1 Samuel. 


V židovském kánonu jsou Samuel 1. a Samuel 2. klasifikovány jako jedna kniha. V latinské Vulgátě tvoří dvě první knihy ze 4 Královských. Zde v těchto dvou knihách, začíná vstupovat do popředí prorok. Když byl Israel theokracií, Bůh vedl národ skrze kněžstvo. To nesplnilo očekávání (ne Boží ale lidské!). Byl zvolen král a tak se Bůh obrátil na proroky, skrze které mluvil s Israelem. 



Kapitoly první až pátá. 



Příběh začíná Hanou. Pokornou a zbožnou ženou Elkána, který měl dvě ženy (opět problém!). Nakonec, když se její prosba vyplní, Hana dodrží slib a dá malého Samuela (Samuel = "slyšel o Bohu") do boží služby. Elí, u kterého malý Samuel začíná službu, měl dva syny - jeden za osmnáct - druhý bez dvou za dvacet! Verš 2:12 to v původním jazyku říká bez ostychu: Elího synové patřili ďáblu. Nakonec také oba skončí v ten stejný den, v kapitole 4.. Verš 3:7. Zdá se, že ta celá rodina Elího nestála za moc. Samuel bydlí v rodině jejíž hlavou je kněz a jak to vypadá? Synové jsou zmetci - a Samuelovi ještě nikdo o Bohu neřekl! Bůh volá Samuela ke spáse a klučina neví co a jak! Teď jsme se dostali na další "problematické" pole spekulací! Z Bible se dá tušit že dítě, pakliže zemře, jeho duše jde okamžitě za Kristem. Ne proto, že je hodné, nevinné, poslušné, a podobně ale proto, že Ježíš za ně zemřel! (dopisuji po napsání celého komentáře): Člověk se stále učí, a proto si musíš také přečíst komentář k Pavlovu dopisu Římanům!) Pamatuj si, že žádné dítě nikdy neodmítne Krista Bible, pakliže je mu, vysvětlen! Kdy začíná odpovědnost jednotlivého člověka? Nevím. Nakonec tato otázka - i když, jistě důležitá, bledne v porovnání s otázkou: Jak dlouho trvá Boží trpělivost k jedinci, který ustavičně říká Kristu "Ne" ? Jak dlouho, nežli Bůh odpoví: "Dobře,budiž po tvém".. a otočí se zády? Jeden neznámý autor kdysi napsal krátkou báseň na toto téma. Jen rychlý překlad...: 



Je čas - nevím kdy, 

Ani to místo neznám. 

které rozděluje osud lidí 

mezi Nebe a Zoufalství. 

Jako dlouho lze jít v hříchu? 

Jak dlouho to bude snášet Bůh? 

Kde končí naděje - a kde začíná 

hranice bolesti, a věčného pláče? 

Jedna odpověď sem z Nebe zaznívá: 

Vy všichni od Boha tak vzdálení, 

Obraťte se, dokud dnešek se dneškem nazývá, 

A nezatvrzujte svá srdce!..... 



Herman Goering den před svou popravou, v říjnu 1946, byl navštíven vojenským kaplanem, který s ním měl dlouhý rozhovor. Kaplan se mu snažil vysvětlit důležitost přípravy na setkání s Bohem. Během té rozmluvy, Goering zesměšňoval některé pravdy Bible, a zcela odmítl přijmout tu skutečnost, že Kristus zemřel za hříchy lidstva. Toto bylo zcela rozmyšlené odmítnutí Boha! "Smrt je smrt," prohlásil ironicky Herman Goering. Kaplan, když viděl že nemá cenu déle setrvávat, odešel. Za hodinu nato se dozvěděl, že Herman Goering spáchal sebevraždu tím, že si vzal kapsli jedu, kterou mu někdo propašoval. Bůh ho - nakonec, ještě jednou volal - a Goering odmítl i to poslední pozvání.... 

3:21. Jak se, Bůh zjevoval Samuelovi? Slovem. Osvětloval mu svou vůli, budoucnost, dával mu moudrost. Toto Bůh nikdy neodmítne (Jakub 1:5-6). Israel - po poradě se Samuelem - se vydá do bitvy proti Palestíncům (budu používat vždy ten moderní název toho národa. Spousta překladatelů se tomu "cudně" vyhýbá!) Právě tak, jako mnoho lidí dnes nosí na krku a i v uších různé křížky jako amulety, i když nemají ani potuchy o tom, co to vlastně představuje, právě tak Israel si vzal do boje svůj "amulet": Archu Úmluvy! Příteli, pakliže nemáš toho Boha v sobě a On Tebe v sobě - můžeš si dát křížky i do obou nosních dírek a na každý prst - projedeš každý boj! Všechny ty "svaté" obrázky, škapulíře, křížky a kříže, "zaručeně pravé" ostatky "svatých", svíčky za okna při bouři a já nevím, co ještě - jsou pohanské pověry! 



Ať už to byl ten mosazný had, kterého Mojžíš vyrobil v poušti, který uctívali po sedm století, až po všechny ty sochy a sošky které se mimochodem Bohu hnusí, viz Exodus 20:4! Kristus se nenosí jako placka na klopě kabátu, vedle placky "XY na Hrad!" Kristus se nosí v srdci! Bůh se neinzeruje - Bůh nepotřebuje Tvou reklamu! Bůh chce Tvou věrnost a lásku! Potom přijde to nejtěžší - poslušnost. Ale v tom vždy pokulháváme, že? Ještě krátký "obrázek" k těm modlám. To co nyní píši, není nějaký vtip. Toto se skutečně odehrálo v druhé polovině 20tého století. Mexico City... Denně, tisíce hospodyněk peče "tortillas," takové placky z nekvašeného těsta. Jedna z nich (hospodyněk, samozřejmě), se možná trochu zapovídala se sousedkou a - jedna placka se jí trochu připálila. No nic, udělá jinou. Ale, jak se tak na tu připáleninu dívá, uvidí v ní - při trošce fantasie, obraz Krista! 



Závidím lidem kteří "vědí", jak Kristus vypadal!. Kdybyste mi dali k prozkoumání fotografii maturitní slavnosti Nazaretské synagogy z roku - řekněme 18 AD, nepoznal bych mladého Ježíše od mladého Kaifáše, nebo Lazara, (kdyby spolu bývali chodili do jedné třídy)! Ale dále. Pevně přesvědčena, že se tu odehrál zázrak, zavolá nejprve sousedy, potom kněze z místní fary. Tomu se do toho moc nechce ale nakonec, aby neztratil důvěru "oveček", placce požehná a "špricne" na ni svěcenou vodu. Abych to zkrátil. K této placce chodila procesí jak na Svatou horu! Nevím, co se s plackou později stalo. Možná že se scvrkla a obraz začal vypadat jako Mickey Mouse. Nevím. Ale to Ti ukazuje náchylnost lidí, uctívat cokoliv! 



Po porážce, když se Elí dozví o ztrátě Archy, (ani ne tak synů), trefí ho šlak a je s ním konec! Samuel se stane Božím mluvčím pro Israel. Archa, sama o sobě neměla pražádnou mysteriózní sílu, ale když se Bůh rozhodne, tak bude síla třebas i v kartáčku na zuby! A tak naší milí Palestínci poznali, že vlastně chytili tygra za ohon! Nakonec udělali to nejmoudřejší, co udělat mohli. Povšimni si jedné skutečnosti: V 6:11 Archu naložili na vůz a nic se jim nestalo! Proč? Protože nic lepšího nevěděli! Bůh je nežene k zodpovědnosti za něco, co neznají! V knize 2 Samuel 6:6-7, už to chlapíkovi jménem Uza, neprošlo, protože on to měl vědět! 



Kapitoly šestá až desátá. Nakonec, po dvaceti letech je Israel připraven přijmout znovu Archu a odvrací se - od Baala a Aštarty, těch starých známých kteří tu straší až dodnes - ovšem pod jinými jmény! Konečně se Israel dostal do místa a času, kde opět zatoužil po svém Bohu. A i dnes je nejvyšší čas - je-li vůbec ještě čas - aby se lidé vrátili k Božímu Slovu - Bibli. Pamatuj si, příteli - a to Ti říkám ze zkušenosti: Žádný člověk na této planetě Ti nemůže dát ty informace, moudrost a jistotu - jako tato kniha! I kdyby to byl papež, předseda nějaké protestantské synody, jakýkoliv "guru" jakéhokoliv jakoby "křesťanského" hnutí - nikdo, sám o sobě neví nic! Pouze Bůh ví všechno! 



Jde mi mráz po zádech když vidím, jak drtivá většina Křesťanů, nekriticky přijímá cokoliv, co jejich "pastýři" učí a prohlašují - aniž by si to - jako kdysi Židé v Berojské synagoze (Skutky 17:11) vše zkontrolovali podle Písma! 



My všichni spekulujeme, hádáme, "domníváme se," jenom Bůh ví! A jenom z této knihy je On ochoten Ti ukázat svou vůli, a účel pro Tvůj život, Tvou budoucnost.. Jenom Bible!! "Sola Scriptura!" S touto myšlenkou na srdci umíral náš Jan Hus v Kostnici! To je ta pravda, drž se jí!. A opět: Budu to opakovat, dokud budu dýchat! Kdykoliv budeš mít pochyby o čemkoliv v této knize, dej si tu otázku, kterou Ti budu vtloukat do srdce až do konce: 

Kdo je pro mně, Ježíš Kristus? 

Pakliže jsi přesvědčen že On ví o čem mluví, podívej se do Matouše 5:18 a 24:35. Všemu v této knize rozumět nebudeš, na to se připrav! Nakonec přistaneš - opět v tom stejném přístavu, který má jméno „Víra!“ Jediná cesta k Bohu je přiznat Mu své hříchy a požádat Ho, aby Tě očistil skrze Krista! Jiná cesta není! 

7:6 naznačuje to, o čem jsem se zmínil v úvodu: Samuel byl jak prorokem, tak i posledním ze Soudců. 7:8-11..Bůh dal Israeli opět vítězství - už ho neochutnali dlouho! Celou tu dobu žili v Pohanství a zaryté vzpouře proti Bohu. Dalo by se říci, že toto byla ta rozhodná bitva s tímto nepřítelem. Od té doby Palestínci, již nikdy nebyli tak dominantní! Jistě, ještě občas vyhráli, ale v menším měřítku. A opět (po kolikáté, již?) vidíme, jak i ti nejlepší z nás mají hliněné nohy. Samuelovi synové byli stejní výlupci jako synové Elího. A on je přesto udělá soudci! Občas na otázku: Jak to že dobrá, čistá rodina má tak mizerné potomky? Na to není odpověď! Ne vždy je to vadná výchova. Nakonec opět, člověk má svobodnou vůli! Ale lidé to vzali jako záminku, aby se mohli podobat okolním národům. Mít krále - to se tenkrát "nosilo!" Ale ten pravý důvod uvádí Bůh v 8:7. 



Tím končí ta část jejíž hlavní postavou byl Samuel. Teď přichází "na scénu" Saul. Tento chlapík je jedním z těch podivných charakterů, které v Bibli potkáváme. Saul, když ho po prvé uvidíme, není ještě králem - pakliže vůbec kdy - skutečným králem byl. To je to nebezpečí. My dáme příliš na vnější vzezření. Na první dojem. Saul jistě vypadal jako Gary Cooper blahé paměti ale - kdybychom je mohli "zrentgenovat," a poznat co je uvnitř, naše volba by byla jiná. Saul jistě vypadal jako král, mluvil jako král, ale v srdci králem nebyl! Bůh, jak už jsem se zmínil, má smysl pro humor! Kapitola 10 by se dala shrnout do dvou vět: Saul hledá osly svého otce a osli Israele hledají krále! 10:24 nám poprvé v historii jak ji znám volá: "Bůh ochraňuj krále!". místo příhodnějšího: "Bůh ochraňuj lidi od krále!" 



Kapitoly jedenáctá až dvacátá. 

Povšimni si, jak Saul chytře spojuje své jméno se jménem Samuelovým. (11:7). Zřejmě za jménem Saul, by se nikdo nehrnul! Po takovém vítězství (11:11) opozice pomalu zanikla. Ano zdálo by se, že jsem Saulovi křivdil - má takový krásný začátek! Jen ale čti příteli dál! Škoda že ta povídka "Saul" nekončí zde! 12:6-17: Samuel, jako většina vůdců před ním, připomíná historii Israele. Nakonec to ještě vidíme u Štěpána (Skutky, kap.7). 12:18. Eliáš nebyl první, kdo dovedl "přivolat" bouři. Toto znamení, bylo - jak bych nazval "razítkem" v Samuelově legitimaci "Klubu Bohem Vyvolených". 



12:20-22. Příteli, nenech si minulými hříchy a špínou otrávit život! Ať jsi kdokoliv, ať si udělal(a) cokoliv - pakliže to všechno položíš na Kristova bedra - On to od Tebe rád vezme! Bůh Tě přijme! Kdykoliv máš o tomto pochyby, podívej se na toho chlapíka, který visel na kříži napravo od Krista! Ten už mnoho času "být hodný" neměl, že? A přesto - on byl první, kdo to měl "jisté!" Všichni ti "Jeho", počali věřit teprve, až když uviděli prázdný hrob! Nenech si ten jed výčitek svědomí za minulé hříchy v sobě - pakliže Ti Kristus odpustil! Pavel v dopise Filipským (3:13) ti to říká také............. 



13:1-4. Ta pravá povaha se začíná ukazovat. Jonatan získal vítězství, Saul si ho přisvojil. Armáda musela jistě vědět pravdu - ale kdo se bude hádat s králem! 13:8-14. Saul se domníval, že teď když je králem, může nabídnout Bohu zápalnou oběť - to příslušelo Levitům! Samuel mu to nakonec říká. Ano, i král (a hlavně král!) musí poslouchat Boha! Bohužel, v naší "osvícené" době už není vládců, či vůdců, kteří by poslouchali Boha... Zde poprvé, je zmínka o konci Saulovy vlády. Prozatím, ani Samuel neví, kdo tím příštím králem bude. Konec kapitoly 13. ukazuje jak mizerně byli Israelité vyzbrojeni........ 



V kapitole 14. se už Saul jasně ukazuje. Jeden nesmyslný rozkaz za druhým. Verš 37 naznačuje, že mu Bůh už ani neodpovídá. Nakonec by byl ochoten zničit svého syna - ne pro ten hloupý med - ale proto, že Jonatan dosáhl vítězství a ne on! 15:1-3. Opět jsme u toho stejného. Bůh viděl dopředu, co by Amálek Israeli způsobil - ani ne tak vojensky jako morálně. Proto ten, pro nás tvrdý rozkaz. Dám Ti otázku. Američtí lékaři ve snaze "vystopovat" prvního člověka, který zanesl Aids do USA, se dostali až do r. 1976 k jednomu francouzskému stewardovi na francouzských aeroliniích, který je už pochopitelně dávno mrtvý. Otázka zní: Kdybys měl "před-znalost" o tom, kolik lidí skrze tohoto člověka zemře - co by si s ním udělal? Saul v této kapitole to řeší "po svém." Samuelůvým problémem byla skutečnost, že on ve skutečnosti měl Saula rád, právě tak jako ho měl rád Israel. Nakonec, jak se můžeš zlobit na Garyho Coopera či kteréhokoliv z těch "hezkých" lidí? V této kapitole se Saul rozchází nejenom se Saulem - ale také s Bohem. Kapitola šestnáctá ukazuje kdo dělá tu volbu. Volbu nového krále. Není to Samuel, který ještě teď truchlí pro Saula - je to sám Bůh. Bůh volí - je jasné, že ani Jišaj by býval nezvolil Davida přede všemi jeho bratry! David byl ještě kluk. A ještě k tomu zrzavý kluk! Zrzavý vztekloun! A přesto ho Bůh vybral. Viděl jeho srdce! 

Sedmnáctá kapitola je snad nejznámější z celé Bible. David a Goliáš. Je to něco víc, než odvaha...David měl srdce pro Boha. David se nepostavil proti Goliášovi proto, že to byl nepřítel, ale proto že urážel Boží armádu! "Ty jdeš na mně s mečem...já však jdu ve jménu Boha, kterého jsi potupil". 17:45: David si byl jistý vítězstvím, jako si byl jistý Bohem! Proč, tedy, si bral pět kamenů, pakliže si tak věřil? Odpověď je v 2Samuelovi 21:22. Tato Bible má špatný překlad. Správný je: "Tyto zplodil obr z Gatu".. 


Goliáš měl 4 syny a David se domníval, že až zabije Goliáše - půjdou proti němu synové! Proto ty čtyři kameny "extra", měl to přesně spočítané!. David začíná být populární a ani Saul to nemůže jen tak přejít. Začíná "kout pikle" aby se ho nějak zbavil. Občas vyčítáme Davidovi všechny ty manželky (a i ty druhé ženy!) ale on chudák začal na "levou nohu!" Mikala, druhá Saulova dcera, možná Davida obdivovala jako národního hrdinu, ale to nebyla láska ženy k muži! Později se mu bude vysmívat pro jeho nadšení pro Boha. Od teď, až prakticky do konce svého života - se bude Saul snažit Davida zabít. David se ptá: "Co jsem udělal?" Neudělal nic - ale Saul nebyl králem. Byl to choromyslný megaloman, který žárlil na vlastního syna. Lidé si žádali krále - chtěli Saula - Bůh jim ho dal, ale, zároveň jim dal "úbytě" do duší! Mnoho Křesťanů dnes stále předbíhá Boha, prosí o to či ono, místo aby řekli: "Tvá vůle, Pane," a počkali až to Bůh zařídí! Kdysi jeden bohatý chlapík na Floridě vyprávěl, jak ztratil svého syna. "Dával jsem mu všechno, co chtěl!" To velké přátelství mezi Davidem a Jonatánem půjde za hrob. Později se David doživotně postará o Jonathánova syna Mefibóšeta. 



Kapitoly dvacátá první až třicátá první. 



Na tuto první událost (21:1-6) reaguje 1000 let později Ježíš v Marku 2:23-28. David zde sice porušuje "písmo" Zákona, ale neporušuje "ducha" Zákona! David a jeho muži jedli obětní chléb, protože byli hladoví! Kristus v Marku říká, že lidské potřeby jsou nad rituálními a ceremoniálními předpisy a nařízeními. Ne ovšem nad Zákonem mravním! Na konci 22 kapitoly se Saul ještě více "vyznamená" tím, že nechá pobít ty kněze! To nepřátelství a také veliké nebezpečí pro Davida trvá. Ale ani tak, není David schopen Saula zabít. (24:6). Těžko mohl mít pro Saula respekt jako pro osobu - ale stále v něm viděl krále.. Ani po tom, co se vlastně Saul Davidovi omluví a dokonce prohlásí, že jednou bude králem (!) David se s ním ještě nevrací ... 



V kapitole 25 umírá "na penzi" Samuel. Později zachrání Davida před vraždou moudrá a krásná Abigajil. Když ten skrblík, její manžel Nabal zemře, David si Abigail vezme za manželku. Ta měla dobrý vliv na jeho život.. Abigajil je vlastně první žena z "lepší rodiny," která to myslí s Davidem dobře. Pravda, David je na počátku své kariéry a zatím je "čistý" jako lesní studánka. Žije výlučně pro Boha a jeho zájem je vždy dělat Boží vůli. Později, se dostane hřích do Davidova života také. Po tom všem, co Davidovi řekl, potom co se omluvil, Saula chytil "rapl" a chce Davida opět zabít. Před tím dá jeho ženu kterou mu nejdříve dal za ženu, docela jinému chlapíkovi! Nenávist až za hrob! 26:9-10. David ve skutečnosti říká: „Nezabíjej ho, nech Boha ať to udělá!“ My jsme velmi rychlí - kritizovat Davida - ale necháme my, na Bohu, aby vyřídil naše nepřátele? Béřeme záležitosti do svých rukou a - většinou to "zkopeme!" 



27:1. Každý z nás měl, má a nebo bude mít období pochyb, zoufalství, opuštěnosti. Měl je Abrahám, měl je Izák i Jakub. Ve skutečnosti jak to vypadá, každý Boží muž měl takové období! Zde je zpráva pro mně, pro Tebe. Možná, že už procházíš tím tmavým údolím déle, než si myslíš že je nutné. Nevidíš žádné řešení svých problémů, starostí. Uvědom si, příteli, že před Tebou tím stejným údolím kráčeli jiní - mnoho jiných - třeba mladý David. A zde, v zoufalství, David opouští Israel a jde k nepříteli. To neměl udělat! Nyní už vůbec nevypadá jako "člověk Bohem vyvolený!" Něco k té "seanci". Viděl Saul opravdu Samuela? (28:8-14). Když to pozorně čteš, vidíš, že Saul se ptá čarodějky z En-dóry co ona vidí! Ta viděla někoho jako starého muže v plášti a Saul z toho okamžitě učinil závěr, že je to Samuel. Deuteronomy 18:9-14 toto zcela jednoznačně zakazuje! Ne, Bůh se nebojí konkurence - ale, kdyby si ti lidé, kteří si s tím hrají, uvědomili kdo s nimi vlastně hovoří!. A proto nás chce Bůh chránit! 



I Rudyard Kipling k tomu napsal báseň "Road to En-dor". Jen posledních šest řádků: 


Cesta k En-doru je ta cesta nejstarší, tak jako vedla v dobách Saula. 

a nejbláznivější ze všech! A nic se nezměnilo na zármutku těch 

Vede přímo k příbytku čarodějky kteří jsou na cestě do En-dory. 


Třináctá kapitola je skutečně (s vyjímkou pozdější aféry kolem Bat-šeby) snad tím nejhlubším údolím v Davidově životě! Pochybuji, že na to kdy zcela zapomněl.......... Tato poslední a také osudná bitva - je bohužel, také poslední pro čestného gentlemana Jonatána.... Bůh se od Saula již zcela obrátil, neodpověděl mu na dotaz - proto ten výlet do En-dóry. Když Saul vidí že je smrtelně zraněn, je mu jasné, že nepřítel, kterému se nebude moci ubránit, přijde a nejenom zesměšní ale i zhanobí. Saul byl pyšný egoista a myslel si, že si takový konec nezaslouží. Jeho nosič zbraní se neodvážil krále dobít a proto Saul vzal meč a nalehl na něj. Spáchal Saul opravdu sebevraždu? 


Saulovou smrtí se uzavírá 1Samuel. Zdálo by se, že už žádná záhada v jeho smrti není. Uvidíme v 2Samueli a rozhodněme se, potom, jak se to vlastně všechno skončilo...... Saulova tragedie leží ve větě Samuelově: "Uposlechnout Boha, je mnohem lepší, než přinášet oběti!" Bůh vyžadoval poslušnost a - Saulovo pyšné srdce, se nikdy nedokázalo před Ním sklonit. Takových Saulů v dnešní době běhá po světě stovky za každým rohem! Bohužel. Pakliže se nezmění, jejich konec bude stejný. To je ta lidská tragedie. 




1 Samuel 





konec.