Probrali jsme - a doufám, že jsme si také dokázali - první dva sloupy křesťanského života: Cestu a Způsob. Tím třetím sloupem je Jistota. Dalo by se to také říci: Kdo? Jak? Na jak dlouho? Zde se dostáváme k tomu poslednímu - a já si velmi dobře uvědomuji - tomu nejkontraversálnějšímu sloupu křesťanské víry! Vím už dopředu všechny ty verše, které na mně budou létat ze všech stran. Znám je všechny a postupně se na ně podíváme. Ale tento sloup je tak strašně důležitý, že jsem ochotný se postavit i svým křesťanským přátelům, v poctivé diskusi na tento námět! Bez tohoto sloupu nebudete mít ten hojný život, jak jej Kristus nabízí v Janovi deset deset. Čeština je zde velmi ubohá a chudá. Nevyjadřuje ani trochu to řecké "perissos", které znamená "superhojně, nadměrně, více než hojně. Ani takto to nemohu přesně vyjádřit... Ale dovolte mi, abych začal jedním prohlášením, ze kterého nikdy neslevím...: Spása, kterou nabízí Otec Ježíše Krista je spása věčná!!! Laskavě si uvědomte hned na začátku, že toto je jediná spása, kterou Bůh, skrze Krista nabízí! Jiná spása není! A nyní do toho! Vím velmi dobře, co učí římsko-katolický katechismus - měl jsem jej ve škole. Malý příklad: Římský císař Konstantin Veliký prohlásil křesťanství za státní náboženství v roce 313. Ale pokřtít se nechal až na smrtelné posteli v roce 337! Proč? No protože katolická církev učí, že člověk může svou spásu ztratit, císař počkal se křtem, o kterém byl přesvědčený že ho zbaví hříchů, až na den své smrti! To se stává vždy, když lidé neznají Slovo Boží a věří co jim říká člověk!! Chudák Konstantin - i když Veliký, měl velmi malou víru ve slova Krista: "Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život. Nezahynou na věky a nikdo mi je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni - nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky". Jiný případ: Za 1078 let později, stojí u dřevěné hranice za městem Kostnice člověk. Je mu asi 46 let a má být upálený za živa pro to, že tvrdil "Sola Scriptura", že "pouze Bible" je tou jedinou pravdou. Naposledy k němu přijde církevní hodnostář: "Jene, odvolej, zachráníš si život". Jan si musel být velmi jistý svou spásou, když šel raději na tu strašnou smrt, než aby se zřekl pravdy! Ano, jaký rozdíl! Možná, že si vzpomněl na Kristova slova: "Kdo ztratí svůj život pro mne, získá jej".. Ale každopádně musel mít jistotu spásy!! V tomto ohledu, celá ta krvežíznivá smečka, která stála kolem něj, nesahala Janovi ani po kotníky! Naším předmětem je věčné zabezpečení a jistota. Mezi věčným zabezpečením a jistotou je sice rozdíl, ale jsou to jenom dvě strany jednoho předmětu. Věčné zabezpečení je to objektivní, které závisí na někom, kdo je mimo člověka - ten vnější obal, chceš-li. Nezávisí na ničem, co je uvnitř člověka. Jistota je to subjektivní, je závislá na člověku. Teď prosím pozor: Věčné zabezpečení není ani pocit, ani zážitek ani prožitek. Jistota, na druhé straně zážitkem, pocitem definitivně je. Věčné zabezpečení, věčnost spásy, patří do teologie - jistota do psychologie. Další prohlášení: Každý skutečný křesťan je zabezpečený navždy, ale je zcela možné, aby křesťan byl zabezpečený navždy, to znamená spasený - a při tom neměl jistotu, že spaseným je. Dovolte abych řekl svůj názor na tuto situaci. Takový křesťan je úplná anomálie, je nepřirozeným křesťanem! Při tom všem, však spaseným křesťanem je! Ale Bůh si přeje, abychom tuto jistotu měli! Nakonec, kdyby si takoví křesťané uvědomili, že to nejsou oni, na kterých závisí zabezpečení jejich postavení k Bohu, ale že je to Bůh sám, který nás - řekl bych - "podrží" do doby, než se dostaneme domů, usínali by jistě klidněji. A přece stačí si přečíst pár veršů z Bible! Třeba Pavel:"Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčený, že On má moc ochránit to, co jsem Mu svěřil do onoho dne. Český překlad 2 Timotea kapitola 1, verš 12 je v ekumenickém vydání úplným opakem od řečtiny a i od Bible Kralické! Pozor na to! Ve skutečnosti není rozdílu mezi spásou a věčným zabezpečením křesťana, jak jsem už popsal dříve. Jediná spása, kterou Bůh nabízí, přichází v krabici věčného zabezpečení! Tím chci říci, že jediný život, který Bůh dává těm, kteří přijmou Jeho Syna, je život věčný!! Povšimněte si toho, prosím! Je to tak jednoduché - a při tom tak důležité! Jan 3:36: Kdo věří v Syna, má život. Jaký život že to má? Věčný, že ano? Tak tedy: Kdyby křesťan tento život za deset let ztratil - potom to nemohl být věčný život, že? Pak to byl život desetiletý! Něco jako životní pojistka na deset let! A tak, když mi řekneš, že znáš někoho, kdo zdánlivě hořel pro Krista deset let a dnes se k Němu otočil zády a žije pro svět - potom tě odkáži na První dopis Janův 2:19:" Vyšli z nás ale nebyli z nás. Nezůstali s námi aby vyšlo najevo že ne všichni, kteří jsou s námi - k nám patří". To je přece tak jasné!! Případ toho chlapíka vůbec neohrozil doktrínu věčného zabezpečení, věčné spásy! Každý může znát ten křesťanský žargon natolik, aby oklamal lidi kolem sebe - a někdy i sebe! Ale Boha přece nemůžeš oklamat! Nezapomeň: Vlastnost, či hlavní povaha spásy je to, že je věčná!!! Pakliže ji za deset let ztratíš, neměl jsi Boží dar věčného života! Uhlídat ovci, aby se neztratila - není v moci ovce - ovce je hloupá jako - no ovce! Od toho je tu pastýř, aby žádnou neztratil! Chceš mi snad říci, že Ježíš o sobě prohlásí, že je dobrým pastýřem - a potom začne ztrácet jednu ovci za druhou? Pakliže jsi pochopil, že bez Boha jsi totálně ztracený hříšník a uvěřil v Ježíše Krista, jako v toho jediného Spasitele, jako tu jedinou cestu k Bohu - potom na základě tvého dobrovolného rozhodnutí, v okamžiku, kdy jsi přijmul Krista, máš Boží dar, a to je život s Kristem. Život který už nikdy nekončí. Má i další charakteristiky, ale o těch nic nevím. Už Pavel upozorňuje, že "oko lidské nevidělo a ucho neslyšelo "..a tak dále v Prvním dopise do Korintu kapitola druhá, verš devátý. Takže já jsem schopen mluvit pouze o kvalitě délkové - ale už vůbec ne o obsahu tohoto věčného života! Na to nestačím........ Jistě ten druhý život také nikdy nekončí, pokud se dá nazvat životem - myslím tím tu věčnou existenci v odloučení od Boha, od světla, od lásky... Ten, který věří v Syna má, má, má - už teď - věčný život. A zase: Nechoďte na mně s protesty - já jsem to neřekl - já to jen čtu!! Jaký že to má život? Věčný! Jak vidíte, není ani trochu rozdílu mezi věčným zabezpečením a spásou! Proč? Protože, jak už jsem to řekl dříve - jedinou spásu, kterou má Bůh na skladě - je věčná!! ... Kristus věděl - vždyť je Bohem - že si budou lidé vymýšlet všelijaké překážky, výmluvy, těžkosti - někdy mi připadají tito pochybovační křesťané jako průvod masochistů, kteří se úmyslně bičují nejistotami, pochybami, starostmi. Na tom ovšem vydělají lékárny, které mají větší odbyt na aspiriny a prášky pro spaní... A protože Kristus, jako Bůh to věděl předem, odkázal nám verše jistoty. Jeden z nich je v té Božské modlitbě v Janově sedmnácté kapitole. Cituji: "A život věčný spočívá v tom, že poznají Tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista".. Jaký že to dostaneš život, když poznáš Boha-Otce a Boha-Syna? Lidičky, pakliže nejste, jako křesťané, zabezpečeni na věky, už zde na této Zemi - potom ta fráze věčného zabezpečení nic neznamená! Jsem si vědom toho, že po tomto světě běhá mnoho lidí - mám na mysli Křesťany, kteří se domnívají: Za a: Nikdy na tomto světě nemůžeš pozitivně vědět že spasený jsi! Za B) a že - i když spasený jsi - (jak to můžeš vědět - když se to podle nich vědět nedá - to mi uniká) ale i když spasený jsi, tuto spásu - ten věčný život můžeš podle nich ztratit, skrze určité hříchy! Je téměř nemožné, tyto lidi přesvědčit! Je to obdobný případ, jako ten, který jsem podal na té první kazetě - "Jediná cesta". Abyste věděli o čem mluvím povím vám jeden takový: Po skončení bohoslužeb přijde jedna starší dáma za pastorem a prohlásí:"Já nesouhlasím s tím, co jste dnes učil".. "A s čím nesouhlasíte", ptá se pastor. "S tím vaším učením - jednou spasený - navždy spasený". Ano, chápu, dovolte mi, abych vám něco přečetl z Písma" navrhnul pastor. "Ó, já vím, co mi chcete přečíst, Jana deset, dvacátý sedmý a osmý verš!" "Ano, právě to jsem chtěl přečíst. S čím tam nesouhlasíte?".. Já nesouhlasím s vaším výkladem!" "Ale já žádný výklad nedávám - já to jen čtu. Dovolte, abych to zopakoval: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou. A já jim dávám věčný život - nikdy nezahynou a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je mocnější než všichni. Nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jeden a ten samý". V obou případech jsou tyto ovce v rukou Boha, chápeš? (To "ten samý" není v textu Bible, když se ale podíváš na Jana 14:9, pak to tam logicky patří!).... Dáma odpoví: Ano, ale já tomu nevěřím, jak to čtete". Na to už se dá těžko odpovědět, ale náš pastor byl vytrvalý a pokračoval: "Dám vám příklad. Dejme tomu, že by vám Bůh dal život a zaručil jej na deset let. Byla by jste si jistá životem po celých deset let?" "Jistě", deset let bych si byla jistá svým životem" odvětí dáma. "Kdyby vám Bůh dal životní záruku na třicet let, byla by jste si jistá po celých třicet let?" "Jistě že bych byla" "Na padesát?" "Samozřejmě také". "Ale On tam říká, že to není na třicet či padesát let - ale na věčnost!" "Já nesouhlasím s tím, jak to vykládáte", odvětila žena velmi rozhodně. A zde si vám přátelé dovolím nabídnout jedno poznání, ke kterému jsem za ta léta došel: Lidé - všeobecně - přijmou určitá fakta za pravdu pouze v tom případě, že tato fakta souhlasí s tím, co oni už věří!!.... V takovém případě mi vždy přijde na mysl jedna perlička, kterou jsem někde četl. Není striktně křesťanská - ale na druhé straně není nutně nekřesťanská! Cituji: S pohledu na fakt, že Bůh omezil lidskou inteligenci, se zdá být ne-fair, že také neomezil jeho pitomost! Ale pojďme dál... Pochopte, přátelé, že žádná stvořená bytost - a pak už zbývá jenom Bůh - se nemůže k těm ovcím seriózně dostat, pokud to Bůh nedovolí! A když to dovolí - co slibuje? "Bůh je věrný - nedopustí abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, ale se zkouškou, vám zároveň připraví i východisko, abyste mohli obstát". V osmé kapitole dopisu do Říma Pavel píše pár veršů, které, aniž bych si dovolil změnit smysl, dám do běžné řeči: Lidi, o kterých Bůh dopředu věděl, že přijmou Krista, ty už - také předem určil aby jednou byli jako Kristus. Jsou to verše 29 a 30. Věříte, že Ježíš Kristus zemřel za vaše hříchy - za vaší špínu? Potom spadáte do této kategorie a patříte k Jeho ovcím, které Mu nikdo z ruky nevyrve - protože není nikoho mocnějšího, nežli je On!! Kdyby jste mohli ztratit spásu - potom by bylo chytré, podívat se po tom, který vám ji vzal - ten by byl mocnější nežli náš Bůh!!! Jednou jedna starší dáma diskutuje o jistotě Křesťana v kroužku lidí, a pronese ta slova že "Nikdo je nemůže vyrvat z mé ruky". Ozve se takový ptáček pochybáček: "Ale můžete přece z jeho prstů vyklouznout" a naznačí, že by jeden mohl sám o vlastní vůli z té ruky vyskočit. Paní odpoví:"Ale já jsem, jeden z Jeho prstů"..... Víte, toto je ten poslední argument těch, kteří se úplně vyžívají v nejistotě a také se ji snaží naočkovat druhým. Ale je to zcela legitimní námitka. Podívejme se na to. Kdyby spásu bylo možné po čase odmítnout, zamítnout - nemyslíte si, že by v Bibli o tom byla alespoň jedna jediná zmínka? To je přece velmi vážná věc. Ale nenajdete ani jednu! Zato tam najdete toto: Jsem si jist, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc - ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu - nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Ježíši Kristu"... Ovšem, vynalézavý človíček najde určitě něco, na co Bůh v tom verši zapomněl, co by nám ten Boží dar mohlo vzít. Lidi - co to znamená? To znamená, že když Bůh zde na zemi přijme hříšníka jako jsem já - vytáhne ho z hříchu, umyje (a i když ten se denně vždycky trochu zašmudlá) - bude ho učit o své veliké lásce - a provede toho človíčka skrze všechny nástrahy světa až tam, do kraje tak nádherného, že by jej nepopsala ani ta nejodvážnější fantasie! Bůh si je jistý, že tě tam dostane. Pakliže ty si jistý nejsi, potom ukazuješ, jak málo Mu věříš!!! Je to zcela jednoduchá rovnice. Bůh v dávné minulosti věděl, že sto ovcí dostane žízeň a půjde ke Kristovi, aby se napily té Jeho živé vody. Kolik ovcí Bůh povolal? Sto. Kolik těch ovcí cestou životem ochraňoval, aby se neztratily, protože ovce jsou strašně hloupé? Sto. A kolik ovcí přivede jednou domů? Devadesát devět? Nebo devadesát osm? Ne, zase sto! Vždyť už před devatenácti sty lety nám dal toto podobenství: Pastýř měl sto oveček. Jedna z nich někde zabloudila - ztratila se. A co ten Pastýř udělá? Nakonec jedna ze sta - jedno procento ztráty - to není tak špatný výsledek! S takovou ztrátou se dá existovat, ne? Začnete se sto a zůstane vám jich devadesát devět? Není to uspokojivé? Vzpomínám si na filmy Divokého Západu, když cowboyové hnali stáda na železnice. Kdyby bývali měli jedno procento ztráty, určitě by dostali přidáno! Ale co ten náš Pastýř? Jedna z jeho ovcí se vlastní vinou ztratí. Co udělá? Nechá těch devadesát devět někde schovaných, jde a hledá tak dlouho, až tu jednu hloupou, paličatou či neposlušnou - nazvi si ji jak chceš - ovci najde. Hodí si jí přes ramena a donese do bezpečí!! Lidičky - co si myslíte, že nám Bůh-Syn v této povídce chtěl říci? Nemotejme se ve slovech jako predestinace, elekce, a podobně. Je to takhle: Za Kristem přišlo sto ovcí a těch sto ovcí projde ať pohodou či nepohodou až tam, kam je on vede! Přišel jsi opravdu za Kristem? Tak se uklidni - On tě dovede domů, jako všechny před tebou! To je ta jistota! Kristus je zaměstnaný jako pastýř po téměř dva tisíce let - a ještě žádnou z těch svých ovcí neztratil! A jaké ovce vlastně jsme? Osm set let před Kristem nás popisuje Bůh skrze Izaiáše: Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou".. V okamžiku, kdy jste slyšeli evangelium Ježíše Krista a uvěřili, vzpomínáte si na to? Co udělal On? V první řadě vás ospravedlnil - což znamená, že vzal na sebe všechny vaše hříchy a to i ty budoucí, nezapomeňte na to! Někdo řekne: Ale co když se po cestě ztratím? Je velmi pravděpodobné, že se ztratíš. Otázka není, jak daleko se budeš umět ztratit - otázka je: Bude ten pastýř schopný tě opět najít? To je ta jediná otázka! Zeptám se tě: Jakého Pastýře máš? Neptám se tě jakou ovcí jsi! On už přece řekl že jsi ovce - a ovce nejsou nijak chytré - vím to dobře z vlastní zkušenosti! Kolikrát jsem se už ztratil! Ale - díky Bohu - on hledá tak dlouho, dokud tu ztracenou nepřivede domů! To nezávisí od nás - my nejsme nijak chytří - tvá bezpečnost, tvá jistota je v Jeho rukou!! Všechna chvála patří pastýři - žádná ovci!! Teď, jak už jsem podotknul - je mnoho lidí, kteří se mnou nesouhlasí, a ohání se různými verši z Bible. Budu poctivý a vezmu jeden za druhým. Tak: Matouš 24:13: "Ten, který vytrvá až do konce, ten bude spasený". Někdo může říci: Pochybuji, že jsem schopný to vydržet až do konce! To víš, že nejsi! Ale potom nebudu spasený, ne? Dovol, abych tě upozornil, že toto varování je pro Dobu Strastí, a nikoliv pro dobu naší! Každý by si měl uvědomit že Kázání na Hoře referuje k té poslední době lidské historie, jak ji známe z Apokalypsy. A jak v té době lidé vydrží? Přečti si to. Ti všichni budou označeni Božím znamením. Nevydrží proto, že jsou úžasní, silní, věrní, dokonalí, ale proto, že budou mít Boží pečeť. Nezapomeň, že všechny Biblické verše musíš postavit do kontextu, do doby, pro kterou byly napsané. Bůh ti nenařizuje nepracovat v sobotu - to je přece příkaz pro národ Israel! Bůh ti nenakazuje abys každý sedmý rok nechal svá pole ladem, abys padesátý rok vrátil původnímu majiteli všechny pozemky, které jsi nakoupil - nezakazuje ti jíst humry či vepřové! Bůh se spoléhá na to, že pochopíš, komu to, či ono říká! Na příklad První dopis Timoteovi kapitola čtvrtá, verš první se vztahuje na falešné učitele. A nezapomeň, že falešní učitelé - nebyli nikdy spasení - nikdy! Jistě, prohlašují o sobě všechno možné - ale už Ježíš učil: Podle jejich ovoce je poznáte! Další takový případ je První dopis do Korintu devět dvacet sedm. Pavel v českém překladu píše "abych neselhal". To nemá co dělat se spásou! Znamená to "aby se nestalo že by Bůh se mnou nesouhlasil! Pavel mluví o odměnách - ne spáse! Na odměny pracujeme, to jsou odměny - spása je dar, a proto zadarmo! Jiný příklad je Lukáš 11:24-26. "A konec toho člověka byl horší, než začátek. O čem je zde řeč? O čem Ježíš hovoří? Je to morální reformace! Tento člověk nikdy neprožil regeneraci! Nikdy se nestal Božím dítětem! Pouze se vyčistil, jako to dělají lidé na Nový rok! Uvědom si, že ten jakoby dům, to jeho nitro bylo prázdné! Bůh tam nebyl! A tak si lidé představují křesťanství! Jeden veliký úklid lidského nitra! Když žiješ čistý, morální život - potom jsi křesťanem! Ale nezapomeň - Satan se tam k tomu chlapíkovi nastěhoval zpět, bez jakýchkoliv potíží! Prostě: Lidé, kteří prošli vlastní morální reformací se tímto nestali křesťany! Další kategorií je na příklad Jan 15:6. Cituji: Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne. Pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. O čem se v této kapitole hovoří? No přece je jasné, že Kristus mluví o ovoci, které každý Křesťan by měl nést. Nakonec jenom podle ovoce mohou lidé poznat zda jsi, nebo nejsi spasená! Bůh to nepotřebuje - On ví všechno! Zase to nemá nic společného se spásou! Ježíš přece říká: Poznáte je podle jejich ovoce! O tom stejném píše Jakub, když popisuje víru. "Ukaž mi svou víru bez tvých skutků, a já ti ukáži mou - v mých skutcích". Prostě: Živá víra produkuje výsledky - Bůh tomu říká ovoce. Ano, Pavel píše, že můžeš ztratit - ale mluví o odměnách. Ztratíš-li odměnu, neztrácíš tím svou spásu, neztrácíš Boží dar, věčný život! Přečti si Pavla v Prvním dopise do Korintu 3:15. Pavel píše o základu, kterým je Ježíš Kristus. Až teprve když máš ten základ, můžeš na něm stavět, že? A, bohužel třeba také nestavět. Ale když máš ten základ, jsi už spasený, chápeš? Povšimni si verše 15: "Jeho dílo shoří - nemá žádné ovoce - ale on je zachráněný, protože stojí na tom základu! Ještě jeden příklad, který stojí v samostatné kategorii - všechny ostatní se dají zařadit do té či oné skupiny, které jsem uvedl. Ten poslední je v dopise Galackým 5 kapitola verš 4. Co to znamená pozbýt milosti? Pavel jim říká, že kdysi byli pod Zákonem. Nyní, v Kristu jsou na zcela jiném plateau - na jiné, vyšší rovině. To je rovina Boží milosti. Pavel ve skutečnosti říká: Byli jste spasení milostí, žijte v milosti. Když se pokusíte sejít dolů, k Zákonu, padáte z milosti znovu pod zákon! On přece neříká, že ztrácejí spásu! Pouze to žě sestupují na nižší standard života, než Bůh pro ně zamýšlel. Dovolte, abych vám řekl, že věčné zabezpečení nebo-li spása leží na něčem mnohem reálnějším, než jsou naše skutky, naše vlastní reformace, morálka, nějaký interní předvánoční úklid! Naše spása leží na slibu věčného Boha-Otce! Ukáži vám čtyři body: Za prvé: Svrchovaný Boží záměr je v Janu 3:16. "Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v Něho věří - až sem to je Jeho smlouva, Jeho jediná podmínka ..měl věčný život - to je jeho záměr. Další je v dopise Římanům 8:31. Je-li Bůh s námi - kdo je proti nám? Kdo může být proti nám tak, aby nám mohl ublížit, aby nám mohl ukrást ten Boží dar? No přece nikdo! Římanům 5:7 nám nabízí další bod: "Ještě, když jsme byli hříšní, Kristus za nás zemřel". Domníváte se, že když Bůh poslal svého Syna za ty, kteří se proti Němu vzbouřili a žili v hříchu, který On tak silně nenávidí - teď, když vám dal do srdce svého Syna, že vás nechá zahynout proto že jste slabí, hříšní, nestálí, plní pochyb? Ne On Vás už nikdy nepustí! Bůh vás miluje natolik, že obětoval svého Syna - je vůbec možné o Jeho lásce pochybovat? Předposlední bod. Pakliže stále ještě pochybujete o trvanlivosti Božího daru - bez ohledu na náš stav, sedněte si a přečtěte sedmnáctou kapitolu Jana! "Prosím za ně - neprosím za svět - ale za ty, které jsi mi dal - zachovej je v mém jménu - aby v sobě měli plnost mé radosti".. Nevěříš, že Bůh splní prosbu svého Syna-Boha? Jeho prosba je, aby nás Bůh udržel, podržel do doby, než půjdeme domů. Nevěříte, že to Bůh pro svého Syna udělá? Poslední, řekl bych zcela vyčerpávající verš je z dopisu Římanům 8:34 : Kdo je odsoudí? (myslí tím nás), když Kristus za ně zemřel? Kdysi zemřel aby nás spasil, nyní je naším advokátem, aby nás udržel.... Víte, naše jistota nespočívá pouze na tom, co udělal před tolika lety tam, na tom kopečku za Jerusalémem. On si nešel lehnout, aby si odpočnul - on nás podpírá, drží, vede tímto světem. Jaká jistota pro toho, kdo si tohle všechno uvědomuje!.... To jsem se ještě vůbec nezmínil o Božím Duchu, který nám dává sílu - vždy, když je třeba, nám "dobije ty naše baterie", učí nás, povzbuzuje nás a má nás zapečetěné neodstranitelnou pečetí, až do našeho příchodu domů! Přátelé - jste tak zabezpečení, jak jen Bůh může zabezpečit - až do dne, kdy předstoupíte před Kristovu soudnou stolici! A po té svatební večeři - co myslíte - potom už to budete moci držet sami? Teď: Vaše jistota, ten vnitřní pocit bezpečí, že vám nic nehrozí - spočívá na inteligentním, spirituálním pochopení faktů, které vás Slovo Boží učí!! Jedna věc je jistá: Jsem přesvědčený, že nemůžete mít dokonalou jistotu, pakliže neznáte Bibli! Všichni ti Křesťané, kteří mají pochybnosti o jistotě své spásy, znají málo Písmo! Chtěl bych, aby jste si přečetli dopis Koloským, kapitola druhá, verš druhý: Aby se utěšilo vaše srdce a pochopili a poznali Boží tajemství jímž je Kristus..." Podívej se, co píše Izaiáš 32:17 "Spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky".. Ta spravedlnost ovšem není naše ale Kristova, který nám jí z lásky dal. Já věřím že každý křesťan by měl být schopen - bez nějakého chlubení - říci to, co apoštol Pavel: Vím, komu jsem uvěřil a jsem přesvědčený, že On má moc ochránit to, co jsem mu svěřil až do onoho dne.... Bůh chce, Bůh si přeje, abychom skrze jistotu naší spásy, měli život plný radosti, štěstí a plný ovoce, které od nás očekává. Nakonec to je ten důvod, proč Jan napsal své evangelium. Píše: Ještě mnoho jiných znamení Ježíš udělal...tato jsou však napsaná, aby jste uvěřili, že Ježíš je Syn Boží, a tím měli život v Jeho jménu. Jan napsal své evangelium, abychom mohli být spasení, napsal svůj první dopis, abychom si mohli být jistí, abychom věděli, že věčný život máme. Bůh chce, abychom to věděli! Jsou lidé, kteří řeknou: Zdá se mi, že když prohlásím, že jsem spasený, a že to vím jistě, projevuji nedostatek skromnosti. Příteli, pakliže řeknu že vím, že spasený jsem, a že je to spása věčná, pouze projevuji víru v Boží Slovo - nic víc! "Kdo má Syna, má život.." Přátelé, věříte Bohu? On říká, žekdyž máte Jeho Syna, máte život. Věříte jeho Synu? Pakliže ano, potom máte věčný život! Na jakém podkladu? Na vašich pocitech? Na vašem nějakém vnitřním prožitku? Ne! Já, osobně mám pouze jediný podklad, a tím je Slovo Boží... Prokazujete Bohu čest, věříte-li Mu. Urážíte Ho, pakliže Mu nevěříte. Jestliže nemáš tu jistotu, zamysli se nad tím, co jsem ti dnes řekl a poctivě si zkontroluj všechny ty příklady. Slibuji ti, že se to vyplatí mnohonásobně!.... Já osobně vím, komu jsem uvěřil... Konec. 1993 -Tonda.... |
Antonín Uhlíř > Ostatní články od Tondy >