Další svod křesťanství 3
Křesťané, kteří žijí (žili) pod perzekucí v komunistických zemích jsou tak trochu zmatení když slyší, jak společensky přijímané je Křesťanství na Západě. Jelikož Pavlovo prohlášení že "všichni, kteří chtějí žít zbožně v Ježíši Kristu, budou pronásledováni" (2 Timot. 3:12) se ukázalo být pravdivé pro ruské, polské, čínské i jiné Křesťany, jak to že to samé neplatí pro Západ? A oni prosí Boha, aby nám pomohl nedělat kompromisy pod tlakem popularity a úspěchu právě tak, jak oni odmítli nákazu komunismu. Tito Křesťané shledávají neuvěřitelným fakt, že jejich bratří na Západě stráví měsíce - někdy i roky - v terapii, aby překonali duševní stavy, údajně způsobené "odmítnutím". Ti, kteří žijí pod totalitními vládami, které jsou Křesťanství nepřátelské, logicky očekávají že jejich evangelium bude odmítnuto, že se mu budou vysmívat a že oni půjdou do vězení - někdy i na popraviště za svou víru! Tito Křesťané sotva pochopí důležitost, kterou Křesťané na Západě dávají na "sebe-ocenění, "sebe-naplnění"....
Ještě více nepochopitelné pro ty, kteří tak trpěli - mnozí z nich nikdy v životě neměli svou Bibli a kteří snili o tom, že jednou někdo jednu propašuje ze Západu, by byla zpráva, že církve na Západě již nepovažují Bibli za dostatečný zdroj pro křesťanský život. V každém případě by shledali neuvěřitelným fakt, že západní církve otevírají s radostí náruč novým teologiím, které jsou založené na teoriích psychologie. Jeden ze západních křesťanských vedoucích založil svou službu Bohu kolem zvláštní psychologické teorie: Potřeba sebe-ocenění". Prohlašuje: Epidemie pocitu méněcennosti řádí v naší společnosti! (James Dobson, "Hide or Seek"). I když další psychologové nesouhlasí - ať už Křesťané či ne - tento prohlašuje i nadále: "vnitřní bolest méněcennosti je dominantní silou v našich životech" (tamtéž). "Nedostatek sebe-ocenění produkuje mnohem více psychiatrických poruch, než každý jiný faktor".
Část problému spočívá v tom, že zaměňujeme pocit méněcennosti s nedostatkem sebe-ocenění. Ten první má co do činění s "výkonem" nebo "schopností", zatím co ten druhý je vlastně pocit osobní ceny, hodnoty. Je jasné, že čím větší je naše "sebe-ocenění", tím větší bude zklamání, pakliže schopnosti a výkon nejsou srovnatelné. Není člověka, který by nenáviděl sama sebe, ale můžeme nenávidět okolnosti a vlastní neschopnost. Sama skutečnost, že si stěžujeme na okolnosti a neúspěch je důkazem, že se máme rádi, protože kdybychom se nenáviděli, cítili bychom se dobře, když by okolnosti pracovaly proti nám. Není pravdy, že nedostatek "sebe-ocenění" je příčinou našich neúspěchů. Ve své úžasné knize "Inside the Criminal Mind", klinický psycholog S.E.Samenow dokumentuje - po létech šetření - že kladné "sebe ocenění i u těch největších zločinců zůstává neporušené i v době, kdy plánují svůj zločin. "Lidé mají tendenci připisovat positivní chování k sobě samým, zatím co příčiny negativního chování připisují vnějším vlivům a tím odmítají odpovědnost"...
BOŽÍ LÉK NA MÉNĚCENNOST. (101). Pocit méněcennosti vůči druhým, nebo přesvědčení nedokonalosti pro ten či onen úkol, nejsou defekty, které by musely být nejprve odstraněny než se jednotlivec stane užitečným. Právě naopak, poznat svou neschopnost je potřebné pro skutečné vítězství, protože když jsme osvobozeni od sebejistoty, může nás Bůh použít pro svou slávu. Jonatánův zmrzačený syn Mephibosheth si říkal "mrtvý pes" ale král David trval na tom, aby s ním denně jedl u královského stolu. (2 Samuel 9:6-13). Gideón se nepovažoval za schopného, jeho rodina byla chudá, on sám "poslední v domě mého otce" (Soudců 6:15), a přesto se naučil důvěřovat Bohu a stal se jedním z největších osvoboditelů v Israeli.
Izaiáš se zdráhal Božímu volání, když považoval svá ústa za nečistá, aby mohla mluvit za Boha (Izaiáš 6:5). Ámos nebyl vůbec žádným prorokem, ale pasákem dobytka (Ámos 7:14), kterého Bůh použil k pronášení soudů nad národy. Bod zvratu v životě Jóba bylo, když se nakonec počal nenávidět (Jób 42:6). Teprve potom ho mohl Bůh zrestaurovat. Když byl požádán Bohem, Mojžíš odvětil: Kdo jsem já, abych mohl stát před faraónem?" (Exodus 3:11). Potom tvrdil, že mluví pomalu a že je neschopný (Exodus 4:10-13). Boží odpověď Mojžíši by měla dodat odvahu komukoliv, kdo se cítí méněcenný: "Já budu s Tebou"....
Bůh se nesnažil jednat s Mojžíšovým komplexem méněcennosti, ani nezačal pracovat na jeho "lepším sebe-obrazu". Prostě slíbil svou přítomnost a moc. Ve skutečnosti si vybral toho nejpokornějšího člověka na zemi (Numeri 12:3), aby jej konfrontoval s tím nejmocnějším vládcem svého času a osvobodil svůj lid, aby ne člověk, ale Bůh dostal slávu. A tak může být s každým, kdo přizná svou neschopnost a bezcennost a potom, namísto aby se vyžíval v odmítání sebe sama a nebo hledal humanistické cesty k odstranění svého komplexu, obrátí se k Bohu a ve své slabosti se spolehne na Jeho sílu. Namísto oplakávání sama sebe, Pavel se radoval ze své slabosti: A On mi řekl: "Moje milost je pro tebe dostačující, protože má síla je dokonalá ve tvé slabosti"... A proto mnohem raději se budu radovat v mých slabostech, aby Kristova síla mohla na mně spočinout. Jsem šťastný ve slabosti, ve výčitkách, v pronásledování a v tísních, protože když jsem slabý, potom jsem silný... 2 Korintským 12:9-10.
BÁZE PRO "SEBESMUS". Samozřejmě ti, kteří zanesli "sebesmus" do církví (i když přiznávají, že tato idea přišla z humanismu), pokoušejí se ji podpořit Písmem. Jeden z vedoucích křesťanských psychologů cituje Žalm 139 a tvrdí, že "životě mé matky jsi mne utkal" znamená že to co Bůh zabudoval do našich genů je vrcholný důvod pro sebe-ocenění. Jistě, génius genetického kódu mně nutí, abych se sklonil před Jeho moudrostí a mocí - ale sebe-ocenění??? Přece když vidím Boží tvůrčí síly ať už v genech, nebo v západu slunce, nemám žádnou bázi pro sebe-hodnocení právě tak, jako když vidím nádhernou květinu. Já přece s jejím stvořením nemám nic společného! Když se dívám na nádheru stvoření, to přece nezlepšuje můj sebe-obraz ale nutí mně to uctívat mého Stvořitele! "Nebe ukazuje slávu Boží - ne mou. Pakliže to co Bůh udělal vytvořením vesmíru je pro Jeho slávu, potom to, co udělal ve mně, jako v novém stvoření v Kristu je právě tak pro Jeho slávu!
I kdybych byl fyzicky nebo mentálně více nadaný, než kdokoliv jiný v tomto světě, ani tak by to nebyl důvod k chlubení, protože podle Pavla: "Kdo tě udělal odlišným od ostatních?" Odpověď bude samozřejmě Bůh, i když Ho nemůžu vinit za nedostatky, které jsem zdědil po svých hříšných předcích. Ale pokud se jedná o vlohy a příležitosti - každého dobra, které bylo skrze něj manifestované, Pavel prohlašuje "Z Boží milosti jsem, co jsem".(1 Korint. 15:10). Žádná báze pro sebe-ocenění! Pavel pokračuje: Co máš, než to co jsi dostal? (1 Korint.4:7). James Gray napsal před sto lety:
Nemám nic, než co jsem dostal
Milost mi to dala od chvíle kdy jsem uvěřil
Chlubení je vyloučené, pýchy se štítím
jsem pouze hříšník spasený milostí.
To je má povídka: Bohu buď všechna sláva
Já jsem jen hříšník, spasený milostí...
V nebi nebude nikdo, než spasení hříšníci. Za tento fakt se nikdy nedostaneme. Kristus bude mít na sobě navěky známky Golgoty. Jizvy, které utrpěl za naše hříchy už nikdy nezmizí! Myslíte si, že budeme někdy schopní zapomenout, že jsme byli hříšníky spasení milostí? Kdo by si přál zapomenout na dluh, který dlužíme Tomu, který nás vykoupil? Boží trůn vždy ponese jméno "trůn Beránka" (Apokalypsa 22:3). Náš oslavený Pán a Spasitel, v Jeho vzkříšeném těle bude po věčnost jako "zabitý Beránek" a náš zpěv k Němu bude pro vždy "Tomu, který nás miloval a osvobodil z hříchu svou krví". Ukřižovaný a vzkříšený Spasitel, který ponese na sobě jizvy Kalvárie bude slávou nebes.
Lloyd Jones to vyjádřil velmi dobře: "Pýcha je příčinou potíží, a nic tak neublíží přirozené pýše člověka jako kříž Ježíše Krista. Proč? Co se vlastně stalo, že bylo zapotřebí toho kříže? Je to proto, že jsme zkrachovaní, jsme hříšníci a jsme ztracení. Křesťan není dobrým člověkem. Je to ubohý ničema, kterého zachránila Boží milost.
A CO SEBE-HODNOTA? Ale Bůh nás miluje - nedokazuje to naší hodnotu? Tohle je láska “a la Hollywood”, láska která miluje rozkošné a sympatické. Je jeden pohled připočíst si hodnotu proto, že mně Bůh miluje a uvědomění si že Bůh nás nemiluje pro to co my jsme, ale pro to co je On!!! Bůh je Láska a v tom leží jistota zabezpečení pro věčnost. Kdyby nás miloval pro to, co je v nás, potom bychom Jeho lásku mohli ztratit, kdyby se naše "kvality" znehodnotily, ztratily. Ale pakliže nás miluje proto že On je Láskou, potom takovou lásku ztratit nelze, protože On se nikdy nemění...
Ale co Kristovo prohlášení, že jsme "cennější, nežli mnoho vrabců?" (Lukáš 12:7) Vzbuzuje se ve vás pocit "sebe-hodnoty tím, že máte větší cenu, než pár vrabčáků? Dělá nás to hodnými Jeho lásky? Ježíš nepronesl toto přirovnání aby nás ujistil že lidská hodnota je dostatečná pro Boží lásku - ale aby nás ujistil, že když se Bůh stará o malé ptáčky, postará se i o nás. Ale to neznamená, že nás potřebuje, jak někteří učí, (Schuller, "Self-Esteem) nebo že se o nás dobře postará proto, že jsme tak cenní! Pro naše zabezpečení vzhlížíme k Jeho slibům a k Jeho charakteru - ne k naší "hodnotě"... Ano, neřekl však Ježíš, že "jeden lidský život je více než celý svět", jak nám "sebesmisté" namlouvají? (Anthony A Hoekema, "The Christian Looks At Himself", 1975). Opět to není to, co Písmo říká, ale krásný případ kroucení Slova, aby to podpořilo "sebesmus". Ježíš dává svým učedníkům otázku k zamyšlení, zda by to mělo cenu "získat celý svět a ztratit svou duši". (Matouš 16:26). Daleko od toho, aby přisuzoval jakoukoliv cenu k lidské duši, Ježíš porovnává nekonečné útrapy v pekle, nebo ztrátu věčné radosti v nebi, k chvilkové rozkoši vlastnit celý svět. A v tom stejném kontextu jim říká, že musí "zapřít sama sebe", chtějí-li být Jeho učedníky. A opět žádná báze pro "sebesmus" - spíš opak.
JE ROZDÍL MEZI SEBE-OCENĚNÍM A PÝCHOU? Propagátoři "sebe-ocenění" si dávají velikou práci v pokusech rozeznávat to, co oni nazývají "positivní sebe-ocenění" od pýchy. Jeden srovnává "sebe-ocenění" s "hrdostí být lidskou bytostí" a potom se snaží rozeznávat mezi "positivní" pýchou a "negativní" pýchou. (Schuller, "Self-Esteem). Je to jeho vlastní pojem. Takový koncept nebyl známý ani v církvích ani ve světě v minulosti - a pochopitelně v Bibli neexistuje. Písmo jasně a jednoznačně pýchu odsuzuje, aniž by někde byla zmínka o "positivní pýše". (pozn.překlad.: Čeština má dva výrazy "pýcha" a "hrdost". Angličtina pouze "pride" - proto někde je přirovnání obtížné). Přes to všechno tento populární autor píše: "Skutečné sebe-ocenění je pravá pokora. Zdravá pýcha a poctivá pokora jsou dvě stejné lidské kvality - jako dvě strany jedné mince. Každý z nás uvítá ocenění a nemá rád urážku". (Schuller, "Self-Esteem").
Nechceme pochybovat o upřímnosti autora - i když nesouhlasíme s jeho konceptem který není vůbec biblický a zdá se záviset na jeho zvláštní definici slov. "Zdravá pýcha" je jeho vynález. Bůh řekl Israeli že, je vedl divočinou aby je pokořil (Deuteronomy 8:2), a celé svědectví Písma ukazuje veliké potíže v odstranění pýchy z lidstva. A přesto tento pisatel tvrdí, že právě opak je pravdou: "Neurotický strach z pýchy motivoval církve již příliš dlouho. V mých přednáškách k duchovenstvu v tom nejširším smyslu slova jsem shledal nutným abych svým kolegům napsal:
Mějte odvahu myslet na veškeré možnosti! Pýchy se nebojte! Ta nejjednodušší práce Boha je nás pokořit! Jeho nejtěžší úkol je udržet nás ve víře každou chvíli našeho života, jak skvělí jsou Jeho synové a dcery na planetě Zemi. Nebojte se o pokoru. Udržet nás pokorné, je to nejlehčí pro našeho Boha - nejtěžší je přivést nás k přesvědčení, že jsme někdo a že jsme schopní udělat hodně... Nezapomeňte - pakliže vaše pýcha má kořeny ve vašem božském povolání, vaše pokora je zaručena. Ten kříž posvětí cestu vašeho "Já", protože ten kříž chránil sebe-ocenění našeho Pána aby se nezměnilo v hříšnou pýchu"...
Tato nová teologie může mást, svými novými definicemi pro slova, která už měla dávno zaběhnuté významy. Je nám řečeno že pokora a sebe-ocenění jsou to stejné a že se nemusíme starat o problém pokory. Je podivné že se staráme o sebe-ocenění, když je to druhá strana pokory a pokora prý přichází snadno. Tento nový pohled ovlivňuje i hymnologii Křesťanství. Na příklad jinak krásná píseň "They Will Know We Are Christians", obsahuje slib "chránit důstojnost každého a zachránit pýchu každého člověka" Na druhé straně Kalvín varuje před připomínáním člověku o jeho excelenci a důstojnosti aby se nenaplnil pýchou....
F.B.Meyer napsal: Trůny pozemské mají, povětšinou schody, které vedou k nim nahoru; ta pozoruhodná skutečnost trůnů Věčného Království je že schody k nim vedou dolů... Chceme-li vládnout musíme sestoupit - sklonit se, chceme-li vzestoupit, opásat se ručníkem a umýt nohy jako obyčejný otrok, chceme-li sdílet kralování s naším Božským Mistrem. ("The Best of F.B.Meyer", 1984). A.W.Tozer nazývá "Já" tou nejodolnější rostlinou, která je v zahradě života. Andrew Murray říká, že to byla "pýcha, která způsobila nutnost vykoupení", popisuje ji jako "sílu, kterou Satan přinesl z Pekla", (Murray, "Humility") a varuje, že ve chvílích, kdy se domníváme, že jsme "nejpokornější", jsme v největším nebezpečím pýchy. C.S.Lewis varuje, že "když si myslíme, že nejsme nafoukaní, jsme právě nafoukaní nejvíc"...
NOVÉ DEFINICE - NEBO BOŽÍ ŘEŠENÍ. Navzdory nejenom Písmu a sekulární literatuře, ale také navzdory svědomí, teoretikové "sebesmu" trvají na tom, že to jejich "positivní sebe-ocenění" nemá nic společného s pýchou. "Christian Association for Psychological Studies" prohlašuje: Z toho, jak my známe komponenty "sebe-ocenění", pokora je jeho biblická forma - ne pýcha. (Craig W.Ellison, "Self-Esteem", 1976). Člověka jen napadá myšlenka: pakliže je "vysoké sebe-ocenění" pokorou, je potom "sebe-ocenění nízké", pýchou?
Kontradikce se stávají trapnější a trapnější. Argumentuje se, že "positivní sebe-ocenění" pochází z uvědomění si, "kdo jsme v Kristu". Ovšem, vše co jsme nebo co máme v Kristu, přichází milostí, což automaticky poukazuje na naší neschopnost a nehodnost a to by snad mělo spíše sebe-ocenění snížit - ne jej zdvihnout! Ať už manipulujete s Písmem nebo logikou, ani jedno nepodporuje tvrzení "sebesmistů"... Humanistické psychologické teorie nachází jedinou podporu v nových definicích. To čemu se říkalo pýcha je dnes sebe-ocenění.
Chlubení se předefinovalo na "positivní mluvu" a jeden křesťanský psycholog napsal celou knihu na její propagaci. (David Stoop, "Self Talk, Key To Personal Growth", 1982). Ať si psychologové - křesťanští či nekřesťanští vymyslí nová jména a definice - v našich srdcích pravdu známe, ať už to přiznáme či ne.. Nedostatek sebe-ocenění není naším problémem a sebe-ocenění se nedá zaměnit za pokoru, o které Bible učí, že je víc než sláva, (Přísloví 15:33, 18:12) a Petr píše, že pravý Křesťan má být oděný do pokory stále. (1 Petr 5:5).
Dobrá, připusťme, že zralý Křesťan "sebesmus" nepotřebuje, ale co mladý člověk - syn nebo dcera - stojí před zrcadlem oči plné slz, když se vidí jako příčina výsměchu a odmítnutí ve škole: nedostatek stylu, neschopnost se přizpůsobit, nevýřečnost a podobně. Není to případ, kdy by měli rodiče v dítěti vybudovat positivní sebe-ocenění? Bible takové řešení nenavrhuje. Místo obrácení dítěte do sebe, aby nalezlo nějakou hodnotu, nějaký talent aby se "cítilo dobře" - proč ho raději neobrátit k Pánu? Bible je plná příkladů lidí, kteří byli malí, slabí, bez talentů jak ve svých očích, tak i u druhých, se kterými Bůh s potěšením vykonal veliké skutky. O co lepší je budovat pevnou důvěru v Toho, jehož láska, síla a pomoc nikdy nezklame! Proč si raději nepočkat na to Jeho : "Dobře vykonáno", než budovat sebedůvěru na křehkém, občas mylném a vždy nestálém souhlasu a schválení od svých vrstevníků?
PÝCHA - VYTRVALÝ LIDSKÝ PROBLÉM. Na "seznamu" sedmi smrtelných hříchů, o kterých Bůh praví že jsou Mu odporné, (Přísloví 6:16-19) na prvním místě je "pyšný pohled". Bohu je odporné všechno, co má co do činění s pýchou a Bible učí, že tento rys lidské povahy zůstává i v těch nejvíce pokořujících situacích. Bůh udělal všechno, aby pokořil děti Israele pro jejich dobro (Deuteronomy 8:1-5) a Israel, nade všechny ostatní národy - z pohledu na jejich neúspěchy (spíše krachy) a časté Boží soudy, které přicházely jako důsledek - by měl být národem pokorným. A přesto pýcha u nich vytrvala i za neuvěřitelných okolností. Na úpatí hory Sinaje vážně zhřešili, když prohlásili zlaté tele za boha, který je vyvedl z Egypta (Exodus 32:1-6) a Boží soud je tvrdě zasáhl. A o pár dní později už si opět vykračovali pyšně a zdobili se ornamenty.
Zdá se být téměř absurdní, aby se mrňavý a ubohý člověk postavil tak drze před Všemocného Boha. Pakliže kdy byla doba, kdy israelité by měli trpět "negativním sebe-obrazem", a potřebovali Boha aby jim ji "opravil", bylo to tenkrát. Ale namísto nedostatku sebe-ocenění, jeho nadbytek byl jejich stálým problémem. A to se přesně shoduje se skutečností, že ti nejhorší kriminálníci sami sebe vidí jako docela slušné lidi... Jak mnohem nechutnější pro Boha musí být Křesťané (kteří by měli vědět více), kteří tvrdí, že jsou - přirozeně tak pokorní, že největším problémem našeho Boha je přesvědčit takové, jak senzační ve skutečnosti jsou!
Pakliže někdy existovala skupina lidí, která měla presentovat pokoru pro všechny následující generace následovníků, byli to učedníci Ježíše Krista. V pohledu na to, že tolikrát neporozuměli, tolikrát zklamali našeho Pána, měli by být negativním sebe-oceněním doslova zavaleni! Navíc, po třech letech soukromého vyučování pokorným a mírným Božím Beránkem, který dával denně příklad dokonalé pokory, pýcha z nich měla totálně vyprchat. Nejenom že nevyprchala, ale ukazovala se za trapně ponižujících okolností: Po tom, co se jim nezdařilo vyhnat démona a po tom, co jim Ježíš vyčinil pro jejich malou víru - "počali se dohadovat, kdo z nich by měl být tím největším". (Marek, 9:34). Je zřejmé, že netrpěli nedostatkem sebe-ocenění! Ale podívejme se na Poslední Večeři. Smutný ve svém duchu, Ježíš řekl těm svým s velikým smutkem: "po pravdě vám říkám, jeden z vás mne zradí". Takové ohromující prohlášení by snad mělo vnést pochybnosti a zdrtit jejich sebe-ocenění - ale nestalo se tak. Nastalo jen pár vteřin zvýšeného zájmu: "Jsem to já, Pane?".
Jaký smutek je měl zachvátit! Jaký čas pro sebe-zkoumání, pro vyšetření aby se zbavili toho zla ve svém středu. Namísto toho se vrátili k tématu, které se zdálo je zajímat nejvíce: "Kdo bude tím největším mezi nimi?" (Lukáš, 22:24).
PŘEVRÁCENÍ CTNOSTÍ. Svatý Duch odhaluje tu odpornou pravdu, abychom tu stejnou pýchu rozpoznali v našich srdcích - ano, pýcha je počátečním hříchem lidské rasy. Ovšem křesťanští vedoucí tvrdí, že jak Křesťanství tak i svět žijí v epidemii "ubohého sebe-ocenění", na kterou zoufale potřebují lék: "Vyšší stupeň sebe-ocenění"!!! To je přístup humanistický!
Potom když prohlásí, že "pýcha přichází přímo z Pekla", C.S.Lewis poukazuje na to, jak příbuzná je k sebe-respektu, sebe ocenění nebo smyslu pro důstojnost: Pýcha, občas je používána k potlačení menších nectností. Na příklad učitelé ve škole občas apelují na chlapcovo sebe-respektování aby ho naučili chovat se slušně. Mnohý člověk překonal zbabělost, chtíč nebo neukázněnost tím, že se přesvědčí, že je to pod jejich důstojnost - což je pýcha... Ďábel je dokonale spokojený když vidí, jak se stáváme čistými, odvážnými, sebe ovládanými, když - celou tu dobu nás připravuje pro diktaturu pýchy".. (C.S.Lewis, "Mere Christianity").
Dokonce i láska, dobrota a každá jiná ctnost byly pokroucené "sebesmem", který má svůj původ v Edenu. Mladý muž sedící v autě a říká mladé ženě: "Miluji Tě", si ani neuvědomuje že vlastně míní: "Miluji sebe, Tebe chci".. A ta mladá dívka pozná pravdu většinou příliš pozdě. Je možné, že ani jeden z nich si neuvědomí, proč ten ideál, který v životě hledají, jim tak nějak proklouznul mezi prsty... Mnohý manžel či manželka neshledávají už svého partnera za "přitažlivého" hoří touhou po někom jiném. Jsou přesvědčeni v žáru sobeckého chtíče, že jediná cesta jak najít štěstí je zbavit se partnera a dostat toho druhého.... Je to ten samý svod, kterému podlehla Eva...
NOVÝ POHLED NA ŠTĚSTÍ. Sobecký chtíč nás okrádá o štěstí, které hledáme. Vášeň po NAŠÍ vůli nás zaslepuje k faktu, že jediné štěstí nalezneme v provádění vůle Boží. To "štěstí", které cizoložník, nebo osoba která se rozvedla doufají najít, to štěstí vyčichne a nakonec se zničí pocitem viny která vzniká z pošlapání cti, slibu a pravé lásky. Jak se může někdo cítit šťastný, bez ohledu na všechen nabytý majetek, prožívané rozkoše, když si uvědomuje že majetek odcizil jinému, zradil něčí lásku a posmívá se Bohu? Takováto "radost" se nakonec změní v "ústa plná štěrku" (Přísloví 20:17) která nakonec vyvrcholí ve věčnou lítost a bolest u všech těch, kteří se neobrátili a nenalezli odpuštění Ježíše Krista...
Zda pokušení podlehnout či nepodlehnout záleží z veliké části na naší perspektivě. Chtíč je nazýván "klamnou vášní" v Efez. 4:22 a zkázou v 1 Timot. 6:9, protože nás svádí s rozkoší, která je krátkodobá a zahrnuje v sobě neposlušnost vůči Bohu, což působí finálně bolest. Lidé, kteří se soustřeďují na sebe, vidí Boží příkazy jako něco, co jim odepírá radost. Ale takoví, kteří odmítnou, popřou sami sebe, najdou pravou a trvající radost v poslušnosti. Existuje radost, která pochází z uspokojení Boha, která je vysoko nade všemi radostmi tohoto světa - a v pohledu na ní všechny světské svody ztrácí sílu...
Ta nová teologie nám upírá tuto cestu k vítězství. Její radost je totálně sobecká. Touha potěšit Boha může sotva být upřímná bez popření sebe sama: Není možné se popřít a ve stejném čase se milovat, oceňovat, potvrzovat. A přesto se nám tvrdí, že "positivní evangelium" je "Boží cesta k lidské důstojnosti". (Schuller, "Self-Esteem"). Postavíte-li člověka do středu, obracíte všechno hlavou dolů. Sebepopření se najednou změní v sebenaplnění:
Máme věřit tomu, že sebepopření znamená odmítnutí osobních rozkoší, tužeb, prosperity? Příliš dlouho náboženští vůdci toto učili s tragickými výsledky. Takový postoj je nebezpečné pokroucení a ničivé nesprávné informace, z roztroušených veršů Bible, od těch, kteří svým negativním sebe-obrazem vrhli svůj negativismus na stránky Písma. Sebezapřením nemyslí Kristus odmítnutí positivních emocí, které nazýváme "sebe-oceněním". (Schuller, "Self-Esteem)...
"Radost z prožívání mé sebe-ceny" je velmi chudou náhražkou mnohem větší radosti z uvědomění si, že mně miluje Bůh i přes mou bezcennost. Poznání Kristovy vykupující a věčné lásky - ta nádherná blízkost poznání Jej - je za všemi "radostmi" z mé vlastní hodnoty. Ano, být naplněný Kristem znamená vyprázdnit sám sebe...
PŘEKROUCENÍ SMYSLU KŘÍŽE. "Kristova smrt na kříži, je Boží cenovka na lidské duši", prohlašuje populární autor. "To znamená, že my jsme někdo!". (Schuller, "Self-Esteem"). Omyl! Kristus nezemřel "za někoho" ale za hříšníky! Cena, kterou On na tom kříži zaplatil, nevyjadřuje mou hodnotu, ale odpovídá požadavku Božské spravedlnosti! Skutečnost je taková že čím větší cena, tím dražší je můj hřích - ne hodnota mé osoby. Že zcela čistý a nevinný Boží Syn musel za mně zemřít mně nedělá hrdým ale zahanbeným, protože to byly mé hříchy, které Jej na ten kříž přibily! Jak by mohla taková skutečnost budovat moje sebe-ocenění?
A přesto psycholog "sebesmu" tvrdí: Jaká báze pro sebe-ocenění! Výkupná cena nám naznačuje hodnotu vykoupeného... Je řečeno o člověku: "Byli jste koupeni za cenu" (1 Korint.6:20). My jsme objekty Jeho vykoupení... Jaký to dává pocit hodnoty a ceny! Boží Syn nás považuje za tak cenné, že za nás dal život". (Narramore, "Special".... V pokusu o vybudování naší "sebe-ceny", jiný autor píše: Bůh by přece nedal svého Syna pro tvory, které by považoval za bezcenné" (Hoekema, "Christian")... A jiný: Musí být nekonečné hodnoty v Božím pohledu" (Schuller, "Self-Esteem). "Ve svém ukřižování položil Kristus nekonečnou cenu na lidskou duši" (Schuller, "Self-Esteem). Tyto názory nevyšly z Bible ale z psychologie, a potom byly na Bibli "naroubované".
"Bible Science Newsletter" podává pohled Písma: Boží přání mít blízký vztah ke každému z nás, které ale není založené na nějaké naší hodnotě. Jeho přání vyvěrá v Jeho lásce pro nás. Tato láska Ho vedla aby nás učinil hodny v Kristu. Ale tato hodnota neleží v ničem cenném v nás samých - je to důsledek Jeho lásky pro nás - ne důvodem k ní.
A přesto nové litanie pokračují: "Jestliže tou nejhlubší kletbou hříchu je vliv na naše sebe-ocenění, potom ta osvobozující síla kříže vykupuje naší odhozenou sebe-hodnotu". ("Self-Esteem"). Hrůzy hříchu a pekla jsou zredukované na ztrátu sebe-ocenění! Jaká to pýcha! "Já" opět ukradlo veškerou slávu! Zde se jedná o mnohem víc, než o "vykoupení našeho ztraceného sebe-ocenění" a o "šlechetnou pýchu" v člověku.
Co tak nároky Boží spravedlnosti? Co Boží čest a rehabilitace Jeho jména? Co očištění samého nebe Kristovou krví? A co sláva Bohu až bude mít své spasené kolem trůnu, volající na věky díky? To všechno, i když ne třebas zapomenuto, je až na druhém místě za obnovením všech možných "sebesmů". Prostě znovuzřídit naší sebe hodnotu na bázi toho, co Kristus pro nás na kříži udělal!
I když většina jejích propagátorů takový úmysl nemá, křesťanská psychologie oloupila "starý, hrubě otesaný kříž" jak o jeho hanbu, tak i o jeho slávu. Na ten kříž se dnes pohlíží z čistě sobeckého pohledu: "Co udělal pro mně, a co z toho já mohu vyrazit".
Když komentoval toto překrucování biblické pravdy, které do církví zanesla psychologie, Jay Adams píše: V tomto pohledu nejenom vykoupení, ale všechno co Bůh slibuje a pro nás dělá, je viděno jako reakce s Jeho strany na naší významnost, důležitost - spíše, než jako akt Jeho lásky, nezasloužené laskavosti, dobrotě a milosti! ... Tak tomu není! Ten Kříž pozdvihuje Krista a Jeho nádhernou milost - ne nás či naší předpokládanou hodnotu! Přestaňme už povyšovat člověka; začněme opět společně oslavovat Pána a žehnat Jeho svatému jménu! (Adams, "Self-Esteem).
Kristus na tom kříži vytrval nejenom pro Jeho lásku k nám, ale také pro lásku k Otci. Jistě že bude Krista těšit naše přítomnost s Ním na věky, ale tam šlo o mnoho víc než to! Byla v tom zahrnutá porážka Satana, která od jeho přítomnosti zbavila nebe provždy - byla v tom poslušnost Syna k vůli Otce, bez vteřiny zaváhání. Spravedlivé Boží požadavky byly splněny. Nemyslíte si, že veliká část Kristovy radosti na věčnosti bude také z vědomí, že dokončil dílo, které Mu Otec k vykonání dal? A to je radost, kterou On s námi chce sdílet skrze naší účast v Jeho utrpení.
STARÉ HYMNY A JEJICH SVĚDECTVÍ. Jak daleko od toho nového psychologického "Já" pohledu na Kříž je to, jak Křesťanství chápalo všechna ta staletí Krista a Jeho kříž. Je to jasně vidět v odkazu písní, které Křesťané zpívali a milovali. V r.1700 John Wesley napsal v úžasu a úctě: "Died He for me, who caused His pain? For me, who Him to death pursued? Amazing love! How can it be that Thou, my God, shouldst die for me?" V tom stejném století napsal Isaak Watts svou klasiku: "When I survey the wondrous cross, on which the Lord of Glory died, my richest gain I count but loss, and pour contempt on all my pride"...
Přibližně ve stejné době napsal John Newton svou "Amazing Grace", která obsahuje frázi, kterou dnes mnozí shledávají příliš "negativní": "that saved a wretch like me (wretch = chudák, ubožák - ničema, bídák, darebák). Sebe-hodnocení a sebe-ocenění jsou zcela neslučitelné s těmito písněmi.
Velké hymny víry nesou svědectví k faktu, že po celá ta století uvažování o kříži způsobilo, že Křesťané nemysleli tolik na sebe ale spíše na Krista. Pomyslete: Král Slávy nese za vás trnovou korunu! Staré hymny byly naplněny tímto duchem pokory - tak cizím sebesmu - pohledem, že z pokory přijde triumf. Doktríny psychologie změnily centrum pozornosti od Boha na člověka. Nyní jsme to my, kteří jsou hodni - jenom si to potřebujeme uvědomit! Boží čest, sláva i svatost jsou opomenuty. Kdykoliv se Bůh interpretuje, je to v první řadě pro naše dobro, zisk. Učí nás: "Nezasloužíme si ji (spásu), ale stojím Bohu za to, tak neříkej, že jsem bezcenný!".....
BEZCENNÝ ČI CENNÝ HŘÍŠNÍK? Zapomněli jsme snad na to, že "Bůh tak miloval svět že dal svého jediného Syna" Jan 3:16 ? Láska se přece neuděluje na bázi ceny toho, kdo je milován! A co milost? Není to milost, zaplatit cenu něčeho, ale dát mnohem víc! Ve skutečnosti cena zaplacená nemá nic společného s mou "hodnotou" ale s hloubkou mého hříchu a požadavku Boží spravedlnosti a Jeho věčnou slávou! Není to tak, že bych já byl hoden Ježíšovy krve, ale Boží spravedlnost si jí vyžadovala: "Bez prolití krve není odpuštění" Židům 9:22. A přes to všechno, to nové evangelium silně ovlivněné teoriemi bezbožných psychologů, prohlašuje: "Největším hříchem je ten, který nás přinutí říci “Jsem nehodný, bezcenný”. Je možné, že nemám žádný nárok na božské "synovství" když mně prošetříte v mém nejhorším". Protože když jednou někdo o sobě věří, že je nehodným hříšníkem, je velmi pochybné, zda může opravdu poctivě akceptovat tu spásnou milost, kterou Bůh nabízí v Ježíši Kristu" (Schuller,"Self-Esteem").
Není podivné, že toto jsou přesně ta slova, která Ježíš dává do úst marnotratnému synu: "Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči Tobě a nejsem více hoden nazývat se Tvým synem. Lukáš 15:21. Ježíš k tomu nedodal něco jako že ten syn udělal chybu a že proto nebyl schopen přijmout od otce odpuštění: Byl to jeho hřích, který ho udělal nehodným a kdyby to býval ostře necítil - nebylo by žádné obrácení (lítost, metanoia), a bez toho přiznání mu nemohlo být odpuštěno.... To pravé evangelium ničí názor, že i když nemůžeme dosáhnout spásy skrze skutky, můžeme si jí zasloužit skrze hodnotu naší osoby, naší duše! Naopak: Milost nemá místo v evangeliu osobní hodnoty či ceny, právě tak jako nemá místo v evangeliu spásy skrze dobré skutky!
Ta skutečnost, že Jan Křtitel se nepovažoval za hodného rozvázat Ježíšovy sandály (Lukáš 3:16) není v Bibli zobrazená jako překážka, nebo jako špatné sebe-ocenění! A právě tak Ježíš nevyčinil setníkovi proto, že se prohlásil nehodným, aby Ježíš vstoupil do jeho domu, ale pochválil ho za jeho víru. Lukáš 7:1-10. Pakliže přijmeme definici "hodnoty", kterou nás učí velmi vážení křesťanští poradci a i profesor známé křesťanské university: "Vlastní hodnota je pocit "Jsem dobrý" (Norman Wright, "Improving Your Self-Image",1983) co ale potom uděláme s prohlášením Ježíše Krista: "Jen jeden je dobrý a to je Bůh"??????
Jeden by se domníval, že to co Ježíš řekl Šimonu Farizeji, navždy pohřbilo jeho iluze o sebe-hodnotě a sebe-lásce. Šimon odsuzoval Ježíše pro to, že dovolil aby se Ho dotknula hříšná žena. Ježíš na to reaguje povídkou o věřiteli, který odpustil dvěma dlužníkům. Jeden dlužil velmi mnoho, druhý málo. Ježíš se ptá Farizeje: "Pověz, kdo z nich miloval svého věřitele víc?" "Domnívám se, že ten, kterému bylo odpuštěno více" odvětil Šimon. "Ano, posoudil jsi správně" říká Ježíš. Vytknul Šimonovi, že Mu nenechal ani umýt nohy na rozdíl od té ženy, která Mu umyla nohy svými slzami a utřela svými vlasy. Potom řekl: "Její hříchy - a je jich mnoho - jsou odpuštěny, protože ona milovala mnoho; ale komu je odpuštěno málo, málo miluje". Lukáš 7:36-47... Neříká Ježíš, že naše láska k Němu bude v poměru k našemu pocitu hříšnosti a bezcennosti? Ne, my nejsme hodni ničeho! Sláva je pouze Jeho a naše radost bude pramenit ze skutečnosti, že nás vykoupil za takovou cenu - ale nikdy to nebudeme považovat za hodnotu naší duše! Čím vice si uvědomíme naší hříšnost, tím více vděční budeme..
SNÍŽENÁ VĚDOMOST SVATOSTI. Tento současný klam, vzniklý ze soustředění se na sebe, by se rychle rozplynul, kdybychom strávili nějaký čas v přítomnosti Boha! Těžko se dá věřit tomu, že by výsledkem vlivu Boží čistoty a svatosti na Mojžíše, bylo probuzení jeho sebe-ocenění! Ani si nedovedeme představit Izaiáše když "uviděl Boha sedícího na trůnu", aby namísto "Běda mi" volal "Jak cenný jsem!"... Jak tak spasení zpívají v nebi: "Ty jsi hoden! Hoden je Beránek, který byl zabit!", myslíte si, že by jim ozvěnou zpíval andělský sbor: "Ale nezapomeňte, vy jste cenní také!" To je zcela nemyslitelné v Boží přítomnosti! Dnešní církve se ženou do zkázy, jak tak rapidně roste "sebesmus". Tento trend by mohlo zastavit pouze nějaké nové odhalení od Boha. Potřebujeme oživení bázně Boží a touhu poznat Ho jaký On je ve skutečnosti - a ne jak my si Boha zobrazujeme v naší fantazii!
A.W.Tozer prohlásil: Pokles uvědomění si Jeho svatosti, nám přinesl problémy. Poznání Majestátu Boha, bude asi tím nejlepším lékem. Je zcela nemožné si udržet zdravou morálku a správný vnitřní postoj, pakliže naše idea Boha je vadná nebo nedostatečná. Chceme-li získat zpět naší spirituální sílu, musíme začít myslet na Boha v realitě toho, jaký On je. (Tozer, "Knowledge of the Holy").
Oswald J.Smith napsal že Bůh "nebude nikdy spokojený, dokud se mu neoddáš jako otrok, jako dobrovolný otrok k Jeho disposici. Potom tě může použít pro svou slávu". ("The Consuming Fire", 1957). A pouze ti, kteří Boha opravdu znají, budou schopní takového odevzdání se. "Nejtěžší povinnost Křesťanství dnes", říká Tofer, "je očistit a pozdvihnout náš koncept Boha". A to všechno je nemožné, pokud se nezapřeme, jak kázal Ježíš a jak kdysi napsal Spurgeon: Můžete se dívat, studovat, vážit - ale Ježíš je mnohem větším Spasitelem než vy si myslíte že je, i když vaše myšlenky dosahují jakékoliv výše. Můj Pán je mnohem více připravený než vy, aby odpustil váš hřích, mnohem více schopný odpustit vaše přestupky, než vy sami! Můj Pán je ochotnější dodat vše co potřebujete, nežli vy jste ochotni se Mu s nimi svěřit. Nikdy netolerujte podřadné myšlenky o Ježíši Kristu". (Spurgeon, "Morning and Evening").
KDYŽ ČLOVĚK POTKÁ BOHA. Nevyhnutelný výsledek vyššího sebe-ocenění, je nižší pohled na Boha. V každém biblickém případě těch, kteří byli uvedeni do přítomnosti Boha, nebo těch kterým se Bůh vyjevil, vidíme že se stanou dvě nevyhnutelné skutečnosti: 1) Bůh se stane úchvatně nádherným té osobě s výsledným uctíváním, chválou, strachu a chvění a za 2) osoba se stane ničím ve vlastních očích v porovnání s Ním. Nikdy nečtete, že by Boží přítomnost dodávala silnější sebe-obraz, tím méně "positivní pýchu" nebo "pocit vlastní hodnoty". Ne, Boží přítomnost má vždy účinek opačný! Je nemožné znát pravého Boha v Jeho nádheře bez toho, abychom se viděli velmi malí. Není jistější cesta jak ztratit nafoukaný pocit sebe-důležitosti. "Když se díváme na náš ubohý stav od Pádu Adama" píše Kalvín, "všechno to sebevědomí a vychloubání je pryč, červenáme se studem a cítíme se skutečně pokorně". C.S.Lewis to trefil přesně když napsal: Ten pravý test zda jste v přítomnosti Boha je, že buď na sebe zapomenete úplně a nebo se budete cítit velmi mrňaví. Zapomenout na sebe je mnohem lepší..(Lewis, "Mere Christianity").
ZNAMENÁ "VIDĚT" SKUTEČNĚ "VĚŘIT"? "Víra je jistota že to v co věříme se stane. Víra je evidence toho, co nevidíme"..Židům 11:1.
A Ježíš mu řekl: "Tomáši, protože jsi mně uviděl, uvěřil jsi. Šťastní jsou ti, kteří neviděli a přesto uvěřili". Jan 20:29.
V minulých dobách psali lidé o jejich touze poznat Boha. Dnes je hlavní důraz na hledání, poznání sama sebe. Toto je přímý důsledek vlivu psychologie, která se pokouší prozkoumat nitro člověka a poznat jak člověk funguje - jako by tam ležely odpovědi. Obrátili jsme se od průzkumu vesmíru k "vnitřnímu prostoru" do hloubky naších duší. Tento proces vytváří klam, protože "nejzrádnější nad všechno je srdce - zoufale zkažené - kdo je zná?" (Jeremiáš 17:9).
Není nijak snadné pro Boha odhalit se člověku a vysvětlit mu svou vůli. Ježíš řekl svým kritikům: "Ten kdo je z Boha, slyší Jeho slova; vy je neslyšíte, protože z Boha nejste". (Jan 8:47). Pojmem "slyšet" Ježíš míní "rozumět a dbát". Přesto že Bůh mluvil k Evě tak že Ho slyšela, byl to hlas hada, kterému dala přednost. Podlehla slovům hada snad proto, že viděla jeho a ne Boha? Kdyby se byl zjevil Evě Bůh v nějaké viditelné formě - zamezilo by to bývalo ten svod? ZNAMENÁ "VIDĚT" OPRAVDU "VĚŘIT"? Zřejmě ne!
Podívejte se na učedníky, kterým se Ježíš "ukázal živý", po svém vzkříšení "mnoha nezvratnými důkazy" (Skutky 1:3) a přesto pochybovali! (Matouš 28:17). Zatím co vidět Ježíše, se zdálo přesvědčit pochybovačného Tomáše, cítil se zahanbený, že si žádal tento speciální důkaz. Ježíš přidal tato slova povzbuzení pro ty, kteří tam nebyli: "Šťastní jsou ti, kteří neviděli a uvěřili".. Když to komentuje, Boice píše: Ježíš mluví o víře, která se spokojí s tím co Bůh zaopatřuje a netouží po vizích, zázracích, tajemných prožitcích, nebo různých formách úspěchu, jako důkazu Boží lásky... Více než to: On říká, že víra bez těchto úkazů není podřadná, ale ve skutečnosti nadřazená víře, která má bázi v nich. (James Montgomery Boice, "The Gospel of John" 1979).
HÁDANKA VÍRY A NEVÍRY. Pravá víra nezávisí na "vidění", ale nevíra se drží "zuby nehty" navzdory jakýmkoliv důkazům! V podobenství o rozsévači Ježíš zdůrazňuje důležitost "porozumění" a srovnává "dobrou půdu" s "poctivým a dobrým srdcem" (Matouš 13:19, 23 - Lukáš 8:15). Už Šalamoun radí: "Udržuj své srdce, z něj vychází věci života". Jediný způsob jak udržet naše srdce čisté, je dát ho do Jeho rukou. My jsme spirituálně zcela slepí - pouze Kristus nám může dát zrak. Žádný slepec není ve větším nebezpečí než ten, který se domnívá že fantazie jeho srdce jsou pravé a tudíž že "vidí"..
Většina lidí kteří Ježíše viděli, nepoznali kdo On je. Jak se tak Bůh stal člověkem, Ježíš neměl jedinou chybu a musel být finálním příkladem lidství. Kromě toho, Jeho dokonalost nebyla jen fyzická ale také spirituální. Jeho tvář i oči zářily nepopsatelnou morální krásou. "On je odlesk a výraz Boží podstaty" (Židům 1:3).
Ježíš o sobě řekl: "Kdo viděl mně, viděl Otce". (Jan 14:9) A přece Izaiáš píše:.."neměl ani vzhled, ani důstojnost".. "byl v opovržení, byl odmítnut". (Izaiáš 53:2,3). Ježíš řekl Židům jeho doby: "Máte oči a nevidíte, máte uši a neslyšíte?" Existuje "vidění" a "slyšení", které přichází jenom skrze víru. Není to ani fyzické, ani mentální a jde mimo normální pochopení, protože obsahuje zprávu od samého Boha a Jeho vůli pro nás. Lidé bez víry, která vnímá neviditelné a slyší neslyšitelné, nebudou věřit i kdyby byli konfrontováni jakýmkoliv důkazem. Boží odhalení musí přijít od Něj a je třeba veliké opatrnosti, abychom tam nepřidali vlastní fantazie. A přesto je nám dnes řečeno, že imaginace je hlavním prvkem v meditaci, v modlitbě a v poznání Boha.
Jak si můžeme být jistí že nejsme podváděni něčím, o čem se domníváme že je Boží vedení? Bible nám nedává žádnou "techniku" pro kontaktování Boha a proto bychom se měli každé vyhnout. Bůh hovoří skrze své Slovo a každé osobní vedení nebo ujištění Svatého Ducha je vždy v souhlase s Jeho Slovem. Ale my nemůžeme vysvětlit jak dostávat denní vedení od Boha více, než vysvětlit jak Jeho "Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme děti Boží" (Římanům 8:16). Abychom mohli slyšet Boží hlas i skrze psané slovo, musíme Mu patřit a upřímně chtít Jeho vůli - ne naší. Růst v tomto vztahu přichází skrze poslušnost a dozrávání ve víře pod vedením Božího Ducha.
Ježíš slíbil: "Když má pastýř všechny ovce venku, jde před nimi a ovce jej následují, protože znají jeho hlas. Cizince následovat nebudou, utečou od něho, protože hlas cizinců neznají. Já jsem ten dobrý pastýř; dobrý pastýř dá svůj život za ovce"...
Místo aby pomohla Bohu odhalit člověku sebe a svou vůli, imaginace znečisťuje naše myšlenky pro čistou komunikaci s Duchem. Modlářství v celé historii bylo pokusem představit Boha v Jeho představované formě, a všechny takové pokusy jsou jasně zakázány. Jan Kalvín píše: Bůh nedělá rozdílu mezi modlami - žádná není více či méně "věrná" odmítá je všechny. Vidíme jak jasně se Bůh staví proti jakékoliv formě, aby nás upozornil, že touha po takových viditelných formách je vlastně vzpoura proti Němu.
"Jen kdyby Bůh ke mně promluvil tak abych Ho slyšel, jistě bych uvěřil" už bylo slyšet mnohokrát a možná upřímně. Většinou z toho zní pocit nespokojenosti s tím, že Bůh není schopný spolupracovat v komunikaci a proto nevíra je zcela oprávněná. Řekněme, že by Bůh promluvil z nebe mocným hlasem aby každý slyšel: "Jsem Bůh, uctívejte mně!" Skeptik zůstane nepřesvědčený a bude věřit, že to nebyl Boží hlas ale náhoda, s pravděpodobností jedna ku trilionu, kdy zvukové vlny vyprodukovaly něco jako hlas - i když ve skutečnosti to pouze jako hlas znělo... Psycholog by navrhnul, že zvuk, přicházející ze stratosféry, nebyl vůbec koherentní, ale že my jsme si pouze představovali, že to hlas byl. Okultista by tvrdil, že každý z nás slyšel hlas svého "spirituálního vůdce". Ti, kteří byli přítomní, budou mít tendenci věřit, že každý slyšel to, co slyšet chtěl - a jejich imaginace, která je sluhou jejich přání, jim pomohla přesvědčit se, že nejenom mají pravdu, ale že jsou upřímní. Jenom ti, kteří opravdu touží znát Boží vůli, poznají pravdu. Ale i kdyby všichni přítomní uvěřili, že to byl hlas Boha - kolik by porozumělo a kolik uposlechlo? Slyšet Boha zahrnuje víc než zvukové vlny a ušní bubínky! Celý Israel slyšel Desatero ze Sinaje, a přesto než se Mojžíš vrátil s hory, už tančili kolem zlatého telete, které je podle nich vyvedlo z Egypta! To je proč Mojžíš ve zlosti rozbil desky Zákona....
SLYŠET A VIDĚT VÍROU. Počínáme chápat, proč Ježíš končil každý dopis-zprávu sedmi kongregacím v Apokalypse slovy: "Kdo má uši nechť slyší, co Duch církvi říká"... Jistě "slyšení" nezávisí na slyšitelném zvuku a nebude nutně "probuzeno" hromovým hlasem z nebes , i když by se zdálo že je to od samotného Boha. Když Bůh skutečně promluvil slyšitelným hlasem aby schválil dílo Ježíše Krista, je nám řečeno: "Lidé, kteří stáli kolem a slyšeli (ten hlas), řekli že zahřmělo. Jiní mysleli, že k Němu promluvil anděl"...Jan 12:29. Víra obsahuje morální kvalitu, která umožňuje slepým aby viděli to, co lidé s dokonalým zrakem nevidí. Ježíš řekl: "Šťastní jsou ti, kteří mají čisté srdce, protože uzří Boha"..
Že takové "vidění" v sobě nezahrnuje mentální nebo fyzickou imaginaci je jasné. Israel byl varován před jakýmkoliv pokusem v Deuteronomy 4:15-16... John McArthur komentuje: "Jinými slovy, když Bůh se Israelitům zjevil, nebyl representovaný nijakou viditelnou formou. Nebyla tam žádná hmatatelná representace. Proč? Protože Bůh si nepřeje aby byl zredukovaný do nějaké představy. Modlářství nezačíná kladivem sochaře, ale v mysli. Když myslíme "Bůh", co si máme představovat? Absolutně nic! Žádná visuální koncepce Boha se nemůže přiblížit k Jeho věčné slávě!
Každému musí být jasné, že prohlášení: Bůh stvořil člověka k obrazu svému, se netýká fyzického těla, ale jeho morálních a spirituálních kvalit. Právě tak Židům 1:3, se netýká ničeho fyzického. Toto je jediné logické vysvětlení, proč v něm Jeho současníci "žádnou krásu neshledali" - v Něm, kdo musel být nejkrásnější ze všech lidí! Byli prostě zaslepení vlastní perverzí a namísto toho, Ho "nenáviděli bez příčiny". Ti, kteří Jej poznali, byli přitahováni něčím hlubším, než fyzickým, jak píše Jan 1:14.. "Přišel ke svým a ti Ho nepřijmuli".. Taková slepota je morální a spirituální. Bůh musí být viděn a slyšen V SRDCI, a pouze srdce Ho může slyšet. Pravda, kterou mluví Bůh, nepřichází větrem, i když je tak silná, že drolí skály, ani zemětřesením nebo ohněm, ale jak poznal Eliáš, "tichým hlasem", (1 Královská 19:11-12), který jenom ti "Jeho" mohou slyšet. Ježíš to vysvětluje: "Mé ovce znají můj hlas, já je znám a mně následují. A já jim dávám věčný život a nikdy nezahynou, ani je nikdo nevyrve z mé ruky"...Jan 10:27-28.
STARODÁVNÁ, ALE STÁLE MOCNÁ LEŽ. Historie náboženství je jedna tragická povídka o těch, kteří jsou morálně a spirituálně slepí a hluší, přesto však vynalézají rituály a symboly v pokuse "vidět" Boha, "slyšet" Jeho hlas a mít prospěch z Jeho síly skrze prostředky, které Bible odsuzuje jako modlářství a věštění. Čarodějní doktoři, kouzelníci a jiní šámané, už dávno poznali, že ve vyvolaných představách lze "vidět" i "slyšet" co si kdo zatouží a pakliže ta celá scéna imaginace je dosti silná, je možné získat spojení se záhadným duchovním světem, který je právě tak skutečný, jako ten náš fyzický. Ti, kteří se pokoušejí kontaktovat Boha tímto způsobem, se vystavují reálnému nebezpečí démonického podvodu klamajících duchovních bytostí, které by byly šťastné, kdyby se mohli představit komukoliv jako "Kristus" či "Bůh", nebo jakékoliv "božství", které je právě žádáno, jak jeden z nich, jménem "Soli" vysvětluje: "Jak nás v duchovní dimenzi vnímáte, takoví se vám zjevíme". (Life in the Spirit World)....
Experimentování s touto "starodávnou moudrostí" přesvědčilo psychology, že "naše mysl není schopná poznat rozdíl mezi skutečným a imaginárním prožitkem. (Waitley, "Seeds"). Vedoucí křesťanský propagátor motivačních metod to nazývá "šťastným klamem" a "druhým, nejlépe utajeným tajemstvím totálního úspěchu" (Waitley). Dále píše: Porozumět tomuto tajemství síly prožitku imaginace, je základem pro pochopení lidského chování". (Waitley, "Seeds"). Namísto obav, ta skutečnost že můžeme být totálně podvedeni vlastní imaginací, je ve skutečnosti veliká výhoda, protože to znamená že můžeme "nacpat" do našeho podvědomí jakýkoliv sen či ambici - ať už jakkoliv přehnanou - a fantazie se promění ve skutečnost, protože mysl nezná žádný rozdíl. "(pozn.: Logika, kterou nechápu!).
Psychologie "vědecky" změnila okultismus v "průzkum vnitřního světa duše", "očistila" jej od démonů a skutečného zla, velmi pohodlně novými definicemi a přeměnila spiritualismus na pouhý mentální "výlet", prospěšný a předepisovaný některými formami psychoterapie a sebe-zlepšení. Teorie Carl Junga zajišťují údajné "vědecké interpretace", které vlastně zbaví okultismus mýtu. Tím ti, kteří toto praktikují jsou ujištěni, že místo spirituálních bytostí, jednají s pradávnými představami v "kolektivním nevědomí" (unconscious). Tento pohled dovoluje Jungiánskému analytikovi používat starodávné čarodějnictví pod psychologickými názvy.
Robert Ellis kritizuje transpersonální psychologii pro to, že přijala následující premisy: "Když se napojíme na transcendentální a také na zdroje vyššího vědomí, jsme schopní zázraků a magických výsledků.... My všichni máme v sobě Boha, který nám umožňuje abychom byli perfektní v odvracení nebezpečí a ve vlastním zázračném hojení".. ("Free Inquiry",1985).
"Pokřesťanštělá" verze tohoto psychologického šamanismu se nyní praktikuje v církvích "vnitřními hojiči" (inner healers) a křesťanskými psychology, kteří se pokouší skrze "aktivní imaginaci" "vidět" a "slyšet" Boží skutečnosti. Nechali se nachytat na prastarou, ale silnou lež - lež, která "funguje". Jako důsledek, velmi nebezpečné učení se šíří Křesťanstvím. Navrhuje, že "vidět" je vlastně klíčem k víře, a že se to dá uskutečnit v mysli. A cvičení v imaginaci - a speciálně visualizace jako nejmocnější forma - je oslavováno jako tajemství ke spirituálnímu růstu a k odpovědi na modlitby - a dokonce ke komunikaci s Bohem či s Kristem.
V racionálním světě byla imaginace vždy v kontrastu k realitě. Říkáme: To se nestalo, to jsme si jen představovali. Imaginace je v Bibli považovaná za nebezpečnou: "A Bůh viděl jak se rozmnožilo zlo člověka a že každý výtvor jeho mysli a srdce je zlo".. Pakliže položíme imaginaci a realitu na stejnou rovinu, zničíme význam obou slov! A když uděláme z imaginace něco, co nás přivede do přítomnosti Krista, snižujeme Křesťanství na úroveň fantazie!
Charles Finney varoval před tím, co nazval "Náboženstvím Imaginace": "Jednotlivci, oddělení od světa reality a žijící ve světech imaginace se stávají perfektními tvory imaginace... V každé době se lidé zamilovali do fikcí svých vlastních představ přes které doklopýtali až do pekla".. (Mack R.Douglas, "Success Can be Yours", 1977).
SÍLA PŘEDSTAV.
Pochopitelně, legitimní použití imaginace a visualizace je příliš početné, než aby se všechna dala vyjmenovat. Je přece jasné, že upomenout si osobu, místo či událost z minulosti, zahrnuje mentální imaginaci - právě tak neškodnou (a někdy prospěšnou) jako použití představ, když si budete plánovat dům, který si chcete postavit. Právě tak není nic škodlivého v opakování si v mysli školní úlohy či připravovat si řeč. Ale jakmile se začnete domnívat, že visualizace nějak vytvoří, či ovlivní vnější realitu - nebo že můžete takto učinit kontakt s Ježíšem, otevíráte se možnému démonickému vlivu.
Navíc, i když imaginace je z jedné strany normální částí života každého člověka, může se stát extrémně nebezpečnou i bez okultního spojení, není-li prováděná střídmě. Ve své nejmírnější, ale i tak problematické formě, mentální imaginace je prostředkem k úniku z nepříjemného reálného světa do prostředí fantazií "vnitřního vesmíru", kde člověk vládne jako bůh nad stvořením vlastní mysli.
Zde, v tomto tajuplném království, každý se může nechat svést stejným snem o božství, snem který svedl Evu.. Jako stvořitelé, si můžeme vytvořit ve své mysli jakékoliv "herecké obsazení", s námi jako hrdiny či hrdinky v hlavních rolích. Naše nejvyšší ambice mohou být uskutečněné jak si visualizujeme sebe ve fantastických situacích a hrdinských dobrodružstvích, které se nám v reálném životě vyhýbají. A tak se stáváme "tvůrci" vlastního sebeklamu...
Zatím co imaginární "výlety" mohou být normální a někdy i pomocí pro malé děti, stávají se vážným symptomem když, jak tak dorůstají, pokračují v těchto dětských fantaziích - nyní ale aby unikli skutečnému světu. Psychologové používají fantazii pro dospělé aby překonali strach a různé fobie "vnitřní hojiči" zase aby změnili postoj k bolestným vzpomínkám a motivačně/úspěchoví experti pro positivní mentální postoj a pro ustavení cílů. Zdůvodněním tohoto je názor, že visualizovaný a implantovaný cíl v podvědomí, způsobí, že člověk učiní kroky potřebné k dosažení cíle.
"Jsme schopní aktivně visualizovat a vytvořit svou budoucnost" prohlašuje vedoucí křesťanský vědec behaviorismu (Waitley, "Seeds") Pokračuje: Co "vidíte", to dostanete. Naše výkony a naše chování v životě nejde podle reality, ale podle našeho pojímání reality! A tak my můžeme změnit všechno fantazírováním vlastní reality. V populární knize "úspěchu" autor navrhuje: Vytvořte si mentální obraz toho, čeho toužíte dosáhnout. Postavte se do středu tohoto obrazu. Prožijte pocity té chvíle! Přimějte se použít všechny vaše smysly. Cit, zrak, chuť, čich a sluch... Dejme tomu, že je to nový dům. Očima mysli nakreslete všechny detaily... To jste vy, který stojí na dvorku vedle nového Mercedesu. Čí je ten Cadilac, vaší ženy? .... Je to vaše už v okamžiku vaší visualizace a uvědomte si, že úsilí o získání toho, může být příjemnější, než to žít... Mysli na to několikrát každý den. Brzy budou všechny tvé síly koncentrované na dosažení toho, co si přeješ.... (Mack R. Douglas, "Success Can Be Yours", 1977).
Zatím co nějaká ta "motivační" pravda v tom je, fantazie není branou do reality, a kultivace mentálních představ není nevinné cvičení. I když dáme stranou okultní napojení, osoba aby cvičila tuto techniku, sen úspěchu se musí stát posedlostí či mánií, která neustále zaměstnává mysl Křesťana materialistickým cílem. A člověk snadno upadne do klamu a věří, že skutečně tvoří to, co si visualizuje. V jednom úvodu v jeho "Possibilities" magazínu, Robert Schuller píše: Jak tak jezdím kolem světa a potkávám úspěšné, dynamické lidi, stále znovu objevuji jeden rys, který mají společný. Ti skutečně úspěšní lidé dosahují svých cílů pomocí visualizace. Oni si ve skutečnosti zobrazují - většinou v detailech - materiální, fyzické, a nebo spirituální cíle, které chtějí dosáhnout. "To "Já", které vidím, je to "Já", které bude"... Zobrazení sama sebe jako úspěšného člověka, kterým chceme být, je prvním krokem k tomu cíli. Positivní imaginace je první krok".
POKŘEŠŤANŠTĚNÍ OKULTISMU? Křesťanský vedoucí píše o "promítnutých představách, jako o základním zákonu mysli", jako by byly jak biblické i vědecké, a tvrdí, že "tato technika je efektivní v téměř každé důležité sféře života. Peale, "Imaging"). Skutečnost, že něco produkuje zdánlivě dobré výsledky není ještě důvod pro Křesťana, aby to přijmul nebo praktikoval. Představte si korpulentního Křesťana, jak hubne tím, že se bude visualizovat jako štíhlý člověk. Naše oči jsou tím odvrácené od Krista na nás. Místo abychom byli transformováni do Jeho obrazu Božím Duchem, snažíme se transformovat sami sebe silou visualizace do nového obrazu, který jsme si sami vyfantazírovali! Visualizace a jiné okultní techniky k aktivizaci mocných sil se praktikovaly tajně a důsledně po tisíce let. Dnes se přestaly skrývat a jako část New Age hnutí jsou srdečně přijímány dokonce i upřímnými Křesťany, kteří nemají tušení o původu a nebezpečí zahrnuté v provádění toho, co tak snadno přijímají. Následující výzva od populárního pastora v Jižní Kalifornii je zcela typická tomu, co dnes mnoho kongregací slyší: "Minulý měsíc se hostující řečník zeptal otázku, která pronikla mým srdcem. Ta otázka zněla: "Jaká by byla ta největší věc představitelná ve vaší mysli, kterou by jste kdy mohli pro Boha vykonat? .. Sněte opravdu mohutně! Udělejte visualizaci něčeho totálně nemožného ve vašem srdci... Bůh chce aby jste věděli, že to je právě ten sen, který On chce aby jste věřili a pracovali pro jeho splnění. Chci aby jste všichni měli mé čtyřdílné učení o víře a vizích. Vím že to udělá revoluci ve vašem životě! Toto vzrušující učení zahrnuje: 1 & 2: Síla positivní víry 3: Tvořící síla vizí a snů. 4: Spirituální "rození" (birthing) skrze vize a sny". (Gary Greenwald, pastor of the "Eagle Nest Ministries", in a letter to members December.5 1985).
Opět je zde nebezpečí ve zmatku v rozlišení mezi námi vykouzlenými sny o úspěchu a Boží vůlí pro naše životy, rozvíjení technik pro splnění naších tužeb a zaměňování imaginárního procesu, který my sami vytváříme a inspirací, kterou může dát pouze Bůh. Bohužel praxe visualizace, i když přichází jako pomoc k motivaci, pouze zdůrazňuje nezdravé zaujetí v úspěchu, ale také nevyhnutelně vede k příštímu kroku: víře, že naše mysl nějak vykonává nebo spouští záhadnou sílu, která tvoří v reálném světě to, co bylo visualizováno ve světě imaginárním. Tato základní čarodějná víra je bází kultů "Mind Science (Religious Science, Christian Science, Unity a celý PMA success/motivation svět).
Vezměte na příklad "Concept Therapy", známé také pod jménem "Conceptology", která "změnila životy" mnohých, svou metodou psychoterapie, mixovanou s Orientálním mysticismem a okultem: “Co" “Concept Therapy" dělá to, že představuje v jednoduše pochopitelném jazyku "Wisdom of Ages", jako na příklad starodávný "Hermetic Law", který jedná se vztahy mezi věcmi na fyzikální rovině, mezi myšlenkami které myslíme a mezi činy které děláme.. V auto-sugesci, nebo sebe-hypnózou uložíte své vlastní představy do vašeho podvědomí, bez zásahu myšlenek pochyb.... podvědomí pak není zatíženo slovy ale spíše pocity. Dostaneme to, co si představíme... když si podržíte jednu představu - a vyloučíte všechny ostatní myšlenky - po třicet tři a jednu třetinu vteřiny, podaří se jí, (té představě) zapadnout do podvědomí a v pravý čas se ukáže ve vašem životě... Je velmi cenné se naučit, jak učinit naše přání skutečnými, ne ze sobeckých, sekulárních důvodů, ale abychom, nakonec vytvořili a manifestovali "Master Image" tak, že nakonec budete spojený "se vším Životem" (to become one with all of Life) jako část mocné mezinárodní organizace zasvěcené Pravdě, té Pravdě, která lidi osvobozuje”...(William Wolf, " Psychic Self-Improvement for the Milions",1969).
ZPSYCHOLOGIZOVANÁ "BÍLÁ MAGIE". Tragicky, mnoho toho co je přijímáno jako Křesťanství - dokonce i v evangelických kruzích, vypadá jako "zpsychologizovná" bílá magie, kterou propagují skupiny "sebe-pomoci". Jeden velmi známý a uznávaný křesťanský spisovatel píše: Cokoliv si dovedete vymyslet, v cokoliv jste schopní uvěřit, toho jste schopní dosáhnout" (Glen Bland, "Success!", 1983). Tento autor tvrdí, že Ježíš používal tuto "sílu víry k hojení, k proměnění vody ve víno," a že je to "univerzální a mocná síla", kterou může dosáhnout každý. Velmi nenápadně víra přestává být soustředěna na Boha a obrací pozornost na sílu mysli, probuzenou a řízenou vlastní představou. Jeden z velmi uznávaných pastorů vypráví, jak on a jeho žena "naplnili kostel" jeden deštivý večer tím, že si visualizovali "lidi přicházející jako mocný proud, který se valí do kostela". (N.V. Peale,"Imaging"). Peale připisuje tento "zázrak" síle, kterou Bůh dal do našeho "nevědomí" (unconscious), sílu, která mění přání ve skutečnost - pakliže přání jsou dostatečně silná.
Nedávno ten stejný autor obhajoval ještě otevřenější okultismus: "Marilyn Helleberg navrhuje meditaci, při které si představujete bílou mlhu či opar, naplněný myriádami malých bodů energie, které se třpytí jako diamanty. Vědci říkají, že je to substance života - životní síla.... Visualizujte si tuto mlhu nad sebou, kolem sebe, tekoucí po vás dolů jako vodopád zářivého světla. Potom ji vdechněte do sebe a představujte si, jak stoupá skrze hrdlo do vašeho mozku, oživuje a zostřuje vaší mysl - oživuje ji novou silou...
Praktikoval jsem tento typ meditace po několik dní a mohu potvrdit, že už po páté či šesté se člověk počne cítit nějak jinak. Indukuje to pocit životní energie, uvědomění si Boží přítomnosti. Kdo je Bůh? Nějaká teologická bytost? On je mnohem větší, než teologie. Bůh je vitalita. Bůh je život. Bůh je energie. Jak tak vdechnete Boha do sebe, jak si tak představujete Jeho energii, budete "znovu dobit" (reenergized). (Norman Vincent Peale, "No More Stress or Tension", 1986).
Je zcela nepochopitelné, jak může být taková bílá magie učena vedoucím v křesťanské kongregaci a přijímána Křesťany! Ještě více neuvěřitelná je skutečnost, že jiní křesťanští vedoucí takové učitele chválí! Nedávno, jeden přední křesťanský analytik napsal na celou stránku "hold člověku". (Jamie Buckingham, "A Small Tribute", 1986). Tragedie je v tom, že praví a upřímní hledači Boha jsou svedeni do přesvědčení, že toto lze udělat skrze "dýchání bílé mlhy!" Takové techniky okrádají lidi o skutečný kontakt s Bohem, po kterém touží.
Křesťanští vůdci, kteří by měli hájit církve od omylů, nyní otevřeně schvalují okultní metody, a někteří dokonce navrhují, že Ježíš byl vlastně šámanem! Přečtěte si následující zprávu vysílanou v roce 1986: Dr.Doran McCarty, profesor na Golden Gate Baptist Theological Seminary navrhnul název "Nový Šáman" v jeho úvodním proslovu na fakultě. "The Making of s New Shaman" bylo prezentováno jako část projevu v kapli, na počátku jarního semestru. "Nový Zákon nám zobrazuje Ježíše jako šámana, McCarty prohlásil.(News release on Feb.13 1986 from the Office of Communication, Golden Gate Baptist Seminary).
Takovéto charakterizování Ježíše Jižním Baptistickým seminářem, by byl kdysi šokoval kdekoho - dnes už ne! Plodný pisatel Morton Kelsey, jehož knihy široce ovlivnily církve za hranicemi jeho vlastní Episkopální církve a charismatických kruhů, přidaly snad nejvíce ze všech jiných pramenů k názoru, že Ježíš následoval dlouhou tradici šámanů a že i my bychom měli hledat tyto "psychické" síly které se v této tradici praktikují. Přesto že Kelsey prosazuje všechny formy ESP (extrasensory perception = mimo smyslové vnímání), používání věšteckých pomůcek jako Ouija board, a komunikace s mrtvými, jeho knihy jsou studovány v evangelických seminářích a je dokonce nazván "jedním z nejvýznamějších duchovních vůdců v dnešním Křesťanství (Reid & Wirkler, "Seduction?"), a dokonce "prorokem, kterého Bůh povolal pro tuto dobu" (Audio casette by Dr.Bruce Morgan).
BIBLICKÝ KONTRAST. Hlavní část problému vězí v graduálním přijetí nového významu slova "meditace". V Západním světě - až do nedávna - "meditovat" znamenalo racionálně a hluboce o něčem přemýšlet. Vliv Orientálního mysticismu přinesl ale nový typ "meditace", který zahrnuje v sobě úplnou antitezi. Ano, racionální myšlenka je považovaná za překážku. Tento druh "meditace" má v sobě stavy vědomí a subjektivní dojmy, při kterých už mysl proces neřídí - ale něco jiného je u volantu. Člověk je při tom smeten do mystického proudu představ a pocitů.
Toto je v přímém konfliktu s Biblí. Biblická meditace zahrnuje Boží pravdu - ne pocity či fantazii, a jejím výsledkem je hlubší porozumění a ocenění Boha a Jeho Slova a zároveň těsnější chůze s Ním. Jozue dostal příkaz, aby "meditoval nad Písmem dnem i nocí (Jozue 1:8). David píše, že meditoval o Bohu (o Jeho osobě, charakteru, moci, lásce, o Jeho činech, vůli - Žalm 63:6). Ten nejdelší Žalm (119) obsahuje mnoho referencí o meditování nad Božím Slovem, Zákonem, svědectvím a pod.
Potom co Pavel důkladně vysvětlil správné doktríny Timoteovi, přidává k tomu radu: "Zamysli se nad tím, medituj o tom plně". V celé Bibli neexistuje jeden verš, který by spojoval imaginaci nebo visualizaci s meditací! Namísto subjektivních prožitků a prchavých pocitů, biblická meditace je solidní a sebejistá. Vede k porozumění (Žalm 49:3) a k veliké radosti (Žalm 104:34). Jeremiáš přirovnává meditaci k pojídání Božího Slova. Jeho zkušenost by měla být i naší zkušeností: "Tvá slova se objevila a já je pozřel; a Tvé slovo bylo pro mne radostí a veselím mého srdce, protože jsem nazýván Tvým jménem, můj Pane, Bože zástupů"...Jeremiáš 15:16.
KŘESŤANSKÉ ZNEUŽÍVÁNÍ VISUALIZACE.
Pokus integrovat psychologii a Křesťanství zrodil početné nové techniky pro modlitbu a hojení, které byly neznámé historickému Křesťanství a neexistují ani v Bibli. Mezi nejpopulárnějšími jsou "vnitřní hojení" (inner healing) nebo "healing of memories" (hojení vzpomínek), která, jak všichni jejich uživatelé věří počala hojitelskou praxí Agnes Sanford v prvním desetiletí po Druhé Světové Válce... V knize, která se skládá z kritických reakcí na "Seduction of Christianity" od Roberta Wise, Paul Yonggi Cho, Dennis a Rita Bennett a několika dalších, člověk najde opakované poukazy na dříve zcela neznámé pojmy jako "visualization prayer", "new forms of prayer", "prayer technique", "visualization added force to her spoken prayers", "Christian visualization", "the role of visualization and imagination in prayers for healing of memories", "prayers using imaginary" a jiné...
Křesťanský psycholog který je považovaný za jednoho z pionýrů této poradní metody s použitím modlitby, imaginace, identifikace a osvětlení "bolísek" z minulosti a "positivní visualizace", vysvětluje že imaginace se používá: 1) "znovu vytvořit bolestnou vzpomínku" ... "visualizovat ji tak, jak se stala" (David A. Seamands, "Healing of Memories", 1974). 2) "visualizovat si Krista, jak je přítomný u našich bolestných událostí. Toto je oprávněné, on filozofuje, protože Kristus je Pánem času - minulosti, přítomnosti, budoucnosti. K podpoření takových názorů je prohlašováno, že Francis MacNutt, ve své klasické knize "Healing", také poukazuje na "všudypřítomnost Ježíše při vnitřním hojení", a že "visualizací dovolíme Ježíši, Pánu historie, aby kráčel cestou, kde naše bolesti leží". Ovšem, ani jeden z autorů neudává jediný verš z Bible, který by podpořil "visualizaci Ježíše". Ani nikdo nevysvětluje, proč MacNutt a jiní katolíci dostávají stejně dobré výsledky vnitřního hojení skrze visualizaci Marie, která každopádně není "Pánem času", ani není schopná "kráčet cestou, kde naše bolesti leží". Kromě toho, spousta okultistů dostává stejné výsledky skrze visualizaci všech možných "vnitřních vůdců" (inner guides).
CESTA ODPUŠTĚNÍ. Fakt že my musíme odpustit těm, kteří nám ublížili je jasný, a důsledky neuposlechnutí tohoto nařízení jsou více než vážné: Pakliže neodpustíte druhým jejich přestupky, potom ani Bůh neodpustí přestupky vaše... Matouš 6:15, Marek 11:26... A že žádný speciální a dlouhý proces pro odpouštění druhým - jako "vnitřní hojení" nebo "psychologické poradenství není zapotřebí je jasné z Kristova: Když se modlíte, odpusťte to co máte proti druhým, aby váš nebeský Otec mohl odpustit vám"....
Žádný skutečný Křesťan by neměl mít v srdci zášť nebo zlobu proti komukoliv, ať už mu ublížil jakkoliv! Můžeme být takového pocitu zbaveni v okamžiku, kdy se tak rozhodneme aktem z vlastní vůle, zakotvené v lásce a odpuštění, které jsme od Boha obdrželi my. Jelikož Bůh odpustil mně, nemohu přece odmítat odpustit těm, kterým odpustil On! Mám potíže s někým vycházet v dobrém? Pakliže se upřímně obrátím na Boha, aby takové osobě požehnal, můj postoj se nevyhnutelně musí změnit, protože je nemožné cítit nepřátelství vůči někomu, pro kterého jsme prosili za Boží požehnání.
Ten celý proces "vnitřního hojení" je nejenom nepotřebný, ale zároveň popírá to, co pro nás udělal na kříži Ježíš Kristus. Na skutečného Křesťana minulost nemá moc a je vyřízená vykoupením skrze Kristovu prolitou krev. Co říká Písmo? "Staré pominulo, hleď vše je nové". 2 Korint. 5:17. Pro Pavla to nebyla nějaká teorie, ale nádherná pravda, která změnila jeho život. Proto mohl triumfálně říci: .."zapomínám na to, co je za mnou a snažím se dosáhnout toho, co je přede mnou. Usiluji o cíl, kde leží cena vysokého povolání Boha skrze Ježíše Krista"...Filip.3:13-14...
ŽÍT VÍROU. S tímto nebeským cílem před sebou Pavel prohlašuje: "Žijeme z víry, ne z toho co vidíme"..2 Korint.5:7.. Visualizace je pokusem žít podle toho co vidíme, ne podle toho co věříme. Přesto se podává obhajoba visualizování toho, za co se modlíme argumentem: Používání symbolů a představ v modlitbě může pomoci lidem aby přešli od možnosti k realitě. Mnoho lidí potřebuje pomoc, kterou taková modlitba nabízí. Pokřesťanštělá visualizace se tak stává technikou pro vytvoření víry: "Imaginace se používá proto, aby Boží sliby se staly více reálné. Jeden z vážených křesťanských vůdců navrhuje: Pakliže člověk si vědomě visualizuje sebe v přítomnosti Ježíše, je to ta nejlepší záruka pro udržení víry, kterou znám". (What Does It Take To Be A Christian? An interview with Norman Vincent Peale in April 1986).
Tato nová teorie nemá žádnou oporu v Písmu. Naopak, jak W.H. Griffith Thomas píše: Samozřejmě musíme věřit našemu nebeskému Otci! Dva Křesťané si tak povídají o svých zkušenostech. Jeden praví: "Je hrozně těžké věřit Bohu a uvědomovat si Jeho ruku v temných průchodech našeho života"... Druhý odvětil: "Víš bratře, pakliže nemůžeš věřit člověku, když je někde kde ho nevidíš - ten za mnoho nestojí; když nemůžeš věřit Bohu ve tmě, ukazuje to, že Mu nevěříš ani trochu"... Žalm 91 neříká "Pod Jeho křídly uvidíš" ale "pod Jeho křídly budeš věřit"...
Ti kteří "visualizují" Krista, nebo dokonce Boha věří, že se nějak dotýkají hluboké roviny reality, a to že je umožněno skrze záhadné síly mysli. Obhájci tohoto většinou spojují imaginace ("imaging") s "pozitivním myšlením a vírou" (Peale, "Imaging"). Když příznivě komentuje ne jednu velmi populární knihu, která presentuje tento koncept, jeden z nejpřednějších křesťanských psychologů, evangelický vůdce, který také obhajuje imaginaci s Kristem, píše: Norman Vincent Peale to popsal takto: "Imaginace (imaging) je něco jako laserový paprsek imaginace, rukojeť mentální energie, která uvolňuje mocné vnitřní síly, které mohou přinést úžasné změny v životě osoby, která tu imaginaci provádí". On (Ježíš) byl prvním, kdo učil moc imaginace" (Norman Wright, "The Healing Of Fears", 1981).
Marně hledáme v Novém Zákoně, abychom našli cokoliv o tom, že Ježíš učil "sílu imaginace (power of imaging) a člověk marně přemýšlí, co visualizovaný mentální obraz vytvořený vlastní imaginací, má společného s realitou a morálním obsahem víry. A jelikož ani Ježíš, ani žádný z Jeho apoštolů neučil ani nedělal "tvořivou imaginaci" (creative imaging), proč tedy, tolik církevních vedoucích to považuje za "nejlepší záruku" pro "udržení víry"? A opět, je to psychologie tím, že posvěcuje visualizaci jako "vědeckou", udělala tuto okultní techniku přijatelnou nejen moderní společnosti Západu, ale také Křesťanství.
VISUALIZACE ZPSYCHOLOGIZOVANÁ A POKŘEŠŤANŠTĚLÁ. Švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung má největší "zásluhy" na rozšíření (jak ve světě, tak i v církvích) na imaginaci, "vedenou představu" (guided imagery), a visualizaci za účelem prožití minulosti a spojení se s "vnitřními vůdci" (inner guides) včetně "Ježíše", "Marie", "Boha". Agnes Sandford, která přinesla "vnitřní hojení" a visualizaci do Křesťanství, byla silně ovlivněná Jungovým učením. Agnes Sandford je mrtvá - ale její blízký přítel Morton T. Kelsey pokračuje v rozšiřování teorií, které Jung získal z démonických zdrojů.
Jungova "aktive imaginacion" a "archetypal images" hrají hlavní roli pro Kelseye v kontaktu se světem duchů: "Je mnoho cest jak vejít do podivného - někdy hrůzného teritoria vnitřního světa. Metody, o kterých je zde zmínka, jsou dobře vyzkoušené způsoby použití imaginace pro náboženské účely. (Morton Kelsey, "Transcend:A Guide For the Spiritual Quest", 1985)... Pouze skrze použití představ v našich meditacích, můžeme ve skutečnosti otevřít dveře do vnitřního světa a projít jej a prožít bohatství dosažitelné ve spirituální realitě...
Morton T. Kelsey byl po krátký čas pastorem Agnes Sandfordové v Monrovia, v Kalifornii. On a její syn John Sandford, odjeli do Zurychu, kde studovali na C.G.Jung Institutu a vrátili se jako "jungiáni" skrz naskrz. Jejich početné knihy později ještě Jungovo učení rozvedli. Oblékli jej do křesťanského hábitu a zanesli do nic netušících církví... Poukazy na Carl Junga v "Seduction of Christianity" přivedly pastora ve Flushing, New Yorku k pečlivému a intensivnímu vyšetření, které trvalo šest měsíců. Vyšetřování na tema Jung, Sandford, Kelsey a jejich vliv na církve. V dopise adresovaném vedoucímu v charismatickém hnutí, ve kterém doznal svou vlastní 15ti letou účast, pastor píše: "Došel jsem k přesvědčení, že existuje masivní svod a klam v dnešním Křesťanství .. převážně zahrnující teorie a metodologii Carl Junga. Ten nám říká, že precedenty pro jeho práci jsou v heretickém Gnosticismu a středověké okultní alchymii. Dvěma známým křesťanským vedoucím napsal: Ti, kteří provádějí "hojení vzpomínek" musí každopádně uznat kořeny Jungianismu v Agnes Sandfordové. Pakliže ne, klamete. Dále musíte vysvětlit Křesťanům, proč schvalujete zavedení Jungiánského okultu do církví... Jung připočítává své objevy svému "duchovnímu guru" Filemonovi - jak ho nazývá, který byl jeho "spirituálním vůdcem"... Podle mého názoru, teorie Carl Junga nám podávají podvod nejvyššího řádu. To nebyl nějaký obyčejný démon, který si toto vymyslel. Jak se cítíte, když kniha, kterou nazýváte "klasikou této generace" obsahuje materiál, který má na svědomí Jungův "spirituální vůdce?". (Don Matzat v dopisu Johnu Sandfordovi, a druhý adresovaný Jamie Buckingham, 1986).
ZRÁDNÝ VLIV CARL JUNGA. Že Jung byl hluboce démonizovaný okultista již z dětství, není možno popřít. (Jung, "Memories, Adventures and Reflections", 1963) a jeho spojení s "vnitřním hojením" a "visualizací" prováděných v církvích, je nad všechny pochyby jasné... Když se tito dva "velikáni", Freud a Jung v 1909 a ještě v 1912, Jung úmyslně vyvolal nějakou spirituální aktivitu (poltergeist activity) která tak Freuda polekala, že omdlel. Když se to stalo podruhé, Freud obvinil Junga, že mu přeje smrt (Freud měl obcesivní strach ze smrti), čemuž později sám Jung počal věřit, když v jednom ze svých snů zabil Wagnerova hrdinu Siegfrieda. Ve svém, ne zcela normálním rozpoložení, Jung interpretoval "Sig" jako Sigmund (Freud) a on sám byl přemožen strachem. (Jung, "Memories"). Po plných šest let poté, Jung živořil na pokraji šílenství.
Na počátku ve snech, později ve vizích a nakonec při plném vědomí (když se stal tak psychotickým, že ztratil smysl pro rozdíl mezi skutečností a neskutečností), Carl Jung měl opakované "návštěvy a zjevení" ze spirituálního světa , potom dokonce i prožitky s "Bohem" a "Duchem Svatým", který na něj sestoupil "v podobě holubice". Jungova široká škála okultních zážitků zahrnovala údajné konverzace a i cestování s mrtvými. Byla to ta "odhalení", která získal v rovině spiritismu, téměř na hranici šílenství okultismu - obzvláště odhalení od jeho "spirituálního vůdce" Filemona, která se stala bází pro psychologické teorie, které Jung vyvíjel po zbytek svého života. Toto nejsou smyšlenky - Jung to dobrovolně přiznal. A na těchto "ďábelských doktrínách" a ne na Písmu, jsou praxe "vnitřního hojení", "meditací" a "visualizací" založené - a církve je přijaly s otevřenou náručí....
ROZEZNÁVAJÍ JUNGOVO UČENÍ? Jsou si, křesťanští vedoucí, kteří propagují Jungovy teorie, vědomí jejich pravého zdroje? Někteří si možná uvědomují - jak Leanne Payne - že "Jungovy předpoklady křesťanské nejsou, jsou gnostické, což on připouští.(N. Carver, "Dreaming With Jung",1986). Přes to všechno, právě tak jako mnoho jiných křesťanských vůdců, Payne shledává Jungovy názory "užitečné".... Opat David Geraets z benediktínského opatství v Pecos, New Mexico (katolicko-charismatické útulkové středisko, které je silně ovlivněné celým hnutím "vnitřního hojení" jak katolického, tak i protestantského), prohlásil: "Junga musíte číst opatrně...nějaké omyly udělal". (Nick Carver, "Dreaming With Jung").
A přesto opatství v Pecos je známé tím, že zahrnulo Jungův přístup do učení "charismatického oživení a spirituálního růstu" ("Dreaming"). Jsou démonická "odhalení" pouze omyly? A je "opatrný přístup" dostatečný, když jednáme s doktrínami démonů, které nás učí "seducing spirits?". Nick Cavnar je editorem pro "New Covenant. Vysvětluje proč některé Jungovy koncepty jsou "užitečné": "Jung identifikoval určité "nevědomé" (unconscious) obrazy sil, které nazval "pratypy" (archetypes), jako "anima" a "animus"... Jung věřil, že nevědomí mysli (unconscious mind) je říší (oblastí) duchovního, mystického. Ti, kteří považují moderní církve za příliš racionální, nacházejí v Jungovi podporu pro mystičtější a experientiální (odvozené ze zkušenosti) náboženství.
Charismatické oživení, se svým důrazem na spirituální zkušenosti a vnitřní hojení, je přirozenou půdou pro zájem o Junga. Pravda je pravdou - kdekoliv ji nalezneme; cokoliv je pravdivé v Jungovi, může být přijato a používáno Křesťany..."
Člověk se může jenom ptát, zda Křesťané, kteří doporučují studovat Junga "opatrně", si uvědomují skutečnost, že adoptují do Křesťanství "odhalení", která Jung dostal od démonů.... Zatím co popírá jakékoliv ovlivnění od Junga, vedoucí "vnitřní hojitel", John Sandford připouští, že si "vypůjčil" Jungův výraz "pratypy (archetypes). Sanford tvrdí, že mu to Bůh zjevil z Genese 1:27, že muž ztělesňuje také ženskou přirozenost a žena mužskou, které nazval "ženský a mužský pól". (John & Paula Sandford, "The Transformation of the Inner Man", 1982). Skutečnost, že Ježíš vysvětlil tento verš zcela jinak (Matouš 19:4-6) a nepopíratelná podobnost mezi Sandfordovými "póly" a Jungovými "anima" animus" nabízí otázku o "zdroji" Sandfordovy "inspirace". Sandford dále prohlašuje že Bůh mu řekl, aby visualizoval "reversované póly, jak jsem ti ukázal - potom se postav a uzři, jak mou rukou je "rozváži" a srovnám do jejich pořádku" (pozn.:zřejmě hovoří Bůh, ale já nemám nejmenší potuchy o čem!). Sandfordovi dále popisují, jak jeden Křesťan, vedoucí psychologické stolice na univerzitě ve Washingtonu zkoušel tuto techniku na homosexuálech a shledal, že to funguje: Ohraničil (vyznačil) pratyp, vystopoval psychologické příčiny, modlil se podle toho, potom se modlil visualizací (?) a autoritou ohledně mužského a ženského "pólu", jak ho Bůh poučil. "Nevím co to vlastně je John", (hovoří psycholog se Sandfordem) "ale funguje to! Alelujá!!" (pozn. stále nemám tušení o čem se zde píše!).
PODPORUJE BIBLE VISUALIZACI? Celý koncept křesťanské visualizace spočívá na mylném přesvědčení že "vidět znamená věřit", že visuální obraz je klíčem a že vytvořit svůj vlastní obraz v představě, znamená vytvoření jak víry tak i hojení. Někteří dnešní populární křesťanští autoři navrhují myšlenku, že "pisatelé Písma" jako Mojžíš, David Isaiáš a Jeremiáš si vytvořili odlišné imaginace Boha ve své mysli - část po imaginární části - a že ten mentální obraz, který si každý z nich vytvořil, byl klíčem ku spirituálnímu životu. (Calvin Miller, "The Table of Inwardness", 1984). Tato rostoucí víra v to, že visuální obraz stvořený v mysli otevírá dveře k těsnému spojení s Bohem, je část epidemie mimobiblického učení, které je akceptováno v dnešních církvích. Dveře otevřené jsou - ale démonickému klamu, a je ohromující, jak mnoho Křesťanů jimi projde!
Praxe visualizace zapustila v církvích tak mocné kořeny, že kdokoliv o ní vysloví pochyby, je obviněn z vadného výkladu Bible! V jednom vysoce kritickém článku CAPS (Christian Association for Psychological Studies) kritizuje autory "Seduction of Christianity" že jsou "nebibličtí, proti-křesťanští, neracionální, nepřesní... extrémně zaujatí, a nepoctiví" právě tak jako "povzbuzující moc démonů a přitom předstírající, že s nimi bojují". Následující biblická "podpora" visualizace byla nabídnuta: "Autoři "Seduction of Christianity tvrdí, že visualizace není v Bibli učena. Bible jasně visualizaci učí: Filipským 4:8, Římanům 6:11, 2 Korint. 4:18, 1 Jan 5:15, Koloským 3:2, Jozue 1:8, Marek 11:24, Židům 11:1, 2 Korint. 3:18 a další...
Tyto verše reprezentují ty nejlepší biblické "důkazy" pro visualisaci CAPS mohl najít - a ani jeden z nich nemá ani zmínku o visualizaci, natož aby ji učil! Filip. 4:8: "Přemýšlejte o tom..", Římanům 6:11: "Počítejte s tím, že jste mrtví hříchu".. 1 Jan 5:15: "A víme-li že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme", Koloským 3:2: "K tomu směřujte, ne k pozemským věcem", Jozue 1:8: "Kniha tohoto Zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ní ve dne i v noci abys mohl plnit to co je tam psáno"..Marek 11:24: "Věřte že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít"..Židům 11:1: "Víra je evidence věcí, které nevidíme". Pokoušet se visualizací "vidět" věci které vidět nejsou, se zdá být v kontradikci s poslední referencí právě tak, jako všechno, co Bible o víře učí!
Zatím co 2 Korintským 3:18 a 4:18 mluví o "vidíme jako v zrcadle Boží slávu".. a 4:18: "díváme se na věci, které vidět nejsou" .. není bází pro tvrzení že "tyto verše učí visualizaci". Taková slova se používají v nevisuálním smyslu slova. Bible často mluví o "vidění" "pohlížení" či "dívání se na Boha" - a ve stejném kontextu je nám řečeno, že Bůh je neviditelný, že Ho nikdo nikdy neviděl, a ani vidět nemůže. Když je nám řečeno, že "Mojžíš vírou, jako by Neviditelného viděl" je poukaz na "vidění" vírou, ne fyzickým zrakem. Ani zde není poukaz na to, že by si Mojžíš "vyčaroval" mentální obraz Boha, což je nejenom nemožné, ale i přísně zakázané!
SMRTELNÝ ODCHOD OD BIBLE. Je ohromující vidět jak víry a praktiky speciálně zakázané Biblí, jsou učeny křesťanskými vůdci. Jeden ze zřejmých příkladů je nová kniha napsaná Křesťany a učena křesťanskými vedoucími. Je to kniha napsaná pro křesťanskou mládež. Potom co autor vysvětlil uvolnění pomocí Yógy, která má být praktikovaná denně, píše: Opakuj toto dýchací cvičení několikrát. Potom se pokus představit si Boha. Pátrej ve své mysli - ať už to trvá jakkoliv dlouho. Utvoř si obraz Boha. Když se ti to podaří, budeš to vědět.... Neobávej se, pakliže to první cvičení zabere delší dobu. Až se obraz vyjasní, zaměř se na něj tak dlouho jak jen můžeš. Je možné, že to budeš muset "vyladit" tím, že se zaměříš na každou část obrazu a visualizovat sama sebe v té představě... Eventuálně "to" začne s tebou mluvit. Zařaď zvuky nebo obrazy do tvého mentálního obrazu. Dovol, aby zvuky a ostatní vize pomalu zmizely, zatím co si držíš Boží obraz ve středu své imaginace..... (David Stone, "Spiritual Growth In Your Ministry", 1985).
To je pokřesťanštěný spiritualismus! Fakt, že obraz mluví, negarantuje, že jsme udělali kontakt s Bohem! Vlastně tomu tak být nemůže, protože sám Bůh speciálně zakázal použití imaginací, obrazů pro kontakt či uctívání. A proto lidé jsou podváděni vlastní představou - nebo ještě hůře: bylo navázané spojení s démonem, který na sebe vzal dokonalou masku. V nesčetných případech transmise z duchovního světa skrze médium, sami démoni se chlubili schopností vzít na sebe jakoukoliv formu, kterou by ten, kdo visualizaci provádí přijmul bez váhání.. "Jednotka", která se nazývá andělem Rafaelem se chlubí: "Spolupracujeme s každým, kdo má sympatické vibrace a s upřímnými lidmi, kteří nás cítí, ale povětšinou v rámci jejich momentálního systému víry. (Raphael, The Starseed Transmissions, 1982).
V novinách, které vydává dosti široká síť čarodějů a čarodějnic, (pozor - obraz z dětských pohádkových časů je silně zavádějící!), jedna z praktikujících čarodějnic píše: "Dýchací cvičení, která adoptovaly křesťanské církve, jsou nejdůležitější částí uvolnění - relaxace a je to cesta, kterou jsou děti vedeny k "chakra" činnosti, k meditaci, k činnosti v transu, a k jiným znalostem" (Donna Clark, "Being Still With Your Child", 1985). V tom stejném výtisku je zmíněna základní role visualizace v okultním hojení - potom autor vysvětluje, jak snadno ti, "kteří nejdou naší cestou" mohou být zavedení do čarodějnictví. Dokonce ani Křesťané nevidí toto počínání jako nebezpečí pro jejich víru, protože visualizace "jim dovoluje aby si dali vlastní jména na svá božstva". (Donna Clark, "Divine Healing Ritual").
Každému by mělo být zcela jasné, jak smrtelně nebezpečná je visualizace "Boha" nebo "Krista", a jak daleko je od učení Bible! Křesťané, kteří mají účast na těchto technikách, buď sami sebe ve vlastní fantazii podvedli, a nebo naivně kontaktují démony v přesvědčení, že vidí a hovoří s "Bohem" nebo "Kristem".
POZOR NA IMAGINÁRNÍHO JEŽÍŠE! Bible nás ujišťuje, že jednoho krásného dne - ale ani o hodinu dříve! - budeme konečně jako Ježíš, a Jan udává vzrušující důvod: "Protože Ho u vidíme takovým, jakým On je.." 1 Jan 3:2. Tento - nepopsatelně úžasný pohled je reservován pro ty, kteří Ho již viděli skrze víru a učinili Ho Pánem svých životů.. Ti, kteří Ho milují a "kdo s láskou čekají na Jeho příchod" (2Timoteovi 4:8) a po tom dnu touží.. Do té doby každý pokus - z našeho popudu - snažit se Ho vidět je nebiblický! Ti, kteří touží poznat PRAVÉHO Boha a Ježíše Krista, nebudou se pokoušet spojení s Ním skrze vyvolávání fantastických představ!.. Když mluví o "zkouškách naší víry", která přinese Bohu slávu, "při objevení Ježíše Krista", Petr píše: "I když jste Ho nikdy neviděli, milujete Ho, věříte Mu a máte nevyslovitelnou radost plnou slávy, docházíte cíle své víry spásou duše"...1 Petr 1:8-9.
Visualizace imaginárního Ježíše skrze fantazii, je pokus vyprodukovat Jeho objevení se před dobou, kterou On určil, před Božím termínem! Následky takového jednání - které zaplavuje církve a podvádí naivní Křesťany - jsou příliš vážné aby jsme jen mávli rukou! Ten pravý Ježíš se nikdy nesníží k tomu, aby se stal sluhou naších představ! Pavel varoval všechny, kteří učí "jiného Ježíše", (2 Korintským 11:4) a vyjádřil obavy aby "jako kdysi had oklamal Evu", aby Korintským "nebyla porušena vaše mysl a neodvrátila se od upřímné a čisté oddanosti Kristu"..
Dokonce i bez účasti okultu, visualizace "Ježíše" může skončit spirituální katastrofou. Je to dokonalá cesta jak oklamat ty, kteří Krista neznají do přesvědčení, že s Ním navázali spojení. Čím více "skutečným" se zdá ten imaginární Ježíš, tím méně podvedený člověk se bude snažit o nalezení a poznání toho Ježíše pravého skrze víru. Tozer nám zanechal vážnou připomínku: Mezi námi běhá mnoho falešných "Kristů". John Owen, starý Puritán varoval lidi své doby: Máte-li imaginárního Krista a jste spokojení s imaginárním Kristem, potom se také musíte spokojit s imaginární spásou".....
Imaginace nebo odhalení? I řekl mi Bůh, proroci prorokují lži v mém jménu: neposlal jsem je, ani jsem jim nepřikázal, ani jsem s nimi nemluvil; prorokují vám falešné vize a věštby, nicotné věci a klam jejich srdcí"..Jeremiáš 14:14.
Ostré pokárání Johna Owena na adresu těch, kteří se spokojili s imaginárním Ježíšem, pronikl do mnohých srdcí jeho současníků. Dnes ovšem význam či smysl toho co řekl, byl kompletně zvrácen nenápadným zásahem psychologie. V Owenově době lidé, kteří nebyli schopní rozlišit realitu od fantazie, byli k politování. V dnešní době je tento klam úmyslně kultivován, jako jedna z "výhod podvědomé mysli". Zdravý rozum nám ale poví, že "visualizovaný stůl plný jídla nenasytí tělo právě tak, jako visualizovaný "Kristus" nenasytí našeho ducha....
Vzrůstající používání visuální imaginace je blízce příbuzné víře Hindů v "maya", že všechno je pouze iluze vytvořená naší myslí. Když tento názor dostal schválení od psychologie, získal tím důvěru moderní Západní kultury a tak se dostal i do Křesťanství. "Kurs v zázracích" (A Course In Miracles"), který se v církvích učí, je toho dokonalým příkladem. "The Course", který byl nadiktovaný ateistické psycholožce Helen Shucman (John Koffend,"The Gospel According To Helen", 1980) "hlasem" nějaké duchovní bytosti, která se představila jako "Ježíš" byl popsaný psychologem Kenneth Wapnick, presidentem Nadace pro "A Course In Miracles" jako "bohatá a neobvyklá směs New Age Křesťanství a Freudovy psychologie".
V zásadě "Course" tvrdí, že opravuje "mnohé omyly, které se dostaly do Bible". Příklad jednoho "omylu": "My všichni jsme Boží děti, zlo neexistuje, smrt je ústředním snem, odkud všechny iluze pocházejí (nechápu) a že odpuštění je prosté uvědomění si, že hřích neexistuje a proto není co odpouštět". (Helen Shucman, "A Course In Miracles", 1975). Když podává jasný pohled na klam, který se šíří církvemi v různých formách, a je církvemi schvalován, Wapnick vysvětluje, že právě tak jako v Orientální filosofii, tak i v "Course" je svět vnímán jako sen, jako kolektivní iluze. Tím se stává řešením všech problémů "změna ve vnímání světa a nás samých. (Kenneth Wapnick, "A Psychoterapy In Forgiveness", 1986). Ale ve skutečnosti Boží Slovo by mělo změnit naše vnímání, abychom se mohli přizpůsobit Jeho pravdě, která je úplně odlišná od učení, že my si vytváříme vlastní "pravdu" tím, že změníme naše vnímání použitím imaginace....
ROSTOUCÍ POPULÁRNÍ KLAM. Imaginace-představa, je čím dál tím více srovnávána s odhalením (revelation) a visualizace s inspirací, i když to první začíná u člověka, to druhé u Boha. Pakliže popletete tyto pojmy, nastane zmatek. Aby se ospravedlnila vzrůstající praxe kultivování mentálních představ jako metod jak hovořit s Bohem, učí se že symboly a představy mají zvláštní moc a jsou nadřazené nad normální řečí pro sdělování pravdy.
Kniha, která odmítá "Seduction of Christianity" prohlašuje: "Lidská myšlení se nepohybuje v oblasti slov, ale obrazů. Když jsme byli dětmi, naší rodiče nám ukázali obraz koně, auta či letadla, a my jsme začali spojovat slovo s představou či obrazem. To je proto, že Bůh naprogramoval lidský mozek myslet v obrazech. Řeč Svatého Ducha podle Paul Yonggi Cho, je řeč vizí a snů... Až se církve naučí správně modlit, poznají biblické použití vizí a snů. Visualizace není technikou Orientálních mystiků; je daná Bohem aby byla prostředníkem při komunikací naší víry k Němu a naopak, jeho idejí k nám. (Reid & Virkler, "Seduction?"
Ať už jsou, autoři jakkoliv upřímní a nadšení - jejich závěry jsou jak nelogické, tak i zcela nebiblické. Kromě toho, víra která roste v církvích odpovídá stejnému vývoji v sekulárním světě což je přiznáno obhájci starodávného šamanismu. Jak jeden článek v odborném žurnálu prohlásil nedávno: "Dovedete si představit šamana jak stojí v oddělení moderní nemocnice, jak pozoruje graf záznamního papíru, který vychází z biofeed back machine?"y... Tento obraz není tak fantastický, jak si možná myslíte. Starodávné šamanské metody jsou přizpůsobovány pro dnešní použití při hojení nemocí - od rakoviny až po vážné popáleniny.... Jádro šámanské praxe je víra, že imaginace spojuje mysl s tělem. Tato kapacita představ je důležitá, protože tělo moc dobře slova neslyší. Network News, "Shamans With Ph.D,s and Private Practices", 1986).
Bohužel, mnoho Křesťanů, mezi nim, i vážení vedoucí dělají tragický skok do visuálních představ bez toho, aby pečlivě promysleli celý ten proces. Jeden z velice uznávaných vůdců tvrdí, že "visualizace Krista, je tou nejdůležitější cestou, kterou náš Pán pracuje". Dále navrhuje, že "schopnost visualizovat je mnohem blíž k centru našeho bytí, než schopnost mluvit". A protože tak veliký počet lidí obdrží hojení a požehnání skrze tuto cestu, považuje varování proti tomu - za Satanův pokus ochromit hnutí vnitřního hojení". Velká část takového uvažování je založená na falešném předpokladu, že "Svatý Duch s námi hovoří mnohem efektivněji skrze představy, než slovy". (Dennis Bennett, "We Would See Jesus",1986).
POKOŘENÍ SLOVA. Každý, kdo je ochoten se na moment zamyslet, uvidí ten ohromný omyl v předpokladu, že lidská mysl nefunguje ve slovech ale obrazech a že tyto jsou mnohem efektivnější ve vysvětlení Boží pravdy než slova. Zatím co zmínka o fyzických objektech, jako třeba "kůň" může vyvolat mentální obraz, to samé není pravda u mnohem základnějších slov. Žádnou představu není možné evokovat ze slov této věty (v angličtině). Jaká představa se vytvoří u slov "zmínit se", "vyvolat" "mezitím", "pravdivé", "uvažovat", "myšlenky" a.t.d. Ne pouze jednoduché koncepty, ale mnohem důležitější, "pravda", "morálka" nejsou visuální a nelze si je představit.
"Myslet pouze v obrazech" by vyřadilo všechno co chápeme jako dobro, spravedlnost, svatost, moudrost, láska, laskavost a nakonec i samotný Bůh! Právě jako žádná představa nemůže reprezentovat Boha, tak ani nelze zobrazit koncepty a vlastnosti, které nás oddělují od zvířat a které svědčí o tom, že člověk byl stvořený v morální a spirituální podobě neviditelného Boha Stvořitele.
Zatím co předstírá přínos hlubšího pohledu a dokonce tvrdí že je cestou vitální inspirace od Boha, mentální imaginace za účelem hledání spirituality rodí ve skutečnosti povrchnost a je ideální příčinou pro vymývání mozku a svod. Přes to všechno hlavní kritik "Seduction of Christianity" tvrdí, že "visualizace a imaginace jsou normální částí rituálního uctívání popsaného v Bibli a že visualizace staví lidi do Boží přítomnosti". Dále prohlašuje, že představy jsou větší a mocnější symboly než slova.. Na ostrý rozdíl od toho, když pracoval na review poslední knihy Jaques Ellul-a "The Humiliation of The Word", prohlásil:
"Většina naší generace se vzdala jazyka, jako primárního způsobu komunikace a místo toho dává přednost imaginacím, představám. Ať už je to televize, počítačové grafy, nebo psychologická technika vizualizace, představy jsou primární, řeč a dialog sekundární... Jazyk je prostředkem, ve kterém se tážeme a dostáváme odpovědi. Řečí jsme schopní formulovat naší etiku a dělat soudy... Zatím co vyslovené slovo prosazuje rozumování, interakce a pečlivé uvažování, představy, imaginace jsou počátkem konformity (hromadný souhlas), a masové manipulace. Až se imaginace stane skutečně primární, naše skutečná humanita bude ohrožena.. (Reed Jolley,"Language Is The Medium", 1986).
OŽIVENÍ STARODÁVNÉHO ZLA. Přesto že naše mysl často a zcela oprávněně používá představ, my v představách nemyslíme (we do not reason in images). To staré pořekadlo: "Obraz má cenu tisíce slov" poukazuje na skutečnost, že obrazy, místo aby sdělovaly něco přesného, jsou vykládány odlišně téměř každým, kdo se na ně dívá. Každá osoba "dodává svých tisíc slov" podle své vlastní představy, což může být diametrálně odlišné od toho, co měl na mysli malíř obrazu! Pokus domluvit se pomocí obrazů by bylo nejenom velmi náročné, ale i tak by zpráva musela být velmi jednoduchá. I pak by mohla být snadno misinterpretována.
Daleko od toho aby nás vedly do "hlubších pravd" a k plnějšímu chápání Boha, kultivace mentálních představ pod falešnou vírou, že to je jazyk Svatého Ducha - nám právě zabrání slyšet, co Bůh opravdu řekl. Bible nebyla napsaná v obrazech, ale slovech, která nám sdělují pravdy, a hloubku porozumění, které obrazy nikdy nedodají! Pochopitelně, je zcela normální když si mysl vytvoří své vlastní představy, ale my nesmíme zapomínat, že tyto reprezentují "jak my si představujeme podobu, vzhled věcí, což ne vždy odpovídá skutečnosti! Znát Boha nebo Ježíše Krista má v sobě něco mnohem hlubšího, než něco, co by mentální obraz mohl dát - a to i kdyby skutečně věrným byl! Je to nový druh modlářství, které John Owen odmítnul jako neschopného vytvořit skutečnou spiritualitu:
"Dělají kříže a obrazy aby Ho ukázali v Jeho utrpení a slávě. Jejich fyzická náklonnost je vzrušená smysly a oni předpokládají že to způsobí, že budou jako On".. (Owen, "The Glory of Christ", 1949).. Toto nové evangelické mentální modloslužebnictví je oživení toho stejného omylu, který před dlouhými věky zkorumpoval Israel a nakonec přinesl Boží trest. Většina knihy Jeremiáš byla napsána, aby bojovala s tímto zlem. Opakovaně Jeremiáš spojuje odmítnutí slyšet Boží slovo s dychtivostí následovat představy, imaginace, obrazy.
Následující ukázky jsou pouze malým příkladem: I řekl Bůh: protože neuposlechli mého hlasu, ale šli za imaginací svých srdcí, rozeženu je mezi pohany... Jeremiáš 9:13-16...
"Tento zlý lid, který odmítá naslouchat mým slovům, který kráčí podle imaginací vlastních srdcí - bude jako zcela bezcenná věc... Jeremiáš 13:10...
A jak tomu bylo v dobách proroka Jeremiáše, právě tak dnes lidé začínají následovat představy vlastní fantazie a ta je dnes vynášena jako tajemství k dosažení zázraků. V jedné knize, která nadšeně nabízí církvím tajemství: "Klíč k zázrakům a požehnání", vedoucí charismatik píše: Věřím, že zázraky začínají v půdě naší imaginace.... Abrahám používal svou imaginaci k posílení své víry.... Vaše imaginace může uvolnit neočekávanou energii ...(Mike Murdock, "Dream Seeds", 1985).
ZNAMENÍ DOSPĚLOSTI? Současné velebení imaginace na úkor jazyka, a prosazování visualizace Ježíše a Boha je dalším poukazem, že někteří Křesťané následují povstání sekulárního světa proti rozumu a realitě. Připomíná to povrchní lásky mladých lidí, kteří mají fotografie svých lásek nalepeny po zdích ložnic. Křesťané mají něco, co je nekonečně skutečnější - intimní, osobní společenství s Bohem skrze Svatého Ducha, který v nich pobývá. Visualizační techniky nevytváří víru, ale podbízejí se přesně té nevíře, kterou Ježíš odsoudil, když je nazval: "Zlé a cizoložné pokolení hledá znamení".Mat.12:39..
Přes to všechno, vysoce uznávaný křesťanský autor, v knize která získal velikou popularitu mezi evangelikály, vyzývá své čtenáře aby "zdůraznili tvůrčí dary fantazie a imaginace". (Richard Foster,"Celebration of Discipline", 1978) .... Tak nějak se tomuto upřímnému nadšenci podařilo vyložit tendenci pro dětskou fantazii jako "znak dospělosti" a naznačuje že ti, kteří tak nečiní, jsou "si nejistí vlastní dospělostí" (Celebration)... Jako kontrast k tomuto, Herbert Schlossberg odsuzuje zřejmou povrchnost současné generace, která hledá realitu dáváním přednosti imaginaci před pravdou. Schlossberg poukazuje na to, že "nerozumnosti dneška jsou stále více a více oslavovány": "Marschall McLuhanova popularita ukazuje, že se dotknul správné struny svým učením, že rozhodnutí se nedělají vážným uvažováním o důkazech, ale reakcí na pocity". A zde je Harvardský teolog, který je nadšený preferováním fantazie a pocitů před intelektem"...(Schlossberg, "Idols").
VÍRA: EVIDENCE TOHO CO NEVIDÍME. Ta přitažlivá a široce přijímaná falešná domněnka, že imaginace je branou ke skutečnosti se nedá vyřešit mávnutím ruky, jako by nic neznamenala... Stále se zvyšující počet dnešních křesťanských vedoucích opakuje ten nebezpečný a mylný pohled, že "my se musíme přesvědčit o důležitosti o důležitosti myšlení a zážitků v představách a obrazech".(Foster, "Celebration"). Lidé, kteří tak učí, nechtějí čekat na Boha aby On, v Jeho vlastním čase a Jeho vlastní metodou dal vize a sny tomu, komu On sám rozhodne. Oni propagují techniky k vytvoření vlastních vizí pomocí mentální imaginace v předpokladu, že Bůh okamžitě "posvětí" jejich fantazie!
Stále roste počet knih, které propagují tuto techniku. Ve své nejnebezpečnější formě vznikne kontakt s duchovní "jednotkou" (spirit entity) a člověk se domnívá že skutečně k němu hovoří Bůh nebo Kristus... "The Association of Church-centered Bible Schools", která zakládá mnoho škol v kongregacích po USA a Kanadě, zahrnuje do své učební osnovy kurs, který má učit "Od ducha k duchu spojení s Všemohoucím Bohem", kde studenti mají navázat "oboustranný dialog s Bohem, v jejich modlitbách. (From a brochure, explaining the curriculum, from "Full Gospel Tabernacle).
Děkan Studentů a ředitel pro učební osnovu vysvětluje, jak on udělal poprvé kontakt: "Jak jsem upřeně hleděl do visualizovaného obrazu a díval se zvědavě, co se asi stane, obraz obživnul skrze Svatého Ducha. Ježíš se pohyboval a gestikuloval .... potom jeho slova vešla do mého srdce a s nimi pokyny pro můj život... Jak jsem tento experiment opakoval následující dny, shledal jsem, že Bůh pokračoval, pohyboval se skrze tyto "samovolné scény", přiváděl je k životu svým vlastním životem a stal se nadpřirozenou vizí přímo od trůnu milosti.... Teď bych se chtěl zastavit a zodpovědět jednu otázku: "Neomezujete Boha tím, že Ho nutíte, aby se přizpůsobil situaci, kterou jste pro něj připravil?" Odpověď zní ano! Pochopitelně Bůh má své variace, jak tak přebírá scénu, kterou jste visualizací vytvořili".. (Mark Virkler, "Dialogue With God").
Aby se vyhnul obvinění z modlářství, tento člověk argumentuje: "Podle Webstera je idol “objekt uctívání, vyřezaný většinou ze dřeva či vytesaný z kamene”, Zřejmě ta scéna v naší mysli není vyřezána ze dřeva či vytesána z kamene. Slouží pouze jako schod k tomu živému prameni božských obrazů". Virkler, "Dialogue").... Ale každá modla vytvořená ze dřeva či kamene byla nejdříve visualizovaná v mysli člověka. Je to ten čin zformování obrazu Boha - mentálního nebo fyzického - co se nazývá modloslužebnictvím!....
Není nic špatného v tom, když klečící pastor, v zápalu svého srdce vidí ve své mysli svůj kostel plný kajících se lidí a volá k Bohu v prosbě o splnění svého obrazu. Je ale zcela chybné a nebiblické, když se domnívá, že svou koncentrací na tuto imaginární scénu, pomáhá k tomu, aby se stala skutečnou - jinak to, co visualizuje se naplní... Mentální imaginace je normální funkce lidské mysli a použití mentálních obrazů pomáhá v oblastech jako plánování, upamatování se, připomnění, nebo jako pomoc při vysvětlování složité myšlenky. Ale pokus visualizovat Boha nebo Ježíše, nebo pokus změnit či vytvořit realitu pomocí visualizace je krok do kultu.
Už jsme předeslali, že "víra", podle Bible je "evidence věcí které nevidíme". Bylo by tedy zcela destruktivní pro pravou víru, kdybychom ji udělali závislou na schopnosti "vidět" ať už Boha nebo Krista, ke kterým se modlíme nebo v modlitbě hledáme odpověď tím, že budeme visualizovat jejich obraz. Toto je pokus jít životem ne skrze víru, ale skrze "vidění" - a to je v přímém rozporu se vším, co Bible o víře učí! A přesto, opět čteme od populárního autora čteme: Právě tak jako meditace, imaginace je mocným nástrojem v modlení.. Imaginace otevírá dveře víře. Když se nám podaří "vidět", v oku naší mysli rozbité manželství opět spravené, nemocnou osobu zdravou, je to už jen krátký krok k víře, že se tak stane... Věřit - na jakém podkladu? Víra, která závisí na naší schopnosti visualizovat naše přání, než na našem vztahu k Bohu a podřízení se Jeho vůli - není pravou vírou. Místo víry v Boha, je to víra ve visuální obraz, který jsme si v mysli vytvořili.
A opět je to psychologie, která podkopala Písmo a prosadila důvěru v to, co by jinak bylo uznáno za obyčejný šamanismus ale nyní je pomíchané s Křesťanstvím. Na příklad "Institute for Transpersonal Psychology" v Menlo Park, Kalifornie nyní nabízí "spirituální zážitky", které v sobě obsahují následující a to všechno se považuje za rovnocenné: Vidět vize. Mluvit v jazycích. Procházet se a mluvit s Ježíšem. Získat štěstí od Buddhy. Zápasit se Satanem. Vidět UFO. (J. Connell,"The Spiritual Frontier", 1986).
TAJEMSTVÍ JAK DOSTAT ODPOVĚĎ K MODLITBĚ. Modlitba je obcování (společenství) milujícího, důvěřivého, uctívajícího a poslušného srdce s Bohem. Ale velmi subtilně byl střed pozornosti posunut od Boha jako Toho, koho uctíváme, k důvěře v metody, techniky, jejichž primárním objektivem není poslušnost a Jeho sláva, ale snažit se dostat vše, o čemž se domníváme, že bychom měli mít... Argumenty pro visualizaci a imaginaci jsou podávány tak přesvědčivě a tak upřímně, že průměrný Křesťan je dokonale odzbrojen. Existuje mnoho svádivých cest, po kterých jsou dobromyslní Křesťané vedeni přes zdánlivě nevinné schody k víře, že visualizace je branou k pravdě, k speciálním spirituálním výhodám a ke splněným modlitbám.
V letáku pro své stoupence jeden z vůdců "Positive Confession" píše: S radostí vám sděluji, že se vracím zpět do své "modlitební chaty", abych - opět - byl s Bohem sám... a prosil za vás. Přál bych si, aby jste vy a druzí milovaní Partneři byli se mnou zde. Jelikož to však možné není, chci aby jste udělali to nejlepší možné: aby jste byli zde se mnou v duchu a prožívali tu zázračnou sílu Boha, jak protéká skrze mně... Budou chvíle během těchto třech dnů, kdy posvěcení na mou osobu bude větší, než jakákoliv potřeba, kterou máte.
A zde jsem veden Bohem abych vám sdělil, co máte udělat. 1). Vezměte přiloženou fotografii, na které stojím před chatou a postavte ji na místo kde na ní uvidíte. Visualizujte sami sebe jak tam stojíte se mnou, zatím co se za vás modlím. Toto je velmi důležité ... jak se tak vidíte se mnou uvědomte si, že v rovině Ducha není ani čas ani vzdálenost. Váš příspěvek bude také v té obálce, až vyslovíte vaše slova víry". (Kenneth Copeland 1986).
Tento člověk se představuje jako cesta, kterou protéká Boží síla k jeho stoupencům. Jejich vztah k němu je prostředek k získání zázraků a splněných modliteb. Tento dopis neobsahuje žádnou výzvu ke svatosti a poslušnosti Boží vůle. Namísto toho, tři specifické věci jsou označeny jako "velmi důležité" k získání "výsledků" 1): Visualizovat sama sebe s ním u chaty. 2): Vyplnit "Covenant of Agreement" (Smlouvu Souhlasu) a poslat ji zpět společně s nutným finančním příspěvkem nazvaným "semeno víry". 3): Ten okamžik, kdy dopis opustil vaší ruku a byl poslán mně, ŘEKNĚTE NAHLAS - Pane Ježíši, můj zázrak právě začal! Už pro mně pracuje! Střed pozornosti je egocentrický = ("já"), a víra je zaměřena na člověka a na rituál! Jak daleko je toto od Janova ujišťujícího prohlášení: A toto je důvěra, kterou v Něj máme - že když požádáme o cokoliv v souhlase s Jeho vůlí, On nás slyší. 1 Jan 5:14.
Cokoliv žádáme, dostaneme od Něho, protože plníme Jeho přikázání a ty věci, které lahodí Jeho oku.. 1 Jan 3:22..
Metody pro "zaručené" odpovědi na modlitbu, odstranily jednoduchost Písma a získávají na popularitě. Není lehké odmítnout upřímnou radu od velmi váženého a úspěšného křesťanského vůdce, když vám říká s autoritou: "Musíš vidět objekt své modlitby tak živě a popisně, že jej budeš cítit ve své emoci. Pakliže nebudeš dodržovat tento zákon víry, nikdy žádnou odpověď na své požadavky nedostaneš!". (Paul Yonggi Cho, "The Fourth Dimension"). Vysvětluje ženě, proč modlitba za spásu její dcery nebyla vyslyšena: "Ve své mysli jste si stále zobrazovala obraz prostitutky, že? Ale když jí chcete vidět změněnou, potom si musíte nakreslit jiný obraz. Musíte očistit plátno své imaginace začít visualizovat jiný obraz". (Cho).
Není nic, v celé Bibli, odkud by se takové učení dalo odvodit.Vlastně, tento pastor ani nenaznačuje že by se to byl naučil z Písma, ale že mu to přišlo jako nové "odhalení" od Boha, když se modlil a prosil jízdní kolo, stůl a židli. "Bůh" mu řekl, že nemůže splnit nejasné modlitby. Bylo nutné říci "Bohu", přesně jaké kolo, stůl a židli si přeje. (Cho). Toto mělo být doprovázeno visualizací přesně těch věcí, které žádal. Začal to tak zkoušet a ono to fungovalo! Toto je nyní centrem toho co učí a zdá se, že má výsledky jak v modlitbách tak i v zřejmých zázracích nejenom on, ale i druzí..
Přesto že toto "zjevení od Boha" udělalo obrat v jeho životě, popírá Boží vševědoucnost , která je tak jasně učena v Žalmu 139 a mnoha jiných verších. Než použít visualizaci (i kdyby to skutečně fungovalo) nebylo by lepší - jelikož On je nekonečný také v moudrosti a znalosti všeho - nechat to na Něm, podle Jeho vůle? Tak to, alespoň dělali Křesťané po dlouhá staletí. Sám Kristus prohlásil: "Můj Otec ví co potřebujete, ještě před tím, než požádáte"...Matouš 6:7-8...
KRISTŮV VZOR MODLITBY. Jaký rozdíl od dnešních hemžících se technik je vidět v jednoduchém a přece tak úžasném příkladu, který dal Kristus apoštolům: "Tímto způsobem se modlete"..Matouš 6:5-15). Každý opravdový Křesťan může přistoupit směle před trůn milosti (Židům 4:16), ve jménu Ježíše Krista (Jan 16:23-24) bez jakéhokoliv prostředníka kromě Jeho (1 Timoteovi 2:5), jako Boží dítě (Jan 1:12-13), s jistotou o Otcově lásce a péči. (Jan 16:26-27). Tato veliká výsada a odpovědnost má být uplatňována každým jednotlivcem osobně a soukromě (Matouš 6:6) s ujištěním, že to nezávisí na "mnoho mluvení" (Matouš 6:7) tím padá jakákoliv "technika", ale na Boží lásce a moudrosti. Na ty se spoléháme s našimi potřebami.
Vstup vírou do nádherné Boží přítomnosti vyvolá nejprve pocit úžasu, posvátnou úctu, když si uvědomíme jak veliký a mocný je Ten, ke kterému se modlíme: "Otče náš, který jsi na nebesích, posvěť se Tvé jméno". Ten bezprostřední důsledek je, že se vzdáme naší vůle s toužebným přáním, abychom poznali Boha a Jeho vůli, abychom Ho milovali a uctívali jak On má být milovaný a ctěný. "Ať přijde Tvé království, ať se stane Tvoje vůle na zemi tak, jako je na nebi". Uvědomění si, že všechno je sekundární v porovnání příchodu Jeho království, přináší jednoduchost přání a zároveň přiznání kompletní závislosti na Bohu i v takových věcech jako je "život, dech a jiné" (Skutky 17:25) "a dej nám dnes náš denní chléb"...
Modlitba je možná pouze proto, že Kristus uspokojil požadavek Boží spravedlnosti. Jenom tak nám může být odpuštěno. A jelikož je tomu tak, nikdo nemůže očekávat, že Bůh bude slyšet naší modlitbu, pakliže jsme neodpustili druhým! Neříkáme: "A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme těm, kteří se provinili proti nám?". "A když jim neodpustíte jejich hříchy proti vám, ani váš Otec vám neodpustí vaše hříchy proti Němu"..
Každá modlitba je připomínkou skutečnosti, že nám Bůh odpustil a je důvodem pro radost a svobodu, kterou máme, když odpustíme těm, kteří ublížili nám. "A neuveď nás v pokušení" neznamená, že by Bůh něco takového mohl udělat "Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a On sám také nikoho nepokouší".. Je to ale přiznání našich slabostí a totální neschopnosti žít křesťanský život vlastní silou. Pavel nám to připomíná: "A tak když se někdo domnívá že stojí, ať hledí, aby neupadl" (1 Kor.10:12). "Postavte se proti ďáblu a on od vás uteče".. Jakub 4:7, ale nebudeme se vychloubat svými "schopnostmi" odolat zlu, ale spolehneme se na vítězství Ježíše Krista.
"Tvé je království, síla a sláva navždy, amen"... Modlitba vytváří uctívání. Primární cíl uctívání je v Božím království a vůli, ne v našich potřebách, tím méně v našich sobeckých přáních! Skrze modlitbu se naším přáním stává touha po Jeho slávě. Jaké osvobození představuje pravá modlitba v porovnání s mrňavými stížnostmi, kňučením a strachem, které působí takové útrapy těm, kteří jsou "zabaleni" v sobě.
Když následujete Kristův vzor modlitby, vaše srdce bude plné radosti, vděčností a Jeho lásky. Pak můžeme prožít pocit vítězství, které znal Pavel. Přesto že byl ve vězení v útrapách a vidinu smrti před sebou, Pavel mohl upřímně a bez obtíží vyjádřit své přání: "S touhou očekávám a věřím, že v ničem nebudu zahanben, ale v otevřenosti - jako vždycky, tak i nyní - bude Kristus oslavený na mém těle - ať už v životě či smrti. Vždyť pro mně žít znamená Kristus a zemřít zisk". (Filipským 1:20-21).
JDI ZA BOHEM - NE ZA OBRAZY FANTAZIE. Ježíš jasně prohlásil, že máme mít víru v Boha. Fantastické představy a mentální obrazy za které se lidé modlí, nám nepomohou Boha poznat - a poznat Boha je jediná cesta pro zvýšení víry v Něj. Na druhé straně tento způsob reprezentuje okultní metody, jak dosáhnout žádaného výsledku bez ohledu na Boží vůli a náš vztah k Němu. Čím víc úspěšní v těchto technikách jsme, tím hlouběji zapadáme do okultismu a tím dále budeme odváděni od správného vztahu se skutečným Bohem!
Tozer nabízí tuto moudrou radu: Pravá víra není nějakou intelektuální schopností visualizovat neviditelné věci pro uspokojení naší nedokonalé mysli; pravá víra je morální síla důvěřovat Kristu. Být klidný a beze strachu jako dítě, když cestuje si nepotřebuje visualizovat co bude dál: STAČÍ ŽE ZNÁ OTCE! Moudrý Křesťan nebude stavět svou jistotu na imaginacích. (A.W.Tozer, "That Incredible Christian", 1964).
D.L.Moody, Charles Spurgeon, G.Campbell Morgan, Andrew Murray, A.W.Tozer a další významní Křesťané minulosti, varovali před visualizací. Spurgeon napsal: Křesťan je urozenější bytost, než aby žil a jednal podle toho co vidí - Křesťan žije vírou! A je mnohem lepší vidět Krista vírou, než zrakem!
John Owen varoval: Imaginární Kristus vám nedá víc, než imaginární milost. (Owen, "Glory"). Charles Finney píše: Nepokoušejte se představit si Boha podle vašich pošetilých srdcí - vezmi si Bibli a poznej kdo Bůh je... John McArthur připomíná: Boha nemůžete zredukovat ani do fyzické představy, ani do teologické abstrakce. Bůh je personální Bůh a musí být uctíván v plnosti nekonečnosti Jeho věčné bytosti - uctívání, ať už je jakkoliv dobře míněno je nepřijatelné, je-li zaměřené na falešného Boha. (McArthur, "Ultimate Priority").
Když už nejsou spokojeni se skutečností, že Kristus je v jejich srdcích skrze víru, (Efezským 3:17) někteří upřímní Křesťané Ho musí vidět ve fantastických scénách jejich imaginace. Shledávají že Jeho slova zaznamenaná v Bibli nejsou dostatečná pro jejich denní meditace, a potřebují proudy nových slov, které přicházejí od jejich visualizovaného Ježíše. Taková praxe je nejenom bez biblické základny ale také velmi nebezpečná. Ti kteří se odvažují mluvit v kongregací, nebo následují svými životy to, "slyšeli od Boha" skrze své imaginace, by se měli podívat na Boží obvinění skrze Jeremiáše: Udělali jste hůř než vaší otcové - jen se podívejte jak každý kráčí podle imaginace svého zlého srdce, aby jste nemuseli poslouchat mně"... Jeremiáš 16:12...
VIZE SNY A IMAGINACE V BIBLI. Je pravda, že Bůh hovoří skrze vize a sny, ale je právě tak jasné, že "imaginace není řečí Svatého Ducha", jak někteří vedoucí učí. Vezměte na příklad Petrovo vidění jak k němu z nebe sestupuje plachta a na ní "všemožná zvířata, plazi i ptáci" Skutky 10:12.. Bez doprovodného hlasu Boha, by Petr sám nikdy vizi nepochopil. Představa nestačila! Petr se také nezabýval visualizací, vize byla svrchovaně dána Bohem. Dnes je důraz na "rozvíjení snů a vizí".
Je zřejmý rozdíl mezi přijímáním vizí a snů od Boha a rozvíjet je z vlastní vůle. Všichni Boží proroci velmi opatrně prohlašují, že Boží slova, zjevení a vize k nim přišly přímo od Boha jak On si přál. Nikde nevidíte ani zmínku o tom, že by se oni, z vlastní iniciativy, spojili s Bohem pomocí nějaké techniky, ve které by byli vyučeni... Jeremiáš opětovně prohlašuje: "Slovo Boží, které přišlo k Jeremiáši" (14:1, 18:1, 27:1, 46:1, a.t.d.). Ezechiel píše "Boží slovo ke mně přišlo" téměř 50 krát a jiní prorokové používají podobných frází. Petr učí, že "svatí muži Boha" byli inspirováni psát Písmo ne skrze provádění sebe-vylepšovacích metod pro přístup k Bohu, ale "jak byli vedeni Svatým Duchem"...
Neodvažujeme se vrtat se v nadpřirozeném procesu, kterým Svatý Duch komunikuje s člověkem. Jak už jsme zjistili, každý takový postup je odsouzený jako čarodějnictví a v Bibli zcela zakázaný! Je to způsob jak kontaktovat spirituální říši se Satanem a jeho démony, kteří se vydávají za anděly světla, ale ne Boha! Přesto se dnes vyučují techniky, které mají "pomoci Křesťanům v potkání živého Boha". Jak nás jeden autor ujišťuje: "Každý může takový zážitek mít. Není rezervovaný pro několik vyvolených. Techniky, které jsou uvedené v této knize, jsou skutečně efektivní v přivedení lidí do dialogu s Všemohoucím Bohem. (Virkler, "Dialogue").
Bůh touží se zjevit a komunikovat nám Jeho pravdu, více než my toužíme tu pravdu znát! Ale On stanovil podmínky, směrnice - a visualizace nemá místo v Božím manifestování sama sebe a Jeho pravdy!! Vírou v Jeho slib víme, že Kristus je jak s námi, tak i v nás a tvrzení, že toto může být lépe poznáno skrze visualizaci popírá víru, která věří aniž by potřebovala vidět! Pavel prohlašuje že "Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti" Řím.8:19. Není to naše visualizace, ale svědectví v naších srdcích od Božího Ducha, který v nás žije, co nás ujišťuje že Jeho dětmi skutečně jsme. Ježíš řekl: "V ten den budete vědět, že já jsem v Otci vy ve mně a já ve vás"...Jan 14:20.. Namísto visualizace jako prostředku k dosažení víry, je to poslušnost, která přináší sebou slavnou manifestaci Boha a Krista k věřícímu... Ježíš pokračoval: "Ten kdo koná má nařízení, ten mne miluje; a ten, který miluje mně, bude milován mým otcem a já jej budu milovat a ukáži se mu". Jan 14:21..
A co tak jazyk Písma? Není řeč Bible vlastně velmi visuální? Ne! Naopak, jazyk Bible nepodává žádný detailní popis, který by mohl sloužit jako báze pro visualizaci. V porovnání s bohatým popisným materiálem v románu, biblická řeč je velmi skoupá! V kontrastu k tvrzení, že Kristus propagoval visuální imaginace jako prostředek ke komunikaci. Jeho podobenství nám dávají holou kostru, na kterou zavěšujeme objektivní pravdu. Je to přesně proto, že podobenství nám dává "obraz", který nepotřebuje vysvětlení. Žádný symbolismus nebo imaginace nepodává plně zamýšlený význam...
Dokonce ani symbolická řeč Bible, není zamýšlena inspirovat visualizaci. PRÁVĚ NAOPAK! Janův popis vzkříšeného Krista v nebi: "Z Jeho úst vycházel ostrý dvojsečný meč"... Apokalypsa 1:16...To přece od nás nežádá, abychom si visualizovali Krista se skutečným mečem, vycházejícím z Jeho úst!! To by bylo absurdní. Jan se snaží sdělit něco o pronikavé autoritě se kterou Ježíš hovoří. To stejné je s veškerou symbolickou řečí v Písmě. Na příklad Žalm 91:4 říká: "Přikryje tě svými perutěmi, pod Jeho křídly najdeš útočiště"..Máme si snad proto představovat Boha jako nějakého gigantického ptáka? Jistě že ne!
A přes to všechno, přes skutečnost že nemá žádnou biblickou podporu, učení že představy jsou primární, roste jako houby po dešti! Jeden z autorů šel dokonce tak daleko že napsal: "Když Bůh psal svá odhalení člověku, dal přednost představám před analytickým myšlením, jako primárního způsobu komunikace... Já vidím, že celý proces studie Bible - jak to Bůh zamýšlel - zahrnuje visualizaci, a Boha mluvícího k nám ze středu imaginace (vytvořené Slovem), která je postavena před naše oči"..
NEBEZPEČNÝ KLAM. Zástupce dnešního rostoucího trendu, evangelický autor, který to myslí dobře píše: Snaž se prožít biblické zážitky. Vzpomeň si na povzbuzení Ignáce z Loyoly abychom v tomto úsilí použili naše smysly. Nadechni se vůně Galilejského jezera. Naslouchej, jak šplouchají jeho vlny. Pohlédni na ty davy. Prožij slunce na své hlavě a hlad v žaludku. (Foster, "Celebration"). Autor chce abychom se soustředili na všechno, co bylo kolem toho davu lidí - tím však není slyšet, co tam říká Kristus! A on nás žádá, abychom uvěřili, že když si vytvoříme vlastní fantazii biblické scény jak my si ji představujeme, že tím získáme hlubší pochopení toho, co Ježíš učil! Ve skutečnosti jsme ale nenápadně vedeni k nahrazování pocitů a představ za pravdu! Jak už jsme viděli, ti kteří hledají hlubší pochopení skrze představy se okrádají o morální obsah myšlenky, protože pravdu můžeš sdělit pouze řečí!! Žalmista plesá: "Tvoje Slovo (ne představa!) je lampou pro mé nohy a světlem na mou cestu je to má meditace po celý den"..Žalm 119:105.
Tou nejzrádnější iluzí je víra, že jsme se skutečné spojili s Bohem nebo Kristem skrze visualizaci! Autor, který byl právě citován a který učí techniku pro rozvinutí oboustranné konverzace s Bohem píše: "Bůh ke mně promluvil, “Uvědom si, že vize (= aktivní imaginace/visualizace) je víc než technika... Je to setkání se mnou. Jsem to Já, nic méně nic více, jen Já"... Virkler, "Dialogue). Jiný evangelický autor prohlašuje: Když vejdete do (visualizované) scény - ne jako pasivní pozorovatel, ale jako aktivní účastník - uvědomte si, že Ježíš žije ve "Věčném Teď" a není omezen časem, tato scéna z minulosti je pro Něj žijící zážitek teď, v přítomnosti. A tak se můžete v té scéně setkat s živým Kristem, být osloven Jeho hlasem a být dotknut Jeho hojivou silou. Může to být víc než cvičení představivosti - může to být skutečné setkání. Ježíš Kristus k vám ve skutečnosti přijde"... Foster,"Celebration"..
BIBLICKÁ ZJEVENÍ KRISTA. Když Ježíš řekl svým učedníkům, "Zakrátko mne neuvidíte, a potom zakrátko mně opět uvidíte, protože já jdu k Otci" Jan 16:16, neřekl ani slovo - tím méně učil - že by Ho mohli "vidět" či "potkat" a slyšet Jeho hlas skrze nádhernou sílu imaginace. Varoval je, že se rozprchnou, každý sám pro sebe, že Ho opustí a že hluboký smutek je zachvátí ve velikých zkouškách. Proč je neučil techniku visualizace aby mohli vejít do Jeho utěšující přítomnosti? Namísto toho jim slibuje Svatého Ducha, který je bude utěšovat a že "v ten den" oni poznají, že Ježíš žije v jejich srdcích. Jan 14:20. Když se Ježíš ukázal svým učedníkům na břehu jezera po tom, co celou noc chytali ryby bez úspěchu, Bible píše, "toto je po třetí, kdy se Ježíš ukázal svým učedníkům po své smrti". Jan 21:14. Pavel nám píše, že "Kristus byl viděn Petrem, potom těmi dvanácti. Pak Ho vidělo pět set bratrů... Potom Ho viděl Jakub, později všichni apoštolové. Nakonec jsem Ho viděl i já". 1 Korint.15:5-8..... Podle toho vidíme, že Jeho apoštolové nekonali žádnou visualizaci Krista, aby Ho přiměli ukázat se jak by se jim zachtělo. Byl to vždy Ježíš, který dával podnět. A dnes je to zcela stejné. Představovat si, že bychom mohli "vytáhnout" z přítomnosti Boha Otce tím, že si Ho budeme visualizovat - znamená podvádět sebe sama. A dáváme podvádějícím duchům dokonalé zadostiučinění, když jim připisujeme totožnost Boha nebo Krista...
TOUHA PO BOHU. Jeden z hlavních povahových rysů mužů a žen, o kterých se Bible zmiňuje, byla jejich láska k Bohu a zároveň mocná touha Ho lépe poznat. Mojžíš: "Prosím Tě, ukaž mi svou slávu!" Exodus 33:18. David: "Ó Bože, moje duše po Tobě prahne...má duše jde bez únavy za Tebou"...Žalm 63:1, 8. J.I. Packer píše: Jaký vyšší, jaký vznosnější, jaký důležitější cíl by mohl být, než znát Boha? (J.I. Packer,"Knowing God").... Bible učí, že Bůh odměňuje ty, kteří Ho pilně hledají. Nedává žádné sliby těm, jejichž cílem jsou věci, či úspěch. Jestliže dovolíme našemu srdci aby si adoptovalo tento falešný cíl, Bůh se brzy stane pouhým bohatým mecenášem, se kterým udržujeme přátelství jen do té míry, abychom si udrželi "přísun dobrot"...
V magazínu "Moody Monthly", nám článek (James Bjornstad) připomíná: V jedné době Křesťané věřili, že blízký vztah k Bohu znamená že popřeme sami sebe, přiznáme své hříchy, obrátíme se, žijeme lepší, od světa oddělené životy a - oslavujeme Boha - ne sebe! Jejich hrdiny byli misionáři, kteří se vzdali všeho, aby sloužili Bohu a mučedníci, kteří zemřeli pro svou víru... Dnes je situace trochu jiná. Mnozí Křesťané se domnívají, že mít blízký vztah k Bohu znamená uvědomit si vlastní důležitost - jak Bůh zamýšlel - znamená to následovat své sny a aspirace, stát se bohatým a vlivným. Jejich hrdinové jsou slavné osobnosti, které o sobě tvrdí, že jsou Křesťané..... Za tímto novým evangeliem stojí rozmanitá společnost proslulých učitelů, kazatelů a evangelistů kteří prohlašují různé cesty k získání úspěchu a bohatství. Ale když přezkoumáte jejich teologické modely a body důrazu zjistíte, že to prostě není biblické! (James Bjornstad, "What’s Behind The Prosperity Gospel?" 1986).
BOHA MUSÍŠ HLEDAT PRO NĚJ SAMÉHO, a osoba, která Ho hledá pro cokoliv jiného, Boha zřejmě vůbec nezná, protože všechno ostatní není nic v porovnání k Němu! Tozer to napsal jasně: Bůh je taková bytost, kterou musíte vždy hledat pro Ní samou, NIKDY JAKO CESTU K NĚČEMU JINÉMU! Kdokoliv hledá Boha jako prostředek k čemukoliv, Boha nikdy nenajde... Mocný Bůh, Stvořitel nebes i země se nestane něčím jako poklad - dokonce ani jako ten největší poklad! - BOHA NEMŮŽEŠ POUŽÍVAT - On nebude pomáhat lidem v jejich sobeckém snažení... A přesto dnešní populární Křesťanství má jako svůj nejpřitažlivnější bod ideu, že Bůh pomáhá lidem aby se dostali v tomto životě do prosperity a úspěchu.(Tozer, "Man, The Dwelling Place of God")..
Buďme opatrní, aby se naše touha poznat Boha neobrátila v perverzi hledání Boha, který by byl naším sluhou! Naše srdce jsou zrádná a jeho představy jsou zlé. A to je ten důvod proč techniky za účelem kontaktovat Boha jsou zakázány a také proč byl Satan schopný je tak efektivně používat! "Zkoumání vnitřního světa", jak je nyní propagované křesťanskými vůdci, může být extrémně nebezpečné i pro ty, kteří mají ty nejlepší motivy, pakliže se porušují biblické principy! Skutečnost, že někdo opravdu upřímně hledá Boha není omluvou pro použití na příklad "Ouija board" a techniky visualizace a aktivizace imaginace jsou právě tak čarodějné prostředky jako kříštálová koule! Visualizace je nejvíce doporučovaný způsob těmi tak zvanými "duchy", kteří mluví skrze dnes nejpopulárnější média. Jeden z nich, jménem "Emanuel" říká: "Použití visualizace je ten nejsilnější nástroj k použití"....
Satan a jeho nohsledi vždycky používali takové metody, v komunikaci s člověkem, zatím co nosili masku anděla světla. Pavel přece varuje, že poslední dny se budou vyznačovat zvýšením takové činnosti a že dokonce i ti, kteří vyznali víru v Krista "odpadnou od víry a budou poslouchat "svádějící duchy a doktríny ďábla".... (1 Timoteovi 4:1). Jeden z takových příkladů je "Jonathan Livinston Seagull", kde je oblečen základní Hinduismus do psychologického "úspěch-motivačního jazyka.. Tisíce kopií bylo prodáno v křesťanských knihkupectvích
Ti, kteří si knihu bez jakéhokoliv podezření koupili, byli inspirováni touto kouzelnou povídkou, nemají ani potuchy, že autor, Richard Bach tvrdí, že mu povídka byla "nadiktovaná duchem (spirit)". Velmi početní a populární jsou tyto bytosti - objevují se na populárních televizních "talk shows" (Los Angeles Herald Examiner Oct.6 1985: Dnes velmi populární je "Ramtha" údajně 35000 let stará bytost, která "mluví" skrze J.Z.Knight a byl na Merv Griffin Show, Phil Donahue a dalších konverzačních pořadech). Dokonce prý píší skripty pro miniseries na národní televizi (Los Angeles Times, Dec.5 1985, Terry Clifford: "Shirley McLaine’s Spiritual Dance" ).
Démony inspirovaná literatura podvádí Křesťany po léta. "God Calling", dlouho považované jako křesťanská klasika, dlouholetý "bestseller" v křesťanských obchodech je dalším příkladem. Tím Timmons poukázal na to, že i když "God Calling" je plný "dobrých myšlenek", většina toho co učí, zní jako by měla původ "někde jinde", než od Krista.(Tim Timmons, "Chains of the Spirit- a Manual for Liberation", 1973). John Weldon otevřeně mluví o této knize: "Démon se dostal mezi evangelistické "bestsellery". (Edmond C.Gruss, "God Calling, A Critical Look at a Christian Bestseller", 1986).
Tato kniha vznikla, když dvě - zřejmě upřímné ženy známé jako "dvě anonymní posluchačky" počaly praktikovat to, že si sednou s kusem papíru a zaznamenávat vše, co jim přijde na mysl jako "Boží nařízení" pro ten den. Bohužel, podobné metody jsou popularizovány křesťanskými vedoucími, kteří se upřímně snaží dostat lidi do styku s Bohem. "Držet si deník" se stává velmi populárním mezi Křesťany, jako nový žánr knih, které zdůrazňují "vnitřní život" a nabízí různé metody "jak naslouchat Bohu". Jistě, meditace nad Božím Slovem a hledání Jeho blízkosti pro lepší pochopení Jeho vůle, by měla být důležitá část denního života každého Křesťana. A zaznamenat si vše pro budoucí referenci, o čem věříme že je od Boha - je jistě užitečné.
Ovšem, musíme být velmi opatrní. Psaní deníků může být nebezpečné, a přesto získává na popularitě. Je používáno okultisty pro kontakt se spirituálním světem, a psychology dostat se do hlubších vrstev "psyché" aby se napojili na "starodávnou moudrost", která - údajně - leží v "kolektivním nevědomí" (unconscious).... Ira Progoff je jedním z předních vedoucích v této aplikaci Jungovy hluboké psychologie známé pod názvem "Process Meditation". Progoff věří, že pomocí deníku (journaling), "lidstvo musí obnovit svatá písma" (včetně Bible), která jsou podle něho "zastaralá". (Robert Blair Kaiser, "The Way of the Journal", 1986). Podle Progoffa, jehož "intenzivní dílny (workshops), útulky (retreats), a semináře jsou extrémně populární, používání deníku (journaling) pomůže lidstvu navázat kontakt s "podzemním proudem představ a vzpomínek uvnitř každého z nás.. (stejný zdroj).
Bohužel, křesťanské knihy ne téma "journaling" zřídka kdy varují před nebezpečím zaměnit vlastní představy se skutečnou komunikaci s Bohem a tím strávit většinu času nad vlastními myšlenkami raději, než nad Božím Slovem. Ať už se používá "deník" nebo nějaká jiná forma meditace, my musíme mít vždy před očima Písmo a nesmíme se nikdy odchýlit od tohoto vedení. Žalmy nám připomínají:
"Zamiloval si Boží Zákon a přemýšlí nad ním ve dne i v noci"..Žalm 1:2..
"Ó, jak miluji Tvůj Zákon! Po celý den je na mé mysli"... Žalm 119:97.
"Mám více pochopení, než všichni mojí učitelé, Tvá svědectví jsou mou meditací". Žalm 119:99.
"Tvé slovo je lampou pro mé nohy a světlem na mou stezku". Žalm 119:105.
ČAS ZKOUŠEK. Široce rozšířené přijímání okultních sil pod hlavičkou "vědeckého použití imaginace" by mohlo hrát důležitou roli v oddělení pravých Křesťanů od těch, kteří se tak jen nazývají. Je velmi znepokojivé, že mnoho lidí dnes je zamilováno do "znamení a zázraků", místo hledání pravdy a jsou okamžitě připraveni následovat populárního kazatele, který má "příjemný" výklad Bible, spíše, než aby se zajímali o to, co Bible skutečně učí! Když jsou Křesťané, kterým více imponují "zázraky" a "výsledky", než uchování zdravé doktríny - potom je Křesťanství "v trablích". Z obav o vývoj jeho lokální kongregace, nám jeden čtenář "Seduction of Christianity" napsal: Na začátku srpna nás navštívil pastor z New Yorku a měl dvě přednášky v naší kongregaci. Poukazoval na koncepty jako visualizace, "posvěcená představa" (sanctified imagination), "oko mysli" (mind’s eye), nevědomí (unconscious), inkubace (incubation), synchronizace, holograms, Třetí a Čtvrtý rozměr.... Obávám se, že proces vyučování těchto disciplín už v naší kongregaci začal. Modlicí se skupina se schází každé ráno ...sedí v naprostém tichu a mají být vnímaví ku představám, které jsou v jejich mysli. Jsme povzbuzováni, abychom tyto představy verbalizovali (pojmenovali) bez ohledu na to, jak podivné jsou... Píši vám aby jste pomohli....
Jedna z nejnápadnějších charakteristik dnešního Křesťanství je zřejmý nedostatek té posvátné úcty a Boží "bázně", která je. podle Přísloví 9:10 "počátkem moudrosti". V minulosti, psali Bibli, apoštolové a proroci, ke kterým "Slovo Páně přišlo". Micheáš 1:1, Ageus 1:1 a.t.d. Zpráva od Boha nepřišla "skrze vůli člověka", nebo nějakou technikou, ale po dlouhých intervalech jak si přál Bůh. Přes to, že Abrahám je zván "přítelem Boha", i jemu se zjevil Bůh jen občas. A když Bůh promluvil, lidé se třásli, protože velmi dobře znali důsledky neuposlechnutí. Kontrast mezi Mojžíšem, Isaiášem nebo Janem ležícím na zemi před Bohem a dnešním Křesťanem, který si "vyčaruje" mentální obraz, který k němu mluví - nebo vedoucí pastoři učící metodu oboustranné "konverzace s Bohem" - pouze jasně ukazuje, jak daleko jsme se dostali od biblického Křesťanství!!!
Stojí za opakování: Skutečnost, že něco "funguje" neznamená, že je to od Boha, i když možná kongregace roste a zdá se, že se udělalo mnoho dobrého! Když je přednášeno a učeno upřímným a výřečným vedoucím, který se zdá být velmi kvalifikovaný, falešné učení je téměř neodolatelné! Jediná obrana je kontrolovat každou praxi a doktrínu Biblí. A zdali následujeme Boží Slovo, které nám Bůh sdělil skrze Písmo, a nebo evidentně úspěšnou, ale nebiblickou techniku, rozhodne ve finálním hodnocení, zda projdeme touto zkouškou, kterou Bůh zřejmě v těchto posledních dnech dovoluje, nebo k naší věčné škodě "propadneme".
To, co Bůh pravil skrze Jeremiáše, se zdá být varováním platným i pro dobu naší: "Takto promluvil Bůh zástupů: Nenaslouchejte slovům proroků - oni mluví vize z vlastních srdcí, ne slova z úst Hospodina... praví každému, kdo kráčí podle představ svého srdce: Žádné zlo na vás nepřijde.... jsou to prorokové klamu jejich srdcí, kteří si myslí že se jim podaří aby lidé zapomněli mé jméno skrze své sny.... zkorumpovali jste Slovo živého Boha".... Jeremiáš 23:16,17,26,27,36....
Tato nebiblická a zrádná záliba ve "znalosti odhalení" "revelation knowledge", která přichází stranou slov Písma, zavedla mnohé Letničně/charismatické frakce do vyložené hereze a někdy do jasného kultismu. Zdá se, že se tento podvod rozšiřuje jako část apostásie (odpadnutí) Posledních dnů, před kterou Bible varuje když popisuje její příchod před Kristovým návratem. (2 Tesal. 2:3-12). Myslím, že není nikdy dostatek připomenutí nutnosti, abychom nevěřili nebo nepraktikovali cokoliv spirituální povahy , co nemůže být zřetelně podpořené z Písma. Pakliže skutečně jsme v posledních dnech před Kristovým návratem, potom tento klam bude silnější a svůdnější, a my musíme být ještě více opatrní a držet se Krista a Jeho Slova....
Lepší Cesta. Cožpak se Bohu lépe líbí zápalné dary a oběti, než poslechnout mé Slovo? Podívej se, poslušnost je lepší nežli oběť, naslouchat mému slovu lepší, než tuk beranů... Vzpoura je jako hřích věštění, a tvrdohlavost jako nepravost a modloslužebnictví. Protože jsi odmítnul Boží Slovo, on odmítnul tebe jako krále". 1 Samuel 15:22..
Víra, že pouze Bible je naší jedinou a konečnou autoritou ve všech spirituálních otázkách je samozřejmě obsažena ve výzvě pro návrat k biblickému Křesťanství. Toto znamená, jak Pavel naznačil abychom nevěnovali pozornost ani nebeskému andělu, přinášejícímu zprávu, která je v rozporu s tím, co Bůh už jednou řekl. Galat.1:8. Protože evangelium Ježíše Krista, které je prezentováno v Bibli, je nezbytné pro naše životy a drží klíč k osudu lidstva, každý, člověk nebo anděl, kdo učí "jiné evangelium, které je v rozporu s Božím Slovem a převrací je, "ten budiž prokletý". Svatý Duch to nemohl vyjádřit silnější řečí a proto my musíme brát pravdu a doktrínu velmi vážně.... Satan se pokouší podkopat Boží Slovo několika způsoby. Nejzřejmější z nich je tvrzení, že Bible ve skutečnosti Bohem inspirována není, že je pouze kompilací starodávných mýtů a lidských pověr. Ovšem zde je příliš mnoho evidence proti tomuto tvrzení, než aby přesvědčilo toho, kdo skutečně a poctivě hledá pravdu....
Oblíbenější je návrh, že Bible je pouze jedna z mnoha svatých knih. Ovšem, každému musí být jasné, že Bible je v kontradikci a odsuzuje všechna ostatní náboženství beze zbytku! A tak Bible, která o sobě tvrdí, že je jediným Slovem Boha k člověku - musí být přijmuta jako taková, nebo odmítnuta ve své celistvosti. Ještě svůdnější je idea, že Písmo obsahuje tajné a skryté významy známé pouze "zasvěceným". Kulty a okultní skupiny hrály tuto písničku ve svůj prospěch po staletí.
Velmi blízko toho stojí názor, že pouze malá "elita" zná "správný" výklad. Tato klamná představa je přijímána nejenom přívrženci falešných "proroků" jako byl Joseph Smith, Mary Baker Eddy, Herbert W.Armstrong a další vůdci kultů, ale také mnohých Katolíků, kteří jsou přesvědčeni, že sami o sobě si nesmí dovolit vyložit Bibli pro sebe, ale že oni musí přijmout to, co jejich církevní hierarchie vyhlásí. I mnoho Protestantů z vlastní lenosti, nebo v pokusu nechat odpovědnost vůči Bohu na někom jiném, nechají pastora, nebo denominaci, aby za ně mysleli. Jiní zase byli učeni, že jejich odpovědnost není direktně k Bohu, ale k "pastýři", který činí rozhodnutí za ně a kterému se musí podřídit i kdyby neměl pravdu, protože pouze on je odpovědný Bohu v případě, že by je zavedl na falešnou cestu. Jak už jsme poznali, toto není biblické. Není žádná cesta, kterou bychom unikli OSOBNÍ odpovědnosti znát pro sebe to co Bible říká a sdělit druhým nekompromisně Boží pravdu!!
PROROCTVÍ POKRAČUJE? Existuje ještě nenápadnější a nebezpečnější víra. Dříve byla omezena na extrémní okraj Letničních a charismatických skupin - falešné učení, které jedná o t.zv. "revelation knowledge" (znalost odhalování, prorokování) se začíná velmi rychle rozšiřovat církvemi. Dá se vysvětlit dvěma způsoby: 1)Správné porozumění Písma nepřichází skrze výklad, ale skrze zjevení, (dané pouze vybraným jedincům). 2) Tito "proroci" dostávají "ongoing revelation" = pokračující odhalení, které doplňuje Bibli a musí být akceptováno církví jako "klíč k velikému hnutí Boha" (great move of God), které uvede Jeho království na zem.
Na příklad malá brožurka, která ohlašuje velikou konferenci pro pastory a vedoucí kongregací nedaleko Atlanty v Georgii, uvádí: "Co brzdí uvolnění Božího Ducha na zemi? Je to neochota církevních vůdců přijmout zjevenou znalost od Boha jak On pokračuje v mluvení ke svému lidu". (Atlanta 1986, National Conference at Chapel Hill Harvester Church. Speakers: Earl Paulk, Oral Roberts, Jamie Buckingham, Larry Lea, Gary North, Tommy Reid, Luther Blackwell, John Meares).
Tato "nová zjevení, učení či doktríny, která - údajně - církve potřebují, přichází skrze třídu proroků, kteří nemohou být ani zkoumáni, ani posuzováni. (Earl Paulk, "Satan Unmasked",1985). A jelikož jakékoliv hodnocení či posuzování je nepřípustné, (Earl Paulk,"The Wounded Body of Christ", 1985) pouze tito samozvaní proroci mohou rozhodnout kdo oni jsou, protože nikdo jiný není kompetentní takový soud vyslovit. Toto nebezpečné a destruktivní učení odporuje Písmu na několika místech. 1 Korint. 14:29 učí, že proroci musí být posuzováni, protože jinak by se každá církev stala "hurá-slepě-za-vůdcem-kult.....
Všichni Křesťané by měli být jako Židé v Beroji (Berea), jak popisuje Písmo, Skutky 17:11, ze dvou důvodů: Získávat větší a větší znalost Bible a nebýt podveden falešnou doktrínou. Když i Pavlovo učení mělo být tímto způsobem posuzováno, je jasné že dnes musíme každopádně každého nového "proroka" srovnávat s Písmem! Lidé, kteří tak neučiní, nebudou se moci vymlouvat na neznalost pakliže přijmou falešné učení, ale jsou za to plně před Bohem odpovědní....
ZJEVENÍ SYNOVÉ BOŽÍ a POZITIVNÍ VYZNÁNÍ. (Manifest Sons of God & Positive Confession).
Akceptování "new revelation" dalo zrod rostoucímu hnutí v Křesťanství, které často používá výrazy jako "království", "domínium", "obnovení" (restoration), "rekonstrukce". Přesto že podobné ideje lze stopovat zpět až do osmnáctého století, dnešní exploze "kingdom/dominion" důrazu počala s hnutím "Latter Rains" (pozdní deště), které vyšlo ze zřejmého oživení (revival) v Kanadě 1948 a byl vyhlášený jako hereze, hnutím "Assemblies of God" (William W.Menzies, "Anointed To Serve: The Story of The Assemblies of God). Toto hnutí se dostalo ve známost názvem "Manifest Sons of God" pro jeho učení, že elitní skupina "překonatelů" která se bude vykazovat nesmrtelností, ovládne Zemi a zavede Boží království. Teprve potom se bude moci Kristus vrátit (ne aby "uchvátil" ty své, ale aby vládnul nad královstvím, které Mu darovali). Velmi důležitá část tohoto "scénária" je obnovení "pětídílného" duchovenstva, které bude zahrnovat apoštoly a proroky provádějící znamení a zázraky.
To je ovšem zcela logické dovršení "Positive Confession", i když většina přívrženců asi neporozuměla doposud těmto faktům. Pakliže Křesťan může "operovat na stejném stupni víry jako Bůh" (Charles Capps, "Autority In Three Worlds", 1980), " a mít ve skutečnosti schopnosti jako Bůh" (Kenneth Copeland, "Questions & Answers", 1986) a pakliže si můžeme sami napsat seznam požadavků (Hagin,"How To Write Your Own Ticket With God", 1979) "a můžeme mít vše co řekneme", (Hagin, "Words") potom bychom měli vyznat požehnání, uzdravení prosperitu a spásu pro celé lidstvo a založit Boží království hned teď! Dále, pakliže není v Boží vůli, aby byl Křesťan nemocný (Kenyon, "Healer" a "Two Kinds") v tom případě bychom měli ukázat naší nesmrtelnost už nyní a žít bez čekání na vzkříšení - a pochopitelně Rapture potom nedává smysl!
Vůdce jedné velké charismatické skupiny píše, "že všechny národy vplují" do království v poslední dny, protože "nemilosrdná" skupina "překonatelů", bez vzkříšení, se stane imunní vůči nemocem i hříchu a dokonce i smrti. (Bob Weiner, "Preparation of the Bride" - Maranatha Campus Ministries).... Jiný autor píše: Můžete studovat knihy jak se dostat do nebe v tak zvané Rapture - jestli vás to vzrušuje - My chceme studovat Bibli abychom se naučili jak žít a milovat a jak přinést nebe na zemi. (David Ebaugh, "Monarch"). 1986)... "Slovo víry uchvátí jejich (překonatelů) srdce, vztáhnou ruce a uchopí jak Vzkříšení, tak i Život už v tomto životě", píše "Feast of the Tabernacles". "Pakliže tak neučiní, Kristus se nikdy na zem nevrátí". Slova napsaná sice v 1951, ale jsou stále "manifesto" hnutí. Publikace "Manifest Sons" v 1986 prophlašuje, že "víra v Rapture pomalu odumírá a že stále zvětšující se počet Křesťanů objevuje "Biblické New Age principy vládnutí zde na zemi".
RÁJ ZNOVU NABYTÝ?????? Úkolem Křesťanů, jak je nám řečeno je převzít vládu zpět od Satana (jako plnoprávní bozi tohoto světa, podle některých), a zrestaurovat planetu Zemi do nádherného ráje jakým byla, než Adam a Eva zhřešili. Avšak, člověk přece neztratil vládu "nad rybami v moři, nad ptactvem ve vzduchu a nad každým živým tvorem na zemi". (Genese 1:26-28, Žalm 8:6). Mluvit o znovuzřízení domínia člověkem nedává vůbec žádný smysl!!! Problém neleží ve ztrátě vlády ale v jejím zneužití. Domínium nebylo také zamýšleno jako vláda jednoho člověka nad druhým, pouze nad tvory pod ním. Když ukazoval rozdíl mezi Jeho královstvím a královstvími tohoto světa a že vláda jako taková je daleko od cíle spásy, Ježíš připomněl svým učedníkům:
Vy dobře víte, že pohanští vládci nad nimi vládnou a mají nad nimi velikou autoritu. Ale mezi vámi tomu tak nebude - kdokoliv chce být mezi vámi velikým, ať se stane vaším služebníkem ... chce-li kdo být mezi vámi první, nechť se stane vaším otrokem. Právě tak Syn člověka nepřišel aby se mu posluhovalo, ale aby sloužil a dal život za mnohé".. Matouš 20:25-28...
Ježíš řekl Pilátovi: Moje království není z tohoto světa; kdyby bylo, potom by mojí služebníci bojovali.... ale moje království z tohoto světa není"...Jan 18:36.. Svým učedníkům - včetně nás - Ježíš říká: "Nejste z tohoto světa ale já jsem si vás ze světa vybral".Jan 15:16. A Bohu Otci mluví, ohledně Jeho učedníků: "Zjevil jsem Tvé jméno těm, které jsi mi z tohoto světa dal. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal. ... Oni nejsou z tohoto světa, jako já z tohoto světa nejsem. A jak Ty jsi poslal mně do světa, tak já do světa posílám je". Jan 17:6,9,16,18... Byli jsme posláni do celého světa učit národy... Toto je známo jako "Great Comission" (Veliké Poslání) a zdá se být dokonale jasné, co měl Ježíš na mysli.
NOVÝ KŘESŤANSKÝ PROGRAM PRO SVĚT??? Termín "Velké Poslání" dostal v naší době nový význam. Slyšíme jej, stále a stále na některých křesťanských rádiových a televizních programech a je i prezentován v některých křesťanských knihách a magazínech: Křesťanství je na té nejlepší cestě ovládnout svět! Je to pouze otázka zda sebereme dostatek peněz aby jsme mohli zdvoj - či ztrojnásobit počet televizních stanic, programů, satelitů - nasytit éter a organizovat dostatek konzervativních voličů, abychom dosadili do vedení vlády Křesťany..
Zatím co se máme snažit každou legální cestou abychom ovlivnili morální klima, pro dobro a zlepšit vládu, (pozn. překladatele.:Toto pochopitelně platí pro vládu v USA. V dnešní vládě České Republiky, není ani jeden skutečný Křesťan a výhled do budoucna je velmi skličující) nesmíme nikdy zapomenout že politické organizace a sociální akce nikdy "Velké Poslání" nesplní! Musíme si uvědomit, že "vyčištění společnosti" není náhradou za informaci o evangeliu Ježíše Krista!!!
Když se podíváte na roli Křesťanů ve vládnutí či změnění tohoto světa, vidíte Kristovo totální ticho vůči nenáviděnému Caesaru, zkorumpované a utlačující římské přítomnosti v Palestině a na druhé straně stálou a sžíravou kritiku náboženských vůdců Israele. On se zmínil o Caesaru pouze jednou: "Dejte tedy císaři věci, které jsou císaře, a Bohu to, co je Boží"... Jak Pavel, který svědčil pod přísahou poslušnosti k římským zákonům: (Nikdy jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři". Skutky 25:8..
Petr vyzýval Křesťany aby byli "jako cizinci a poutníci" v tomto světě, podřídili se světským vládám a dávali příklad dobrých činů. Pavel to nakonec shrnuje: "Především prosím, aby se konaly modlitby prosby, přímluvy a děkování za všechny lidi, za krále a za ty, kteří vykonávají autoritu, aby žili tichý a míruplný život, dobrý a poctivý. Protože to je dobré a přijatelné v očích Boha našeho Spasitele, který by chtěl, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu"...
Přesto že Kristus ujistil své učedníky, že svět se k nim bude chovat tak, jako se choval k Němu, dnes se nabízí "pozitivní přístup" použitím vyzkoušených konceptů a principů pro vzrůst církví, který umožní aby se Křesťané stali dominantní silou ve společnosti. Ať se to zdá být jakkoliv přitažlivé, Bible nikdy takový cíl nestavěla a nikdy neslibovala. Jistě, o růst církví je třeba usilovat, ale to se stává často cílem samo o sobě - úspěch se počítá spíše podle kvantity a ne kvality. A naplnit kostely "Křesťany" jejichž cílem je stát se dominantní politickou silou, než volat lidi pro Krista - by bylo destruktivní skutečnému účelu Boha. Je tragické že pro rostoucí počet Křesťanů "zachránit ztracené", znamená převzít vládu nad světem!
Ironicky pojmenovaná Rapture "Útěk Boží helikoptérou" je v mnoha knihách pozměněny v jinou vizi: Nová vize uchvátila představu rostoucí armády voličů ... Nazývá se "Dominion". Po prvé v asi tak 300 letech rostoucí počet Křesťanů na sebe pohlíží jako na armádu na pochodu. Tato armáda poroste. Tato série knih pomůže tomu růstu. A armáda poroste do houževnatosti a vytrvalosti.... Autoři této série knih se rozhodli dát dohromady program světových záležitostí na pár století dopředu...
Voláme celou křesťanskou společnost k debatě... právě tak, jako kdysi Luther volal k debatě, když přibil svých 95 tezí na kostelní vrata, více než před 450 lety.... Máme-li pravdu co se týče obsahu naší agendy, získáme obětavé následovníky. Je možné, že to vyvolá transformaci, která by zastínila Reformaci.. ("The Biblical Blueprint Series", by George Grant, Gary North, Dennis T. Peacocke and Ray Sutton, 1986).
Člověk má pocit, že shánění voličů pro sociální transformaci je mnohem důležitější, než Křesťané kázající evangelium. Přesto, uvědomte si, Ježíš nikdy neslíbil, že svět bude dobyt Jeho zprávou milosti. Tím méně zamýšlel, aby zbraní Křesťanstva byla politicko/sociální akce. Ano, my máme mít zájem pomáhat chudým, ale když budeme následovat příklad Ježíše Krista, naším primárním zájmem bude nabídnout jim evangelium Božího Syna. Bohužel, zájem o sociální spravedlnost se dostává do popředí a papež Jan Pavel II. ji prohlásil za styčný bod veškerého světového náboženství. Je to velmi nebezpečný návrh, přesto však malá, ale vzrůstající skupina evangelických socialistů prosazuje podobný ekumenismus...
EVANGELIUM FALEŠNÉHO MÍRU. Ranní Křesťané vyšli, aby "zvěstovali pokoj v Ježíši Kristu", místo "křižáckých výprav" za prosazení humanistického "míru". Jejich zpráva byla, že "máme mír s Bohem, skrze Ježíše Krista" (Římanům 5:1), protože On "dosáhl míru krví na kříži" (Kolos.1:20). Tato jednoduchá zpráva, která přináší mír s Bohem do individuálních srdcí, je jedinou nadějí pro mír mezi národy; a přesto mnoho dobře mínících Křesťanů tuto zprávu odsunuli až na druhé místo v jejich úsilí v aktivistických programech za světový mír.
To je něco, co bylo zcela neznámé Kristovi nebo apoštolům. Sociální aktivismus se stal "větší misí", a má přinést "mír, lásku a bratrství" světu, KTERÝ JE STÁLE JEŠTĚ VE VÁLCE S BOHEM!!!! Je to jako nabídnout aspirín tam, kde je zapotřebí operace srdce! Nepřipojíme se k pokřiku světa za mír na bázi humanismu! Namísto toho bychom jako Jeremíáš, měli odmítnout falešné proroky kteří křičí" Mír, mír! tam, kde žádný mír není"..Jeremiáš 6:14, 8:11...
Upřímní, dobře zamýšlející Křesťané jsou přemlouváni, aby se zapojili do této činnosti se všemi, kteří sdílí "společný sociální zájem" - ať už to jsou humanisté, Mormoni, Moonies... Křesťané by samozřejmě měli vždy stát pro spravedlnost, odmítat potraty, být proti vykořisťování chudých a bezbranných... Ale měli by tak konat jako Křesťané, Z BIBLICKÝCH DŮVODŮ a ne se spojovat s těmi, kteří sice bojují proti stejným zlům, ale zároveň odmítají jediné skutečné řešení: Smíření s Bohem skrze Ježíše Krista! Jak nám připomíná Schlossberg: Spojovat humanitární a křesťanské sociální hnutí je zcela neudržitelné! Tyto dva směry jsou v totálním rozporu jeden s druhým. (Schlossberg, "Idols").
Musíme být velmi opatrní, abychom nevzbuzovali smrtelně nebezpečné iluze, že je nějaká naděje na mír, skrze transformaci lidského srdce bez Krista! Kdyby svět byl - zdánlivě - schopen vyřešit všechny své problémy, bez přijetí evangelia Ježíše Krista, byl by to největší ze všech podvodů a je to přesně to, o co se bude pokoušet Satan skrze Antikrista. Antikristovo království bude lákavým padělkem království Božího. Přesto že si to neuvědomují, ti kteří se zapojí - ať už jakkoliv upřímně - do humanistických pokusů sjednotit svět ve falešném míru, nerozšiřují Kristovu zprávu, ale vlastně napomáhají budoucímu "Případu Antikrist"...
Máme-li být biblickými křesťany, musí být - ve všem co děláme nebo říkáme - Boží Slovo naším vůdcem - i když tím budeme nepopulární!!!! Nemůžeme si dovolit dělat kompromisy když říkáme lidem zprávu, se kterou nás Ježíš poslal do světa. To jediné, co může lidi osvobodit je pouze pravda! A je to právě ta pravda, kterou svět slyšet nechce! Účelem evangelia nebylo vysvobodit lidi z římské okupace, ale z mnohem horšího otroctví v hříchu a jeho věčného trestu. Israel nepochopil misi Mesiáše. Mysleli si, že je osvobodí od římského útlaku, když ve skutečnosti, ten skutečný nepřítel byl v jejich srdcích: "Já", které muselo být zapřeno! A je stejným omylem si představovat, že křesťanským úkolem je ovládnutí světa pro Krista - zatím co my máme ukazovat lidem Boží dar milosti skrze Ježíše Krista. Volat je ze světa, který je stejně již zcela odsouzený Božím soudem, aby se stali občany nebes....
BEZNADĚJNÉ SCENÁRIO. Dnešní svět má před sebou nesmírné problémy, zcela neznámé dřívějším generacím. Existují akutní sociální, ekonomické, zdravotní a politické problémy kritických rozměrů, které Křesťanství ignorovat nemůže. Nebyli jsme sice schopní jednat o nich v této knize, ale bylo poukázáno na biblické parametry. Na této kritické křižovatce v historii, musíme být velmi opatrní, aby naše chápání Božího Slova neztratilo věčnou, nebeskou perspektivu a nestalo se dočasným a pozemským ve své aplikaci.
Populární křesťanský autor, který tuto perspektivu ztratil, prohlašuje: Jedno ze základních témat Písma je, že spása vrátí člověka k jeho původnímu účelu. Na počátku stvořil Bůh člověka ke svému obrazu aby vládnul... Finálně, biblická spása vrací zpět podmínky které byly v Edenu, spraví osobní a sociální vztahy a požehná zemi ve všech sférách. Celá Země bude spasena a přeformována do Boží Zahrady... Obnova Ráje je to podstatný obraz spásy, kterou Kristus zaopatřil. (David Chilton, "Paradise Restored: a Biblical Theology of Dominion", 1985).
Takové učení vypadá atraktivně. Ale obnovení Edenu by sotva mohlo být řešením, protože to je právě to místo, kde lidstvo padlo a hřích začal. Když Adam s Evou tak uboze propadli při první zkoušce - nikdo široko daleko kolem - a pouze jeden zákon splnit - nejíst z jednoho stromu ... jaký smysl by mělo znovuzřízení Ráje pro miliardy lidí žijících pod Desaterem a čelících pokušení, o jakém se Adamovi a Evě ani nezdálo? To nemůže být v Božím plánu a kdyby tomu tak bylo, Křesťanství by nebylo schopné to uskutečnit!
BIBLICKÁ NADĚJE KŘESŤANSTVÍ. Jak by se mohlo očekávat od Křesťanství aby založilo království tím, že by ovládlo svět, KDYŽ TO NEMOHL UDĚLAT ANI BŮH, ANIŽ BY PORUŠIL SVOBODNOU LIDSKOU VŮLI???? Během své tisícileté vlády bude Kristus VIDITELNĚ vládnout nad světem v dokonalé spravedlnosti z Jerusaléma a přinutí národy k míru. Satan bude zavřený v hluboké propasti aby nemohl svádět. Spravedlnost bude vykonávána okamžitě. Lev bude ležet s jehnětem, a poušť rozkvete jako zahrada. Celá země se bude podobat Zahradě v Edenu před Pádem. A přece, až po uplynutí tisíce let bude Satan na krátký čas propuštěn, miliony těch, kteří prožili Ráj a Kristovu dokonalou vládu po celý jejich život, budou oklamáni právě tak, jako Eva. Tito lidé se shromáždí ze všech koutů světa, aby válčili proti Kristovi a Jeho věrným v Jerusalémě! Tito vzbouřenci budou na věčnost vyhnáni z Boží přítomnosti Apo.20:7-10.
Tisíciletá Kristova vláda na zemi, spíše než Božím královstvím, bude konečným důkazem o nenapravitelné povaze lidského srdce. To pravé království, které "tělo a krev nemůže zdědit" 1 Korint 15:50 se vztahuje na srdce, do kterého byl Kristus přijmutý jako Pán a Spasitel a bude plně uskutečněno teprve v "nové zemi a nové zemi" (Apokalypsa 21:1). Toto "věčné království" Žalm 145:13, a mír, který zavede "nebude konce" Isaiáš 9:6-7. A přesto milenium končí válkou. Ani dokonalé prostředí Edenu - kde ekologické, ekonomické, sociologické a politické problémy zmizí - nejsou schopné vylepšit lidstvo! Na to si vzpomeňte, až opět uslyšíte teorie psychologie a sociologie a utopické sny....
Ježíš prohlásil, že to nejsou věci mimo člověka, ale to, co má člověk ve svém srdci - to je původcem zla. Jenom ti lidé, kteří tento fakt připustí a pokorně přiznají svou vinu, zavolají k Bohu o milost a přijmou Jeho lék v Kristu, takoví jsou očištěni a stanou se novým stvořením. Jenom ti mohou žít v novém Božím vesmíru. Vítězní Křesťané posadili na trůn Krista místo sebe, když Ho přijmuli vírou do svých srdcí.
Ano, Kristus se stal jejich životem (Koloským 3:3-4). Praktický důkaz této skutečnosti je ta skutečnost, že mají sílu žít pro druhé, místo pro sebe: "Copak to je půst, který si přeji? Otevřít okovy zla, rozvázat útisk, dát utlačovaným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat chléb hladovému, přijímat do domu opuštěné, ty kteří jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečným k vlastní krvi? Isaiáš 58:6-7...
Daleko od toho, než aby byl vrácený do Adamových kvalit, člověk v Kristu je zdaleka lepší, než cokoliv kdy byl první Adam. Ti v Kristu jsou částí nového stvoření pro které "staré pominulo, vše je nové" 2 Korint. 5:17..Naším primárním cílem není "obnovit zemi", ale povolávat lidstvo k občanství na "novém nebi a nové zemi". My víme, že nebesa a země, které existují nyní jsou odsouzeny do ohně v den soudu (2 Petr 3:10). Toto zničení dnešního vesmíru nemůžeme odmítnout jako "negaci". Naopak by to mělo motivovat Křesťany - právě jako Petra - k čistému životu: Když tedy toto všechno se rozplyne, jak čistě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne, ve kterém se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle Jeho slibu očekáváme nové nebe a novou zemi, kde přebývá spravedlnost...2 Petr 3:11-12...
ÚZKÁ BRÁNA DO NEBE. Skutečnost že Křesťan už nepatří této zemi ale nebi, je hlavním učením Nového Zákona. Pavel píše, že Bůh nás "obdařil duchovním požehnáním v Kristu" (Efezským 1:3). Jako náš reprezentant, Kristus vešel na nebesa pro nás. Židům 6:19-20.. Ano, Pavel prohlašuje, že vlastně už sedíme "v nebeských místech v Ježíši Kristu". Efezským 2:6). Naše občanství je v nebi. Filip.3:20. Je to nebe, kam Kristus odešel usednout po pravici Boží, a je to z nebe, odkud Ho očekáváme při Rapture:
V domě mého Otce je mnoho příbytků - kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám. Odcházím, abych pro vás připravil místo. A pakliže jdu abych pro vás místo připravil, opět se vrátím přijmout vás k sobě, aby tam, kde jsem já, byli i vy".. Jan 14:2-3.
Sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve; potom my živí, kteří jsme zůstali, budeme s nimi uchváceni do vzduchu k setkání s Pánem a tak už navždy s Ním zůstaneme. 1 Tesal. 4:16-18.
Bible je daleko od tvrzení, že celý svět bude spasen. Naopak, drtivá většina lidstva Krista odmítne. Budeme schopní několik málo přesvědčit aby vešli "úzkou branou" do nebe. Kristus říká, že bude málo těch, kteří ji najdou. Dále učí, že jen málo bude spaseno a že Kristus se vrátí, aby nás v Rapture vzal k sobě dříve, nežli na Zemi padne Boží Soud....
Nevěříme, že by se Křesťanství stalo převládajícím věroukovým systémem na světě protože víme, že "zpráva kříže je bláznovstvím pro ty, kteří jdou do záhuby" (1 Korint.1:18). a těch, kteří hynou, je drtivá většina: "Široká je brána a cesta, která vede do zkázy a je mnoho těch, kteří po ní jdou; protože úzká je brána a i cesta, která vede k životu a málo bude těch, kteří ji najdou" Matouš 7:13.
I když Pavel věděl, že většina lidí odmítne jeho zprávu, nic ho neodradilo od prohlašování Kristova evangelia; spíše to zvýšilo jeho odhodlání aby získal co největší množství lidí. Ta láska, která zapříčinila že Kristus zemřel za ty, kteří Ho nenáviděli, odmítli a dokonce i za ty, kteří Ho ukřižovali, hnala Pavla k rozšiřování této zprávy do celého světa jeho doby (2 Korint.5:14) a k varování před věčnými následky odmítnutí Kristova daru. "Protože víme o hrůze Pána při Jeho soudu, přesvědčujeme lidi"..2 Korint. 5:11. Hnaný Kristovou láskou a soucitem pro ztracené, Pavel prohlásil: Všem jsem všechno, abych zachránil některé. A to všechno dělám kvůli evangeliu". 1 Korint.9:22-23.... My bychom měli udělat totéž! Přesto že apostásie před Kristovým návratem přijít musí a podvod a klam porostou a budou horší a horší, falešní proroci zvýší svůj počet a i vliv - není to omluvou pro skutečného Křesťana aby ztratil odvahu a nadšení pro záchranu ztracených! Ježíšovo podobenství o "člověku, který nechal připravit velikou hostinu a pozval mnohé" Lukáš 14:16, poukazuje na to, že zároveň s apostásií posledních dnů, bude nejbohatší žeň v historii evangelizace: "Jdi rychle ven do města, do vesnic a přiveď chudé, mrzáky, chromé a slepé. Služebník odvětil: to vše jsem učinil - a ještě místo zbývá. Pán mu řekl: Jdi k cestám a keřům, přinuť je vejít, aby se můj dům zaplnil". Lukáš 14:21-23).
UDĚLAT ZÁKLADNÍ VOLBU. Nebe bylo jak ta Veliká Naděje, kterou nám Kristus při svém odchodu zanechal, tak i nedílná část evangelia, které ranná církev hlásila. Kristus řekl: "Neshromažďujte si poklady na zemi,,, ale ukládejte si je na nebi... protože, kde bude váš poklad, tam bude i vaše srdce".. Matouš 6:19-21.. Zatím co bychom měli ukázat opravdový zájem o zrestaurování ekologického celku, musíme si také uvědomit že každé řešení zemských problémů, které není postaveno na svrchovanosti Ježíše Krista a na jeho odpuštění hříchů, je pouze dočasné a nakonec vždy odsouzené k nezdaru. Pavel cituje jako evidenci nově nalezené víry Tesalonských "jejich činy víry, práce lásky a trpělivost naděje" a skutečnost, že se "obrátili k Bohu od svých bůžků, aby sloužili pravému živému Bohu" ale také, že "žijí v očekávání Příchodu Božího Syna z nebe". (1 Tesalo.1:3:10). Jan nám připomíná důležitost očekávání Kristova bezprostředního návratu: A každý, kdo má v Něm tuto naději se očisťuje tak, jako On je čistý"...1 Jan 3:3...
To skutečné srdce evangelia volá lidi, aby učinili volbu mezi zemí a nebem. Ježíš to řekl jasně: Vy jste zdola, já jsem shůry; vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem" Jan 8:23.. Pakliže neuvěříte že "Já jsem" (Boží jméno sdělené Mojžíšovi), zemřete ve svých hříších".. Jan 8:24.. To místo, kam odcházel, jmenoval "dům mého Otce"..... Jeden ze známých puritánských autorů poznamenal: Ten nejnebezpečnější omyl našich duší je přijmout stvoření za Boha a zemi za nebe. (Richard Baxter, "The Saint,s Everlasting Rest".. Schlossberg k tomu dodává moudrý komentář: "Je ironií, že ti, kteří hledají konečné hodnoty v příštím světě, jsou ti jediní, kteří jsou schopní udělat mnoho dobra v tomto světě."Schlossberg, "Idols").
Tím že se snaží činit dočasné řešení sociálních problémů, Křesťané otupují ostří evangelia a zakrývají Boží řešení věčné. Jejich pohled je obrácený na zem místo do nebe od nového vesmíru, který pouze Bůh může vytvořit, na nový svět, který lidé doufají, si vytvoří vlastním úsilím. Je to opět ta stejná forma "sebesmu" která je morem jak ve světě, tak i v dnešních církvích, jiná cesta jak se stát malými bohy. Obrací se od Boha v bláhové víře, že oni mají odpovědnost za něco, co pouze Bůh může udělat...
Je hrozně jednoduché se zamotat do "dobrého" případu, který ale není biblický! Nedá se dosti často připomínat, že my musíme porovnávat s Biblí všechno to, co i nejpopulárnější a zdánlivě nejúspěšnější křesťanští vedoucí, učitelé a kazatelé učí! Je povinností každého Křesťana stát pevně, bez kompromisu za pravdou, a mít na mysli slova apoštola Pavla: "Prohlašuj Slovo - ať vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení a budou si brát učitele, kteří budou učit to, co je jim příjemné".. 2 Timoteovi 4:2-4..
SPRÁVNÁ DOKTRÍNA A POCHOPENÍ. Je mnoho takových, kteří se nazývají Křesťany, navštěvují křesťanské kostely ale popírají Krista svými životy. Jistě, nejdříve si musí uvědomit svůj egocentrismus a nedostatek zájmu o druhé. Ale řešení neleží v reformaci jejich životů. Takový pokus vytváří pokřešťanštěnou formu humanismu a může vyvolat pouze pocit viny, frustrace a nebo přesvědčení sebe-dokonalosti. Lidé, kteří konají sebe-oběti a sebe-zapření aby pomohli chudým a utlačovaným, se mohou stát farizejmi také tím, že se budou dívat svrchu na ty, kteří tak nečiní a budou pyšní na svou pokoru. Už jsme to jednou řekli: Kristus neučil sebepopření = "Já" stále na trůně, i když dává hodně z toho, co by samo mohlo vychutnat, ale zapření sebe sama (smrt "já") skrze kříž Ježíše Krista. Ježíš neřekl: "Pakliže se nezapřeš, nemůžeš být mým učedníkem", ale "Pakliže se nezapřeš, nevezmeš svůj kříž a nenásleduješ mně"... Bez kříže nikdy "Já" popřít nemůžeš!
Neméně důležité než jak žijeme naše životy, je také to, co věříme. Jak Schlossberg správně poznamenal: Akce se nedá oddělit od víry, která ji zdvihá... Není žádné hodnoty ve způsobu kterým žijeme - ať už vypadá jakkoliv šlechetně - dokud naše životy nebudou založeny na pragmatismu ale na Boží pravdě.. Když Pavel připomíná Timoteovi příklad křesťanského života, zmiňuje se především o doktríně, která rozhodla o jeho životě: "Ty jsi znal plně mé učení, způsob života, účel, víru, trpělivost, lásku, mé utrpení. My žijeme tak jak věříme, ne jak říkáme, že věříme! Náš způsob života prozrazuje naší skutečnou víru a víra záleží na pochopení Toho, v jehož sliby my věříme!
A to je proč Bible dává důraz na porozumění. Bůh řekl: "Chce li se někdo chlubit, ať se chlubí v tom, že mně zná" Jerem. 9:24. Bůh chce, abychom porozuměli kdo On je: Nekonečný v lásce ale přesto spravedlivý. A my můžeme znát a milovat Boha jenom pro to kdo On je - ne pro to, jak si představujeme že je! Ježíš řekl: "Každému, který slyší slovo o království a nerozumí, Satan vezme to, co bylo zaseto"..
Jeden z největších problémů v Křesťanství dnes je povrchnost. Velmi často opomeneme zjistit zda ti, kteří se mají "rozhodnout pro Krista" plně rozumí rozhodnutí, které chceme aby udělali. Velmi často budujeme emociální klimax jako prostředek k přesvědčení lidí aby udělali "rozhodnutí". Jistě, není nic vadného v emoci, která doprovází realitu, ale musíme být opatrní, abychom nevyvolali závazek pro Krista, který je založený na emoci a ne na pochopení kdo On je, proč přišel, co od nás očekává.
Když Kristus povolal Saula z Tarsu aby kázal evangelium, poslal ho aby konal tři věci, které musíme dělat i my pakliže ti kterým svědčíme, mají být skutečně spasení: "Otevřít jejich oči aby se obrátili od tmy do světla, od pravomoci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mně obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými" Skutky 26:18.. Teprve potom, Kristus jasně Pavlovi říká, mohou ti, kteří slyší tu zprávu, "obdržet odpuštění hříchů a dědictví mezi těmi, kteří jsou posvěceni vírou, která je ve mně".. Důraz jde celým Písmem: pravda a porozumění. A tak Jan píše: Víme že Syn Boží přišel a dal nám schopnost poznávat toho pravého, že my jsme v tom pravém, v Jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. Děti, uchraňte se od model".. 1 Jan 5:20-21..
VÍRA A POROZUMĚNÍ Nedostatek tohoto nutného chápání byl asi problém s těmi, o kterých čteme: Jak promluvil ta slova, mnozí v Něho uvěřili" Jan 8:30. Přesto že uvěřili, jejich "víra" nebyla založena na jasném porozumění toho kdo On byl a proč přišel. Ve skutečnosti velmi odporovali té pravdě, kterou jim chtěl sdělit. Kristus musel říci: Ti Židé, kteří na něj uvěřili: "Proč mi nerozumíte? Je to proto že nemůžete slyšet mé slovo. Vy jste z vašeho otce ďábla, a jeho vůli konáte. On byl vrahem už od počátku a nikdy nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze sebe, protože on je lhář a otcem lži. A protože vám říkám pravdu, nevěříte mi".. Jan 8:43-45..
Při jiné příležitosti "mnoho uvěřilo v Jeho jméno, když viděli ty zázraky"..Jan 2:23.. Na povrchu to zní dobře ale přesto "Ježíš se jim sám nesvěřoval, protože všechny znal a nepotřeboval aby Mu někdo dal svědectví o člověku, protože On dobře věděl co v člověku je..Jan 2:23-25.. On věděl, že i když ty zázraky je přesvědčily že on je tím Mesiášem, nepochopili ten pravý důvod Jeho příchodu. Mohli být něco jako ti, kteří v Janu 6 Ho chtěli násilím korunovat na krále, aby je uzdravil a krmil - ale ne aby nad nimi vládnul!... Jako kontrast k těmto, se kterými se nechtěl Ježíš zavázat, začíná příští verš slovy: Mezi farizeji byl muž jménem Nikodém... Zde máme někoho kdo viděl tam, kde druzí neviděli. Nikodém byl přesvědčený o tom, že Ježíš byl "učitelem poslaným od Boha", který konal zázraky ne skrze "Belzebuba" jak druzí farizejové věřili, ale skrze Boží moc. Ale ani to nebylo postačující a my máme tu slavnou pasáž o "znovuzrození", jak tak Ježíš pomáhá Nikodémovi pochopit pravdu kterou musí znát, má-li se zachránit před Božím trestem. "Amen amen pravím ti, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží... Co se narodilo z těla je tělo, co se narodilo z Ducha je duch... Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný kdo v Něj věří nezahynul ale měl věčný život... Ten, který věří na Syna, má věčný život, kdo nevěří, život neuvidí, ale Boží hněv na něm spočívá...Jan 3:3,6, 16, 36....
Stát se Křesťanem nepřichází skrze nějakou povrchní víru v existenci historického Ježíše z Nazareta, který konal zázraky a učil ušlechtilé pravdy. . Stát se opravdovým Křesťanem vyžaduje přijmout Ježíše do svého života a srdce jako Pána a Spasitele a uvěřit, že zemřel za hříchy těch, kteří Ho přijmou a opětně vstal z mrtvých. A toto je to evangelium (dobrá novina) která, je-li skutečně uvěřena, změní člověku život. Pravá víra je založena na porozumění a výsledkem je poslušnost. Skutky 6:7 učí, že "veliký počet kněží byl poslušný víry". Pavel kázal poslušnost k víře mezi všemi národy Římanům 1:5, 16:26 a varoval před soudem, který přijde na všechny "kteří neznají Boha a nejsou poslušní evangelia Ježíše Krista". 2 Tesalonským, 1:8. A proto Ježíš řekl: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky; poznáte pravdu a ta pravda vás osvobodí"..Jan 8:31-32).
Tato svoboda není vytvořena sémantikou. Pokus zavést mír všem lidem prosazováním mýtu "univerzálního bratrství" je odsouzený k nezdaru skutečností že my si nejsme všichni bratři a proto zůstávají vážné rozdíly. Zásadním bodem je fakt, že žádné bratrství mezi lidmi neexistuje bez otcovství Boha! A Ježíš nás poučil že žádný člověk není Božím dítětem dokud se "znovu nenarodí" Božím Duchem do Boží rodiny. Do té doby, říká Ježíš, jsme děti ďábla a každý z nás odráží jeho zlý charakter v našem postoji vůči Bohu a lidem.
VÍRA, LÁSKA A POSLUŠNOST. Kristus prohlásil, že ten, kdo se chce stát Jeho učedníkem, musí být disciplinovaný Jeho Slovem. To vyžaduje podřídit se Jeho vůli ve všech detailech života, dokonce Mu dovolit, aby nás v životě provedl nějakou tou zkouškou naší víry. Charles Colson nám připomíná: Poslušnost je počátkem křesťanského života. Poslušnost je zásadní pro skutečného Křesťana. Být poslušný vyžaduje odvahu a tu najdeme pouze v závislosti na Svatém Duchu. (Charles Colson, "The Role of the Church in Society", 1986).
V dnešních církvích je tendence zdůrazňovat jednotu na účet pravdy a mluvit nelaskavě o těch, kteří dávají důraz na doktrínu v boji o pravdu. Ti, kteří staví jednotu před pravdu a odmítají vytknout dnešní falešné hodnoty a povrchnost mezi Křesťany (a hlavně mezi charismatiky, kteří nejsou ochotní se vzdát falešného učení - nazývají to negativismem a trvají na tom, že jsme dnes v největším "oživením" (revival) v historii. Tito by si měli vzít poučení z proroctví, které bylo proneseno během slavného "Azusa Street" oživení v Los Angeles 1906:
V posledních dnech se stanou tři věci ve Velkém Pentacostal (Letničním) Hnutí. 1). Bude nadměrný důraz na sílu, a ne na spravedlnost. 2). bude nadměrný důraz na na chválu Bohu, ke kterému se už nemodlí 3). bude nadměrný důraz na dary Ducha, místo na Kristovu vládu (Jimmy Swaggart, "The Pentecostal Way", 1986).
Keith Green varoval před člověkem vytvořenou jednotou, kterou si Bůh nepřeje, protože to není založené na svatosti a poslušnosti k Božímu Slovu. Pravda, neměli bychom se dohadovat o triviality - ale na druhé straně si musíme uvědomit, že Kristus vyžaduje poslušnost. Nemůžeme si dovolit brát na lehkou váhu poslušnost k Jeho nařízení, ale těžko budeme moci následovat Jeho Slovo, nebudeme-li se držet pravé doktríny!
Je pošetilost představovat si, že Ho můžeme milovat a uctívat bez znalosti a uposlechnutí Jeho Slova. Ježíš zcela vážně prohlásil: Pakliže mně kdo miluje, bude se držet mého slova. A můj Otec ho bude milovat, a my k němu přijdeme a uděláme si u něj domov. Kdo mně nemiluje, nedrží se mého slova"...Jan 14:23-24.. Hledat od Boha požehnání je zcela biblické - ale zároveň musíme se řídit Jeho přikázáními, povzbuzovat jeden druhého k poslušnosti a bojovat poctivě za správnou doktrínu. Dobře si pamatujeme co řekl Samuel králi Saulovi: Vzpoura, (neposlušnost), je právě tak hříchem jako čarodějnictví! Neposlušnost stála Saula jak království, tak i jeho život. Saul ztratil svou pokoru a začal si myslet, že je někým. Už tak nějak zapomněl, že postavení krále dostal od Boha. "Když jsi byl ještě malým ve vlastních očích", připomíná Samuel, "Bůh tě pomazal na krále"..1 Samuel 15:17..
Saul se mylně domníval, že velká oběť všechno spraví. Dovedeme si snadno představit Boží pohrdání takovým postojem. Je matka, která je každým přehlížená a využívaná po celý rok, potěšena dárkem na Den Matek? Jistě že ne - takové otevřené pokrytectví je spíše urážkou. NIC Z TOHO, CO MŮŽEME BOHU DÁT, SE NEVYROVNÁ POSLUŠNOSTI!!! A láska, bez této vitální přísady, je pro Boha nepřijatelná! Nedostává se nám stability, síly a radosti v denním životě, nejsme-li ochotní se podřídit Jeho denní disciplíně. Jen poslušností k Jeho Slovu jsme utvářeni a formováni do vzoru, který On naplánoval, aby nás mohl použít pro svou slávu.
Je dobré si uvědomit, že jsme disciplinováni láskou pro naše dobro a že konečným cílem je dosáhnout poznání Toho, kdo láskou je. Jak kdysi Hugh Black pravil: Život je výchova v lásce, ale ta výchova nebude kompletní, dokud se nenaučíme lásku věčnosti. (Keith Green, "Unity, At What Price? The Divisiveness Of Truth", 1980). Jeho láska může mít vliv na náš život pouze když se pokorně, poslušně a radostně podřídíme Jeho vůli.
Někdo kdysi nádherně napsal: Až budu jednou stát před Kristovou Soudnou Stolicí (Béma), a On mi ukáže plány, které pro mne měl - plán pro můj život tak jak měl být, kdybych býval poslechnul Jeho radu. Až uvidím, jak jsem Ho tu blokoval, tam zastavil, když jsem se nechtěl podrobit. Bude v Jeho očích smutek? Smutek, i když vím, že mně i nadále miluje? On chtěl abych byl bohatý - a já zde stojím chudý, oloupen o všechno - kromě Jeho milosti. Zatím co mé vzpomínky běží jako štvaná zvěř po stezkách, na které se už vrátit nemohu, Pane těch roků, které ještě zbývají - vezmi mně, zlom a zformuj podle Tvé představy...
PRAVÁ CESTA K VÍTĚZSTVÍ. To co Bůh může udělat v nás, je při nejmenším tak důležité jako to, co On může udělat skrze nás. Abychom byli zformováni podle Jeho vůle jak se tak skloníme před Jeho Majestátem v modlitbě, je mnohem důležitější nežli to, aby nám splnil každé naše přání! Vítězství, které Kristus dobyl nad Satanem, se uskutečnilo skrze Jeho podřízení se Otcově vůli: "Otče, je-li to Tvá vůle, odstraň tento pohár ode mne - avšak ne má, ale Tvá vůle ať se stane".. Půjdeme-li po té stejné cestě, zvítězíme. Takováto cesta k vítězství mate nejenom Satana, ale také upřímné Křesťany, kteří věří že Boží záměr se tak nějak nevydařil a že Jeho Církev by byla poražená, kdyby se Křesťané neuchopili vlády nad světem a nezřídili Jeho Království! Tito lidé nechápají to pravé vítězství.
Pro ty své, zničil Ježíš jak Satana tak i smrt tím, že dovolil svým nepřátelům, aby Ho zabili. "Mystérie všech mystérií: Nesmrtelný umírá" napsal Charles Wesley. Kristus zničil smrt a Satana tím, že zemřel: Že skrze smrt může porazit toho, kdo má moc smrti - to je, ďábla - a osvobodil ty, kteří strachem ze smrti byli v otroctví..Židům 2:14-15.. Jedna stará klasická křesťanská hymna to podává takto: Skrze slabost a porážku vyhrál On korunu slávy, své nepřátele pošlapal svýma nohama tím, že sám byl pošlapán. Satanovu sílu oslabil, byl udělán Hříchem a tím hřích svrhnul. Sklonil se k hrobu, tím hrob zničil, a zabil smrt svou smrtí. (Black, "Friendship").
Je zcela mimo dosah našeho chápání, že rány zasazené ve vražedné nenávisti a opovržení vyjádřené trny, bičováním, hřeby a oštěp otevřely cestu krvi, která zachraňuje ty, kteří uvěří že Kristus za ně zemřel. Kdo se může dopátrat takové milosti! Žalmista zcela prorocky píše: Milosrdenství a věrnost se setkají, spravedlnost s mírem se políbí...Žalm 85:11 (10). Za zlo se odměnil dobrem, za nenávist vrátil lásku; a to ne z nějaké sentimentality, ale z čisté, neutuchající lásky, která bez vytáček uposlechla Otcovu vůli a tak uspokojila božskou spravedlnost...
Je to tato cesta kříže kterou my, Jeho učedníci musíme vzít, chceme-li být Jeho učedníky.. A to je možné pouze tehdy, když se Jeho láska probudí v našich srdcích. Na rozdíl od názoru světa je tato cesta kříže a sebe-popření v poznání Jeho vzkříšeného života, cestou nevýslovné radosti!.. Když popisuje tajemství toho vítězství nad "starým plazem, nazvaným Ďábel či Satan", Jan píše: Přemohli ho skrze krev Beránka a slovem jejich svědectví; a nemilovali své životy nad smrt".. Apokalypsa 12:11..
Vítězní Křesťané jsou ti, kteří získali takový pohled na ten kříž, že to zanechalo nesmazatelnou stopu na jejich srdcích a v jejich životech. Přemoženi ohromujícím poznáním skutečnosti, že Stvořitel tohoto vesmíru se stane člověkem, aby mohl nést na sobě plnou tíhu věčného trestu který zasloužili oni, jsou uchváceni Jeho božskou láskou. S radostí přiznají, že už nepatří svému "já" ale tomu, kdo je vykoupil svou krví. Tím byli také osvobozeni od svého vnitřního tyrana a od egocentrických starostí, které zaslepují lidi před radostí z toho vzdát se Jemu. Jejich životy už nejsou jejich, ale patří Kristovi totálně a navždy. Tito jsou bezpeční pod Jeho péčí. Ten, který jim dal věčný život, už je nikdy nenechá zahynout.
Ta božská láska, která získala jejich srdce a transformovala jejich životy je tím neomylným znakem Jeho skutečných učedníků. "Podle toho všichni lidé poznají že jste mými učedníky," říká Ježíš, "budete-li milovat jeden druhého". Jan k tomu, z Boží inspirace dodal: Drazí, milujme jeden druhého, láska je od Boha; a každý kdo miluje je zrozen z Boha a Boha zná"..1 Jan 4:7...
Taková láska je popsaná jako "ovoce Ducha" Galackým 5:22.. Ježíš prohlásil: "Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti. Ten který zůstává ve mně a já v něm, ten přinese mnoho ovoce; beze mne nemůžete udělat nic", Jan 15:5.. Kristus je ten, který v nás vytváří to krásné ovoce "lásky, radosti, míru, trpělivosti, mírnosti, dobra, víry, pokory a střídmosti". Galackým 5:22-23.. Ratolest se nemusí starat o to zda prší či svítí slunce - stačí jen když je otevřená k toku života a plodnosti..
Bez tohoto jednoduchého pobývání v Kristu, "pravém vínu" volání po návratu k biblickému Křesťanství vyvolá pouze frustraci z neefektivní "samo-snahy" a dusící legalismus slov, bez síly Ducha. Člověk se může po celý svůj život snažit "ovládnout psané Slovo", zatím co to jediné potřebné (a funkční) je "být ovládnut živým Slovem", Kristem. Existuje jednoduchá víra v Boha, která osvobodí od "elegantní" a "kultivované" pošetilosti světa bez Boha. Existuje láska pro pravdu který se prohlubuje, jak tak meditujeme nad Slovem pravdy a nad Ním, kdo Pravdou je. A existuje božská prosperita a úspěch, které nejsou pouze dočasné, ale věčné, protože nejsou pozemské ale nebeské.
Žalmista sepsal tak nádhernými slovy to, co jsme se my snažili říci abychom povolali Křesťany zpět k biblickému Křesťanství:
"Šťastný je člověk, který se neřídí radami zlých a nejde po cestě hříšných, který nesedá ve společnosti posměvačů. Jeho radost je v Božím Zákoně - přemýšlí nad ním dnem i nocí. Ten bude jako strom rostoucí u vod řek, jako ten, který nese své ovoce v pravý čas; jeho listí neusychají a cokoliv koná se zdaří... Žalm 1:1-3...
Konec.
21. 7.1997
Dave Hunt: Beyond Seduction
český překlad. Preložil Tony Uhlíř, Praha. |