2.Mojžíšova (Exodus)

Kapitola 1. 

Exodus pokračuje tam, kde Genesis skončila přes to, že je tu časový odstup 350 let. Genesis 15:13 říká, že "semeno Abrahámovo stráví v Egyptě 400 let." Exodus 12:40 nás informuje, že to bylo 430 let a dopis Galatským 3:16-17 to potvrzuje. Exodus znamená "Cesta ven" a vypráví o osvobození krví a mocí. Jádro Exodu je vyjádřeno v dopise Židům 11:23-29 a první slova jsou "skrze víru!" Genesis 46:27 nám říká, že "70 duší vešlo do Egypta." Skromný odhad počtu který z Egypta vyšel, je 2,100.000! 

Přesto, že je nemožné být si zcela jist v datování této události, zdá se, že Josef přišel do Egypta v čase Hyksosů, čili "Pastýřských králů", kteří byli původem semitští dobyvatelé a byli příbuzní s Abrahámem, Izákem a Jakubem. Ve skutečnosti - Izraelité byli jejich jediní přátelé, jelikož Egypťané je nenáviděli! Nakonec byli vyhnáni domorodou egyptskou dynastií. A z té pravděpodobně, pocházel farao, který "neznal Josefa". 

Verš 1:16. Toto je opět Satanův pokus o zničení linie, ze které má přijít Mesiáš. Tyto vlastně pokračovaly až ke Golgotě! 

Kapitola 2. 

V této kapitole máme před sebou Mojžíše - jako Vysvoboditele. K jeho rodině: Mojžíš píše těch prvních pět knih a ani neudává jména svých rodičů! Byli to obyčejní lidé a žili v otroctví. Patřili ku kmeni Lévi. Až později se dozvídáme jejich jména: Otec Amram, matka Jochebed. Po té - každému známé - "plavbě" po Nilu, strávil Mojžíš 40 let na dvoře faraóna. Byl vychován jako Egypťan. Vypadal jako Egypťan, mluvil jako Egypťan, choval se jako Egypťan! Své vzdělání získal v tom známém Chrámu Slunce, který byl dokonalou univerzitou své doby. Dnes se dost podceňuje, co Egypťané znali a čeho dosáhli! Měli například velikou znalost astronomie. Znali přesnou vzdálenost Země od Slunce. Pracovali na teorii, že Země je kulatá - ne plochá! I jejich znalost chemie byla překvapující, už podle toho, jak dovedli balzamovat své mrtvé! My dodnes nemáme proces, který by se tomu vyrovnal! Jejich schopnost vyrábět a pracovat s barvivy byla fantastická! Barvy, které se dochovaly, jsou dnes jasnější a "barevnější" po 4000 letech, nežli naše po deseti! Dnešní výrobci by byli jistě ochotni zaplatit mnoho, aby se dozvěděli tajemství jejich formulek! A to jsme se ještě nezmínili o jejich knihovnách! Mojžíš byl vyškolen ve veškeré moudrosti Egypta (Skutky, 7:22). Ale ani těch 40 let ho nepřipravilo na to co na něj čekalo v budoucnosti! 40 let v zemi Midiánů, jednu ženu, dvě děti. A teprve tam se začal pomalu vyvíjet do Mojžíše Vysvoboditele... 

Jenom taková myšlenka: Proč si myslíš že Tě Bůh spasil? (pakliže spasený jsi!) Bůh nás spasil z toho stejného důvodu jako Izrael! V nás není nic, co by si zasloužilo spásu! Nakonec On mluví zřetelně, že my nejsme spaseni "kvůli zásluhám." Pavel to v Římanech 3:23 a v Efezským 2:8 vysvětluje. Někteří lidé se domnívají, že je Bůh spasil, protože v nich viděl něco dobrého, něco, co si zasluhovalo spásu! To je strašný omyl! V nás není nic - ale zhola nic hezkého - z pohledu Boha! 



Kapitola 3. 

Jednou se, nějaký ten německý potentát, zeptal svého kaplana: "Máte nějakou, přesvědčivou bázi pro víru, že Bible je skutečně Slovo Boží? Jaký je ten největší důkaz?" Kaplan odvětil stručně: "Žid,pane!" Ano, existence národa Izrael, je tím nejsilnějším důkazem! Mimochodem - kdo z Vás, potkal v poslední době nějakého Midiánce? Jak vypadá jejich prapor? Nebo: Kdy jste mluvili naposledy s Hittitou (Chitijcem), Amoritáncem, Jebusitou, Edomitou, atd? Že už nejsou? Ale vždyť byli mnohem početnější, než děti Izraele! Nebylo více pronásledovaného lidu v dějinách lidstva než byl národ Izrael, a přesto existuje po dnes! Každý skeptik, každý ateista, každý posměváček, by se měl nad touto skutečností zamyslet! V této kapitole začíná Bůh vysvětlovat Mojžíšovi, co od něj očekává. 

Verš 3:14. To samé praví Ježíš v Janově Evangeliu 8:24 a 58. Židé velmi dobře věděli, že Ježíš vlastně říká, že On je "Ten samý," jako Ten který hovořil z hořícího keře! Není pochyb že v tom, zdánlivě jednoduchém označení "Já jsem," je mnohem více, nežli jsme my schopni pochopit! Něco si k tomu řekněme: Jméno "Já jsem" je tak zvaný tetragram, slovo skládající se ze čtyřech písmen "YHWH." Překládá se to jako "Yahweh" nebo "Jehova." Toto jméno bylo Židům tak posvátné, že se zcela zapomnělo, jak se vyslovuje! Aby toto jméno neznesvětili, prostě ho nepoužívali! Které z nich je to správné? Nikdo neví! Žalm 135:13 říká: "Tvé jméno Pane, je navždy." Jméno "Pane" v tomto verši, se dá také přeložit jako: "Já jsem ten, který jsem." Dále se nedostaneme. Důležité je vědět že Bůh je! 



Kapitola 4. 

To už je zřejmě v naší lidské povaze: Je zcela jasné, že Ten, kdo s Mojžíšem mluví je Bůh, že? A přesto ještě Mojžíš diskutuje! Pakliže mně Bůh někam posílá a jsem si jistý, že je to skutečně Bůh kdo mně posílá - tak přece On, který zná konec ještě před počátkem jistě ví, zdali jsem schopný to, co On na mně požaduje, vykonat! "Neumím mluvit, nebudou mi věřit" a kdo ví, co ještě! Když Bůh něco plánuje, tak se to přece nemůže nepovést! Mojžíš udělal velkou chybu, když požadoval k sobě mluvčího! Bůh to sice dovolil, ale jistě nechtěl "dva u kormidla!" Uvidíš, jak později v poušti se mu to vymstí! 

Verše 4:24-26 jsou vysvětlovány takto: Mojžíš se přiženil do rodu Midiánů. Tito lidé byli právě tak monotheističtí, jako Izraelité. Byli také potomky Abraháma. Zipporah (Sipora - to jméno znamená "vrabec)" byla možná proti obřezávání a Mojžíš na tom nijak netrval. Nezapomeň, že vyrostl u dvora faraóna! Ovšem obřízka byla ten "odznak," to pouto mezi Izraelem a Yahwem! Mojžíš to měl znát a dodržovat! 



Kapitola 5. 

Tato je samo-vysvětlitelná kapitola, jenom se podíváme na ty rány: 1) Voda změněná v krev. Voda je pro Egypt život. Nil byl zasvěcený Osirovi - jeho "vše vidící" oko lze nalézt na mnoha kresbách. Tento zázrak dovedli egyptští mágové napodobit. Nezapomeň na jejich chemii! 2) Žáby byly v Egyptě posvátné - ovšem, když ti polezou jak po stole, tak po posteli - je konec s posvátností! I tento úkaz dovedli mudrci napodobit. 3) Vši. Tam už končila moudrost egyptských mudrců... Zdá se, že zde si uvědomili, že mají co do činění s někým, kdo je mocnější než bozi faraóna. 4) Mouchy. Vlastně to byly mraky skarabů - opět "posvátných". Khepara byl jejich bůh. 5) Nemoci dobytka. Druhý největší chrám v Egyptě, v Memphisu, byl zasvěcen Apisovi, posvátnému býku. V tu dobu Egypťané uctívali nemocné krávy! Jako další, číslo 6) byly vředy, které postihly i ty "mudrce". 7) Potom přišla krupobití. A opět, egyptská bohyně nebes nebyla schopna "intervenovat". 8) Kobylky. Toto byla ukázka moci nad bohy hmyzu. 9) Tma - Egypťané měli boha slunce - Ra. Ani ten nic nezmohl. 10) Smrt prvorozených. Podle egyptského náboženství, prvorození patřili bohům Egypta. V těch deseti ukázkách své síly se Bůh dotkl všeho, co patřilo egyptským bohům a tím učil Egypťany kdo On je, a zároveň ukázal dětem Izraele, že jejich Bůh je opravdu Bůh. Na dlouho jim ta lekce nevydržela, ale to je jiná povídka… 



Kapitola 6. 

(bez komentáře) 



Kapitola 7. 

Verš 7:3. Kdyby ten náš faraón byl slušný, hodný chlapík, který viděl, jak nespravedlivé je držet Židy v otroctví, potom by bylo velmi unfair od Boha, ho v tom držet! Ale to slovo "zatvrdit," hebrejsky "chazag," znamená asi toto: "A já zmáčknu, vyždímám jeho srdce tak, aby se poznalo, co v něm je!" Faraón měl stále svobodnou vůli, udělat to, či ono! Bůh nikdy nenutí člověka, aby dělal zlo! 



Kapitoly 8. - 11. 

(bez komentáře) 



Kapitola 12. 

Zde vznikl symbol té konečné (Kristovy) oběti. Hebrejsky "Pecah," řecky "Pasha," anglicky "Passover," Velikonoční svátek. "Beránka." "Hospodin přejde," "mine," přeneseně: "nevykoná rozsudek" tam, kde uvidí tu krev. To je přesně to, co později bude vysvětlovat Nový Zákon, hlavně Pavel, že "skrze Kristovu prolitou krev jsme spaseni." 

Verš 12:46. Porovnej s Janem 19:33! 



Kapitola 13. 

Všichni prvorození Egypta zemřeli. Egyptští bohové si na prvorozené dělali nárok, nyní si Bůh vyhrazuje prvorozené z Izraele pro sebe! A právě tak i dnes: pakliže jsi Křesťan, je toto primární: "Bůh chce být v tvém srdci, v duši i v životě na prvním místě!" Příteli, nezapomeň, co odpovídá náš Kristus v Matouši 22:37! 

Verš 13:17. Bůh věděl, že kdyby došlo k boji, Izraelité, kteří byli 430 let otroky, nebudou mít ještě odvahu bojovat, i když (jak já to vidím) přece věděli, že je vede Bůh celého vesmíru! V roce 1967, v Šestidenní Válce, se izraelská armáda rychle posunula kolem toho stejného pobřeží a zaskočila Egypťany. Dalo by se podotknout, že tentokráte měli tanky a letadla. Ano, ale tenkrát měli Boha! Někdo by mohl říci: "Ano, ale Bůh mohl udělat nějaký zázrak a bývali by prošli bezpečně". Takový postoj je typický pro některé Křesťany, kteří by chtěli, aby Bůh dělal (hlavně pro ně!) nějaký ten zázrak každý den! Čím oslnivější - tím lepší! Oni se domnívají, že mají samozřejmé právo očekávat od Boha zázrak, když jsou nemocní, když nemají peníze a nebo když jim třeba "chcípne" auto na silnici! Jistě, Bůh je schopen jakéhokoliv zázraku, ale zde jde spíše o otázku "Jak to chce udělat On?" Bůh má svůj plán a podle toho "jede!" 





Kapitola 14. 

Pohyb dvou milionů lidí, lze těžko zakrýt a náš faraón měl špióny všude. Jistě původně očekával, že se dají cestou podél pobřeží - skrze zemi Filištínských. Možná se domníval že zabloudili, že jsou ztracení, a bude tak jednoduché je napadnout. Je vidět, že je pouštěl z Egypta velmi, velmi nerad! Jeden by si myslel: "No, teď už dostal pořádnou lekci - už dá pokoj." Nedal. Někdy je až komické poslouchat, jak se někteří Křesťané, (nemluvím o ateistovi či skeptikovi - ti jsou mimo úvahu!) snaží zoufale vysvětlit tento jasný zázrak, nějakou přirozenou cestou! To stejné jsem zažil u Potopy! Jak je možné, že si tito lidé neuvědomují, že: Jakmile připustíš existenci Boha, zázraky jsou přece samozřejmé! Od mého Boha neočekávám nic méně než zázraky, pakliže se pro ně rozhodne! Takoví lidé na jednu stranu souhlasí s první větou Bible a potom se kroutí, když mají přijmout rozestoupení moře, které je pro mého Boha mrňavou loužičkou! 



Kapitola 15. 

Najednou si všichni zpívají! Jak je to dlouho, co brečeli a chtěli zpět do Egypta! Ale jasně nám to říká verš v 1. Korint. 10:11 proč tohle všechno bylo. Ano, je pravda, jak píše autor dopisu Židům: "Skrze víru Izraelité překročili Rudé Moře.“ Ano, ale čí víra to byla? Izraelité tu víru neměli! Víme, jak byli plní strachu, když se egyptská vojska blížila! Byla to víra Mojžíše! Mojžíš to byl, kdo uhodil moře, kdo je převedl na druhou stranu! Teď jsou všichni identifikováni s Mojžíšem! To je křest o kterém se píše v 1. Korint. 10:12. Právě tak jsme my Křesťané identifikováni s Kristem! 

Kdysi, kdesi byla taková diskuse o jistotě. O jistotě, kterou má každý skutečný Křesťan, ať už je si toho vědom nebo ne! Jedna stará dáma cituje Jana 10:28 a 29: "a nikdo vás nemůže vyrvat z Jeho ruky." "Ano," podotkl někdo tak trochu ironicky: "Ale můžete z Jeho prstů vyklouznout!" Dáma s milým úsměvem odvětila: "To nemohu - já jsem jeden z Jeho prstů!" Ano, my jsme část Kristova Těla! 

Dovol mi malý "detour." Národ Izrael je krátkou dobu na svobodě a už mrmlá! "Voda není, maso není, kde je ta šťavnatá egyptská cibule?" Výčet by mohl pokračovat. Právě tak my, ten první čas, potom co nás Kristus "adoptoval," si myslíme, že teď všechno "pofrčí" jako na drátku! Omyl! Každý z nás bude mít takovou cestu "divočinou", i když jsme už spaseni! Vlastně ještě horší, než dříve! Pokud "patříš světu," svět tě nechá na pokoji! V opačném případě jsi okamžitě v nepřátelském území! Ten rozdíl je, že pakliže jsi skutečným Křesťanem, ta voda či ty cibule "Egypta," ať už jakkoliv šťavnaté, ti přestanou chutnat! 

Víš příteli, každý z nás Křesťanů, narazí na své cestě životem na svou "vlastní "Maru" (Mara, verš 23). Budeš se ptát: "Bože, proč já?" Tvoje plány a touhy se mohou rozpadnout jako dětská skládanka. Můžeš najít svůj malý hrobeček někde na tom posledním vršku. Ano, jednou svou "Maru" v životě potkáš! A tam se pozná Tvá víra! Ale na rozdíl od všech těch "mudrců," skeptiků, cyniků, ateistů a dalších chytráků, kteří když jim povíš: "Dobrá, pakliže se mnou nesouhlasíte, sedněme si. Já jsem ochoten si vyslechnout co máte vy. Pakliže to vaše je lepší, než to moje, tak to beru! Prosím začněte!", ti odpoví - všichni bez rozdílu, všichni do jednoho - Nic! Jedno veliké Nic! 

A tak na rozdíl od nich, i když zakopneš o tu svou osobní "Maru" - ať je jakkoliv hořká - (nezapomeň, že cesta za duhou vede deštěm!) věř! Ty nakonec přece dobře víš, že On má pro Tebe místo! Oázu klidu a štěstí, která nikdy nevyschne, tornádo se ji nedotkne, zlé slovo tam neuslyšíš, nikdy se tam nebudeš nudit! To je ta naše jistota - nebo raději - On je naší jistotou, ať se děje, na tomto světě cokoliv! Budeš-li se dívat na život takto, ušetříš za Aspirin! 

Kapitola 16. 

V kapitole 12:38 je něco, co jste možná přehlédli: "Vyšlo s nimi také mnoho přimíšeného lidu." Víme, že Židé nebyli žádné poslušné, skromné ovečky, ale - podíváš-li se do Numeri 11:4, vidíš, kdo vlastně vždy ty stížnosti začínal! Nemám potuchy proč ten "smíšený dav" s nimi opustil Egypt, ale ti Yahweho neměli a tak se jim snadněji stýskalo po Egyptě. 

Verš 16:31. Jak vypadala mana? Tvá představa bude asi právě tak dobrá jako moje! Nepředstavuji si ale, že by Bůh nabídl cokoliv podřadného! Možná (jen spekuluji), že to chutnalo každému tak, jako jeho nejmilejší jídlo, kdo ví? Jedno je jisté: Izraelité jedli manu po dlouhá léta a ta se jim nikdy nepřejedla! Na druhé straně není pochyb o tom, že mana musela mít všechny potřebné vitamíny - vždyť nic jiného - kromě těch nešťastných křepelek, pokud se dobře pamatuji, nejedli! 



Kapitola 17. 

Verše 17:6-7. První zmínka o Skále a Vodě. Aby to bylo jasné, Pavel v 1.Korint.10:1-4 píše: "Kristus byl ta Skála." Dále, když se podíváš do Žalmu 62:2 - mimochodem, správný překlad je: "Veď mně ke skále, která je vyšší než já." Nevím, jak přišli na ten jejich! Zde opět vidíš Krista-Skálu. A uvědom si tento symbol: Ta Skála nemohla vydat vodu, dokud nebyla udeřena! Ježíš byl ukřižovaný tam na tom kopci za Jerusalémem. Kdyby se to nestalo, mohli bychom věřit v Krista 50 hodin denně, po celý náš život a nic by to nepomohlo! Kristus musel zemřít právě tak, jako ta Skála musela být udeřena! Víra v Jeho smrt, kterou On vzal na sebe za nás, to je ta víra, která spasí... 

Verš 17:8. Amálekové byli potomci Ezaua, který kromě Heroda Velkého, zanechal po sobě další "dárečky!" Amálek po celou dobu své existence nepřestal být nepřítelem Izraele! Později zapadl do propadliště dějin, nezůstalo po něm nic, než těch pár zmínek v Bibli. 

Toto je vlastně po prvé, kdy národ Izrael s někým válčil! Když se nad tím zamyslíš, uvidíš, že ta bitva byla vlastně vybojovaná tam na tom kopci! Bůh, skrze Mojžíše, dal Izraeli vítězství. A právě tak jako Izrael sám o sobě by býval nikdy nepřekonal armádu Amáleka, tak stejně my sami, nemůžeme přemoci naše "tělo!" Když já a nebo ty jednáme nezávisle na Něm vlastním úsilím, "Amálek," či "tělo", vždy - bez výjimky - vyhraje! Zde potkáváme Josue. To je ten, který jednou povede Izrael do Zaslíbené Země. Je to obyčejný človíček, ale už nyní jej Bůh pomalu "zaškoluje!" Jak už jsem se zmínil: Po Amálekovi jako národu nezůstalo ani stopy, ale to, co Amálek představuje, to "tělo," to se bude rvát s "duchem" až do konce - právě tak, jako tito potomci Ezaua s dětmi Izraele... 



Kapitola 18. 

Až do této doby vedl Bůh Mojžíše přímo - zjevením (nemyslím tím ten viditelný fenomén - ale "imputováním" myšlenek). Teď se Mojžíš obrací k moudrosti lidské (mám na mysli jeho tchána). Bůh nikdy Mojžíšovi nepřikázal, aby založil nějakou speciální radu. Jsem si jist, že kdyby to bývalo bylo potřebné, byl by dostal Mojžíš nějaký příkaz od Boha. Teď dávej pozor: Z toho, co v ten den Mojžíš vytvořil, vznikla během 1500 let sedmdesáti-členná rada, která se jmenovala Sanhedrin! V našem životě existují dvě moudrosti: Lidská a Boží. Nakonec, když to rozebereš - Jitro - byť i nepřímo, zpochybňuje způsob jak to vede Yahweh! Jistě, ten nápad byl dobrý, ulehčila se mu práce, ale nebyla to Boží vůle - i když to nakonec dovolil. 

Ještě jeden - i když ne tak důležitý - pohled. Bible nikde nevysvětluje, proč se Sipora tak náhle vytratila z obrazu. Není zmínka o tom, že by bývala byla s Mojžíšem v Egyptě! Je zcela možné že po té hádce, v kapitole 4:25, odešla zpět k otci. Jedno je jisté: Bible nikde nepoukazuje na to, že by býval Mojžíš projevil radost nad tím, že opět vidí ženu a děti! Verš 7. ukazuje, jak Mojžíš líbá tchána - o ženě a dětech nic. V knize Numeri 12:1 dokonce i Miriam, Mojžíšova sestra, se s ním dá do hádky ohledně nějaké Habešanky, kterou, jak Bible píše, si tam někde vzal. Co se stalo se Siporou, už Bible neříká... 



Kapitola 19. 

Kapitoly 19 - 24 jednají o Zákonu. Izraelité došli k hoře Sinaj. Bůh s nimi jednal velmi laskavě a nyní jim dává volbu: Jít dále, tak jak vyšli z Egypta, pod přímým vedením Božím, nebo Zákon. Izrael měl původně být královstvím kněží. Všechny izraelské kmeny! Protože lid Izraele jasně prokázal u Kadeš-Barnea nedůvěru v Boží slib (v knize Numeri) a také proto, že si udělali to zlaté tele (kapitola 32), Bůh ustanovil pouze kmen Levi, aby se stal kněžským kmenem. 

Verš 19:8. "Budeme dělat všechno, co nám Hospodin nařídil," a ještě nemají potuchy, co to bude! A tohle je pohled mnoha lidí dnes. Domnívají se, že "přirozený" (nespasený) člověk může Boha potěšit! Nespasený člověk není schopen dodržet Zákon - a spasený pouze s pomocí Krista! Zákon byl dán, aby držel pod kontrolou toho "starého člověka" (Řím.4:19, Efez. 4:22, Koloským 3:9), ale to nebylo možné! Naše "stará povaha" je přirozeným rebelem, který se nedá zkrotit! (Řím.8:6,7). Není většího nesmyslu, než prohlášení: „Já dodržuji Desatero!“ Nikdo nedosahuje Božího standardu! Podívej se na Izrael! Jaké sebevědomí! Jaká arogance! Jaká katastrofa! Ještě poznámku: Jsou lidé, kteří se domnívají, že vydání Zákona bylo něco krásného! Já v tom nevidím nic krásného! To bylo něco strašného a hrůzu nahánějícího! Kdyby tenkrát Židé pod tou horou měli "všech pět pohromadě," byli by řekli: Počkej, Bože, tohle nejde dodržet! Raději nás veď za ruku, den za dnem, jako jsi to dělal do dneška! Tohle nejsme schopní splnit! Ale to už je historie... 



Kapitola 20. 

V této kapitole Bůh dává Izraeli Zákon. Jistě, nejprve Desatero a to je pouze část Zákona! Zákon odhalil lidskou hříšnost a potřebu Spasitele! A když Spasitel, tak i prolitá krev a potřeba oltáře, chrámu, a další zákony! Ve své koupelně máš zrcadlo a pod ním umývadlo. Zrcadlo (Zákon) Ti ukáže Tvou nečistotu, ale nemůže Tě umýt! Od běžné denní špíny Ti pomůže mýdlo a voda. Tvou vnitřní nečistotu odstraní pouze Kristova krev! Proč právě tento způsob? Je to v Bibli mnohokrát, ale v knize Židům 9:22 nejvýstižněji. Tedy, proč? Protože to je "recept," který Bůh předepsal proti této, jinak nevyléčitelné, nemoci hříchu. 

Co je, vlastně, ten Zákon? Někdo kdysi řekl, že Zákon je transcript, čili přepis Boží mysli. To není správná definice. Zákon je výraz Boží mysli k tomu, co by Člověk měl být. Zákon neobsahuje ani molekulu milosti, soucitu, či shovívavosti! Zákon je výrazem Boží vůle! Zákon vyžaduje dokonalost - bez vyjímky! Zákon není nějaká nejasná představa, či návrh - a nemá co do činění s "dobrými úmysly" či předsevzetími! Vyžaduje dokonalou poslušnost! Zde udělal Bůh "čáru" mezi Dobrem a Zlem. Jak víme co je a co není správné? Bůh nám to vyznačil v Zákoně! 

Vězení, zámky na dveřích, soudy a ta skutečnost, že když si půjdeš vypůjčit peníze do banky, musíš podepsat desítky papírů svědčí o něčem! To všechno je svědectví, že Člověk není schopen dodržet Zákon! Dalšího omylu se dopouštíme, když dáváme do jednoho "systému" jak Zákon, tak i Milost! To není možné - a přitom tím urážíme Boha! Zákon říká, co má Člověk být, Milost ukazuje, jaký je Bůh! 

Poznámka: Nikdy se neměř podle druhých lidí! Pan „Úžasný“ vyučuje etiku na nejlepší universitě v zemi. Pan „Vandrák“ sbírá odpadky a starý papír. Jak vydělá pár korun, jde na pivo. Pan Úžasný si pochopitelně myslí, že je Bohu mnohem blíže než pan Vandrák, že? Ale to je omyl! Podle Zákona jsou stejně daleko! Oba dva jej nedodrželi! Otázka nezní: Kdo ten Zákon dodržel víc a kdo méně? Zákon praví: "Splň mě do poslední tečky a čárky, a budeš žít. Překroč ten nejmenší - a zemřeš! Podívej se do Jakuba 2:10 a zamysli se nad tím! 

Verš 20:3. Pakliže je ve Tvém srdci něco, co tam zabírá první místo - ať už je to rodina, děti, žena, přátelé, vzdělání, sport či cokoliv jiného, než Bůh - potom máš jiného Boha! Bůh Bible odmítá kterékoliv jiné místo ve Tvém životě! To si raději uvědom hned teď! To, čemu dáš Tvůj čas, srdce i duši - je Tvým Bohem! Na mně se nezlob, pakliže se Ti to nelíbí! Tvůj spor není se mnou. Tvůj spor je s Bohem! Já to jen tlumočím! 

Verše 20:4-5. Podívej se do všech římsko-katolických kostelů pocelém světě - a porovnej! 

Verš 20:13. Toto nařízení je dáno jednotlivci - ne národu! Pakliže je voják poslán do války a zabije - to je něco zcela jiného! To hebrejské "ratsach" znamená hlavně nezavraždíš! Národ má právo chránit lidský život tím, že někdy lidský život vezme. 

Verš 20:25. Zde je důležité poučení. Bůh nechce žádné rytiny či ozdoby na kameni - vlastně nikde! Je možné, že by ten umělec-kameník chtěl ten oltář vykrášlit, udělat atraktivním. Podívejte se na dnešní kostely! Jistě, není v tom nic špatného, mít pěkné místo k uctívání Boha - souhlasím. Ale - a to většinou lidem uniká - nezáleží na tom jak vysoké jsou kostelní věže, jaký zvuk má hudba, jaké křišťálové lustry tam visí. Pakliže všechna tahle "nádhera" ubírá pozornost od té hlavní zprávy - od vlastního účelu kostela - pak není správná! Když Pavel přišel do Korintu (nadprůměrně vzdělané, ale velmi zkažené město), byl tam vidět ten řecký vliv: "O všem diskutovat, filosofovat." S Pavlem to - tito druhořadí filosofové, chtěli začít také, jak na to on vzpomíná ve svém dopise (1.Korint. 2:2): "Rozhodl jsem se nemluvit mezi vámi o ničem jiném - než o ukřižovaném Kristu." (volný překlad) Ano, příteli, pakliže ta zpráva o Kristu na kříži se ztratí někde v pozadí stříbrných soch, skvělé varhanní hudby, nádherných obrazů a třebas i fresek od samého Michelangela Buonarrotiho na stěnách, pak všechna ta krása je "pro kočku!" Mysli si o mně že jsem umělecký barbar - ale já bych nevyměnil jedno jediné slovo Krista, za všechny ty rádoby-křesťanské umělecké poklady světa! 

Verš 20:26. V té době muži nosili jakés také sukně. Proto to nařízení. Dovol mi, ještě poznámku. Všechno naše konání, které nevychází z lásky k Bohu-Synu a které neukazuje náš vděk a nevyzdvihuje Jeho lásku - to všechno náš Bůh odmítá! Kdykoliv píši něco jako zde, kdykoliv někomu něco o Kristovi vysvětluji, nikdy bych nechtěl slyšet poznámku: "Ty jsi to pěkně řekl," či něco podobného! Co mně potěší je, když slyším: "Není ten Kristus nádherný?" Ano, neznat nic jiného nežli Krista, jako Pavel. 



Kapitola 21. 

Tato kapitola jedná hlavně o nové legislatuře. Nezapomeň, že tento lid byl po generace v otroctví a neznal nic než zákony egyptské. Než začneš Boha kritizovat, že schvaluje otroctví, přečti si tu kapitolu celou! Bůh zde začíná zcela nový řád s národem, který On sám počal Abrahámem a ani Bůh není schopen je ihned přesvědčit, aby se dobrovolně vzdali toho, v čem žili od narození! To stejné uvidíš jednou v budoucím Mileniu (Tisíciletá vláda Kristova po Armageddonu), kdy Bůh-Syn bude osobně vládnout na této Zemi a ani Jemu se nepodaří přesvědčit miliony lidí, aby Ho dobrovolně milovali! Nakonec se tito obrátí proti samotnému Bohu a bude jich jako "písku v moři." (Apokalypsa 20:7-9). 



Kapitola 22. 

Opět ta otázka: "Co je a co není správné - a proč?" Jsou lidé, kteří tvrdí, že správné a nesprávné jsou relativní pojmy. Každý "mudrc" vám řekne, že to, co on považuje za správné, se může zcela diametrálně lišit od toho, co za správné považuji já. Pak vám dá otázku: "Na čem zakládáte vaše dogmatické závěry?" Mám jen jednu odpověď. Na Božím Slovu. Bůh mi dal standard, který mně má vést. Na tomto stojí veškeré zákony moderní civilizace! 

Verš 22:2. Tento zákon dává právo sebeobrany. Nedávno se vloupal zloděj (v USA) do domu. Majitel domu ho postřelil. Zloděj žaloval u soudu a při vyhrál - podle názoru jakéhosi duševně zaostalého soudce! Aby mohl ten majitel zaplatit škodu, která zloději "vznikla," musel prodat svůj dům! Zloděj vyšel bez trestu! Ponechám to bez komentáře! Boží zákony jsou ty základní principy, které dávají společnosti bezpečnost a pořádek! Kdyby bývalo lidstvo dodržovalo tyto principy, neměli bychom dnešní sociální problémy! 

Verš 22:18. V dnešní "osvícené" době se rozrůstá opět satanismus. K tomuto problému se vrátíme v knize Deuteronomy. 

Verše 22:18, 19 a 20. povšechně. Jistě, občas se mi některé ty zákony "nezdají!" Nerozumím dopadu těchto činů na lidstvo obzvláště dlouhodobě. Ale kdykoliv mně něco takového napadne, pomyslím na Krista, na Jeho lásku, dobrotu, laskavost a ihned si řeknu, že když dnešní lékař chce odstranit rakovinový nádor - třebas ze ženského prsu - musí někdy odstranit celý prs! 



Kapitola 23. 

Pokračování z předešlé. Povšimni si verše 2. Nacismus v Německu, právě tak jako Komunismus u nás, by býval nikdy nezachytl kořeny! Jistě, okupaci silnějším národem nejde většinou zabránit, ale zbabělé a odporně servilní kolaboraci ano!   

Verš 23:19. Neinformovanému by se toto nařízení zdálo být - při nejmenším - bizarní. Vysvětlení: Byla to část pohanského rituálu Kanaanitů. Bůh se jim snaží říci - po kolikáté už? - že jakékoliv obřady a uctívání jiných bohů je Mu odporné a že je nebude tolerovat! 

Ještě malou poznámku k verši 10 a 11. To je vlastně o rozšířeném šábesu (sabatu). Dnes existují křesťanské církve, např. Adventisté Sedmého Dne, kteří tvrdí, že je nutné i pro křesťany dodržovat sabat (sobotu místo neděle). Pakliže je to pravda, potom musí nevyhnutelně platit i tyto! 



Kapitola 24. 

Verš 24:4. Až se opět objeví nějaký ten mudrc, ať už na univerzitě či v hospodě, a začne tvrdit, že je "vědecky dokázáno", že Mojžíš nemohl tyto knihy napsat, jelikož v té době Hebrejci ještě písmo neznali (vzpomeň si na Mojžíšovy studie v Egyptě!), podívej se na tento verš! 

Verše 24:4-7. Ti Izraelité se opravdu domnívali, že budou schopni žít podle Zákona! To je jeden z nejhorších druhů sebeklamu! Nespasený člověk se domnívá, že se může Bohu zalíbit - jaký omyl! Ani já ani Ty ani kdokoliv jiný toho nemůžeme dosáhnout, protože nejsme schopni dodržet Boží standard! Pakliže nesouhlasíš, podívej se kolem! Podívej se na to bahno hříchu, atheismu, zločinu a bezbožnosti na každém rohu! Žijeme v době, kdy zlo je nazýváno dobrem a dobro zlem! Jen se podívej do Římanů 3:10! 

Verše 24:9 a 10. "Viděli Boha Izraele," je nutno vidět ve světle Bible! Bůh je duch a ten je neviditelný! Co viděli, byla tzv. "theofany" = Bůh v podobě, kterou jsme schopni pochopit! Boha, skutečného Boha, jsme viděli v Jeho Druhé osobě, jako Boha-Syna! Kromě toho, aby se za nás obětoval na tom kříži, kromě toho také přišel, bychom věděli (abychom si "osahali"), jaký Bůh vlastně je! 



Kapitola 25. 

V kapitolách 25. - 30. Bůh dává Izraeli "nákres" či plán nejenom na svatyni, ale i na obleky kněží a veškeré podrobnosti do poslední podrobnosti. 

Potom je tu jedna ohromující skutečnost, která se beze vších pochyb od té doby nestala co svět světem stojí: kapitola 36:5,6 "a lidé dávali více, než bylo potřeba.“ Museli být přemluveni, aby už nedávali! Věřil bys tomu dnes? Příteli, neupadni do stejného omylu, jako spousta lidí! Nevynechej tyto kapitoly! Celá tato kniha je dopis od našeho Boha a Bůh nepíše zbytečnosti! Také lépe porozumíš celé Bibli! Existuje jedno staré pořekadlo, obsahující myšlenku, že "všechno roste tím, čím se živí" nebo jinak "jsi tím, co jíš." Mnoho dnešních Křesťanů se živí vším možným, jenom ne Kristem, a proto také tak vypadají! 



Kapitola 26. 

Verše 26:31, 32. Ta záclona, či opona z bílého lnu, je takový symbol, či předobraz Krista. Když Matouš 27:51 popisuje, jak v okamžiku, kdy Ježíš propustil svou duši, ta chrámová opona - totéž, o čem hovoříme zde, ale v neporovnatelně větším měřítku, se roztrhla na dvě části od shora dolů! Tím, a to nejenom symbolicky, jsme získali přímý vstup k Bohu, skrze Krista - bez jakýchkoliv lidských prostředníků (kněze a pod). Pavel v 1.Timoteovi 2:5 to říká zcela jednoznačně! Nenechte si napovídat, že se "Bibli nedá porozumět," aniž by vám to třeba kněz vysvětlil! Podívejte se do 1.Jana 2:27: "Nepotřebujete nikoho, aby vás učil! Duch Boží bude vaším učitelem, požádáte-li Ho!" A Jakub vám poví, jak na to v 1:5! Jistě, je vždy užitečné mít společné studie Písma. Jde to lépe, ale pakliže si upřímně přeješ poznat Boha - a jinde než v Bibli Ho nenajdeš, pusť se do toho! Ještě něco: nemluvím o studii, jako když třeba studujeme klasiky, "umění pro umění." Ne! Ježíš Kristus, jak píše Jan v 17:3, mluví o něčem smrtelně vážném! "...a toto je ten věčný život - poznat Tebe." atd. Co tím myslí, si vykoumej Ty sám či sama! 



Kapitola 27. 

Povšimni si, jak se tak přibližuješ ke středu svatostánku, předměty jsou dělané ze zlata. Venkovní jsou z mosazi. Vnitřek svatyně ukazuje Krista, vnějšek Jeho práci. Obraz: Člověk stojí "venku." Jak se dostane k Bohu? V první řadě musí mít náhradníka, který by za něj zemřel! Je možné se Bohu vyhnout, ale pakliže se chceš k Bohu přiblížit, aniž by jsi zemřel (Exodus 33:20!), musíš mít náhradníka! Kristus je náš náhradník. Nikdo jiný se kvalifikovat nemůže! 



Kapitola 28. 

Ano pravda je, že tyto kapitoly nejsou tak napínavé jako "Hrabě Monte Christo" či "Sedm Statečných," ale téměř v každé detailu nám připomínají Krista. Jistě, dnes po tolika stoletích je velmi těžké, si ty ozdoby přesně představit. V souvislosti s tím se Ti přiznám, že nemám nejmenší potuchy o tom, co je "urím a tumím!" A jak jsem se tak díval kolem, nikdo jiný to nevěděl také! Mělo to co do činění s Božím rozhodnutím - možná, že Bůh nechce, aby dnes někdo něco podobného udělal a prohlásil se za vykonavatele Jeho vůle. Možná. To granátové jablko představuje svědectví. Dnes bychom jich potřebovali mnohem víc, než jich je. Jsou lidé, kteří by rádi svědčili, ale život který vedou, tak nějak to svědectví nepodporuje, nedělá ho věrohodným. Na druhé straně jsou lidé, jejichž život by toto svědectví posílil a ti zase mlčí... 



Kapitola 29. 

Víš, tato stať o konsekraci, neboli zasvěcení, jedná vlastně o něčem, co nazvu trochu jinak, a budeš rozumět. Slib Bohu. Už jsem slyšel mnoho slibů - většinou nedodržených - slz, závazků (hlavně na televizi v USA), které nebyly - a ani nemohly být - splněny. Navykl jsem si jedno: Přijít k Němu s prázdnýma rukama a On je naplní. Potom můžeš něco dělat! 

Verš 29:10. Ten býček bere Áronovo místo. Musí zemřít, protože Áron je hříšník! Toto je ta zápalná oběť. V knize Leviticus se s tím seznámíme blíže. Jistě Ti je jasné, že tyto dočasné oběti nebyly postačující, aby odstranily navždy naší špínu, naše hříchy! Ta dokonalá a postačující oběť přišla později, náš Spasitel. Tyto všechny oběti vlastně poukazují dopředu k Němu...         



Kapitola 30. 

Toto je kapitola uctívání, modlitby. Kadidlo (incense) je symbol modlitby. Proč? Žalm 141:2, Apokalypsa 8:3, to popisují jako takové. My víme, že Kristus, náš Velekněz, se za nás modlí. Ježíš se nemodlil za svět - Ježíš za svět zemřel! (Jan 17:9). Když ten židovský velekněz vešel do svatyně a zapálil kadidlo, zůstal ještě po nějaký čas uvnitř. Když potom vyšel ven, lidé mohli ještě chvíli vůni cítit. Jistě si řekli: "Jak to pěkně voní!" Problém s dnešními Křesťany je, že nenosí ten správný "parfém!" Ta správná kolínská voda je modlitba! Jdeš do kostela a třebas se Ti to tam, někdy, zdá být nudné, nezáživné - nesvaluj vinu na kazatele! Možná že ta příčina není v něm. Možná že jsi "umazaný!" Neříkej, že se neumažeš! Tvé oči se "ušpiní," Tvá mysl se "ušpiní," právě tak i Tvé ruce i nohy! Jsi prostě špinavý od hlavy dolů! Potřebuješ jít k Němu a říci mu své hříchy! Jistěže o nich ví, ale čeká, až je přineseš před Něj! 1.Jan 1:9 nám to říká jasně! Tvé hříchy, které si schováváš někde ve spodním „šuplíku," Tě budou oddělovat od Boha! Můžeš být spasený, ale nebudeš šťastný - něco Ti bude chybět! 



Kapitola 31. 

Z této kapitoly jde takováto moudrost: Dělej to, k čemu jsi od Boha "vyučený!" A dělej to do té doby, než Tě Bůh povolá na něco jiného! Je mnoho lidí, kteří nedovedou mluvit před početnou skupinou posluchačů - mají trému. Ale dovedou, třebas sednout si s jedním či s jednou a vysvětlit, proč potřebují ve svém životě Krista. Jiní neumějí toto, ale umí dokonale utěšovat bolavá srdce nebo možná mají nadání poslouchat někoho, kdo se potřebuje vypovídat ze svých problémů. Každý z nás má nějaký dar od Boha – každý ... 

Verše 31:12 a 13. Den odpočinku - sabat. Já se domnívám, že Bůh dal sabat výlučně Izraeli - ne Církvi (Křesťanství). My Křesťané nejsme pod sabatem, který znamená sobotu. Křesťané už od počátku drží neděli jako svátek Páně. Den, ve kterém Kristus vstal z mrtvých. V sobotu byl ještě v hrobě! Ano, zprvu byl sabat dán lidstvu po Stvoření - ale jakmile dojdeme k Mosaismu (Mojžíš a Zákon), vidíme, že Bůh dal Desatero dětem Izraele. V ten čas dal najevo, že sabat je pouze pro Izrael! Podívej se na verše 16 a 17! Izraelité jsou národ "pozemský" a patří do prvního stvoření! Církev (Křesťané) je "stvoření nové" a má také jiný den určený k uctívání! 



Kapitola 32. 

Tato kapitola nám ukazuje tragedii - co se týkalo dětí Izraele. Je téměř neuvěřitelné, jak rychle ti lidé upadli do stavu nevěry, hledání a uctívání nových bohů, do imorality! Ovšem, když porovnám dobu, ve které jsem vyrostl, s dobou dnešní - proč bych měl být příliš překvapený? Snad alespoň ten náš velekněz Áron mohl trochu protestovat, ne? Ale kdepak! Ještě jim dává rozumy! (verš 2). 

Verše 32:9. a 10. Tohle muselo být opravdu silné pokušení pro Mojžíše! Bůh mu ve skutečnosti říká: „Podívej se já se jich zbavím a z Tebe, jako kdysi z Abraháma, udělám veliký národ, jak jsem to chtěl udělat s nimi." A teď si hlavně povšimni té formy tohoto dialogu! Mojžíš odporuje Bohu právě tak, jako by mluvil s člověkem! Není v tom ani "za mák" toho obřadně-pobožného pathosu, kterým se, hlavně v Čechách (v USA jsem se s tím setkal jen výjimečně), mluví s Bohem! Kdyby lidé mluvili s Bohem upřímně a poctivě, bez toho "show stylu," byly by veškeré kostelní obřady mnohem vzrušující a přitažlivější! Podívej se, co vlastně Mojžíš Bohu říká: "Pane, zdá se, že se mýlíš! Nevzpomínám si, že bych já býval přivedl nějaké lidi z Egypta! A dále - to nejsou mojí lidé, toto jsou Tví lidé! Z Egypta vyšli Tvou mocnou rukou! Já bych to býval nikdy nesvedl! Když už si je vyvedl ven, co se stane, když je nedovedeš do Zaslíbené Země? Co řeknou Egypťané? Řeknou, že jsi sice byl schopen vyvést je z Egypta, ale už jsi nestačil to dovést do konce! Toto jsou Tví lidé Bože - a Ty jsi slíbil, že se o ně postaráš!" Takováto modlitba dovede pohnout Boží rukou! Jistě, my vždy dostaneme odpovědi na naše prosby, ale povětšinou je to "Ne," protože se nemodlíme podle Jeho vůle! A pakliže se Ti zdá ten můj pohled "neuctivý", povšimni si laskavě, že Bůh Mojžíše za ten jeho "monolog" ani nepokáral! 

Teď trochu něčeho k zasmání - při vší té tragedii toho dne. Podívej se, jak ve verších 22-24 náš "starej dobrej Áron" se z toho chce nějak vyvléknout: "To já nic, to ti lidé - a potom, samozřejmě, ten oheň!" A teď by to ještě svedl na Mojžíše, jako že se tam někde zapovídal a lidé ztratili trpělivost a - víru! "My ne, Mojžíši - to Ty a Bůh! A kdyby tady nebyl ten oheň (a oheň je Tvůj vynález Bože!). Já jen tak to zlato hodil do ohníčku a vyběhlo tele!" Připomíná mi to Adama, blahé paměti, když odpovídá Bohu: "To ta ženská, kterou Ty jsi přivedl..." To jsme my lidé... 

Verš 32:24. Nechtěl bych se "hádat" o slovíčka, ale tohle je dopis od Boha a proto trvám na: "e’gel" je v hebrejštině tele - ne býček! 

A Mojžíš, ve verši 32:31., se obrací k Bohu a udělá to, co každý z nás musí udělat, než se bude moci postavit před Boha: Uznat a přiznat svůj hřích! Ty musíš říci Bohu: "Ano, můj Bože - pravdu máš Ty! Já jsem zhřešil a prosím Tě, abys mně očistil. Nikdo jiný, nežli Ty, to udělat nemůže. Je to má vina - odpusť mi...“ 



Kapitola 33. 

Bůh pomalu připravuje Izrael na příchod do Zaslíbené Země. Toto vše, uvidíme hlavně v knize Numeri. Leviticus pokračuje v instrukcích kolem svatyně a obřadů s ní spojených. Ty ozdoby. Lidé si (snad) počali uvědomovat, že vlastně nosí náušnice, kterými se v Egyptě uctívali bozi. Bylo to něco, jako když dnes lidé nosí křížky. Malé, velké, zlaté, stříbrné, jsou pravě tak bez jakéhokoliv významu! Téměř každá "noční můra" v ulicích Prahy nosí křížek! Pro štěstí! 



Verše 33:8., 9. To stejné: Pravda, Mojžíš mluvil s Bohem tváří v tvář a - přesto - Mojžíš Boha Otce neuzřel! (viz verš 20.) 

Verš 33:19. Jde mi mráz po zádech, když si uvědomím, co by se stalo, kdyby náš Bůh nebyl dobrý, trpělivý, odpouštějící, laskavý a plný té nepochopitelně veliké lásky! Kdyby to byl, dejme tomu, nějaký démon! Démon absolutně inteligentní, všemohoucí a tak dále, ale bez těch vlastností, pro které my Ho milujeme! A ten démon by, se sladkým úsměvem, řekl: "Smiluji se, nad kým se smiluji!" 



Kapitola 34. 

Bůh píše Desatero podruhé, když ty první desky Mojžíš, ve svém hněvu nad tou spouští v izraelském táboře rozbil. 

Verše 34:6. a 7. Bůh nikdy nezamhouří oči nad hříchem! Tvůj hřích Ti může odpustit, vymazat, ale jen pod podmínkou, že někdo za ten Tvůj hřích zaplatil svým životem! "Duše, která zhřeší - zemře!" (Ezechiel 18:4 a 20). Bůh nemůže říci: "Já na tvůj hřích zapomenu!" Nemůže! Někdo za ten hřích musí zaplatit! A tady přichází na scénu Spasitel. Ale ani On, Kristus, přes všechnu tu lásku, kterou pro Tebe má, Ti nemůže pomoci, pakliže Ho jako Spasitele nepřijmeš! 

Verš 34:14. Ano, náš Bůh je velmi žárlivý! Nikdy nebude snášet ještě nějakého jiného Boha vedle sebe! Bůh je varuje, protože Kanaan, kam šli, byl plný modlo služebnictví. 

Verš 34:26. Jsou některá nařízení, kterým, přiznám se, nerozumím - a pokud vím, nikdo jiný také ne! Ale toto jsem kdesi vyčetl: "Vařit kůzle v matčině mléku, byl jeden z těch odporných obřadů Kanaanských pohanů..." 



Kapitola 35. 

Bůh znovu klade důraz na dodržování dne odpočinku, sabatu. Zprvu tento den platil pro celé lidstvo. Později, jak se lidé začali od Boha vzdalovat, přestali Ho uctívat a začali se klanět tvoru. Nyní Bůh říká, že je to speciální znak mezi Ním a Izraelem. Ale pro židovský národ to bylo závazné pod trestem smrti! 

Verše 35:4 - 9. Někdo by se mohl zeptat, odkud děti Izraele vzaly tyto krásné věci. Když se vrátíš zpět do dne, kdy Izraelský národ odcházel z Egypta (12:35, 36), Židé dostávali dary od Egypťanů, kteří byli rádi, že odcházejí... 



Kapitola 36. 

Tato nás vrací opět ke stavbě svatyně. Nezapomeň, že ta svatyně je vlastně Boží obraz Krista! Ty všechny oběti, ty všechny symboly, to všechno mělo, tak nějak, "namalovat" v srdcích dětí Izraele obraz - nebo předobraz - toho slíbeného Mesiáše, aby, až jednou se na této Zemi objeví, Ho Židé okamžitě poznali! Jak to nakonec dopadlo, už víme. 

Povšimni si verše 36:5. Už jsem se o tom sice zmínil, ale je to tak unikátní v historii lidstva, že na to poukazuji ještě jednou. Ano, Bůh si přeje, abychom dávali s radostí a ne z donucení. Ježíš praví, že "je lepší dávat, než dostávat". 



Kapitola 37. 

Ta celá svatyně se skládala ze tří částí. První bylo prostranství, obehnané lněným plotem. Druhá, uzavřená část, byla Svatá místnost, kde se uctívalo. Třetí, oddělená závěsem, byla ta Nejsvětější Místnost, kde stála Archa Úmluvy, a kam chodil pouze velekněz - a to jenom jednou za rok, v Den Smíření, aby postříkal krví obětního zvířete příkrov schránky. To byla vrchní strana Archy, kde stály dvě zlaté sochy cherubínů s rozprostřenými křídly. Překrývaly prostřední část víka, která se nazývala v hebrejštině "kapporeth." Volně přeloženo "sídlo milosrdenství." A příteli, opět jsme u toho stejného Božího principu: "Kde uvidím tu krev, ten dům pominu." "Bez prolité krve, není odpuštění." (Židům 9:22) "získal krví svého Syna." (Skutky 20:28). A v tomto výpočtu bych mohl pokračovat po hodiny! Prolitá krev nevinné oběti je podmínkou, kterou Bůh ustanovil pro odpuštění hříchů! A tuto podmínku buď přijmeš nebo nepřijmeš! O tomto námětu Bůh diskutovat nebude! Ano, On má pro každého dostatek milosrdenství - musíš však přijít k Němu s prázdnýma rukama a On je naplní! Já nemám nic, ty nemáš nic, čím bychom Bohu "zaplatili" za "vyprání" naší špíny! A špinavého Tě do svého domu nepustí! 



Kapitola 38. 

Verš 38:1. Tento mosazný oltář byl jediný v celém Izraeli. Žádný jiný nemohl být postaven! A opět obraz Krista: "Já jsem ta jediná Cesta k Bohu!" A dovol, abych to opět zdůraznil (a udělám to ještě vícekrát!): Kristův život Tě nespasí! Jeho život nás odsuzuje všechny! Spasí Jeho smrt ! Vezmi to jinak: Tato kniha, Bible, a hlavně ten svatostánek, jsou jako obrázková kniha. Pakliže se dobře podíváš na ty obrázky, pochopíš, že Kristův život, ani Jeho učení, Tě nemůže zachránit, spasit! Proč? Protože NIKDY nebudeš schopný se měřit s příkladem Jeho života a učení! Takové nesmysly, které tvrdí opak, byly rozšiřovány křesťanským liberalismem po celá desetiletí - a podívej se, kde jsme! Je na čase, aby na to někdo poukázal! Kristovo učení Tě nezachrání, Jeho smrt Tě spasit může! Ano, příteli, za Tvé hříchy někdo musí prolít krev! Nevinnou krev, nezapomeň! A to vylučuje okamžitě mně, Tebe, a kohokoliv jiného z nás, lidí! Byl pouze jeden ten mosazný oltář v celém Izraeli - je pouze jeden Boží Syn! Mnoho lidí si dnes hraje na "kostel," a málokdo z nich je "znovu-zrozený!" Ježíš, když mluví k Nikodémovi (a ten byl jeden z těch, kteří uvěřili, že Ježíš byl poslán od Boha), praví: "Musíš se narodit znovu!" 



Kapitola 39. 

Nebudu popisovat všechny ty před-obrazy Mesiáše které jsou zde, protože bych se opakoval. Jenom ještě "zavrtám" do jedné z těch hlubokých mystérií, kterým - pakliže kdy vůbec porozumíme - bude to až "doma." Tady na Zemi ne! Říci, že Bůh zemřel na tom kříži, není, možná, tak zcela přesné. Když Ježíš Kristus na tom kříži propustil svého ducha, byl "oddělen" od Otce. To je pravda. Je pravdou také ta skutečnost, že na čas (?) vznikla "trhlina" v Boží Trojici, když se Kristus stal hříchem za nás. Bůh-Syn, který hřích neznal! Ale v tom stejném okamžiku "Bůh byl v Kristu a v Něm usmiřoval svět se sebou" (2Korint.5:19). To je příteli záhada, kterou nejsem schopen pochopit! 



Kapitola 40. 

Když se Pavel v knize "Římanům" snaží odlišit Izraelity od národů druhých, jako jeden z rozdílů popisuje tuto slávu Boží. Izrael byl jediný národ mezi všemi národy, který měl kdy ve svém středu Boží Slávu! A ta ho vedla po celou dobu tou hroznou divočinou. Pakliže se ten oblak nad svatyní zdvihl, šli dál. Když ne, zůstali. Izraelité se nikdy nespoléhali na nic jiného, než na tu viditelnou přítomnost Boha. Nikdy nehlasovali, zda se půjde dál. Mojžíš nikdy sám také podobné rozhodnutí neudělal. 

Občas v dnešních kostelech říkáme, že Kristus je Hlavou naší Církve. Je opravdu Hlavou? Chodíme se svými problémy za kazatelem, pastorem, knězem. Je spousta problémů, se kterými vám nikdo z lidí pomoci nemůže. Ale i dnes, všude kolem nás Křesťanů, je ten "Oblak Boží slávy." Neviditelný, ale skutečný. Je to Boží Duch. Proč myslíš, že Jej zde Ježíš ponechal? Ale je tak zanedbávaný! Otec Stvořitel, Kristus Spasitel a Svatý Duch Učitel. Už jsi je někdy požádal o radu a pomoc? 

Tím končí kniha Exodus. Začala někde v egyptských cihelnách a uzavírá se nádherou oblaku Boží Slávy na poušti.