Filemon



Filemon.

Toto je jedna z nejnádhernějších epištol v Bibli. Ostatní dopisy Bible, ať už od Pavla, Jana, Petra, Jakuba či Judy jsou určitou formou odhalení, učení a opravování chyb. Před nimi použil Bůh zákon, historii, poezii, proroctví. Když používal epištoly, Bůh přijal osobnější a přímější způsob komunikace s člověkem. Některé byly pro kongregace, jiné byly zcela osobní. Vernon McGee píše ve svých rozborech, že Pavel určitě neměl ponětí, že i tento dopis se dostane do kánonu Písma - možná že by byl trochu v rozpacích! Ale je vidět, že si Bůh přál zařadit i tuto jednu kapitolu do své zprávy - jinak by tu nebyla!

V pozadí tohoto dopisu je nádherný děj s barevnými kulisami. Odehrává se většinou v Phrygii, v dnešním Turecku. Dnes už tam není nic, co by město Kolos připomínalo - snad trochu kamenů. Jeden z Pavlových dopisů byl napsán Koloským Křesťanům, i když nevíme, zda Pavel kdy v Kolosu byl. Povídka se točí kolem jednoho otroka, a jednoho pána, jeho majitele. V římské říši té doby byli otroci a pánové tak jedna ku jedné. Asi 120 milionů obyvatel, z toho kolem 60 milionů otroků! Když jsi se narodil(a) jako otrok či otrokyně, byl(a) jsi majetkem někoho, kdo s Tebou mohl zacházet jak se mu zachtělo.

V Kolosu žil bohatý muž, který - zřejmě skrze Pavla - přijmul Krista a byl spasený. Je zcela možné (pakliže Pavel nikdy v Kolosu nebyl), že se setkal s Pavlem v Efezu, kde tento pobýval delší dobu. V Efezu, jak už jsme probrali v Efezským, Pavel učil na škole Tyranus a lidé přicházeli ze všech koutů Malé Asie, si poslechnout jeho učení.

Jak už jsem poznamenal, Filemon byl zřejmě bohatý a vlastnil otroky. Jeden z nich se jmenoval Onesimus. Jednoho dne náš milý Onesimus "vzal draka" - na což, - podle mně - právo měl, a dostal se až do Říma. Jednoho dne uslyšel Pavla, který byl ve vězení. Nakonec Onesimus přijal Krista a stal se jedním z nás. Ovšem, teď nastal vnitřní problém - který by byl dnes pro nás zcela nepochopitelný! Onesimus dostal výčitky svědomí - možná, že i něco svému pánovi ukradl, aby měl na jídlo - kdo ví.

Asi se svěřil Pavlovi, a ten mu možná řekl: "Toho Filemona znám - to je můj bratr v Kristu! Měl by ses vrátit, ale dám Ti sebou dopis pro tvého pána - aby si uvědomil, že jste oba dva na stejné rovině - i když on je zde na zemi pánem, a Ty otrokem. Neměj obavy, Filemon je Křesťanem, a dnes se na to bude dívat zcela jinak." Jistě, nevíme jak to všechno potom dopadlo, ale chci věřit, že Pavlovo slovo mělo velikou váhu - hlavně u těch, kteří mu byli vděční za jeho svědectví...

Co vlastně říká tento dopis nám? McGee měl krásné přirovnání - vezmu ho od něj. Je to obraz Krista, jak se za nás přimlouvá u Otce, jak říká: "Pakliže Ti ublížil, dej to na můj účet" - nebo: "Jelikož my dva jsme jeden, přijmi ho jako bys přijmul mě". BUĎ STOJÍME PŘED BOHEM V KRISTU - NEBO TAM NESTOJÍME VŮBEC! Onesimus, uprchlý otrok, měl být přijat v domě Filemona tak, jako by byl přijat Pavel! Tito dva lidé, ze dvou rozličných společenských tříd, kteří se nenáviděli a opovrhovali navzájem - byli nyní bratři v Kristu, a tak se také měli chovat!

Je jasně vidět, že Pavel píše z vězení.. "Církvi ve Tvém domě". Dnešní vztah lidí ke kostelu je zcela jiný, než v době, kdy žil Pavel. Tenkrát to nebyla budova, či chrám. Ty měli pouze pohanští bohové. Velké katedrály minulosti nebyly nikdy míněny pro veřejná shromážděni. Na příklad Westminster Abbey, nebyla nikdy zamýšlena pro veřejné bohoslužby. Byla postavená ve tvaru kříže jako vzpomínka na Ježíše Krista. Lidé se - nejméně po dvě staletí po Kristu, scházeli v soukromých domech. Nápad, zdůraznit budovu a programy v té budově je tak trochu vedle, v přirovnání s rannou křesťanskou kongregací či shromážděním.

Pavel na počátku dopisu tak trochu Filemonovi lichotí, právě tak, jako jeho ženě, ale jistě ho má rád jako přítele, a teď od něho něco požaduje. Jméno Onesimus znamená "užitečný," "prospěšný." Pavlova hra se slovy je zde kouzelná!..." Jelikož jsme partneři - chtěl bych, abys ho přijal jako mne samého." Za touto Pavlovou žádostí je obraz hříšníka, který uvěřil Kristu jako svému Spasiteli. Tento hříšník je přijatý Otcem na stejné bázi, jako je přijmutý Kristus!

SPASENÝ HŘÍŠNÍK MÁ STEJNÉ PRÁVO BÝT V NEBI JAKO MÁ KRISTUS - PROTOŽE TENTO JE PŘECE "V KRISTU!"

Pro Křesťana je charakteristické, že vždy udělá víc, než o co byl požádán! Už Ježíš praví: "Když vás někdo požádá, aby jste s ním šli jednu míli, jděte dvě!" Je možné, že někteří Křesťané jsou tak chudí jak jsou - protože byli velmi "šetrní s Bohem..."

Pavel možná očekával, že bude z vězení propuštěn. Jelikož tento dopis byl - pravděpodobně - napsaný během první (?) vazby - je zcela možné, že po svém propuštění (?) Filemona osobně navštívil. To jsou ovšem pouze mé spekulace!

Filemon - konec.