Jób.

       Kniha Jób je vlastně dramatickou básní a - beze všech pochyb - tou nejstarší knihou Bible. Jak vidíš, můj pohled se diametrálně liší od těch chlapíků, kteří "spáchali" toto vydání! A proč tak uvažuji? Protože i zabedněnému bude jasné, že tato kniha pojednává o nejhlubších otázkách člověka - jeho hříchu a trestu! Pakliže by byla bývala sestavena po Mojžíšově sepsání jeho pěti knih, je nemyslitelné se domnívat, že by zde nebyla zmínka o Zákonu! Tam přece ležely odpovědi - i když ne řešení - problému hříchu!
Jób je skutečnou postavou - (Ezechiel 14:14, Jakub 5:11), a události jsou historické jako - nakonec - celá Bible! Tato kniha vrhá pozoruhodné světlo na filosofii, a intelektuální kulturu věku Patriarchů. Ústřední otázka knihy je: Proč "dobří" lidé trpí? Dal jsem toto přídavné jméno do uvozovek, aby si každý uvědomil, že dobří můžeme být pouze ve vlastních očích - ne v pohledu Boha!
Pisatel knihy je neznámý. Někteří navrhují Mojžíše. Nesouhlasím z důvodu, který jsem uvedl na počátku. Potom byl jmenován Ezdráš, Šalamoun a - i Jób sám. Nakonec ještě Elihu, jedna z těch postav knihy, ten mizerný rádce. Proč? Podívej se na verš 32:16-17! To, co zde Elihu mluví, není část konverzace - spíše - jako by autor vyjadřoval své vlastní myšlénky! Potom konverzace opět pokračuje - a je to Elihu, který mluví........ Dále: Nic nevíme o čase, ve kterém Jób žil. Eliphaz byl, podle Genesis 36:10, potomkem Esauova staršího syna. To by úvahou, zařadilo Jóba jako současníka Jakuba-Israele. Možná... Nevíme ani kde Jób žil. Je zde zmínka o zemi Uz, ale my nemáme tušení, kde ležela. Kniha Jób jedná v základě o člověku, který silně věřil v Boha, ale zároveň - ještě silněji - byl přesvědčen o své vlastní "dobrotě!"
Byl velmi sebevědomý, co se jeho "spravedlnosti", "dobroty" a "morální čistoty" týkalo.. Prostě, myslel si o sobě jen to nejlepší! Ve skutečnosti chtěl sám sebe obhajovat před tváří Boha! A to je, přesný obraz člověka druhé poloviny dvacátého století! Nakonec už i dříve - ale tohoto člověka znám! Žije všude kolem mně!
Moderní člověk kategoricky odmítá jakoukoliv zodpovědnost za své nedostatky, omyly, chyby - a hlavně hříchy! Obviní i vlastní matku že ho málo hladila, a nedala mu dostatek lásky - zatím co já bych jí obvinil, že mu nedostatečně dávala na zadek! Obviní raději celou společnost kolem sebe - než aby přiznal že je nečistý, že jeho srdce je zakrnělé, obrostlé tukem a i žlučí a že - pokud ho Bůh neočistí - skončí na nějakém vesmírném hnojišti! Tento člověk má veliký problém: Hází vinu za svůj hřích na jiné, a ačkoliv hledá a hledá, nenalézá v duši ten mír a pohodu, které tak zoufale potřebuje! Místo toho se obehnal zdí materialismu, atheismu či sekularismu...

Bůh ve skutečnosti odral Jóba o všechno co měl - aby ho nakonec, slabého a pokorného, mohl přijmout za svého! Moderní člověk - přes všechny ty vynálezy a relativní blahobyt, ve které žije - je vlastně trosečníkem na malém odrbaném prámu, uprostřed nesmírného oceánu - a neví, kam ho to nese! Četl jsi, někdy, "Zámek" a nebo "Proces" Franze Kafky? A to všechno je - velmi nepříjemný a odstrašující poznatek!
Problém moderního člověka je, že nemá Boha ve svém vědomí! Nemá tušení že existuje Spasitel, ke kterému může jít!
A když už někdy Boha hledat začne, pak k Němu má tendenci přicházet jako k psychiatrovi, který by, možná, mohl něco vědět! Nebo jako k nějakému kouzelnému dědečkovi z pohádky, který jenom mávne hůlkou a všechny problémy jsou fuč!
A proč by to ten dědeček udělat měl?
No protože my jsme docela slušní lidé! Nejsme přece jako loupežník Babinský, nebo Hitler či Stalin! My jsme normální, slušní lidé, kterým ten dědeček vlastně něco - za tu dobrotu dluží!
Ne! K Bohu musíš nejprve přijít jako ztracený hříšník, který nemá nic, co by mohl za sebe nabídnout! Zhola nic! Zbankrotovaný "homo sapiens", který nemá nikoho jiného, ke komu by se obrátil o pomoc - a také to přizná! Potom Tě, ten Spasitel může spasit! Jak by Tě mohl "nalézt", když nevěříš, že jsi ztracený? Jak by Tě mohl očistit od hříchů, když nevěříš, že existují?
Země Uz... Josefus Flavius - jinak "Drbna Říma", (jak jsem si ho pojmenoval), se snažil toto místo lokalizovat. V Genesis 10:22-23, je Uz zaznamenán jako syn Arama, syna Šémova. V Genesis 22-20-21 Huz - či Uz - je prvorozeným synem Náhora, který byl Abrahámovým bratrem.
Zpět k Fláviovi. Ten se domníval, že Uz byl zakladatelem starobylého města Damašku. Damašek je - skutečně - nejstarší, stále obydlené město na světě. Dá se tedy říci, že Jób žil někde v Syrské poušti. „Bezúhonný?“ Z hlediska člověka, jistě! ....... Podívej se, jak pohlíží na smysl těch obětí: "Je možné, že moje děti zhřešily". Že by on, Job, mohl zhřešit také, to mu nepříjde ani na mysl! Příští scéna se odehrává v nebi. Musím se přiznat že moje znalost těch stvořených inteligencí, o kterých se zde Bible zmiňuje - je úplně nulová! Jak to tak vypadá, jsou to zodpovědné bytosti a jsou na "schůzi" u Boha..... Možná, že podávají zprávu o své činnosti, i když silně pochybuji, že by Bůh, který ví všechno co lze vědět - že by On - "netrpělivě čekal" až se dozví "poslední novinky!" Možná, že to dělá kvůli těm bytostem. Satan také zaskočil na slovíčko... Myslíš si, že Satan přišel přímo z pekla? Ale kdepak! Satan vládne zde - na Zemi! Peklo bude mít "slavnostní otevření" v čase, který je popsán v Apokalypse 19:20! Bible nám říká, že Satan je bohem tohoto světa (2 Korint.4:4) a vládcem nadzemských mocností. (Efezským 2:2) Ježíš ho nazývá "vládcem tohoto světa" v Janu 14:30. Ano, Satan má - prozatím - vysoké postavení v systému našeho světa!
Nastane diskuse mezi Bohem a Satanem. Satan nakonec vyčítá Bohu, že postavil kolem Jóba neproniknutelnou hradbu a že jenom proto Jób Boha chválí a je Mu věrný. Kdyby se situace změnila - Jób by se - jistě ukázal stejným, jako všichni ostatní! Víš, jedno mi nejde do hlavy: Jak může někdo - při zdravém rozumu - sloužit Satanovi? Mám na mysli členy všech těch satanických organisací, kongregací, spolků. Proč? Protože Satan přece lidstvem opovrhuje. Nenávidí? Hm, možná také. Totiž - my sami nejsme pro Satana rovnocennými soupeři - ani silou, ani inteligencí! Ale když přidám na váhy, na kterých stojím, Ježíše Krista - situace se rychle změní! Mám hrozně rád to heslo, které jsem kdysi - kdesi slyšel: Já a Bůh jsme většina! Pak, ovšem bych chápal Satanovu nenávist! Sám o sobě, jsem jako komár, kterého Satan snadno rozmázne na stole. Ale s Bohem? Kam se hrabe jeho síla i inteligence ve srovnání s touto kombinaci!.......
Nakonec se stane to, že Jób přijde o všechno. K dovršení všeho mu jeho "přemoudrá" žena mu radí přesně to, co Satan řekl že se stane! Možná že se chtěla stát vdovou - kdo ví! A zde se to rozhoduje! Jsme jen "placení přátelé" Boha? Máme Ho rádi jen proto, že nám dává jen to dobré? Nám se velmi líbí Jeho dary, Jeho "krásné počasí, slunná pohoda". Ale co když se dostaneme do období testů, zkoušek, nesnází, nebezpečí, krizí? Co potom řekneme Bohu? Kristus pravil, že jsme "světlo tohoto světa" (Matouš 5:14). Co děláme se světlem? Světlo dáváme tam, kde je tma! Občas nás Bůh postaví do tmy - abychom byli světlem. Vyčteme Mu to? Obrátíme se k Němu zády?
Kam bych šel? Nikdo jiný neexistuje!
V tom stejném smyslu hovoří Jób. I při druhé zkoušce obstál. Zdálo by se, že to nejhorší má za sebou - ale to by byl omyl! To nejhorší má před sebou: Své přátele!! A zde vlastně začíná kniha Jób. Elifaz, Bildad, Sófar neznali Boha a neměli potuchy, že Bůh zkouší pravost člověka. Nakonec - víra každého člověka na této planetě, který tvrdí, že věří Bohu - bude, alespoň jednou za život testována, ověřena, zda je skutečná. S tím počítej! Ne třebas tak "razantně" jako u Jóba - každý nemá stejnou hranici odolnosti... ale jednou budeš povolán ke "zkoušce", a tam se ukáže....
Tito přátelé našeho Jóba si byli pevně jistí se svými uzávěry, důvody - právě tak, jako jsou si lidé jistí dnes - ovšem byli úplně "vedle!" Přátelé být museli - když tam vydrželi sedět sedm dní, ale všichni, bez rozdílu, přišli po těch dnech přemýšlení k nesprávnému závěru a to, že když se Jóbovi stalo to - co se mu stalo - musel být hrozně velkým hříšníkem! Povstalo to ze tří chybných úsudků : a) nerozuměli Bohu, b) nerozuměli Jóbovi, c) nerozuměli sobě samým.. Domnívali se také, že Jób musel ten ctnostný život "hrát..." V kapitolách 1 a 2 Satan se snaží Jóba zmást, ohloupnout - strhne z něho celý jeho psychologický "kryt." Tento pohled pomůže, až se dostaneme do těch diskusí, které má se svými přáteli. Satan mu vezme veškerý majetek - všechno, co potřebuje k živobytí. Zvíře na rozdíl od nás, se narodí s "kabátem", oblečením, a základními instinkty se uživit. My si ten kabát musíme koupit, jídlo obstarat! Člověk potřebuje pole, stáda, sýpky, střechu nad hlavou a krb s ohněm. Nakonec - poslouchej dobře:
Není nic špatného na stádech, polích, možná větších sýpkách, na dobrém autu, či nějaké koruně v bance! Chyba začíná v okamžiku, kdy se na tyto skutečnosti začneš spoléhat, opírat se o ně, jako by byly vše, co k životu potřebuješ! Otázka zní: Věříš věcem - nebo Bohu?
Satan byl schopen Jóbem "pohnout" - nemohl však Jóbovi vzít jeho základnu, na které stál celý život! Když pak ale ztratil své milované - všechny v jednom dni, přijde o zdraví, o lásku své ženy, a nakonec ztrácí i pocit vlastní důstojnosti a hodnoty sama sebe, když se octne až na samém "dně," Jób ztrácí přehled o Boží spravedlnosti a jako poslední - vědomí Boží lásky!
Ve verši 1:21 ještě praví "Bůh dal, Bůh vzal. Jeho jméno budiž požehnáno".. Jaký rozdíl cítíme ve verši 6:4: "Ve mně vězí střely Všemocného - můj duch se napájí jejich jedem!" Jediné jeho přání je aby se byl nenarodil. To je, ovšem přání nesmyslné. Ještě se nikomu nepodařilo "odnarodit se..." Ve čtvrté a páté kapitole se vynořují ty chybné závěry jeho přátel. Verš 4:9. Víme, že tomu tak není - Bůh nám dává na začátku nahlédnout na Jóba a porozumět jeho charakteru. Další chyba je v 4:9.
Je to lež! Bůh nikdy své děti neničí! Může je disciplinovat, nakonec i vzít předčasně „domů" - ale neničí je!
Ta celá debata pokračuje, a ti jeho přátelé přicházejí se zcela samozřejmými závěry. Dotknu se pouze těch pozoruhodných - budou li jaké - až do chvíle kdy se ozve Bůh., V sedmé kapitole připouští Job svou hříšnost, ale má dojem, že "dostává zabrat" víc, nežli si zaslouží! V 8:9 mám takový pocit, že Bildad sice říká, že nic nevíme - ale spíše naznačuje že Jób nic neví! 9:9-10. Jób sice mluví o hvězdách, ale netvrdí že jsou naším osudem. Totéž praví Shakespeare skrze Bruta, když mluví s Markem Antoniem:" To, že jsme ubožáci, není vinou hvězd - to je v nás". Jóbovi je jasné, že ty hvězdy stvořil Bůh...
Budu se snažit dát dohromady kapitoly 9 - 14 tak, abys mi u toho neusnul. 9:2.. Ano, jedna z ústředních otázek myslících lidí je: "Jak bych se mohl stát spravedlivým, čistým, v očích Boha? 9:3-4. Jób ve skutečnosti praví: Já nechci nic předstírat, já se nesnažím vypadat "hezkým" před Bohem - stejně to nefunguje! Jak s ním mohu debatovat? Ať se mně zeptá cokoliv, nebudu schopen odpovědět nic! Jób chce odpověď na své otázky a chce, aby sám Bůh mu odpověděl. V těch chvílích je, Jób, od Boha velmi vzdálený!
9:16 : "Ani kdyby mi odpověděl - nevěřil bych že je to On, který se mnou mluví!" Zde se vynořuje legitimní otázka: Jaký důkaz, pro Boží existenci by jsi přijmul? Když zahřmí z nebes, povíš "matička Příroda," když se zjeví v lidské postavě - proč bys věřil že je to Bůh? Jaký důkaz bys přijmul jako finální? Zamysli se nad tím!
9:32-33. Jób si stěžuje: "Kdyby On byl člověkem jako já, dalo by se s Ním mluvit... Ano, příteli, a to je ten důvod, proč se Bůh člověkem stal! Proto, aby člověk k Němu mohl mluvit a poznat, že není v lidských silách žít podle Božího standardu, podle Jeho nařízení! Ten jediný, který byl schopen takto žít - byl Ježíš Kristus! A proto mně většina těch moderních her o Něm, zdvihá žaludek! Zobrazují Ho, nejenom jako pouhého člověka, ale jako člověka s hříchem! Nacházejí hřích v jejich vlastních nečistých duších - protože On je bez hříchu! Jelikož On je - (ne "byl" jak se obvykle píše) - jak člověk - tak i Bůh, mohu k Němu přijít se svými problémy, bolestmi, radostí. On za mně zemřel tam, na tom kříži! On mi ukázal, že já nejsem schopen žít tak, jak On byl schopen žít!
Poznal jsem (a ani toto poznání nebylo zcela ze mně - možná, že jsem měl akorát žízeň!), že potřebuji Spasitele zoufale, a to je to po čem chudák Jób tak touží! Jedna z těch novějších, amerických protestantských písní zní: „Put your hand in the hand of the man from Galilee." "Vlož svou ruku do ruky muže z Galileje!" Ten muž z Galileje má ještě jednu ruku - a to je ruka Boha! Ježíš je Bůh, příteli! On je ten jedinečný Bůh-Člověk! Chápu, jak Jób toužil toto zažít! 10:1. Protože Jób nenachází žádného prostředníka, je schopen hovořit pouze v hořkosti svého srdce. Je unavený, a říká přesně to, co si myslí...
10:3.. Jób nemůže pochopit proč on trpí, zatím co darebáci se mají dobře. Nakonec - tento problém trápil Davida a i jiné. Včetně mně, kdysi! V 10:19 je opět u toho, u čeho začal- smrti. Během té zkoušky se smrt zdála být nejlepším východiskem z té mizérie. Nakonec Jób nebyl sám. Elijáš si to přál, Jonáš také. A přát si, abych se nenarodil - to je ztráta času! Mnoho Křesťanů má právě takové tvrdé srdce, jako kdysi měl Jób. A někdy s námi musí Bůh jednat tak, jak jednal s Jóbem...
Kapitola 14 je takovou Jóbovou elegií o Smrti. 14:1.. Není nic pravdivějšího, než že "trable" (potíže), jsou obecným denominátorem lidstva! Všichni je máme. "Trable" to je ta skutečnost, která nezná hranic, ani rozdíl v jazyku či kultuře. 14:2. Jób vypráví, že smrt je nevyhnutelná - všichni, jednou z tohoto světa odejdeme. Život je něco - jako stín. Slunce zapadne, a co se stane se stínem? Zmizí! 14:3. Zmizí jako květina, která byla uříznuta - tak pomalu vadneme i my. A přesto mě Bůh vidí, a jedná se mnou!
14:4.. Ano, my všichni jsme přišli na tento svět, jako hříšníci. Podívej se, co říká Davidův žalm 51:5.."zrodil jsem se v nepravosti - v hříchu mně počala matka.." Jak by - kdokoliv z nás - se mohl narodit či, dokonce "vypracovat se " do "čistého" tvora, když naše rodiče byli hříšníci? Toto je univerzální zákon! Z nečistoty nikdy čistota nevzejde! Jób, jako lidský tvor cítí, ve 14:5, že je "tak nějak donucen," dotlačen na tu cestu, kterou jde. David píše žalm 23:4.."a když půjdu roklí šedé smrti." Mluví snad - o posteli, na které jednou zemře? Ne! David mluví o tom pochodu (procházce, chceš-li), kterým je náš život! Něco jako cesta kaňonem, který se stále zužuje a zužuje - není z něho úniku - a na konci je Smrt. My vždy, kráčíme ve stínu smrti! Ten stejný okamžik, který nám přinesl život, nám tento život okamžitě počíná brát zpět!
14:7-10.. Člověk, který zaznamenal veliký úspěch tady dole na Zemi, světoznámá figurka - a pojednou je pryč! Mohlo po něm zůstat pár monumentů - my lidé, si hrozně rádi fandíme - mohlo být po něm pojmenováno několik ulic, náměstí - třebas i nádraží! Co s tím? K čemu je to dobré?....
14:14-15.. A tady máme tu - základní otázku všech věků: "Pakliže člověk zemře - bude znovu žít?" (správný překlad verše 14)....... Tohle byla vždy - ta věčná otázka - ta velká neznámá! Jób ví, že Bůh s ním nekončí v jeho smrti! Později, v kapitole 19, se o tom rozpovídá. Jób se pomalu začíná "rozkoukávat" do Boží pravdy. Ještě toho moc neví - ale ptá se správné otázky! Později, až uslyší samotného Boha - už mu to bude jasné... Toto je, skutečně nádherná báseň na Smrt... Přečti si ji nejenom jednou - a zamysli se nad tím! Smrti se můžeš vyhnout pouze v případě, že budeš žít v době Kristovy "Rapture". Jinak to budeš muset "projít", jako miliardy před Tebou...
Teď něco "osobního." Za ta dlouhá léta jsem si vybral z Bible tři "vzorky", které představují tu vítěznou víru - jak já jí vidím a cítím. Nezapomeň, že každý z nás je jedinečný jednotlivec lidského druhu - každý z nás má jiné, jedinečné prožitky, nebo koncepci skutečnosti kolem sebe! Tyto tři "vzorky" jsou: Jób 13:15 / Daniel 3:17-18 / Abakuk 3:17-18 (náhoda, co?) .
13:15. Překlad tohoto verše, v knize Jób je tak "žalostný", že jsem to musel celé předělat! Lituji, že nemám hebrejské znaky v počítači! Musím to ukázat v původní angličtině z roku 1611, z tak zvané "King James Version", dále v moderní angličtině, potom z Bible Kralické a nakonec můj překlad v moderní češtině... Vypadá to možná, že z toho dělám "vědu" - ale když tohle je tak strašně důležité! Porovnej:
King James: „Though he slay me, yet will I trust in him"...
Moderní verse:"Even if He kills me, I will keep trusting in Him".
Kralická: "By mne i zabil, což bych v něho nedoufal?"...
Moje verse:"I když mně zabije - má víra v Něho nepřestane žít"..
Víš, co mi to připomíná? Jana 6:68. Petr má zcela pravdu! Kam jinam bych šel? Ke komu bych se měl obrátit? K Budhovi? K Hare Krišnovi? Mohamedovi? Nebo snad k Marxovi? Jedno vím jistě: Já sám se nemohu uchopit za límec a vytáhnout z toho bahna hříchu, ve kterém celý tento svět, včetně mně, leží! Potřebuji někoho "zvenku!"
Kapitola 19. Omyl, do kterého Jób upadl, je: On ví, že jeho debatéři-kritikové nemají pravdu - ale Jóbův závěr - že v tom případě musí mít, tedy pravdu on - je chybný! Skutečnost, že můj odpůrce nemá pravdu, neznamená, že mám pravdu já! Takový případ z dnešního světa: Je červen 1994 a já denně poslouchám, jak se (mimo jiných "potrhlíků" po světě) mlátí Jižní a Severní Jemen - hlava nehlava! Na jedné straně jsou to "pokrokoví" komunisté, na druhé "nepokrokoví" Muslimové - Islámci! Vyber si z nich!- Kdo má pravdu,nebo komu bys chtěl "fandit?" Jóbův závěr je vadný, právě tak vadný jako jeho pohled na Boha, jeho pochopení Boha.. Je pravda, že se mu - občas - "rozsvítí," ale ještě to má všechno dost zamotané. Domnívám se, že si měl náš dobrý Jób zvolit jinou cestu, která by ho nebyla zavedla do těchto "uzlů". Jób měl být zticha! Neměl jim odpovídat vůbec! Ale - většina z nás se domnívá, že se musíme obhajovat, bránit! 19:4."Nikdo nezná mé chyby - než já". Ale, implikací naznačuje, že žádné chyby nemá! Někdo kdysi prohlásil že Bůh nás sice stvořil s chybami - ale dovolil, abychom k těm chybám byli slepí! Nebudu to komentovat, nevím. Ale i když Bůh za tuto situaci zodpovědný není - na té poznámce něco je!
19:23-24.. Jób by si přál, aby jeho slova byla napsána do knihy. Dokonce, aby byla napsána jeho největším nepřítelem! Job si, opravdu měl dát pohov a mlčet! Chtěl bys, aby Tůj životopis sepsal Tvůj největší nepřítel? Mně osobně stačí, je-li napsaný v Boží knize - tam jsem si jistý, že to bude bez chyb!
19:25-27...Zde konečně vyznává svou velikou víru. Satan, skrze Jóbovy přátele, se ho snaží zatlačit do kouta. Jób v přesvědčení že je "bělejší než lilie," se pokouší obhajovat sám sebe před Bohem z takové "já jsem přece dobrej," pozice! Ale přesto všechno Jób, i když už byl blízko, se nenechal zlomit úplně! Jeho víra "vyplavala" napovrch a Jób pronáší jeden z největších proslovů (lidských) Bible.
Dovol mi můj překlad - i Kralická je trochu nejasná: "Já vím, že můj Spasitel žije - a že jednou, v ten poslední den, bude stát na této Zemi.. A i když po mé kůži (v pořadí), červi pohltí i moje tělo - přesto ve svém těle uvidím Boha! Mé vlastní oči Jej uzří - ne oči někoho jiného - i po tom, co mé vnitřnosti se ve mně rozpadnou."(můj překlad) Jób zcela jasně věřil v tělesné vzkříšení. Píši a zdůrazňuji "tělesné," protože Bible velmi jasně učí, že Tvůj duch, Tvé "ego," je po smrti, (jsi li Křesťan!) okamžitě s Kristem! Pavel to píše v dopise k Filipinským, 1:23. Ano, příteli - toto tělo, tyto "šaty" se jednou rozpadnou v prach - ale Ty budeš někde žít. Kde? To záleží na Tobě!
Kapitoly 21 a 22.. Otázka velmi stará, stará jako lidstvo samo: Proč se zlí lidé mají, většinou dobře? Proč grázlové, zloději, podvodníci, vrahové prosperují? Proč z těch - tak zvaných "super-bohatců", má - sotva jedno promile (a to strašně nadsazuji) v srdci Boha?
Jednou jsem slyšel takovou povídku: Mnohonásobný podvodník se omlouvá své oběti za to, že jej podvedl. Ten mu odpovídá: "Já tě zcela chápu. Jdi, a podváděj dál! Užij si to! Tato Země je to jediné místo v celém vesmíru, kde si to můžeš dovolit! Tam, kam jednou půjdeš, s tím bude konec! Jen si to zde pěkně užij!" Ano, ať už se jim zde, na této Zemi vedlo jakkoliv dobře - jednou se jim to všechno, co udělali, vrátí v podobě - o které nemám tu nejmenší představu (a ani o ní moc nestojím!) Zde opět slyším slova Ježíše z Nazareta: "Co je platno člověku, byť získal celý svět - a ztratil svou duši? Co dá za svou duši aby ji koupil zpět? Je zcela možné, že se - někomu na Zemi zlo vyplácí - ale co ty konce? Kapitoly 23-37.. Nikam bych se nedostal, kdybych komentoval každý druhý verš! Jób - až do kapitoly 37 (včetně) stále tvrdí, že je vlastně nevinný a že - implikací - ten Bůh asi udělal omyl! On Jób si není ničeho vědom! Že by si moc rád s tím Bohem promluvil, a přesvědčil Ho, že je to vlastně jeden kolosální přehmat se strany Boha!

Tohoto tématu využili někteří moderní autoři - hlavně Bernard Shaw - aby ukázali, že ten náš Bůh zase tak spravedlivý, láskyplný a neomylný - není! Že občas - dělá morální "kopance." Podle těchto "mudrců" je zcela možné, že Bůh by si přál dělat pouze dobro ale někdy se to všechno zvrtne. Ať Bůh dělá co dělá, není schopný to všechno zvládnout ku všeobecnému uspokojení! Co tomu říkáš, příteli? Chtěl bys takového Boha?
Kapitoly 38-42..Yahweh - versus Jób...Vlastnost dobrého učitele je že začne tam, kde student skončil! Bůh pochopitelně je tím největším učitelem a zde začne učit našeho starého Jóba. Pakliže očekáváš, že Bůh počne vysvětlovat Jóbovi co, a proč, a tak dále - tak to se nedočkáš! Kde jsi byl ? To je otázka pro mne, pro Tebe, pro celý svět! Můžeš odpovědět? Postav se jako chlap a mluv! Jsi schopen dát, Bohu, lekci?
Nakonec Jób pochopí, uzná svou nečistotu - hlavně když si uvědomí Boží čistotu - a prosí i za ty své "otravné" kritiky. Později mu Bůh vrací mnohem víc, než měl před tím a Jób "odchází domů", až když viděl celou svou rodinu v plném rozkvětu a blahobytu....
Moudrost knihy Jób?
Kdykoliv se Ti něco stane, nesvaluj vinu na Boha! Nejprve se podívej sám sobě do nitra a - uvědom si - že to někdy nemusí být ani Tvá vina! Je zcela možné že prostě "Zlo šlo kolem Tebe." Bůh to jednou spraví.
Pár posledních poznámek. Verš 26:7... "He stretches out the North over empty place, and hangeth the earth upon nothing". Jinak česky: "Rozprostřel sever nad prázdnotou - a pověsil Zemi na prázdno." Jak ten lišák Jób, věděl, že prostor severní oblohy je téměř prázdný ve srovnání se zbytkem viditelného prostoru? A co se stalo s tou želvou, plovoucí ve vesmírném oceánu? Jak radikální to všecko vypadá!!..
A poslední verš 41:2:
Komu jsem, já Bůh, něco dlužen?
Kdo mi co dal - abych mu to musel oplatit?
Kniha Jób
konec....