Co se stalo s nebem?              

DAVE  HUNT

ROSTOUCÍDILEMA.

Titul je jistě srozumitelný - toto je kniha onebi. Bohužel,  příliš mnoho lidí -dokonce i oddaní Křesťané - nemají příliš zájmu  o tento námět. Považují jej za nedostatečně relevantní, přiřešení  problémů tohoto života. Tatokniha prokáže, že není nic  důležitějšíhove formování našich životů zde na zemi jak pro čas,  tak ivěčnost, než náš postoj k životu který přijde... Jak název naznačuje, stalo se něco co záporněovlivnilo pohled, kterým se na  nebedíváme a to má vážné důsledky jak pro Křesťanství, tak i pro  celý svět. Co se vlastně stalo a proč se tak stalo? A jaké je to rostoucídilema, které konfrontuje mnohé Křesťany?

V pokuse zodpovědět tyto otázky, musíme sezcela vážně  podívat na skutečnost smrti- nejdůležitější, ale také nejméně příjemné téma. To nás pochopitelně vede k unikátnímu tvrzení  Křesťanství, že Kristus skrze svou smrt zanaše hříchy a vzkříšení, porazil Smrt anabízí věčný život těm, kteří k Němu přijdou s lítostí a vírou. To co Ježíš učil o nynějším životě, o životě  budoucím, a zvláštní sliby ohledně nebe,dalo ranné Církvi naději,  která jeneznámá přívržencům jakéhokoliv náboženství světa. Tato  naděje, zatím co je ještě stále obsažená v teologii a křesťanské  teorii,je tak nereálná pro průměrného Křesťana, že ztratila svou  transformačnísílu.

Mnoho z důvodů dnešního stavu ležípohřbeno v historii a dá se porozumětpouze když uděláme krátkou exkurzi do minulosti. To bude také zahrnovat kruté pronásledování Křesťanů v Římské Říši,  náhlé pokřesťanštění civilizovaného světa zavlády Konstantina  a jeho následovníků apozdější zničení Impéria. Potom je třeba vidět následnou "pozemskost" a korupci církve, což vedlo kopožděné  Reformaci. Pochopení úspěchů aneúspěchů Reformace a základních otázek, které rozdělují Protestantismus a Katolicismus a další  které zůstaly nezměněné, i když většinounepochopené a dnes už  zapomenuté, jsouvelmi důležité v honbě za otázkou: "Cose vlastně  stalo s nebem?"

Během let presidenta Reagana, měli evangelíci(pozn. překlad.:  Dalo by se říciProtestanté) mnohem větší zájem o pochody na Washington a o volby svých kandidátů do rozhodujících úřadů, než  o možnost, že se může každým okamžikemvrátit Kristus, aby je vzal  domů! Křesťanství opět podlehlo nebiblickénaději, že když budou  vykonávat křesťanský vliv na vládu,společnost se dá změnit! Jste  vnebezpečí "prokletí", poukážete-li na na nesmyslnost takového  snu, i když se to jasně ukázalopo-Konstantinské éře a bylo hlavní brzdou, která zabránila aby Reformace ukončila to, co reformátoři  původně zamýšleli. Přes to všechno -správnému učení, hlasu rozumu  a faktůmhistorie - ať už jakkoliv nepopulárním - se musíme  postavit tváří v tvář. V tomto kontextu se budeme zamýšletnad  nynější perverzí "VelkéhoPoslání" ("Great Commission" = Marek  16:15, Skutky 1:8), které je výsledkem falešného snu  o pokřesťanštění sekulární kultury, a kamtento sen zavádí  církve.... Zatím conaše poznámky nebudou nikterak omezeny pouze na odpovědi k jejich názorům, přesto rostoucí - a v mnohapřípadech  klamný a nebezpečný - vlivtěchto tří skupin oddaných Křesťanů na církve, bude osloven na následujících stránkách.

Tyto relativně nové skupiny, jejichž učení avliv budeme  zkoumat jsou:"Reconstructionists", "Kingdom Now Dominionists",  a "Coalition on Revival" (COR..).Přesto že jsou mezi nimi mnohé  rozdíly,existují zároveň důležité příbuznosti; a všechny tři skupiny počínají spolupracovat pro dosažení společného cíle,který  podrobíme analýze. COR je obzvláštědůležitý pro pochopení, protože  jehočleny jsou mnozí, nejvíce uznávaní Křesťané. Někteří z nich  možná ani plně nechápou skutečnou podstatuagendy, které propůjčují  svá jména.

 Všechnytři skupiny buď: odmítají učení, že Kristus jednou  svouCírkev vezme k sobě domů do nebe, a nebo mu dávají postavení nedůležitosti,které nemá žádnou praktickou roli v dnešním Křesťanství. Ve skutečnostiexistuje zvyšující se nepřátelství vůči čekání na Kristův Návrat,které přece bylo postojem ranné Církve!  Po dlouho trvající popularitě Hal Lindseyovy"Late Great Planet  Earth" senakonec zdvihla reakce odporu proti Rapture.

Uvnitř evangelických církví jsou ještětakoví, kteří si uchovali hlubokouformu naděje na bezprostřední ("imminent" = může  se odehrát v kterémkoliv okamžiku, bezpředchozích událostí, na to poukazujících) návrat Krista pro ty své, aby je vzal do příbytků,  které pro ně připravil (Jan 14:2-3) ještěpřed tím, než tento svět  zachvátí DobaStrastí a Armageddon.

 Na druhé straně stále roste počet těch,kteří toto považují  za negativníporaženeckou teologii. Teologii, která popírá"vítězství", které jak oni věří, bude dobyto Křesťanstvím,když všichni Křesťané dostanou"vizi" a spojí se za účelem ovládnutí světa pro Krista. Schylujese k vyvrcholení napětí mezi těmi, kteří  touží opustit tuto zemiv Rapture a druhými - neméně upřímnými  lidmi kteří věří ženaším úkolem je pokřesťanštit svět a že dokud  totonebude vykonáno, Kristus se nemůže vrátit. Pro mnoho dalších, možná většinu, tato zdánlivá kontradikcepředstavuje skličující dilema.

NEBE?

Nebe zůstává místem, kterého každý by chtěljednoho dne dosáhnout, ale do kterého téměř nikdo by nechtělodejít právě dnes!  Co ješpatného (pakliže něco špatného je) na tomto postoji a jaké  jsou jeho důsledky? A zde máte jádroproblému, který si lidé neuvědomují alekterý bude tím nejdůležitějším problémem konfrontujícím církve v bezprostřední budoucnosti. Jsme v počáteční  fázi rostoucí kontroverze, která senakonec může ukázat právě tak polarizující a důležitá, jako samotnáReformace! Ano, některé  zproblémů budeme muset oslovovat znovu a znovu. A v tomto kontextu  navrhujeme, aby jste znovu uvážili - prokaždého tak životně  důležitou otázku: "Co se stalo s nebem?"

Jak tak budeme na tuto otázku odpovídat, jemožné že dojdeme  k hlubšímu pochopeníKristovy lásky, než jsme si mysleli že jemožné, a dojdeme k probuzení obnovené a bohatší lásky k Němu. Dokonce nás může vzrušit objev, že jedokonce nějaký romantický vztah meziKristem a Jeho nevěstou - a možná se shledáme chyceni v úžasu a radosti. A povzbudit takovou lásku je pravýmúčelem následujících stránek...

Život, Smrt a Nesmrtelnost.

Pojem "nebe" je - alespoň prodrtivou většinu lidstva  - nerozlučněspojený s pojmem "smrt". Nakonec, jak jinak se tam dostaneš? Následkem toho jen velmi málo lidípomýšlí s větší radostí na nebe než nasmrt. Bez ohledu na to, jak jistě nádherné, klidné a radostné nebe je v mysli lidí, zřídkakdy po něm někdo touží až do doby, kdy už je smrt nevyhnutelná.A pochopitelně,  myšlenky na vlastnísmrt se většinou odkládají až na poslední místo v seznamu. Ať už je tento námět jakkoliv nepříjemný, nemůžeme si  přesto dovolit odložit střízlivé pouvažovánínad smrtí a co ta může  přinést...

Je neodiskutovatelným faktem, že nejistotatohoto života  a nevyhnutelnost smrtijsou dva základní prvky lidské existence.Nebe tedy by mělo mít mnohem větší důležitost než jakékoliv budoucí plány pro tento život. Konec konců - tikteří považují tento námět za důležitý,hodlají strávit v nebi věčnost, zatím co tento život zde se jeví v porovnání pouze jako pára... Nesmíme zapomenout že nebe (nebo peklo) jsou od nás vzdálené pouze několik tepů našeho srdce.

Přesto lidstvo trvá na klamání sebe sama tím,že raději  potlačuje, než aby sepostavilo čelem k blízkosti a realitě smrti. Dokonce i většina pohřbů, s jejich květinami, hudbou a krásnými  proslovy se snaží popřít pravdu o tétonevyslovitelné události, která svedlatruchlící dohromady. Shledáváme extrémně obtížným se podívat na tu hrůznou skutečnost že jednou přijde den který dásvé terminační razítko na všechnyvášně, postavení, majetek a ambice. Apřesto žijí hlupáci, kteří zapomínají na vážnou připomínku Homéra z 8 století před Kristem, že "Smrt, vdeseti tisíci formách visí nad našíhlavou - nikdo se jí nevyhne".

 Přesto že smrt je právě tak částí života jakoživot sám, (Freud byl tak pošetilý, ženapsal: "Cílem všeho života je smrt"), lidstvo se s tím nikdy nevyrovnalo... Všeobecný názor je, že smrt,  i když přichází tak pravidelně jako zrození,je vetřelec odněkud z neznáma, který bybýt neměl a který nás okrádá o všechno aniž by na to měl právo.

I když víme že je to nevyhnutelné, i tak senám zdá být nesnesitelnounespravedlností skutečnost, že smrt má poslední slovo.... Něco v nás se zdvihne v hněvu a křičí v bezmocném  protestu, kdykoliv smrt něco uchvátí. Popřítto nemůžeme, ale bojujeme abychom toudrželi. Přesto že smrt si vybírala svou daň od  počátku času, stále se nám zdá být něco strašně nesprávného -nejen když zemře dítě, ale že i lidéstarší se stávají, jak se Milton v"Ráji Ztraceném" vyjádřil, "potravou pro tak odpornouPříšeru"...

Hledáme slova jak vyjádřit náš žal,shledáváme že taková neexistují.Shakespearova Lady Capulet pláče nad Julií: Smrt na ní leží jako předčasná jinovatka na nejsladšímkvětu lučin"..  Předčasný nebo ne -faktem zůstává, že náš čas na této zemi - ať už jej prodlužujeme jak můžeme, zůstává velmi, velmi krátký, cožje  důvodem pro to, abychom se nad tímzamysleli a snažili se připravit na to,co leží za branou smrti.

NADĚJE NA NESMRTELNOST.

I když smrt je uznávána jako nevyhnutelná, jeprávě tak všeobecné a mocné přesvědčení, že smrtí lidská existence nekončí. Přesvědčení, že člověk je bytostí spirituální,která přežije smrt fyzického těla. Totoje základní lidský instinkt, který lze přemoci pouze s velkou námahou. Pokus skeptiků vykreslit život po smrti  jako noční můru, který pronásleduje člověkazbytečným strachem, je odmítnut jako"přání otcem myšlenky" - normální lidskou zkušeností a logikou. Jelikož lidská mysl není schopná myslet na  "intangibles",to je na něco jako "pravda", "spravedlnost" nebo "milost",potom něco co je fyzické (včetně mozku), nemůže být původcemtěchto myšlenek. V tom případě musí existovat nefyzická  složkav člověku, kterou Bible nazývá duší a duchem, a která používátělo, aby se dostala do styku se světem hmoty a smyslů.

Nedávávíc smyslu přičíst fyzické hmotě v lidském mozku smysl  promorálku a etiku než by dávalo smysl hovořit o poctivé ledvině,  nebonemorálních játrech! Všichni si uvědomujeme že "zlésrdce" nebo "nenávistnýpohled" nemá nic společného se jmenovanými orgány, ale s duchem člověka! Každý ví, že nesobecká láska, ocenění pravdy  čikrásy, nenávist ke zlu a touha po konečném naplnění nejsou důsledkykvality atomů, molekul nebo buňek, ze kterých se tělo skládá.A proto je důvod k víře, jak také Bible jasně prohlašuje, že duch, jemuž tyto nepopíratelněspirituální kapacity patří, pokračuje vexistenci i když tělo, ve kterém obývá, zemře.

Zatím co smrt těla zabrání duchu který těloobýval, aby se  vyjadřoval ve fyzickésféře vesmíru prostoru, hmoty a času, není důvod se domnívat, že duchtímto ztrácí svou schopnost funkce  vne-fyzikální dimenzi existence. Že existuje svět spirituální, který zahrnuje jak nebe tak i peklo - bylovždy přesvědčením lidstva. Důkaz tétovíry nacházíme hojně v každé kultuře tak daleko  zpět, jak jen jsou archeologové schopní proniknout....Pochopitelně skutečnost, že většinalidstva tak věří, neznamená ještě že je to pravda, ani předešlé úvahy nejsou podávány jako nezvratný důkaz života po smrti.

Nakonec ani Bible se nepokouší dokázatexistenci Boha, lidského ducha nebonesmrtelnosti. Důvod toho bezpochyby leží v tom, že lidstvo je neschopné - ať už skrze filosofii nebo vědu  jednat s důkazem v oblasti duchovní. AleKřesťan obdržel dostatek důkazů pro toco on je schopen porozumět, aby ospravedlnil svou víru v Boha a Jeho Slovo a pro to, co není schopen racionálně pochopit. Jak osobně znát Boha a jak se víraodvozuje z rozumu a evidence, jeobsahem jiných knih a je mimo oblast této.

Zatím co existuje všeobecný souhlas s tím, žeduch a duše přežívají smrt těla, tojaká kvalita existence na druhé straně smrti je, zůstává zahaleno v mystérii pro neKřesťana, navzdory  velkému pokroku, které poznání lidstvaučinilo v jiných odvětvích. Jak ThomasHobbes prohlásil: Jsem před mou poslední cestou, velkým  skokem do temna. Pro Omara Khayyama smrtvedla skrze "dveře Temnoty kcestě, kterou abychom objevili, musíme také cestovat". Kdyby  bývali přijali svědectví Bible a Krista,který z mrtvých vstal, nemuseli tápat vnevědomosti.

Nejenom světová náboženství a okulty ale takéfilosofie, literatura, poezie, umění,hudba a drama daly během lidské historie značnou pozornost tématu života po smrti. Navzdory  materialistickému "flámu" zaposledních 200 let, se moderní  myšlenkazačíná opět vracet k této myšlence.

Když senátor Clairborne Pell oslovil vědeckoukonferenci ve Washingtonu v listopadu1987, prohlásil: "Není pochyb o tom, že potřebujeme kvalifikované vědce v hledání po plné zkušenosti  lidstva - těla, mysli i duše. Jakákolivmenší vize vědy by byla nedostačující,protože by neotevřela cestu k objevení plné schopnosti lidské spirituální kapacity. Tato studie nám také pomůže postavit se čelem k největšímu dobrodružstvíze všech: Co se stane, kdyžpřijde fyzická smrt?" (Senator C.Pell, "The Greater Self.New  Frontier in Exceptional AbilitiesResearch").

Jistě, pakliže "smrt končí vše",jak se někteří lidé snaží zoufalevěřit, potom senátorova reference k "největšímu  dobrodružství" by žádný vědec nebral vážně. Ale právěnaopak! Jeho  vysoké ocenění otázkyživota po smrti se ozývá ve všeobecném přesvědčení lidstva o kterém jsme se již zmínili - přesvědčení, které vytrvává navzdory pokusu školníhosystému (počínaje John  Dewey-em)eliminovat tento starodávný názor jako pověru, "nehodnou  dnešní vzdělanosti". Dokonce i v doběmimoplanetárního výzkumu  Platónův"Gorgias" hovoří s nezmenšenou silou: Duše, která stojí před Soudcem zcela obnažená, nemá jizvy pozlu, které utrpěla, pouze po zlu, které sama spáchala - a kdonení obviněn vlastním svědomím z páchání nepravostí?

STRACH ZE ŽIVOTA PO SMRTI.

Stav, ke kterému nás Smrt eskortuje, byluniverzálně chápán jako buď stavštěstí, či žalu. Lidská posedlost vyhnout se té druhé  alternativě dodává hlavní motivaci pro vstup do náboženství. Atak je to spíše smrt než život co držísvětová náboženství "v provozu". Sliby hojení a uzdravení za účelem odložení konečného odchodu, "záruky" vyhnutí se trestu azvláštní "postavení" v tom příštím světě je výnosným "zaměstnáním" pro náboženské podvodníky,kteří  tím mají nejenom stálý příjem,ale také moc nad těmi, kteří jim  věří.

Navzdory náboženskému přesvědčení a slibůmkněží, predominantní  postoj vůči smrtia tomu co může následovat, je a vždy byl strach. Víra v život po smrti, se zdá býtnaplněna více strachem než útěchou.Toto se ukazuje v malém výskytu sebevražd a zoufalé  snaze držet se života i u lidí, kteří žijí za těchnejubožejších podmínek. Většina lidí sezdá být velmi neochotná vyměnit tento svět za jakékoliv nebe které si představují, že smrt přinese...  Univerzální strach ze smrti je vidět například v ovdovělém člověku, který(á)přežil(a) na příklad letecké bombardování, při kterém ztratil(a) druha nebo děti a pokračuje dále aby se vyškrábal(a) do - tak jako tak beznadějnésituace. Dělá to jasně prostrach z toho, co číhá tam někde po smrti, než pro naději, kterounabízí život... Mnohý člověk, který pomýšlel na sebevraždu  aby uniknul hrozbě své beznadějné situacetak neučinil proto, že by se bál smrti,ale proto že se bál toho, co může po smrti přijít. Tato možnost a strach který vzbuzuje, jsou vyjádřeny velmi  výslovně ve hře "Hamlet", který vtom stejném čase poukazuje na pošetilost odvahy těch, kteří se pokouší postavit tváří tvář smrti a přitom přiznávají, že nemají ani potuchy otom, co je tam na "té  druhéstraně"... "A tak svědomí z nás dělá zbabělce" končíHamletův  monolog. Šalamoun představujesmrt jako moudrého učitele: Je lépe  jítna pohřeb nežli na hostinu, protože tam je konec všech lidí - a živí si to vezmou k srdci (Kazatel 7:2).Šalamoun radí, že  lepší změnit své životypokud je čas, než odsunovat myšlenky na smrt.

SMRT, MOUDROST A KONEČNÝ CĺL.

Pakliženeexistuje Bůh, který by nás byl stvořil pro svůj  věčnýúčel, potom lidký život není jenom bezvýznamnou událostí, ale krutýmkanadským žertíkem neosobního vesmíru, který "tak nějak"  zplodilbytosti, nepochopitelně toužící po smyslu a účelu tam, kde žádnýbýt nemůže! Život nemá žádný smysl, pakliže nepokračuje - a tone pouze za hrob, ale bez konce dál a dál - až za existenci tohotofyzického vesmíru!

A proto moudrý život je takový, který se - zvelké části připravuje na věčnost,která následuje. Přes to, že nepsal  - vžádném případě - z pozice Křesťana, přesto život jako příprava na smrt je téma Platona v jeho"Phaedo", kde popisuje Sokratovy myšlenky, v ten den kdy byl nucen vypít bolehlav."Vyhandlovat" věčné štěstí zajakoukoliv dočasnou rozkoš, kterou nabízí utíkající  život - je mizerná výměna!

Jak Blaise Pascal tak i John Lockeargumentovali, že člověk, který pominevětšinu toho co nabízí svět, aby se připravil na svět  příští, neztrácí nic, i když smrtí vše končí. Na druhé straněten, kdo žije pouze pro radovánkytohoto světa a přivedl na sebe muka po věčnost, sázel na nesmírně nepatrnou šanci a může vinit pouze sebe. William Law představil, tak před 250lety biblickou moudrost na tento námětskrze vymyšlenou postavu nazvanou "Penitens". Tento  "velmi úspěšný a čilý obchodník",měl "právě zemřít ve věku 35 let" a má komentář pro své přátele, kteří ho přišli navštívit: "Dívátese na mne s lítostí - ne proto, žeodcházím nepřipravený na setkání se Soudcem živých i mrtvých - ale proto že musím opustit úspěšný obchod v rozkvětu svého života. A přestokterá pošetilost je větší nežli tato?...Náš ubohý přítel Lapidus zemřel, jak dobře víte, když byl ustrojený a připravený na hostinu. Domníváte se, žečástí jeho nynějšího problému jeskutečnost, že nežil alespoň přes ten hod? Hodokvasy, obchod a rozkoše se zdají být něco skvělého, když nemyslíme na nic jiného. Ale jakmile k tomu přidáte smrt, všechny  tyostatní se stanou nepatrné.

Teď odcházím do Boží radosti a slávy - jakýdůvod by mohl být  pro žal že se mi tostalo než jsem se dožil čtyřiceti? Může to být důvod ke smutku, když odcházím před tím, než jsem uzavřel další obchody, nebo postál déle za pultem? Apakliže mám odejít mezi  ztracence, měloby to být důvodem k radosti, že se mi to nestalo až  když bych byl starý a plný peněz?...Teď když věčné štěstí nebo útrapy se mi přibližují, všechny ty rozkošea bohatství života se zdají být marné anevýznamné. Ale přátelé, jsem velmi překvapen, že jsem takové myšlenky neměl na mysli vždy! Jak podivné, žemalá  nemoc, nebo trochu obchodu násdrží bez chápání těchto velikých věcí,které na nás tak rychle přicházejí! "Character & Characterics"  by William Law, 1893).

Právě tak jako Penitens, mnozí objeví přílišpozdě, že jediné  hodnoty podle kterýchmáme žít jsou ty, které si udrží svou cenu i v přítomnosti smrti. Dnešní senzuálně svádivé televizní reklamy, které ukazují "dobrý život" materialistickéhoúspěchu, exotických parfémů a poslednímódy jak v oblečení tak i v autech, ve kterých se projíždí pravý "macho" chlapík a ženské sexbomby podávajísadu falešných hodnot - hodnot, kteréjsou zoufale prázdné, když někdo  leží vkaluži krve vedle totálně zničeného Jaguára - nebo když stojíme u rakve nejlepšího přítele čimilovaného člena rodiny...

Na druhé straně všechno to, nad čím dnešnígenerace  "trhni-co-se-dá","já-já-já", "starám-se-jenom-o-číslo-jedna,  a-to-jsem-já","po-mně-potopa" a podobně ohrnuje nos, v přítomnosti  smrti se rozzáří: Láska bez sobeckéhochtíče, věrnost, trpělivost, laskavost,pokora, hájení pravdy a věrná služba Bohu a lidem. To jsou ty jediné hodnoty, které si můžeme s sebou do nebe vzít....  Někdo vyprávěl o dvou mužích, kteříprocházejí hřbitovem a narazí  nanezvyklý pohřeb: Pozlacený Rolls Royce s luxusní stereo-věží, s televizí a zabudovaným barem, je pomaluspouštěn do veliké jámy. "Co se totady děje?", ptá se jeden z mužů v úžasu. "No přece pochovávají pana XY, toho miliardáře"kdosi odpoví... Jak se tak dívá na tubizarní scénu, když Rolls Royce pomalu mizí v zemi, ten první chlapík, si vzdychne: "Něco tipovím, tak tomuhle říkám život!"... Dokonce anitransformace společnosti, ve kterou doufají křesťanští a sociálníaktivisté, nebude mít v sobě finálně o nic víc života než pohřeb panaXY!!! Kromě toho ta skutečnost, že dávají nesprávný důraz na tento svět, mohou oloupit ty, kterým chceme pomoci ke skutečnému "žití"ve světě, který přijde.

PŘICHÁZÍ CELÝ NOVÝ VESMÍR!!!

To nejlepší, v co může doufat ateista jenaděje, že smrtí vše končí. Naděje,která jak píše Shakespeare, popírá svědomí a sama je popřena univerzálním instinktem lidstva. Právě tak nemůžečlověk, který popírá existenci Boha,najít jakýkoliv smysl pro svůj vlastní život - kromě přispění ku štěstí generaci budoucí. Ty ovšem budou mít jediný smysl života připravit štěstí prodalší a další generace, které všechny,podle našeho ateisty končí smrtí stejně jako on... Reinkarnace nenabízí žádnou lepší naději, pouze nám nabízí koloběh recyklace toho, co je stejněnakonec odsouzeno k zániku. Totiž,podle Druhého Zákona Termodynamiky se celý vesmír  jednou zastaví jako hodiny, kterým došla baterie. Slunce ahvězdy vyhasnou a všechny touhy, snyplány, a výsledky lidského snažení budou jako písečné hrady, které vlny smetly do kosmického oceánu nicoty... Veškerá Existence bude jako bynikdy neexistovala a ponese znamenínesmyslnosti napsané přes celý vesmír... Tak to ovšem nebude, protože Bůh má plány zcela jiné....

Bible o sobě tvrdí, (a je dostatek důkazů,které to potvrzují), že je inspirovánaBohem, který stvořil celý vesmír a vše co je v něm, včetně lidstva. Říká nám, že skutečně smrt není normální  složkou toho, jakým život měl být ale ženepřítel získal přístup pomocíneposlušnosti prvního páru, který se přidal k Satanovi ve vzpouře proti Bohu. A tak se do vesmírudostala nemoc, rozpad a smrt - jakonásledek hříchu, který jej odříznul od Stvořitele a zdroje Života .....Ale protože Bůh Bible není nedokonalýjako bozi panteismu, polyteismu a nebo"Univerzální Mysl Náboženské Vědy", a není částí tohotovesmíru, může zasáhnout z venku apřinést odpuštění, pravé hojení a nový život namísto smrti.

Není obtížné uvěřit, že Bůh, který stvořilsoučasný vesmír ( který zřejměnevzniknul náhodou), je schopný stvořit na jeho místě nový vesmír, ze kterého hřích, utrpení, nemoc a smrt, budou  navždy odstraněny. Právě tak by nebylo nicobtížného pro našeho Boha, který násjednou stvořil, "předělat" naše těla - a to ne pouze do stavu našeho mládí, ale do stavu,který je imunní vůči únavě, nemoci ismrti - na těla vhodná pro jeho nové Stvoření. Ale podle Jeho neměnného zákona, kde "mzdou za hřích jesmrt", Bůh nemohl dovolit aby senaše těla vrátila z hrobu, dokud nebyla zaplacena pokuta věčné smrti, za hřích. Ale nebylo možné, abychom my, dočasné bytosti, zaplatili za věčnýtrest...

A tak to vypadalo na věčnou separaci (oddělení) od Boha.Ovšem Bůh, který je věčný, tuto pokutuzaplatit mohl, ale nebylo by to spravedlivé, protože není členem našeho druhu. Proto zvolil jinou cestu: Stal se člověkem a narodil se z pannyv osobě Ježíše Krista. Jelikož bylunikátní bytostí - Bůh a člověk v jedné osobě, věčný a přesto schopný zemřít, Ježíš mohl přijmout - jako nášzástupce - trest za naše hříchy avydržet smrt, která by nás byla oddělila od Boha navěky. A proto vzkříšeníJežíše Krista - protože zemřel na našem místě za naše hříchy - dokázalo, žetrest, požadovaný Boží spravedlností, byl plně zaplacen...

To stejné mrtvé tělo, které bylo uloženo vhrobě, vyšlo ven živé a mělo stálepoznávací stopy po ukřižování - ale nyní zcela vítězné nad smrtí. Tato jedinečnáudálost - smrt, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista za naše hříchy, přikteré byla smrt navždy poražena - staví Křesťanství stranoukaždého náboženství, které svět kdy znal.. A proto je to Křesťan, ajenom Křesťan, kdo může s jistotou očekávat ve vzkříšení atransformaci svého těla, aby bylo vhodné pro nový vesmír...

Boží slib že stvoří nový věčný vesmír, kdebudou Jeho děti  bydlet - vesmír, vekterém už hřích, nemoc ani smrt neexistují, dává smysl naplnění našeho života zcela za hranice naší  představivosti; něco co nemůžeme zde nikdypochopit ať fantazírujeme jak chceme! Pochopíš-li toto, život přestává být zápasema stává se výsadou přijímat jej v prosté víře z ruky Boha, našehoStvořitele i Spasitele. Pro ty, kteří se rozhodli nést život sami na svých bedrech, se život stanenesnesitelným břemenem. Nakonec aniskutečný mír nemůže existovat v srdcích těch, kteří se bojí co jim přinese smrt. A ještě něco:Člověk má divný pocit když mluví slidmi, kteří tvrdí že Kristovi věří pro věčnost, a kteří prozrazují svými starostmi i strachy, že Munevěří pro dnešní problémy....

VZKŘÍŠENÍ - ZÁSADNÍ ROZDÍLKŘESŤANSTVÍ.

Na rozdíl od Mohameda, Buddhy či jinýchzakladatelů náboženství, jejichž místa"posledního odpočinku" jsou svatostánky,  které navštěvují jejich následovníci - Ježíš Kristus po sobě  nezanechal rozpadlé tělesné pozůstatky vhrobě. Jeho jedinečnost neleží pouze vtvrzení, že zemřel aby zaplatil trest který Boží spravedlnost vyžadovala, ale jako přemožitel smrti se vítězně vrátil z hrobu. Kristus je jediná velikávyjímka a odpověď na nářek OmaraKhayyama že "z miriád těch, kteří před námi prošli dveřmi Temnoty, ani jeden se nevrátil aby námpověděli" co na nás čeká. Kristusudělal mnohem víc. Nejen že se z hrobu vrátil, ale osvobodil také své následovníky od moci smrti. Výpovědisvědků, kteří Ho viděli po vzkříšeníjsou podpořeny skutečností, že Jeho hrob, přesto že byl hlídaný římskou stráží, která měla zabránit aby Jeho učedníci neodstranili tělo aprohlašovali vzkříšení, tento hrob bylprázdný - k velikému úžasu hlídky. Byl prázdný třetí den po tom co tam položili Jeho tělo, tak jakslíbil...

Je velmi pozoruhodné, že o vzkříšení Buddhynebo Mohameda se nikdy neuvažovalo,protože taková událost by nebyla relevantní knáboženství, které tito lidé založili. V úplném protikladu,  vzkříšení Ježíše Krista je životně důležitépro Křesťanství. "Pakliže Kristusnevstal z mrtvých, je naše kázání zbytečné, jako vaše víra". (Pavel v 1 Korint. 15:14). A tak, aby ses mohlstát  Křesťanem, musíš věřit ve smrt,pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista!

Je proto mnoho důvodů. První, jak TomášAquinský argumentuje: Pokud není člověk- mylně - považovaný za čistě spirituální bytost jako třeba anděl - spojení duše, ducha a těla je nutnou podmínkou pro zamýšlenou lidskou existenci. A protonemůžeme mluvit o vzkříšení, pakliže jetělo odděleno od ducha a duše, což přece představuje smrt. Pakliže tělo, které podlehlo smrti, nepovstane znovu k životu, potom nikdo smrt neporazil aKristův slib tak učinit se ukážefalešným.

Kromě tohoto, pakliže učedníci lhali v tom,když tvrdili že  Kristus vstal zmrtvých, potom je Křesťanství založenona vyloženém  podvodu! Učedníci neodešli na Sibiř nebo do Jižní Ameriky, aby kázali o vzkříšení tam, kde nebylo možnéjejich tvrzení vyvrátit!  Právě tak, jakjim Kristus nařídil, začali prohlašovat vzkříšení Ježíše Krista v Jerusalémě, kde - kdyby Kristus byl ještě mrtvý,by nebyl problém vystavit Jeho tělo azastavit tak "nové náboženství" hned na začátku.. A nic méně, než Kristovo tělo, by nestačilo,  protožesrdcem zprávy učedníků nebyla nějaká nová teologie, ale tvrzenísvědků, že Kristus vstal z mrtvých...

Liberální teologové hovoří vznosnými slovy onádherném "mýtu" vzkříšení ao "transcendentální pravdě", která "žije dál" tímto  idealistickým konceptem. Pavel nazvaltakovou hru se slovy lží.  "PakližeKristus nevstal z mrtvých, jsme svědkové falešní, protože  svědčíme, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých"(1 Korint. 15:15). Dokonce i takovíslavní "Křesťané" jako Malcolm Muggeridge, jeden z povolaných řečníků na "Congress onWorld Evangelization" in  Lausanne,v r.1974 prohlásil pošetilost, "že ten historický fakt není důležitý; důležitý je trvající duchovnívýznam té "legendy"...  Votřesné knize, ve které tou nejotřesnější skutečností bylo doporučení vedoucích evangelíků, Muggeridgeujasnil svou pozici již pět let předLausanne:

"Jestli se vzkříšení odehrálo tak jakjej popisují povídky v evangeliích a jak je stále opakovánoapologety Křesťanství, je jiná otázka.V každém případě, co na tom záleží? Já dokonce dám  přednost tomu, že nějakýzloděj hrobů, zvyklý se potulovat kolem Golgoty... najde místo, kdeto tělo leží, odvalí kámen a potom, když je si jistý že honikdo nevidí včetně stráže, tělo odvleče..  Když nic cenného nenajde, sopovržením zanechá tělo pro supy, kteří potom zanechají pouze naslunci vybílené kosti - drahé, drahé kosti!  (Malcolm Muggeridge, "Jesus Rediscovered", 1969).

Taková urážka nereprezentuje pouze cynickéodmítnutí jasného svědectví Písma, alei otevřené popření "sine qua non" (bez čehož není) Křesťanství! Zároveň to jde proti všílogice! Jak už jsme poznamenali dříve:smrt přináší oddělení duše a ducha od těla. A tak navrhnout "spirituálnívzkříšení", které ponechá ducha a duši v beztělesném stavu,znamená nabídnout bezvýznamnou a otřepanou frázi, která dává ubohounaději... Ježíš sám takový pohled odmítl když řekl: "Dotkněte se mně a uvidíte. Duch přece nemá ani masoani kosti, jak vidíte umně".(Lukáš 24:39). A přesto Muggeridge tvrdí, že to byl pouze Ježíšův duch, "který se učedníkům ukázal"po svém ukřižování. To co tvrdíMuggeridge je nebiblické učení mnoha kultů... Nekvalifikovala by se ani reinkarnace, protože předešlé tělo zůstává obětí smrti. Namísto abyzvítězila nad smrtí, reinkarnaceakceptuje a uchovává smrt jako normální složku životního cyklu. Vzkříšení areinkarnace jsou v kontradikci!  Nemůžeš být Křesťanem a přitom věřit v reinkarnaci! Bylo byto popření historického tělesného vzkříšení Ježíše Krista,které je srdcem Křesťanství. Vstal-li Kristus fyzicky z mrtvých, pak jetou jedinou cestou k Bohu. Nevstal-li fyzicky, říkáme lidem lež!!!!

VZKŘÍŠENÍ A KŘESŤANSKÁ VÍRA.

Člověk se stává Křesťanem tím, že uvěříevangeliu: Jak  Kristuszemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetího dne vstal zmrtvých, podle Písma". Vzkříšení Ježíše Krista je opakovatelně prezentováno v Novém Zákoně jako základníčást "evangelia", "skrze které jste spaseni" (1 Korint.15:1-4).... evangelium, kterésamo  o sobě je "mocí Boha ke spásekaždého, kdo uvěří" (Řím. 1:16)... "Pakliže vyznáš svými ústy Ježíše Krista a uvěříš ve svém srdci, že Bůh Ho vzkřísil z mrtvých, budeš spasen"..(Řím.10:9-10). Všechnata prohlášení jasně ukazují, že nejenomvíra v Jeho smrt za naše  hříchy, ale i v Jeho tělesné vzkříšení je právětak nutná pro spásu každého člověka!Jistě, lidé mohou vzkříšení odmítnout, ale potom  nemají žádné legitimníoprávnění nazývat se Křesťanem a v žádném případě by se neměli domnívat, že jejich hříchy byly odpuštěny.

"BýtKřesťanem" se neskládá z následování nějakých předpisů neboprincipů, nebo držet se nějaké náboženské filosofie, která "žijedál" po smrti zakladatele! Není to ani usmiřování si nějakého božstva skrze předepsané rituály, či"naladění se" na nějakou kosmickou sílu skrze "patentovanou" meditaci. Pravé Křesťanství je založenona víře v Ježíše Krista, v Jeho smrt, pohřeb a vzkříšení  jakona historické události, které se na této planetě odehrály a jsouživotně důležité pro naší spásu v tom, že uspokojily požadavekbožské spravedlnosti jako výkupné za naše hříchy.

Je to Kristovo vítězství nad smrtí, kteréjediné dává záruku věčného života těm,kteří v Něj věří. Kromě toho Kristovo vzkříšení je slib těm, kteří Ho přijmuli, že jejich Pán a Spasitelvzkřísí jejich těla také.... A zde ležídalší jedinečný prvek Křesťanství:  Křesťanskénebe není netělesný spirituální zážitek na druhé straně hrobu,ale věčné obydlí vzkříšených, nesmrtelných a oslavených bytostí,jejichž těla byla spojena s duchem a duší, aby žili navěky sBohem.

Miliony a miliony těl Křesťanů byly položenydo hrobů a rozpadly se. Atomy, zekterých se tato těla skládala, se absorbovaly do rostlin i zvířat v nikdy nekončícím cyklu přírody. Jak je vůbec možné taková těla vzkřísit?...Jak víme, po celý náš  život se atomy vnašem těle vyměňují jak přijímáním pokrmů, tak i eliminací odpadů. Neexistují kyslíkové, vodíkové či uhlíkové  atomy s vaším monogramem! Přesto Bůh dádohromady všechny prvky každého tělaKřesťanů tak, jak byly v okamžiku smrti a přivede je zpět k životu. Ale to není ještě všechno! V procesu vzkříšenídojde také k transformaci do toho, coBible nazývá "spirituálním tělem" (1 Korint.15:44). Budeme mítstejnou podobu, takže všichni, se kterými jsme se v životě znali, nás snadnopoznají, i když budeme mít nová, nádherná nesmrtelná těla, jakonáš Kristus....

Nebe není pouze nějaké místo, ale také stav existence, o jakém senikomu ani nezdá! (1 Korint.2:9). Vzkříšené tělo má bez pochyby zcela jinou komposici prvků a bude mítschopnosti dnešní vědě neznámé, kteréje přizpůsobené pro nový vesmír který přijde. Jak nás Písmo učí, ("duch nemá maso a kosti" {ani zmínka okrvi}) v Kristově těle nebyla ani kapkakrve, protože "v krvi je život těla" (Levit. 17:11) a ta krev byla vylita ve smrti za našehříchy. Už nebude žádná krev tekoucížilami, která by přinášela výživu, ale Boží Duch dodá věčný zdroj života těm, kteří svou vírou v Krista jako Spasitele a Pána jsou vzkříšeni do tělajaké má i On. Vždyť  slíbil: "Protože já žiji, budete žít ivy" (Jan 14:19). Taková byla víra ranných Křesťanů. Staré "Apoštolské Vyznání Víry", staršínež  Credo z r. 325 zní: "Věřím vevzkříšení těla a život věčný"...

MIMO TĚLO, DOMA S KRISTEM.

Pevní ve své víře, apoštolové odmítli zapřítsvé svědectví a všichni kromě Jana,byli umučení. Není asi možné podatsilnější důkaz toho, že nelhali, protože kdo by byl ochotný zemřít za lež, kteránepřinášela svým prohlašovatelům nic než útrapy a smrt?  Jedním ze zdrojů jejich odvahy byla jistota,že jejich duše a duch, uvolněny z tělave smrti, budou okamžitě s Kristem vdomě Otce.... Zde je dalšíjedinečný rys Křesťanství - je to jistota,že i když si smrt vezme tělo, duch aduše toho, kdo patří Kristu unikne drápům smrti a je okamžitě transportována do přítomnosti Boží.... Jistě, Muslim který padne v"jihad" - svaté válce, má přislíbený vstup do "sedmého nebe". Pro Křesťana, ať už zemře jakzemře znamená "být mimo tělo, domas Kristem", což, jak Pavel zaručuje, je mnohem lepší, než než zůstat zde na zemi"(Filip.1:23).

MilionyKřesťanů jsou už doma skrze smrt, mnozí z nich právě takjako apoštolové, krutě zabiti pro víru ve vzkříšeného Spasitele.A ta stejná víra, že zemřít znamená být okamžitě sKristem, je podržela když stáli před hladovými lvy v arénách, kdyžbyli obklopeni plameny hranic Inkvizice, když prožívali mučení ahladomor komunistických koncentráků nebo když jakýkoliv jiný způsobjim bral jejich životy.

John Bunyan, který prožil léta ve vězení prosvou víru napsal: Ať se stane co sestane, Křesťanovi to nemůže ublížit, protože to bude cesta z vězení do paláce; zrozbouřeného moře do klidného přístavu, z davu nepřátel donespočítatelného množství pravých, věrných a milujících přátel, zhanby a pohrdání do nepředstavitelně nádherné a věčné slávy... Jenomskutečný Křesťan má takovou jistotu!..... Ale cos lidmi, kteří Krista neznají? Když tedyduše a duch skutečně přežijí smrt těla a pokračují svou věčnou existenci- a nejdou do nebe - kde v tom případě zbytek lidstva strávívěčnost???

Bible hovoří v tomto směru zcela jasně.Všichni, kteří odmítnou přiznat svouhříšnost, kteří nejsou ochotní se obrátit a přijmout Kristovu smrt za jejich hříchy, budou muset přijmout  trest, který zaslouží. A jelikož se vzdalisvého práva žít s Bohem, budou od Nějprovždy odděleni, když odmítnou milost, kterou On nabízí....

A CO S PEKLEM???

Zločinec, který by připustil správnostrozsudku který nad ním byl vysloven -je tak vzácný jako červená vlaštovka!!! Nikoho potom nepřekvapuje že ti, kteří odmítli Boží laskavou avelkomyslnou nabídku, si stěžují nanásledky které na sebe přivodili! Tyto "stížnosti" vždy staví Boha před jejich soud, pochybují oJeho  charakteru a viní Boha z toho, co zavinil člověk! Typický je rozhořčený svatouškovský výkřik: "Jak může milující Bůh odsoudit  někohok věčnému utrpení!"

Možná že pomůže tato ilustrace: Představte sikrásnou barevnou rybu, plnou života akrásy, jak si tak plave v moři. Pojednou uvidí člověka, jak si pokuřuje doutník, v ruce drží rybářský prut a  pohodlně se rozvaluje na lehátku. Ryba sepřesvědčí že to je ten  "dobrýživot", vyskočí z vody a "doplácá" se pískem až na to  pohodlné křeslo. Namísto očekávanéhokomfortu začne ryba lapat po vzduchu, spadne z lehátka, otevírá a zavírážábry, až nakonec umírá  ve velkébolesti na písku. Kolemjdoucí, který to pozoroval, zlostně  zvolá: Co je toza Boha, který stvoří rybu aby takhle trpěla!!!

Pochopitelně - Bůh nikdy neměl v plánu bolesta smrt té ryby právě tak jako nechce,aby kdokoliv trpěl v pekle, které Ježíš sám popsal jako "věčné plameny, připravené pro Satana a jehoanděly"..  Člověk,který byl stvořenaby "plul" v moři Boží lásky, dostal moc rozhodování, bez které by byl vůbec nemohl reagovat na Božílásku, či na lásku druhých. Lidé, kteří odmítnou život a lásku, kterépro  ně Bůh stvořil, přivádí na sebe nešťastný osud právě tak, jako ta  ryba!!!

Peklo není nějaká metafora nebo stav mysli.Je to skutečné místo. Ale víc než to -peklo je také stav existence, bytí. Není to pouze trest od rozhněvaného Boha, který spravedlivě reaguje na  lidské zlo, ale peklo je skutečnýmobjektivním osudem, který si hříšnícina sebe přivedli zneužitím jejich spirituálního života.  Byloby zcela nemožné aby ti, kteří odmítli Krista žili v nebi. Byloby to zcela nemožné, jako je nemožné pro červa aby učil integrály,nebo aby slepice ocenila surrealistický obraz! Bůh nebudenikoho do nebe nutit - protože by to nebyl akt lásky! Kromě tohoby to obrátilo nebe v peklo, plné vzbouřeneckých oblud, které byživelně nenáviděly nejen Boha a Jeho anděly, ale také všechny spasenéKřesťany! Kristus řekl, že spasení budou "jako andělé v nebi". Člověk jde mráz po zádech, kdyžuvažuje, jak budou vypadat  tiztracení...

Pakliženebe a peklo jsou ty jediné alternativy, proč by někdo volil věčné utrpenínamísto věčného štěstí a radosti? Jistě  nikdo není takovým"cvokem". Problém neleží ve volbě mezi nebem apeklem. Vlastně většina lidí, kteří jsou na cestě do pekla se snažísami sebe přesvědčit, že takové místo neexistuje! Když poznajísvůj omyl, je už příliš pozdě. Ta volba, kterou udělali nebylajít do pekla, ale rozváženě odmítnout uposlechnout Boha. Při tom,zároveň Mu nedovolí aby jim odpustil jejich hříchy a udělal je šťastnými,jak On si přeje. PEKLO NIKDY NEBYLO V BOŽÍM PLÁNU ANI PROJEDNOHO ČLOVĚKA! On přece zajistil cestu k záchraně, která je  zcelazdarma pro každého člověka.

Přijde den, kdy každý protest, každá námitkabudou umlčeny, jak každý vyzná, žeJežíš Kristus je Pán; ale pro mnoho lidí takové  přiznání bude vynuceno úchvatným pohledem na Krista jako Soudcepři soudu Velikého BíléhoTrůnu.(Apokal.20:11-15). Ovšem v tu dobu bude už zcela pozdě. Neměli bychomtaké předpokládat, že to "jezero  ohně" přinese nějakouzměnu v jejich srdcích, protože jeho obyvatelé s pohrdánímodmítli milost, která jediná umožňuje lítost  a obrácení. Ti, kteřískončí v pekle, jsou mimo jakoukoliv nápravu.  "A kdo je nečistý, aťnečistým zůstane" (Apok.22:11)... Jak profesor John Pilkey z "Master College" říká: Výčet zApokalypsy  21:8 "zbabělci,nevěřící, ti kteří propadli modlářství, vrahové,  smilníci, kouzelníci a lháři" by mělo být chápáno jako popis  věčného charakteru,ne jako seznam minulých hříchů, které by přivolaly Boží hněv zdůvodů známých jen Jemu....

Peklo a ohnivé jezero, do kterého jsou vhozenijeho obyvatelé  po Soudu, je - bezjakékoliv pochyby mnohem strašnější a hrůznější, než popisuje Dante v jeho "Božské Komedii" ale ne protože má v sobě fyzický oheň, který budemučit těla ztracených, jak si představoval Augustin. "Věčný oheň", který byl připraven proSatana a jeho nohsledy, (kteří jsoupřece spirituálními bytostmi), může  býtsotva oheň jak my známe! Jedno z utrpení v ohnivém jezeru budou určitě výčitky svědomí. "Vzpomeň sisynu", říká Abrahám bohatci vpekle (Lukáš 16:25). Budou to však bolestně nelítostné výčitky jak tak budou prožívat znovu a znovu vevzpomínkách možnosti které byly, nejsoua nikdy se už vrátit nemohou......

PALČIVÁ ŽÍZEŇ NEBO NEPOPSATELNÁROZKOŠ.

Ten bohatec volal v zoufalství: "jsemmučený v těchto  plamenech!" Ale protože jeho tělo v pekle nebylo -pouze duch a duše - je nám jasné, že "plameny" o kterých mluvil,nemučily fyzicky tělo, které se rozpadalo v hrobě! Kromě toho Ježíš,který řekl "kdokoliv žízní, přijďa napij se" (Jan 7:37) nepřirovnal muka bohatce k pálení těla ale k neuhasitelné žízni. Jistě ta žízeň kterou cítil byla v plné síle toho, co kdysimohl získat - teď už  byl od žízně poBohu, kterou lze uhasit jedině v Kristu, odříznut  navěky....

Žízeň po vodě začíná spíše mírně ale nakonechoří jako plamen. A tak žízeň po Bohuse může zdát být ukojena na čas pitím ze studní tohoto světa, které finálně žízeň neuhasí. Jednou však  přijde den, kdy smrt všechny tyto hryukončí. Potom začne ta pravá  žízeňhořet jako ohromný věčný požár, který je mimo jakoukoliv kontrolu. Takový požár nikdy svou oběťneskonzumuje - sám však také  nikdyskonzumován není....

Žízeň způsobuje taková muka jako voda dáváuspokojení: Voda je pro život nezbytná.V tom stejném smyslu jak naše těla potřebují vodu, náš duch a duše žízní po Boží lásce, která je životně důležitá pro život spirituální. Peklo tedy znamená právě tak  nevyslovitelnoubolest a útrapy, jako nebe nevyslovitelné štěstí, rozkoš a radost... Ta plamenná žízeň, která mučí ty, kteříjsou v ohnivém jezeře je způsobena nedostatkem té stejné lásky, která naplňujenebe a dělá z něj místo radosti...

Zatím co nebe a peklo jsou prezentovány jakoodměna nebo trest, jádrem věci je vlastně vztah! Nebe je prožívání Boží přítomnostinavždy, zatím co peklo je věčným odloučením od Boha. AniBuddha, Mohamed, Konfucius, Zoroaster či kdokoliv jiný, nikdy netvrdiliže jsou mostem přes propast mezi Bohem a člověkem. Pouze JežíšKristus toto na sebe vztahoval a také naplnil. V jejich odmítnutíJežíše Krista, světová náboženství nabízí vzájemně si konfliktujícídiagnózy a léky pro základní problémy lidstva, které  sevždy ukáží být nedostatečné... Jedna věc je jistá: JEŠTĚ NIKDO NIKDYNELITOVAL NA SMRTELNÉ POSTELI TOHO, ŽE JE KŘESŤANEM!!!!

Smrt ale není tou jedinou cestou do nebe!Kristus udělal ohromující nádhernýslib, že se jednou vrátí zpět, aby vzal své následovníky do svého věčného domova bez toho aby museli projít  smrtí. Tato jedinečná naděje Křesťanství,která kdysi mocně  inspirovala amotivovala ranné Křesťany, je čím dál tím více bagatelizována a i odmítána křesťanskými vůdci, kteří reprezentují to, co se dnes nazývá "KingdomNow" hnutí...

Propagováno v různých formách jakcharismatickými, tak  inoncharismatickými pastory a populárními učiteli, toto nové "kigdom/dominion" učení doslova exploduje v dnešních církvích.Na následujících stránkách podrobímerozboru toto dynamické učení  a budemesnažit pochopit, proč je tak populární. Dále se budeme snažit poznat, kdy a proč naděje na Rapturese v církvích ztratila  a jak by mohlabýt znovu nalezena - je-li to vůbec ještě možné...

Naděje ranné Církve.

Lidé, kteří si stěžují na nespravedlnostpekla a neslučitelnost takového trestus Boží láskou, si musí uvědomit skutečnost, že nikde v Bibli nenajdeme tolik vážného varování před plameny pekla jako z úst samotného Krista. To, co On natento subjekt řekl, vůbec nesouhlasí steorií, že smrt je pouze iluze a že "jediné peklo je to, které si vytváříme zde na zemi".Taková filosofie, která se nabízí jako"positivní náboženství", představuje cynické pohrdání pro vážné Kristovo varování.

V pokusech popřít realitu smrti, kulty"Religious Science"  učí, že "Bůh je dobrý a Bůh je všechno".To zní právě tak příjemně  jako další"moudrost", která téměř vždy následuje: "jelikož všechno  je dobré, zlo neexistuje". Takovábyla zpráva na přední straně Schullerova magazínu "Possibilities" v roce 1986. KroměBoha neexistuje nic... Jiná realitanení.... Kristův duch žije v každém lidském tvoru - ať už ten o tom ví či ne... (Paul David Dunn,"John Marks Templeton: The HumbleApproach", 1986).

Jestliže je skutečně Bůh tou jedinourealitou, potom hřích, nemoc i smrtmusí být pouhé iluze vadného vnímání, které je způsobeno negativním myšlením... Navrhované řešení pro tyto problémy je změna individuálního vnímání tím, žepřijmeme positivní mentální postoj. Vezprávě o třech kalifornských soudních případech, kdy lidé nechali své kojence zemřít, Newsweek vysvětluje:"Přesto že byla téměř celý životnemocná, Mary Baker Eddy, zakladatel této církve učila že "Kristus nepřišel zemřít za naše hříchy, aleaby prokázal, že nemoc a dokonce i smrtjsou "omyly" lidské "materialistické" mysli"...

NEPLAČTE - NEZEMŘELA ALE SPÍ..

Oblíbený verš, který je používán aby dokázalmetafyzickou teorii, že smrt nenískutečná, je Kristovo prohlášení týkající se dcery Jairose :"Ona není mrtvá, pouze spí" (Lukáš 8:52). Toto  vyjádření nemá na mysli neskutečnost smrti,ale skutečnost, že smrt  Křesťanaje pouze dočasná vzhledem k slibu vzkříšení... Nebylo by žádnýmzázrakem vzbudit spící děvče! To že Ježíš nepopíral že Jairosova dcera byla mrtvá když On řekl žepouze spí je zcela jasné z dalšíchveršů. Vezměme si na příklad dialog Krista a učedníků  před tím, než odešel aby vzkřísil Lazara: Řekl jim, "náš přítel Lazar spí ale já jej půjdu z jeho spánkuvzbudit". Potom řekli Jeho učedníci,"Pane, jestliže spí, jistě seuzdraví". Ale Ježíš mluvil o Jeho smrti, i když oni se domnívali žeLazar ve spánku odpočívá. Potom jim řekl přímo,"Lazarzemřel"..Jan 11:11-14..

To stejné přirovnání používá Pavel v 1Tesalonským, "ti kteří usnuliv Kristu". Už jsme také poznali, že smrt pro Křesťana znamená že jeho duše a duch jsou "mimotělo a jsou s Kristem". A tím, ikdyž jejich těla se rozpadají v hrobech, duše a duch jsou v nebi s Kristem. Proto také Pavel, kdyžpopisuje Rapture říká, že Kristus si ssebou vezme ty, kteří "spí v Kristu", až se osobně pro Křesťany vrátí. Vzkřísí těla mrtvýchKřesťanů a spojí je s duchem a duší, kterébyly s ním v nebi. V tu stejnou dobu Kristus ztransformuje těla Křesťanů kteří v té době budou ještě žít a vezme všechny s sebou k Otci do nebe....

Biblepoužívá výrazu "spánek" pouze když se to týká TĚL zemřelýchKřesťanů ale nikdy, pokud hovoří o duchu a duši! Ty nezemřeli,ale prožívají rozkoš nebe od okamžiku oddělení se od těla.Pavel by nikdy nenazval netělesný stav "mnohem lepší" než být nazemi a sloužit Kristovi, kdyby se jednalo o nevědomý stav, vpozastavené existenci...

BARABÁŠ A SAUL, KTERÝ SE STALPAVLEM.

Daleko od navrhnutí že hřích, utrpení a smrtjsou pouhé iluze, Ježíš zažil a vydrželcelou sílu této hrozné skutečnosti na našem místě. Už v Getsemanské zahradě prožíval agónii při uvažování o hrůzách smrti - ne proto, že by snad nebyldostatečně informovaný o tom, že smrtje pouhá iluze, ale proto že příliš dobře znal hrůzu trestu, který byl Boží spravedlností vyžadován a který On bude muset vydržet. Tvrzení, že smrt nenískutečná, jak učí "Mind Science" znamená obviňovat Krista že "bojoval s větrnýmimlýny".

"MůjOtče", volal v zahradě Jeho pot byl jako kapky krve, "je-lito možné, odejmi tento pohár ode mne" Matouš 26:39. Fakt, že musel na ten kříž ipřes svou modlitbu ukazuje, že nebylo jiné cesty, jak lidstvo zachránit!Jsou ovšem lidé, kteří protestují, že to spravedlnosti neslouží a pouze navršuje zločin, když je potrestána osoba nevinná na místě viníka.Tito lidé nepochopili, že Křesťanství vsobě zahrnuje mnohem víc než pouhou náhradu jednoho za mnohé. Rozdíl mezifalešným a pravým Křesťanstvím lze vidět v porovnání Barabáše aSaula z Tarsu: Barabáš mohl říci "Ježíš Kristus zemřel zamně", jako nikdo jiný v historii lidstva! Byl ve vězeníza vzpouru a vraždu, Barabáš byl doslova osvobozen, když Ježíšbyl odsouzen na jeho místě - osvobozen, aby mohl pokračovat  vesvém zločinném životě, podle svých zlých ambic.

Narozdíl od něj, Saul z Tarsu přijmul Kristovu smrt za svou vlastní...To byl konec Saula z Tarsu a počátek člověka nového -Apoštola Pavla... "Jsem ukřižovaný s Kristem!" volá Pavel. A to nenínějaká prázdná metafora... Lidé, kteří přijímají Krista jako Pána a Spasitele, připouštějí svou vlastnísmrt v Něm. Věčný život, který Onnabízí je "vzkříšený život", který mohou obdržet pouze mrtví lidé - kteří zemřeli v Něm k životu,který by bývali žili pro sebe. "Jážiji", říká Pavel, "nejsem to však já, ale Kristus žije ve mně". Galatským 2:20.

TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ SLIB.

Křesťanstvístojí v totálním kontrastu vůči jakémukoliv náboženství které lidstvokdy znalo! Ani povrchnímu posluchači nepotrvá dlouho, než pochopí že učení a chování Ježíše byly zcela odlišné od těch, které vidíme u zákoníků aFarizejů. Tito se dohadovali o složitéproblémy Zákona, hádali se mezi sebou o zcela nepodstatné věci, pokoušeli se učit lid teologická dogmata, která je zotročovala v dodržování legalistickémrituálu jejich tradic... Na rozdíl odnich mluvil Ježíš s autoritou, která neponechala místo pro debatu. Kromě toho, svoboda, kterou On nabízel, nebyla zakotvenave schopnosti ji dosáhnout pod inspirací, ale v tom, kdo Onbyl a co pro ně osobně udělá tam, kde oni sami nic udělat nemohli.

Zvláštní sliby o nepozemské dimenzi existencevycházely stále z úst našeho Pána. Vpoukazu na nebe, Ježíš použil termín do té doby zcela neznámý. Nazýval jej "Dům mého Otce". Tam žil vminulé věčnosti, tam se vrátí, a tam -jak slíbil - "připraví místo" jako věčné bydliště pro ty Jeho... Vcelé historii Israele ani ti největší proroci nikdy nenazvali Bohasvým "Otcem". Jak si to může, tento tesař dovolovat! Odpověď na jejich protesty a obžalobyjim řekl bez obalu: "Vy jste zdola, já jsem shůry - vy jstez tohoto světa, já z tohoto světa nejsem"..Jan 8:23... Pevně, ale svelikým soucitem je důrazně varoval:"Já odcházím - budete mne hledat azemřete ve vašem hříchu; kam jdu já, tam vy nemůžete ...protože  když neuvěříte že "Já jsem"(Yahweh - to "Já jsem" v hořícím keři,  Mesiáš, Boží Syn), zemřete ve svém hříchu"..

Zde byl jeden, který sice s autoritou apřesto laskavě a pokorně prohlásil, žeje rozdílný ode všech lidí - jediný Boží Syn, který přišel na tuto planetu pro jeden speciální úkol. Nabídnul se že udělá ze všech lidí Boží dětia občany nebe. Mohou se "naroditznovu" pakliže Mu uvěří, jako Spasiteli světa, který přišel na tuto planetu, aby zemřel za jejichhříchy... Takové nekonvenční, alepřesvědčivé prohlášení rozzuřilo židovské náboženské vůdce. Když si uvědomili, že se Ježíš prohlašuje za Boha, rabíni se Ho snažili několikrátneúspěšně ukamenovat. Jistě, nakonec Hodostali na ten kříž za "rouhání", aniž by si uvědomili, že tím naplnili předpověď svých vlastníchžidovských proroků, a to že Mesiáš budeopovrhovaný a popravený na kříži, až po prvé přijde  mezi svůj vlastní národ. (Izaiáš 53).

Místoaby nabídnul nějakou novou náboženskou filosofii, Kristus nabídnulsebe! Ani nenavrhnul nějakou novou cestu do nebe nebo neslíbilže je tam povede. On prohlásil, že On je tou jedinou cestoudo místa radosti a rozkoše, po kterém všichni lidé toužili adoufali jej po smrti dosáhnout. A k tomuto smělému tvrzení přidal  ještě jedno - a to ještě úžasnější anádhernější! Byl to koncept za hranicívšech představ - něco, nad čím žádný náboženský vůdce ani neuvažoval - nadto aby jej nabídnul lidem.Nebe, o kterém hovořil jako o"Otcovo domě s mnoha příbytky", nebyl jen nějaký "Ráj",kde by jednou přivítal své následovníkyv nefyzickém stavu potom co zemřou.Naopak! Ujistil je, že jednoho dne jevšechny vezme domů živé a v tělech! A i kdyby zemřeli předtím, než se vrátí, vzkřísí jejich těla a ztransformuje je pro pobytv nebi.

Jak už jsme si řekli dříve: Křesťanské nebenení pouze nějaké "místo" aletaké vyšší stav bytí v glorifikovaných a přesto hmatatelných tělech. Noc před Kalvárií řekl zmateným učedníkům:"Ať se vaše srdce nebojí -věříte v Boha, věřte také ve mně. V domě mého Otce je mnoho příbytků- kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám. Jdu abych pro vás připravilmísto. A když odejdu, abych připravil místo, znovu se vrátím apřijmu vás k sobě abyste byli tam,kde  jsem já".. Jan 14:13..

Jaký slib! Naplnilo to jejich srdce radostí -ale také vyvolalo otázky, které seváhali zeptat: Kde je ten /Otcův dům", a jak je tam jednou vezme. Jak dlouho bude trvat, než ty příbytky  připraví? Znají přece Jeho zázračnou moc -dlouho Mu to přece nebude trvat! Není pochyb o tom, že ranná Církevočekávala, že to "znovu se vrátím" nebude dlouhotrvat a On si je vezme domů. To byla ta veliká naděje,která je držela v dobách pronásledování a útrap které přišly hnedpo Jeho odchodu. A i kdyby měli být zabiti varéně nebo na kříži - což se zdálo být v té době velmi pravděpodobné,první Křesťané věděli, že budou v okamžiku v Jeho přítomnosti,i když svá těla nechají za sebou...

JENOM CHVILKU.

Po tom, co s nimi strávil 40 dní po svémvzkříšení, Kristus  zázračně vystoupilna nebesa a zmizel v oblacích, jak Ho tak vzrušeně pozorovali. Dva andělé v lidské podobě se náhle objevili  a pronesli tato utěšující slova: Ten samý Ježíš, který odešel do  nebese vrátí tím stejným způsobem, jak jste Ho viděli odcházet"...  (Skutky 1:11). To nevypadalo na dlouhou absenci, že? Copak jim Kristusneříkal: "Neboť nebudete hotovís israelskými městy, než přijde Syn člověka?".

Při "Poslední Večeři", potom co sevytratil Jidáš aby Ho zradil, Ježíšvysvětluje: "Ještě chvíli aneuvidíte mně, a potom  ještě chvíli a uvidíte mně znovu, protožeodcházím k Otci". (Jan 16:16).. To se zdálo být zcelajasné, že? Odcházel domů k Otci "na krátkou chviličku" abypřipravil pro ně místo a pak se brzy vrátí..  A jak tak se měsíce protáhly v roky a roky do desetiletí a potomve staletí, Křesťané začali přemýšlet otom co znamená "jenom chvilka" - fráze, která se zdá být nepochopitelná pro nás, kteří žijeme o 2000 let později.

PročMu ten návrat trvá tak dlouho??? Mohlo by to být ještě dalšíchdva tisíce let, než se Jeho slib splní? Z naší lidské perspektivyse takové "zpoždění" zdá být nevysvětlitelné! Zhlediska věčnosti neznamenají dvě tisíciletí téměř nic! Kromě  toho,jelikož předešlé dispensace (období) lidské historie - jako  obdobíod Adama do Potopy, od Potopy k Zaslíbené Zemi, potom  židovskáéra do vzniku Křesťanství v den Letnic měly přibližně  stejnoučasovou délku, nezdá se být z toho pohledu tak podivné, že byCírkev měla trvat také kolem 2000 let... Skutečnost, že se Kristusještě nevrátil, nezmění fakt že ranná Církev, v poslušnosti Jehopříkazu Ho očekávala každým dnem. Ani Jeho zdánlivé "zdržení" námnevezme přece naděje v Jeho návrat. "Přijdujako zloděj v noci" varujeJežíš, "v hodinu, kdy mně nebudeteočekávat". Matouš  24:42-44).

A proto Křesťané prvního století Ho očekávalikaždým dnem - a my bychom měli také...Nebylo na nich znát tu přesnou hodinu, ale být v každou hodinu připraveni:Ale o tom dni a hodině neví žádný člověk, ani andělé, ani Syn - pouzeOtec".. Marek 13:32.. Přes to Kristus zaopatřil ty své početnými "znameními", která jimnaznačí, že Jeho příchod se blíží abynebyli překvapeni. Po tom, co zřejmě tato znamení vysvětlil, Pavel píše Křesťanům do Tesaloniky, že i když Kristův návrat přijde jako šok na svět,oni by neměli být zaskočeni: "O čase a období, bratři nepotřebujete,abych vám psal. Vždyť vy sami dobře víte, že den Páně přijdejako zloděj v noci. Když lidé (světa) budou říkat "Mír abezpečí", v tom na ně přijde náhlá zkáza jako porodní bolesti na těhotnouženu a oni neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás tenden překvapil jako zloděj. Nespěme proto jako ostatní ale buďmebdělí a střízliví." 1 Tesalonským 5:1-6...

NESHROMAŽĎUJTE SI POKLADY NAZEMI...

Člověk nemůže číst Nový Zákon aniž by siuvědomil jeho orientaci na nebe. Nebebylo stále na srdci Ježíše Krista a bylo kontextem pro všechno co říkal svým učedníkům. Dal také zřetelně  najevo, že je učí aby obrátili svoupozornost, náklonnost i zájem od tohotosvěta na nebe, odkud pocházejí jejich naděje na "Otcův  dům", odkud Ježíš přišel a odkud se proně vrátí...

Ježíš se pokoušel je odnaučit jejichpřirozené pozemské tendence, veprospěch nebeských tím, že jim ukazoval nadřazenost, přednosti a věčnost v porovnání k dočasnosti a prázdnotě,které  nabízí tento svět...

Kristus řekl, že Jeho skuteční učedníci jsousice "ve světě", ale ne"z tohoto světa", Jan 17:6, 11 ...Není pochyb o tom, že naděje prvních Křesťanů nebyla upřená nachmurné budoucnosti  pronásledování natéto zemi, ale spočívala v odchodu do nebe, kde budou navěky s Kristem, jako spoluúčastníci "nebeskéhopovolání"  (Židům 3:1).

Typickým příkladem způsobu, jak se náš Pánustavičně snažil otočit jejich pohledse země na nebe, je následující výzva: "Neshromažďujte si poklady na zemi, kdeničí mol a rez a kde se zloději vloupají a kradou. Shromažďujtesi poklady v nebi, kde je neničí ani mol ani rez, kde se zlodějinevloupají ani nekradou, protože kde je tvůj poklad, tam bude itvé srdce". Matouš 6:19-20).

V ostrém kontrastu k takovýmto příkazům odKrista a nebeské orientaci rannýchKřesťanů, je veliký - a stále rostoucí počet dnešních Křesťanů, kterým dlouhodobé pozemské plány zakryly  tradiční naději na nebe - ambice, o kterýchse domnívají že nejsou karnální (tělesné), alevelmi biblické... Jsou totiž přesvědčeni, že "Velké Poslání"(= Great Commision (Skutky 1:8,Matouš 28:19, Marek 16:15) volá porekonstrukci společnosti, která uskuteční "pokřesťanštění" světa. Jelikož jsou přesvědčeni, že takovárekonstrukce může trvat i tisíc let,nedává žádný smysl "neukládat si poklady na zemi".  Bohužel, ve snaze splnit jejich snahy ovytvoření finanční báze pro příštízemské království, advokáti převzetí-světa-pro-Krista se dostávají do přímého konfliktu sespecifickými rozkazy Pána.

Ovšem, mohouargumentovat tím, že nikdo z nás nedrží tento příkaz doslova. I ti, kteří věří v iminentní návrat Ježíše Krista a je jim jasné, že všechno co mají,zanechají na zemi, mají konta v banceči spořitelně, kupují si domy, staví kostely a křesťanské  školy... Jak uvidíme jasně v příštíkapitole, existuje veliký rozdíl vpostoji a podnětu mezi těmi, kteří si uvědomují že statisticky - pro malé procento populace - smrt může přijít nečekaně a mezi těmi kteří upřímně věří, žeKristus může vzít Křesťany domů každýmokamžikem. Ta druhá skupina se drží věcí tohoto světa velmi volně a to z dobrého důvodu. Ovšem jsou lidé, kteří by nás chtěli o tuto naději připravita obrátit naší pozornost k zemi, zaúčelem dobytí tohoto světa pro Krista.

SKUTEČNÝ DŮVOD PRO OBAVY.

Ta největší a nejvlivnější skupina, kteráprosazuje křesťanské ovládnutí tohotosvěta je "Koalice pro Oživení" ("Coalition On  Revival" jinak COR). Čtete-li jménačlenů jeho vedení, je to jako by jstečetli seznam evangelických autorit. Jak zakladatel a ředitel COR, Jay Grimstead vysvětluje posluchačům, jak takjezdí za propagací hnutí: "Napočátek jsme museli sehnat pořádný počet hrdinů k podepsání Manifestu, aby průměrný pastor a laik s vřelým srdcem mohli poznat, že to přichází odskupiny hlavních národních křesťanskýchautorit. Můžete držet svou hlavu vzpřímeně s jistotou, že tento dokument byl důkladně a poctivěpřezkoumán a schválen většinou lidí,které by jste považovali za spirituální a intelektuální hrdiny Těla Kristova. (audio tape J.Grimsted 1987).

Bohužel, navzdory prestižnímu vedení, CORagenda propaguje zcela nebiblický důrazna "zemskost", která stojí přímo v opozici k tomu, co učil Ježíš a co bylo predominantním rysem rannéCírkve.  COR Manifest se zdá odrazovatod očekávání brzkého návratu Krista vRapture.

 Pochopitelně,postoj COR by dával smysl, kdyby se Kristus  nemohl vrátit dříve, než my"pokřesťanštíme" svět! Ovšem, pakliže  tomu tak skutečně je, potomJeho příkaz abychom Ho očekávali každým  okamžikem, je extrémnězavádějící!!!

Existují další skupiny mnohem více extrémnínež COR, které obhajují křesťansképřevzetí světa na úkor nebeské naděje, která motivovala rannou Církev. Vzrůstající víra v učení, že křesťanská  "elita" má mandát k zřízeníkrálovství - bez Kristovy přítomnosti -je důvodem k obavám. Království Boží jechápáno jako království, které má absolutní moc. Cítilibychom se bez obav pouze, kdyby  takový absolutismus vykonával Ježíš Kristussám, osobně! Necítili bychom se bez obav, kdyby takovou mocvykonávala skupina lidí - ať už politická či náboženská - která bytvrdila že má právo vykonávat takovou moc v Jeho jménu!!!  Neznám nicnebezpečnějšího!..

C.S.Lewis píše: Jsem demokratem, protože jsempřesvědčen, že  žádný člověk, či skupinalidí nejsou tak dobří, aby se jim dala svěřit nekontrolovatelná moc nad druhými lidmi. Čím větší a vyšší ten nárok je, tím nebezpečnější je jak provládce, tak i pro poddané... A protoTeokracie je nejhorší ze všech vlád. Musíme-li mít tyrana, zlodějský baron je lepší než inquisitor. Baronova krutost může být někdy otupena, jehochamtivost uplacena, a jelikož přecejenom cítí že dělá zlo, a je možné že se někdy v lítosti obrátí. Aleinquisitor, který považuje svou vlastní krutost, necitelnost a hlad po mociza hlas z nebe a protože on mučí se souhlasem vlastního svědomía impulsy soucitu se mu zdají být jako svody ďábla.. (C.S.Lewis,"A Reply To Professor Haldane", 1967).

POUTNÍCI A CIZINCI NA ZEMI.

Mnoho z těch, kteří jsou spojení s COR sesami nazývají  "PředmileniálnímiRekonstruktionisty". Jejich přijmutí agendy Rekonstruktionistů vede k jasné kontradikci, kterou lzevyřešit pouze popřením touhy poKristově iminentním návratu, která tak charakterizovala ranné Křesťany. Tatonaděje je neslučitelná s rozhodnutím pro ovládnutí světa ve jménuJežíše Krista. V knize "Reduction of Christianity", napsané jako reakci na"Seduction of Christianity",Gary DeMar a Petr Leihart citují rekonstrukcionistu Davida Chiltona: "Bůh pracuje na svrhnutí bezbožných a světbude stále víc pod nadvládou Křesťanů -ne vojenskou agresí, ale dobrými činy,šetřením, investováním a orientací se na budoucnost".

ŽeKristův slib o přijmutí těch svých do nebe, nemá žádné významnémísto v jejich plánech, je zcela jasné... V celé Bibli nenajdete podporu pro takovouto"zemskost". Ani žádný trvalý historický trend neexistuje, který by potvrdil že "stále a stále víc se dostává svět pod dominaciKřesťanů", a ani nejsou náznaky, že by se tak stalo v budoucnosti! Rekonstrukcionisté tvrdí, že naděje v iminentní Rapture odrazuje Křesťanyod zájmu o sociální a politické otázky.Ospravedlňují svůj "postmileniální pohled z větší části tím, že se Rapture neodehrála po dvatisíce let od Kristova odchodu... Nadruhé straně není vidět žádná evidence, že by byl nějaký trend směrem k pokřesťanštění světa. Právě naopak!

Zatímco ti, kteří čekají na Krista mají Jeho slib že tak učiní,naděje na zřízení království bez krále, jasně popírá logiku  aevidenci, ale také většinu biblického proroctví a slova samotného  Krista.Bible jasně předpovídá na poslední dny odpadnutí od víry, zvýšeníbezbožnosti a Boží soud nad zemí, namísto křesťanské nadvládya vítězství Církve. Apokalypsa 13, na příklad jasně učí,  že tobude Antikrist a ne Církev, kdo bude mít vládu nad celým  světem!!

A co popis Armageddonu v Zachariáši 12 a vApokalypse 19 jak je Jerusalémobklíčený armádami světa a je před zkázou - sotva vypadá, jako by Satan byl ve vězení a Křesťané v kontrole na  světem. V knize Židům čteme o Abrahámu a ojeho starozákonních potomcích, kteřískrze víru doznali, že jsou "cizinci a poutníci na Zemi". Pavel vysvětlil Efezským žekdysi byli občané této země, ale nyníjsou občany nebe"... Kromě toho nebeské občanství z nich udělalo "cizince a poutníky po tétoZemi"...

USILUJTE O TO, CO JE NAHOŘE.

Pavel vysvětluje správný postoj Křesťana - aťuž z prvního, nebo dvacátého stoletíkdyž píše: "Jestliže jste vstali s Kristem, usilujte o to, co je nahoře, kde sedí Kristus po Božípravici. Upřete se na to co je nahoře,ne na věci pozemské.(Koloským  3:1-2). Shledáváme, že je pro nás obtížné obrátitse od záležitostí  tohoto světa na který se soustřeďovat nemáme.Nebylo by tomu tak,  kdyby jsme ty "věci nahoře" řádněa správně pochopili! Jak velmi přesvědčivé tyto verše jsou, a jak zoufale je zapotřebí vysvětlení a pomoc k tomu, abychom mohli uposlechnout!

Na druhé straně marně hledáme v učených CORdokumentech a v mnohasvazkovýchpísemnostech Rekonstrukcionistů, abychom nalezli k takovým veršům vysvětlení. Pro ně by to znamenalo zánik  celého pozemsky orientovaného programu. Naše naděje, naše ambice, touhya sny pro budoucnost by se měly týkat našeho věčného bydliště v nebia ne v tom, co můžeme nashromáždit, nebo čeho můžeme dosáhnoutzde na zemi. Nazvete-li to nepraktickým, popíráte  inspiraci Bible! My jsme se sice v tomto světě narodili, alepotom jsme z našeho svobodnéhorozhodntí zvolili občanství jiné. Žijeme jako poutníci a cizinci - kteří vlastně už skrze víru - "sedí v nebeských místech s Ježíšem Kristem".Tato výzva je pro každého opravdovéhoKřesťana zcela jasná.

 Toovšem neznamená, že nebudeme mít soucit s chudými a nebo že senebudeme snažit, zlepšit morální i sociální situaci světa.  Alepřesto, co uděláme pro druhé na této zemi, nebudeme dělat pouze prosociální hodnoty, ale kvůli Kristu a pro slávu Boží. KROMĚ TOHO,ZACHRAŇOVAT DUŠE PRO KRISTA - VŽDY MUSÍ MÍT PŘEDNOST PŘED UDĚLOVÁNÍMPOZEMSKÝCH STATKŮ!!! Pořekadlo že "člověk může být tak upřenýdo nebe, že není dobrý k ničemu na zemi",  je zcela falešné!  Podívejtese na Krista! Mohl být někdo víc upřený do nebe nežli On, apřesto nebyl nikdo lepší nežli Ježíš! Jeho život je naším ideálnímmodelem pro rovnováhu!

Přesto,že je tak celosvětově oslavována, že člověk riskuje univerzálníodsouzení když v ní objeví "chybu", Matka Tereza zKalkuty nám ukazuje smutný příklad toho, co je špatného na  sociálníchakcích většiny Křesťanů. Pravda, Matce Tereze se nedá vytknoutnic, co se týká její sebeobětavosti a snaze zaopatřit čistoupostel a láskyplné okolí pro ty, kteří umírají.

Jevšak třeba jí vytknout fakt, že opomíjí nesrovnatelně důležitějšívěc: Spásu člověka! V misii, kterou ona založila, není dovolenovysvětlit umírajícím, že Ježíš Kristus je tou jedinou  cestouk Bohu! Místo toho je cílem, aby umírající Hindu se stal lepšímHindu, umírající Buddhista lepším Buddhistou, aby příslušník jinéhonáboženství se přiblížil k svému bohu či bohům, ať už jsou jakkolivfalešní! To krátkodobé pohodlí, které ona a její pomocníci taknezištně rozdávají, je ubohou náhražkou v porovnání s věčným utrpením,které je čeká, protože Matka Tereza není ochotna říci umírajícímlidem o jediné cestě k Bohu - o Ježíši Kristu!!

SNY SVĚTA = KORUPCE KŘESŤANSTVÍ.

Snad proto, že se tak málo ví a oceňuje to,co Nový Zákon učí, jsou nebe a peklovelmi mlhavé pojmy pochybné důležitosti, když je  srovnáme s plány, které máme pro "pokřesťanštění"světa. Možná že  ta malá znalost jepříčinou to, co se dnes představuje jako Křesťanství, je posvěcení pozemských tužeb, ve jménu Ježíše Krista!  Tystejné sobecké ambice a tužby, které motivují svět, ty stejné  přízemnícíle, ten stejný druh "úspěchu" jsou nabízeny jako lákadlo  kteréby mělo dostat lidi ke Kristu. Ke "Kristu", který nikdy neodsoudíhřích, který pouze hojí, pomáhá k prosperitě a "positivně  posiluje"tvé osobní "sebe-ocenění"...

Mnoho Křesťanů se domnívá, že vítězství vKristu je totéž, po čem touží svět:Bohatství, úspěch, popularita, sláva. Pouze je to "lepší" v tom ohledu, že my Křesťané, máme Ježíše"na své  straně".... Takový jezavádějící slib "Positive Confession", zatím co Rekonstrukcionisté a COR učí téměř tosamé, jak uvidíme. Přesto že takovánaděje může být podpořena izolovaným veršem vytrženým z kontextu zde nebo támhle, je to ve skutečnosti praváantiteze zprávy Nového Zákona... Jistě, Kristus nám dal sliby i protuto pozemskou existenci. Řekl svýmučedníkům že ti, kteří opustí otce, matku, nebo pozemky či domy kvůli Němu, obdrží stonásobek ve svém životě. Ovšem, Kristus nepřidělovalstoprocentní nárok na tyto "prémie" - jak učí advokáti "Positive Confession",kteří slibují, že Bůh vrátí sto tisícdolarů za každých tisíc, které jim pošlete. Kristus slíbil něco mnohem úžasnějšího, než stonásobné nashromáždění velikých domů, luxusníchautomobilů a spoustu přepychových věcí.Slíbil, že se dostaneme do společnosti dalších Křesťanů, kteří Ho milují, a kteří budou milovat nás, jako bratry a sestry z té stejné nebeské a věčné Božírodiny.

 Ale v tom stejném čase nás Ježíš učí, že tyto"bonusy" jsou zabaleny do"pronásledování" (Marek 10:30), jako část "balíčku" a budeme je prožívat po celý čas našehoživota - pokud, ovšem Krista nezapřeme,nebo neuděláme kompromisy v naší víře. Kristus je velmi daleko od nabízení úspěchu, popularity a "vlády"nad světskou kulturou a institucemi.Kristus nabízí tu stejnou nenávist  aodmítnutí, které sám obdržel... Pavel nám také připomíná: "Všichni, kteříchtějí žít zbožně v Ježíši, budou  pronásledováni". 2 Tim. 3:12. Narozdíl od dnešního postoje, první Křesťané "se zaradovali, že byli hodni utrpět hanbu pro Jeho  jméno". (Skutky, 5:41). Člověk se těžkomůže smířit s prohlášením, že Křesťanéovládnou svět pro Krista, když čteme Pavlovo prohlášení že v Kristově ukřižování jsme my také, byliukřižováni pro svět  a svět pronás...(Galatským 6:14). A to populární učení o pozemském  křesťanském triumfu tak nějak nehraje sprohlášením Krista: "Ve světěbudete mít soužení".. Jan 16:33 a nebo s jinými prohlášeními Krista a Jeho apoštolů. Podle nich je to -až v tom příštím světě,  kde obdržímekompensace...

Kromě toho dává Bible jasně najevo, že ti,kteří budou slavní a uctívání v tomtosvětě, okrádají se o odměny věčné. Porozumění toho, co znamená: Mějte v soběstejné smýšlení, jaké bylo v Ježíši  Kristu" (Filipským2:5), najdeme v těchto Kristových slovech: "Od lidíslávu nepřijímám...Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jedniod druhých, ale slávu, která je od Boha, nehledáte? (Jan  5:41-44)...

PRONÁSLEDOVÁNÍ ZDE - SLÁVU VKRÁLOVSTVÍ.

Přitom, když Ježíš obracel jejich pozornostsměrem k nebi, zároveň je varoval přednepřátelstvím tohoto světa, které budou potkávat pro jejich vztah k Němu. Slíbil jim radost, štěstí a věčný život v domě Otce. Ale s tou stejnoujistotou je varoval že v tomto světěbudou nenáviděni, pomlouváni, ve vězení, a i zabiti kvůli Němu. Namísto aby jim slíbil ovládnutísvěta, říká jim: "Sluha není větší,než jeho pán. Když pronásledovali mně, budou také pronásledovatvás... Vyženou vás ze synagog - ano, přijde čas,kdy ten kdovás zabije, bude se domnívat že učinil službu Bohu".  Jan 15:20, 16:2...

Copak nepřijde jednou čas, před Kristovýmnávratem, jak nás Rekonstruktionisté aCOR ujišťuje že Křesťané se stanou velmi obdivovanou a uznávanou většinou ve společnosti. Odpověď je  jasná: NE! Petr vysvětluje, že "zkouškanaší víry je Bohu velmi milá" (1Petr 1:7) a pokračuje o utrpení, které nevyhnutelně padne na Křesťany. Právě tak, jako se stalo Kristu,můžeme očekávat že nás nepochopí, budounás pomlouvat a nenávidět a budeme pronásledováni nekřesťanskou většinou, která se na nás bude dívat jako na zločince. Dále nám říká, že to mámepřijímat s trpělivostí, následujíceJeho příkladu, jak On trpěl z ruky světa. (1 Petr  2:21). Není přece možné do těchto veršů načíst předpověď, žetakové zkoušky pominou tím, že seKřesťané stanou uznávanou většinou!

Pavel nám dal jasně najevo, že totopronásledování bude pokračovat až dokonce (Skutky 14:22). Strasti jsou jasně jedna skutečnost, království druhá. Oddělují se od sebe chronologicky  s pronásledováním předcházejícím království.Naše naděje nejsou vničem, co by mohl tento svět nabídnout. (Galatským 1:4). Namísto toho "naše naděje jsou uloženy vnebi" (Koloským 1:5), a jsou "založeny na vzkříšení Ježíše Krista a jsou pro nás reservovány v nebi" (1 Petr 1:3-4). Ale prozatím,na této zemi naše útrapy od bezbožnýchpotrvají. Není na tom "nic divného", píše 1 Petr 4:12.  Bude to zcela normální do doby, než si násKristus vezme domů.

A tak Pavel povzbuzuje slibem, že "mám totiž za to, že se utrpenínynějšího času nedají srovnat s budoucí slávou, která bude v násmanifestována". (Římanům 8:18). Vlastně nám vysvětluje, že  toto utrpení je vyžadovaný "kurs"pro příští vládu s Kristem: "Když  nynítrpíme, budeme s Ním vládnout, když Ho zapřeme, On nás zapře  také"... (2 Tim.2:12). Zatím co tyto a i jinéverše netvrdí, že  útrapy a pronásledování bude údělem všechKřesťanů po všechny časy, celkový obraz naznačuje, že Křesťanství -právě tak jako Kristus - bude nenáviděno a odmítnuto světem....

Pohled,že Křesťané se stanou většinovou silou a převezmou nadsvětem vládu, nemá žádnou podporu v Bibli a tím méně v historii!Naděje Křesťanstva je v Ježíši Kristu, který se vrátí proty své, aby si je vzal s sebou domů, aby žili ve slávě v Jeho Královstvía aby s Ním sdíleli triumfální vládu nad touto zemí....

STANOVISKO PRVNÍCH KŘESŤANŮ.

"Ažse objeví nejvyšší pastýř", říká Petr, "dostanete korunu slávy, která nikdy nevybledne" (1Petr 5:4). Pavel píše o stejné události: "Až se objevíKristus, který je naším životem, objevíme  se s Ním ve slávě". (Koloským3:4). Kdy se tato veliká událost odehraje?..Pavel udržoval mezi Křesťany své doby dychtivé očekávání, jako by ta událost byla za dveřmi. Tím se pokoušel, jako už dříve Ježíš, učit je žít, jako by už byliobčany nebe. Filipským  píše: "Vždyť naše občanství je v nebesích,odkud také očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista".(Filip.3:20).A Titovi: "..očekávaje tu radostnou naději, zjevení slávy našeho velikého Boha aSpasitele Ježíše Krista"...

 Člověkse nedívá po něčem, co se nemůže každopádně objevit, objevitpo mnoho týdnů - tím méně po mnoho let! Takový výraz používáme, když očekáváme někoho, kdo semůže objevit každým  okamžikem! Autor"Židům" podporuje stejnou tendenci: "...po druhé se bez hříchu ukáže těm, kteří Ho dychtivěvyhlíží"...(9:28)....  Nikde Bible neučí "částečnouRapture", několika "vybraných"  Křesťanů, kteří dosáhli"vyššího stavu spirituality".. A proto tento verš neučí, že "pouze ti, kteří Ho hledají aočekávají",  půjdou v Rapture! Je to prostě prohlášení, že"vyhlížení" Krista, byl normální postoj, který se odKřesťana očekával - postoj, který by byl při nejmenším směšný, kdyby se Kristus nemohl vrátit dříve než po tisíci letech "Milenia"nebo dokonce až po Době Strastí!!!

Jsou lidé, kteří argumentují, že je pošetiléčekat Krista dnes, jelikož apoštolovéočekávali totéž v jejich době. Naopak -nečekali, ale povzbuzovali ostatní Křesťany aby zůstali v očekávání. Není pochyb o tom že Pavelvěděl bezpečně, že tato vytouženáudálost se neodehraje za jeho života, který skončí  římským mečem. Petr měl přesně takové přesvědčení, jakdokazují jeho dopisy. Apoštolům bylojasné, že je "Bůh postavil jako poslední,jako odsouzené na smrt...jako podívanou pro celý svět"  (1 Korint. 4:9). Jediný apoštol Jan, o kterémJežíš řekl: "Pakliže  buduchtít, aby zůstal než se vrátím." (Jan 21:22) byl jedinou vyjímkou. Byl ušetřen mučednické smrti,přesto však zemřel, aniž by vidělslíbený návrat...

 Během jeho posledního uvěznění, Pavel píšeTimoteovi, že bude popraven, než seKristus vrátí: "Protože já už buduobětován, a čas mého odchodu se blíží". (2 Timot. 4:6). Pavel věděljak rychle se blíží jeho konec. Kvelkému zármutku efezských Křesťanů, Pavel píše: "Já vím, že vyvšichni, mezi kterými jsem chodil a vyhlašoval Království, již více mou tvářnespatříte. Dávejte proto pozor, protože já vím, že po mémodchodu přijdou draví vlci  a nebudou šetřit stádo". (Skutky20:25-30).

Přestože věděl, že se Kristova návratu nedočká, Pavel vyzývalsvou generaci, aby očekávala tuto velikou událost v jejich  čase.  Apoštolové by nebyli vzbuzovali takové očekávání - dokonce  kreslení takové naděje by bylo dosti kruté -kdyby se býval Kristus nemohlvrátit, dokud by se neudály určité události. Pro Pavla, vyzývatsvé současníky aby očekávali Krista každým dnem, kdyby se  tentonemohl vrátit až po Době Strastí nebo Armageddonu, by byl  neomluvitelnýpodvod!!

Jsou lidé, kteří argumentují, že je úplnějedno zda věříme že se Kristus můževrátit před, v polovině či až na konci Doby Strastí - nebo dokonce až po Milleniu! To je otázka jiná, budeme ji řešit později. Pro tuto chvíli bychom chtělizdůraznit jednu skutečnost:  Pro prvníKřesťany, imminentní (možný kdykoliv) návrat Ježíše  Krista byl jejich denní nadějí! A byla to naděje, kterou bysi nedovolili opustit, protože Kristus jim řekl, aby pozorovali, čekalia byli připraveni...

Jako Rekonstrukcionisté, také COR dávásprávně důraz na "VelikéPoslání", kde Ježíš přikazuje svým přívržencům aby disciplinovali a učili další "uposlechnout všechno, co jsem nařídil vám".(Matouš 28:20). Ovšem splnit Veliké Poslání, znamená zároveň  učit všechny Křesťany aby pozorovali aočekávali Kristův imminentní návrat,protože to patří mezi Jeho příkazy. Přesto COR odmítá  takový rozkaz od Krista uposlechnout. Zamyslete se nad  následujícím:

 "Aťjsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící a vy jako lidé,kteří čekají na svého pána až se vrátí ze svatební hostiny, abyjste otevřeli okamžitě když on zaklepe.

 Šťastníjsou ti služebníci, které najde pán bdělé a čekající. Apřijde-li po druhé hlídce, nebo třetí hlídce a nalezne je bdělé, šťastníjsou tito služebníci..

 Buďteproto připraveni, protože nevíte ani dne ani hodiny, kdy seSyn člověka vrátí"... (Lukáš 12:35, Matouš 25:13).

APRIORNÍ SOUD PROTI RAPTURE, KTERÁPŘICHÁZÍ PO ČEMKOLIV.

Taková řeč, spojená s postojem rannéhoKřesťanství, se nedá  smířit s rostoucímpostojem vůči Druhému Příchodu, převažujícímu mezi dnešními Křesťany. Zdá se to být jako vrchol pošetilosti  očekávat Krista, když víme - podle Rekonstrukcionisty spisovatele  DavidaChiltona, že Kristus se nemůže vrátit po nejméně 36 tisíc let -pravděpodobněji po několik set tisíc let. (David Chilton, "Paradise Restored", 1985). Apřesto Nový Zákon dává najevo, že rannéKřesťanství bylo stále bdělé a očekávalo Jeho Příchod. Ani Kristus, ani apoštolové zřejmě nemělipotuchy o tom, že jednou přijdou lidé, kteří budou učit"nové objevy" v Písmu...

 Tím že vyzval Timotea aby "zachovaltento příkaz, bez poskvrny a bez úhony,až do objevení se Pána Ježíše Krista", (1 Tim. 6:13).  Paveltím jasně naznačuje, že objevení se Krista, se mohlo odehrát zaTimoteova života... A očekávání této události bez pochyby přispělo k čisté nebeské orientaci Křesťanůprvního století - něco, co dnesočividně schází... Kromě toho se nedápopřít, že Pavel  považoval za důkaz skutečného Křesťana, žeten bude očekávat Pána Ježíše Krista každým dnem svého života. Například, když psal Tesalonským, Paveludává jako důkaz, že se tito bývalí pohané obrátili ke Kristu, nejenom "že se obrátili od bůžků a model, aby sloužili pravému a živému Bohu", aletaké "začali očekávat příchod Jehosyna z nebe" 1 Tesal. 1:9-10.

"Jaká radost, jaká rozkoš, kdybychommohli jít bez umírání!"  To jeřádek ze staré křesťanské hymny. Je to naděje, která je totálně neznámá mimo Křesťanství... Člověknemusí zemřít, aby mohl vejít do nebe!Cynikové - a to nejenom mimo Křesťanství, nám připomínají, že Křesťané marně zpívali takové hymny, století za  stoletím! Nikdo nepopírá fakt, že se Kristus ještě nevrátil, nebo žetoto "zpoždění" je zklamáním pro čekající miliony Křesťanů, po celástaletí. S čím nesouhlasíme je tvrzení, že čekali zbytečně!!

Poslušnostke Kristovu příkazu "být připraveni" každým okamžikemna Jeho náhlý příchod nemůže být zbytečná, protože v sobě obsahujevlastní odměnu: Tento postoj pomáhal bdělým Křesťanům hledatvěrně jejich nebeský domov a odměnu - spíše než věci, které  nabízítento svět... Jelikož život je velmi krátký, lidé kteří vytrvaledávali přednost věcem nebeským, byli v nebi velmi brzy i bezRapture a jistě nelitovali, že si "šetřili" v nebi a ne na  zemi!Kromě toho stálá myšlenka na Jeho imminentní návrat má velmi očistnývliv na život Křesťana. Také to dodalo důraz na důležitost "Velkéhoposlání", něco co bude těžko sdílet ten, kdo se domnívá že Kristusse vrátí nejdříve za 36 tisíc, ale spíše za několik set  tisíclet!

 Vlastně jsou to hlavně ti, kteří očekávají žepřevezmou vládu nad zemí, kteří čekalizbytečně! Ani jeden z nich - za posledních dva tisíce let viděl, jak se jeho sen naplňuje! A nejenom že nedosáhli toho v co doufali, ale zároveň tacelá snaha způsobila, že se jejich myslobrátila na zem, místo na nebe... Zřejmě tím také  ztratili - při nejmenším nějaké ze svých nebeských odměn...

Taskutečnost, že náš Pán přikázal a Jeho apoštolové učili abychomvěrně čekali na Jeho náhlý příchod je dostatečným důvodem žeNávrat byl možný tehdy (a je dnes!), bez jakéhokoliv varování či události,která by jej předcházela! Není ovšem postačující, založit tutoskutečnost jako věc logiky a doktríny. Láska pro našeho Spasitelea touha po Jeho návratu se musí stát tím motivačním faktoremv našich životech - máme-li se vrátit zpět ke Křesťanství  NovéhoZákona.

John Pilkey to prohlásil dobře:

 Čekání na Rapture,je odměnou samo pro sebe, protože přináší koncept budoucnosti, která je nekonečně nadřazená všemu, co sijen můžeme představit!

Vzkříšené lidství stojí nesrovnatelně výše než lidství smrtelné - apro ty, kteří něco ví o vzkříšení,jedinou cestou jak se vyrovnat s faktemsmrti, je jistota transformace v každémokamžiku života!

 (Pilkey, "Commentary", 1988)..

Teorie o Veliké Nebožce Rapture?

Je silně podsazené říci, že silný vítr změnyvane skrze posvátná místa tradice.Vědecké objevy postupují ne krokem ale skokem, technologie počítačů doslova exploduje a elektronické  komunikační sítě přináší stále se zvětšujícípoznání do celého  světa rychlostísvětla. Nevyhnutelným výsledkem je revoluce na každém poli - od fyziky k medicíně, od ekonomie k politice. Že  v dnešní době čelíme dramatické acelosvětové změně, mimo schopnost našeho pochopení, si uvědomuje téměř každý, kdo se trochu zajímá  o události ve světě. Není ani možné vážně pochybovat o spojení mezi  urychlenímsenzuálního a egocentrického způsobu života v čase vysokétechniky a klesající morálkou světového obyvatelstva.

Je zbytečné podotýkat, že Křesťanstvínezůstalo nedotčeno  těmito změnami. Ovlivněni světem jako nikdy před tím, skrzejemnou a nenápadně výmluvnou sílu moderních médií, Křesťané jsou  nepříznivěovlivňováni mnoha podvodnými způsoby. Víra mnohých -hlavně mládí - je soustavně ničena útoky "vědeckých" nebo "pokrokových"idejí, které také podkopávají biblický standard  morálky. Jak tak křesťanskéživoty jsou chyceny v tomto  nepopsatelném úpadku, zklamání světa nadevším "křesťanským" roste, obzvláště pod vlivemnedávných, velmi dobře publikovaných skandálů.

Stále je však důvod k naději. Boží Slovozůstává věrné ať už velcí či malídělají chyby a učí je druhé. Kromě toho nám Jan píše, že kdybychom se vrátili k tomu, co podporovalo a drželoprvní Křesťany - upřímné očekávání JehoNávratu a našeho osvobození od hříchu asmrti, transformace do nádherných těl jako má On - shledáme, že taková naděje má očistný vliv ve všechoblastech našich životů. Jan píše: "Milovaní, už teď jsme děti Boží aještě nevíme co budeme. Ale víme, že až se objeví Kristus, budeme jako On,protože Ho uvidíme tak jak On skutečně je. A každý, kdo má v  Němtuto naději se očisťuje tak, jako On je čistý" 1 Jan 3:2-3...

OČISTNÝ VLIV OČEKÁVÁNÍ KRISTA.

Pavel prohlásil, že až se Kristus vrátí jakslíbil, vzkřísí mrtvé a uchvátí je -spolu s Křesťany v té době žijící, aby se s nimi setkal někde v prostoru. (1 Tesal. 4:13-18). Žádné  dobrodružství nemůže být více extatické atak slovo "Rapture" což vangličtině znamená extatické uchvácení - bylo "adoptováno", aby vyjádřilo tuto unikátní událost. Zatím co slovo "Rapture není v anglickém překladu Bible, je to alelatinský výraz pro "uchvácen" z 1 Tesal. 4:17, a tak je zcela biblické. Co se týče Kristova  příchodu, máme zaujmout postoj "čekat ačekat"...

Uděláme dobře, když si uvědomíme, proč totostálé očekávání Jeho náhlého příchodu,které je bezesporu nařízeno také Kristem, by mělo mít takový očistný vliv. Zvláštní je fakt, že hodnota pro nás a důležitost, kterou Bible tomu přikládá, nezávisína tom, zda Kristův návrat jeiminentní či ne. Co se počítá je to dychtivé očekávání, které nemá jen očistný vliv na naše životy, alezároveň je barometrem našehospirituálního života!

Zatím co je mnoho poukazů k tomu, že Kristůvnávrat by mohl být imminentní pro našígeneraci, víme, že v retrospekci, nebyl iminentní pro všechny generace Křesťanů před námi. Jestliže jedinou hodnotou "očekávání" je možnost,že se Kristus může vrátit za životatoho či onoho Křesťana, potom skutečnost, že se ještě nevrátil, by znamenala že čekali zbytečně. A přesto Ježíšžádal takový "očekávající"postoj od každého, i když přece věděl, že miliony Křesťanů půjdou do nebe než On se vrátí. A proto musí být  něco důležitého, něco integrálního prodobrý křesťanský život v pouhémpostoji očekávání každým okamžikem Jeho návratu a naší transformace do Jeho podoby. Proč?

Není pochyb o tom, že přesvědčení o možnostináhlého odchodu do nebe, přidává prvekvážnosti do našich životů. Přechodná povaha našeho pozemského pobytu nás pobízí, abychom každý okamžik na zemi, pohlíželi jako na potenciální"depozit" pro věčnost... Vtomto ohledu očekávání Kristova imminentního návratu oslabuje naší tendencise těsně identifikovat se světem, který není naší konečnou  destinací!Také by nám to mělo připomenout naše skutečnéobčanství v příštím světě, které jezaloženo na věčných hodnotách na rozdíl od dočasných hodnot světa... Atakový postoj by měl charakterizovat  křesťanský život a velmi"živý" smysl pro možnost Kristova návratu,  postoj,který je velmi potřebný pro svůj blahodárný efekt..

Vědomí, že mohu být každým okamžikem uchvácendo nebe v Rapture, mně zároveňovlivňuje velmi hlubokým a vystřízlivujícím nutkáním prozkoumat pravost mé víry. (2 Korint. 13:5). Otázka: Nemá  možnost imminentní smrtistejný efekt? Je několik důvodů proč tomu tak není. Očekávání Rapture a setkání s Kristem každým okamžikem, má v sobě definitivní výhody před možností náhlésmrti...

LEPŠÍ HODNOTA NADĚJE V RAPTURE.

Předně: Když jste ve správném vztahu sKristem, můžete se opravdu těšit naRapture. Přesto nikdo (ani Ježíš v Getsemanské zahradě!) neočekává smrt s radostí. (pozn. překlad.: Nedomnívám se, že Ježíš v tu noc před Golgotou měl strachze smrti. Spíše si myslím - to je můjosobní pocit - že se Jeho čistotě instinktivně příčilo pomyšlení na špínu hříchu celého světa, která měla na Něm druhý den spočívat..). Radostný výhled naRapture přiláká naše myšlenky, zatím conechutné pomyšlení na smrt je něco, na co se snažíme zapomenout a tím se zeslabuje jeho vliv na naše životy...

Mimo to, zatím co Rapture je podobná smrti vtom směru, že ukončí naše životy zde nazemi, Rapture znamená ještě něco navíc: Signalizuje vyvrcholení historie a odhrnuje oponu na poslední drama  tohoto světa. A tak Rapture končí - zcelajinak než smrt - veškerý lidský zájem opokračování v pozemském vývoji jako na příklad o životy dětí, které jsme zanechali za sebou, o růst akumulovaného majetku, či jeho rozdělení, o ochranuvlastní pověsti, o úspěch čehokoliv,třebas ekologické aspirace a podobně. Rapture nám strhne veškeré pozemské naděje a očistí naše srdcetak, jak smrt nikdy nemůže!

Lidé se snaží vyrovnat s realitou smrti právěskrze takovéto formy"pseudo-nesmrtelnosti", jaké jsme právě popsali. A tak člověk, skrze věci které udělal předstírá žev nich (právě tak jako v dětech)"žije dál", i když už je dávno po smrti... Dokonce někdy i Křesťané, kteří se mohou těšit na skutečnounesmrtelnost, mohou být občas sváděni khledání útěchy v této pseudo-nesmrtelnosti..

 Avšak Rapture všechny tyto aspirace a vlastněslabosti eliminuje. Čím slabší jsounaše aspirace "pseudo-úspěchy, tím více se zbavujeme touhy po pozemských skutečnostech. Když jsme takto  donuceni se podívat tváří v tvářskutečnosti že naší destinací je nebe, budeme mnohem více motivováni žít stímto na mysli. Kromě  toho podnětkterý dává smrt je také oslabený skutečností, že my máme - při nejmenším - alespoň nějakou kontrolu nad jejírelativní bezprostředností. Každopádnějsme velmi závislé bytosti a naše životy mohou skončit v okamžiku. Ale tak většinou lidé neumírají.

Oběť rakoviny se mohla zdržet kouření,přidat trochu vlákniny do jídla, nebohledat lékaře hned na počátku nemoci. Ten kdo zahynul při autonehodě, mohl jet opatrněji, nebo si mohl vzít raději taxi, když měl něco vypito. Přesto žesmrt může přijít náhle a bez varování -nejsme kompletními pány svých osudů - je i tak pravdou, že děláme denně rozhodnutí, která zvyšují či snižují naše  šance na smrt zítra, za měsíc, za desetlet... Tento - ne zcela iluzorní pocitkontroly nad dočasnosti naší smrti snižuje naše  incentiva pro dobro tím, že si můžeme dovolit "odložit"naše  setkání s Bohem na příští týden,na příští měsíc, na příští desetiletí...

 Na druhé straně nemáme pražádnou kontrolu nadnačasováním Kristova návratu na Zem.Stane se to - z čista jasna - a pro mnohé z nás, jak Kristus varoval, "v dobu kdy Ho nejméně  očekáváme"(Matouš 24:44). Víra v Jehoimminentní návrat nám nedovolí odložitnebo dosadit cokoliv za tu nádhernou naději a proto má tato takový očistný vliv na ty, jejichž srdce jsou opravdu "zafixována" na Jehopříchod..

Ale i tak je dnes mnoho Křesťanů (a přibývajídenně!), kteří vidí naději na Kristůvimminentní návrat jako produktporaženecké  teologie! Tito lidé upřímně věří, že očekávání na to, žebudeme uchváceni domů do nebe,podkopává "vítězství" o kterém jsou přesvědčeni že se dostaví, pakliže všichni Křesťané dostanou tu stejnou "vizi" převzetí světa proKrista! Ne! Je mnohem více  vzrušující ahodnotná naděje pro ty, kteří v Rapture věří! Jednou  se vrátíme v transformovaných tělech z nebe s Kristem, abychom s nímnad zemí vládli. Tato naděje v sobě obsahuje skutečný nový  světový řád, který bude nadřazený všemutomu, co bychom mohli dokázat v našichdočasných tělech - a hlavně: bez Jehopřítomnosti!  Taková vidina budoucnosti nám pomáhá si uvědomit, že my opravdu nejsmečástí tohoto starého systému světa a udělat mezi ním a námi  silnouoddělovací čáru.

Prosím,uvědomte si laskavě, že už dnes se připravuje pole provelikou zásadní konfrontaci mezi těmi, kteří touží opustit tuto planetuv Rapture a druhých, kteří stejně upřímně věří, že  křesťanskoupovinností je zřídit království na této zemi a - teprve ažtoto bude vybudováno Křesťanstvem v Jeho nepřítomnosti, teprve  potomse vrátí On...

 Že takový názor a učení může převládat a jehovliv dále růst je dosti neuvěřitelné vpohledu na velmi rozšířené očekávání Rapture každým dnem, názor, který nedávno byl přijímaný Křesťany po celém světě na velmi široké základně!

TEORIE O VELKÉ NEBOŽCE RAPTURE.

Prodejem více jak 25 milionů výtisků, včetnědesítek  cizojazyčných, Hal Lindseyova"The Late Great Planet Earth" byla tou nejžádanější četbou (kromě beletrie), v sedmdesátých letech, podle "New York Times BookReview". Její spirituální dopad se nedá vyčíslit! V čerstvém, snadno pochopitelném stylu, "LateGreat" učinila z kdysi tak"nudného" předmětu proroctví, zajímavé  a vzrušující čtení pro miliony lidí, kteří o to nikdy zájemneměli. Jeho zpráva byla neodolatelná:Všechna znamení ukazovala kapokalyptickému závěru historie a splnění biblických předpovědí...

Lindsey předkládá pohled před-tribulační(pretribulation view): Názor že Rapturese může odehrát v každém okamžiku, aniž by byl její příchod ohlášený jakýmkoliv znamením. Po ní přichází období sedmi let Doby Strastí, nástupAntikrista a poslední bitva Armageddon.V době, kdy bude zcela obklíčený Israel stát před nevyhnutelnou porážkou a totálním zničením, Kristus viditelně přijde, aby intervenoval a své lidi zachránil. Ti Ho poznajíjako Mesiáše. On zničí jejich nepřátelea nastolí doslovnou osobní vládu nadsvětem, která bude trvat skutečných tisíc let, známou pod názvem "Milenium".(pozn. překlad.: tento pohled - před-tribulační a před mileniální - má každý, skutečněfundamentální Křesťan v USA  - včetněpřekladatele).

Toto byla dobrá zpráva pro Křesťany. Dávalajistotu že odejdou ze Země ještě nežnastane ta strašná doba, kterou Bible nazývá "poslední dny". V tom stejném smyslu to bylohrůzné očekávání pro ty, kteří zůstanouna Zemi. Po přečtení "The Great  LatePlanet Earth" tisíce a tisíce lidí ze všech společenských vrstevse stali Křesťany a jsou jimi podnes. Ovšem, mnoho z nich očekává Rapture až po Době Strastí - přijalipo-tribulační pohled. Jsou další, kteříneočekávají Rapture dříve než skončí Milenium. Potom jsou jiní, kteří popírají příchod jakékoliv Rapture vůbec.

Pochopitelně, vždy byly rozličné názory naDruhý Příchod Ježíše Krista. Pohled amileniální zastávaný povětšinouLuterány, Presbyteriány a Katolíky(kromě dalších), vidí pohyb historie mnoho tisíciletí - až jednou v neurčené době - Kristus to zakončí. Tento pohled nebere vůbec v úvahu proroctví a anise nesnaží tak nějak "časovat" kolem nás jdoucí události. Právě tak po-mileniální pohled navrhuje že my už v Mileniu jsme (podle nichto není doslovných tisíc let, ale můžeto být sta tisíce let, kdy Křesťanství graduálně převezme vládu nad světem a založí Království v Kristově  nepřítomnosti. Potom se vrátí On kekonečnému Soudu. Zatím co i zde  jejakýs pohled na Rapture, je tato posunuta tak daleko do  budoucnosti, že nemá žádný motivační vliv nakaždodenní život  člověka.

Na počátku sedmdesátých let byla Rapture tonejčastější téma v církvích. Lindseyupoutal pozornost a představu této generace. Pastoři učili o nebi a Křesťané se nadšeně těšili v očekávání setkání se s Kristem někde v prostoru. Dokoncei sekulární svět znal tento koncept!Byly filmy jako trilogie "Omen" o posledních dnech. Rádio i televize se zmiňovaly oRapture velmi často, kreslené"comics" a bumper stickers také udělaly své. (bumper  sticker jsou různě námětové nálepky, kteréjsme si lepili na auta.  Jeden z nichdokonce varoval: "Odcházím v Rapture, jedete na vlastní riziko".

Všechno se změnilo. Bumper stickers vybíliloslunce a vítr je potrhal. Filmyztratily přitažlivost a kázání v kostelích přešly na populární náměty dneška. Podtitulek článku v "MoodyMagazine" vyjadřuje momentálnínáladu: Hal Lindsey byl předčasný. Země je veliká, ale je příliš brzy ji nazvat nebožkou. (May 1988).  Křesťanský ekonom Gary North už tak zdvořilýnebyl. Když poukazoval na"usychající" naději některých Křesťanů na brzký návrat Krista a nástup Reconstructionistů, North píše:

Nenastala ani Rapture, ani Doba Strastí.Události roku 1948 (myslí tím zrozenístátu Israel, pozn. překl.), se staly zcela nerelevantní pro dispensační výklad biblického proroctví. A to stejné platí pro rok 1988. Hal Lindseyovadruhá vlna interpretačních"účtů" je splatná letos. (První vlna se objevila  v r. 1981). Pro zbytek života hnutídispenationalismu, jeho zastánci sebudou snažit vysvětlit rok 1988. (Gary North, "1988,  Dispensationalism°s Year of Crisis").

 "Dispensationalismus půjde brzy nahromadu starého železa zastaralýchteologických systémů. Ještě na té hromadě neleží - ale už tam brzy bude, řekněme kolem prvníholedna 1989 ? ( Gary North, "The GreatLate Theologian Lewis Sperry Chafer", 1988).

ISRAEL: KLÍČ K ČASOVÁNÍ POSLEDNÍCHDNŮ ?

Northův poukaz na speciální data, je útokemna nejpřesvědčivější faktor kterýpodporuje Lindseyovo scenário: Znovuzrození Israele.  Tato historická událost,která je základním faktorem časování  Rapture v dispensačnímpohledu, jak John F.Walvoord poukázal (John  F.Walvoord, "Israel In Prophecy", 1962), byla po dlouhý čas předpokládánaa když se udála, zdála se potvrzovat výklad proroctví. Po dva a půltisíciletí exilu, rozehnán Božím soudem do všech čtyřech koutů světa za svou rebelii a podrobený stálé a kruté  perzekuci příslovečný židovský vandrovník sevrátil domů! Žádný  jinýnárod v historii si nezachoval svou identitu ani po zlomku tétočasové délky, tím méně aby byl opětně ustaven jako národ! Zde bylata nejpozoruhodnější událost z prorockého "jízdního řádu" od dobyJežíše Krista!

29 listopadu 1947, Organisace SpojenýchNárodů v zázračném hlasování - které byse dnes určitě nestalo - dalo Israeli právo na existenci jako svrchovanému národu v designované části jeho  dřívějšího domova v Palestině. Dne 14 května1948 proklamací z Tel  Avivu, se státIsrael narodil. Byl okamžitě napaden silami arabských vojsk, které měly ve všem neuvěřitelnou převahu. Israel je přesto porazil a byl přijat do OSN vkvětnu 1949 - opět něco, co by se dnesv žádném případě stát nemohlo.

Sovětský Svaz, který překvapivě rozhodl svýmhlasem v listopadu 1947, se stal stálýmspojencem a pomocníkem Arabů v jejichsnaze Israel vyhladit. Toto ovšem nebylo žádné překvapení. Po nejméně 200 let studenti Bibleidentifikovali Rusko - dávno před tím,než se stalo světovou velmocí, jako vůdce biblicky prorokované konfederace národů, která v posledních dnechzaútočí na Israel.  Zdálo se, že celá ta skládanka předpovědí se pomalu dává dohromady  sdokonalou přesností, aby postavila kulisy pro Armageddon....

OTÁZKA DAT A "GENERACÍ".

Když seděl se svými učedníky na OlivetskéHoře krátce před ukřižováním, Ježíš jimřekl, že Chrám (a implikací pochopitelně i Jerusalém) bude brzy zničen. Šokovaní učedníci se zeptali tři  otázky: 

1) Kdy se to stane (zničení Chrámu)? 
2) Jaké bude znamení  Tvého (druhého)příchodu? 
3) Jaké bude znamení konce světa? (Matouš  24:3)... 

Kristova odpověď, známá pod názvem "OlivetskáRozprava",  pokračuje až do konceMatouše 25. Jeho jasné předpovědi a přísloví, která navazovaly, odpovídají všechny tři otázky - ale ne ve stejném  pořadí, jak byly podány. Kromě toho jsou zdeKristova prohlášení, která jsou aplikovatelnána víc než jednu otázku a Ježíš nedělá úmyslněpražádné rozdělení. Bylo to přesně podle Jeho způsobu učit  pouze ty, kteří mají "uši keslyšení" a "oči k vidění". Z tohoto důvodu bylo mnoho kontradikčních názorů na to co On řekl. Každý z nás se musí rozhodnoutpodle toho, jak ho vede Boží Duch...

Jedna z hlavních příčin zmatku je Ježíšovozáhadné  prohlášení: "Tatogenerace" nepomine, dokud se tyto věci nenaplní.  (Matouš 24:34). Převážný pohled mezi Protestanty v době, kdyHal Lindsey uvedl svou knihu byl, že"tato generace" * znamená generaci která uvidí, jak se "tyto věci naplňují". Jiný výklad,který  získává na popularitě dnes je že"tato generace" znamená generaci, která byla naživu, když Ježíš tato slova pronášel. Tento pohled je jasně zcela přesný, pokud se týká zničeníJerusaléma, které se stalo během životavětšiny učedníků. Ovšem, je právě tak zřejmé, že ani Druhý Příchod, ani "konec tohoto světa se ještěneudály. A proto je zapotřebí jinéhovýkladu termínu "tato generace".

 * (Pozn.autora: Pohled, který jsem vždyzaujímal já, spojuje toto Kristovoprohlášení s Jeho opakovanými poukazy na "zlou a cizoložnou generaci" [Matouš 12:39, 16:4], "generacenevěřící  a zvrácená" [Matouš17:17, Lukáš 9:41 ], "generaci zmijí" [Matouš  23:33] a jiné podobné fráze. Je zcela jasné,že Ježíš v těchto  prohlášeníchzahrnoval nejenom generaci Israele v čase Jeho pobytu  na zemi, ale celý nevěřícíIsrael všech dob, protože činil podobná prohlášení jako: .."krev všech proroků, která byla prolita od počátku světa, bude vyžadovaná od tétogenerace" [Matouš 23:36,  Lukáš11:50 a.t.d.].

Takovéprohlášení nemohlo být proti generaci Jeho dnů! A tak fráze"tato generace nepomine" musí být chápána jako předpověď, že Israelzůstane v nevíře a hříchu do té doby, než se naplní předpovědiOlivetské Rozpravy..... To také souhlasí se Zachariášem  12:10, kde se předpovídá, že Israelrozpozná, bude litovat a přijme  svéhoMesiáše, až On se vrátí dolů z nebe, aby intervenoval  v polovině Armageddonu a zachránil je před jasnou zkázou. Ovšem,  tento výklad nevyžadujenaplnění jakékoliv časové délky od doby  návratu Israelců do svézemě, jak se tomu stalo v r. 1947 - konec poznámky).

Navzdory tomu, co se zdá být tak jasné, mnohoamilenialistů,  postmilenialistůa obzvláště Reconstructionistů trvána tom že Kristovy předpovědi zOlivetské Rozpravy a celá kniha Apokalypsy (s vyjímkou snad posledních třech kapitol) se všechno splnilo zničením Jerusaléma v roce A.D. 70...Dokonce iBeránkova Svatební Večeře s Jehonevěstou v nebi a Kristův návrat na zem, aby zničil své nepřátele, jak popisuje kap. 19, svázáníSatana a Kristova tisíciletávláda se podle nich také splnila během "té generace" Kristova času na zemi!

Takový výklad je zcela absurdní, nejen co setýče "konce  světa", ale idalších předpovědí z Matouše 24. "Příchod Syna člověka", viditelného jako "blesk přes celouoblohu"(verš 27), "shromáždění Jeho vyvolených ze všech čtyř světových stran  poslanými anděly" (verš 31) se taképřece neudálo v roce A.D. 70  a nestalose tak dodnes! Ani obklíčení Jerusaléma armádami Tita, se nedá nazvat " velikými strastmi, jakénikdy od počátku světa nebyly a užnebudou" (verš 21). Není pochyb o tom, že mnohem větší strasti přišly na Židy při Hitlerově Holocaustu a naKřesťany za veliké persekuceDiocleciána a Galeria v roce A.D.303, nemluvě o mučení a zabíjení Křesťanů a zničení deseti tisícůkostelů za Stalina a Mao. A proto musíme předpokládat, že většinaudálostí z Matouše  24 a Apokalypsy (včetně mnohem většíchstrastí, než které kdy svět  do tétodoby prožil), jsou někde v budoucnosti amohou mít počátek i v době naší...

Pro mnoho Křesťanů, kteří věřili že Kristushovořil o generaci budoucí, která"uvidí všechny tyto události" byl verš 32 o fíkovníku, jehož "větev vyhání listy" se vysvětlovalojako nástup Israele jako národa opět vevlastní zemi. A proto rok 1948 znamenal začátekvzrušujícího odpočítávání od tohoto počátku "posledních  dnů"k předtribulační Rapture. Pakliže biblická délka generace se počítala40 let (protože to byla doba, po kterou Israel putoval  pouští aby zemřela ta zbabělá a nevěřícígenerace), potom tedy  v roce1988 (1948 + 40) všechno, co Ježíšpředpověděl v Jeho  Olivetské Rozpravě a zároveň nástupAntikrista na světovou scénu,  bitva Armageddon a Druhý Příchod, by seměly odehrát. Pakliže  odečtete od roku 1988 sedm let (podleDaniela délka Doby Strastí, jinakposlední, sedmdesátý "týden"),potom předtribulační Rapture by se byla měla odehrát v roce 1981.

"The Great Late Planet Earth" pouzenaznačila, že Kristovo prohlášenítýkající se "té generace", by mohlo znamenat naplnění předpovědí 40 let po vzniku státu Israel. Jenomže tato možnost,  (i když to Hal Linsey v úmyslu neměl) se změnila na "nutnost" vmyšlení mnoha Křesťanů, takže když rok 1981 přišel a odešel bez Rapture,nastalo veliké zklamání v táboře předtribulačních  Křesťanů.Pochyby počaly narůstat už před 1981. Vlastně už v pozdní částidekády sedmdesátých let počal nabírat na síle pohled post-tribulační,dokonce i v denominacích, které - do té doby byly baštoupředtribulačního pohledu..

NOVÁ OTÁZKA: RAPTURE NEBO ŽÁDNÁRAPTURE?

Není třeba připomínat, že leden 1982 bylsvědkem dezerce velkého počtupředtribulačních Křesťanů. V té době, ovšem posttribulační Rapture nevypadala o mnoho lépe, protože Doba  Strastínepřišla také na čas. Mnohým Křesťanům se zdálo, že jediný pohled který zůstává, je postmileniálnínázor menšiny který téměř "vymřel" mezi evangelisty. Po tom, co milenialismus byl téměřzcela odepsán - jak Gary Northpřipouští - a navzdory zřejmé nereálnosti scenária roku A.D.70, postmileniální pohled udělal dramatický  návrat...

Dnes, kdy 1988 je již historií, aniž by seobjevil Antikrist či Doba Strastí avyhlídka na Armageddon se ztrácí v oteplování vztahů mezi USA a SSSR (psáno před r. 1989) a nových smluv odstraňujících nebezpečí nukleárníhokonfliktu - kontroverze není mezi "před-trib","mid-trib" či "post-trib", jak byla vždy. Dnešní téma je: Rapture či žádná Rapture.....

Ten druhý názor získává na počtu přívržencůtak rychle, že se  pravděpodobně stanepredominantním pohledem blízké budoucnosti. Zatím co většina post-milenialistů v Rapture věří, je tato podle nich tak daleko v budoucnosti (jak už jsmepodotkli), že nemá žádný praktický vlivna život jednotlivce a nenabízí žádnou očistnou naději obvykle spojenou s imminentním příchodem Ježíše Krista.

 VětšinaKřesťanů už neví co věří ve smyslu proroctví a uvědomují si, že nanázor, který dosud drželi, je třeba se  podívat poctivě ještě jednou.Mnoho z těch, kteří byli upřímně  vzrušení očekáváním odchodu do nebe každýmokamžikem, se cítí  zmatení a bez iluzí nad zřejmě chybnýmvýkladem všeobecně přijímaného biblického výkladu, na který setak spoléhali... Ti, kteří věřili v Rapture, protože to bylopopulární, pochopitelně opouští to, co se stalo nepopulárním.Vlastně oni ani nikdy neměli dobrý důvod k tomu v co věřili.Důvod, který by byl založen na jejich pečlivě zváženém přesvědčení. Jevelmi smutné, že pouze málo  Křesťanů zná Bibli z vlastníhozkoumání...

Vzrůstající debata o důležitosti tak velikéčásti Bible, která je věnovánaproroctví, musí být dovedena až do konce na této kritické křižovatce historie jak světa, tak i Křesťanství. Hlavním  účelem není nutně získatvšeobecný souhlas, ale aby všechny otázky a problémy bylyosvětleny natolik, aby každý člověk si mohl učinit inteligentnírozhodnutí sám(a) pro sebe! V tomto procesu vidíme  dramatickýposuv v biblické interpretaci mezi evangelíky za  posledních tak 150 let, sextrémně vážnými důsledky.

Bohužel,právě v této době se rozvíjí nebezpečný postoj tak zvaných"elitistů" vůči členům Kristova Těla, kteří se "odvažují"  zkoumatučení prominentních autorit. Těm, kteří se upřímně dovolávajípráva Berojských (Skutky 17:10-13) kontrolovatkaždé učení proti Písmu, je řečeno, že nedostatek teologických diplomů je diskvalifikujeod jakéhokoliv zkoumání toho, co se učí. Křesťanství jeve velikém nebezpečí, když jeho autority, právě tak, jako Římsko Katolickácírkev odmítla Reformaci v r. 1500, odmítají jakoukoliv kritikuči pochyby o jejich učení...

VÝMĚNA NEBESKÉ NADĚJE ZA POZEMSKÉAMBICE.

Křesťanství je zralé pro rozvinutí pohledů nahistorii a proroctví, která buďzlehčují důležitost, nebo zcela eliminují realitu Rapture a dávají hlavní důraz na "pokřesťanštění"(na rozdíl od "obrácení")světa. Nové knihy, které se zabývají ideou, že "vítězství v Kristu" znamená křesťanské ovládnutí světa,takové  knihy se velmi dobře prodávají.Takové ideje jsou úspěšně nasazeny dohlavního proudu evangelických denominací, hnutím "Coalition on Revival". Samotná existence tétoorganisace, se svým opovržlivě nepřátelským postojem k Rapture a propagací Reconstructionismu  představuje zásadní teologický posuv vcírkvích pro svou vzrůstající převahumezi jak evangelickým členstvem, tak ivedoucími... S klesající nadějí na Rapture, relativně nová teologie Reconstructionismu prožívápřekvapující růst. Otázky, které totohnutí vznáší, jsou důležité. Vypustili energickou kampaň  aby obrátili většinu Křesťanů na jejichideovou "vlnu" a vydali následující výzvu, která musí být každopádně brána seriózně a nemůže zůstat nezodpovězena:

Volámecelou Křesťanskou obec k debatě - právě tak, jako Lutherpozval je k debatě, když přibil svých 95 tezí na bránu kostela,někdy před 450 lety. Máme-li pravdu o Bohem požadované povazenaší agendy, potom získáme věrné a oddané následovníky.  Mohloby to přinést sociální změnu, proti které byla Reformace pouhýmtrpaslíkem... (Dominion Press brochure advertizing "The  Biblical Blueprint Series" - 4 book,each one by:George Grant, Gary  North,Dennis T. Peacocke and Ray Sutton, 1986).

Rok 1988 je již historií a Reconstrukcionistési jsou jistí, že velká většina -pakliže ne celé - Křesťanstvo spadne jako zralá hruška do jejich tábora - a oni na tom tvrdě pracují!Vedoucímu  mluvčímu za před-tribulačníRapture, Gary North nedávno napsal:

Jak užjistě tušíte, my jsme připraveni dát pánu Dave Huntovi pořádně"zabrat"... Díváme se na něj jako na Hal Lindseye z 80 let, jakona někoho se stejnou budoucností: "Ale ano, pamatujeme se. Vy jsteten chlapík, který tvrdil, že Ježíš je už někde blízko za rohem,protože Israel byl založený v 1948 a o jednu generaci později..."..Nestalo se tak. A také se to nestane. V roce 2002 po vásposbíráme zbytky. Až Arabové zatlačí Israel do moře, nebo se obrátína Křesťanství, potom "Scofieldismus" (teologie biblických dispensací, pozn. překlad.) zemře rychlou smrtí. Buďte klidní, už mámpřipravený rukopis až se něco z toho odehraje.." (Gary North in  a letter to Peter LaLonde, April, 1987).

Dnes,kdysi tak radostně jasná naděje Církve na odchod domů vRapture každým okamžikem, se stala terčem krutých vtipů aobyčejným subjektem zesměšnění dokonce i mezi mnohými Křesťany!  Původní inzerát pro oznámení "BiblicalBlueprint" Konstructionistů, nazývá posměšně Rapture "God's helicopter escape" (únik Boží  helikoptérou). Earl Paulk, zakládajícípastor Chapel Hill Harwester  Church (10tisíc členů) blízko Atlanty, populární televizní mluvčí, nazývá Rapture "The Great EscapeTheory" (velká útěková teorie).... Ve svém dopise z března 1988, zakladatel a ředitel COR si stěžuje, že "mnoho dobrých, učených pastorůstále naivně říká": "Jedinou nadějí našeho věku je příchod Ježíše Krista".

Odchod do nebe v Rapture byl, z veliké částinahrazený rychle rostoucí novou nadějí,že Křesťanství je předurčeno převzít vládu nad světem a založit Boží království. Pozornost se odvrátila od  získávání duší pro občanství v nebi, kpolitické a sociální akci zamířené na"vyčistění" společnosti. Zřídka kdy uslyšíte dnes kázání o novém světě, který přichází...Pozornost je soustředěná na "dosáhnutí úspěchu" ve světě, který existuje. Jen kdybychom měli dostatečněmohutný pochod na Washington a měli dostatek hlasů pro naše"křesťanské" kandidáty, potom bychom byli schopní vytvořit světkterý je krásným, morálním bezpečným a uspokojujícím  "křesťanským"místem pro naše vnuky a pravnuky!

Lidi,toto je velmi atraktivní scenário! Prohlášení jako toto od George Granta zní logicky a jeextrémně výmluvné: "Jsem zklamanýpesimistickou mentalitou, že cílem a smyslem světové historie je zatlačit Církev do kouta a teprve - těsně před okamžikem našeho zničení - nás Bůh vytrhnedo nebeské říše a řekne: Tak dobře, ztratili jste svět, ztratilijste vaší kulturu, vaše děti, vaše školy. Ztratili jste nenarozenéděti, Jižní Afriku, ztratili jste všechno, mojí dobří a věrníslužebníci". Prostě mně to nesedí! Reconstructionisté tvrdí, že tonení ten jediný pohled na to, jak by Církev měla operovat vesvětě! (George Grant, "Dominion Theology")....

COPAK SE STALO S NEBEM?

Očekávání brzkého návratu Pána, které bylotak viditelné v sedmdesátých letech navrcholu popularity Hal Lindseyovy "The Great  Late Planet Earth", téměř z Církve zmizelo. Dnes už jenzřídka kdy uslyšíte příznivý poukaz naRapture z kazatelen. A hymny, které kdysivyjadřovaly touhu Křesťanů po nebi, se hrají tak nejvýše na pohřbech!Rozvinulo se překvapující a rostoucí nepřátelství vůči  nadšenému očekávání Kristova návratu, kterétak převládalo v ranné Církvi. Kyvadlodoby směřuje k odmítnutí nejenompřed-trib, ale také před-milenium Rapture! Reconstructionisté dostávají větší a větší jistotu na konečném vítězství jejichpozice. Gary North předkládápřesvědčující důkazy tohoto trendu a píše: "Ano, "National Affairs Briefing Conference", která byla vzáří 1980 v Dallasu, přilákala nejméně15 tisíc Fundamentalistů, včetně několika tisíc pastorů ke shromáždění, které povzbuzovalo Křesťany, aby se zapojili do politického života.Hovořil jsem na konferenci a byl jsemnadšeně přijat. Reverend Rushdoony (spoluzakladatel Reconstructionismu s Northem) byl pozvaným řečníkem, ale nemohlse pro nedostatek času dostavit...Výraz"Rapture" byl použit pouze jednou - a pouze jediný mluvčí - BaileySmith, nově zvolená hlava "Southern Baptist Convention", připomněl Kristův imminentnínávrat a prohlásil, že nesouhlasí strendem konference.

Pat Robertson, hlava "ChristianBroadcasting Network", připomnělposluchačům slova Genese 1:26-28, kde se volá po uplatnění dominia, po podřízení si země... Dokonce použilfráze  "Křesťanskárekonstrukce"... Ve zkratce: "Podstatný posun v aplikované teologii (i když ne vpřed-mileniální eschatologii*), seukazuje mezi Americkými "hlasitějšími" fundamentalisty.  Představuje druh teologické schizofrenie,ale zároveň vítané  nesnáze"(Kenneth J.Gentry,Jr. "The Greatness of the Great  Commission",1981). (Pozn. překl.:*Eschatologie je část teologie,  která sezajímá o poslední skutečnosti jako smrt, soud, nebe,  peklo)..

Trend,který Gary North rozpoznal a identifikoval v jeho  prvnímstadiu, se význačně zrychlil. Mohli bychom se zmínit osoučasném boji, který se odehrává v Southern Baptist Church. Je  to zdalekanejvětší protestantská denominace a ztrácí členy ve velikémpočtu ve prospěch denominací, které popírají Rapture, dále upírajínárodu Israel jeho místo v biblickém proroctví a kteří věří,že "elitní" skupina těch, kteří "překonají" se brzy prokážetělesnou nesmrtelností bez vzkříšení a bez Druhého Příchodu, apřevezme vládu nad světem pro Krista. Potom se vrátí On. Ne aby sivzal svou Nevěstu domů do nebe, jak učí Bible, ale aby vládnul nadKrálovstvím, které "Nevěsta" pro Něj na zemi připravila. Jeden zvůdců tohoto hnutí píše: "Můžete studovat knihy o odchodu do nebe vtak zvané Rapture, pakliže vás to vzrušuje. My chceme studovat  Bibli,abychom se naučili jak žít, milovat a jak přinést nebe dolů nazemi"..(David Ebaugh, "Monarch", 1986).

Má vůbec cenu o tom diskutovat? Nakonec - cona tom záleží, kdy se Kristus vrátí, akdy bude Království ustaveno? Má eschatologický spor vůbec nějakou důležitost? Částečnou odpovědí by mohl být poukaz na skutečnost, že proroctví "posledních dnů" je subjekt,který zabírá kolem jedné čtvrtiny Bible!!!! Jak si může někdodovolit navrhnout, že by Boží Duch přikládal takovou  důležitostněčemu, na čem - ve finální analýze - vlastně vůbec nezáleží?Když zvážíme množství pozorností a důrazů, které tomuto námětupřikládá Bible - Boží Slovo - potom to musí být důležité i pronás, a my musíme vědět proč to pro nás důležité je!

Jeden z důvodů této důležitosti by měl býtzcela zřejmý. Pavel říká, že Kristusvytrhne svou nevěstu ze země, aby se s ní setkal někde v prostoru - "a tak už provždy, zůstaneme sPánem" (1 Tesalonským 4:17).Následně ti, kteří očekávají setkání s Kristem zde na zemi - "Krista" který přijde aby převzal od nichKrálovství,  budou podvedeni. Ve skutečnosti je zcela možné, že celou tudobu  "rekonstrukce" připravovali Království pro Antikrista! Přesto všechno, učení že my musímeovládnout svět a zřídit Království pro Krista, je tím nejrychleji rostoucím hnutím v církvích naší doby.

MĚNÍCÍ SE POSTOJ K ISRAELI.

Jednouz klíčových doktrín tohoto hnutí je tvrzení, že Církev jenyní "Israelem", dědičkou všech příslibů a že národ Israel byl odBoha oddělený a nemá žádné místo ve scénáriu proroctví. Tento novýtrend zaměření se na pozemské dědictví, vystavil naději na odchoddo nebe skrze Rapture, sarkastickému výsměchu. Zároveň způsobildrastickou změnu v postoji a ve zmenšené podpoře Israele. Je toobrat o 180 stupňů, obrat který je alarmující pro ten malý národ.Bill Hamon napsal velmi populární knihu "Eternal Church", kdetvrdí, že Církev je nyní Israelem a že Křesťané zřizují Boží Království.Hamon píše, že "Rhema Bible Training Center" Kenneth  Hagina,používá tuto knihu jako učebnici a že tato byla shledána  jako"cenný a nenahraditelný nástroj" následujícími autoritami:  KennethCopeland, Earl Paulk, Jerry Savelle, Gary Greenwald, John  Gimenez,Ken Sumrall... a mnozí další Letniční a Charismatičtí  vůdcové.(Cited in:"Report From Concerned Christians", 1988).

 Na svém proslovu v Edmondu blízko OklahomaCity, 11 dubna  1988, Rick Godwin, dlouhodobý spolupracovník James Robinsona,  populárního řečníka v křesťanských médiíchpřednesl typickou anti  Israelskourétoriku, která je tak typická v charismatických  kruzích: "Oni (národIsrael), nejsou vyvolení, oni jsou prokletí!  Nejsou požehnaní, jsouprokletí! ...Ano, slyšíte Jerry Falwella a jiné říkat, že Amerika jeveliká, protože Amerika požehnala Israeli. Jistě, požehnala. Kterému Israeli?Israeli - Církvi! To je  BožíIsrael - ne ten stroužek česneku u Středozemního Moře!! (Rick  Godwin, Sunday evening sermon at MetroChurch , Edmond, Oklahoma).

EarlPaulk kritizuje národ Israel a ty kteří mu pomáhají, tímto finálním odsouzením: "Přišla chvíle abychom poznali, žeduch  antikrista již ve světě pracuje skrze tak zvané Svatým Duchem  naplněnéučitele, kteří tvrdí, že žehnáte-li Israeli (národu), Bůh  požehná vám"... Toto není pouze otevřeně podvodné - ale není to vůbecčást Nového Zákona!"(Earl Paulk, "The Handwriting On The  Wall").

Proud změn probíhá jak ve světě, tak i vKřesťanství. V kritické době která ležípřed námi, by mohly evangelické kongregace utrpět rozdělení kvůli Rapture a kvůli vztahu k Israeli podobné tomu, co prožila Katolická církevnásledkem Reformace. Ani bypříliš nepřekvapilo, kdyby za účelem "jednoty" se větší část Protestantismupohnula blíže k ekumenickému spojení s Katolicismem, kterýje tradičně antisemitský a který odmítl Rapture už někdy před 1600lety! Některé z důvodů, proč se to mohlo stát, a pravděpodobné následky, se objasní na dalších stránkách.

BYL BY KRISTŮV NÁVRAT NYNÍNEVHODNÝ?

Musíme být opatrní, abychom v zápalu pro"změnit svět pro Krista", setak silně neoddávali tomuto pozemskému cíli, který by se mohl táhnout do nekonečna tak, že bychom ztratili visinebe.  Není možné být zcela věrný totalitě toho co učí Bible a přitom být uvázanýna zem, když Bible říká, že máme být připraveni odejít  každýmokamžikem.... Je důvod k obavám že Rekonstruktionisté,  Coalition on Revival a právě tak dalšíkingdom/dominion zastánci  propagujífalešný koncept našich povinností zde na zemi - koncept proti kterému se musíme bránit, abychomnajednou nepostřehnutelně  neupadli dopostoje "Velkého Inquisitora" Dostojevského! Pro něj, Kristův návrat na zem představoval nechtěnýzásah do povolání Křesťanstva. Nechaluvrhnout Krista do vězení, kde Ho navštěvuje, aby si postěžoval: "Není zapotřebí abys nyní přišel. Nesmíš se plést do našich věcí - alespoň ne teď...kdyžjsi odcházel, svěřil jsi nám nějakýúkol ...Ty jsi slíbil! Ty jsi to zavedl Tvým Slovem... Ty jsi nám dal právo svazovat a rozpouštět a nyní nám nám to přece nemůžeš vzít! Proč jsi přišel? Abys nám překážel?"

Všichni lidé mají pokušení být na tomto světěvíce doma, než by měli být. Křesťanénejsou vůči tomu nikterak imunní a když podlehnou, mají tendenci si podletoho vykládat Bibli. Rekonstrukcionisté jsou zářivým příkladem: Kristův návrat před tím, než převezmou vládu nad světem, by nevyhovoval jak jim, tak i dalším v kingdom/dominion hnutí i zestejných důvodů, jako kdysi nevyhovovalVelkému Inquisitorovi.

Naší nadějí není převzít moc nad světem, alebýt vytržen z tohoto světa naším Pánem,účastnit se - jako Jeho nevěsta svatební večeře - vrátit se s Ním dolů na zem jako část Jeho armády k záchraně Israele, zničit Jeho nepřátele abýt částí Jeho tisícileté vlády.... Apřesto velmi často ti, kteří tvrdí že v to věří, drží tuto víru pouze teoreticky, zatím co jejich skutky to popírají. Naše srdce by měla být ve stálémočekávání - a radosti z očekávání -Jeho Rapture,

Nebe není tolik jako "místo někde",jako bytí s Kristem, ať už On je právěkdekoliv ve vesmíru, protože my budeme v Jeho blízkosti. Nebe není tolik jako "místo", jako je stavemprožívání nebeské existence, která jemimo naše chápání. V našich transformovanýchtělech, které budou jako Jeho tělo, budeme sdílet  Jeho vzkříšený život a vládnout s Ním po tisíc let. Potomzačne  věčnost, ve které budeme Kristapoznávat více a více... Jeho lásku, milost, laskavost. Jakmile tato vise zakotví v našich srdcích, co jiného by mohlo uchvátit naše srdce?

Část problému skingdom/dominion/rekonstruktion hnutí je pochybená myšlenka, že smrtelný člověk je schopný vykonat to, co jenom nesmrtelný Člověk, náš vzkříšený Pán amy - jako vzkříšené  nesmrtelné bytostimohou vykonat! My se nehodláme spokojit s čímkoliv menším, než je plnost, kterou slíbil On! Sláva, kterou On nabízí je světelná léta za agendou CORpokřesťanštění a převzetí tohoto světav našich tělech slabosti a nedokonalosti... Můžeme přijít o to nejlepší, když odmítneme brát vážně to, co Biblejasně učí a tím, že nebudeme stát pevněna správné doktríně. Dále můžeme ztratit naší odměnu tím, že se budeme snažit žít v naší vlastní síle, místo abychom nechali Jeho, aby žilskrze nás. Ta radost a sláva, které Onpro nás naplánoval a výhled na vytržení každým okamžikem, je víc než dost aby nás to inspirovalo žít vítězný křesťanský život v podávání svědectví oJežíši Kristu....

Je velmi ironické že možnost Rapture, kteráby měla přinášet veliké uspokojení amír, zapříčinila zároveň tak velikou kontroverzi. Ovšem, my si nemůžeme dovolit - ani ve jménu"jednoty"  ani kvůli vyhnutíse kontroverzi - opustit naději, kterou dostáváme z veršů jako těchto: "Pohleďte,ukáži vám tajemství: Všichni nezemřeme ale všichni budeme proměněni -naráz, v okamžiku při zvuku poslední polnice. Zazní trubka amrtví vstanou nezničitelní a my budeme proměněni (všichni, mrtvíživí v jednom okamžiku).  Neboť toto zničitelné tělo musí si oblécinezničitelnost a toto smrtelné si musí na sebe vzítnesmrtelnost. 1 Korint. 15:51-53....

SámPán sestoupí z nebe za zvolání, za hlasu archanděla a Boží trubkya mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my, živí, budeme spolus nimi uchváceni do prostoru k setkání s Pánem. Potom už vždy budemes Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte..

 1 Tesalonským 4:16-18.

Co zdržuje Krista v nebi?

Navzdory jeho důležitosti v životě i doktríněprvních Křesťanů, Druhý Příchod JežíšeKrista se stává stále víc a víc vzdálenou budoucí událostí, která představuje jen nepatrný zájem dnešního  průměrného Křesťana. Kromě toho, mnohýupřímný Křesťan, pro kterého byla kdysiRapture tou "šťastnou nadějí" dnes argumentuje, že jakýkoliv důraz na Rapture by odvrátil našípozornost od sociální a politické akce,na které máme dnes být plně soustředěni! Jejich naděje na nebe dostala až druhé místo po novém přesvědčení,že první odpovědností Křesťana jevylepšit tento svět - což někdy  znamenáse spojit s bezbožnými ke konání dobrých věcí pro dobro celého lidstva.... Každopádně je křesťanskýsmysl pro povinnost spravedlně pohnuttakovými apely na jeho svědomí, jako je tento, přicházející od Roberta Granta, vedoucího křesťanského politického aktivisty:

"Konečnou odpovědnost za zničenímorálních hodnot Ameriky, podle méhosoudu, položí jednou Bůh přede dveře amerických kostelů. Bibličtí Křesťané jasně opustili bojiště adovolili aby zlo zvítězilo bez boje.Evangelíci velmi často musí dohánět Katolíky, Mormony a jiné aktivisty soustředěné na lidské hodnoty". (RobertG.  Grant, "American FreedomCoalition", 1988).

Takovéto prohlášení, i když možná v soběnějakou pravdu má, vyzdvihuje pároprávněných otázek. Kdy vůbec rannáCírkev vešla na sociálně/politické "bojiště",o kterém Grant prohlašuje že moderní jej opustila? Když se nato podíváme podrobněji, vidíme, že nikdy na takové"bojiště" nevstoupila! Byla ranná Církev tedy odpovědná zaširoko rozšířenou nemorálnost a modlářství, které přežívaly i přeshrdinné snahy evangelizovat římský svět? Bylo to proto že  Církevzklamala ve svém poslání, že Křesťané - po tisících - byli  hnánido arén jako potrava pro dravá zvířata a přibíjeni na kříže?

JE KŘESŤANSTVÍ ODPOVĚDNÉ ZACELOSVĚTOVÉ ZLO?

 Kolik viny za to, co vychází jasně ze zlýchsrdcí bezbožných lidí lze položit naKřesťany, proto že se nestali "solí a světlem" světa (ať už to znamená cokoliv)? Přesně: Jaká je povinnost  Křesťanstvía individuálních Křesťanů kromě žít křesťanským životem avěrně vyhlašovat evangelium světu?

 Nezdá se být podivným názor, že Křesťanémohou být viněni za špatný stav světaale nevěřící je zobrazovaný jako někdo, kdo by hrozně rád uposlechl Boha, jenkdyby ta zpráva mu byla  naservírovaná tím "správnýmzpůsobem?" Literatura COR prohlašuje: "Svět je v zoufalém stavu azápadní civilizace visí na vlásku, protože Církev nesplnila Bohem nařízenouroli vůdce na Zemi  a neukázala lidstvu, jak Bůh chce, abytento svět fungoval na  základě biblických principů azákonů".. (From the brochure for "Southern California Regional Seminar of the Coalition onRevival",  April 1987, speaker JayGrimstead).

COR Manifest je předkládán jako urgentníprotože "Miliony duší a přežitícivilizace je v sázce" (A Manifesto For Christian  Church. Declaration And Covenant, July 41986 - COR California).... "Jevinou Církve, že nemorálnost je tak rozšířená v americké společnosti, že dolar je slabý a že hrozíválka na Středním Východu. My bychom, pravděpodobně mohli zabránitpříchodu Doby Strastí, nástupu Antikrista aArmageddonu! A pakliže tyto události přijdou, bude to vinaKřesťanstva....

Rekonstruktionista George Grant píše:"Státem podporovaný despotismus,který pohlcuje naše tak tvrdě vybojované svobody by nebyl možný, kdyby byli Křesťané neopustili doktrínu vládyJežíše Krista. Kdyby jsme se nepustiliJeho teokracie, hrůzy moderní  Amerikyby nikdy nevznikly (George Grant, "The Changing of the  Guard: Biblical Principles for PoliticalAction", 1987)... Grant nepoukazuje pouze na Kristovu vládu nad Jeho Církví a individuálními Křesťany, ale vyžaduje odCírkve vládu nad  společností v celku, azahrnuje do toho i nevěřící!

Takovýto pohled má určitý vliv na naší pýchu.I když nás obviňuje na jedné straně znedbalosti, na druhé nám připisuje schopnost vyřešit problémy tohoto světa! Ovšem, podíváme-li se na to blíže, tak uvidíme, že není ani jeden biblický verš či slovo, kteréby tvrdilo, že "Západní civilizace visí na vlásku", protože  Církevnebyla schopná zachránit svět tím, že by ukázala bezbožným jak jemožné získat požehnání a prosperitu od Boha, skrze poslušnostíJeho biblických principů!!! Svět je po krk ve zmatcích anesnázích proto, že lidské srdce, které žije v rebelii proti svémuStvořiteli, je "zrádné nade všechno a zoufale zlé"(Jeremiáš  17:9) a drtivá většina lidstva se odmítá obrátit!

 Jak H.Wayne House a Thomas Ice námpřipomínají: První kapitola Římanůmučí, že úroveň společnosti klesá proto, že lidé  jsou hříšníci, kteří prokazují svou vzpouru proti Bohu tím,že vytváří bezbožnou kulturu aspolečnost. Není to proto, že se Křesťanénestali činnými v politice.. (Wayne House and Thomas  Ice,"Dominion Theology, Blessing OrCurse? An Analysis Of Reconstructionism" 1988).

Aténským Řekům řekl Pavel na Aeropagu, že"Bůh přikazuje lidem všude aby seobrátili". To samé platí i podnes. Proč se máme obrátit? Abychom zachránili ekonomii tohoto světa, přinesli finanční stabilitu a mír mezi národy? NE! Ale proto, že Bůh "určil  den,ve kterém bude soudit svět spravedlivým soudem skrze jednoho, kteréhoustanovil. Všem o tom podal důkaz tím, že ho vzkřísil" (Skutky 17:30-31). Navrhnout, že Velké Poslání (Skutky1:8, Matouš  28:19-20) přikazuje Křesťanům aby vyvedli svět z jehosociálních, ekonomických, ekologických a politických problémů, korumpuje apřekrucuje evangelium Ježíše Krista, dává lidstvu omluvu pro jeho  rebelii,nabízí mu falešnou diagnózu a navrhuje nesprávné řešení!

Bůh si vychovává a disciplinuje své lidi -jak Israel, tak i Církev - v této době,ale v žádném případě neopravuje či nevylepšujesvět! K tomu přijde čas v Době Strastí, když je Církev už v nebi. Je proto velkým omylem učit, žefunkce Křesťanstva je opravovat avylepšovat sekulární společnost. Bible tento pohled nijak nepodporuje!

Proroci Starého Zákona směle pokárali králeza jejich hříchy, ale jejich výtky bylytéměř vždy, zamířené na krále Israele. Když se jednalo o hlavy druhých národů, bylo to pro jejich vzpouru proti  Bohu a nespravedlnému zacházení s Bohemvyvoleným lidem. Jan Křtitel pokáralHeroda Antipu za to, že si vzal k sobě ženu svého nevlastního bratra Filipa. Zatím co Herodové byli vlastně rodpřímo vládnoucí nad Židy, oni sami Židynebyli (Josephus Flavius píše, že byliEdomité). Je možné, že Jan Křtitel,který byl uvězněný a později popravený Herodem pro svépokárání - je možné že si  zbytečně zkrátil svůj život a službuIsraeli tím, že se zamířil na nesprávný cíl ??

KRISTŮV PŘÍKLAD.

JežíšKristus nikdy nezamířil svou opravnou činnost na vládní osoby- ať už herodiánské nebo římské. Když Mu Farizeové řekli, že Ho Herod chce zabít, Ježíš nepoužil tutopříležitost, aby poukázal na Herodovušpatnost. Prostě projevil své pohrdání nad Herodem tím, že odmítl projevit jakýkoliv strach z jehomoci: "Jděte a řekněte télišce: "Pohleď, vyháním démony a uzdravuji dnes a zítra. Třetího dnedokonám". (Lukáš 13:31-33). Pokud víme, toto byla jediná Ježíšova zmínka o Herodově existenci až dochvíle, kdy před ním stál zcela bezeslova....

Nadruhé straně Ježíš velmi ostře a často káral izraelské náboženskéautority. Jistě, On také káral prosté lidi pro jejich hříchy, ale činil tak mnohem soucitněji.Podle zkušeností z Bible se zdá, že bydnešní křesťanští vedoucí měli veřejně pokárat ty vedoucí osoby ve vládě, které se prohlašují za Křesťany. Na příklad  president Reagan, který seprohlásil za znovu zrozeného Křesťana, by měl být požádán, aby seveřejně vzdal své účasti na astrologii a okultismu, a vedl národ kobrácení se od tak rozšířené nekřesťanské činnosti. (vysvětlení vknize D.Hunt a T.A. McMahon:  "America:TheSorcerers°s New Apprentice" 1988). Čistéživoty individuálních Křesťanů a křesťanských autorit by měly stát jako příkladpro svět - ne jako model, který mohou následovat, ale jako něco,co je usvědčí z jejich hříchů a zavede je ke kříži Ježíš Krista.

Zvyšujícíse politická a sociální aktivita dnešních církví vypadáparadoxně - když ne pokrytecky, když si uvědomíme nedbalost vdoktrinální čistotě. Neochota jejich vedoucích zapojit se do nutnéhoprocesu opravování jeden druhého jen povzbuzuje rostoucí  pohrdánípravdou.. Výsledná slepota je viditelná ve skutečnosti že ikdyž na jedné straně vedou boj proti pornografii, potratům a homosexualitě,mnoho křesťanských špiček dává svá požehnání stejnému zlu a ještěvíce svůdným prvkům humanistické psychologie, kteréinfikují církve! Ve svém nadšení pro selektivní vnucování biblickýchpravidel a nařízení venkovnímu světu, církve zanedbávají tujedinou jistou základnu pro morálku - oddanost k zdravé teologii  - atím zajišťují svou vlastní korupci.. Vzdálili jsme se od  příkladuJežíše Krista a - vlastně zcela obrátili směr cesty.  Historickémlčení o zlu Caesarů, zkažené a opresivní římské okupaci Palestinyje v ostrém kontrastu k Jeho stálé a ostré kritice  náboženskýchvůdců Israele.

Jak Pavel, který svědčil pod přísahou svouposlušnost římským  zákonům: ("nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonuŽidů, ani proti chrámu, ani proti císaři" Skutky 25:8), tak i Petrvyzval Křesťany "cizince apoutníky" na tomto světě, aby se poddali vládcům a modlili se za ně a tak dávali dobrý příklad (Římanům  13:10, 1 Petr 2:11-20). Poslušnost, čistý apříkladný život, sebe obětování, láskupro svého bližního jako pro sebe, prohlašování evangelia Ježíše Krista, používání meče Božího Slova a modlitba  - to jsou zbraně transformace, kterými máKřesťan mířit na svět!

DEJ CÍSAŘI....A BOHU.

 Je možné, že někteří čtenáři budou zklamáni,ale je mimo  dosah této knihy jednat vhloubce o otázkách sociálně-politické zaangažovanosti Křesťana. Ve skutečnosti, i když tento subjekt  zaujímá v dnešní době velmi důležité místo,Bible sama jen velmi  zřídka kdyoslovuje tyto otázky. Tento fakt sám o sobě by naznačoval, že nynější důležitost přikládaná křesťanské činnosti v protestech a politice je daleko odbiblické rovnováhy a může vést církvedo nebezpečných vod....

"Dejcísaři, co je císařovo, a Bohu, co patří Bohu", je asi  nejblíže, jak se náš Pán přiblížil kpoliticko-sociálním "povinnostem" Křesťana v tomto nynějším zlém světě. Ježíš naznačuje, že obě sféry, jak Boží, tak icísařova existují - ale jsou oddělené atak vyžadují oddělené povinnosti. Ani nám nedává  nijaké detailní vysvětlení, tím méně nějaký všeobecný plán pro  křesťanské sociální a politické akce. Je tosice svádivé - ale ne příliš moudré,jít za hranice Bible v diskusi na toto téma....

Jeden z důvodů, proč náš Pán nám nedal žádnáspecifická přikázání či návod je ten,že On dobře věděl o diverzitě politických systémů, kterým budou Křesťané všech věků čelit. A to zřejmě dává otazník k problému údajnýchsociálních a politických povinnostechKřesťana. Zatím co je možné protestovat veřejně proti nemorálnostem a třeba špatné vládě v USA, není to možné v jiných zemích. Jistě,všechno je možné! Křesťané v Číně mohou zorganizovat  protestní pochod - který bude velmi krátký avšichni skončí ve vězení, když ne hůře.Než takový protest provedou, Křesťané by se měli zeptat sama sebe, zda by pravděpodobný výsledek protestu ospravedlnil jakékoliv ztráty na životech.

Je možné, že tento hypotetický příklad by násměl zavést zamyšlení nad dočasnými atrvalými výsledky protestů a politické činnosti ve Spojených Státech, hlavně za posledních osm let, které vyvolaly takové naděje! Stály výsledky za tu námahu, nebo jsme ztratili smysl prorovnováhu a perspektivu? V Jeho "dej císaři...a  dejBohu..." Ježíš zřejmě ponechává každému Křesťanu vlastní  rozhodnutí,co se týče sociální a politické aktivity. Ovšem, ať už jerozhodnuto jakkoliv, věčná budoucnost duší musí mít každopádně přednostpřed dočasným stavem jejich těl! Věčnost musí mít vždy prvnímísto při rozhodování o využití našeho času a našich zdrojů!!

Náš přirozený soucit a snaha něco vylepšit vtomto padlém světě nás může vést kakcím, které se zdají být užitečné v daném okamžiku, ale ve skutečnostinejsou příliš moudré pro dobu delší - a speciálně ne prověčnost! Je důležité nejít za Písmo a rozeznávat důležitérozdíly!

 1) Každý jednotlivý Křesťan má prokazovatštědrost  a laskavost každému člověku,jehož život a okolnosti může ovlivnit.  
2) Ale v celé Bibli není učení, které by - ať už přímo činepřímo naznačovalo, že se mámepokoušet ovlivnit vládní politiku a praxi.  Skutečnost, že Ježíšpřikazoval a také vykonával to první, a nikdy  nedoporučoval či sám seangažoval v tom druhém, by mělo ovlivňovat naše rozhodování v tomtosměru!... Není naším úmyslem vybírat z Bible pouze to, co lze najít pouze mikroskopem, ale jednat s tím, co je na jejích stránkách zcela jasné. Jistě nikdo nepopře, že hlavnídůraz v Novém Zákoně je na nebe. Dále není možno popřít, že  tatovise je už povětšinou ztracená v dnešních evangelických kostelích...Účelem této knihy je znovu obnovit tuto visi. Pakliže shledáte, že nejedná v hloubce se sociálnímia politickými problémy které vám jsoudrahé, potom tu stejnou stížnost musíte podat na samého Krista, na ty, kteří Nový Zákon psali a na BožíhoDucha, který je inspiroval!

Těm, kteří si přejí jít více do hloubky toho,do čeho my nemůžeme zabíhat,doporučujeme knihu "Kingdoms In Conflict" od Charlese Colsona. Ale i když bude všechnořečeno a uděláno - ani Colson přes jehodokonalou diskusi na toto téma - nemá všechny odpovědi. A tak by to mělo být,pakliže je věrný Slovu v jednání o těchto složitých problémech na které nemámedefinitivní závěry. Ale  co Colsonukazuje zcela jasně je skutečnost, že Ježíš přikázal svým následovníkům "hledat nejprve BožíKrálovství". Vyzval je, aby hledali Boží vládu nad svými životy...Křesťanův cíl není vládnout  nad světem, ale být ovládán Bohem. (CharlesColson, "Kingdoms In Conflict", 1987).

NÁMITKY PROTI IMMINENTNÍ RAPTURE.

Colson varuje proti "stále trvajícímupokušení nastolit Královstvípolitickými prostředky". Dodává:"..a přesto je to pokušení, kterému církve běžně podlehly a jeto jistě jedno z největších pokušenínaší doby"... Jak už jsme poznamenali, stále zvyšující se počet upřímných Křesťanů se snaží o zavedení  Království - v nepřítomnosti Krále - protožese domnívají že On se nemůže vrátit,dokud Křesťanství nedosáhne svého "cíle". V této falešné iluzi leží skutečné nebezpečí, jehožrealita motivovala  napsání této knihy.

Pochopitelně takové učení představujefrontální útok na  imminentní Rapture!Dát si podmínky pro Kristův návrat (a to takové, jejichž splnění je nejvýše nepravděpodobné), odstraňuje  jakoukoliv možnost imminence Rapture a tímokrádá Církev o svůj očistný vliv, okterém jsme se již zmínili. A pakližese Colson nemýlí, potom ti kteří přijmuli "kingdom/dominion" učení,byli svedeni tím největším pokušením doby - pokušení, které přináší nebezpečí,pakliže už opravdu jsme v posledních dnech před Rapture apřed příchodem Antikrista...

Existují Křesťané, kteří sice nejdou takdaleko aby si představovali že mohoupřivodit Království před příchodem Krista, ale jsou sváděni hesly jako "Pomozte nám změnit svět proKrista!" Většina Křesťanů se aninezastaví, aby se zeptali, co tato fráze znamená, ale mají nějakou mlhavou představu, že skrze jejich dobrý vliv udělají Křesťané tento svět lepším proživot všech. Tento cíl je občas prezentovaný,jako by byl částí "Velkého Poslání", které nám říká abychom učili evangelium a dělali nové učedníky...

Další předpokládají, že svět bude změněnskrze celosvětové "oživení".Co se tohoto "oživení" týče, je nám stále tvrzeno vůdci charismatického hnutí, že: a) "jsme užna samém počátku oživení",  2) jižjsme uprostřed tohoto "oživení". Všichni bychom rádi věřili, že jsme schopní "obrátit svět proKrista", ale sám Ježíš řekl svým učedníkům jako odpověď na přímou otázku, "že jen málo lidíbude reagovat na Jeho dar (Matouš7:13-14, Lukáš 13:23-28). Bude velmi obtížné prohlásit tento výrok za "negativní" či"pesimistický",  jelikož homáme přímo z Kristových rtů... Taková, emociálně nabitá prohlášení mohou znamenat mnoho v některýchkruzích, ale nemohou popřít skutečnost,že náš Pán věděl o čem hovoří!

Zatím, co se nám nemusí líbit sociální apolitické závěry tohoto pohledu, nelzeuniknout skutečnosti, že Křesťané prvního století se nikdy nezaobírali marnou a nebiblickou nadějí"změnit  svět pro Krista",nebo dokonce "převzít svět pro Krista", ať už  jsou tyto názory jakkoliv inspirující vdnešní době. Naopak, první  Křesťanébyli rozhodnuti získat množství jednotlivců pro život mimo tentosvět, pro občanství v nebi a podařilo se jim obrátit kolem desetiprocent obyvatelů Římského Impéria (zdaleka ne celý svět!) v  tomto procesu. Nebebylo jak ta Veliká Naděje, kterou Kristus zanechal u svých učedníků aintegrální část evangelia, které učila ranná Církev... Vlastněve skutečnosti samým srdcem evangelia je Kristovo volání"následuj mně!", které znamená volbu mezi touto Zemía nebem, kam On odešel a do kterého nás vede!!

Další běžnou námitkou je názor, že pakližeočekáváme Krista každým okamžikem abynás odvedl domů, nebudeme připraveni na pronásledování Doby Strastí, pakliže je od Církve očekáváno je prožít. Tento argument je prokázán neplatnýmuž tím, že ranná Církev, která bezjakýchkoliv pochyb v takovém očekávání žila, prošla strašnou perzekucí... Ve skutečnosti první Křesťané se vyhýbali sociálně/politickému aktivismu apřesto se připravovali na pronásledování, protože věřilito, co jim Kristus řekl: "že z tohoto světa nejsou právě tak, jako Onnebyl z tohoto světa..  A protože patřili k Němu, svět se k nimbude chovat stejně, jako se  choval k Němu. Spíše se zdá, že nikdonebude méně připravený pro Dobu Strastínež ten, kdo se marně domnívá, že Křesťané se stanou  populárními vůdci nové společnosti tohoto světa!

 Další namítají, že očekávání Kristovaimminentního návratu bude brzditevangelizaci a tím naplnění "Velkého Poslání". Ve skutečnosti Církev prvního století, pro kterou naděje v Jeho návrat  bylanejskutečnější, je až dodnes tím nejlepším příkladem evangelistickéhonadšení! Rychle, beze strachu, tváří tvář pohanské a fanatickéopozici první Křesťané rozšířili zprávu Kristova  evangelia skrze tehdejšísvět. Není přece větší motivace pro evangelizaci světa a proztracené aby se spasili než imminentní  příchod Božího Syna...

MŮŽE KRISTUS PŘIJÍT POUZE PROSPOJENOU A DOSPĚLOU CÍRKEV?

Dnešní pohyb kyvadla od víry v bezprostředníKristův návrat  byl doprovázenpřesvědčením, že tato událost je odvislá od vývoje  Křesťanství na vyšší standard spirituální dokonalosti. Jeden z  nejnebezpečnějších omylů,který vychází z tohoto pohledu je přesvědčení, že Křesťanství musí dosáhnoutvyššího stavu celosvětového sjednocení, než se bude moci Kristus vrátit!

Earl Paulk, velmi plodný autor, je jedním zezastánců této teorie. Píše:"Křesťané musí znát realitu Ježíšovy modlitby v Janu 17. A kde je jednota Křesťanstva dnes? Musímedojít k nějakému  pocitu jednoty vKristu tak, že On se vrátí pro své sjednocené tělo. (Earl Paulk, Thy Kingdom Come", 1987). Jsem si jistý, žeOn se nemůže vrátit, dokud Jeho Církevnebude spojená ve spirituální  jednotěvíry (1 Tesalonským 5:4). Pro koho by si jinak přišel jako pro svou nevěstu? Pro Baptisty? ProMetodisty? Pro Pentecostální?  (EarlPaulk, "That the World May Know", 1987).

Jeden marně hledá logiku v takovém argumentu.Zřejmě denominační  "jmenovky"v nebi neexistují. Ale ta skutečnost, že se nazývali Baptisté, Metodisté, Presbyteriáni, Katolíci - či jakékoliv jinéz mnoha názvů - přece nezabránilo žádnémuz nich aby se nedostal do nebe kdyžzemřeli během posledních 1900 let. Slib: "odejít z tohoto  těla a být doma s Kristem" nebylzrušený proto, že Křesťané patřili  krůzným denominacím! A tento rozdíl jistě nezabrání pravým  Křesťanům, veslavném setkání s Pánem prostoru...

Navzdory tomu všemu nám velmi lichotímyšlenka, že se od nás  očekává vykonatněco velikého, speciálního, co by přivedlo Krista  zpět, obzvláště když "to něco" by znamenalo"obnovit" apoštoly  a prorokyspolu se zázraky a mocí dobře známou Církvi z knihy Skutků.. Toto svádivé a pokoušející učení vyšlo v létech1948-50 z Pentecostálního"Latter Rain" hnutí, které začalo v Kanadě a rozšířilo se po Spojených Státech.Tato "restaurační" naděje silně ovlivnila dnešní charismatické "oživení", které se přelilopřes všechny denominační hranice adostalo se i do Katolické církve....

V obhajobě "Latter Rain" hnutí,Earl Paulk nám praví: Dokud se Eliášůvduch nevrátí do Církve, Ježíš se nemůže vrátit.... Ježíš se nemůže vrátit, dokud nebude opět zřízenapoštolský úřad. Dnes jsme v obdobíproroků ...ale apoštolská doba není daleko. Boží Církev musí být dospělá... (Earl Paulk,"Held In Heaven,Until..  God's Strategy For PlanetEarth", 1985). Jeho mladší bratr  aspolupracovník Don, píše: Zaujímáme ortodoxní pohled na Kristův návrat. My věříme že se vrátí. On aleprohlásil, že se vrátí pro vyspělouNevěstu, svou Církev, která je připravena Jej přijmout"..

Kristus byl daleko od ustanovení podmínek prosvůj návrat, naopak - naznačuje, že sipřijde pro "spící" Církev. V podobenství o deseti pannách, spalo nejenom pět pošetilých, ale i těchpět  moudrých... Spíše, než aby prohlásilže počká, dokud Jeho Nevěsta nebudepřipravená, Kristus varoval učedníky, že přijde v době, kdy Ho nebudou očekávat (Matouš 24:44, Lukáš12:40). Jistě, každý Křesťan by mělusilovat o osobní svatost a pracovat na oživení své církve, je strašným omylemsi představovat že Kristus je nějakým  rukojmím naší neschopnostizřídit nebe na zemi!

PROJEVENÍ SE BOŽÍCH SYNŮ.

Z hnutí "Latter Rain" vyšla odnož,která se pojmenovala "ProjeveníBoží Synové" (Manifested Sons of God). Přesto že byla ostře kritizována už od samého počátkuPentecostalními skupinami jako například "Assemblies of God" (Richard M. Riss, "Latter Rain, The Latter Rain Movement of 1948",1987) a zůstala na fanatickém okrajiPentecostalismu, učení "Manifested Sons" mělo důležitý formativní vliv na charismatické hnutí.Tento vliv, po období spánku, serapidně rozrůstá a vrůstá do hlavních denominací....

A jako ve většině případů hereze či kultu,základem tohoto hnutí je"znásilněný" výklad verše Bible, vytrženého z kontextu: "Vždyťcelé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů".(Římanům 8:19). Podle "visí" a "proroctví" během"oživení" v letech 1948-50,toto "zjevení Božích synů" má být splněno elitní skupinou "přemožitelů"(overcomers).

Bezvzkříšení a ještě před návratem Ježíše Krista, tito super-Křesťané- jak se učí - prokáží tělesnou nesmrtelnost skrze  jejichvíru a svatost. (George Hawtin in an editorial in "The  Sharon Star", 1949). Tito, kteří jsou odolní vůči smrti a nemocem, dobudou svět a založí Božíkrálovství. Jenom pak se může Kristus vrátit - ne, abyuchvátil svou Církev do nebes, ale aby vládnul nad zemskýmkrálovstvím, které pro Něj "přemožitelé" připravili...

Toto učení má v sobě extrémně vážné následky:Ten pravý Kristus, jak Bible jasněučí, vytrhne Křesťany ze Země v Rapture, "aby se s Ním setkali vprostoru" (1 Tesalonským 4:17), najejich  cestě do nebe. Ale učení, o kterém se zmiňujeme, připravuje velmi podvedenélidi na setkání s "Kristem" zde na zemi. "Kristus", který  jenevezme do nebe, ale který přichází, aby vládnul nad královstvím,které založili v Jeho jménu. To může být pouze Antikrist!Dále nemůžeme nevidět, že toto "království" vzniklo společnousnahou Křesťanů a ne-Křesťanů, kteří se spojili v sociálnía politické akci pro zlepšení této planety.

I když Reconstructionisté odmítli hlavní částučení  "Manifested Sons ofGod", přesto přijímají podobný výklad Římanům  8:19. Presbyteriánský pastor KennethJ. Gentry, Jr. prohlašuje  v "Journal of ChristianReconstruction": "Celé stvoření očekává zbožnouvládu "Nových Stvoření Božích Svatých (new creation saints  of God). (Kenneth L. Gentry, Jr, "TheGreatness of the Great Commission", 1981).

Gentry pokračuje v tvrzení, že toto se musístát před  příchodem Krista. Totoučení o "dominion teology" je základem pro COR "Manifesto for the Christian Church" a ukazujeznačný vliv na  COR některýchReconstructionistických a "Manifested Sons" učení. Zřejmě aniž by si uvědomili tento vliv,velké množství evangelických autorit sespojilo s COR. Tento překvapující vývoj dodal důvěryhodnosti pochybným názorům Reconstructionistu a Manifested Sons a způsobil větší rozšířeníjejich učení mezi  církve, než by bývalojinak možné...

Přestože nejsou ani Pentecostální anicharismatičtí, Reconstructionisté stakovými skupinami spolupracují, protože charismatická televize i rádio zaopatřuje efektivní prostředky k propagaci jejich učení. Gary North zcelaotevřeně přiznává, že používá charismatikyk těmto cílům. (Gary North, "Christian Reconstruction", 1988). Na druhé straně charismatikové jsouzřejmě spokojení, protožeReconstructionisté jim dodávají intelektuální a akademickou důvěryhodnost, která se tak zoufale nedostává charismatickému hnutí od samého počátku...

Vzdělanost Reconstructionistů přispěla kchybějící apologetice a teologickézákladně, a tak vydatně podpořila dnešní oživení "Manifested Sons". A tato zvláštní doktrína se nedábrát na lehkou váhu, protože ovlivnilavíce či méně ty charismatické vůdce, kteří kontrolují většinu křesťanské televize v USA. Gary North je přesvědčen, že "charismatickételekomunikace ve spojení sReconstructionisty, změní celý americký náboženský život..

Gary North pokračuje: "Holy rollers" (přátelská přezdívka charismatiků pro jejich "mobilitu"[zvedání rukou a točení se dokola]během bohoslužeb. (Holy = svatý, roller = váleček), se už tolik "nerolují" ale vysílají více, než by někdo byl tušilpřed deseti lety. Technologický zázrak je s námi a Pentecostální z něj majíužitek". (Gary North, "The Three Legs of Christian  Reconstruction's Stool", 1984).

Vzrůstající spojení mezi charismatiky aReconstruktionisty zapříčinil obavymezi kritiky že Pentecostální "pěchota" se vyzbrojila polním dělostřelectvem Reconstruktionistů. Ano,obavy jsou na místě. Toto spojenípředstavuje největší přeskupení vhistorii amerického Protestantismu. (Gary North,  "Reconstructionist Renewal And Charismatic Renewal").

CO ZNAMENÁ "OBNOVENÍ VŠECHVĚCÍ"?

Charismaticko/Reconstructionická nová aliancezískává stále  větší a větší souhlas prodva názory: 1) Církev musí dosáhnout "super-spiritualitu" a 2) Církev musí "znovu-obnovení"jak Bohu,  tak i člověku všechno, cobylo ztraceno Adamovým Pádem.. "Bůh čeká, až dokončíme Jeho plán", prohlašuje Earl Paulk. "Bůh nemůženic  dělat, dokud my nesplníme náš úkolna Zemi. (Paulk, "Held"). Když odpovídá kritikům jeho učení, jak se může taková "obnova" uskutečnit ještě před Kristovým Návratem, Earl Paulk píše: "Rád  bych slyšel vaše vysvětlení toho, co Bibleříká, že Krista drží v nebi (Skutky3:20-21). Něco se musí před Jeho návratem odehrát". I když souhlasím s tím, že mnoho znamenípoukazuje na Jeho brzký příchod, ještěse musí ledacos stát, než On se vrátí".

Jezcela nepochopitelné, jak falešný výklad jednoho verše, může býtnejen všeobecně přijímán ale stát se základnou pro celé hnutí!  Oblíbené "průkazné" verše na kteréPaulk poukazuje jsou: "a přijde časHospodina, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil. On  zůstanev nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věkůmluvil ústy svých svatých proroků"..(Skutky 3:20-21).

Typicky špatný výklad těchto veršů se objevilv článku "Christian Life".Byl to komentář na Skutky 3:20-21: "Petr řekl, že Mesiáš Ježíš Kristus se nemůže vrátit, dokudse neuskuteční obnova"  (MaxwellWhyte, "Search for the New Testament Church", 1984)...  Právě naopak, Petr ukazuje tři faktory,které odporují dnešní "restaurační" doktríně. Za prvé je zcela zřejmé, že fráze"časy (ne  čas!) obnovy všechvěcí" neznamená, že obnova všech věcí už nastala, ale že "časy", ve kterých se obnova uskuteční, jižpřišly. Petr netvrdí, že "nebemusí přijmout Ježíše dokud nenastane "obnova všech věcí" ale "do doby, než přijde čas, kdy se tostane. "Revised  StandardVersion" to podává:.. "do času pro zřízení všeho, o čem Bůh mluvil" (until the time forestablishing all that God spoke). "New English Bible" říká:"až přijde čas univerzálníobnovy", (until  the time ofuniversal restoration comes)...

Za druhé: Skutečnost, že Kristus zůstává vnebi až do času obnovení poukazuje nato, že opustí nebe speciálně proto, aby tuto restauraci v určený čas vykonal. Tím je jasné, že Kristus se nebude vracet proto, že celou obnovu už vykonalaCírkev, ale aby tuto sám provedl! Bude to přítomnost Páně(Skutky 3:19), která uskuteční "restauraci všech věcí". Atak Kristus se nebude vracet na Zem  proto, že jsou všechny věci"obnoveny", ale aby tuto obnovu sám vykonal...

Petr jasně poukazuje na mnohé verše Písma -jako Zachariáš, kapitoly 12-14, kterépředpovídají náhlou a mocnou intervenci Ježíše Krista na Zemi, aby "obnovil všechny věci". Toto není něco, co mohou udělat Křesťané, ale pouze Kristus!A přesto Earl Paulk nadšeně píše:"Jaká výzva! Největší úloha, kterou kdy lidstvo dostalo, byla zřídit Království Boží na zemi! (Earl Paulk,"Thrust  in the Sickle andReap", 1984). Idea, že by člověkmohl uskutečnit Boží Království na Zemi je sice velmiatraktivní, ale není ani logická, ani biblická!

RESTAURACE PLATÍ PRO ISRAEL, NE PROCÍRKEV.

Za třetí je právě tak zřejmé, že Petr, podinspirací Božího Ducha, neměl na mysliCírkev ale Israel. Jeho posluchači bylo shromáždění nábožných Židů; a ta restaurace, o které se zmiňuje byla to, co Bůh již dávno slíbil Israeliskrze své proroky. Petr oslovil ten denvzrušený dav a námětem byla ta stejná otázka, která žila stále v jejich mysli. Byla to stejná otázka, kterouučedníci položili Ježíši po Jehovzkříšení: "Pane, obnovíš nyní království Israel?" (Skutky 1:6). Zde byla ta veliká naděje Božíhovyvoleného lidu: Obnovení Davidovakrálovství s Mesiášem vládnoucím z Davidova trůnu nad celým světem - něco, co bylo opakovatelně prorokováno  židovskými proroky.... Nakonec i andělGabriel, když oznamuje Marii příchodJežíše, potvrzuje tyto staré předpovědi: "On (Ježíš) bude veliký a bude zván Synem Nejvyššího; a Bůh mu dá Davidův trůn a On  budevládnout nad domem Jakuba navždy a Jeho království nebude konec".Lukáš1:32-33).

Znovu obnovení království Israele, které jimPetr připomněl: "Bůh mluvil ústy svých svatých proroků, od počátku světa" Skutky  3-21 byl subjekt, nebližší a nejdražší všemtěm zbožným Židům, kteří bylishromážděni v Chrámu pro bohoslužbu. Petrovokázání nemělo přece nic do činění s obnovou moci Církve dvacátého století, naúroveň moci Církve století prvního, nebo s obnovením čistoty KristovyNevěsty!!! Takové téma je kontextu zcela cizí a nedávalo byvůbec žádný smysl posluchačstvu, které oslovil Petr v Jerusalémě  tenden!!!

 Petrem inspirované kázání je také důkazem, žeBůh neměl na mysli odvrhnout Israel aniv AD 70, ani nikdy potom! A přesto Earl Paulk kritizuje ty, kteří "pokračují ve svých sympatiích vůči Israeli, jako k Bohem vyvolenémunárodu" (Paulk, "Held"). Jak už jsme poznamenali dříve, učení, že dnešní Církev je Israel, vyvolený národ na místě národa Israele, který Bůhzavrhnul, protože odmítli  Krista....Právě naopak! Všechny sliby, které Bůh - skrze hebrejské proroky Israeli dal, musí být a také budousplněny!  "Obnova všech věcí"se týká speciálně Abrahámových potomků, potom co se vrátili do své země v "posledních dnech"... Kromě toho Kristus sám zasáhne z nebe aby touskutečnil. A v tom čase Israel  pozná apřijme Toho, který byl ukřižovaný a vstal z mrtvých,  kterého tak dlouho odmítali. V ten den bude celý Israelspasený  (Zachariáš 12:10 - 13-1 -Římanům 11:26).

MUSÍ BÝT CÍRKEV OČIŠTĚNÁ ABY SEKRISTUS MOHL VRÁTIT?

 Šíří se další, zcela nebiblické učení o tom,že Církev nejenom že musí být dospělá,vítězná nad smrtí a nemocí, ale také musí být očištěná a beze skvrny, než se bude moci Kristus vrátit.  V klasicky falešné aplikaci Bible, za hnutí"Manifested Sons", píše Maxwell Whyte:

"Obnovená Církev - Nevěsta Kristova, Mubude představena jako nádherná Církevbez poskvrny a vrásky či něčeho podobného, ale svatá a neposkvrněná". Nevěsta musí být dokonalá, bezjakékoliv  spirituální nebo fyzickénemoci, až si pro ní Ženich přijde.. (Whyte, "Christian Life").... Proč musí Církev na Zemi v době  Kristova příchodu dosáhnoutspirituální dokonalosti, aby mohla  zasednout ke Svatební Hostině spolu smiliony Křesťanů, kteří byli  během staletí vzati do nebe, aniž by něčehopodobného dosáhli?

A přesto se toto falešné učení šíří a okrádámnoho Křesťanů o naději Kristovabezprostředního návratu! Jsou tací,kteří učí, že "částečná Rapture" se bude týkat pouze "očištěnéhozbytku". Toto je opětneracionální právě tak jako nebiblické, protože všichni  Křesťané kteří zemřou, jsou okamžitě v nebi("mimo tělo, doma s Kristem",2 Korint. 5:8), pokud se "znovu narodili". Proč by  Křesťané, žijící v době Rapture, nebylivpuštěni do nebe pro nedostatek dokonalosti, který nezabránilmilionům druhých, kteří zemřeli před nimi?

Na podporu tohoto pohledu se poukazujevětšinou (kromě  Efezským 5:27 nesprávněcitovaného Whytem) na toto:"..a Jehožena se připravila; a bylo jí dáno, aby si oblekla zářivě čistý kment;  tímkmentem jsou spravedlivé skutky svatých". (Apokalypsa 19:7-8).  To, očem se zde mluví je celá Církev - Církev, která je v nebi  kompletnía je představená Kristu "bez poskvrny či vrásky". Jan  přecenemluví o nepatrné části Církve, která bude na Zemi v době  Rapture!A proto: Ať už je to konečné zdokonalení Církve uděláno jakkoliv,musí to být záležitost Křesťanů ze všech věků - něco, co sezřejmě nestalo individuálně zde na zemi.

 I když každý opravdový Křesťan touží podosažení takového stavu, nenípožadováno od těch, kteří budou žít na Zemi v době Rapture, očistit se a obléci si bílá roucha pro odchod vRapture o nic víc než od těch, kteří uždo nebe odešli.. A proto tento "čistýkment" se dá obléci pouze v nebi. : Neboť my všichni se musíme objevit před Soudnou StolicíKristovou" 2 Korint.5:10, kde On bude jednat individuálně s každým z nás. Oheň Boží očisty vyzkouší dílo každého Křesťana (1Korint.3:13), nečistota shoří a Onnás oblékne do dokonalé čistoty pro Svatební hostinu.

Falešné učení o tom, že Církev musí býtočištěna zde na Zemi, aby byla vhodnápro nebe - i když ne tak heretické -obsahuje v sobě určité podobnosti skatolickou doktrínou o očistci. Tato doktrína vyžaduje, aby každý jednotlivec byl očištěný skrze utrpení za hříchy spáchané na zemi. Jakékoliv"očistění" zbývá ve chvíli smrti, musí být vykonáno v místě zvaném "očistec" aby dušedostala  povolení ke vstupu do nebe. Obě učení činí naději na nebe tak vzdálenoua obtížně dostižitelnou, že přestává být motivační silou tak,jako byla pro první Křesťany...

ZTRÁCEJÍCÍ SE NADĚJE NA NEBE.

Zatím co diskuse o dalších aspektech doktrínyo očistci bude  v pozdější kapitole, jevhodné aby si každý uvědomil, že rozvoj tohoto učení zastínilo naději na nebe.

Jistě, Katolíci v nebe věří, ale málokterý - pokud vůbec nějaký - očekává žepřijde do nebe ihned po smrti! Namísto toho je tu chmurná naděje očistce. Téměřkaždý Katolík přizná, že jeho velikou nadějí je probudit se po smrti vočistci. Alespoň unikl peklu a - jednou z očistce do nebe propuštěnbude...

Nejenomže přízrak očistce vypadá tak veliký, že naděje na nebemusí být odložena do velmi daleké budoucnosti, ale zároveň ničíbiblické učení o Rapture. Pakliže nemůžeme po smrti odejít do nebe,protože musíme projít utrpením očistce, potom nikdo z nás  nemůžeodejít do nebe bez toho že by musel projít smrtí jak Ježíš  slíbila Pavel později objasnil. Naděje, že budeme "vytrženi...a setkámese s Pánem v prostoru" a verše Písma, které to slibují,  muselybýt potlačeny. Následně: Pojem Rapture je mezi Katolíky zcelaneznámý až po dnes a její důležitost je (a někdy i Rapture sama)popírána mezi Protestanty v zájmu atraktivní vidině  ekumenickéhose sblížení s Římem.

Zároveňje nutné odmítnout setkání a spojení všech mrtvých vjejich transformovaných tělech v jednom nádherném vzkříšení. Ti, kteříjsou v očistci, mají různé stupně viny a tím, pochopitelně různéčasové délky, které jsou potřebné pro jejich "očištění".  Z tohodůvodu nemohou být transformováni a vzati do nebe v jednom okamžiku!Tito budou muset být vzkříšeni individuálně po mnoha tisíciletech, jak tak každý z nich dosáhne nutného stupně  purifikace,požadované pro vstup do nebe!..

Pochopitelně my dobře víme, že Písmo nictakového neučí! Boží Slovo naopakinformuje, že vzkříšení a Rapture bude vjednom okamžiku pro všechny Křesťany! ("naráz,v okamžiku, zazní trubka a mrtví vstanou jako nesmrtelní a my (žijící)budeme proměněni" 1  Korint.15:52). Bohužel tato živá naděje začala ustupovat, když se Kristus v té "krátké chvíli", jakranná Církev očekávala. Koncem čtvrtéhostoletí doktrína Rapture se stala už neznámým pojmem..  Učenío Rapture by nepřišla vhod církvi, která žije v přepychu a je zcelazabrána v budování svého vlastního pozemského království  a mocinad lidstvem. Vidina bezprostředního návratu Ježíše Krista bybyla pro Řím tak vítaná, jako pro "Velkého Inquisitora" Dostojevského!

Po dlouhá staletí zůstala Rapture zapomenutoudoktrínou jak tak Římský Katolicismusovládal svět - doktrínu, kterou seani Lutherovi ani Kalvínovi nepodařilo přivést zpět! Tato naděje -ve  větším rozsahu nebyla oživená až do počátku 1800. Proč tomu tak  bylo,je nesmírně důležité pro nás pochopit, chceme-li inteligentně  abiblicky konfrontovat příbuzné problémy, kterým stojí před námí  dnes.

Máme bohaté dědictví z minulosti, o kterémvětšina Křesťanů nic neví! Neznalost historie Křesťanství násponechává bezbranné vůči dnešním omylům, které téměř vždymají své kořeny v minulých důležitých událostech. A tak abychomlépe porozuměli jak a proč se  naděje v nebe ztratila, jak potom bylaznovu objevená - a osvětlit rostoucí kontroverzi kolem Rapture adalších otázek kolem, musíme se vrátit na krátkou "exkurzi" dominulosti. Věříme, že tento  "výlet" bude - i pro ty, kteřísnad považují historii Církve za nudnou záležitost - velmi informativní,napínavé a inspirující  poznání...

Přinést nebe dolů na Zem.

Takdaleko, jak jim jejich svědomí před Bohem dovolí, mají  Křesťanépovinnost spolupracovat se zákonně ustavenými civilními  orgány.Mají se podřídit jejich soudům, podporovat je daněmi a dát  jimúctu, respekt (Římanům 13), a modlitse za ty, kteří mají  autoritu, "aby mohli vést klidný životve zbožnosti  a poctivosti"(1 Timoteovi 2:2. To všechno první Křesťané činili, a to nejvzdálenější najejich mysli by byla ambice převzít otěže vlády a pokřesťanštitsvět! Jejich nejvroucnější snahou bylo přivést co nejvícejednotlivců k Ježíši Kristu. V té stejné době se za vládce modlili a byli mu podřízeni -dokud vláda nezasahovala do  jejichuctívání Krista a rozšiřování evangelia... Ale navzdory  jejich poslušnosti, bylo na ně pohlíženo spodezřením a nenávistí, dávali je dovězení a zabíjeli je...

Jeužitečné si uvědomit, že první Křesťané nebyli v Římském Impériupronásledováni proto že věřili v Ježíše Krista, ale proto žebyli příliš "úzkoprsí a dogmatičtí" než aby zahrnuli i pohanská božstvado své víry! V tomto ohledu, měla pluralistická společnost jejich doby, mnoho společného se společnostínaší, která povětšině  říká: "Každýz nás má svou vlastní cestu, a ty všechny vedou do  stejného místa"... Tak vypadá všeobecný názor nanáboženství...  Výlučnost křesťanského učení se svým tvrzením, že Ježíš je tím jedinýmSpasitelem a jedinou cestou do nebe a že všichni ostatní "bohové"jsou falešní bohové, byla velmi otravná a znechucující pro velkomyslnéŘímany. Oni byli ochotni rozšířit jejich uctívání pro každéhonového "boha" a nechápali že Křesťané nejsou ochotni učinit  totéž!

 Nebylo tudíž překvapující, že pověrčivíŘímané měli tendenci připisovatjakoukoliv kalamitu nové sektě Křesťanů. Předpokládali, že "ateismus" Křesťanství vzbudilhněv jejich bohů tím, že odmítli uctívat i ostatní bohy. Ve třetím století si stěžuje Tertulián na  tendenci vinit a pronásledovat Křesťany zakaždou přírodní katastrofu: "Kdyžse Tiber vzedme až po okraj, když se Nil nevyleje do polí, když se obloha nepohne, když je hlad a když je mor, okamžitě slyšíme pokřik: Hoďte Křesťanylvům!"...

Setníkův syn, a úspěšný římský právník,konvert od stoicismu ke Křesťanství,Tertulián byl jedním z prvních prominentní obránců  a teologů Křesťanství. Když poukazoval na ohromný rozdílmezi  křesťanským způsobem života a tím,který propagoval stát, obhajoval nadřazenost Křesťanství. Vtěchto dnech neměl nikdo pochyby o tom, že Křesťanstvíreprezentuje světový názor a způsob života zcela odlišný,než jakákoliv jiná filozofie nebo náboženství! S Křesťany se proto zacházelo jako s cizinci vnepřátelské společnosti.