         Odpověď: Pakliže se někdo rozhodne prokázat nepravdivostBible, aby si ospravedlnil svou neochotu věřit v Boha, potom sedomnívám, že tento argument vypadá slibně - i když je zapotřebí silné mentálnígymnastiky jej udržet. Na druhé straně - trochu zamyšlení a smyslu pro fairplay snadno rozřeší tento zdánlivý problém... Za prvé, ani Matouš, ani Lukášnepíší, že Josef byl otcem Ježíše. Naopak, oba dva podávají jasný výčet faktu, žeMarie byla pannou. Každý může odmítnout Kristovo zrození z panny, ale jeabsurdní ospravednit toto odmítnutí tvrzením, že Matouš a Lukáš píší, žeJosef  byl otcem Ježíše - navzdory opačnéskutečnosti....

         Podívejme se na ty rodokmeny. Matouš - velmi opatrně -nazývá Josefa „manželem Marie“, ne otcem. Vysvětluje tuto zřejmou anomálii: „Mariebyla zasnoubená s Josefem, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala zDucha Svatého.“ Dále vysvětluje, že „Josef jí nepoznal (neměl s ní sex), dokudneporodila syna a dala mu jméno Ježíš.“ (1:18, 1:25)...  Na dodatek Matouš prohlašuje, že Ježíšovozrození naplnilo proroctví Starého Zákona : „Hle, panna počne, porodí syna adají mu jméno Imanuel...“

         Matoušova genealogie je jednoznačně Josefova. Toto jejasné proto, že používá výraz „počal“ pro každou generaci a končí:“Jakub počalJosefa, manžela Marie.“ I když nebyl otcem Ježíše, Josef byl hlavou rodiny a představoval  otce „adoptivního.“ Jelikož královská linie jde přes muže, Josef musel být  v linii Davida. .... Lukášova genealogie jdejasně skrze Marii. Výraz „počal“ se zde nepoužívá. Lukáš píše, že Ježíš byl „předpokládanýmsynem Josefa, který byl z „Heliho“ (Lukáš 3:23) Výraz „syn“ v originále není.Je zřejmé, že Josef byl zetěm Heliho, („son-in-law.)  otce Marie....

Logická konzistence.

         Lukáš podává plný popis zjevení anděla Gabriela u Marie,kdy jí informuje, že ona porodí Mesiáše. Lukáš zaznamenává její reakci: „Jak seto může stát, když jsem ještě muže nepoznala?“ Jak je vidět, Lukáš ani v nejmenšímnenaznačuje, že by Josef byl otcem Ježíše, právě naopak uvádí že Marie bylapannou a že Mesiáš byl v ní počat Svatým Duchem. A hned potom nebude přecepodávat genealogii kde by dokazoval, že Josef je otcem Ježíše. Přiznejme oboum,Matoušovi i Lukášovi, trochu inteligence! A Lukáš by přece nepřišel  srodopisem, který by odporoval tomu, který napsal Matouš. Matouš píše, že otecJosefa se jmenoval Jakub a sleduje jeho celou genealogii. Záznamy byly knahlédnutí v chrámu a každá rodina je držela také. I kdyby nezkoumal chrámovézáznamy, Lukáš by jistě při nejmenším věděl, jak se jmenoval otec Josefa a i děda,už jenom kdyby se zeptal lidí kolem... A určitě by nepsal celý rodokmen,  kdyby nevěděl, že je správný. Lukáš každopádněfakta znal: „když jsem vše důkladně prozkoumal...“(překladatel je trochu překvapennad  tím, že Dave se nezmiňuje o řeckémslově „anothen“ což znamené „shůry“ a ne „od počátku“. Lukáš píše, že to co ví,dostal „shůry! Ten stejný výraz používá Jan ve svém evangeliu 3:31.), abyspoznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.“ Člověk může pouze dodat, žeLukáš podává rodokmen skrze Marii a má k tomu velmi dobrý důvod.

         Že se Ježíš narodil z panny znamená, že nemá ve svých žiláchžádnou krev krále Davida skrze mužské předky. A proto, aby měl fyzický spojk Davidovi, bylo nutné, aby jeho matka byla z Davidova rodu.  A tak Lukáš, který byl zaměřený až do tohotobodu téměř výlučně na Marii, dodává scházející informace v rodokmenu Marie.Tvrdit něco jiného by bylo obviňovat Matouše a Lukáše z hlouposti, kteránevyplývá z inteligence a poctivosti z jejich svědectví.

 

Zmatky kolem kokrhání.

         Otázka: V Matouši, Lukáši a Janovi říká Ježíš Petrovi, že„nežli kohout jednou zakokrhá,“ Petr Ho třikrát zapře. Ale v Markovi 14, Ježíšprávě tak jasně říká Petrovi, že jeho zapření přijde než kohout zakokrhádvakrát. Tato zřejmá kontradikce mne trápí. Můžete mi pomoci?

         Odpověď:  Toto jejedna z mnoha zdánlivých kontradikcí,které skeptici a kritici používají, aby diskreditovali Bibli. Ovšemdáte-li  si jen trochu námahy, poznáte žeto kontradikce nejsou. Ta skutečnost, že různé použití jazyka se vyskytuje ve všechčtyřech evangeliích, dokazuje že autoři neopisovali z nějakého originálu  „Q“, nebo jiného dokumentu  vymyšleného kritiky. Dále to dokazuje, žeinspirace Božím Duchem neničí svobodu různých svědků se vyjádřit tak jak cítí.A právě ta svoboda výrazu vysvětluje mnohé zdánlivé kontradikce.... 

         Podívejme se pečlivě na tento příběh, jak jej popisují všechnačtyři evangelia. Matouš 26:34 říká: „nežli kohout zakokrhá“, zatím co Lukáš22:34 a Jan 13:38 používají formu negativní „kohout nezakokrhá“.  Je zřejmé, že Kristus nepoukazuje na nějakéhokonkretního kokrhajícího kohouta, nebo nějakého, který zakokrhá  jednou,ale na dobu dne, které se říká „kuropění.“ Takový výraz je použit v Markovi 13:35 (večer, o půlnoci, za kuropění,nebo ráno“), kdy se Kristus má vrátit. A tak Ježíš varuje Petra, že předobvyklým kuropěním příští ráno, Ho třikrátzapře. A také tak to ve skutečnosti potvrzují všechna čtyři evangelia.

         Aniž by stál v kontradikci vůči ostatním evangeliím, Marekprostě podává další detail Kristova varování, a tím na to vrhá větší světlo. Informuje nás, že Kristus řekltaké Petrovi „nežli kohout dvakrát zakokrhá, ty mne třikrát zapřeš.“  To samo o sobě bylo neobvyklé prohlášení. Kdyžkohout začne kokrhat, první kokrhání rychle následuje druhé, třetí a podobně, ažje z toho celý koncert všech kohoutů v okolí. Marek potom prozrazuje, že i kdyžbylo Petrovo první zapření dlouho před „kuropěním“ toho jitra, přesto kohout(nebo kohouti) zakokrhal okamžitě, jakmile ta slova opustila Petrovy rty. Jakvíme, že to první „zakokrhání“ zaznělo dlouho před časem „kuropění“? I kdyžnevíme kolik času uběhlo mezi prvním a druhým zapřením,  Lukáš (22:59) nás informuje, že „uplynulaasi hodina...“  mezi druhým a třetím.....             

 Laskavé první varování ignorováno.

         Nezvyklé zakokrhání dlouho před normální dobou kuropění aokamžitě po jeho prvním zapření, mělo přivést Petra k lítosti - což bylnepochybně důvod, proč Pán připravil takové speciální varování za nezvykléokolnosti. Namísto toho Petr, který přísahal že by za Krista zemřel, pokračovala zapřel Ho ještě dvakrát, a posléze končí zcela profánně. (Marek 14:71)..  Okamžitě po třetím zapření ranní chór kohoutů(„kuropění“) zazněl a Petr - konečně - s lítostí odešel do samoty a hořceplakal. ( Matouš 26:75,  Lukáš22:62).  Poctivost v popisování příběhuje vidět v tom, že žádný z nich neopakuje toho druhého, ale každý dodává kusinformace, která je potřebná celku. A vedení Boží  inspirace v tom co každý píše - i když z nezávislých pohledů -nakonec vyznívá ve splynutí všech čtyřech zpráv, a podává celý kompletníobraz...

         Při našem hlubším zkoumání za účelem osvětlit něco, co sezdálo jako kotradikce, jsme objevili cenné poučení. Vidíme Boží milost vůčiPetrovi, která způsobila předčasné kokrhání jednoho nebo více kohoutů ihned pojeho prvním zapření - za účelem zabránit Petrovi v pokračování. A nedává nám Bůh  podobná varování když nás volá od prahuhanby a neštěstí?  Někdy varováníuposlechneme, zatím co jindy běžíme bezhlavě vpřed, až nás přemůže lítost astud....

Více kontradikcí v Petrově zapření?

         Otázka: Četl jsem něco o Petrově zapření Pána v jednomateistickém plátku. Poukazuje na to, že v Markově svědectví, Petrovo druhé zapření,bylo způsobeno otázkou  té stejné dívky která způsobila jehoprvní zapření. (Marek 14:69..  Ale Matouš(26:71)  píše, že to byla  jinádívka, a Lukáš (22:58)  píše že tobyl muž. Po Petrově prvním zapření Marek (14:66-69) a Matouš (26:58, 71)  mají Petra jak odchází od ohně na dvoře, ajde k bráně kde byl osloven někým - ať už to byl kdokoliv.  Ale Jan (18:25) má Petra jak se ohřívá u ohněna dvoře, když byl otázán. Jak to dáte dohromady?

         Odpověď: Vždy  mněohromuje, kolik času a námahy vynaloží kritici Bible, aby v ní nalezli alespoň nějakou chybičku. Někdo si museldát hodně práce, než dal dohromady tuto sérii zdánlivých kontradikcí.  Zde jeopět jeden příklad jak touha po objevení neshod horlivě vyrábí neexistujícíproblémy. Marek (14:69) jasně říká „služka“, konzistentně s „jiná služka“ Matouše.Lukáš (22:58) neříká že to byl muž, který se ho ptal. Petrova odpověď „člověče,já to nejsem“  mohlo být vyjádření,které návykově používal, nebo proto, že ho obklopovali muži. Ona mu to nešeptalado ucha, aby ho ušetřila rozpaků! Petrův hlavní zájem byl obhájit se v očích mužů,kteří s ním stáli kolem ohně, a kteří toto obvinění slyšeli..    

         Vlastně ve skutečnosti před druhým zapřením, služka - jakse dá očekávat - nemluví pouze k Petrovi, ale i k mužům, kteří se s ním ohřívaliu ohně... Toto je jasné jak z Matouše (26:71) „...ale uviděla ho jiná, a řeklatěm, kteří tam byli...“ a Marek (14:69) „..ale služka ho uviděla, a zase začalaříkat těm, kteří stáli kolem...“  Jan(18:25) ukazuje jasněji, že se do toho zapletlimuži, kteří stáli kolem, jak by jeden očekával.. Není potom divu že řekl: „člověče,........“V těchto zprávách není absolutně nic kontaradikčního, i když jsou podáványz  různých perspektiv. Trvat zde nakontradikci prozrazuje otcem myšlenky vlastní přání.....

 

Kdo vzkříšeného Ježíše viděl - kdy akde?

          Otázka: Jedna z nejotevřenějších kontradikcí v Bibli setýká popisu údajného vzkříšení, na kterém stojí Křesťanství. Na příklad Marek (16:1-2)říká že Marie Magdalena přišla k hrobu, když vzešlo slunce. Jan (20:1)  píše, že přišla k hrobu když byla ještě tma.Tak které to bylo?

          Odpověď: Přezkoumal jsem více jak dvacet překladůMarka  16:1-2, a žádný neříká „kdyžslunce vzešlo....“  Nenatahuje vašezaujatost tento popis příliš na vaší stranu? Našel jsem jednu parafrázi v NEB, (New English Bible), která píše:  právěpo východu slunce.“  Všechny překladyříkají „při východu (anatello) slunce...“ 

        Řecký výraz „anatello“ není  přesné  časové určení a veskutečnosti znamená počátek akce.  Každý,kdo je bez předsudků, „dovolí“  výrazuvýchod slunce, aby zahrnoval také chvíli před tím, než se slunce vyhoupne přesobzor. Kromě toho, to „přichází Marie,“ v Janu 20, bude popisovat celou cestuod domu až po hrob. Nějaká vzdálenost to jistě byla, a tak mohla vyjít z domovakdyž byla ještě tma, (Jan 20:1) a přijít k hrobu když už bylo slunce vidět.  

         Marie vidí již patrně z dálky, jakmile má jasný výhled, žekámen je odvalený. Jan zaznamenává její přítomnost u hrobu mnohem později. Kromětoho řecký výraz „skotia“ který  se překládá„tma“ znamená také „šero“ ne nutně „tmu-jako-v-pytli.“  Upřímně řečeno, kdyby jste vzal tyto dvapopisy k soudu, aby jste dokázal kontardikci, soudce by rychle případzamítnul....

Kde a kdy bylo Kázání na hoře?

          Otázka: Co se týče slavného Kázání na hoře, Lukáš (6:12,17)říká že „Ježíš sešel dolů...“ s hory, a „zastavil se na pláni...“  Matouš (5:1)  ale říká, že „Ježíš vystoupil na horu a usedl“... aby oslovilposluchače. Kolik takových kontradikcí je zapotřebí než Křesťan uzná, že Biblenení Boží neomylné Slovo?

          Je možné, že ve vaší horlivosti dokázat, že Bible omylnáje, jste přehlédnul to zřejmé?  Přecemusíte vědět, že evangelia nevyprávějí každou událost v časové sekvenci. V Lukáši(6:12-19)  Ježíš jde na horu a modlí secelou noc, potom na druhý den si volí svých 12 učedníků. Ta stejná událost jepopsána v Matouši 10. S Kázáním na hoře to není spojené - tím méně jejnásleduje - jak vy tvrdíte. Je to událost, kterou  Matouš podává dlouho před tím, v kapitole 5.  Je tu zlom v Lukášově kapitole 6,  mezi verši 19 a 20. Počínaje veršem 20, časnějšípříběh, Kázání na hoře je vyprávěno mimosekvenci.  Není žádné spojení mezi částíevangelia, která je popsána ve verších 12-19, a Kázáním na hoře, které začínáveršem 20. Mezi Matoušem a Lukášem žádná kontradikce neexistuje.  

 

Další rozhodný pokus prokázatkontradikci.

    Otázka: V povídkách o údajné „transfiguraci“ Ježíše na hoře, sezdají být nesrovnalosti. Matouš 17:21 a Marek 9:2, říkají, že se to odehrálo šestdní později než událost  právě podávaná.Ale Lukáš říká, že se to stalo osm dní později. Jsem zmatený. Můžete mi pomoci?

          Odpověď: Matouš a Marek ve skutečnosti říkají: „po (řecké„meta“) šesti dnech“ zatím co Lukáš píše: „Kolem osmi dnů.“ „Osm dnů“ jeidiomatický výraz jako na příklad anglické „forthnight“  a slovo „kolem“ znamená, že to není přesnédatování. Kritika Bible se snaží hledat „vši“ a skeptici se snaží o obvinění,které by každý soud odmítnul.... 

Vyřiďmesi jednou pro vždy otázku andělů.

         Otázka: Vzkříšení Ježíše Krista je samý základ Křesťanství,a přesto ti, kteří napsali evangelia se rozcházejí i v tomto nejvýše důležitémpříběhu. Matouš píše, že s nebe přišel anděl, odvalil kámen a sedl si na něj....Marie Magdalena a ta druhá Marie přišly a byly polekány. Anděl jim řekl aby senebály a pozval je do hrobu, kam  Ježíšeuložili. (Matouš 28:1-6)  .... Na rozdílod něj, Marek píše, že Marie Magdalena, Marie, matka Jakuba, a Salome „nevidělyanděla, dokud nevstoupily do hrobu. Potom jim anděl ukázal místo, kde Ježíšepoložili. (16:1-6).  V dalšíkontradikci, Lukáš říká že ženy vešly do hrobu, a jak tak hledaly Ježíše,zjevili se jim dva andělé. (Lukáš 24:1-4). Jedna zpráva říká, že ženy viděly Ježíše a potom šly  a řekly   učedníkům; druhá říká, že je Ježíš potkal na cestě, když šly za učedníky(Matouš 28:9). Ještě další třetí verze říká, že „utekly od hrobu“ a neřeklynikomu ani neviděly Ježíše. (Marek 16:8).  Učedníkům bylo řečeno, že se s nimi Ježíš setká v Galileji (Matouš 28:7,Marek 16:7) , a přesto Lukáš a Jan píší, že k nim přišel v Jerusalémě. Cochcete udělat s tímto beznadějným zádrhelem kontradikcí?  

         Odpověď: Projdeme tyto popisy trochu pečlivěji a zároveňje třeba si uvědomit, že každý z autorů evangelia podává kondenzovanou verzitoho, co se odehrálo. Ne každý pohyb či slovo andělů, žen i učedníků, jezaznamenáno v každém evangeliu. Kromě toho každý popis je podávaný z jinéperspektivy...  Za prvé, Matouš nepíše, žeženy viděly anděla venku a on je pozval dovnitř hrobky. To nestojí ani v jednomz evangelií. Matouš začíná příběh z hlediska římských vojáků. Vypráví, že tavojenská stráž, když uviděla anděla odvalit ten kámen a sednout si na něj, bylavyděšena k smrti. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví...(28:4). Potom někteří odešli do města... (28:11) 

          Je zřejmé, ževojáci již odešli a anděl, který odvalil kámen, musel být uvnitř hrobky v okamžiku,kdy ženy přišly a uviděly odvalený kámen (Marek 16:4, Lukáš 24:2)   Jejasné, že tam už vojáci nebyli a anděl jistě neseděl na kameni  „ jeho vzezření jako blesk...“ (Matouš 28:3)  Dovedete si představit  scenário, kde ženy procházejí skupinouvystrašených vojáků, anděl „jako blesk“ sedí na kameni - a ženy se klidněptají, kde že je Ježíš?  Matoušovopozvání je podobné tomu, které píše Marek. „Pojďte se podívat na místo kde ležel“(Matouš 28:6)  a  „hle místo kde ho položili“ (Marek 16:6).

         Obě věty jsou slučitelné s direktivy pronesené v hrobce ženám,které nejistě nakukovaly dovnitř a potom váhavě vešly. Že jedno evangeliumpoukazuje specificky na jednoho anděla v určitém postavení (a nezmiňuje se ojiném v jiné pozici), zatím co jiní se zmiňují o dvou andělech, není žádnákontradikce, ale normální variace kterou by člověk očekával od několikapravdivých výpovědí o stejné události viděné z různých pohledů....                        

 Různé ženy - různé akce.

         Co se týče žen, žádné evangelium netvrdí že viděly Ježíše,než šly upozornit učedníky. Není také žádná kontradikce v tom,  že některé ženy utekly domů a jiné šlyinformovat učedníky o skutečnosti prázdného hrobu. Žen tam bylo více „Prvníhodne po sobotě, za časného jitra přišly k hrobu.“ (Lukáš 24:1) „byla to Marie zMagdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné.“ (Lukáš 24:10). Toznamená, nejenom ty jmenované tři, ale i další; dále Marie Magdaléna jednalapodle sebe - ne jako ostatní. Nevstoupila do hrobky, ale okamžitě běželainformovat učedníky o tom, že On vstal z mrtvých. Některé uprchly ve strachu,jiné šly za učedníky a po cestě potkali Ježíše. Žádný „beznadějný zádrhelkontradikcí“ zde neexistuje.      

          Marie vyburcovala učedníky a vrátila se s Petrem a Janem khrobu (Jan 20:1-11) . Potom co viděli že hrob je prázdný a šli v zamyšlení domů,Marie Magdalena ještě zůstala, zmatená, se zlomeným srdcem, a v tom stavupotkala Krista. ... Některé ženy  se -jak už jsme podotkli,  vrátily ustrašenédomů, a nezmínili se o tom nikomu.  Jinéodešly k učedníkům. Zde není žádný konflikt, ale prostě normální rozdíly vakcích, jaké by člověk od větší skupiny žen očekával.  Ani není konflikt v tom, že existovaly instrukce odejít doGalileje a skutečností, že to učedníci nezabalili okamžitě ale byli v někde v pokoji v Jerusalémě, když se tamJežíš objevil. Jejich neochota poslouchat další rozkazy od Někoho, kdo se zdálbýt Mesiášem, ale zřejmě nebyl - navzdory všem těm povídačkám o vzkříšení - jezcela pochopitelná. V popisech těchto událostí prostě žádný konflikt není...

          Ale jedna skutečnost zůstává neodiskutovatelnou:Hrob ve kterém bylo tělo Ježíše položeno, byl prázdný třetího dne ráno! Všechnasvědectví to činí zcela jasným, všechna evidence tento fakt podporuje. Ani římskéautority, ani rabíni nebyli schopni předložit Ježíšovo tělo - přestože by takvelmi rádi učinili - už jen proto, aby zastavili tuto revoluci, kterávytvářela rozruch všude kolem, a která později  byla pojmenována „Křesťanství...“

 

Na Velký Pátek zapomeň!

         Otázka: Bible píše, že Ježíš byl ukřižovaný „den před šábesem“,což by znamenalo pátek.  Že církev to přijímáje vidět podle celosvětových oslav „Velkého Pátku.“  Přesto Bible také učí, že On musí být „tři dny a tři noci v srdcizemě“ (Matouš 12:40).  což je zřejměnemožné, byl li ukřižovaný v pátek odpoledne a vzkříšený časně ráno v neděli,jak Bible učí a jak Křesťané věří. Nevrhá takováto kontradikce pochybnosti nazbytek Bible - každopádně na samotné srdce Křesťanství, což je Kristovo ukřižovánía následné vzkříšení?

         Odpověď: V tomto případě je kritika oprávněná. Kristusnemohl být ukřižovaný v pátek odpoledne, a Bible to také neříká. Ti, kteří tutopozici obhajují, to říkají asi takto: Židovský den počíná a končí západemslunce Část dne se počítá jako den celý, a tak den který počal západem slunceve čtvrtek a končil západem slunce v pátek, byl jeden den; od pátečního západuslunce do soboty večer byl den druhý, a od sobotního západu do nedělního ránabyl den třetí.  .... Tato kalkulace počítátři dny ale pouze dvě noci (pátek a sobota).  Ale Ježíš prohlásil specificky:“..a tak bude Syn člověka tři dny atři noci v srdci země..“ Že Kristus povstal v neděli ráno je jasné ve všech čtyřechevangeliích. A proto musel být v hrobě již ve čtvrteční noc právě tak jako vpátek a v sobotu.           

Ježíš byl ukřižovaný ve čtvrtek

         Ve skutečnosti je z evangelií  jasné, že Ježíš Kristus byl ukřižovaný ve čtvrtek, a zemřel několikhodin před západem slunce (kdy začínal pátek). A tak strávil část čtvrtka, celý pátek a sobotu (tři dny) v hrobě. Takéstrávil čtvrteční, páteční a sobotní noc (tři noci)  v hrobě a vyšel časně ráno v neděli z hrobu. Zmatek povstává ztoho, že Jeho ukřižování bylo „den před šábesem“ (Marek 15:42).  Lukáš i Jan souhlasí :“ a šábes se blížil..“ (Lukáš23:54)  „že těla nesmí zůstat na kříži vden šábesu..“ (Jan 19:31)... Je však omylem se domnívat, že když „den po Jehoukřižování byl šábes,“ že musel být ukřižovaný v pátek. Sobota nebyla jediným šábesem!Existovaly jiné, speciální šábesy, které mohly připadnout na kterýkoliv den vtýdnu podle kalendáře. Nakonec Jan nám říká, že „..na tento šábes připadalveliký svátek...“ (Jan 19:31). (Pozn. Česká ekumenická Bible píše:“na tuto  s o b o t u“, podobně i Bible Kralická.Oboje zavádí, proto používám české židovské slovo „šábes“).  Ani nejsme necháni v pochybách o povazetohoto svátku. Byl to velikonoční Beránek (pecah, Exodus 12:11, 21, 27,43,48). 

          Když rabíni přivedli Ježíše před Piláta to ráno před ukřižováním,„..Židé sami do paláce nevešli aby se neposkvrnili, a mohli jíst velikonočníhoBeránka...“ (Jan 18:28).  Toto bylo ránopo Poslední Večeři, ale rabíni ještě Beránka nejedli - a tak ani Ježíš a učedníci.Poslední Večeře nebyly „pecah“, jak se obecně učí. Ten měl být oslavený až příštívečer, který k úžasu učedníků byl dnem Kristova ukřižování. O tomto budemejednat podrobně později...            

 Na kříži, když  počaly oběti beránků.

         V pozoruhodném splnění předpovědi z Exodusu 12:6, Kristus,kterého Jan Křtitel nazval „Beránek Boží“ (Jan 1:29, 36)  a Pavel nazval „...náš velikonoční beránek,pro nás obětovaný...“ (1 Korint 5:7)  bylukřižovaný v tom stejném čase, když zabíjeli - po celé Israeli - velikonoční beránky, „..byl den přípravy před svátkyvelikonočními...“ (Jan 19:14)    Potom beránky upekli a jedli s nekvašenýmchlebem, jak bylo poprvé přikázáno v Exodusu 12.  Velikonoční Beránek počínal sedmidenní Svátky Nekvašených Chlebů,jejichž prvním dnem byl šábes, kdy se nesměla vykonávat žádná práce.  „Sedm dní budete jíst nekvašený chléb, a vprvní den (svátků)  a poslední den,nebudete vykonávat žádnou práci..“ (Exodus 12:15-16).    A tak čtvrteční západ slunce ( roku  32 A.D., kdy byl JežíšKristus ukřižovaný), byl počátkem Svátků Nekvašených Chlebů, večer, kdy se jedlvelikonoční Beránek. Tento první den trval do pátečního západu slunce, bylspeciálním Šábesem, „Vysokým Dnem“, prvním dnem Svátků.... Byl okamžitěnásledovaný normálním sobotním šábesem, od pátečního západu slunce do západu vsobotu. Ženy se tedy nemohly dostat k hrobu až v neděli ráno.  Kristus byl v hrobě tři dny a tři noci. Bylukřižovaný ve čtvrtek, tak jak to bylo prorokováno, jak později uvidíme.  Známe-li všechna fakta, kontradikceneexistuje. 

 

 Uměl Pavel počítat?

          Otázka: Ve svědectvíPavla se zdá být veliká chyba, co se týká vzkříšeného Krista. Pavel tvrdí, žepotom, co se Kristus zjevil Petrovi, zjevil se také těm „dvanácti.“ (1 Korint.15:5)  A přece evangelia učí, že Jidáš,jeden z těch původních dvanácti spáchal sebevraždu ještě před vzkříšením  a že bylo pouze jedenáct učedníků naživu,když se jim Kristus zjevil. Je nějaká cesta, jak se této kontradikci vyhnout?Vrhá ne celý příběh vzkříšení vážné pochyby....

    Odpověď: Jistě že se Kristus „konečně zjevil samým jedenácti,když tak seděli kolem stolu..“(Marek 16:14) „...nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě..... když o tommluvili, stál tu On sám uprostřed nich“ (Lukáš 24:33, 36).. Ale On  se také „ukázal více než pěti stům bratřínajednou..“ (1 Korint.15:6)  Mezi nimibyl bezpochyby také Matyáš, kterého zvolili na místo Jidáše, který vrátil početzpět na dvanáct.

     Ve Skutcích 1:15-26 nalézáme „kolem stodvaceti..“ (verš15)  shromážděných učedníků. Petr připomíná,že proroci  předpovídali Jidášův pád, ataké že  „jiný převezme jeho místo“ (verš20). Aby se kdo mohl apoštolem stát, „musel vidět Ježíše Krista, našeho Pána“(1 Korint. 9:1). A tudíž před tím, než těch jedenáct počalo volit Jidášovanásledníka, Petr prohlásil, že volitelní jsou pouze ti, „kteří nás doprovázelicelý ten čas, kdy Ježíš Kristus přišel a byl s námi, počínaje křtem Jana Křtiteleaž po den, kdy od nás vzestoupil do nebes..“ (Skutky 1:21,22) Je tím tedyjasné, že přesto že pozornost všech čtyř evangelií byla upřena hlavně na tenúzký okruh dvanácti učedníků, byli další, kteří byli také s Kristem celou tudobu - a mezi nimi Matyáš. 

         Matyáš tyto podmínky plnil a tak byl zvolený, aby převzalJidášovo místo, a stal se jedním ze dvanácti, když byl svědkem všech událostí včetněvzkříšení. Vlastně je velmi pravděpodobné, že byl přítomný, když se Kristus těmjedenácti zjevil. Nikde se nepíše, kolik jich tam bylo, když se Kristus poprvézjevil těm jedenácti. Ať už byl tenkráte přítomen či ne, Kristus se Matyášovizjevil a on se stal jedním ze dvanácti. Pavel se stal Křesťanem několik let ponahrazení Jidáše Matyášem. Je zcela rozumné soudit, že když prohlašuje žeKristus „se zjevil těm dvanácti“, má na mysli „těch dvanáct“ jeho doby - ne těchdvanácti, když byl ještě s nimi Jidáš...

 

Omyl opisovatele dokonce i v KingJames verzi?

         Otázka: Narazil jsem na početné kontradikcí v Bibli.Uvádím jich pouze několik: 2 Samuel 8:4 říká, že „David zajal jeho (Hadadezera)sedm set jezdců...“ ale První Paralipomenon 18:4 říká, že „David zajal ....sedm tisíc jezdců..“  Podobná neshodaexistuje mezi 2 Samuel 10:18  „sedm setvozů a čtyřicet tisíc jezdců..“ a První Paralipomenon 19:18 „sedm tisíc vozů a čtyřicettisíc pěšáků.“  Toto je jen malá částomylů a ty jsou v King James Bibli, o které jsem se domníval, že je dokonalá vkaždém ohledu. Pomozte!

         Odpověď: Bible je bez chyb ve svých původních rukopisech -ne v každé kopii, kterou někdo později vyprodukoval. Ne každý opisovatel a každýpřekladatel pracoval tak dokonale, že každá kopie Bible, v každém jazyku je bezjediné chybičky. Tyto omyly o kterých se zmiňujete, byly  udělány stovky let před námi, když se pořizovalykopie ručně. Člověk by musel prozkoumat všechny dosažitelné rukopisy, abyzjistil kde se ta chyba stala. Není pochyb o tom, že by bylo možné rozhodnoutzda originál  psal sedm set, nebo sedmtisíc, jezdců či pěšáků. Ovšem časově by se to nevyplatilo, protože tyto omylynemají nijaký vliv na doktrinální učení... 

         Některé kopírovací omyly, které by měly vliv nadoktríny  se - teoreticky mohly přihodit,ale my máme tolik rukopisných kopií které se datují staletí zpět, že porovnáníjednoho k druhému by jakýkoliv omyl odhalilo. Faktem je, že žádný hlavní překladBible na trhu dnes, neobsahuje doktrinální chyby.  Zatím co máme určité podstatné rozdíly mezi King James Biblí amoderními překlady, (včetně určitých nedostatků moderních překladů) jakékolivdiskrepance ve většině překladů jsou většinou opraveny jinými verši v tomstejném vydání....

 

Byl Štefan popletený

         Otázka: Ve svém projevu před radou rabínů ve Skutcích7:15-16 řekl Štefan že ? Jakub byl pohřbený v Sichemu, v hrobce kterou koupilAbrahám od synů Emora..“ V jasné kontradikci Genese 50:13 říká, že Jakub byl„pohřbený v Heronu v jeskyni, kterou zakoupil Abrahám od Chetejce Efróna.“  Byl Štefan zmatený? Velmi mne to znepokojuje!Proč ho Bůh neinspiroval tak, aby řekl všechno správně?

         Odpověď: Jelikož Lukáš píše pod inspirací Božího Ducha,jsme si jisti, že Štefan řekl to, co Lukáš napsal. Není možné obviňovat z omyluLukáše!  Nejpravděpodobnější z toho je, žeŠtefan byl zmatený. Ovšem ten fakt nevrhá žádné světlo pochybností na Bibli,tím méně dokazuje, že Bible Božím Slovem není, jak by chtěli dokázatskeptici.... Nezapomeňte, že Bible zaznamenává slova osob, která v žádném případěnebyla inspirována. Bohem: výmluvy Adama a Evy, Kainova lež ohledně vraždysvého bratra. dlouhé tirády „utěšovatelů“ Jóba, faraónovo pranýřování Mojžíše aÁrona, veleknězovo horlení proti Ježíši,a tak dále... Bible přece nezaručuje pravdivost každého prohlášení kterézaznamenává, pokud není jasné, že ten člověk hovoří pod Boží inspirací... 

         O Štefanovi není řečeno že mluví z Boží inspirace právětak jako někteří jiní v Bibli. Bible se nepokouší zakrýt hříchy či omyly i těchnejvětších postav jako Abraháma a Davida - proč by měl být Štefan chráněný předomylem? Ale přes to všechno, podívejme se trochu hlouběji na to, jak dalece bylŠtefan skutečně zmatený.... Za prvé, Štefan nijak specificky neprohlásil, žeJakub byl pohřbený v  Sichemu. Zde je částjeho řeči: A tak Jakub šel do Egypta, a zemřel, on i naší otcové, a byliodneseni do Sichému a položeni v hrobce, kterou Abrahám zakoupil od synů Émora, otce Sichemova.“ (Skutky 7:15,16, podle anglické verze King James Bible. Z českýchpřekladů,  pouze Kralická má shodnýtext).  Štefanův poukaz k „našim otcům,“nezahrnoval Jakuba („On a naší otcové“) ale spíše jeho syny. Byli to „otcové“ kteří byli v Sichemu pohřbeni.Víme, že Jakub byl pohřbený v jeskyni Machpelah vedle kostí Sáry. Abraháma,Izáka a jeho ženy Rebeky,  a Jakubovy ženykterá se jmenovala Léa. Víme, zda některý z Jakubových 12 synů byl pohřbený vSichemu? Ano. 

         Je nám specificky řečeno, že Josef byl pohřbený v Sichému:„..a kosti Josefa, které děti Israele vynesli z Egypta, pohřbili v Sichemu naparcele, kterou Jakub zakoupil od synů Hámora, Sichemova otce za sto mincí..“ (Jozue,24:32).  To souhlasí s výpovědí, že „Jakub,když se vracel, přišel k městu Sichem, koupil část pole od dětí Hámora, otceSichema, za sto mincí...“ (Genese 33:18-19. Pozn. Kralická Bible namísto „mincí“ udává „za sto ovcí“...)  PakližeJosef, jeden z „otců“ byl pohřbený v Sichemu, je zcela možné že jeho bratři,kteří byli také „otcové“ Israele, tam byli pohřbeni také. Starý Zákon nám neříkákde byli pohřbeni, a tak není žádná báze pro tvrzení, že Štefan vyslovilomyl...

 Jedno možné vysvětlení.

       Jediný zbývajícíproblém je Štefanův výrok, že Abrahám zakoupil pole v Sichemu. Zatím co nemámezáznam o tom, zdali Abrahám kdy v Sichemu vůbec byl, je zcela možné že  procházel skrze toto centrálně lokalizované město na svých mnoha cestách. Je zcelamožné, že tam skutečně pole zakoupil a v pozdějších létech k tomu ještě něco přikoupilJakub. Prostě nemůžeme být dogmatičtí v tom, že Štefan nemluvil pravdu. On mohlzcela lehko vědět něco, co my dnes nevíme... Na druhé straně se mohl Štefan zmýlit a Bible to zaznamenala přesně tak,jak to řekl. Musel být pod mocným tlakem, když tak byl obklopený lidmi, kteřího chtěli zabít. Všechny prvky pravdy měl pohromadě ale v běhu okolností jetrochu poletl. Štefan byl člověk jako my a byl schopen omylů jako my.  Ano, je nám řečeno že Štefan byl „plný BožíhoDucha a moudrosti, plný víry a moci, činil veliké skutky a zázraky mezilidmi..“ (Skutky 6:3-8). A tak vidíme, že i když jsme naplněni Svatým Duchem ainspirováni od Boha, to všechno z nás ještě nedělá mechanické roboty neschopnélidských omylů - pokud nepronášíme nějakou předpověď, která samozřejmě musí býtbez chybičky...       

Proč Bůh připustil Štefanůvomyl?

         Pakliže se Štefan zmýlil, proč tomu Bůh nezabránil? A pročby měl? Nehrálo to žádnou roli. Rabíni ani nezareagovali. Jedním důvodem prodovolení tohoto omylu (byl-li to vůbec omyl) by mohlo být, abychom se z toho poučili, jak jsem právě vysvětloval.

         Dalším účelem je - nepochybně - posílení  důvěryhodnosti Bible v očích upřímných apoctivých hledačů, kteří zkoumají zda je, či není možné Bibli věřit. Ve skutečnosti,toto poctivé zaznamenání malé nepřesnosti mluví ve prospěch Bible....  Kdyby Bible byla dána dohromady rozmyšlenýmipodvodníky staletí -nebo i jen roků - a tento Štefanův projev by bylvyprodukovaný jako vymyšlený příběh, padělatelé by každopádně takový omyl neudělali.Měli by možnost  si zkontrolovat celýStarý Zákon - a také by tak učinili - aby všechno zharmonizovali. Starý Zákonje zcela konzistentní a padělatelé by se jistě drželi původní zprávy a vyhnulise zdánlivé kontradikci. Skutečnost že tento zřejmý omyl v Bibli zůstal, jepouze dalším důkazem že Bible obsahuje pravdivé záznamy. Dále to ukazuje na to,že žádný následný opisovatel

se neodvážil „opravit“ tentoomyl. A zároveň tento fakt poukazuje na uctivou přesnost, se kterou opisovatelézacházeli s tím, o čem byli přesvědčeni že je Božím Slovem, a nedovolili siopravovat cokoliv - i když to vypadalo jako chyba, která potřebuje opravu...

 

Je Milenium tím konečnýmkrálovstvím?

         Otázka: S poukazem na Kristovu předpověděnou vládu Bible říká„a Jeho království a míru nebude konce..“ (Izaiáš 9:7)  A přesto Bible také říká, že Jeho vláda budetrvat pouze tisíc let  a skončí světovouválkou (Apokalypsa 20:6-9)...  Tak jakje to? Navždy, nebo na tisíc let? Mír, nebo válka? Obojí to být nemůže.  Jak může kdokoliv prohlašovat Bibli zaneomylné Boží Slovo, když obsahuje tolik kontradikcí, a zvláště na takovýchfundamentálních konceptech, jako je vláda Krista, coč má být vyvrcholením všeho?

         Odpověď: Existuje velmi prosté a zřejmé vysvětlení: Mileniálnívláda Krista není tou „vládou a mírem“, o které Bible říká že nikdy nekončí. Tato skutečnost je zřejmá z několikadůvodů. Tisíc let přece není nekonečnost a válka není mír. A přesto si mnoho Křesťanůpředstavuje, že milénium je to „království“ za které se máme modlit v „přijďkrálovství Tvé“ (Matouš 6:10). a které je subjektem mnoha předpovědí..... Jeneuvěřitelné jaké kontradikce jsou ignorovány Křesťany, kteří trvají na ztotožněnímilénia s Kristovým věčným královstvím! Ovšem kritikové, kteří pilně hledajíjakoukoliv kontradikci, při své pilnosti sice nalezli problém, ale přehlédli řešení:Milénium není  tím královstvím... 

         Kristus řekl: „pravím tobě, nenarodí-li se člověk znovu,neuvidí (nemůže vkročit do) království nebeské...“ (Jan 3:3-5).  Je zřejmé, že bude mnoho těch, kteří se znovunenarodí během milénia - jinak by přece nenásledovali Satana: „A až se těchtisíc let dovrší, Satan bude propuštěn ze svého vězení. Vyjde aby podvedlnárody, které jsou ve všech čtyřech koutech země, Góga i Magóga a aby je shromáždilk boji a bude jich jako písku v moři. Vystoupili na šíři země a obklíčilitábor svatých a to milované město. Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je.“ (Apokalypsa20:7-9)...  Tito povstalci přece nejsouznovu-narození  Křesťané! Pouze ti, kteříse narodili znovu, mohou být v království....

         Kromě toho nás Pavel učí, že „tělo a krev nemůže zděditkrálovství Boží“ (1 Korint. 15:50).. Ale země bude v miléniu obydlena velikýmpočtem lidí „krve a těla“. Tak to je další důvod, proč milénium nemůže býtkrálovstvím. (Unikátní roli, kterou milénium hraje, probereme později). Tak covlastně je to království? To že je věčné, naznačuje že bude existovat v tomnovém, věčném vesmíru který Bůh stvoří, až zničí tento stávající: „Den Páně přijdejako zloděj v noci, když nebesa s rachotem zmizí, prvky se žárem zoztají, zeměa její skutky budou spáleny. ... Podle Jeho slibu očekáváme nové nebe a novouzemi, kde bude pouze spravedlnost...“ (2 Petr 3:10, 13)...  Z toho je zřejmé, že žádné království, čicokoliv jiného nemůže být věčné, dokud tento vesmír nebude zničený a stvořenýnový. Teprve potom přijde království, které je věčné, jehož mír nikdy nekončí,které nemůže zdědit tělo a krev, a pro které je jediný požadavek: být znovuzrozený.... Pavel nás informuje: Potom přijde zakončení, kdy Kristus odevzdákrálovství Bohu-Otci a zruší veškerou vládu, každou vrchnost i moc...  A až všechno bude podřízeno Jemu, potom iSyn sám se podřídí Tomu, který Mu podřídil všechno aby Bůh byl všechno a ve všem..(1 Korintským 15:24-28)......

              Každý pečlivý student a každý vážný čtenář Bibleshledá, že slova apoštola Petra, že „v Písmu jsou některé věci obtížné porozumět“(2 Petr 3:16)  jsou hlubocepravdivá....  Kdo z nás nenalezl v Biblivěci které nás mátly - ano, dokonce na počátku naší křesťanské cesty nás vedlyk otázce, zda je Bible skutečně Božím Slovem? Nacházíme některé věci, které sezdají být nemožné smířit s jinými. Nacházíme některé věci, které se zdají být neslučitelné s myšlenkou, žeBible je Božího původu, a že je neomylná.

         Bible je odhalení mysli, vůle a charakteru  nekonečně velikého, dokonale moudrého,absolutně čistého Boha .... ale toto odhalení je pro konečné bytosti, kteréjsou nedokonalého poznání, které jsou nedokonalé v  charakteru  a tím takénedokonalé v duchovním rozlišování. A proto musí nevyhnutelně být obtíže vodhalení těmto tvorům z takového pramenu. Když se konečné snaží pochopitnekonečné - potíže vždy budou....  Nenímoudré zakrývat skutečnost, že takové potíže existují. Je součástí moudrostiprávě tak jako poctivosti upřímně se jim postavit tváří v tvář a zamyslet senad nimi.....   - R.A. Torrey -          

 

 << 5.  Problémyvíry. >>

Jak může Bůh litovat?             

          Otázka: V Genesi 6:6 čteme, že „Bůh litoval, že člověkastvořil..“  V  Jonáši 3:10 se píše, že „a viděl Bůh jak si počínají, že seodvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil.- A neučinil tak..“ Ve Starém Zákonu se objevuje to stejné hebrejské slovovyjadřující podobnou lítost se strany Boha. Jak může Bůh, který je předpokládanědokonalý, litovat? A proč by tak činil, pakliže ví „konec před začátkem“ a všechno,co se stane a dovoluje to?  

         Odpověď: Je pravdou, jak píšete, že když Bůh je dokonalý aví o všem co se stane, potom v žádném případě nemůže „litovat“ ve smyslu toho, žese mýlil. Vždyť v Bibli máme mnoho zmínek o tom, že Bůh nemůže nic litovat atak si můžeme být jistí, že tak nikdy neučiní. Na příklad: „Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. Řeklněkdy něco, aby to potom neudělal? (Numeri 23:19). Jak potom tedy máme rozumětkdyž Bible říká, že „Bůh litoval“, nebo že „bude litovat.?“ Několik veršů dáváhlubší pohled. Na příklad: „A proto napravte své cesty a své skutky, uposlechnětehlas Hospodina, vašeho Boha a Pán bude litovat zlého soudu, který prohlásil nászlými“ (Jeremiáš 26:13)   Když Bůhnabídne „lítost“ nad soudem, který vynesl na zlé,   pakliže se od  zlaobrátí, je zřejmé, že je to pouze Jeho laskavá reakce na lítost člověka. Tentofakt vidíme v mnohém Písmu, jako na příklad: „Pakliže se zlý odvrátí od svých hříchůkteré spáchal, bude držet mé příkazy a činit vše co je správné a zákonné, každopádněnezemře a bude žít.“ (Ezechiel 16:21). .... Jednou promluvím proti pronárodunebo království že je vyvrátím a zničím; pakliže tento národ se odvrátí od zla,budu „litovat“, že jsem zamýšlel mu způsobit něco zlého.“  (Jeremiáš 18:7-8)....     

 Změna akce - ne mysli.

         Je zřejmé, že když Bůh - potom co Jeho podmínky jsou splněny„lituje“,  nezměnil svůj postoj neboakci proto že se mýlil nebo že neviděl budoucnost. Prostě změnil akci vůči tomukdo litoval - přesně tak, jak slíbil. Toto nejsou ani výčitky svědomí, anilítost, jelikož něco podobného není u Boha možné. Taková byla podstata Jeho„lítosti“ vůči Ninive. Nezničil ji, i když to Jonáš prorokoval.....

         V každém případě kde „lítost“ je připisována Bohu, Jehoakce jsou vždy konzistentní s principy, které položil ve svém Slově. Kde jelítost a obrat od zlého - ať už u národa či jedince, Bůh odpustí a nevykonározsudek, který před tím vyslovil.... Ale co  s „lítostí“, vGenesi  6 ?  Je to zřejmě druhá strana mince toho, o čem jsme právědiskutovali. Namísto, aby se zlí obrátili k dobru, a jako výsledek Bůh nevykonározsudek - ti, které Bůh stvořil a prohlásil za dobré (Genese 1:31). se namístotoho obrátili ke zlu. Následovně, Bůh „litoval“  požehnání, které jim slíbil. Ve skutečnosti bylo to zlo lidstvatak veliké, že si zasloužilo aby bylo zničeno...  Na štěstí jeden člověk  „ale Noé nalezl u Hospodina milost“ (Genese6:8)...  Tato skutečnost nám říká, žei když milost Boží je zdarma, existují určité podmínky k její obdržení.   I řekl Bůh: „Můj Duch se nebude neustálezabývat s člověkem...“ (Genese 6:3).  Nadešelčas pro soud, ale jeden člověk, na rozdíl od všech ostatních, byl ochotnýlitovat a Boha uposlechnout a tak se mohl stát příjemcem Boží milosti.

         Rodiče potřebují usměrnit disciplinu podle Božího vzoru.Existuje hranice a existuje bod žádného návratu (point of no return)  v udělování odpuštění chybujícímu dítěti,které zkroušeně prosí o milost. Pakliže potrestání nikdy nepřijde, milost sestává bezvýznamnou a dítě se nikdy nenaučí potřebnou lekci. Milost, kterou Bůhposkytnul Noému má smysl jen v relaci k rozsudku vykonaném na těch druhých! Atak je to se spásou, kterou Bůh zajišťuje v Kristu: Má smysl a je žádoucí pouzeve světle věčného trestu, který bychom museli jinak za naše hříchy trpět....

Studoval Ježíš v Indiipod vedením gurů?  

          Evangelia mlčí o - přibližně 18ti letech mezi Lukášem 2:41- 52  kdy Mu bylo asi 12 let, a  Lukášem 3:23, kde Ho opět vidíme ve stáří 30let. Už mnohokrát jsem četl názor a to nejenom v „Aquarian Gospel“ ale i vnovinách, že během těchto chybějících let byl Ježíš v Indii, a studoval pod nějakýmguru. Moudrost, kterou tam nabyl, se stala základnou pro Jeho evangelium. Pročne?

         Odpověď: Ta nejrozšířenější zpráva pochází od údajnéhoNikolase Notovitche který tvrdil, že když cestoval po Tibetu, ke konci devatenáctého století mu bylo řečenotibetským lámou že existuje v jednom himalajském klášteře záznam o návštěvě JežíšeKrista.  Na počátku dvacátého století,jinému návštěvníku bylo řečeno totéž. Ovšem, nikdo kdo by byl schopný přečíst apřeložit takový „záznam“, nikdy nic podobného neviděl, žádná kopie se nikdynedostala na Západ pro ověření. Nyní se proslýchá, že „záznam“ byl zničený...    Kdyby Bible nestála na lepší evidenci než jako tato, kritici by ji už dávnoodmítli. A přesto takovým spekulativním zprávám uvěří okamžitě lidé, kteří nadruhé straně  požadují důkaz na všechnoco Bible říká!  Takový dvojakýstandard, prozrazuje silnou zaujatost ze strany skeptiků, kteří prohlašují, žese zajímají pouze o pravdu.... 

       Veškerá evidence svědčí o opaku. Za prvé neexistuje jednajediná historická nebo archeologická evidence že Ježíš kdy Indii navštívil, tímméně že tam studoval. Kromě toho tato teorie je popřena vším co Ježíš běhemsvého života řekl či udělal. Učení, které Ježíš k Židům přinesl, souhlasila vevšem s jejich Písmem (které Ježíš citoval jako autoritativní velmi často) a bezjakéhokoliv zabarvení Hinduismem nebo Buddhismem. Kdyby byl studoval pod MistryIndie nebo Tibetu, bylo by jeho poviností držet se jejich učení a prokazovatúctu svému guru. Jeho učení je pravou antitézí kteréhokoliv Východníhomysticismu.  Kromě toho výčet NovéhoZákona, který je zcela konsistentní, nepřipouští jakoukoliv dalekou cestu. Lidéz Nazaretu, Jeho rodném městě, Jej znali jako „tesaře, syna Marie, bratraJakuba, Josefa, Judy a Šimona“ (Marek 6:3). Je to náznak, že On byl známouosobností v lokalitě ve které žil a vyrostl -a že nebyl nějaký židovský Marko Polo, který  cestoval do vzdálených, exotických míst.... 

          Přátelé a známí byli šokováni, když pojednou Ježíš počalcestovat kolem Galileje a kázat před velikými davy.  Pro rodinu a sousedy to znamenalo skandál, když se Ježíšprohlásil za náboženského kazatele a učitele. To pohrdání, s jakým s Ním jednali, mělo původ ve faktu že Ho důvěrněznali - nejednali s Ním s úctou, jakou by si zasloužil někdo, kdo cestoval posvětě a studoval v dalekých zemích jako Indie a Tibet. 

         Každý guru, který přijde na Západ, chválí a ctí svéhoMistra, protože každý Hinduista, včetně samotných guru, musí mít guru kteréhonásleduje. Ale údajný „Guru Ježíš“  senikdy o svém guru nezmínil či citoval jakékoliv náboženské písmo kromě židovskéhoPísma. Tvrdil že nebyl vyslaný nějakým Mistrem z Východu, ale svým Otcem nanebesích. (Jan 5:23, 30, 36), pojem zcela neznámý každému guru a totálněnenáviděný rabíny.  Guru tvrdí, že onijsou lidé, kteří pomocí jógy a asketického života získali mystické „uvědomění“ že„Atman“ (individuální duše)  je totožnás Brahmanem (duší univerzální), a tím se stali „samo-realizovaní bozi.“ Kdyby Ježíš studoval pod nimi, byl by učilstejnou klamnou iluzi. A přesto - v totální kontradikci k tomuto nemožnému snu- a aniž by o sobě učil že je člověkem, který se snaží vypracovat k božství, Ježíšse představil jako samotný „Já Jsem“ (Ego Eimi), Yahweh Starého Zákona, BůhIsraele, který sestoupil na zemi, aby se stal člověkem:

      „.... pakliže neuvěříte že Já Jsem, zemřete ve svých hříších.... Ještě než Abrahám byl, Já Jsem.... Nyní vám říkám než se to stane, aby jste- až se to stane, uvěřili že Já Jsem .... ještě chvíli a už mne neuvidíte,protože jdu k Otci ... Přišel jsem od Otce do světa; a teď se opět k Otcivracím ... Já a můj Otec jsme jeden ....  (Jan 8:24,  13:19,  16:16, 28, 10:30).       

Nesmiřitelnérozdíly.

         Každý guru bez vyjímky popírá existenci hříchu čijakýchkoliv absolutních morálních standardů. Každá osoba má jinou „dharmu“ (řád)a je jeho individuální záležitostí, kterou odhalí na své cestě ke spojení sBrahmanem. V úplném opaku Ježíš učil že je „světlem světa“ (Jan 8:12)  světlem, které odhalilo zlo v lidstvu. Kromětoho přislíbil že pošle Svatého Ducha aby „ukázal světu  hřích, spravedlnost a soud.“  Dále učil, že přišel, aby volal lidi kobrácení, a zachránil je od věčného trestu obětí sama sebe za hříchy světa.Kristův život a učení stojí v přímém kontrastu k Hinduismu, který by se byl vIndii naučil a jehož praktiky by jistě prováděl a  Židy učil.  Prostě tatoteorie nemá ani trochu podpory v záznamu Nového Zákona, který pro nás zanechaliočití svědkové. 

          Guru učí o neustálém cyklu smrti a reinkarnace, kdežtoKristus byl vzkříšený tak jak řekl že bude, a to stejné slíbil svým stoupencům.Reinkarnace a vzkříšení stojí v jasné opozici - nemůžete věřit v obojenajednou. Guru učí opakované návraty na zem v životě za životem a práci na„karmě“ (dílo, souhrn skutků člověka, které určují jeho další znovuzrození -nebo zákon, který řídí podle skutků lidský osud)..    zatím co Ježíš učil odpuštěníhříchů, které umožní vstup do nebe. Pro guru je nebe mystickým stavem jednoty sAbsolutnem. Na druhé straně Ježíš učil, že být v nebi, znamená žít bez konce vdomě Otce, který má „mnoho příbytků.“(Jan 14:1-4). Guru je vegetarián, Ježíšjedl velikonočního beránka, nakrmil tisíce rybou a dokonce jedl rybu i po svémvzkříšení, aby přesvědčil své pochybující učedníky, že byl vzkříšen tělesně - ženení pouzen nějakým „duchem,“ jak předpokládali....

         Gurů bylo na tisíce, Ježíš o sobě učil, že je jedinýmSynem Boha, jediný Spasitel. Guru učí, že k Bohu vede mnoho cest - Ježíšprohlásil: „Já jsem Cesta, Pravda i Život, nikdo nepříjde k Otci, než skrze mně.“(Jan 14:6).  Všechno co Kristus řekl iudělal, je v totální opozici k Hinduismu a Buddhismu a prokazuje že tvrzení oJeho sudiích v Tibetu a Indii je falešné.... Tato podvodná tvrzení opětukazují, že je zcela nermožné si vymyslet jakoukoliv povídku o Ježíši apostavit ji do souhlasu se skutečnými událostmi. Teorie, že Ježíš studoval podguru v Indii není vůbec slučitelná s Novým Zákonem, a kdyby byla, potom NovýZákon by nebyl slučitelný se Zákonem Starým - namísto aby byl jeho naplněním,jak také je. A záznamy Starého a Nového Zákona by nesouhlasily s historií světa,kdyby oboje nebyly pravdivé. Dokonalá harmonie Písma s historií se ukáže každémuopravdovému a poctivému studentu Bible...

 Příbuznost mezi mytologií a Biblí.

         Otázka: Bible o sobě tvrdí, že je inspirovaná Bohem. Přestonacházíme podobné popisy událostí které líčí (Adam a Eva, pokoušení v Zahradě,Potopa a.t.d.) v mýtech mnohých starých národů rozšířených po světě. Některé ztěchto mýtů se zdají být starší než Bible. Existují, na příklad Asyrské desky zdoby před Mojžíšem, které popisují stvoření, pokoušení v Zahradě, potopu ababylónskou věž velmi podobné popisu z Genese. První člověk v babylonském mýtuse jmenuje „Adami.“  Není potom možné, žealespoň něco z Bible bylo opsáno z pohanské mytologie spíše než z inspiraceBoha?

          Odpověď: Návrh, že si Bible vypůjčila příběhy Genese zpohanských mýtů, vytváří více problémů, než jich údajně řeší. Stále nám zůstanoudvě otázky: Co bylo zdrojem pohanských záznamů a jak vysvětlit podobnost všechtěch záznmů, včetně Bible. Je matematicky zcela nemožné, že různé rasy akultury roprostřené po celé zemi, bez kontaktu jedné s druhou - všechny vyvinounezávisle tak podobné příběhy o vzniku lidstva a jeho historie.  Vyhlídky proti takové možnosti jsouastronomické!  Všechny zprávy, včetněbiblické, musí tudíž pocházet  z jednohospolečného zdroje, který má původ mimo kteroukoliv rasu či kulturu.  O tom se nedá pochybovat. Tato skutečnostnás opět konfrontuje otázkou  totožnostitohoto zdroje, a jak se všechny ty rozptýlené národy dostaly do kontaktu stímto zdrojem - nebo jak se ten zdroj dostal do kontaktu s nimi. 

       Je zajímavé, že všechny ty zprávy nám dávají jediné přesvědčivé vysvětlení: všechny národy všech ras abarev pocházejí z jedněch rodičů stvořených Bohem a že byla celosvětová potopa,která opět končila jednou rodinou, ze které pocházejí všechny národy, kterédnes na zemi jsou.  Evoluce je -matematicky nemožná, jak už jsme si řekli na začátku. Kromě toho, pakližegraduální evoluce od opice k člověku se táhla po tisíce let, zanechala bymiliony pozůstatků chybějících článků (tvorů, kteří nebyli ještě člověkem, aletaké už ne opicí)  rozházených po širokéoblasti - ale ještě ani jeden nebyl nalezen. A kdyby byla evoluce faktem, potomby nebyl jen jeden pár rodičů pro všechny národy, potom by byly sta i tisícetakových párů - a tak nám schází vysvětlení, jak se mytologie jednoho párustala familierní všem lidem.     

           Ale Adam a Eva by jistě předali zprávu o stvoření, o svoduhada, a o vyhnání ze Zahrady Edenu svým dětem, ti zase svým dětem, a takdále.  To všechno by jistě znal Noé ajeho rodina, kteří by to podali dál, zároveň se zprávou o Potopě, jak ji prožili.Žádné jiné racionální vysvětlení pro společnou celosvětovou mytologii  neexistuje...... Dále, až podnes v Turecku,v blízkosti hora Ararat, o které Bible učí že tam spočinula Noémova Archa po Potopě, domorodí lidé nazývají tentovrcholek „Hora Noého“.  I bez různýchvýpovědí a svědectví těch, kteří tvrdí že viděli velikou loď na ledovciAraratu, což může být pouze zbytek Noémovy Archy, i tak máme dostatečnouevidenci. Dlouhodobá místní tradice souhlasí se zprávou, kterou kdekdo po světězná. Taková potvrzení nemohou být ignorována.....

 Překroucené mytologie, činí Bibli pravděpodobnější.

         Kdekoliv začnou archeologové po celém světě kopat,naleznou -  v souhlase se zprávou Genese- starodávný příběh ženy, hada a stromu v zahradě, v těsné souvislosti jednohos druhým. Proto víme, že existuje jádro pravdy v tomto rozšířeném příběhu. Alekdyž se díváme na nebiblické zprávy vidíme tam nebiblické prvky, pokrucujícíto, co muselo být historickou událostí. Hlavní důležitostí je skutečnost (kekteré se později ještě vrátíme), že had je všeobecně prezentovaný jako symbolmoudrosti, či Spasitel-bůh, něco zcela opačného, něž předkládá Bible. Jakododatek v pokroucení celého příběhu, všechny pohanské zprávy zahrnují k tomu ještěmytologické a fantastické prvky. Pouze biblická zpráva má faktuální nádechhistorie, spíše než mýt. Souhlasí se zbytkem Bible a také s tím, co známe z historielidstva. A tak biblická zpráva stojí na jedné straně, a všechny ostatní -navzdory všem podobnostem k příběho Genese, stojí všechny - bez vyjímky -  v opozici k Bibli.         

        Tento rozdíl mezi Biblí a všemi ostatními zprávami je významný. Ukazuje na to, že biblické svědectví nebylo vypůjčeno od těch druhých. Jasně, všechny ne-biblické informace povstaly ze stejných historických událostí - jejich rozdíly vznikly později. Pohanské mýty se liší jeden od druhého a žádnému z nich nelze věřit jako autentické zprávě. Všechny byly překrouceny ať už tak či jinak. A tím, že biblická zpráva je konzistentní se zbytkem Bible, může na sebe vztahovat stejnou neomylnost jako zbytek Božího Slova.  Pohanské zprávy jsou dostatečně podobné, aby mohly potvrdit zprávu biblickou, ale dostatečně odlišné, že Bible stojí sama jako jediný autentický záznam.Biblická zpráva nevznikla z ústní tradice, která se podává z generace na generaci,  (a tím uniká nebezpečí omylu, který je takové cestě inherentní), ale byla dána skrze Boží inspiraci....