Převzato ze stránek: http://biblickestudie.cz/
Sobotanebo neděle?
Studieo závaznosti zachovávání týdenních sobot
pronovozákonní církev
Pavel Škoda B.Th.
Sobota nebo neděle?
Poslední úprava: 4/2012
Úvod
Na úvod si definujme základní fakta a základní otázky, na kterév této práci budeme hledat odpověď:
Fakta
1.Bůh po stvoření světa odpočinul sedmý den, který požehnal aposvětil.
2. Požadavek zachovávat sobotu je součástídesatera jako jeho čtvrté přikázání.
3. V Novém zákoněnenajdeme žádné definitivní vyjádření, určující, žekřesťané mají světit nějaký konkrétní den.
4. Kristovacírkev ve svých počátcích zachovávala sobotu a scházela sezároveň i v neděli.
Otázky
1.Ustanovuje Bůh sedmý den stvoření pravidelnou týdenní sobotu?
2. Komu je určeno desatero a jaká je jeho platnost včetněčtvrtého přikázání?
3. Co nám Nový zákon říká o dnuodpočinku a dnu bohoslužby Kristovy církve?
4. Kdy a pročcírkev opustila zachovávání soboty a ponechala pouze neděli jakoden společných bohoslužeb?
1. SOBOTA A STVOŘITELSKÝ TÝDEN
Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dnepřestal konat [jišbot] veškeré své dílo. A Bůh požehnal aposvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat [šabat] veškerésvé stvořitelské dílo. (Gn 2,2-3)
Pro zastánce stálé platnosti zachovávání soboty máinterpretace tohoto textu klíčovou důležitost, protože s jehovýkladem stojí či padá teorie o univerzální platnosti sobotypro celé lidstvo. Pokud taková platnost existuje, je zachovávánísoboty závazné i pro nás dnes.
Níže je v sedmi bodech provedeno zhodnocení uvedených dvou veršůs cílem zodpovědět otázku: Ustanovuje Bůh sedmý den stvořenípravidelnou týdenní sobotu a dává prvním lidem příkaz k jejímudodržování?
1. Text nikde neříká, že Bůh požehnal a posvětil KAŽDÝsedmý den, ale že požehnal a posvětil JEDEN JEDINÝ konkrétníden a to sedmý den, který následoval po šesti stvořitelskýchdnech.
2. Text také nikde neříká, že tento sedmý den byl určenjako odpočinek pro Adama a Evu, ale že v tento den Bůh sámpřestal konat své dílo, tedy On sám "odpočinul" od svéstvořitelské aktivity. Sedmý den od počátku stvoření byl,stejně jako šest předchozích stvořitelských dní, pouze avýhradně o tom, co dělal resp. nedělal Bůh a nikoli o tom, comají či nemají dělat lidé.
Pozn.: Sedmý den od počátkustvoření nemůže vypovídat o odpočinku určeném pro Adama aEvu, protože ti pravděpodobně ještě žádný fyzický odpočineknepotřebovali - jejich existence trvala zatím pouze jedenjediný den. Je také diskutabilní, zda by v podmínkách dokonaléhosvěta, jakým byl Eden, bylo i v budoucnu pro „nepadlé“ lidifyzicky potřebné každý sedmý den odpočívat.
3. Adam sEvou nepotřebovali zvláštní vyhrazený čas pro vztah se svýmStvořitelem. Byly to dokonalé lidské bytosti, a byliproto ve společenství s Bohem neustále. Pravidelné týdennísoboty s cílem zajistit společenství Boha a lidí tedy před pádemčlověka do hříchu postrádají svůj smysl.
4. Protože Bůh je duchovní bytost (J 4,24), je třebavýznam sedmého dne hledat jinde než v potřebě Boha fyzickyodpočívat. Den to bezpochyby významný byl, protože ho Bůhpožehnal a posvětil. Význam sedmého dne od počátku stvoření,zdá se, spočívá právě v jeho jedinečnosti, tedy v tom, žeto byl první den po dokončeném stvoření, a tedy vlastně jakási"startovní čára" dějin lidstva. Výjimečnost tohotodne s největší pravděpodobností spočívá v tom, že od tétochvíle se začíná rozvíjet vztah mezi člověkem a Bohem. Bůh vtento den přestal tvořit a svoji pozornost obrátil na vztah meziním a prvními lidmi a tím učinil tento den zvlášť výjimečným.Boží požehnání a posvěcení se tak spíše než dnesamotného týká jeho náplně, a tou je počátek vztahu meziStvořitelem a člověkem.
M. Bič píše: "Smysl stvoření vidí Písmo ve dni sedmémčili v odpočinutí. Jsou tu předpoklady pro obecenství. Bůh,který mohl tvořit bez přerušení dál a dál, z lásky ke svémustvoření přestal. (Výklady k SZ, díl I., str.28)
Pozn.: jako nedokonalá ilustracemůže posloužit například analogie s požehnáním oddávajícíhosvatebčanům o svatebním dnu, protože zde začíná jejichvzájemná životní cesta. Svatební den se pak v životěnovomanželů již více neopakuje, ale jeho význam pro jejichspolečný život je trvalý.
Exkurz:
Požehnánía posvěcení v Gn 2,3:
Bylo přesvědčivěprokázáno, že oba tyto termíny jsou zdesynonyma...požehnání sedmého dne je vysvětleno vtermínu "posvěcení", tj. oddělení a vyvolení. Bůhoddělil sedmý den; toto interpretujeme v termínecheschatologického, proleptického znamení ukazujícího na budoucíodpočinek. Tedy výrok z Gn 2,3 je třeba chápat nikolijako požehnání Sabbatu (dle našeho chápání Ex 20,11takovéto požehnání doprovázelo inauguraci Sabbatu na Sinaji),ale ve významu konečného odpočinku pro Boží lid. Pochopenítermínů posvěcení a požehnání sedmého dne stvoření veschatologickém smyslu však neznamená, že Gn 2,2.3 nemážádný vztah k řádu stvoření. Ve skutečnosti....sejedná o vyvrcholení celé pasáže Gn 1,1-2,3. ....Sedmý den Bůh prohlásil své stvoření za oficiálně dokončenéa ukázal, že jeho dílo je následováno obdobím kontemplace aodpočinku.... to ukazuje, že cílem stvoření nenílidstvo, ale že veškerá Boží stvořitelská aktivita plyne douniverzálního období odpočinku. Tajemství sedméhodne nemůže být vysvětleno v lidských termínech, ale nacházísvůj cíl a řešení ve zjevení daném v Nové smlouvě. Božíposlední stvořitelský čin není stvoření člověka, alevytvoření období odpočinku pro lidstvo. (D. A.Carson, From Sabbath to Lord's Day, str.29-30)
5. Je zde však také MOŽNOST, že Boží činnost všesti dnech a Boží odpočinutí v den sedmý měly být vzorempro životní rytmus lidí. Bůh bezpochyby mohl svět stvořit vjednom dni a mohl ho také tvořit déle než 6 dní. Protože hovšak stvořil v šesti dnech a v den sedmý odpočinul, může tobýt pro člověka zamýšleno jako příklad. S jistotou to všaknevíme, Písmo zde mlčí. Nemáme žádný doklad o tom, žeby týdenní cyklus byl lidem po stvoření světa nařízen a nemámežádný doklad o tom, že by byl lidmi dodržován. V celéknize Genesis nalezneme pouze těchto dalších šest zmínek oobdobí sedmi dnů:
„neboťjiž za sedm dní sešlu na zemi déšť, kterýpotrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí.“ (Gn 7,4)
Posedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy. (Gn7,10)
Čekal ještě dalších sedm dnía znovu vypustil holubici z archy. (Gn 8,10)
Čekal ještědalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se všakk němu zpátky nevrátila. (Gn 8,12)
Vyplň týdentéto; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužitibudeš u mne ještě sedm let jiných. (Gen 29:27 BKR). ČEPpřekládá volněji: Zůstaň u ní po celý svatebnítýden;... (Gn 29,27 CEP)
Jákob tak učinil azůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženusvou dceru Ráchel. (Gn 29,28 CEP)
Pozn.:týden[šbua] doslova: obdobísedmi (tj. dní,let apod.). Jednotka času v Gn 29,27.28 není specifikována.V našem textu překladatelé z kontextu předpokládají, že jemyšleno sedm dní.
Zdauvedené verše dokládají používání týdenních cyklů prodělení času a nebo jde pouze o použití čísla 7, kterému je vPísmu dána zvláštní symbolická důležitost, nevíme. I kdybyvšak zmíněné narážky prokazovaly dělení času lidmi natýdenní (sedmidenní) periody, absence jasného Božího příkazudodržovat sedmý den odpočinku vede k závěru, že šabbat v tomsmyslu, jak je definován ve čtvrtém přikázání desatera, v doběpřed Mojžíšem dodržován nebyl. Spíše můžeme říci, želidé se možná inspirovali Božím příkladem 6 + 1 stvořitelskýchdní k tomu, aby si dělili čas na práci a odpočinek dosedmidenních cyklů.
Exkurz:
Nejranější důkaz o používání 7-denníhotýdne u Židů se objevuje až v Babylónském zajetí v 6.století př. n. l.
Různénárody v historii používali různě dlouhé týdny, příklady:
10-dennítýden: Egypťané a Číňané
9-dennítýden: Keltové
8-dennítýden: staří Etruskové od cca 8-7. stol. př. n. l. 8-dennítýden byl znám jako tzv. nundinální cyklus. Kolem 6. století př.n. l. tento týden přijali Římané. Jak se Řím postupněrozpínal, setkal se s praxí 7-denního týdne a po jistou dobu obatypy týdnů koexistovaly v Ŕímské říši současně. Postupněvšak zvítězil 7-denní týden a 8-denní navždy zmizel zhistorie. Oficiálně prosadil 7-denní týden císař Konstantin vr. 321 n.l.
5-dennítýden: Babylóňané
6. Je však také zřejmé, že v jistém smyslu Božíodpočinek od sedmého dne po začátku stvoření trvá neustále. Bůh v tomto smyslu, tj. ve smyslu absence své tvůrčí činnosti,pokračuje ve svém odpočinku i po sedmém dnu:
...sedmého dne přestal konat veškeré svédílo. (Gn 2,2)
Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jakbylo řečeno: 'Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutínevejdou!' To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá odchvíle, kdy stvořil svět. (Žd 4,3)
Tato skutečnost je také potvrzena výrazovými prostředkyhebrejského jazyka: každý ze šesti stvořitelských dnů jezakončen frází "byl večer a bylo jitro den ..."Tato fráze jednoznačně limituje rozsah každého z těchto dnů na24 hodin. U sedmého dne však tato fráze zcela chybí, a tímje v kontextu s předchozími dny jasně řečeno, že událostisedmého dne nejsou omezeny na samotný sedmý den, ale že hopřesahují a trvají neustále, resp. nemají ohraničenou platnost.
Exkurz:
Sedmý denreprezentuje dokončení celého stvoření a proto v jeho požehnáníje požehnáno celé stvoření. Tak je tento den ve vztahu kpředchozím šesti dnům a zároveň je odlišný, protože nemážádné hranice. Šest dní má svůj cíl v sedmém dnu, který jeodlišný od ostatních, a to je důvod požehnání a posvěcenítohoto sedmého dne. (A. T. Lincoln, D.A.Carson, ed.,From Sabbath to Lord’s Day, str. 348.)
Od sedmého dne se tak neustále rozvíjí vztah Boha a lidí.Boží odpočinutí tedy trvá nepřetržitě od sedmého dnestvoření, a ne pouze v pravidelných sedmidenních periodách.To je další argument proti tvrzení, že sedmý den od počátkusvého stvoření Bůh ustanovuje pravidelnou týdenní sobotu podlevzoru, jakým On sám odpočinul.
Exkurz:
Po pádu lidí do hříchu všaktrvalý Boží odpočinek přestal být pro člověka dostupný a Bůhproto započal s realizací plánu spasení pro člověka. DoBožího odpočinutí měl vejít nejprve Boží vyvolený lid,Izrael, v Kenaanské zemi a nyní skrze víru ve vzkříšenéhoKrista do Božího odpočinutí mohou vejít všichni lidé.
Nyní, v době Nové smlouvy,lidé mohou opět zakusit Boží stvořitelskou a spasitelnouaktivitu a stát se novým stvořením v Kristu Ježíši:
Ježíš jim ale odpověděl:"Můj Otec až doposud pracuje; i já pracuji." (J5,17 NKB)
Kdoje v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo - hle, je tu nové!(2Kor 5,17 B21)
Zároveňs touto zvláštní Boží aktivitou ve prospěch člověka, kterýuvěří Kristu, trvá stále i Jeho odpočinutí a obrácení lidédo něj mohou vstoupit pouze vírou (a nikoli dodržovánímpravidelného dne odpočinku):
Zaslíbení o vstupu do jehoodpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, žeje někdo z vás minul... Do odpočinku tedy vcházímejen my, kteří jsme uvěřili...Vždyť ten, kdo vstoupildo jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůhodpočinul od svých. Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, abysnad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti. (Žd 4,1.3.10.11 B21)
Máme zde tedy stále trvajícíBoží odpočinutí, které je otevřeno pro člověka, ale takéjeho spasitelnou aktivitu, která člověku umožňuje do tohotoodpočinutí vejít. Oba tyto aspekty Boží existence se vzájemnědoplňují a nevylučují.
Písmo mluví i o tom, že Bůhještě jednou na konci dějin projeví plně svoji stvořitelskouaktivitu a stvoří novou zemi a nové nebe. Pak přijde již ničímnerušený dokonalý odpočinek Boha a jeho stvoření, jak hopopisuje Jan ve Zjevení 21. kapitole:
Potom jsem uviděl nové nebea novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře jižnebylo... Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setřekaždou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik anibolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ Ten, kterýseděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekltaké: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ Pak miřekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dámžíznícímu zdarma napít z pramene vody života. Kdo vítězí,dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi budesynem. (Zj 21,1.3-7 B21)
7. Ve čtvrtém přikázání (Ex 20,8.11) se vyskytujedvakrát podstatné jméno [jom hašabbat] denodpočinku, den šabbatu. Avšak v popisu sedméhodne od počátku stvoření (Gn 2,2.3) se výraz sobota [šabbat]nevyskytuje. Je zde pouze dvakrát slovesoodpočinout (v imperfektu [jišbot] a v perfektu[šabat]). Sedmý den od počátku stvoření tedy nebylpojmenován sobota [šabbat]. Je v Genesis označen pouze jakosedmý den bez specifického pojmenování.
Exkurz:
[šabbat] (podstatnéjméno) = odpočinek, šabbat, sobota
[šabat] (sloveso - Qalperfektum. 3.os. sg. od kořene šbt) = přestalpracovat, odpočinul
[jišbot] (sloveso - Qalimperfektum. 3.os. sg. od kořene šbt) =přestává/přestane pracovat, odpočívá/odpočine
Závěr
Vezprávě o stvoření se nevyskytuje výraz sobota [šabbat]Je zde pouze informace, že Bůh sedmého dne odpočinul. Můžeme sepouze dohadovat, že se lidé na blízkém východě v době předMojžíšem inspirovali touto zprávou o stvoření a začali dělitsvůj čas na sedmitýdenní cykly. Žádné důkazy, ani v Písmuani z archeologie pro to však nemáme. Jisté pouze je, že aždo vysvobození Izraele z Egypta není v Písmu jediné slovo ododržování dne odpočinku. V žádné z 50 kapitol knihyGenesis nenajdeme jedinou zmínku o zachovávání soboty. Aždo Exodu to zahrnuje období cca 2500 let! Sobota není zmíněnav souvislosti s žádným z patriarchů a není zmíněna ani přiustanovení smlouvy Hospodina s Noemem ani později s Abrahamem. Lzetedy uzavřít, že sobota čtvrtého přikázání nemáuniverzální, obecnou platnost pro celé lidstvo od počátku dějin,ale je omezena svojí platností pouze na Mojžíšem předanousmlouvu Hospodina s Izraelským národem.
Exkurz:
Citátyz biblických slovníků k heslu Sobota:
Vknize Genesis o sabatu kromě zprávy o stvoření žádné zmínkynejsou. (Nový Biblický slovník, str. 892)
Původsoboty a to, jak byla v nejstarších dobách svěcena u Izraelců,je dosud zahalen v temnotě. (Novotný, Biblický slovník, str.934)
Jestliženemůžeme vysledovat žádné zachovávání týdenní soboty předMojžíšem, můžeme si alespoň být jisti, že to byla jedno znařízení, které bylo dáno Izraeli. (International StandardBible Encyclopedia)
2. SOBOTA, DESATERO A MOJŽÍŠŮV ZÁKON
1. První zmínka o sobotě v Bibli
Hospodinřekl Mojžíšovi: "Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe.Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak jepodrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli.Když budou připravovat, co přinesou, ať je toho šestého dnedvakrát tolik, než co nasbírají každodenně."...Kdyžpřesto někteří z lidu sedmého dne vyšli, aby sbírali, nicnenašli. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho se budetezpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů? Hleďte,vždyť Hospodin vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestéhodne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, aťnikdo sedmého dne nevychází ze svého místa." Lidtedy sedmého dne odpočíval. (Ex 16,4-5.27-30)
Vpříběhu o maně z nebe Hospodin učí svůj vyvolený národ nanázorném příkladu, že v den odpočinku nemají pracovat. Hleďte, vždyť Hospodin vámdal den odpočinku. (Ex 16,29). Text říká,komu Hospodin dal den odpočinku: "vám",tj. zachráněnému Izraelskému národu. A proti i "vám"dávám v pátek manu na dva dny. Proč by jim to musel Bůhzdůrazňovat, kdyby sobota byla samozřejmostí již od založenísvěta? Vždyť pokud by tomu tak bylo, jak to, že by o ní Izraelcinic nevěděli? I kdyby ji nemohli dodržovat v Egyptě, jistě by sealespoň vyprávění o dodržování sedmého dne předávalo zgenerace na generaci. Z příběhu však vidíme, že lid se teprvepo svém vysvobození z Egypta seznamuje s přikázáním dodržovatden odpočinku a jak ho zachovávat.
Exkurz:
Žese jedná o první zmínku v Tóře a tedy o ustanovení soboty,podporuje i hebrejská gramatika:
VEx 16,21 a 16,25 je podstatné jméno [šabbat] uvedeno bez členu,protože se jedná o první výskyt a ustanovení tohoto svátku vtextu Tóry. Všechny následné výskyty výrazu [šabbat] již členmají, protože se jedná o již známý svátek (Ex16,29; 20,11,Dt 5,12 aj.).
Stejný gramatický jev pozorujeme i u všechostatních svátků v textu Tóry (velikonoce, svátek nekvašenýchchlebů aj.).
Možná(viz předchozí oddíl) Izraelci znali dělení času na sedmidennícykly, avšak význam soboty ve vztahu k Hospodinu jim byl sdělen ažMojžíšem. Událost s manou měla, zdá se, Izraelskýnárod připravit na přijetí zákona, který jim byl předán naSinaji brzy po této zkušenosti a v němž je sobota určena jakoznamení celé smlouvy.
2. Vydání desatera na hoře Sinaj
NaSinaji Hospodin předává skrze Mojžíše svému vyvolenému liduna kamenných deskách desatero - základ (jádro) své smlouvy.Později Mojžíš sepisuje Tóru (pět knih), do které začleňujei desatero. Tóra pak jako celek tvoří závazný soubor pravidel anařízení od Hospodina pro Izraelský národ.
Prodiskuzi o sobotě je důležité rozpoznat, komu je tato smlouva, tj.Mojžíšův zákon, určena. Smlouva a i její znamení (sobota)jsou totiž závazné pouze pro toho, s kým je tato smlouvauzavřena.
Nahoru Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval.Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízenía příkazy. Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu,skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy,nařízení a zákony (Neh 9,13-14 B21)
ZNehemjášových slov jednoznačně plyne, že desatero včetněsoboty i všechny ostatní Mojžíšovy zákony nebyly určeny celémulidstvu, ale byly dány specificky a v konkrétním okamžikuhistorie výhradně pro vyvolený Izraelský národ. Odpočineksedmého dne mohl teoreticky být praktikován již dříve, alepouze Izraelskému národu bylo dáno POZNAT tento den odpočinku.Hebrejský výraz poznat [jada] znamená velmi osobní ahluboké seznámení se s objektem poznávání (když Adam poznal[jada] Evu, tak otěhotněla). Jen Izraeli byl zjeven novýsmysl soboty, resp. jen pro Izrael dostala sobota hluboký smysl vevztahu k Hospodinu. Zřejmě proto až teprve nyní v desateruje sedmý den pojmenován jako šabbat (sobota).
3. Sobota - znamení smlouvy mezi Hospodinem a vyvoleným Izraelskýmnárodem
"Promluvk Izraelcům: Dbejte na mé dnyodpočinku; to je znamenímezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení,abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. Budete dbát naden odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musízemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, budevyobcován ze společenství svého lidu. Šest dní se budepracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinůvsvatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v denodpočinku, musí zemřít. Ať tedy Izraelci dbají na denodpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnousmlouvu. To je provždy platné znamení mezi mnou a synyIzraele. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, alesedmého dne odpočinul aoddechl si. (Ex 31,13-17)
Sobotačtvrtého přikázání je znamením smlouvy vydanéHospodinem na Sinaji pro jeho vyvolený národ. Stejně jakoobřízka byla znamením smlouvy Hospodina s Abrahamem, tak týdennísobota je znamením smlouvy Hospodina s celým Izraelským národem.Z toho plynou dva závažné důsledky:
1. Znameníbez smlouvy nemá smysl, proto týdenní zachovávání soboty (vtom smyslu jak je dáno ve čtvrtém přikázání) nemohlo existovatpřed ustanovením této smlouvy.
2.Dodržovat znamení smlouvy je závazné pouze pro toho, s kým bylasmlouva uzavřena, tj právě a pouze pro Izraelský národse kterým Hospodin uzavřel smlouvu.
Dálev knize Deuteronomium v 5. kapitole Mojžíš opakuje desatero a vjeho úvodu je zde jednoznačně řečeno, že tato smlouva neplatiladříve, ale byla ustanovena až s Izraelským národem:
Tutosmlouvu Hospodin neuzavřel snašimi otci, ale s námi, kteří tu dnes jsme, s námivšemi, kteří žijeme. (Dt 5,3 B21).
pozn.ČEP zde přidává slovo "jen", aby otupiljednoznačný význam tohoto textu. V původním hebrejském textuvšak slovo "jen" není.
Prorok Ezechiel o mnoho století později potvrzuje Mojžíšovaslova. Sobota zůstává znamením mezi Hospodinem a vyvolenýmIzraelským národem:
I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Lidský synu, mluvk izraelským starším a řekni jim: »Toto pravíPanovník Hospodin: ... Dal jsem jim[Izraelskému národu] také své dny odpočinku, abybyly znamením mezimnou a jimi, aby věděli, že já Hospodin je posvěcuji...Svěťtemé dny odpočinku a budou znamením mezimnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh. (Ez20,2.3.12.20)
Exkurz:
Hospodinovasmlouva s Noem je platná pro celé lidstvo a jejím znamenímje duha. Znamením smlouvy s Abrahamem bylaobřízka. Tato smlouva platila pouze pro Abrahamovypotomky. Obřízka není závazná pro křesťany (Sk 15,28.29)ale přesto mohl ap. Pavel napsat, že zaslíbení danéAbrahamovi a potvrzené obřízkou se v Novém zákoně vztahujena všechny neobřezané následovníky Krista: Takzůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvuAbrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdonásledují Abrahama vírou. On je otcem nás všech. (Ř 4,16CEP). Podobně sobota byla znamením smlouvy sIzraelem, ale v Novém zákoně se stávají církví (Božímlidem), všichni, kteří následují Krista vírou aniž bymuseli nést znamení vyvoleného národa, tj. zachovávat sobotu.
Exkurz:
PlatnostSinajské smlouvy (a tedy i soboty, která je její součástí ajejím znamením) výhradně po Izraelský národ je také prokázánaodkazy na zemi (půdu), která je jim dána/zaslíbena. Ex 20,12: nazemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.Země je také zahrnuta v legislativě soboty Lv 25,2: Mluv kIzraelcům a řekni jim: Až přijdete do země,kterou vám dávám, bude země slavit odpočinutí, odpočinutíHospodinovo.
Ve čtvrtém přikázání je zároveň s ustanovením znamenísmlouvy (soboty) vždy zároveň ukázáno také na toho, kdo toto znamení (a tím vlastně celou smlouvu) ustanovil:
a) na Boha, který Izraelce vysvobodil s Egypta (Dt 5,15)
b) na Boha, který je stvořitelem světa (Ex 20,11).
Poukázáním na vykupitelskou i stvořitelskou činnostHospodina je zdůrazněna jeho jedinečnost a nadřazenost nadbožstvy ostatních pronárodů Kenaanu, kam Izraelci přijdou. Tytodva aspekty zákonodárce jsou rovnocenně důležité aneoddělitelné.
Spojení požadavku na dodržování soboty a definování Boha jakoStvořitele ve čtvrtém přikázání desatera tedynedokazuje neustálé svěcení soboty od tvoření, aleidentifikuje Izraelskému národu Boha Stvořitele jako toho,kdo určil sobotu za znamení této své nové smlouvy a odkazujena stvoření světa jako na vzor, ze kterého si mají Izraelcivzít příklad jak dělit čas na práci a odpočinek, příkladkterý má Izrael nyní začít následovat.
Exkurz:
Posledníčást verše Ex 20,11 dává Mojžíšovu ustanovení důvod tím,že přebírá terminologii požehnání a posvěcení z Gn 2,2.3 a aplikuje ji specificky na Šabbat. Tím však neimplikuje, žesedmý den z Gn 2,3 byl již šabbatem ustanoveným Bohem prolidstvo. Jak zdůrazňuje H. H. Dressler, přítomné přikázání(čtvrté desatera) je založeno na dřívější události (týdenstvoření) a význam hebrejské konstrukce překládané jako proto[al-ken] je klíčový pro tento výklad, protože častokauzálně spojuje událost v minulosti se situaci, která nastalapozději. V takovém případě se mluví o tzv. etiologiii,kdy přítomné jméno nebo činnost je vysvětlena nazákladě události či příběhu, které se odehrály v minulosti.A právě výraz proto je jedním ze znaků,které určují, že se jedná o etiologii. Ex 20,11 navíc k tétoúvodní formulaci obsahuje další jazykový rys typický proetiologii - slovní hříčku mezi sedmý den a sobotní den. Takovéetilogické pasáže po úvodním proto činásledně mohou mít sloveso v minulém čase,aniž by striktně vyjadřovalo minulé události. Přítomnosttěchto charakteristických jazykových rysů v Ex 20,11 vedek závěru, že verš poskytuje vysvětlení přítomné situace(Mojžíšovy soboty) pomocí odkazu na minulou událost,tj. Boží odpočinek po stvoření a používá terminologii Gn 2,3a hru se slovy, aby tuto souvislost zdůraznil. (D. A.Carson, From Sabbath to Lord’s Day, str. 349)
4. Časový rozsah platnosti Mojžíšova zákona
...Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ alev jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus. Chcitím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech... Bylpřidán kvůli proviněním až do příchodu tohozaslíbeného semene. (Gal 3,16-19 B21)
Ap. Pavel definuje platnost Zákona od určitého okamžiku historie,tj. od Exodu, který se uskutečnil za 430 let od ustanovení smlouvys Abrahamam. A také zde definuje konec platnosti Zákona a tím jepříchod Mesiáše.
5. Je desatero součástí Mojžíšova zákona?
Můžeme se však ptát, zda je desatero součástí Mojžíšovazákona či zda stojí mimo něj a zda tím tedy nemá jiný rozsahplatnosti. Častým argumentem bývá zejména tvrzení, že narozdíl od zbytku Tóry bylo desatero napsáno samotným Bohem nakamenné desky.
Můžeme však říci, že Boží mluvené slovo je méně závaznénež Boží psané slovo? Rozhodně ne.
Hospodin promluvil k Mojžíšovi:... Budu s teboumluvit o všem, co ti pro Izraelce přikážu. (Ex 25,1.22)
Pokud by kamenné desky měli být trvalejší, jak to, že dnesnevíme kde jsou, ale psaný Mojžíšův zákon se dochoval? Zdáse, že kámen neměl být ani tak symbolem věčné platnostidesatera, jako spíše symbolem pevného základu či jádra celéhozákona, který Bůh svému vyvolenému lidu předal skrze Mojžíše.
Desatero bylo následně z kamenných desek přepsáno do Tóry atvoří jeho nedílnou součást. Celá Tóra byla tedy sepsánaMojžíšem a byla nazvána "Kniha zákona". Byla to tatoKniha zákona, ze které Mojžíš předčítal lidu při kodifikacia uzavření smlouvy (Ex 24,3-8).
Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bezvylití krve; když Mojžíš všemu lidu oznámil všeckapřikázání podle zákona, vzal krevtelat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropilknihu Zákona i všechen lid. A řekljim: Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh." (Žd 9,18-20)
Desatero jetedy nade vší pochybnost nedílnou součástí Mojžíšova zákona.
Potvrdil to iKristus, protože vždy, když se odkazoval na zákon, zahrnovaldesatero přikázání ke všem ostatním obsaženým v "knizezákona".
6. Dělí se Mojžíšův zákon na různé typy zákonů, z nichžkaždý má jinou platnost?
Zastánci sobotytvrdí, že platnost ceremoniálních zákonů Tóry byla ukončenapříchodem Krista, ale platnost ostatních zákonů Tóry, zejménatěch, které označují jako "morální", stále trvá.Mezi ně počítají i celé desatero včetně čtvrtého přikázání.
Biblický textale nikde nerozlišuje mezi zákony morálními a ceremoniálními,obětními, civilními aj. Jako čtenáři (a tedy vykladači)Písma můžeme tyto kategorie podle jistých charakteristikrozpoznávat, ale tyto námi rozpoznané kategorie nejsou vlastnímikategoriemi samotných zákonů. Každý zákon napsaný v Tóře,bez ohledu na to jaké má charakteristiky, je nedílnou součástíMojžíšova zákona.
Když Mojžíšpřišel nazpět , vypravoval lidu všechna slovaHospodinova a předložil mu všechnaprávní ustanovení. Všechen lid odpověděl jakojedněmi ústy. Řekli: „Budeme dělat všechno,o čem Hospodin mluvil.“ (Ex 24,3)
Mojžíš tedy znápouze jediný zákon, ve kterém jsou všechna nařízení stejnězávazná a platná.
To potvrzuje i v Novém zákoně Jakub:
Kdo by totižzachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl,provinil se proti všem. (Jak 2,10)
7. Má sobotní přikázání charakter morálního zákona?
Pokudpřeci jen budeme uvažovat nad tím, jak definovat morálnízákon, mohli bychom říci, že je to takový zákon jehožporušení je nemorální. Můžeme tvrdit, že vražda jenemorální, a proto přikázání nezabíjet je morálním zákonem.Nenacházíme pro takový zákon žádnou možnost, jak jeho porušeníospravedlnit. Podobně můžeme přemýšlet například ocizoložství, krádeži apod.
Jakje to však v případě sobotního přikázání? V Písmunacházíme řadu výjimek, kdy není porušení soboty pokládánoza nemorální. Pokud například člověk poruší sobotu, aby činildobré, není zde žádná poškozená strana, nejedná se onemorální čin, vlastně se jedná o pravý opak, tedy o morálněkladné jednání. Zákon o dodržování soboty je vlastně možnénaplnit i jeho porušením. V případě porušení morálníhozákona VŽDY zůstává jedna strana poškozena. To všakneplatí za všech okolností o přikázání dodržovat sobotu. Vpřípadě sobotního přikázání se tedy nemůže jednat o morálnízákon. Chceme-li trvat na dělení zákonů Tóry, pakdodržování sobotního přikázání jednoznačněspadá do kategorie zákonů ceremoniálních.
Sobotaje svojí podstatou ceremoniální zákon: morální zákonje každý zákon, který apeluje na svědomí a nepotřebuje takžádné psané zjevení; avšak co se týká zachováváníurčitého dne či zda zachovávat vůbec nějaký den, o tom našesvědomí mlčí. (D. M. Panton, cited in HeresiesExposed, Compiled by Irvine, pp. 164)
...ačkoli Mojžíšem daná sobota naplňovala lidskou potřebu, tosamé dělal i zákon požadující navrácení půdy v jubilejnírok, nařízený trest za rouhání, mnoho zákonů o jídle atd.Každý, včetně Ježíše (Mk 6,31), by souhlasil, že lidskébytosti potřebují odpočinek; tento závěr všaknemůžeme použit k tvrzení, že z toho důvodu byla sobota"morálním" zákonem, aniž bychom zároveň nebyly nuceniučinit podobné závěry ze všech ostatních prokazatelněužitečných zákonů Staré smlouvy. (D. A. Carson,From Sabbath to Lord's Day, str. 85)
Exkurz:
Jezajímavé, že v Novém zákoně je mnohokrát zmíněno devět zdeseti přikázání desatera.
4.přikázání o zachovávání soboty však nikde zmíněno není.
1.přikázání - Uctívat Boha (53x)
Mt2:2; 2:8; 2:11; 4:9; 4:10; 14:33; 15:9; 28:9; 28:17, Mk 7:7, Lk 4:7;4:8; 24:52, J 4:20,21,22(x2),23,24(x2); 9:38; 12:20, Sk 7:43; 8:27;16:14; 17:23(x2); 18:7; 18:13; 19:27; 24:11,Ř 1:25; 12:1, 1 Kor14:25, Fp 3:3, Ko 2:18, Žd 1:6; 9:1; 9:6; 10:2; 11:21, Zj 4:10;5:14; 7:11; 9:20; 11:1; 11:16; 14:7; 15:4; 19:4; 19:10; 22:8; 22:9
2. přikázání - modlářství(20x)
Sk 15:20,29, Ř 1:25, 1Kor 6:9;8.kap; 10:7,14; 12:2, 2Kor 6:16, 1Te1:9, Ga 5:20, Ef 5:5, Ko 3:5, 1Pe4:3, 1J 5:21, Zj 2:14, 20; 9:20; 21:8; 22:15
3. přikázání - rouhání(4x)
Mt 12:36, Ef 5:4, Ř 2:24, Zj16:9
5. přikázání - ctítrodiče (6x)
Mt 15:5; 19:19, Mk 7:10; 10:19,Lk 18:20, Ef 6:2
6. přikázání - vražda(7x)
Mt 5:21; 19:18, Mk 10:19, Lk18:20, Ř 1:29; 13:9, Jak 2:11
7. přikázání - cizoložství(12x)
Mt 5:27,28,32; 19:9,18, Mk10:11,19, Lk 16:18; 18:20, Ř 13:9, Jak 2:11, 2 Pe 2:14
8. přikázání - krádež(6x)
Mt 19:18, Mk 10:19, Lk 18:20, Ř2:21; 13:9, Ef 4:28
9. přikázání - lhaní (4x)
Mt 15:9; 19:18, Mk 10:19, Lk18:20
10. přikázání - netoužitpo tom, co má jiný (9x)
Mk 7:22, Lk 12:15, Ř 1:29; 7:7;13:9, Ef 5:3, Ko 3:5, Žd 13:5, 2Pe 2:14
Je ovšem třeba zdůraznit, žeNová smlouva neobnovuje těchto devět přikázání, ale používáje pouze jako názorné vyučovací příklady. VNové smlouvě přecházíme od zákona skutků k zákonu víry (Ř3,27). Následovník Krista je žádán zachovávat nikoli desatero,ale něco mnohem náročnějšího: mít vztah s Bohem založený navíře v Krista, mít lásku k druhým a nést břemena jedendruhého:
A to je jehopřikázání: věřit jménu jeho Syna JežíšeKrista a navzájem se milovat, jaknám přikázal. (1J 3,23)
Berte na sebe břemenajedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.(Gal 6,2)
Pokud devět přikázáníopakovaně zmíněných v Nové smlouvě není závaznýchve smyslu doslovné litery, oč méně je pak závazná sobota, kterápatří také do desatera a navíc není v Nové smlouvě anizmíněna!
8. Neoddělitelná svázanost obřízky a soboty
Obřízka je pro Židy vstupní branou k zachovávání Tóry.Proto z jejich pohledu není Židům ani pohanům, kteřípřešli na židovství, dovoleno zachovávat sobotu dokud nejsouobřezáni. To dokládá i citát z Jeruzalémského koncilu:
Tu povstali někteří bratří z farizeů a prohlásili: "Pohanémusí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávaliMojžíšův zákon." (Sk 15,5)
Jeruzalémský koncil se nakonec rozhodl neuvalit na křesťany zpohanů povinnost obřízky a tím zároveň jednoznačně ajednou provždy vyřešil i otázku zachovávání soboty. Vztahmezi obřízkou a sobotou se tak stává jedním ze závažnýchargumentů proti požadavku, aby křesťané zachovávali sobotu idnes.
Exkurz:
S. Bacchiocchi ve své studiipřichází s názorem, že nezávaznost obřízky platila pouze prokřesťany z pohanů, ale pro křesťany ze Židů prý obřízkazůstala povinná. Pokud je ale obřízka nutný předpoklad kzachovávání soboty a sobota, dle obhájců její stálézávaznosti, je morálním zákonem, pak to znamená, že Bůhkaždému "měří jiným metrem", tj. dělá rozdíly mezinárody a lidmi. Písmo však jednoznačně svědčí o nestrannostiBoha vůči lidem (Jb 34,19) a také o tom, že v Kristu Bůh zbořil "zeď", která rozděluje židy a pohany:
V něm je náš mír, on dvojíspojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působísvár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů,aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho novéhočlověka, a tak nastolil mír. (Ef2,14-15)
Proto Bacchiocchiho názor neníudržitelný.
Židé dnes obecně uznávají dva druhy zákonů: Noachitskézákony, které byly dány všem lidem a Tóru, kterábyla dána pouze Izraelskému národu. Noachitských zákonů jesedm. Šest z nich bylo údajně dáno již Adamovi (neklanět semodlám, nebrat Boží jméno nadarmo, soud, nezabíjet, necizoložita nekrást) a sedmé bylo dáno Noemu po potopě (nejíst maso, kterébylo vyříznuto z živého zvířete) - viz Jewish Encyclopedia.Sobota zde nikde není uvedena.
Naopak ohledně soboty a obřízky Židé dodnes zastávají, že:
- sobota nebyla ustanovena od stvoření
- sobota byla dána pouze a výhradně Izraeli
- pohané nemohou zachovávat Mojžíšův zákon dokud nejsouobřezáni, protože pro všechny, kdo mají zachovávat Zákon,platí stejná pravidla (Lv 24,22)
- obřízka reprezentuje doživotní svázanost s celou Tórou
- sobotu i obřízku vnímají v základu jako ceremoniální akt. VLv 23. kap je sobota v seznamu ceremoniálních nařízení
- chápou historii první církve tak, že sobota byla křesťanytéměř ihned po ustanovení církve opouštěna
pozn. V Písmu nalezneme místa,kde je psáno, že Bůh posílal proroky kárat pohanskénárody, ale nikde v Písmu není doloženo, že by je kárali zanedodržování soboty.
př. Stalo se slovoHospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: „Vstaň, jdi doNinive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, kterépáchají, vystoupilo před mou tvář.“ (Jon 1,1.2)
Jak křesťané tak židé dnes souhlasně chápou, že Tóra zdebyla dána proto, aby zřetelně oddělila Židy a pohany. Naopakevangelium dělá pravý opak - boří vše, co Židy apohany rozděluje, a dělá z nich jeden společný Boží lid.
Závěr
Desatero bylo vydáno na hoře Sinaj pro Izraelský národ jakozáklad (jádro) smlouvy a později bylo Mojžíšem zapsáno doknihy a tvoří tak spolu s ostatními zákony jediný celek - Tóru,tj. Mojžíšův zákon. Tato závazná sbírka zákonů"neškatulkuje" jednotlivé zákony dle různýchcharakteristik, ale pojímá všechny jako stejně závazné. Nedílnousoučástí desatera je čtvrté přikázání, které vyžadujezachovávat odpočinutí v den šabbatu, a stává se tak znamenímcelé smlouvy Hospodina s Izraelem. Jako znamení této smlouvy másvoji platnost svázanou výhradně se smlouvou samotnou. Do tétosmlouvy se vchází pouze a jedině skrze obřízku. Platnosttéto smlouvy jako celku, tj. Mojžíšova zákona, začíná naSinaji a končí příchodem Mesiáše.
3. CO NOVÝ ZÁKON ŘÍKÁ O SOBOTĚ?
1. Sobota je učiněna pro člověka (Mk 2,27)
A řekl jim:"Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.(Mk 2,27)
1. Zastáncisoboty zde často argumentují použitým výrazem "pročlověka", že sobota je určena pro lidstvo jako celek aže tedy má globální a neohraničenou platnost.
Nejprve je třebasi uvědomit, že z literárního hlediska je tento Kristův výrokaforismus.
Exkurz:
Aforismus jekrátké rčení, jež je svojí délkou podobné lidovémupořekadlu. Na rozdíl od běžného pořekadla však aforismustéměř vždy obsahuje nějakou hlubší myšlenku, závažnějšíautorův postřeh, neotřelý poetický nápad, osobitý pohled naokolní svět apod. Aforismus je tedy vždy výrazově hlubší amyšlenkově bohatší než tomu bývá u lidových pořekadel,přísloví a obecných frazeologizmů. Aformismus často pracujes jazykovým humorem, nadsázkou, persifláží, ironií, paradoxem,protimluvem či slovní recesí - může se jednat o půvabnou slovníhříčku apod. (Wikipedie)
Dálese podívejme, co říká kontext:
Farizeovése se svojí výtkou obracejí proti učedníků. Jsme stále ještěv době Staré smlouvy a učedníci tedy byli v plném významu židépod zákonem. Farizeové tedy nekritizují chování pohanů, aležidů. Farizeové také věřili, že sobota je pouze proŽidy. Proto pokud by Kristus tvrdil, že sobota platí i propohany, vytvořil by další konflikt mimo rámec diskuze.Kristus však svými slovy mířil jinam - chtěl poukázat naabsurditu rabínských požadavků, které ze soboty činí břemenomísto radosti.
Farizeovéobvinili učedníky z neadekvátního dodržování soboty. Farizeovépřeceňovali význam sobotních omezení a proto jim Kristusodpovídá nikoli tím, že dále rozšiřuje závaznost soboty, alenaopak tím, že její nároky redukuje.
CílemKristovy odpovědi bylo sdělit Farizeům, že sobota by mělasloužit lidem, kteří ji dodržují a ne že tito lidé majísloužit sobotě. Kristus tedy řeší správný význam sobotypro židy a nikoli to, zda se její rozsah platnosti vztahuje i napohany.
Kristusřekl, že sobota je pro člověka, ale neřekl, že je pro všechnylidi. V Kristově výroku je tedy nutno chápat správněvýznam výrazu "člověk" dle kontextu v jakém je Kristempoužit, tj. v tomto případě "člověk" = žid,který je pod zákonem a který má tedy ze zákona závazekdodržovat sobotu.
Exkurz:
Mějmejako příklad větu "obřízka byla pro člověka a ne proanděly". Vyjádření je to pravdivé, ale rozhodně neznamená,že obřízka byla dána pro všechny lidi. Víme, že obřízka jedána pouze židům. Výraz "člověk" je zde použit vužším významu a zahrnuje pouze ty, pro něž je obřízkazávazná, tj. potomky Abrahamamovi, nebo ty, kteří konvertovali kžidovství.
VPísmu máme naopak místa, kde Bůh dává něco všem lidem. Vtakových případech je to ale vždy velmi zřetelně řečeno: Mt28,19; J 3,16; Sk 2,17; 1Tim 2,4; Tit 2,11.
2.Druhým argumentem zastánců globální platnosti sobotyvzhledem k diskutovanému verši je použitý výraz [egeneto](ČEP překládá jako učiněna), který údajně odkazuje na"stvořitelský řád" a ne na Sinajskou smlouvu.
Tentoargument však selhává jak lingvisticky, tak vzhledem ke kontextu.
pozn.Z jazykového hlediska se jedná o aorist mediální a tedy přesnýpřeklad výrazu [egeneto] zní "stala se".Pokud by Marek chtěl říci, že "byla učiněna",musel by použít aorist pasivní [egenethe].
Stejnésloveso je použito také v Gal 3,17, kde odkazuje naustanovení Sinajské smlouvy. Sloveso samotné je zde tedy pouzeopisem Boží činnosti, a nikoli odkazem na jeho stvořitelskouaktivitu. Kontext verše také neposkytuje sebemenší vodítko prospojení se stvořitelským týdnem.
Exkurz:
Výraz [egeneto] jenejblíže námi diskutovanému významu použit u Jan 1,3: Všeckyvěci skrze ně učiněny jsou [egeneto], a bez něho nic neníučiněno [egeneto], což učiněno jest. Jak aleargumentuje D. A. Carson, zde, narozdíl od Marka, je použitapředložka [dia] skrze, která je následována genitivem atak označuje činitele stvoření.
2. Kristus pánem soboty (Mk 2,28)
Protoje Syn člověka pánem i nad sobotou." (Mar 2,28)
Pomineme-liotázku, zda to jsou ještě slova Krista o sobě nebo zda se jednáo komentář Marka, jedná se pouze o výrok potvrzující vztahKrista k sobotě a tím také jeho Božství. Nezapomínejme také,že výrok je pronesen ještě v době Staré smlouvy. Veršneříká nic o platnosti či závaznosti soboty pro věk Novésmlouvy.
3. Nežádoucí útěk v sobotu (Mt 24,20)
Modletese, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. (Mt24,20)
BrányJeruzaléma byly v sobotu vždy zavřeny a to by bylo pro kohokolivážnou překážkou pro útěk z města. Expositor's Commentarytaké uvádí, že cestování pro kohokoli v Palestině v sobotu bybylo obtížné, protože by se dočkal žádné nebo jen velmi malépomoci na cestě. Z Kristových slov je vidět, že očekávalnaplnění popisovaných událostí ještě v době, kdy bude mezimnohými v Palestině stále striktně dodržován Mojžíšůvzákon. Rozhodně ale jeho výrok neprokazuje, že striktnídodržování soboty (včetně např. rabínských zákazů ujítvíce, než je v sobotu povoleno) bude závazné pro jehonásledovníky.
Pozn 1. Evangelium Matouše bylourčeno křesťanům ze židů. Je zajímavé, že zmínku o sobotěnalezneme pouze v tomto evangeliu. Ostatní dvě synoptickáevangelia, která byla adresována především křesťanům zpohanů, v popisu proroctví o zničení Jeruzaléma tuto zmínkuneobsahují.
Pozn. 2 Zmínky o „Znesvěcujícíohavnosti“ (v. 15), o útěku do hor (v. 16), o hrozném soužení(v. 21) a také o zimě a sobotě (v.20) jednoznačně navozujíspojení prorokované události zničení Jeruzaléma spronásledováním židů Antiochem Epifanem IV (167 př. n. l.),který znesvětil chrám, pálil knihy zákona a nechal zabít značnémnožství židů s cílem kompletně vymýtit židovskou vírů(události popisuje 1. kniha Makabejská). Zmínka o sobotě (spolu sdalšími zmíněnými narážkami) v Mt 24. kap tedy nemádogmatický záměr, ale pomáhá znalému čitateli propojithistrorickou událost s proroctvím.
4. Sobota jen stínem budoucích věcí (Ko 2,16.17)
Nikdotedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebokvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jenstín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Ko2,16.17)
A)Výraz soboty je zde v množném čísle. CASD protoargumentuje, že se nejedná o týdenní soboty, ale o ceremoniálnísoboty, kterých bylo pouze sedm v roce. Tento argument všakneobstojí, protože na dalších cca 20 místech v Písmu jetaké použito množné číslo soboty [sabbaton]a dle kontextu se vždy jednoznačně jedná o týdenní sobotyčtvrtého přikázání.
Výraz"svátky, novoluní a soboty" je fráze,která s používá v hebrejštině a vyjadřuje tři aspektystruktury židovských svátků, které se dělí na roční,měsíční a tydenní. V LXX (Septuaginta, řecký překladSZ) se vyskytuje tato sekvence ve stejném pořadí pětkrát: 2Par2,3; 31,3 ; Neh 10,33; Ez 45,17; Oz 2,13. Je tedy zřejmé, že v Ko2,16 jsou míněny týdenní soboty čtvrtého přikázání.
KdykoliSZ zmiňuje vedle sebe oslavy novoluní a soboty jakov Ko 2,16, vždy se jedná o odkaz na týdenní soboty (2Kr 4,23;1Par 23,31; Iz 1,13; 66,23; Am 8,5).
Kdyžse LXX zmiňuje o ročních sobotách, vždy jenázývá sobota odpočinutí [SabbataSabbaton], atím je zřetelně odlišuje od týdenních sobot. Protože Pavelčasto citoval z LXX, jistě by použil toto slovní spojení, pokudby chtěl odkázat na roční soboty a ne na týdenní soboty. Protovýraz soboty v Ko 2,16 musí znamenat týdennísoboty čtvrtého přikázání.
Jakodalší argument, proč by se v tomto verši nemělo jednat o týdennísoboty, je někdy uváděno, že týdenní soboty ukazují zpět kestvoření, kdežto soboty zmíněné Pavlem v Kol 2,16.17 mířínaopak do budoucnosti (jsou stínem budoucích věcí). Tentoargument však také není akceptovatelný, protože řadažidovských svátků ukazuje zároveň do minulosti i dobudoucnosti. Například velikonoce jsou připomínkouvyjití z Egypta a zároveň ukazují na zaslíbeného Mesiáše,Krista.
Předpublikováním Bacchiocchiho práce adventisté také tvrdili, že ipokud by soboty zmíněné v tomto verši znamenaly skutečnětýdenní soboty, tak jejich platnost přesto trvá, protože majíjinou podstatu než ostatní svátky, tj. nejsou ceremoniální, alemorální povahy. Sám Bachiocchivšak tento argument ve své práci odmítl, protože sobotyzmíněné v Ko 2,16 jsou evidentně soboty ze čtvrtého přikázánídesatera a navíc židovský koncept nedělitelnosti Tóry a jejíchvšech 613 zákonů nedovoluje dělit její zákony jako různězávazné na základě jejich dodatečného dělení na morální aceremoniální.
Exkurz1:
Vr. 2008 spatřila světlo světa nejnovější obhajoba výkladu Kol2,16 z řad CASD jejímž autorem je Ron du Preez. Ve své práciobhajuje tento starší způsob výkladu zastánců soboty, tj. snažíse doložit, že soboty představují ceremoniální soboty a nikolitýdenní. Du Preez ve své práci dokládá své tvrzení studiemznačného množství zdrojů, avšak jeho závěry se jeví jakoúčelové. Jeho práce se setkala s kritikou a bylo prokázáno, ženesrovnatelně vyšší váha důkazů vede k závěru, že ap. Pavelzde míní soboty čtrvtého přikázání a nikoli ceremoniálnísoboty (viz např. Jerry A. Gladstone, Does the Letter of ColosiansRefer to the Sabbath? A Response to Ron du Preez).
B)Na základě práce S.Bacchiocchiho přjala CASD oficiálně jiný výklad Kol 2,16.17 asice ten, že ap. Pavel zde pouze odsuzuje nemístnádoplňující pravidla a omezení, která vytvořili zastáncijudaismu, aby zmíněné čtyři předpisy učinili ještě vícerigorózními. Následně pak odmítnutím takového překrouceníPavel údajně vlastně potvrzuje platnost všech čtyř předpisů vjejich původním rozsahu i pro křesťanskou církev.
Exkurz2:
JewishEncyclopedia (1901) se u hesla Sobota vyjadřuje k tomutoPavlovu výroku podobně:
Otázkadodržování soboty se poprvé stala naléhavou za Pavla s nárůstemnežidovských křesťanských komunit. Petrovi následovníci či křesťané ze židů trvali na důsledném dodržováníŽidovského zákona. Opovrhovali volnějšími praktikamimimožidovských konvertitů. K této situaci se vyjadřuje Ko 2,16n;Pavel protestuje proti odsuzování zbožnosti těchto noviců víryza to "co jedí nebo pijí nebo kvůli svátkům, novolunímnebo sobotám".
Samotnévyjádření, kdy uvedené je „stínem budoucích věcí“, jevšak závažným argumentem proti výkladu, že Pavel zde mluví oneadekvátním (nesprávně prováděném) dodržování sobot. Pokud jedení, pití, svátky, novoluní a soboty byly v Kolosíchdodržovány nesprávně, Pavel by o nich jistě netvrdil, že jsoustínem Krista. Stín Krista (předobraz) nemůže být něcopoškozeného či pokřiveného. Např. dle Ex 12,5 musí býtberánek (předobraz Krista) bez vady, viz také Žd 9,14 apod.
Pozn.Doslovné znění v.17: ty věci (jsou) stín budoucích, to aletělo Krista.
Gramatickývýznam řeckého textu velmi dobře vystihli kraličtí:Kteréžtověci jsou stín budoucích, ale to, od čehož se stín dělal,jestiť tělo Kristovo.(Ko 2,17 BKR)
Pavlovopřirovnání ke „stínu budoucích věcí“, tedyspíše implikuje tradiční výklad, kdyPavel protestuje proti dodržování těchtověcí z důvodu jejich již neplatného statutu. Viz také v.20.21: Jestliže jste spolu sKristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat:neber to do rukou, nejez, nedotýkej se - jako byste stále ještěbyli v moci světa? (Ko 2,20-21)
Exkurz3:
Někteřívykládají poměrně problematický výraz mocnosti světa[stoicheia tou kosmou] v Kol 2,20 jako odkaz na nebeskátělesa, jejichž pohyb určuje čas a tedy odvozují, že Pavelmluví o svátcích a slavnostech pořádaných v určené dny vroce.
CASDnicméně přijala závěry Bacchiocchiho práce, ale kupodivu jenezačala nikdy oficiálně praktikovat. K. Wynne nazýváBacchiocchiho závěry "novým sobotářstvím", protožeznačně upravují (rozšiřují) praktické dodržování soboty vkřesťanské církvi. Z Bacchiocchiho výkladu textu Ko 2,17-19totiž jednoznačně vyplývá, že buď všechny čtyři zmíněnéaspekty, tj. jedení, svátky, novoluní a soboty jsou závazné nebonejsou. Nelze však díky tomuto Pavlovu textu tvrdit, že jezávazné dodržovat rozlišování na čisté a nečisté a týdennísoboty, ale není závazné dodržovat roční a měsíčnížidovské svátky. Buď je závazné vše, co Pavel zmiňuje, nebonic.
OBacchiocchiho práci viz také Příloha č. 1
Exkurz4:
Dr.Bachiocchi také musel hledat způsob, jak se vyhnout interpretaci,že tyto předpisy jsou pouze stíny, které byly přibity na kříž.Proto tvrdí, že na kříž je přibit pouze seznam hříchůkaždého kajícího se jedince a nikoli sada pravidel a nařízení,která ukazují na hříchy reprezentované přestoupením těchtopravidel a nařízení.
C)Existuje ještě další „silnější“ varianta předchozíhovýkladu, kdy se tvrdí, že se jedná o Pavlůvprotest proti odsuzování věřících za to, že prostěuvedená starozákonní nařízení dodržují (viz J. Beneš,Desítka, Návrat domů, str. 141).
Hlavnímproblém tohoto, ale i předchozího výše uvedeného výkladu, jerozpor s řadou jiných vyjádření ap. Pavla týkajích se jehovztahu k zákonu. Pokud by tento výklad byl platný, znamenalo byto, že ap. Pavel schvaluje a potvrzuje závaznost ceremoniálníchzákonů Sinajské smlouvy i pro křesťanskou církev a to je vpřímém rozporu s jeho výroky v jeho dalších listech (zejména vlistech Galatským a Římanům). Jak bychom pak také měli vykládatjeho text z Ef 2,14.15?: Svouobětí odstranilzákonustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořiljednoho nového člověka, a tak nastolil mír.
D) Existuje ještě další výklad (viz Desmond Ford,Forgotten Day), který klade základní důraz na kontext (v.16-23). Zdůrazňuje především v. 18 zmiňující snahu mít vizeandělů skrze asketické praktiky. Verš 22 pak je citátem z Iz29,13 o falešném uctívání. Kontext dále mluví o postu a ne orozlišování jídel a pití a proto, pokud by Pavel odmítl sobotya svátky musel by zároveň odmítnout i veškeré jídlo a pití,což je nesmyslné. V celém listu se dále nikde nevyskytujevýraz [nomos] (zákon) i když v listech Galatským a Římanůmje uveden více než 100x. Proto tento výklad tvrdí, že se vlistu Koloským řeší pre-gnostická „filosofie“ (lidskénauky), která nemá souvislost s Tóroua Pavel tedy odmítá pouze tyto lidské nauky, ale nikoli sobotyčtvrtého přikázání.
K tomu výkladu se vyjadřuje Dale Ratzlaff (autor knihySabbath in Christ):
Věřím,že Koloská hereze nebyla monolitická, ale měla řadu rysů ajedním z nich byl i požadavek zachovávat postní dny Judaismuvčetně soboty. SoučástíPavlem odmítané hereze v Kol 2,16 však nemůže být překroucenísprávného zachovávání soboty, pokudPavel učil zachovávat sobotu,a to z těchto důvodů:
1. Pokud jedení, pití, svátky, novoluní a sobotybyly v Kolosích dodržovány nesprávně, Pavel by o nich jistěnetvrdil, že jsou stínem Krista (dokonalé naplnění vyžadujeneporušený předobraz/stín).
2. Paralela zejména s Ez 45,17 je natolik zřejmá, žese v Kol 2,16 musí jednat o starozákonní ustanovení.
3. Pokud bychom předpokládali, že Pavel učilkřesťany z pohanů zachovávat sobotu, pak by určitě chtělnapravit jejich špatný způsob jejího zachovávání. V Pavlovýchepištolách nacházíme mnoho míst, kde toto Pavel činí vzhledemk různým jiným falešným učením. Avšak ani v listu Koloskýmani jinde Pavel nedává žádné instrukce, jak sobotu správnězachovávat. Přesto tvrdí (Ř 15,19), že plně káže evangelium.
Závěr:
Kol2,16,17 není jednoduchý text a stoprocentně jednoznačný závěrnení možné formulovat. Přesto však se po podrobném přezkoumánízdá, že nejvyšší váhu ze všech argumentů má tradičnívýklad, který říká, že platnost sobot čtvrtéhopřikázání a také i dalších ceremoniálních svátků ročnícha měsíčních stejně jako dělení jídla na čisté a nečistéztratilo díky Kristu svůj význam a závaznost. To vše bylo totižpouze "stínem" dokonalejší reality, která měla přijít,tj. nového života v Kristu.
5. Sobota jako otroctví (Gal 4,9-11)
Nyníjste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni.Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostema chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujeteustanovení pro dny a měsíce, období a roky! Bojímse, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo. (Gal 4,9-11)
Jak bylo řečeno v předchozím oddíle, židovské svátky se dělína roční, měsíční a týdenní. Mezi týdenní sepočítá i sobota 4. přikázání. Závaznost pro křesťanydodržovat tyto časově určené svátky (včetně sobot) je pro ap.Pavla znakem otrocké svázanosti. Proti tomu se zde v listuGalatským jednoznačně a velmi důrazně staví.
Exkurz:
Citátz Expositor's Bible Commentary ke Gal 4,10:
Co je však nejdůležitějšína uvedeném seznamu svátků a dnů dodržovaných Židy není anitak skutečnost, že se Pavel proti nim staví... jako to, že jevidí přesně ve stejném světle jako svátky pohanské, tj. jakoby byly pod kontrolou a ve spojení s démonskými silami. Tosamozřejmě neznamená, že Pavel by původ zákona, který obsahujenáboženské svátky, přičítal Satanovi. Ani náhodou! Zákon jedobrý a pochází od Boha. Nicméně, i zákon, pokud je převrácendo polohy, kdy je skrze něj snaha získat spásu, může být použitSatanem k prohloubení jeho ovládnutí člověka. To, že Pavel, sámŽid, dokonce zvažuje možnost, že zachovávání židovskýchsvátků může mít stejný kontext jako svátky pohanské, ukazujena intenzitu jeho vnímání podstaty legalizmu jako něčehosmrtelně nebezpečného.
6. Na dnech nezáleží (Ř 14,5.6)
Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechťmá jistotu svého přesvědčení. Kdo zachováváurčité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti,neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboťi on děkuje Bohu. (Ř 14,5-6)
Z textu nelze jednoznačně doložit, zda „dny“ zmíněnéPavlem zde znamenají soboty, dny pro společné jídlo či dnyvyhrazené pro posty. Vzhledem k tomu, že v té době církev vJeruzalémě pravděpodobně ještě zachovávala sobotu (spolu snedělí) a že v Římském sboru byla početná skupina křesťanůze židů, je možné, že zde Pavel má na mysli soboty 4.přikázání. Avšak ať zde „dny“ znamenají cokoli, klíčovéje (dle Pavla) to, zda se člověk chová podle toho, co pokládá zapravdu. Bůh posuzuje především motivy člověka. Pokud se zdemluví o sobotě, pak její dodržování je zde pokládáno spíšeza věc osobní preference než za závazné nařízení platné procelou církev.
7. List Židům (Žd 4,9)
A tak je ponechán (zůstává) sobotní odpočinek [sabbatismos]Božímu lidu. (Žd 4,9 doslovný překlad)
Zastáncisoboty argumentují, že řecký výraz [sabbatismos] (sobotníodpočinek), který je zde použit, ukazuje jednoznačně na sedmýden týdne, tj. na sobotu 4. přikázání. I když se v NZ tentovýraz jinde nevyskytuje, LXX používá na více místech pdobnýslovesný tvar a ten v textu má vždy význam soboty čtvrtéhopřikázání. Proto má tento verš údajně dokazovat platnostzachovávání soboty i v novozákonní církvi.
Přivýkladu je však třeba rozumět celému kontextu v němž je tentoverš uveden: Žd 3,7 – 4,11
Pozn.:Žd 4,9 začíná spojkou „a tak“ [ara], která je vřečtině gramatickým prvkem ukazujícím k bezprostřednímupředchozímu kontextu
V Žd3,7-11 pisatel nejprve začíná citací závěrečné části Ž 95,kde se mluví o nevíře Izraelského národa během 40 let putovánípouští (žalmista spojuje dva různé incidenty, aby ukázal, žeIzraelský národ provokoval Boha svojí nevírou po celou tutodobu). Proto jim Bůh řekl, že nevejdou do jeho odpočinutí[katapauein]. Tento výraz pro odpočinutí jepisatelem listu Židů používán velmi často (11x v kap. 3 a 4) avykazuje jistou dynamiku ve svém významu. V případech, kdyreferuje o historických událostech spojených se vstupem Izraelitůdo země zaslíbené (Palestiny), ukazuje [katapauein] nalokalitu, kde lid po dlouhém putování pouští dojde odpočinku zapřítomnosti plného Božího požehnání. Když však pisatelmluví ke svým současníkům (adresátům listu), získává výraz[katapauein] plně spirituální význam popisujícíspočinutí duše člověka v Kristu a tím docházejícíodpočinutí. Neboť do odpočinutí vcházímejen my, kdo jsme uvěřili (Žd 4,3).Zároveň však také pravděpodobněukazuje i na eschatologické naplnění, kdy se odpočinutí budemanifestovat i do fyzické roviny bytí a bude doprovázeno Božíviditelnou přítomností. Je zde tedy patrné jisté napětí mězi„již nyní“ a „ještě ne“, které je viditelné i v řadědalších velkých témat NZ.
Ve verších 3 a 4 přidává autor motiv Božího odpočinutísedmého dne po stvoření světa. Rozpoznává správně, žese nejedná o jediný den jako v případě šesti stvořitelskýchdnů, ale o počátek Božího odpočinutí, které od tédoby stále trvá.
V následujících verších se pak mluví o tom, že existují různá“dnes”, kdy člověk může do odpočinutí vejít. Jinýmislovy, vstup do Božího odpočinutí je neustále otevřen provšechny, kdo do něj skrze víru touží vstoupit. A to potvrzuje ináš diskutovaný verš 9, kterým pisatel ujišťuje, že tentoodpočinek zůstavá Božímu lidu neustále k dosažení. Zde všakpistalel místo výrazu [katapauein] (odpočinutí) používávýraz [sabbatismos] (sobotní odpočinek), aby ukázal naprovázanost svého tvrzení s v. 3. a 4.
Pozn.: [Sabbatismos] je vNZ tzv. Hapax legomenon (vyskytuje se pouze zde a nikde jinde). Tentovýraz se však vyskytuje v pozdější mimobiblické řeckéliteratuře (Pluarchos, Justin), kde jednoznačně znamená sobotníodpočinek ve smyslu dodržování čtvrtého přikázání. Poprvévšak je použit v Žd 4,9 a je pravděpodobné, že autor si výrazzáměrně vymyslel, aby sdělil určitou myšlenku k níž senehodil běžný výraz pro sobotu.
Z kontextu je zřejmé, že pro pisatele jsou, vzhledem k tématu,oba výrazy [katapauein] a [sabbatismos]do značné míry zaměnitelné a oba poukazují na spirituálnírealitu odpočinku, který není v žádném případě limitovánjedním dnem v týdnu, ale je dostupný trvale a navždy pro každéhověřícího člověka. V případě použítí výrazu[katapauein] má tento spirituální odpočinek svůjpředobraz v historické události příchodu Izraelců do zaslíbenézemě, kdežto v případě výrazu [sabbatismos] jepředobrazem tohoto spirituálního odpočinku Boží odpočinutípo dokončeném stvoření sedmého dne a jeho reflexe v dodržovánítýdenního sobotního odpočinku Izraelským národem od dobyMojžíše (resp. od doby Jozueho vzhledem k Žd 4,8).
Exkurz:
Mišna vysvětluje smysl Žalmu92, který má nadpis „Zpívaný žalm: Píseň ke dni odpočinku“(Ž 92,1) takto: Je to píseň pro čas, který přijde, pro den,který se stane úplným Sabbatem a odpočinkem ve věčném životě(Tamid 7,4). O takovémto sobotním odpočinku mluví i autorŽd 4,9 (i když zde samozřejmě není žádná provazba na Mišnu).
Lze uzavřít, že Žd 4,9 nemá žádnou souvislost se sobotoučtvrtého přikázání, ale poukazuje na zaslíbené odpočinutítrvalého charakteru (nyní spirituální a v budoucnu plněmanifestované skrze Boží přítomnost), které nachází každývěřící člověk skrze víru v Ježíše Krista.
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jsteobtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne,neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutísvým duším. Vždyťmé jho netlačí a břemeno netíží. (Mat 11,28-30)
Závěr
Výroky Ježíše Krista v evangeliích týkající se soboty ukazujía) na jeho Božskou podstatu a b) na jeho akceptování soboty jakozávazného nařízení pro dobu Staré smlouvy, která platila aždo jeho ukřižování. Pavlovy výroky v epištolách pak vedou kjednoznačnému závěru, že sobota již není v době Nové smlouvyzávazná. Klíčovým argumentem je zejména Kol 2,16.17, kde jsouceremoniální svátky včetně soboty 4. přikázání pokládányPavlem pouze za stín budoucích věcí, kdežto realitou je životvěřícího člověka v Kristu. Po svém obrácením (zásadnívnitřní změně svého nasměrování) již následovník Kristanepotřebuje být pod otroctvím těchto nařízení (Gal 4,9-11).Nepotřebuje již týdenní odpočinutí, tj. den vyhrazený provztah s Bohem, protože již vešel do jiného, plnějšího trvaléhoodpočinku v Kristu (Žd 4,9).
4. CO NOVÝ ZÁKON ŘÍKÁ O NEDĚLI?
1. Den letnic (Sk 2,1)
Když nastal den letnic, byli všichnishromážděni na jednom místě. (Sk 2,1)
Exkurz:
Jezajímavé, že i starozákonní Izrael měl jeden ze svých svátků(Letnice) vždy v neděli. Viz Lv 23.kap:
Knězpak ten snop pozvedne před Hospodinem, abyste došli zalíbení;pozvedne jej vden následující po sobotě. (Lev23,11 B21).
Odedne následujícího po oné sobotě,totiž ode dne, kdy jste přinesli snop pozvedání, si odpočítátesedm plných týdnů. Dodne následujícího po sedmé sobotě tak napočítáte padesátdní. (Lev 23,15.16 B21).
Vten den vyhlásíte slavnost. Budete mít svaté shromáždění;nebudete dělat žádnou běžnou práci. To je věčné ustanovenípro všechna vaše pokolení ve všech vašich příbytcích. (Lev23,21).
Vden letnic byla neděle. V textu Sk 2,1 se neříká explicitně nico tom, že by se jednalo o pravidelný den bohoslužeb, ale můžemezde vnímat nevyřčený důraz na tento den a to jak z hlediskaBožího (seslání Ducha svatého) tak z hlediska církve (bylishromážděni a modlili se).
Pozn.:Podobně i Kristus po svém zmrtvýchvstání se téměř výhradnězjevoval učedníkům v neděli. (viz bod 5)
2. Sbírka první den týdne (1K 16,2)
Vprvní den týdne nechť každý z vás dástranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, ažk vám přijdu. (1K 16,2)
Opětzde nelze jednoznačně tvrdit, že se zde jedná o den, kdy sepořádaly pravidelné bohoslužby, i když na druhé straně texttento výklad nevylučuje. Na základě této zmínky je ale možnéusuzovat, že ze všech dnů týdne má tento den pro církev většívýznam než ostatní (ať již náboženský nebo občanský).Proto ap. Pavel váže svoji výzvu k pravidelnému spoření natento den.
3. Shromáždění první den v týdnu (Sk 20,7 )
Prvníden v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavelpromluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý denodcestovat, protáhl řeč až do půlnoci. (Sk 20,7)
Námitkouzastánců soboty k tomuto textu je, že shromáždění se muselokonat v odpoledních nebo večerních hodinách, protože Pavel"protáhl svoji řeč až do půlnoci", a proto se údajněnejednalo o typický den bohoslužeb, ale o účelovéshromáždění před odjezdem apoštola.
Tentoargument je možný, existuje ale mnohem pravděpodobnějšívysvětlení:
Církevnikdy nechápala neděli jako náhradu soboty. Neděle není "jiným"dnem odpočinku, ale oslavou Kristova vzkříšení, a tedy dnem"vhodným" (ale nikoli povinným) k pořádání společnéhoshromáždění. Z tohoto pohledu by nebylo nic divného pořádatnedělní bohoslužbu v odpoledních hodinách. Někteří v nedělidopoledne mohli ještě pracovat či vyřizovali své záležitosti ateprve k večeru byl čas se společně scházet a mít bohoslužbu.
Jetaké pochopitelné, že Pavel, jako pastýř sboru, by si jako svůjden odjezdu vybral den, který následuje po dni pravidelné společnébohoslužby, protože tak měl nejlepší možnost naposledy předsvým odchodem promluvit k celému sboru a se všemi se rozloučit.
Lze tedy předpokládat, že v textu je s velkoupravděpodobností zmíněn den pravidelných bohoslužeb církve.
4. Den Páně v knize Zjevení (Zj 1,10)
Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně(Zj 1,10)
Pozn.1:Kniha Zjevení byla pravděpodobně sepsána kolem r. 90.n. l. za vlády císařeDomiciána
Zastánci soboty tvrdí, že Janem zmíněný den Páně je sobota aodvolávají se na Kristův výrok, kdy říká, že "Synčlověka je pánem i nad sobotou" (Mar 2,28). Tyto dvatexty však spolu nijak nesouvisí a jeden tedy nemůže vysvětlovatdruhý.
Vcelém Písmu není nikde sobota explicitně nazvána "DenPáně". V řečtině je pro sobotu vždy výraz [sabbaton]a v hebrejštině [šabbat]. Naopak ve spisech raných církevníchotců (1. a 2. stol) se termín Den Páně používá a to vždy proden, kdy vstal Kristus z mrtvých (tj., pro první den týdne,neděli)
Didaché (70 n. l.)
Ale každý den Páně... se shromážděte, lámejte chléb a vzdávejte díky... (Didaché14)
Ignáciusz Antiocheje (110 n. l.)
... více jižnezachovávajíce sobotu, ale žijíce vzachovávání dne Páně, v němž také nášživot vyprýštil skrze něho a skrze jeho smrt. (dopisMagnesianským 8)
Pozn.2:V českém parafrázovaném překladu Slovona cestu(Luxpress, 1990) případně v jeho dalším vydání pod názvemPrůvodceživotem(Luxpress, 1996), za kterým stojí autoři z CASD, je zmínka o dniPáně ve Zj 1,10 zcela vypuštěna.
5. Kristova zjevení po jeho zmrtvýchvstání
Písmonás informuje o sedmi případech, kdy se Kristus zjevil učedníkůmpo svém zmrtvýchvstání, aby je povzbudil a poučil. Je zajímavé,že v pěti případech je doloženo, že se jednalo o neděli.Ve zbývajících dvou případech není den uveden (J 21, Sk1,6-10). Důležité je, že ani v jenom ze sedmi případů seKristus nezjevil v sobotu.
Nazákladě těchto skutečností nelze samozřejmě tvrdit, že neděleje Bohem určený den bohoslužeb pro novozákonní církev. Jevšak dobré se zamyslet nad tím, na co je určením dne uKristových zjevení kladem důraz. Rozhodně se Kristus mohlučedníkův zjevit v sobotu a tím by jednoznačně určil směr,jakým se má církev k sobotě stavět. To však Kristus neudělal amísto toho se zjevuje v neděli! Je také důležité si uvědomit,že i formální ustanovení církve o letnicích se událo v neděli(o Letnicích - Sk 2,1). Jednoznačně tedy sobota po kříži jižzáměrně není zdůrazňována.
Kristovazjevení v neděli:
Mariiu hrobu v den vzkříšení (Mt 28,1.9; Mk 16,9; J 20,1.14)
Dvěmaučedníkům na cestě do Emaus v den vzkříšení (Lk 24,13-33; Mk16,12.13)
Šimonovi (Petrovi) v den vzkříšení (Lk 24,31-35)
Jedenácti učedníkům v neděli večer v den vzkříšení (Mk16,14-18; Lk 24,36-44; J 20,19-23)
Jedenácti učedníkům"o týden později" (J 20,26-29)
Coudělal Kristus, když se zjevil v neděli:
1.Přijal vyznání víry od Tomáše (J 20,27.28).
2. Vzal chléb,požehnal ho, lámal a dával učedníkům (Lk 22,19).
3.Požehnal jim "Pokoj vám" (J 20,20.26).
4. Dechl na něa řekl "přijměte Ducha Svatého" (J 20,22).
5. Daljim autoritu hlásat odpuštění pro ty, kteří v něj skrzeevangelium uvěří (j 20,23).
Vidíme zde tedy důrazy, které jsou typické pro novozákonníbohoslužbu.
Závěr
Nový zákon nikde přímo neustanovuje neděli jako denbohoslužebného shromáždění nově vzniklé církve, přesto zdenalezneme řadu náznaků ukazujících, že tento den měl pro prvnícírkev jistý význam. Kristus se po svém vzkříšení ukazovalsvým učedníkům převážně v neděli, vylití Ducha o letnicíchproběhlo v neděli, a v neděli také apoštol Jan obdržel svévidění na ostrově Patmos (které později zachytil v knizeZjevení). Také zmínky ve Skutcích a v 1. listu Korintskýmukazují, že neděla mohla být již v prvních sborech dnembohoslužebných shromáždění.
5. CO NOVÝ ZÁKON NEŘÍKÁ O SOBOTĚ
Argumentyz mlčení rozhodně nepatří mezi základní, přesto však autortéto práce pokládá za vhodné, vhledem k diskutovanému tématu,na ně upozornit.
1. Mlčení Krista i apoštolů ohledně soboty
VNovém zákoně nemáme jediný záznam o tom, že by Kristus někomunařizoval dodržovat sobotu a nečinili to ani jeho apoštolové. Jevelmi pravděpodobné, pokud by sobota byla stále závazná, že byokolo způsobu jejího zachovávání vznikala řada dohadů čidokonce rozkolů v nově založených sborech (zejména v těch,které tvořili křesťané z pohanů) a ap. Pavel či jiný apoštolby takové problémy ve svých listech řešil. Nový zákon všakkompletně mlčí o přikázání zachovávat sobotu.
2. Jeruzalémský sněm (Sk 15,10-11)
Pročtedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno,které nemohli unést ani naši otcové ani my! Věřímepřece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí PánaJežíše."... Toto jest rozhodnutí Duchasvatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžujejinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujtese všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat,která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestližese toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. (Sk15,10.11.28.29)
Jeruzalémskýsněm se pod vedení Ducha Svatého usnesl na tom, že není třebapo nově obrácených křesťanech z pohanů požadovat dodržovánížádných starozákonních nařízení kromě vyhýbání sespojitosti s pohanskými kulty, smilstva, a požívání krve a masakteré nebylo zbaveno krve. O sobotě zde není NICřečeno. Můžeme tedy důvodně předpokládat, že sobota NEBYLApro nově obrácené křesťany závazná.
3. Seznamy hříchů v NZ
VNovém zákoně nacházíme na několika místech seznamy hříchů.Vzhledem k tématu této práce stojí za pozornost, že ani vjednom případě není zmíněna sobota.
Znitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky,smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost,lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost,opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra aznesvěcuje člověka." (Mar 7,21-23)
Jsouplni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist,vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači,Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci,neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést,neznají lásku ani slitování. (Ř 1,29-31)
Skutkylidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň,podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost apodobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti,kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na královstvíBožím. (Gal 5,19-21)
Lidébudou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou serouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní,bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí,lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mítraději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svýmjednáním to budou popírat. Takových lidí se straň. (2Ti3,2-5)
4. V NZ nenacházíme žádný příkaz ke změně soboty naneděli
Důvodje zřejmý. V Novém zákoně již specifický den bohoslužebnehraje roli. Nedochází k žádné transformaci soboty na neděli,pouze končí závazná platnost zachovávat sobotu. Nemáme zdejiž tedy žádný závazný den. Neděle zde není proto, abynahradila sobotu jako alternativní den odpočinku. Je to pouze denzvolený církví jako vhodný pro společenství křesťanů aslavení večeře Páně, protože je to den ve kterém vstal Kristusz mrtvých.
Veslužbě Ježíše nenacházíme nikde žádný náznak, že prvníden týdne měl převzít charakter soboty a nahradit ji. (D. A.Carson, From Sabbath to Lord's Day, str. 85)
Někdorozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť májistotu svého přesvědčení. (Ř 14,5)
Nyníjste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni.Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohýmmocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujeteustanovení pro dny a měsíce, období a roky! Bojím se, aby úsilí,které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo. (Gal4,9-11)
Nikdo tedynemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete,nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebosobotám. To všechno je jen stínbudoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Ko2,16-17)
5. Koncepční důvod pro ukončení závaznosti soboty v době Novésmlouvy
Vdobě Staré smlouvy zde byl vyvolený Izraelský národ,který se měl stát příkladem požehnaného a vyvoleného Božíholidu pro celý svět. Plnost všeho požehnání se mělaprojevit na tomto národě a v konkrétní zemi (Palestině) do témíry, že by k němu přicházeli lidé z okolních národů a takby poznávali Hospodina. Tento typ šíření známosti Bohamezi lidmi můžeme nazvat jako "dostředivý". ŽelIzraelský národ pro svoji neposlušnost nikdy nedosáhl plnéhopožehnání, které mu Hospodin zaslíbil.
VNové smlouvě jde však onaprosto odlišný koncept. Boží lid má vyjít do celého světa avšude šířit evangelium (Mt 28,19). Boží lid již nenísoustředěn na jednom místě, ale naopak rozptýlen mezi všeminárody. Má být "solí země" a "světlem světa"(Mt 5,13.14). Jedná se tedy o "odstředivý"způsob šíření dobré zprávy o Bohu.
Vprvním konceptu, který byl založen na "vzorové"poslušnosti, byl dán Mojžíšův zákon. Jeho přikázání bylakoncipována vzhledem k plánovanému trvalému umístění Božíholidu v jedné lokalitě. Izraelci tedy měli jeden chrám, kde sepřinášely oběti, a mohli si také přizpůsobit celou organizaciživota dle požadavků zákona - včetně možnosti nepracovat jedenden v týdnu. Nebyl problém pro nikoho zachovávat sobotu v národě,který s tímto dnem odpočinku pevně počítal.
Situacev době Nové smlouvy je však naprosto odlišná. Křesťané jsourozptýleni mezi pohanskými národy, které neuznávají žádnácizí náboženská specifika. Případná neochota křesťanůpracovat jeden den v týdnu, který se navíc liší od místníchzvyklostí, je závažnou společenskou překážkou a zdrojemstálých právních postihů ze strany státu (křesťané byličasto dělníci, otroci či zaměstnanci povinní plnit svépracovní úkoly dle nařízení svých pánů či zaměstnavatelů).V důsledku by tím mohla být ohrožena i sama existence Kristovycírkve. Nakonec to dobře vidíme v pronásledování Židů vprvním století a dále. Především by však lpění nastriktním dodržování soboty bylo velkou překážkou pro přijetíevangelia pohany. Oč těžší by pro ně bylo přijmout novýkoncept víry, pokud by jeho důsledkem bylo vyčlenění se zespolečnosti, ztráta zaměstnání či jiné postihy související snerespektováním zavedených místních občanských předpisů azávazků? Jak by pak ap. Pavel mohl ve svých listech nabádatk poslušnosti státním autoritám?
Každýať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha,takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. Kdo odmítá vládu,bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistýtrest.(Ř 13,1.2 B21)
Zuvedených důvodů je tedy dobře pochopitelné, že Božímzáměrem nebyla pokračující závaznost soboty v Nové smlouvě.Křesťané již od počátku vzniku církve toto chápali, a protodnes nemáme žádné důkazy o tom, že by zachovávání sobotycírkev od svých členů vyžadovala (byť sobota ještě po nějakýčas byla zachovávána zejména křesťany ze židů). Společnáshromáždění křesťanů se proto zpočátku konala v takový čas,kdy to bylo možné - denně (Sk 2,46), často i ráno předodchodem do práce (viz exkurz níže z dopisu Plinia mladšíhocísaři Trajánovi) odpoledne či k večeru v neděli (Sk 20,7)apod. Teprve později, jak se upevňovala pozice křesťanství abyla umožněna větší svoboda ve způsobech bohoslužby, sebohoslužba omezila především na nedělní den.
Exkurz:
Zdopisu Plinia mladšího císaři Trajánovi:
...celéjejich (tj. křesťanů) provinění nebo omyl spočíval v tom, žese scházeli v určitý den před východem slunce, chváliliKrista jako Boha střídavými zpěvy a zavazovali se přísahou nesnad k nějakému zločinu, nýbrž právě naopak, že se nedopustíkrádeže, loupeže ani cizoložství, že neporuší dané slovo anezapřou svěřený majetek, když bude žádáno jeho vrácení.Pak se obyčejně rozešli a později se znovu shromažďovali,aby pojídali pokrm, ale docela obyčejný a neškodný.
Závěr
I když argument z mlčení nepatří mezi nejzávažnější, přestonelze pominout fakt, že Nový zákon o sobotě prakticky kompletněmlčí. Pokud by sobota byla skutečně tak klíčovým prvkemkřesťanství, jak předpokládají její zastánci, musela by setaková skutečnost nutně odrazit v doporučeních, nařízeních čidiskuzích v nově vzniklé církvi, a to by zajisté reflektovaliapoštolové ve svých listech. Závažné je také vyjádřeníJeruzalémského sněmu (Sk 15. kapitola), kde bylo rozhodnutímapoštolů ustanoveno, co je závazné pro křesťany z pohanů.Sobota zde však uvedena není! Absence závaznosti soboty je logickái vzhledem k příkazu Krista nést evangelium do celého světa.Lidé v tomto světě však podléhali občanským zákonům a pokudby nesměli pracovat v sobotu, bylo by to závažnou překážkou propřijímání evangelia.
6. VZTAH KRISTA A KŘESŤANŮ K ZÁKONU
1. Proč Kristus zachovával sobotu?
Kdyžse však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna,narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupilty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati zasyny. (Gal 4,4-5)
Kristus se narodil do Staré smlouvy, a proto byl jako Židpovinen zachovávat všechna její přikázání.
2. Porušil Kristus sobotu?
Kristusporušoval (především svým uzdravováním) v sobotní dny Halaku(Rabínský výklad Tóry), ale nikoli Tóru samotnou. To bylosamozřejmě silně proti přesvědčení rabínů a farizeů, kteřív tom viděli ohrožení svých tradic a zažitého přístupu knáboženství a v posledku i ohrožení svých vlastních pozic jakonáboženských vůdců vyvoleného národa. Porušení soboty všaknebylo proti Kristu vzneseno jako oficiální obvinění (pokud by tobylo jen trochu možné, jistě by bylo proti němu vzneseno) anebylo tedy formálním důvodem pro jeho ukřižování.
Kristusza svého působení záměrně ukazoval na pravý význam soboty aúmyslně vcházel do situací, které byly v souladu s principemzachovávání soboty, ale v protikladu k nesmyslným rabínskýmrozšířením těchto principů.
Učednícismí jíst klasy v sobotu (Mt 121-8; Mk 2,23-28 a Lk 6,1-5)
Uzdravenímuže s odumřelou rukou (Mt 12,9-13; Mk 3,1-5; Lk 6,6-10)
Uzdraveníženy stižené nemocí (Lk 13,10-17)
Uzdraveníčlověka postiženého vodnatelností (Lk 14,1-6)
Uzdraveníčlověka chromého 38 let (J 5,2-9)
Uzdraveníslepého (J 9,14)
Jakjiž bylo řečeno v předchozím bodě, Kristus žil ve své tělesnépodobě v době Staré smlouvy, a byl jí tedy plně poslušný.Zároveň však z uvedených příkladů vidíme, že ji chápal vširších souvislostech a v hlubším významu než jeho současníci.V jeho osobě se již započalo "vlamovat" do světaKrálovství Boží, které přišlo později v plnosti a Duchu poletnicích a které nezbytně přineslo i zcela nový pohled naotázku soboty.
3. Potvrdil Kristus neměnnou platnost Zákona (Mt 5,17-20)?
A) Mt 5,17-18
Nedomnívejtese, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky;nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země,nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka zeZákona, dokud se všechno nestane. (Mt5,17-18)
Zastáncisoboty v tomto textu vidí podporu svého názoru, protože údajněprokazuje věčnou platnost desatera, tj. až dokud "nepominenebe a země". A protože sobota je součástí desatera, mělaby její platnost pokračovat také.
1)Co znamená "Zákona a proroci" ?
Prosprávný výklad těchto veršů je třeba si nejprve uvědomit, žeKristus se neodkazuje pouze na "Zákon", ale na "Zákona Proroky". Zákon znamená pět knihMojžíšových, tj.Tóru, a do Proroků vhebrejském kánonu patří knihy Jz, Sd, Kr, Sam a dále samozřejměprorocké spisy tzv. velkých proroků (Iz, Jr, Ez) a dvanácti tzv.malých proroků. Kristova slova zde tedy nelze omezit pouzena desatero.
2)Co znamená výraz "naplnit" ?
Sloveso naplnit[plero] je v textu postaveno jako opakvýrazu zrušit. Evidentně však výraz naplnit nemůžeme vykládat jako "zachovatplatnost", protože v prorocích nejsou kodifikovány žádnézákony, a tedy není co zachovávat. Výraz naplnit, kterýse týká jak Proroků, tak i Zákona, je tedymožno chápat pouze tak, že v Kristu bude ukázán jejich skutečnýsmysl a cíl, ke kterému ukazovaly. Kristus nepřišelproto, aby doložil pokračující platnost zákonů Tóry, ale abynaplnil předpovědi o něm, které se nachází jak v Prorocích,tak v Tóře. Výraz "naplnit"je tedy třeba chápat ve významu jednak završenívšeho, co v prorocích i zákoně ukazuje na Krista, v jeho díle,smrti a zmrtvýchvstání a jednak reinterpretacevšeho co, se nachází v zákoně a prorocích, skrze Kristovo učenía osobu do podmínek nové smlouvy. A to se vztahuje i načtvrté přikázání o Sobotě, které je součástí Zákona.
3)Co znamená fráze "dokud nepomine nebe a země"?
Frázi"dokud nepomine nebe a země" je třeba vysvětlovatzároveň s frází "dokud se všechno nestane"uvedené na konci v.17.
"Druhýfráze vysvětluje první: ukazuje na naplnění starozákonníhoPísma v osobě a díle Krista. Pokud chápeme, že toto naplněníse uskutečnilo jak ve službě, utrpení, vzkříšení a vyvýšeníJežíše, tak v Jeho následné vládě kulminující ve věku,který teprve přijde, pak fráze "dokud nepominenebe a země" může být chápána doslovně."(D. A. Carson, From Sabbath to Lord's Day, str. 77-78)
4)Co znamená že "nepomine ani jediné písmenoani jediná čárka ze Zákona" ?
Tentovýrok je nutno chápat v kontextu předchozího verše, tj. vzhledemk významu výrazu "naplnit". Kristus nechápalsvoji úlohu jako toho, kdo se staví proti Zákonu, ale naopak jakotoho, kdo přišel poukázat na jeho pravý význam. Proto můžeříci, že nic z toho, co je psáno v Zákoně, neztrácí platnosta zároveň svým slovem i jednáním ukazovat, že v Něm a pouze vNěm je zjeven pravý smysl zákona. Následováním Krista anikoli doslovné litery Starého zákona, je tedy v Nové smlouvěnaplněno toto Kristovo tvrzení, že "nepomine ani jedinépísmeno ani jediná čárka ze Zákona".
Exkurz:
Tyndalecommentary píše:
Tatopasáž neříká, že každé starozakonní nařízení je věčněplatné. Tento pohled nenacházíme nikde v NZ, kterýnaopak konzistentně vidí Ježíše jako toho, kdo ustanovuje novýstav, na který nás zákon připravoval (Gal 3,24), ale který honyní přesahuje. Pozornost je nyní na Ježíši a na jeho učení av tomto světle musí být nyní zkoumána platnost SZpravidel. Některá budou shledána jako ta, jejichž role senaplnila a již dále nejsou aplikovatelná... jiná budoureinterpretována.
Totovysvětlení je jediné možné, protože jinak bychom museli dojítk závěru, že apoštolové a raně církevní otcové porušili Mat5,17-19, když řekli pohanům, že nemusí zachovávat obřízku aMojžíšův zákon. Stejně tak by i list Galatským byl v tétověci chybným. A stejně by na tom byl i list Židům, protože jehopisatel tvrdí, že chrámová bohoslužba a levitské kněžstvíbyly anulovány.
B) Mt 5,19.20
Kdoby tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání atak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen zanejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v královstvínebeském vyhlášen velkým. Neboťpravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovatspravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do královstvínebeského. (Mt 5,19.20)
Expositor'sBible Commentary vysvětluje:
Ježíšovýmpříchodem nejsou Zákon a Proroci zamítnuti, ale naplněni. Protopřikázání Starého zákona - dokonce i to nejmenší z nich -musí být praktikováno. Ale podstata jejichpraktikování byla změněna (viz v.17-18). Zákon ukazoval na Krista a na jeho učení; proto jenyní zákon správně dodržován pouze následováním Kristovaslova. Protože zákon ukazuje na Krista, tak On jehonaplněním ustanovuje kontinuitu se zákonem, ukazuje skutečnýsměr kam zákon směřoval a způsob jaký má být zachováván.
Exkurz1:
Co jsou "tato přikázání"?Je těžké ospravedlnit omezení těchto slov na Ježíšovo učení,i přes to, že sloveso přikázat [entelomai] použité vJežíšově učení v Mt 28,20 je příbuzné s podstatným jménempříkazy [entolon]; důvodem je, že toto podstatné jméno v Mtnikdy neodkazuje na Ježíšova slova a kontext se také staví protitomuto výkladu. Omezení pouze na desatero je zase cizí záměrůmkontextu. A nemůžeme také říci, že výraz "tato přikázání"je použit jako antiteze toho, co následuje, protože výraz těchto[hutos] v Mt nikdy neukazuje dopředu. Zdá se tedy, že se vtěchto Kristových slovech se musí jednat o přikázání Staréhozákona. (Expositor's Bible Commentary - Mt 5,19)
Exkurz2:
Pavlovochápání úlohy zákona:
1) Zákonbyl naším vychovatelem keKristu, abychom byli ospravedlněni z víry. (Gal3,24 NKB)
Zákonje Pavlem přirovnáván k vychovateli [paidagogos] -tedy zákon byl pedagogem, učitelem, jehož úkolem bylo dovést náske Kristu. Stejně tak jako vychovatel či pedagog učí dítě pouzedokud nedospěje a není schopno samostatného života.
2) Vždyť cílemZákona [je] Kristus, k ospravedlnění každéhověřícího. (Ř 10,4 NKB)
Thayerůvřecký lexikon definuje výraz cíl [telos] jakokonec, zakončení či limit po jehož dosažení věci ustávají.Jedná se vždy o konec činnosti nebo stavu, ale ne o konec času.
3) Láskabližnímu nikdy neublíží - proto je naplněnímZákona láska. (Ř 13,10 B21)
Pavelříká, že následovníci Krista mají již zákon napsaný vesvých srdcích
Exkurz 3:
Známý evangelikální teologJ. R.W. Stott píše:
Bylato spravedlnost srdce, kterou proroci předvídali jakojedno z požehnání mesiášského věku. "Dám svůjzákon do vnitřností jejich a na srdci jejich napíši jej",zaslíbil Bůh ústy proroka Jeremiáše (Jr 31,33). Jak to učiní?Ezechielovi řekl: "Ducha svého dám do vnitřností vašicha učiním, abyste v ustanovení mých chodili" (Ez36,27). Dva Boží sliby, že v nás vloží svůj zákon asvého Ducha, se zde sbíhají. Nesmíme si představovat,jak to činí dnes někteří, že když máme Ducha, jsme zproštěnizákona. Práce Ducha v našich srdcích je, že do nich píšeBoží zákon. A tak "Duch", "zákon","spravedlnost" a "srdce" patřídohormady. Farizeové učili, že vnější přizpůsobenízákonu je dostačující spravedlnost... Ježíš..žádal "hlubšía hlubší poslušnost" (Davies). Hluboká spravedlnostje spravedlností srdce a je možná jen při těch, které obnovilDuch svatý a v nichž nyní přebývá. (J. R.W. Stott,Kázání na hoře, str. 54)
Závěr:
VKristu je tedy zákon naplněn a v Kristu také jedině může býtplně zachováván. Kristův následovník není již vázánstrohou literou zákona, jehož úkolem bylo ukázat nám náš hřícha dovést nás ke Kristu, ale skrze vztah ke Kristu má být člověkemzákon naplňován mnohem hlubším a dokonalejším způsobem. Nemátedy již smysl doslovné zachovávání předpisů Tóry (včetněobřízky a soboty), ale je hluboce vyžadováno naplňování všechprincipů, na které i ten nejmenší ze zákonů Tóry ukazoval.
Exkurz:
Autorzastává názor, že v případě soboty čtvrtého přikázání(tj. odpočinek a společenství s Bohem, který byl přikázándodržovat každý sedmý den), se její naplnění v Nové smlouvěprojevuje v plném a neustálém spočinutí člověka v JežíšiKristu a v navázání pevného a trvalého osobního vztahu s Bohem,který je budován a rozvíjen každý den.
Ztohoto pohledu první den týdne (neděle) NENÍ náhradou sobotyčtvrtého přikázání (tj. není nově ustanoveným, jiným dnemodpočinku), ale je nově přijatým dnem, kdy se Kristův lid scházía připomíná si vzkříšení svého Pána.
4. Co znamená zachovávat "královský zákon" (Jak2,8-13)?
Jestližetedy zachováváte královský zákon, jakje napsán v Písmu: 'Milovati budeš bližního svého jako sámsebe,' dobře činíte. Jestliže však někomu straníte,dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. Kdoby totiž zachoval celý zákon, a jen v jednompřikázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyťten, kdo řekl: 'Nezcizoložíš,' řekl také: 'Nezabiješ.'Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonemsvobody. Na Božím soudu není milosrdenství pro toho,kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nadsoudem. (Jak 2,8-13)
Zde,podobně jako v předchozích verších z Mt 5.kap, mluví tentokrátJakub na první pohled o potřebě zachovávat celý zákon. Opět jetento verš používán zastánci soboty pro podporu platnostizachovávat čtvrté přikázání.
Kontextnám však ukazuje o čem vlastně Jakub mluví. Jakub zdevysvětluje, co znamená tzv. Královský zákon (v.8),který nazývá ve v.12 také jako zákon svobody.Podle Ř 13,10 je naplněním zákona láska a proto lze tento"královský zákon" shrnout ve slovech Milovatibudeš bližního svého jako sám sebe. Jakub se snažísvým posluchačům vysvětlit, že pokud někomu straní (např.proto, že je bohatý - v.3) porušuje tento královský zákon. Abyjim vysvětlil, jak to myslí, používá jako příklad dvěpřikázání desatera. Protože celé desatero, spolu sezbytkem Tóry, bylo chápáno jako jeden nedělitelný celek (dleJakuba označen jako celý zákon), tak ten, kdo porušiljeden příkaz, porušil tím vlastně celou Tóru. Proto inyní jediné selhání v naplňování zákona lásky porušuje celývztah ke Kristu a tím i celý "královský zákon".
Pozn.pokud by někdo chtěl trvat na tom, že Jakub zde nepoužívá "celýzákon" pouze jako didaktický příklad, pak nechť si uvědomí,že by to znamenalo, že Jakub by pak zastával židovství se všímvšudy včetně obřízky a obětí, protože, jak jsme si ukázalidříve, v hebrejském pojetí tvoří Mojžíšův zákon (Tóra)jeden nedělitelný celek.
5. Co znamená "zachovávat jeho přikázání" (1 J 5,2-4)
Podletoho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujemeBoha a jeho přikázání zachováváme. Vtom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání;a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha,přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naševíra. (1J 5,2-4)
Vtom samém listu jen o dvě kapitoly dříve však Jan definuje, comyslí výrazem "jeho přikázání":
Mojimilí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup kBohu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protožezachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. Ato je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista anavzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdozachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; žev nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svéhoDucha. (1J 3,21-24)
Jantedy neodkazuje na povinnost zachovávat Mojžíšův zákon nebopřikázání desatera (včetně soboty), ale na zákon lásky, kterýje naplněním celého Mojžíšova zákona. Tento zákon láskyjiž není vázán ceremoniálními předpisy, ale je plněsoustředěn pouze na Krista, který zákon naplnil.
Závěr
JežíšKristus za svého života sobotu zachovával, protože zde žil vdobě platnosti Staré smlouvy. Přišel však učit nové pojetízákona, kdy ukazoval na jeho podstatu nikoli literu.Kristus přišel vést své následovníky k hluboké vnitřnízměně, která mění celý život člověka. Pak již psaná literazákona ztrácí svůj smysl, protože je zapsána v srdcích lidí.Zákon pak je v důsledku realizován mnohem plněji a důslednějinež pouhým dodržování psaných příkazů a nařízení. Zuvedeného vyplývá, že zákony Tóry nemají již více býtdodržovány, ale mají být naplňovány ve svépodstatě. Proto se v NZ listech mluví o zákonu svobody (Jk 2,12)či zákonu lásky (1J 5,2-4). V takovém pojetí zákona již nemástriktní zachovávání soboty 4. přikázání své místo.
7. SVĚDECTVÍ RANÉ CÍRKVE
Exkurz:
Pro připomenutí časovéhorámce připomeňme obecně přijímaná data ukřižování Krista avzniku některých spisů Nového zákona:
Ukřižování Krista: cca 30n. l.
Pavlovy listy: 51 - 67 n. l.
Markovo evangelium: r. 60- 70n. l.
Matoušovo evangelium: předr. 70 n. l./kolem r. 80 n. l.
Lukášovo evangelium: kolemr. 70 - 80 n. l.
Skutky apoštolů: r. 70 - 90n. l.
Zjevení Janovo: 81 - 96 n. l.(vláda Domiciána)
Janovo evangelium: kolem r.100 n. l.
1. Spisy církevních otců
Didaché(70 - 100 n. l.)
Alekaždý den Páně... se shromažďujte, lámejtechléb a vdávejte díky poté, co jste vyznali své hříchy, abyvaše oběť byla čistá. Ale ať nikdo, kdo má něco proti svémubližnímu, není mezi vámi a to dokud se s ním nesmíří, abyvaše oběť nebyla znesvěcena. (Didaché 14)
List Barnabášův (75 - 100 n. l.)
Zachováváme osmý den [neděli] s radostí,den ve který také Ježíš povstal znovu ze smrti. (ListBarnabášův 15,6-8)
ZjeveníJanovo (cca 90 n. l.)
Ocitljsem se ve vytržení ducha v denPáně (Zj 1,10)
Ignácius z Antiocheje (107 - 110 n. l.)
Ti, kteří byli vytrženi ze starého řádu věcí sipřivlastnili novou naději, více již nezachovávajíce sobotu,ale žijíce v zachovávání dne Páně, vekterý také náš život vyprýštil skrze Něho a skrze Jeho smrt.(dopis Magnesianským 8)
Justyn Martyr (145 - 155 n. l.)
My bychom také zachovávali tělesnou obřízku a soboty avlastně všechny svátky, pokud bychom neznali důvod, pro kterývám [Židům] byly dány - konkrétně, pro vaše přestoupení atvrdost vašeho srdce.... Jak to, Tryfo, že my tyto ceremonie, kteréby nám neuškodily, nezachováváme - mluvím o tělesné obřízce,sobotách a svátcích?... Bůh vám přikázalzachovávat soboty a vložil na vás další nařízení jakoznamení, jak jsem řekl již dříve, kvůli nespravedlnosti vašía vašich otců (Dialog s židem Tryfonem 18,21)
Tertulián (203 n. l.)
Nechejte toho, kdo tvrdí, že sobota má být stále zachovávánajako balzám spasení a obřízka osmý den ... učí nás, že kdyžv minulých dobách lidé zachovávali sobotu či praktikovaliobřízku, byli proto nazváni "přáteli Boha". Pokud všakobřízka očišťuje člověka, když Bůh stvořil Adamaneobřezaného, proč ho neobřezal poté, co zhřešil?... Proto,neboť Bůh stvořil Adama neobřezaného a nezachovávajícíhosobotu, následně i jeho potomek, Abel, když mu nabídloběti neobřezán a nezachovávajíce sobotu,byl Bohem pochválen (Gn 4,1-7; Žd 9,4).... Noe také neobřezán -ano a nezachovávajíce sobotu - byl Bohemzachráněn z potopy. A Enoch také, nejspravedlivější člověk,neobřezán a nezachovávajíce sobotu, přešelz tohoto světa aniž zakusil smrt, aby, jsouce kandidátem věčnéhoživota, ukázal nám, že my také, bez břemene Mojžíšovazákona, potěšujeme Boha (Odpověď Židům 2)
Didaskalia (225 n. l.)
Apoštolové dále zdůraznili: ať se první den týdne konáslužba a čtení ze svatého Písma a obětování, protože prvníden týdne Pán vstal z hrobu a první den týdnevystoupil na svět a první den týdne vystoupildo nebes a první den týdne se nakonec zjeví snebeskými anděly. (Didaskalia 2)
Eusebius z Cesareje (312 n. l.)
Oni (první svatí Starého zákona) se nestarali o obřízku tělaa nestaráme se o ni ani my (křesťané). Nestarali se o zachovávánísoboty a nestaráme se o ně ani my. Nevyhýbalise jistým druhům jídel a ani nebrali v potaz jiné rozdíly kteréMojžíš poprvé dal jejich potomkům jako symboly; a ani křesťanédnešních dnů toto nedělají (Církevní historie 1,4.8)
2. Existují vnější důvody pro změnu dne bohoslužeb ze sobotyna neděli?
Zastáncistálé platné soboty obvykle zastávají jednu z následujícíchtří teorií:
A) Teorie,která je v CASD podložena "prorockým slovem" E. G.Whiteové říká, že změnu dne bohoslužeb ze soboty na neděliprovedla Římsko-katolická církev za císaře Konstantina v r. 321
Tatoteorie je dnes široce odmítána. Odmítl ji také S. Bacchiocchi,nejvlivnější teolog CASD 20. století, který se zabývalproblematikou soboty.
Důkazyze spisů raných církevních otců ukazují jednoznačně na to, žejiž koncem 1. stol a nejdéle v r. 140 n. l. se celá církevscházela v první den týdne. V té době ještě Římsko-katolickácírkev neexistovala. Výnos císaře Konstantina byl tedy pouzenařízením, které uzákonilo to, co již bylo o dvě stoletídříve přijato jako standard všemi křesťany.
Pozn.:Konstantin pouze ve svém výnosu deklaroval jiný důvod prozachovávání neděle než jaký pro něj měli křesťané, a toten, že se jedná o státem nařízený den odpočinku a nikdo vtento den nesmí pracovat.
B) tatoteorie tvrdí, že změnu provedla záměrně církev pro to, aby sepohanům usnadnil přechod ke křesťanství. Proto změnila denbohoslužeb na den, kdy vstal Kristus z mrtvých (neděli), protožepohané v tento den údajně uctívali boha Slunce.
Anitato teorie neobstojí před historickými důkazy:
1)Den Slunce připadal na druhý den 8-denního týdne, který v tédobě v Římské říši převládal. Není zde tedy žádnáspojitost s prvním dnem (nedělí) 7-denního týdne, kterýpřevzali křesťané od Židů.
2)Neděle byla značně rozšířena v církvi již kolem r. 100 akolem r. 140 je již definitivně dnem shromažďování ve všechsborech církve. Neexistují žádné důkazy, že by neděle mělanějakou spojitost s kultem Slunce před r. 260.
3)Církev ve svých počátcích nebyla organizována centrálně. Ipřes silnější pozice některých sborů (Římský sbor,Alexandrijský sbor) neexistoval tehdy způsob, jak po celé církvinařídit tak závažnou změnu, jakou je den bohoslužeb. Proto tatozměna musela mít jinou, vnitřní příčinu než rozhodnutíautorit církve.
Detailnějšízhodnocení na základě argumentů S. Bacchiocchiho viz Přílohač. 2
C) Třetíteorie tvrdí, že důvodem k opuštění soboty a přijetí nedělejako dne bohoslužeb byla snaha církve zabránit záměněkřesťanů a Židů. Proto se církev údajně rozhodla odklonit odsebe pozornost tím, že se viditelně od Židů odliší změnoudne odpočinku. Židé byli totiž pro svojí neochotu pracovatv sobotu pronásledováni a křesťané s nimi byli údajně občasztotožňování. Tento názor zastává ve své práci S.Bacchiochci.
1)Pronásledování Židů a křesťanů na přelomu 1. - 2. stoletíse však vzájemně nepřekrývají.
2)Je nelogické předpokládat, že křesťané, kteří byli pro svojivíru v Krista ochotni umírat, by byli ochotni změnit pod nátlakemokolností Bohem určený den odpočinku, pokud by ho vnímali jakostále závazný.
Křesťanskýmicírkvemi obecně dnes přijímaný výklad říká, že nedělese v prvotní církvi pravděpodobně objevila téměř okamžitě,jako den, kdy křesťané oslavovali Kristovo vzkříšení. Ponějaký čas byla, zejména křesťany ze židů, ještě zároveňs nedělí zachována i sobota jako den odpočinku, avšak postupněvymizela a nejpozději v r. 140 n. l. se již všechny sbory scházík bohoslužbě v neděli.
Žido-křesťanskésekty, které trvaly na sobotě, se brzy posunuly k okraji křesťanskéobce a postupně vymizely. Naopak východní církve, které sevyvíjely nezávisle na západních církvích, sobotu nikdypraktikovat nezačaly, jak víme z podrobných dochovaných záznamůpravoslavné církve.
Závěr
Shromažďovánícírkve v neděli je doloženo i v nejstarších dochovanýchkřesťanských spisech. Důvody které k tomu vedly, byla oslavaKristova vzkříšení a ukončení platnosti soboty. Ostatnídůvody, které uvádějí zastánci stálé platnosti soboty, nejsouz historického hlediska akceptovatelné.
8. SOBOTA a E. G. WHITEOVÁ
1. Sobota jako pečeť a neděle jako znamení šelmy?
E. G. Whiteová ve svých spisech tvrdí:
... sobota čtvrtého přikázání je pečeť živého Boha(Great Controversy [Vítězství lásky Boží], str.640 - r.1888)
Znamení či pečeť Boha je zjevena v zachovávání sedmého dnesoboty... Znamení šelmy je jejím opakem - zachovávání prvníhodne týdne. (Testimonies, sv.8, str.117 - r.1904)
Písmojednoznačně říká, že pečetí je Duch svatý a nikoli sobotačtvrtého přikázání:
Vněm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium osvém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeťzaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našehodědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále svéslávy. (Ef 1,13-14)
Anezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesetepro den vykoupení. (Ef 4,30)
Ten,kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si násposvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a dosrdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co námpřipravil. (2K 1,21-22)
Nedělejako den shromáždění Izraele o Letnicích je uvedena již veStarém zákoně (Lv 23,11.15.16.21) a podobně i novozákonnícírkvi byl dán dar Ducha Svatého a tím i její formálníustanovení o Letnicích, tj. v neděli (Sk 2,1). Neděletedy nemůže být znamením šelmy.
Pozn.:Pokud by pečetí následovníků Krista byla sobota, očekávalibychom naopak, že i vylití Ducha mělo proběhnout v sobotní den.
TvrzeníE. G. Whiteové o sobotě jako Boží pečeti tedy stojí vprotikladu k Písmu a jako takové je proto nelze akceptovat.
Pozn.:Po konfrontaci s výše uvedenými texty adventisté připouštějí,že pečetí je Duch Svatý, ale dodávají, že sobota je viditelnýmznamením této pečetě. Podle NZ však k zapečetěné dochází,když člověk uvěří v Krista a je obnoven skrze Ducha Svatého.Je to paralelní stav k vejití do pravého Božího odpočinku (Mt11,28-30). V Nové smlouvě se pak viditelnou připomínkou Kristastává Večeře Páně.
2. Přikázání Boží a svědectví Ježíšovo
Drakv hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímujejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání[entole] Boží a drží se svědectví Ježíšova.(Zj 12,17)
... Kdovydává svědectví Ježíšovi,má ducha proroctví.(Zj 19,10)
Výklad CASD:
Žena je cíkev, ostatní její potomstvo (ostatek) je část tétocírkve žijící v posledních dnech. Tento ostatek se vyznačujenásledujícími charakteristickými rysy: 1) zachovává Božípřikázání, což je desatero včetně soboty a 2) drží sesvědectví Ježíšova což je 3) dle Zj 19,10 duch proroctví,který se projevil v životě a díle E. G. Whiteové. Proto seCírkev Adventistů sedmého dne považuje za jedinou pravou církev,ostatek poslední doby, o kterém se mluví v knize Zjevení.
Uvedený výklad je však založen na nesprávné exegezi.
1. Výraz přikázání [entole] Jan(autor evangelia, tří epištol a knihy Zjevení) nikdy nepoužívájako odkaz na starozákonní nařízení, ale vždy jím odkazuje nanovozákonní přikázání lásky. Když naopak odkazuje na starousmlouvu, vždy používá výaz zákon [nomos].Proto výtaz Boží přikázání ve Zj 12,17 neoznačuje desatero.
A to jejeho přikázání [entole]:věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jaknám přikázal [entolen].Kdo zachovává jeho přikázání[entolas], zůstává v Bohu a Bůh vněm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dalsvého Ducha. (1J 3,23-24)
A takmáme od něho toto přikázání[entole]: Kdo miluje Boha, ať milujei svého bratra. (1J 4,21)
2. Řecký výraz svědectví Ježíšovo [marturian iesou]lze překládat jako svědectví od Ježíše (Ježíšsvědčí) nebo svědectví o Ježíši (Ježíš je předmětemvydávaného svědectví). Oba překlady jsou z hlediska syntaxesprávné. Jedná se tedy o proklamaci pravdy od Ježíše a/nebo oJežíši, což je de facto definiceevangelia. Tento výklad je povtrzen všemi místy, kdese tento termín vyskytuje v knize Zjevení: Zj 1.1.2; 1,9; 6,9;20,4.
Ti, o kterých mluví náš diskutovaný text Zj 12,7, jsou tedylidé, kteří zachovávájí Boží novozákonní přikázání a drží se pravdy od/o Ježíši.
Parelelu nacházíme ve Zj 14,12: Zdese ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Božípřikázání a věrnost Ježíši (dosl.Ježíšovuvíru [pistin iesou])
Z obou textů Zj 12,17 a 14,12 je zřejmé, že svědectví Ježíšovo = víra v Ježíše. Podstatouevangelia je věřit dobré zprávě o Kristu.
3. Ve světle uvedeného výkladu pak interpretujeme výrazduch proroctví [pneuma tes profeteias] zeZj 19,10 jako poukázání na skutečnost, že každé pravéproroctví, pokud je správně interpretováno, vždy ukazuje napravdu, která se nějakým způsobem týká Krista. Duchproroctví je pravda o Ježíši.
Závěr: je zřejmé, že Zj 12,17 a 19,10 nemají žádnousouvislost se spisy E. G. Whiteové. Naopak, výklad CASD stavíspisy uvedené autorky na místo Kristova evangelia a tím sedopouští nejen mylného, ale přímo heretického výkladu těchtotextů.
3. Změna soboty na neděli Římsko-katolickou církví
E.G. Whiteová:
Vprvních stoletích zachovávali pravou sobotu všichni křesťané...Satan však s velkým důvtipem působil...aby se pozornost liduobrátila k neděli, byl tento den učiněn svátkem na oslavuKristova vzkříšení. V neděli se pak konalybohoslužby a byla pokládána za den odpočinku;sobota byla přitom stále zachovávána jako svatá... Napočátku čtvrtého století vydal císař Konstantin nařízení,jímž učinil neděli veřejným svátkem po celé Římské říši.Den slunce byl uctíván jeho pohanskými poddanými a byl ctěn ikřesťany; císař se záměrně snažil spojit protivné zájmypohanství a křesťanství... čas od času se konaly velké sněmy,na nichž se scházeli církevní hodnostáři z celého světa.Téměř na každém sněmu byla sobota, kterou ustanovilBůh, o stupeň snížena, zatímco neděle byla o stupeň povýšena.Tak se stalo, že nakonec byl pohanský svátek uctíván jako božskézařízení, kdežto biblická sobota byla prohlášena za pozůstatekžidovství a ti, kdož ji zachovávali, byli dáváni do klatby.
(E.G. Whiteová - Vítěztví Lásky Boží, str.39-40 české vydání1969)
Kdyžbyl Konstantin stále ještě pohanem, vydal edikt nařizujícívšeobecné zachovávání neděle jako veřejného svátku po celéŘímské říši. Po svém obrácení zůstal pevným zastáncemneděle a jeho dřívější pohanský edikt byl tak posílen jehozájmem v nové víře. Avšak uznání prokazovanétomuto dnu nebylo stále ještě dostatečné k tomu, abyzabránilo křesťanům považovat sobotu za svatou Hospodinu.Musel být učiněn další krok: falešná sobota muselabýt vyvýšena na roveň s pravou. Párlet po vydání Konstantinova ediktu ustanovil Římský biskup proneděli název Den Páně… Původní sobota byla stálezachovávána. (4SP 55)
Historickymylná tvrzení E. G. Whiteové:
Není pravda, že v prvních staletích sobotu zachovávali všichni křesťané. Naopak shromažďování církve v neděli je bezpečně známo kolem r. 100 a o cca 40 let později je pravděpodobně již obvyklým dnem shromažďování ve většině sborů. Je pravda, že sobota byla nějaký čas (nejdéle však do 2. stol.) zachovávána u některých křesťanů ze židů. Tyto křesťansko-židovské skupiny však brzy upadly do herezí a ocitly se mimo hlavní proud křesťanstva. U křesťanů z pohanů však k zachovávání soboty s největší pravděpodobností vůbec nikdy nedošlo.
Neděle neměla v křesťanství nikdy status „nové“ soboty, tj. nebyla nikdy považována za její náhradu. Byl to pouze vhodný den pro shromažďování církve, který s sebou nenesl soubor zákazů a nařízení jako tomu bylo u židovské soboty.
Den bohoslužeb nebyl projednáván na všech církevních sněmech a nebyl neustále v centru pozornosti „na každém sněmu“.
Označení Den Páně pro neděli je známo již z 1. století (viz Zj 1,10) a není tedy výmyslem Římského biskupa ve 4. století.
Uznávaný adventistický teolog S. Bacchiocchi ve své knize FromSabbath to Sunday (1977) odmítl „inspirované“ tvrzení E.G. Whiteové o tom, že změnu soboty na neděli zavedlaŘímsko-katolická církev (edikt císaře Konstantina z r. 321).Bacchiocchi správně rozpoznal, že v době, kdy k této změnědošlo, ještě Římsko-katolická církev zdaleka neexistovala, aproto ve své práci tvrzení Whiteové odmítá jako historickynesprávné. V důsledku tím však také zásadně diskredituje jejíroli jako Božího proroka. Je paradoxní, že CASD jeho závěrypřijala a přesto stále věří, že E. G. Whiteová je neomylnýmBožím prorokem.
Závěr
Interpretacesoboty jako pečetě a výklad Zj 12,17 od E. G. Whiteové neobstojíve světle biblické exegeze. Také její tvrzení o okolnostechzměny soboty na neděli nejsou v souladu z historicky ověřenýmifakty. Uvedené skutečnosti tak přinášejí vážné pochybnosti opravosti jejího prorockého pověření, jak ho vyznává CASD.
9. ZÁVĚR
V úvodu této studie jsme položili čtyři základní otázky, nakteré již nyní můžeme jednoznačně odpovědět:
1. Ustanovuje Bůh sedmý den stvoření pravidelnou týdennísobotu?
2. Komu je určeno desatero a jaká je jeho platnostvčetně čtvrtého přikázání?
3. Co nám Nový zákon říkáo dnu odpočinku a dnu bohoslužby Kristovy církve?
4. Kdy aproč církev opustila zachovávání soboty a ponechala pouze nedělijako den společných bohoslužeb?
1. Sedmý den stvoření Bůh neustanovuje pravidelnou týdennísobotu, a proto nemá pravidelné zachovávání sedmého dne v týdnuuniverzální celosvětovou platnost.
2. Desatero je nedílnou součástí Mojžíšova zákona, který bylpředán výhradně Izraelskému lidu na Sinaji a jehožplatnost má trvání pouze do příchodu Mesiáše. Doslovné zněnídesatera bylo tedy, spolu s ostatními zákony obsaženými v Tóře,závazné pouze pro Izraelce v době Staré smlouvy, jejíž platnostbyla ukončena na kříži. Sobota čtvrtého přikázání tedy jižnení nadále závazná pro Kristovu církev.
3. V Novém zákoně nikde nenalezneme přikázání zachovávatsobotu. Zprávy ze Skutků a epištol ukazují, že takový závazeknebyl na nově vzniklou církev vložen a setkáváme se zde dokonces varováními, že návrat k dodržování zákona (a tedy isoboty) je krokem zpět. V Novém zákoně nalezneme několik zmíneko prvním dnu týdne, ze kterých lze rozpoznat minimálně zvláštnídůraz, který tento den velmi brzy získal. Ze spisů církevníchotců pak vidíme, že shromažďování církve v neděli doznalovelmi rychlého rozšíření již na konci 1. století.
4. Nahrazení jednoho náboženského systému novým je závažnáskutečnost a velký zlom v životě lidí. Přechod od Starésmlouvy k Nové smlouvě je rozhodně historicky unikátní událostí. Nelze proto očekávat, že taková změna bude okamžitá, alespíše lze předpokládat jistý proces postupné změny. Přesto jevelmi překvapivé jak rychle vzhledem k okolnostem získalokřesťanství své pevné místo v tehdejším světě. U křesťanůs židovským pozadím je logické, že zachovávání sobotypokračovalo ještě nějaký čas. U křesťanů z pohanů tatosituace opět logicky vůbec nenastala. Z dochovaných písemnostímáme poměrně jasný obraz o tom, že sobota byla postupněopouštěna a nejdéle na konci 2. stol. zcela vymizela z hlavníhoproudu křesťanství. Sobotu si nadále podržely pouze některéžido-křesťanské sekty (gnostici, ebionité apod.), které se isvými dalšími důrazy posunuly mimo rámec křesťanství. Tytosekty pak po čase postupně zcela vymizely z dějin.
Dle názoru autora této studie tedy můžeme učinit bezpečnýzávěr, že zachovávání soboty čtvrtého přikázání nemá vkřesťanství své opodstatnění a je nahrazeno (spolu s ostatnímizákony Tóry) opravdovým a upřímným následováním Krista vevšech oblastech života věřícího člověka. Je zde třeba takézdůraznit, že neděle v žádném případě nezaujímá místo„nové“ soboty, ale je pouze vhodným dnem bohoslužebnýchshromáždění křesťanské církve, jako upomínka na Kristovovzkříšení první den v týdnu.
Příloha č. 1 - Zápaso sobotu vně i uvnitř CASD
1853 - O. R. L. Crosier (proti sobotě)
Jménoznámé z historie adventního hnutí spíše v souvislosti spočátečním formováním učení o svatyni (společně s Edsonem a Hahnem). Málo známou je však již skutečnost, že Crosierse později od svých názorů veřejně distancoval (viz jeho dopisuveřejněný v Sabbath Advocate v r. 1899).
Celéznění Crosierova dopisu ze Sabbath Advocate zde:http://www.truthorfables.com/Crosier_Renounces_Shut_Door.htm
Vzhledemk tématu této práce je vhodné zmínit, že v r. 1853 se J. N.Andrews v díle nazvaném „Review of the Remarks of O. R. L.Crosier on the Institution, Design and Abolition of the Sabbath„pokusil neúspěšně argumentovat proti Crosierovýmargumentům (Crosier tvrdil, že Sobota nebyla ustanovena vestvořitelském týdnu a že ranní církevní otcové tutoskutečnost rozpoznali). Zajímavé je, že již tehdy Crosier použilcelou řadu argumentů, které jsou i dnes stále plně akceptoványv celém spektru křesťanských církví a dosud nebyly vyvráceny.Svým způsobem je smutné vidět, jak brzy po svém vzniku byla CASDkonfrontována se skutečností, že její pojetí soboty neníostatním křesťanstvem akceptovatelné a že pro to existujízávažné důvody.
1859– J. N. Andrews (zastánce soboty)
V r. 1859 publikoval J. N. Andrews, v té době nejuznávanějšíteolog CASD, svoji první studii o sobotě nazvanou The History ofthe Sabbath and the First Day of the Week (Battle Creek, SteamPress, 1859). Z této práce je zřejmé, že Andrews v té době jižznal většinu argumentů proti sobotě, které D. M. Canright mnohempozději v r. 1887 předložil vedení CASD po jeho „odpadnutí“.
1873 - J. N. Andrews (zastánce soboty)
J. N. Andrews publikuje revidované vydání své původní práce zr.1859. Cituje zde uznávaného církevního historika JoachimaNeandera (1650-1680) na téma apoštolské autority k zachováváníNeděle:
„Svátek neděle, podobně jako jiné svátky, byl pouze lidskýmzřízením a nic nebylo apoštolům vzdálenější než tentosvátek ustanovit jako Boží nařízení. A stejně tak oni i ranáapoštolská církve byli daleci toho přesunout zákony týkajícíse zachovávání soboty na neděli. Stalo se to pravděpodobně ažna konci druhého stol., kdy se začala aplikovat takováto falešnázměna; v tu dobu se začala považovat práce v neděli za hřích.
Není jisté, zda tento citát byl již v prvním vydání, alekaždopádně víme, že minimálně nyní, cca 15 let před krizí osobotě v CASD z let 1887-89, která byla vyvolána Canrightem,věděly vedoucí osoby CASD o tom, že je prokázáno zachováváníneděle křesťanskou církví již nejméně o 200 let dříve, nežvznikla katolická církev a byl ustanoven papežský úřad.
2. vydání ve formátu Djvuon-line zde:http://www.archive.org/stream/historyofsabba00andr/historyofsabba00andr_djvu.txt
Je tedy zřejmé, že Canright vlastně nesdělil v pozdějšíchletech vedoucím představitelům CASD nic nového, co by jim jižnebylo známo. A také z uvedeného plyne, že Andrews a vedoucícírkve již tehdy museli velmi dobře vědět, že E. G. Whiteováneříká pravdu ohledně svého údajného vidění, kde jí bylosděleno, že změnu soboty na neděli ustanovila Římská katolickácírkev. A dále je zřejmé, že tyto skutečnosti byly vůdčímosobnostem adventního hnutí dobře známé již v r. 1863, kdy bylaformálně založena CASD.
1887 - D. M. Canright (proti sobotě)
D.M. Canright byl jedním z vysoce postavených členů CASD a podlouhou dobu pracoval osobně s E. G. Whiteovou a J. Whitem. Postupněvšak došel k přesvědčení, že vidění E. G. Whiteové jsoufalešná a že ve značné míře opisuje od jiných autorů.Proto v r. 1887 opustil církev a začal publikovat řadu článků astudií, ve kterých demonstroval zejména historickouneakceptovatelnost platnosti soboty.
CASDv r. 1888 vydala první knihu, či spíše větší traktát,odmítající jeho obvinění, s názvem Replies to Elder Canright[Odpovědi br. Canrightovi]. Díky tomu mohl o rok později (1889)Canright vydat svoji knihu Seventh-day Adventism Renounced[Odmítnutí adventizmu s.d.] a v ní reagovat cíleně bod po boduna zmíněnou publikaci CASD. Později v r. 1898 církevpublikovala novou, obsáhlejší verzi své knihy protiCanrightovi nazvanou Replies to Elder Canright'sAttacks on Seventh-day Adventists [Odpovědi na útoky br.Canrighta proti adventistům s. d. ]. Canright pak také několikrátrevidoval svojí publikaci, jejíž konečná podoba je z r. 1914.
V tédobě bylo zvykem mezi adventisty vše sepisovat, a proto máme dnesdostatečné množství informací o tom, co a kdy tehdy církevvěděla o závažných problémech týkajících se učení oplatnosti soboty i o tom, jaké argumenty obě strany používaly.Včetně například Canrightova obvinění vedení CASD z toho, že40 let věděli o neřešitelném problému, který zastáncůmsoboty přináší Kol 2,16.17, a přesto na závaznosti sobotytrvali.
Krizetýkající se soboty z let 1887-89 (a následných) ohrozila samotnýzáklad adventismu. Její důsledky se však prakticky v církvineprojevily, protože primitivní způsoby komunikace v tehdejšídobě neumožnily, aby se Canrightovy argumenty masivně rozšířilyi mezi laickými členy církve. I proto mohlo vedení CASD úspěšněbojovat od r. 1887 proti Canrightovi a navíc ne vždy etickýmizpůsoby. Canright byl nejprve vedením církve obviněn, že jementálně nezpůsobilým, ale pro toto tvrzení nemáme žádnýrozumný podklad. Naopak Canright po odchodu z CASD působil až dosvé smrti jako pastor v jedné z církví zachovávající neděli.Byl také obviněn, že usiloval o vyšší post ve vedení CASD ajako překážku ve svém postupu údajně viděl v J. Whiteovi. Vímevšak, že byl blízkým spolupracovníkem manželů Whiteových, aproto se tato obvinění nezdají pravděpodobná. CASD takérozšířila mylnou informaci o tom, že Canright údajně litovalsvého odchodu od církve a prý prohlásil, že se díky tomupokládá za ztraceného člověka. I toto tvrzení je nesmyslné,protože jeho vlastní sestra, která zůstala členkou CASD po celýsvůj život, popřela, že by její bratr toto kdy tvrdil. Naopak jínapsal krátce před svojí smrtí dopis, v němž prohlašuje,že svého rozhodnutí opustit CASD nelituje. Z uvedených faktů jezřejmé, že církev v tomto zápasu o pravdu o sobotě nejednalavždy fair-play a staví tím další argument proti tvrzení o svéhodnověrnosti a neomylnosti o závazností soboty.
Canrightovapublikace Seventh-day Adventism RENOUNCED on-line zde:
http://members.tripod.com/~Help_for_SDAs/SDAism-RENOUNCED-by-D-M-Canright.html
1977 - S. Bacchiocchi (zastánce soboty)
Prominentní teolog CASD Dr. Samuel Bacchiocchi vydal v r. 1977 svojíknihu From Sabbath to Sunday [Od soboty k neděli], v nížpřišel se zcela novou teorií na podporu závaznosti zachovávánísoboty, která je založena na minimálně dvou "převratných"tvrzeních:
1. Ukazuje zastáncům soboty nový způsob pohledu na Kol2,16.17.
Bacchiocchi správně rozpoznal, že syntaxe textu neumožňuje jinýpřeklad než ten, že tento verš mluví i o týdenních sobotáchčtvrtého přikázání. Jeho teorie proto tvrdí, že křesťanéjsou, na základě tohoto verše, povinni, mimo jiné, stálezachovávat nejen sobotu, ale i měsíční a roční židovskésvátky. Proto se jeho teorie také někdy označuje jako "novésobotářství" (new sabbatarianism). Jeho závěr byljediným možným východiskem k interpretaci tohoto Pavlova tvrzení,pokud nechtěl uznat jeho obecně přijímaný výklad, že všezmíněné, včetně sobot čtvrtého přikázání, bylo pouzestínem budoucích věcí a nemá tedy již v době Nové smlouvyžádnou platnost, a pokud chtěl zároveň obhájit stálouzávaznost soboty, ale přitom respektovat syntaxi tohoto textu.
Jeho teorie má pro ty, kteří ji chtějí přijmout, minimálnětři závažné důsledky:
1. dělá z ap. Pavla největšího zastánce a šiřitele židovstvívšech dob (ačkoli byl prakticky celý život po svém obráceníapoštolem pohanů a bojoval proti judaistickým tendencím vapoštolské církvi),
2. diskredituje E. G. Whiteovou, která tvrdila, že platnostceremoniálních zákonů byla ukončena Křížem,
3. pokud by byla jeho teorie do důsledků přijata, změnila by tvářbohoslužeb každé církve zachovávající sobotu (zavedením oslavvšech židovských svátků).
Podrobněji je o Kol 2,16.17 pojednáno ve 3. oddíle této práce včásti 4
2. Tvrdí, že církev záměrně a ze svého rozhodnutí opustilasobotu a začala zachovávat neděli na přelomu 1. a 2. století,aby od sebe odvrátila pronásledování, kterým byli stíháníŽidé se kterými byly křesťané, kvůli zachovávání soboty,omylem zaměňováni.
Tímto svým tvrzením opět diskredituje E. G. Whiteovou a její"inspirované" tvrzení, že změnu soboty na neděli má"na svědomí" Římsko-katolická církev. Bacchiocchisprávně uznává, že v době, kdy ke změně došlo, ještěŘímsko-katolická církev neexistovala a proto tvrzení Whiteovéodmítá jako historicky nesprávné. Odmítá také správně dalšímylné tvrzení, že důvodem pro změnu na neděli byla snaha církveusnadnit pohanům přechod ke křesťanství, protože neděle bylaúdajně totožná pohany slaveným dnem Slunce. Protože však cílemBacchiochiho práce byla obhajoba soboty, zbývala mu již jen jedinámožnost, jak ji obhájit, a to tvrzením, že církev sobotuopustila proto, aby se vyhnula pronásledování a odlišila se odŽidů.
Kladem jeho studie bylo jednak odmítnutí několika mylnýchpostojů, které CASD do té doby ohledně soboty zastávala, apak také, především díky popularizaci jeho práce, nastalvýrazný nárůst zájmu o problematiku soboty vs neděle u teologůostatních křesťanských denominací. Na toto téma byly následněprovedeny výzkumy historiků a byla sepsána řada studií.Bachiocchiho teorie však byla neadventistickými teology brzyzdiskreditována a je na ní dodnes nahlíženo se značnýmdespektem.
Podrobněji je tato problematikavysvětlena v 7. oddíle této práce v části 2 nazvané Existujívnější důvody pro změnu dne bohoslužeb ze soboty na neděli?)
Exkurz:
Bacchiocchiho nestandardníobrana sobotní teologie "From Sabbath to Sunday" z r. 1977byla původně jeho doktorskou dizertační prací, která muumožnila graduovat jako prvnímu advetistickému teologovi naPontifikal Gregorian University ve Vatikáně. Jeho výzkum na tétoprestižní katolické univerzitě byl zaměřen na prokázáníteorie, inspirované jeho adventistickými kořeny, o tom, žekřesťané jednali proti Boží vůli, když přestali dodržovatSobotu.
K. B. Wynne k tomu dodává: Mámedobrý důvod se domnívat, že studium Dr. Bachiocchiho na tétouniverzitě bylo sponzorováno od CASD. Odešel tam ze svého postuprofesora na semináři a když graduoval připojil se okamžitě ktýmu adventistického semináře na Andrewsově Universitě vBerrien Springs v Michiganu. Věříme, že lze tvrdit, že pokud byBacchiocchi ve své disertaci nerozvinul teorii o Sobotnímodpadnutí, nebyl by jmenován jako učitel na Andrews a je otázkou,zda bychom dnes o něm vůbec slyšeli. (Lying for God,Kerry B. Wynne, str. 7)
V roce 1998 vydal Dr. Bacchiocchi knihu Sabbath underCrossfire [Sobota v křížové palbě] v níž reaguje nakritiku oponentů své původní práce.
FromSabbath to Sunday - vybrané kapitoly dostupné on-line:http://www.biblicalperspectives.com/books/sabbath_to_sunday/
TheSabbath Under Crossfire - vybrané kapitoly dostupné on-line:http://www.biblicalperspectives.com/books/sabbath_under_xfire/
1981 - R. D. Brinsmead (proti sobotě)
Tento do jisté míry kontroverzní australský teolog (původněCASD) byl silně ovlivněn Bacchiocchiho nezáměrným potvrzenímCanrightových tvrzení proti sobotě a v r. 1981, necelé čtyřiroky po vydání Bacchiocchiho práce, publikoval svoji studiiSabbatarianism Re-examined [Sobotářství přezkoumáno]. Orok později (1892) Brinsmead publikoval další práci nazvanou ADigest of the Sabbath Question [Přehled otázek o sobotě]. Jehoprvní kniha se stala klasikou mezi hnutím proti závaznosti sobotyzejména kvůli hloubce, s jakou se autor věnuje svému výzkumu apro jeho citlivou, ale velmi přesvědčivou logiku.
SabbatarianismRe-examined ob-line: http://www.exadventist.com/Home/Articles/sabbatarian/tabid/452/Default.aspx
1982 - D. M. Carson (proti sobotě)
V roce 1982 byla vydána publikace s názvem FromSabbath to Lord’s Day, a biblical, historical and theologicalinvestigation [Od Soboty k neděli, biblický, historický ateologický výzkum], která vznikla na základě více neždesetiletého studia a jejíž vydání výrazně motivoval S.Bacchiocchi publikováním své práce v r. 1977. Jedná se pravděpodobně o nejfundovaněji koncipovaný sborníkteologické obhajoby neděle od předních světovýchevangelikálních teologů (D. A. Carson,Harold H. P. Dressler, C. Rowland, M. Max, B. Turner, D. R. Lacey, A.T. Lincoln, R. J. Bauckham). Práce má bohatý poznámkovýaparát a zabývá se všemi podstatnými otázkami, která mají coříci k problematice dne bohoslužeb v novozákonní církvi.
Kniha From Sabbath to Lord’sDay je dostupná k zakoupenízde: http://www.ratzlaf.com/product10.html
1990 - D. Ratzlaff (proti sobotě)
D. Ratzlaff byl původně kazatel a teolog CASD, který se skrze svéstudium nakonec rozhodl vystoupit z CASD, protože nemohl najítžádnou biblickou podporu pro doktrínu o předadventnímvyšetřovacím soudu. Své závěry konzultoval s řadou pastorů ateologů CASD, ale nikde nenašel odpověď. Nějaký čas po svémodchodu ještě zachovával sobotu, ale pak se začal věnovatpřezkoumání i této otázky. Mezi jinými byl ovlivněn i pracemiBrinsmeada. Důsledkem jeho studia bylo odmítnutí závaznostisoboty a v r. 1990 publikoval velmi výraznou knihu Sabbath inCrisis [Sobota v krizi], která byla v dalších vydáníchpublikována pod názvem Sabbath in Christ [Sobota vKristu]. Jeho práce je pravděpodobně jednou z nejucelenějších akoncepčně nejvíce dotažených pojednání proti teologiipodporující závaznost soboty pro křesťanskou církev.
Sabbath in Christ lze zakoupitzde:http://www.ratzlaf.com/Sabbath-in-Christ-Revised-Edition-9780974767987.htm
Obsah knihy Sabbath in Christzde: http://www.lifeassuranceministries.com/sic.html
1995 - Odmítnutí soboty církví The Worldwide Church of God
Fisko Dr. Bacchiocchiho s obhajobou soboty u konce 70. let minuléhostoletí spustilo dominový efekt, který nakonec v případě církveThe Worldwide Church of God vyústil v r. 1995 k odmítnutízachovávání soboty. Samotný proces „přerodu“ trval v tétocírkvi několik let a, jak bychom mohli očekávat, byl doprovázenodštěpením několika frakcí trvajících na dodržování soboty.Nicméně církev jako celek nakonec dospěla k zavržení učenío platnosti zachovávání soboty 4. přikázání pro křesťanskoucírkev. Jedná se o velmi unikátní a obdivuhodný případ vmoderní historii křesťanství.
Zajímavá je také skutečnost, že The Worldwide Church of God aCASD jsou vlastně sesterské církve. Jejich počátky lze naléztve Velkém zklamání v .1844 a obě církve také brzy přijalyzachovávání soboty. Tehdy se The Worldwide Church of Godjmenovala Church of God Seventh-day. CASD a Church of God Seventh-dayrozdělovalo především učení o Zavřených dveřích ( Shut DoorDoctrine). Toto učení se v CASD udrželo ještě nějaký čas por. 1844, kdežto Church of God Seventh-day ho opustila téměřokamžitě.
Přístup vedení církve The Worldwide Church of God může býtpříkladem čestného hledání pravdy, protože po seznámení se spracemi Brinsmeada a Ratzlaffa shledali argumenty proti zachovávánísoboty natolik závažné, že se rozhodli podstoupit změnu jedné znejvýznamnějších doktrín své církve, a to i za cenuočekávaného snížení členské základny a s tím souvisejícíchproblémů. Můžeme si klást otázku, proč se CASD neodhodlala kpodobně razantnímu kroku.
2007 - S. MacCarty (zastánce soboty)
30 let po vydání Bacchiocchiho knihy From Sabbath to Sunday, se vr. 2007 objevila další publikace na podporu soboty od CASDnazvaná In Granite or Ingrained?, kterou napsalpověřený teolog této církve Dr. Skip MacCarty.
pozn. název MacCartyho práce jeslovní hříčka z angl. jazyka: Granite = žula, Ingrained =hluboce zakořeněný. Název jeho práce by se tedy dal volněpřeložit jako "Vytesáno do kamene nebo do srdce?"
Jeho poměrně obsáhlá a dlouhá práce v podstatě dochází kpodobně spletitým závěrům jako jeho předchůdce Dr.Bacchiocchi. Dle názoru recenzenta (K. B. Wynne) "je cílemMacCartyho práce demonstrovat, že bez ohledu na to, jaký zmatek vtéto otázce Dr. Bacchiocchi způsobil, sobotu není možno žádnýmzpůsobem zdiskreditovat, protože je hluboce zakořeněna(ingrained) v srdcích Božího lidu od počátku věků"
Protože jeho kniha byla vydána jako oficiální publikaceAndrewsovy univerzity, lze předpokládat, že obhajuje aktuálněplatné učení CASD. A protože MacCarty souhlasí se závěryBachiocchiho, včetně jeho výkladu Kol 2,16.17, měla by CASDlogicky dnes zachovávat všechny známé židovské svátky apřehodnotit svůj postoj k prorockému úřadu E. G. Whiteové.Můžeme si opět klást otázku, proč tak církev nečiní a stavíse tím polovičatě k "pravdě" potvrzené jejímipředními teology.
(Informace uvedené v Příloze 1 čerpají informace z publikace"Lying for God" od Kerry B. Wynna)
Příloha č. 2 - Pohanský Den Slunce a neděle
Křesťanéopustili zachovávání soboty tak rychle, že zde nebyl žádný časv němž by mohlo získat vliv pohanské uctívání slunce či vekterém by mohla hrát roli Katolická církev. Ap. Pavel zemřelmezi lety 64-67 n. l. a svoji poslední epištolu sepsal krátce předsvojí smrtí, pravděpodobně kolem r. 63. Za necelých 40 let odjeho smrti se již většina křesťanů schází k bohoslužbě vneděli. Dokonce i Bacchiocchi připouští, že zachováváníneděle bylo široce rozšířeno kolem r. 100 n. l. a stalo seuniverzálním do cca r. 140 n. l. Je zajímavé, že stejný postoj,tj. r. 100 n. l. jako potvrzené datum pro široce rozšířený zvykzachovávání neděle, vyjádřil již první adventistický teologJ. N. Andrews čtyři roky před tím, než byla z adventního hnutív r. 1863 oficiálně založena Církev Adventistů s.d.
Všedesátých letech 20. století byl vytvořen postupným výzkumemteologů mnohem jasnější obraz rané církve a tyto informacevnesly značný rozruch do řad zastánců soboty. Církevníhistorikové nalezli silné důvody pro tvrzení, že sbory z pohanůpravděpodobně nikdy sobotu nezachovávaly a že sbory ze Židů,které inklinovaly k zachovávání soboty, se velmi brzy odklonili kfatálním herezím. Konstantinův Nedělní zákon z r. 321 n. l.nezměnil den bohoslužeb křesťanů. Pouze tento den, který církevjiž 200 let zachovávala, učinil přístupným pro křesťany zotroků a další, kteří tak mohli navštěvovat církev bez hrozbyvzniku konfliktů se svými pány. Zároveň tento nový pohled naranou církev demonstruje, že zatímco sobotu zachovávající sboryze Židů upadly do herezí, a byly tak v průběhu prvních staletípostupně ztraceny pro křesťanstvo, neděli zachovávajícípohanské sbory pomáhaly růstu církve tím, že přiváděli novévěřící, kteří pak dále zachovávali tento přístup a neslievangelium do světa. V ostrém kontrastu k tomu, co svénásledovníky učí CASD, nebyli zastánci soboty žádnými hrdinyrané církve. Naopak se postupně odklonili k herezím jakoebionismus a gnosticismus a tím fakticky odpadli od křesťanství.
(Lyingfor God, Kerry B. Wynne, str. 6)
Bacchiocchise pokoušel zachránit alespoň část konspirační/odpadlickéteorie E. G. Whiteové, konkrétně koncept, že pohanské uctíváníslunce ovlivnilo křesťany a přivedlo je k zachovávání neděle.Slunce bylo v historii a zejména ve starověku, vždy častouctíváno. Aby však Bacchiocchiho teorie získala důvěryhodnost,potřeboval by prokázat minimálně dvě skutečnosti: za prvé bymusel demonstrovat s dostatečnou přesvědčivostí, že uctíváníslunce bylo natolik rozšířené v Římské říši v letech100-140 n.l., aby mohlo potenciálně ovlivnit křesťanství votázce dne bohoslužeb (na základě potřeby mít jednotný denbohoslužeb v celé říši). A za druhé by musel poskytnoutadekvátní průkazné svědectví, že tímto způsobem křesťanstvískutečně ovlivněno BYLO. Čím mimořádnější se nějakáteorie jeví, tím větší je logicky i požadavek na sílupodpůrných důkazů v její prospěch.
Vesvé knize Sabbath under Crossfire (1998), věnuje Dr, Bacchiocchitéměř celou jednu kapitolu diskuzi, ve které se zabývá možnostiexistence slunečního kultu, případně tím, zda byl tento kultrozšířen v letech 70-140 n.l. V jeho zdrojích však neníkoncenzus. První předpoklad tak není naplněn.
Vezbylé části této kapitoly se pak Dr. Bacchiocchi pokoušídokázat, že Římané používali 7-denní kalendář, kterýkoresponduje se 7-denním kalendářem židovským. Je bolestnězřejmé, že se pouze chytá stébla, když chce prokázat, že vtomto období v římské říši byl 7-denní kalendář byť jenlimitovaně používán. Většina historických zdrojů, které semi podařilo lokalizovat, ukazuje, že Římané v novozákonní doběpoužívali 8-denní týden a že den na oslavu slunce byl druhýmdnem tohoto osmidenního týdne. Všechny zdroje jsou v tomto ohledukonzistentní a ukazují, že Římané nepřijali 7-denní týden aždo roku 300 n.l. Na druhé straně jsem nalezl pár zdrojů, kteréukazují, že se v Římské říši mohl používat 7-denní týdenzhruba v době 100 či více let před narozením Krista. V knizeFrom Sabbath to Sunday, Dr. Bacchiocchi tvrdí, že někteříhistorikové věří, že 7-denní kalendář byl široce rozšířenv Římské říši v druhé polovině 2. stol n.l. Přechod oddodržovaní soboty ke shromážděním v neděli nabyl však již vr. 140 n.l. univerzálního rozsahu. V té době se však denpojmenovaný na počest slunce shodoval jen zřídka s prvním dnemžidovského kalendáře. Jak potom mohli být křesťané v té doběv pokušení přijmout den slunce z důvodu, že je údajně shodnýs židovským prvním dnem (nedělí)? Především se však musímeptát, proč je vlastně celé toto téma diskutováno, když mámedoloženo, že minimálně některé křesťanské církve z pohanůzachovávaly neděli již v letech 50-70 n.l. a kolem roku 100 n.l.již ve velkém rozsahu. Druhý předpoklad proto také nenínaplněn.
Dokoncei sám Bacchiocchi připouští, že: “Asociace mezi křesťanskounedělí a pohanským uctíváním dne slunce není explicitní předdobou, v níž žil Eusebius (260-340 n.l.)“ (From Sabbath toSunday, p. 264). Teprve z let 260-340 n.l. nacházíme definitivníhistorické záznamy o tom, že jeden či více kultů uctívajícíchslunce využívaly ke svým oslavám neděli. Před touto dobou všakje velmi obtížné prokázat jakoukoli souvislost mezi slunečnímikulty a ceremoniálními tradicemi pořádanými v neděli.
(Lying for God, Kerry B. Wynne, str. 17)
POUŽITÁ LITERATURA
D.A. Carson ed., From Sabbath to Lord’s Day, a biblical, historicaland theological investigation, Zondervan, 1982
D.Ratzlaff, Sabbath in Christ, LAM Publications, 2010 (4threvised edition)
J.A. Gladson, Does the letter of Colossians refer to the Sabbath? Aresponse to Ron du Preez
K.B. Wynne, Lying for God.
http://truthorfables.com/LYING%20FOR%20GOD.pdf
W.Hohmann, Sabbath Refutations
http://truthorfables.com/Sabbath%20Refutations.pdf
R.K. Sanders, Renouncing The Sabbath After 47 Years as of 2002
http://truthorfables.com/Renouncing_the_Sabbath.htm
R.K. Sanders, Sabbath, Not a Law for Christinas
http://truthorfables.com/Sabbath_Not_A_Law.htm
R.K. Sanders, Sunday in the First Centuries
http://truthorfables.com/Sunday_First_Centuries.htm
D.M. Canright, Seventh-day Adventism RENOUNCED, 1889
http://members.tripod.com/~Help_for_SDAs/SDAism-RENOUNCED-by-D-M-Canright.html
S.Bacchiocchi, From Sabbath toSunday. 1977
http://www.friendsofsabbath.org/Further_Research/Bacchiocchis%20Research/From%20Sabbath%20to%20Sunday.pdf
S.Bacchiocchi, The Sabbath Under Crossfire: A Biblical analysis ofRecent Sabbath/Sunday Developments
http://www.scribd.com/doc/23809513/The-SABBATH-Under-Crossfire-Samuele-Bacchiocchi
Expositor's Bible Commentary
M.Finley, Téměř zapomenutý den, Advent-orion, 1995
K.Strand, Sabbath, Biblical Commentary č.12 (SDA Theology), 2000
J. Beneš, Desítka,Návrat domů, 2008
J. R. W. Stott, Kázání na hoře
Použité zkratky
LXX- Septuaginta, řecký překlad Starého zákona
B21- moderní český překlad Bible pro 21. století
CEP-Český ekumenický překlad bible
NBK- Nová bible kralická
CASD- Církev Adventistů sedmého dne