Jak užjsme se zmínili, COR obviňuje církve z toho, že jsou přílišzaměřené na nebe a na budoucí útěk z tohoto světa při Druhém Příchodu.(COR Manifesto). Jinak se o nebimluví v COR velmi málo, kromě snad "Tvá vůle jak na nebi tak"... V jasném konfliktu s tím, co C.S.Lewis považuje za základníkřesťanský postoj, Grimstead vysvětluje že COR má "nesmírnýúkol" převychovat církev od soustředění se na nebe, k zapojení se nazemi. Taková "převýchova" je nutná, protože církev užpříliš dlouho dávala důraz na to, co Pavel nazývá "nadějí, která je pro vás uložená nanebesích" Kol.1:5. David Chilton vysvětluje pozemské výhodybudování budoucnosti na zemi spíše než na nebi: "Potom co ochutnali vítězství,dnešní Křesťané mluví mnohem méně o útěku v Rapture a víceo tom, co od nás žádá Bůh v tomto životě. Dokonce už myslí nasvět který připravují pro své vnuky a na dědictví zbožnosti, kteréza sebou zanechají. (Chilton, "Paradise").
ODMÍTNUTÍ RAPTURE.
CORprestižní vliv je mocný, rostoucí a jeho Manifest tvrdí, že staví budoucístandard pro celosvětové Křesťanství... Než takový základnípostoj přijmeme, měli bychom se podívat na to, co uznávaní křesťanštíautoři říkají k subjektu nebe. Dále si musíme uvědomit, že tenhistorický pohled, který oni zastávali by musel být zamítnut veprospěch pohledu nového. C.S.Lewis považoval nebeskou orientaci jakozákladní. V jeho klasické "Mere Christianity" píše:
Nadějeje jednou z teologických ctností. To znamená že stálý pohleddopředu k věčnému světu není (jak se někteří lidé domnívají) nějaké"přání-otcem-myšlenky, nebo výraz "utečenectví", ale jedna zvěcí, která je pro Křesťana zcela přirozená... Neznamená to, že mámezanechat tento svět jak je. "Pakliže čtete historii, shledáte žeKřesťané, kteří nejvíce pro tento svět udělali byli ti, kteří myslelina ten příští nejvíce. Sami apoštolové, kteří se vydali aby transformovaliŘímské Impérium, velcí muži kteří budovali Středověk, angličtíevangelisté kteří zrušili trh s otroky, ti všichni zanechali své stopyna Zemi právě proto, že jejich mysl byla upřená nanebe"....
Zatímco Lewis se nezmiňuje specificky o Rapture, je jisté že nictak neobrátí naší mysl na nebe, jako přesvědčení, že můžeme být každýmokamžikem vytrženi z této země naším Pánem... A přesto ArthurWallis popisuje církev těch, kteří očekávají Rapture, jako "zoufaleopuštěné, obklíčené lidi, zády ke zdi, čekající na evakuaci". (RestorationMagazine May/June 1987). V tom stejnémtónu COR Manifesto kreslí karikatury těch, kteří upřímně čekají Jeho příchodjako "civějící do oblak s otevřenou pusou, ruce nehybné, čekajícína záchranu"... Stejnou řeč lze nalézt v kritice Don Paulkao těch, kteří" sedí a očekávají převratné události, které je z tétoplanety zachrání a transportují je na jiné světy"..
EarlPaulk vysvětluje, že "Kristus je v nebi uvězněný a čeká bezmocně,abychom Jej osvobodili a umožnili Mu sek nám připojit na planetě Zemi": "Právě tak ti,kteří očekávají Krista, aby vytrhnul pár lidí ze Země a tak umožnil Bohu soudit svět - čekají marně! JežíšKristus udělal vše co mohl a nyní čeká po pravici Otce až my, jakoBoží synové se budeme manifestovat a učiníme z této země Jeho podnožku.Čeká na nás, abychom Mu řekli: "Ježíši, udělali jsme ze všechkrálovství tohoto světa Království našeho Boha vládneme ařídíme Tvůj svět. "Amen, přijď Pane Ježíši"...
Paulkovovolání "přijď" není ve smyslu aby nás vzal do nebe, aleaby se usadil na Zemi a vládnul nad královstvím, které jsme my v Jehonepřítomnosti pro něj zřídili. Pro někoho otázka zda bude či nebudeRapture, je zcela bezpředmětná. Při nedávném "Trinity BroadcastingNetwork" (TBN) Paul Crouch říká:"Víte, Hal Lindsey (před-tribulačníRapture) má možná pravdu, a víte, Earl Paulk (žádná Rapture - Kristus sevrací až po tom, co Křesťané ovládli svět) také může mítpravdu". Crouch pokračuje v argumentaci, že je vlastnějedno, kdo má pravdu. Crouch je jedním z těch, kteří špatně předpokládají,že Rapture je pouhým přívěskem, bez skutečného významu. Jak už jsme ale poznamenali:Je to jeden z vrcholných aktů důležitém v Božím plánu, který dávápříležitost těm, kteří zůstanou, aby se Satanovou pomocí postavilina světě ráj, budou-li toho schopní...
Jestližebéřeme Bibli vážně, potom budeme toužit po tom, aby násKristus vytrhnul z této země, do Jeho věčné přítomnosti. Mezi mnohadůvody ten nejpádnější není ani eschatologický nebo teologický,ale je to naše láska pro Krista! Pakliže Církev je opravduJeho Nevěstou, potom by měla toužebně vyčkávat Jeho Příchoduaby ji vzal domů k Otci. Zde máme ten nejzákladnější apřece tak opomíjený aspekt nebe - že má být scénou velké svatby, kterounáš Spasitel tak dlouho očekává. Jak by se Nevěsta nemohla těšittaké?
SVATEBNÍ DEN PŘICHÁZÍ!
Zatímco někteří Křesťané se o to dohadují, není pochyb o tom,že Církev je v Písmu připodobněna ke Kristově nevěstě anakonec je nazývaná Jeho "ženou". Když Pavel vyjadřoval své obavy,aby Korintští Křesťané nebyli podvedeni Satanem, řekl: "Zasnoubiljsem vás jedinému manželu, abych vás jako čistou pannu představilKristu". 2 Korint. 11:2.. Israelbyl již ve Starém Zákonu nazvaný "nevěrnou ženou",se kterou se teprve v budoucnosti smíří - takže to nemůže být "čistápanna" o které mluví Pavel. V dopise Efezským používá Pavel vztah meziKristem a Církví, aby ukázal jak manželé a ženy se mají milovatjeden druhého:
"Manželje hlavou ženy právě tak, jako Kristus je hlavou Církve...A proto jako Církevje podřízena Kristovi, ať je žena podřízena ve všem svému manželi... Manželé,milujte své ženy tak, jako Kristus miloval svou Církev a obětovalse za ní... Z tohoto důvodu opustí muž svého otce i matku apřilne ke své ženě a budou ti dva jedno tělo... Je to veliké tajemstvíale já mluvím o Kristu a Církvi"... Efezským 5:22-33..
Kdyžzobrazoval svůj Druhý Příchod, Kristus vyprávěl několik podobenstvíkde se jednalo o svatby. Většinu názvosloví které používal,bylo přímo z židovských svatebních tradicí, které posluchačiznali. V "Christian Love Story", Zola Levit uvádí tu tradicia vysvětluje jak nádherně to zapadá do slibů, které Ježíš dalsvým učedníkům. Jak předkládal výsledky výzkumu rabínských zdrojů,Levit píše: Když se vyřídila ta záležitost (svatební smlouva a cena zaplacená za nevěstu) byla dojednána, ženich odešel. Pronesljen malou řeč ke snoubence a řekl:" Jdu a připravím pro tebemísto". Potom se vrátil domů. Vzadu otcova domu postaví místnostpro nevěstu ..ve které budou mít líbánky a kde zůstanou poněkolik dní. Na konci týdne se sejdou a mají svatební večeři. Stavbazabere větší část roku a otec ženicha ji zhodnotí. Nevěsta mápovinnost čekat a mít připravenou lampu kdyby se ženich vrátil pozdě.Ženich a jeho přátelé se vydají do noci aby nevěstu překvapili.Církev se nazývá "Nevěstou Krista" z dobrého důvodu....
Člověkhned vidí že Kristus očekával, že Jeho učedníci porozumí tomu co řekl. Jehoprohlášení:"V domě mého otce jemnoho příbytků ...Jdu abych pro vás připravil místo ...a opět se vrátím abychvás k sobě přijmul"... Jasně sezobrazoval jako Ženich a ty, kteří Mu uvěřili jako Nevěstu... "Ale ten den, ani hodinu nezná žádnýčlověk ani Syn, pouze Otec". Marek 13:32.
Nebyloto nijaké popření Jeho božství a vševědoucnosti! Opět poukázalna svatební tradice se kterými byli posluchači obeznámeni. Ženichse nemohl jen tak sebrat, přijít a vyžádat si snoubenku. Byloto na Otci, aby rozhodl kdy místnost k líbánkám bude vhodná. Teprvepotom řekne ženichovi aby si přivedl nevěstu...
Zdemáte jasný obraz před-tribulační Rapture. Těch sedm dnů líbánekje jako sedm let Doby Strastí během kterých Církev bude sKristem. Na konci těch sedmi roků přijde svatební večeře nebo recepce,o které se píše v Apokalypse 19. Samozřejmě, Nevěsta už vnebi musí být, aby se svatba mohla konat. Nemůže přece být na Zemiběhem Doby Strastí! Už dříve jsme se zmínili o její očistě abílém oblečení, což jespravedlnost svatých". Posvatební hostině už se bude nevěsta moci vrátit s Kristemna Zem, když přichází k záchraně Israele u Armageddonu.
NavzdoryApokalypse 19, Rekonstrukcionisté popírají jakoukoliv svatebníhostinu v nebi. North příznivě cituje James B. Jordanovo prohlášeníže "akt svatby mezi Bohem a Jeho Církví není nic víc a nicméně než přijímání, neboli Večeři Páně. (James B. Jordan "The Law of the Covenant, An Exposition of ofExodus 21-23). Právě tak vesvém komentáři Apokalypsy David Chilton prohlašuje, že i tato událostse odehrála v roce 70. To, co se Jan zdá uvádět jako budoucísvatbu Krista a Církve, bylo vlastně zničení Jerusaléma na tétozemi, po kteréžto události Eucharist (přijímání) na sebe přijalnový význam. Chilton píše:
"Skonečným rozvodem a zničením nevěrné ženy (Israel) vA.D.70, sňatek Církve s jejím Pánem byl pevně ustaven. Eucharist Církve(přijímání) se objevil ve svémskutečném významu jako "svatební večeře Beránka". (Chilton,"Vengeance")"...
Rekonstrukcionistéopětně oloupili církev - tentokráte o životně důležitou nadějia překroutili přitom význam eucharistu. Společné přijímání chleba avína je speciálně vyznačené jako vzpomínka na Kristovusmrt, pohřeb a vzkříšení - ne opakovaný akt naší svatby s Ním -ubohá náhražka za to co se jednou odehraje v nebi. Tím méně tomá cokoliv společného se zničením Jerusaléma! DeMar a Leithartprohlašují: "Zničením Israele, Kristus převedl požehnáníkrálovství Israel na Církev". ("Reduction). Chilton dodává: "..a to byl její (Církve)svatební den. (Vengeance)........ Navrhnout že vztah Církve ke Kristu taknějak závisí na zničení Jerusaléma - je proti jak rozumu, tak iPísmu...
OvšemKalvínista bude trvat na tom, že se nemůžeme odvolávat narozum, protože ten je totálně pokřivený a nedá se mu věřit. Toto neníjenom vyložený útěk od vysvětlování, ale je to také strategie, kteroupoužívá mnoho kultů. Jak lépe obalamutit své přívržence než jepřemluvit aby se neodvažovali myslet sami za sebe, protože jejichmyšlení vadné, falešné? A přesto Bůh říká "Pojď, projednejme to spolu"..Izaiáš1:18. Víra není intelektuálnísebevraždou ale vrcholným aktem schopnosti, kterou námBůh dal a očekává od nás, abychom ji používali..
A CO KONTRADIKCE?
Kdyžstudujeme biblické pasáže o Druhém Příchodu, vidíme, že je tammnoho kontradikcí, které se dají smířit - pouze jednou, jedinoucestou. Na příklad: Rapture, jak ji vidíme v 1 Tesal. 4, se zdábýt velmi privátní událostí, která se týká pouze Církve, neviditelnáa nepostřehnutá zbytkem světa. Jistě, svět si náhle uvědomí,že miliony lidí zmizely z této planety, ale nebudou vědět co ses nimi stalo. Ta událost se zdá být tajemstvím, které prožije pouzeCírkev.
Ovšemdalší pasáže, o kterých jsme se také zmínili, dávají jasněnajevo, že Jeho příchod bude viditelný jako záblesk na obloze a"každé oko Ho uvidí, i ti, kteříHo probodli" (zřejmá reference kZachariášovi 12:10) a všechny národysvěta budou kvůli Němu naříkat" Apokalypsa 1:7.. Jak Pavel tak i Petr nám říkají, že"Den Hospodina" (Day of the Lord), který bude uvedený Druhým Příchodem, pojednou padne na zem - bezvarování, jako zloděj během období míru a bezpečí, (2 Petr 3:10,1 Tesalon. 5:2-3), v době kdy katastrofa nebo soud se budou zdát vzdálené.
Kristuspřednesl podobný obraz když prohlásil, že Jeho Příchod bude "jako za dnů Noé-ho", v době, kdy vše poběží tak, jako vždyběželo a kdy soud bude vzdálený jejich mysli. (Matouš 24:37-42). A přesto některé pasáže jasně píší o Kristu přicházejícímdo víru celosvětové války a zkázy - v době, ve kterou Jeholidé budou jistě toužebně čekat na Jeho příchod (Zachariáš 12, Apokalypsa 19).
Některéverše dávají dojem, jakoby měl přijít před Dobou Strastí,zatím co druhé mohou poukazovat pouze na Druhý Příchod na koncité strašné doby, kdy zkáza všude vrcholí. Je pouze jeden pohled,který může smířit všechna tato kontradikční prohlášení ato, že přijde v obou případech - před a po Době Strastí. Nejprve přijdetajně, aby si v Rapture odvedl svou Nevěstu. Potom přijde i sNevěstou, aby zachránil Israel, zničil své nepřátele a založil svéKrálovství manifestované na Zemi, jako splnění slibu Israeli.
Okamžitěvyskočí ti, kteří toto scénário neschvalují a budou protestovat:"Faul! Nikde Nový Zákon neučí, že jsou dvě fáze DruhéhoPříchodu!" Jejich námitky mají povědomý zvuk: Ve skutečnostináboženské autority z dob Ježíše Krista Ho odmítli na základěstejných námitek! Ano, nikde ve Starém Zákonu nestojí, že jsoudva příchody Mesiáše! Ale to mělo být jasné protože tyto kontradikcese dají vysvětlit pouze jediným způsobem! A že musí být nevyhnutelnědvě fáze Druhého Příchodu je vyžadováno ze stejného důvodu!
Některépředpovědi Starého Zákona zobrazují Mesiáš jak přichází ve slávě a mociaby zničil své nepřátele, zachránil Israel a zavedl své Království. Tobyla ta veliká naděje židovského lidu když přišel na scénuJežíš... A na druhou stranu Písmo zobrazuje Mesiáše jak přichází vpokoře a slabosti jako jehně. Podle některých mesianickýchproroctví je Mesiáš zdraven, vítán, ctěn a uctíván - a v druhýchpředpovědích, právě tak mesianických, je nenáviděn, odmítnut anakonec zabit. Na jedné straně Jeho království nikdy nekončí ana druhé straně je Mesiáš bičován a nakonec ukřižován... Tyto zřetelnékontradikce se nedají popřít. A co s nimi udělali rabíni?Ospravedlnili odmítnutí Krista tím, že vyškrtli předpověditrpějícího služebníka jako zcela nevhodné a přijali pouzeproroctví Mesiáše triumfálního...
Azde je ten hlavní důvod proč Ježíše neuznali jako Mesiáše: Odmítnutím,potupením a ukřižováním, naplnili právě ta proroctví kterájim nezapadala do jejich představy Mesiáše!... Ti, kteří odmítajípřed-tribulační Rapture dnes, upadají do podobného omylu. Odmítajípochopit, že ty zdánlivé kontradikce vyžadují dvě různé fázeDruhého Příchodu právě tak, jako musely být dvě rozdílné fáze příchoduMesiáše. A jak ve Starém, tak i Novém Zákonu, tyto kontradikcenelze sloučit jiným způsobem...
Ježíšstále zdůrazňoval ten prvek překvapení až do bodu kdy říká:".. proto i vy buďte připraveni, neboťSyn člověka přijde v hodinu kdy nečekáte".. Matouš24:44... Toto by sotva mohlo znamenatpost-tribulační či post-mileniální příchod! Přece uprostředArmageddonu, s událostmi jak je popisuje Apokalypsa, je směšnése domnívat, že kdyby Církev ještě na Zemi byla, že by vtakovou dobu neočekávala Krista!
Nenípochyb o tom, že přijde neočekávaně před Dobou Strastí, zřejměne k vykonání moci a soudu, protože to není vhodný čas -ukončil by Dobu Strastí dříve, nežli začala! V té době může pouze přijítpro svou Nevěstu, aby byla s ním při velké svatební hostině, než ses ní vrátí aby spolu vládli nad Zemi v moci a slávě.
MILENIUM NENÍ TO KONEČNÉKRÁLOVSTVÍ.
Jemnoho důvodů proč Milenium - i když jistě úžasné - není toukonečnou nadějí Církve. Jak už jsme několikrát poznamenali: Křesťanéjsou občany nebe! Naše budoucnost leží v nebi, ne na této planetě.Království Boží zahrnuje celý vesmír, ne jeho malou část. Nepochopenítěchto základních skutečností zaviňuje, že se pohled Křesťanůsoustřeďuje na tuto zemi, zatím co by měli svůj zrak upřít mnohemvýše. Jistě, přejeme si aby potlačil zlo a vládnul nad touto planetou.
Alenejvíce ze všeho chceme být s Ním, po Jeho boku, ať už jdekamkoliv - navždy s Ním - s naším Pánem vesmíru! Naděje advokátůkingdom/dominion/Rekonstruktion jsou příliš mrňavé! V tom, že sesoustřeďují na tuto zem (alespoň pro příštích několik set tisíclet) jsou - (ne my, jejichž naděje je v nebe) - "zmenšením Křesťanství"...
Písmozřetelně učí, že milenium není tím konečným královstvím Bohaale pouze jeho dočasnou pozemskou manifestací. Pavel poukazuje natajemství, které nebylo tak zcela jasné z proroctví Starého Zákona,o kterém jsme se již zmínili: "kreva tělo nemohou zdědit Boží království"..1 Korint.15:50.. A my víme, že v mileniu bude mnoho lidí "krev-a-tělo". Opakovatelně je nám řečeno, že Boží Královstvíje věčné (Žalm 145:13, Daniel 7:27, 2 Petr 1:11).
Amilenium přece končí! Proroctví Izaiáše, které tak často slyšímeo Vánocích, to objasňuje: "Jehovláda poroste bez konce i mír spočinou na trůně Davida a Jehokrálovství upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času ažnavěky" Izaiáš 9:7...
Narozdíl od království věčného, milenium nejenom že končí, aleudělá to v úžasné bitvě. (Apokalypsa 20:7-9). A protože za tisíc let milenia končí mír, milenium senekvalifikuje také v tomto směru (mír, který nikdy nekončí). Jakmilebude Satan vypuštěn z hlubinného vězení, podvede a svedenárody, které žily v ráji milenia právě tak, jako kdysi podvedl Adamaa Evu v Edenu. Jeho armáda zaútočí na Jerusalém a bude totálnězničená. Pak přichází konečný Soud z Apokalypsy 20:11-15, kterývyvrcholí spálením tohoto vesmíru a stvořením nového na jeho místě.(Apokalypsa 21:1)...
ZA RESTAURACI K NOVÉMU STVOŘENÍ.
Adamůvhřích stál celou lidskou rasu místo v Zahradě Edenu. Ovšem,na rozdíl od Dominionistů, Křesťan, který je zaměřený na nebe,nemá žádnou touhu se vrátit do pozemského ráje! Bylo to právě vdokonalém prostředí kde hřích vešel do světa - a tím je jasné, že návratk té "idyle" nepřinese žádný trvající prospěch. Přes to všechnoCOR Mandát prohlašuje že skrze svou smrt a vzkříšení: "JakoBoží Syn a zástupce člověka, Ježíš znovu dobyl autoritu nad Zemí,kterou Adam, jako zástupce lidstva ztratil. Toto je význam Jehomísta na pravé straně Boha".. Grimstead dále vysvětluje: "Ježíš,Druhý Adam ...znovu získal postavení, které jsme původně měli vRáji před Pádem. On, vlastně znovu postavil člověka - ve vlastníosobě jako Bohem vyvoleného vládce nad planetou Zemí"...
Nebiblickýlidský výmysl - teologie dominia, zaslepuje ty, kteří jsou pro pozemskouorientaci, oproti mnohem větší pravdě v Písmu. Jako "novéstvoření v Ježíši Kristu", máme slíbeno něco mnohemlepšího, než "obnovení Edenu", o kterém Chilton tvrdí, že je "základnímaspektem spásy, kterou Kristus zajistil.. (Chilton, "Paradise"). Na rozdíl od Adama který zemřel, my máme jistotu nekonečnéhoživota v novém vesmíru absolutní dokonalosti. Adam se nezrodilz Ducha a nebyl vykoupený krví Beránka která splatila pokututrestu za všechen hřích - minulý, přítomný i budoucí - ale takováje naše šťastná situace před Boží tváří...
Namístopozemské zahrady, kterou Bůh občas za večerního chladu navštívil, my alemáme slib existence v samé přítomnosti Boha v Jeho domě mnohapříbytků. Adam ztratil vnitřní přítomnost Božího Ducha, kterou muselkaždopádně před Pádem mít - my ale máme slib, že jsme zapečetěníJeho Svatým Duchem, který nás už nikdy neopustí. Máme v soběnejenom Božího Ducha, ale také Ducha Krista, toho který je jak Bohem taki člověkem aby umožnil usmíření Boha i člověka v našich srdcích- spojení, které se už nikdy neporuší...
A takby bylo nesmírným zmenšením Křesťanství říci, že spása, kteroupro nás Kristus zaopatřil znamená se postavit zpět do pozice,kterou měl kdysi Adam. Církev se dívá daleko za pozemskou restauraciRáje v mileniu k věčnému stavu nového stvoření, k finálnímu věčnémukrálovství, do kterého už nikdy nevstoupí hřích. Nikdo než ti, kteříbyli zrozeni "se shora" jako nová stvoření, a obdrželitransformovaná nesmrtelná těla, mohou obývat v Jeho novém šťastnémvesmíru..
PŮJDEŠ S TÍMTO MUŽEM?
Ježíšprezentoval své evangelium jakoby zahrnovalo více volbu mezinebem a zemí, než mezi nebem a peklem. A ti, kteří volí zemi, kteráje odsouzena ke zničení, skončí v pekle: "Co je platno člověku kdyby získal celý svět a ztratilsvou duši. Co dá člověk výměnou za svouduši?..Matouš 16:26.. Touhy a ambice tohoto světa náslákají pryč od našeho věčného domova, který nabízí Kristus... Mynemůžeme žít pro oba světy. To co děláme v tomto světě musí mít namysli nebe, nebo nás to může stát ztrátu nebe. Svět je dočasný. Jsmevarováni, abychom se nedívali na viditelné a dočasné věci po kterýchtoužíme, (2 Korint. 4:8-18) a zaměřitse na věci v nebi, kde sedí Kristus po Boží pravici...
TenVelký Svod spočívá v tom, že se necháme oklamat a otočíme se odnebe k zemi - od popření sama sebe, k sebelásce, k sebeoceňování, od Božípravdy, k Satanově lži. V srdci tohoto svodu je víra, která máklamně spirituální přitažlivost. Tato nás ale ve skutečnosti obracíod lásky ke Kristu a očekávání Jeho návratu, k zemské ambicipřevzít vládu nad světem a vytvořit ráj, který Adam s Evouztratili.... Je však třeba přiznat ve vší poctivosti: Touha poRapture, iminentním odchodu do nebe, nepřichází nijak lehceči jednoduše! Každý opravdový Křesťan bude mít vždy v srdci dilema:Na jedné straně by měl mít v sobě upřímnou touhu po Kristověnávratu aby Ho konečně mohl vidět a prožívat Jeho přítomnostnavždy. Na druhé straně by měl mít touhu získat ztracené proKrista, než bude pozdě a to bude vyžadovat více času pro splněníVelkého Poslání. On, Kristus, vlastně z tohoto důvodu již svůjnávrat pozdržel... (2 Petr 3:9).
Promnoho lidí dnes už to žádný problém není, protože už dávnonevěří, že odejít každým okamžikem s Kristem v Rapture je vůbecmožné, tím méně něco, po čem by měli toužit... Jak můžeme opravdovětoužit po Jeho návratu, když máme stále nějaké milované čipřátele, kteří jsou ještě nevěřící a tudíž by byli ponecháni na zemia byli navěky oddělení od Boha? Kristus konfrontoval ty, kteří chtělibýt Jeho učedníky stejným dilematem:"Ten kdo miluje svého otce nebo matku více než mně, není mne hodena kdo má raději syna nebo dceru než mne, není mně hoden". Matouš10:37... Obtížná volba? Možná,ale pakliže jednou tuto volbu uděláme, nesmíme toho litovat! Onnám, ve skutečnosti říká, abychom vlastní život nenáviděli aopustili všechno - nic nesmí stát v cestě naší lásky k Němu. Je topříliš mnoho pro Božího Syna, který za nás dal sám sebe?
Jedenz nejkrásnějších obrazů Starého Zákona, který podává Církevjako Kristovu nevěstu najdeme v Genesi 24. Abrahámův sluha (typ Božího Ducha) žádá Rebeku jako manželku pro Izáka. Přesně tak jakomy, ona se musí sama rozhodnout mezi jejím manželem, který na níčeká kdesi ve vzdálené zemi a rodinou, kterou by musela opustit. "Půjdešs tímto mužem?" ptá se jejírodina. A ona odpovídá:"Půjdu". Taková je volba, která konfrontuje nás. Jeto volba, kterou nesčetné pozemské nevěsty udělaly a nikdy nelitovaly. Neméněvyžaduje náš Pán od své nebeské nevěsty...
Narozdíl od postoje ranné Církve se dnes stalo nebe místem, kamsice každý chce - ale ještě ne nyní... Je jisté, že Ženich cítí smuteknad nevěstou, která je neochotná dostavit se k té veliké svatebníhostině.. Není na čase, aby Kristova Nevěsta odložila všechnoco zdržuje a pocítila vzrušení že by mohla už brzy spatřit svéhoŽenicha a zůstat s Ním navěky?? Kéž by se opět ozvalo volání Církve: Milujeme Tě, Pane Ježíši! Prosím přijď a vezmi nás domů! Duch iNevěsta volají, Přijď! Přijď Pane Ježíši, přijď!
Obnovit naší první lásku.
Bylořečeno že jedinečná schopnost vytvářet abstraktní ideje avyjádřit je řečí, odděluje lidstvo od nižších tvorů propastí, kterouby žádný evoluční proces nemohl překlenout. (Mortimer Adler, "The Difference of Man and theDifference it Makes", 1967). Zatím co jeto pravda, existuje další schopnost, která nás odděluje od zvířatještě dále. Pavel to vysvětluje:"Ikdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými a neměl lásku - jsemjako dunící kov nebo zvučící cimbál.." 1 Korint. 13:1. Postavit to do dnešní řeči: Člověkbez lásky je robotem, počítačem, který je naprogramovaný na bezvýznamné,nesmyslné reakce. Stručně: Je to láska, která dělá člověkačlověkem!
Bůhobdařil člověka nádhernými schopnostmi. Pomyslete na velkévědce a filosofy, kteří zkoumali záhady života, na básníky, spisovatelea hudebníky, kteří vyjádřili hloubku lidských prožitků neodolatelnýmzpůsobem. Nepotřebujeme se dohadovat o absurditě evoluceabychom byli přesvědčeni že schopnost prozkoumat záhady atomu,zkomponovat prožít operu vyžaduje kvality, které si nemůže žádnézvíře osvojit tím, že vyvine větší mozek nebo pokročilejší nervovýsystém. Ovšem i tyto schopnosti - ať už jsou jakkoliv úžasné- nečiní ten primární rozdíl mezi člověkem a ostatními. Ten děláláska!
Cosi vlastně představujeme, když řekneme"láska?" V žádném případěto není ten populární koncept v dnešních médiích. Nálepky naautech:"Dělejte lásku - ne válku", odráží tak běžnou trivializacinejvyšší schopnosti člověka. Láska je mnohem - mnohem vícenežli sex! I zvířata jej mohou "vychutnat". A když schází praváláska, potom sex se stává pouze uspokojením zvířecích instinktů,které v žádném případě nemohou uspokojit lidského ducha. Jistě,jsou určité podobnosti mezi lidmi a zvířaty - pokud tito žijíve svých tělech z masa a krve, na této planetě. Máme určité základnípotřeby jídla, tepla a vody. Známe hlad a žízeň právě tak jakozvířata. Prožíváme také mocné sexuální touhy a jiné tělesné žádosti,ale Bůh zamýšlel aby tyto vášně byly pod kontrolou lásky. Vůlesama není žádným soupeřem pro chtíč, ale Boží láska, pracující včlověku může přemoci zlo čistou touhou.
Kdyžse nenecháme motivovat Boží láskou, přinese nám to porážkyv našich životech. Jsou lidé, kteří jsou schopní - ze sobeckýchdůvodů, jako chvála od druhých - zdánlivě přemoci fyzické touhya zůstat Bohu věrní. Pravé vítězství ale není nutně těch, kteříse navenek zdají být vítězi. Pakliže, jak praví Pavel chybí láska,potom ani ohnivá smrt na hranici nemá žádnou hodnotu vBožích očích....
BŮH ŘEKL "MILUJI TĚ".
Bezlásky, připomíná Pavel, nejsme nic. To "nic" neznamená že neexistujeme,ale že nejsme tím, co z nás zamýšlel vytvořit náš Stvořitel.Nejsme plně lidé bez lásky - bez ohledu na naše vzdělání čiinteligenci. Každému by mělo být jasno, proč tomu tak je. Byli jsmestvořeni k obrazu Boha který, když mluví o sobě říká "Bůh je láska".A tak ta sama podstata Boha, který nás stvořil ke svému obrazumusí být podstatou Jeho stvoření. A je to právě v perverzi tétopodstaty, kde se něco strašně změnilo....
Nepotřebujemeznát řečtinu a tím rozdílné typy lásky, (pro které má řečtina různáslova), abychom si uvědomili že láska, kterou popisuje Pavel v 1Korint. 13, je za hranicí toho, co lidstvo běžně prožívá nebo vyjadřuje.Existuje božská kvalita, jejíž zář pronikne navenek, kvalita kteráproznívá jako samozřejmá pravda do svědomí a odsuzuje nás. Nemůžeteargumentovat se standardem, který Pavel nastavil! Víme žepravá láska je přesně to, o čem mluví, ale v tom stejném okamžikusvěsíme hlavu v hanbě a přiznání, že taková láska je mimo našeschopnosti. Ale také víme, že jsme pro takový druh lásky byli stvořenia že naše neschopnost takovou lásku prožít je defekt, za kterýjsme odpovědní my sami a máme pocit velké ztráty.
Pavelpopisuje lásku, která z tohoto světa není. Je to další důkaz,jak poznamenal C.S.Lewis, že jsme byli stvoření pro zcela jinýsvět. Přiznáváme, že taková by pravá láska být měla a v naší dušizazní akord - jakoby obraz země, kterou jsme nikdy neviděli, alemáme nejasný pocit že tam nějak patříme. Není zapotřebí číst žádnoudalší část Bible než tuto kapitolu lásky, abychom pochopili, žečlověk je padlým tvorem! Jsme schopní říci "Miluji Tě" a ani si neuvědomitže vlastně hluboko v srdci říkáme "Miluji Tě a chci Tě". Takováje tragedie dnešní lidské zkušenosti.
Ale itak, slova "Miluji Tě", mají sílu nádherně transformovatjak osobu která je říká, tak i osobu, které jsou řečena... Toto je nejvyššívyjádření, kterého je člověk schopen jako tvor stvořený k obrazuBožímu. Jsou lidé, kterým se zdá obtížné tato slova vyslovit a jsou druzí,kteří cítí rozpaky když jim je někdo říká. Co ale shledávámetéměř nemožné uvěřit je to, že Bůh, Stvořitel celého vesmíru, řekl tatonádherná slova osobně a intimně každému z nás. A udělal tozpůsobem, který jenom Bůh mohl použít: Vejít do našeho lidství a zemříttam na tom kříži. Bůh tak plně a jednou pro vždy dokázal svoulásku k nám a není omluvy o tom pochybovat....
JEDINEČNOST KŘESŤANSTVÍ.
Jeto tato bezpříkladná ukázka Boží lásky, která dělá zKřesťanství to co je... Je tolik aspektů našeho života v Kristu, kterédělají Křesťanství unikátním. Mezi těmi nejnádhernějšími je vztah,který každý Křesťan má prožívat se samotným Kristem, intimní vztah,který se nedá srovnat s žádným náboženstvím, ale je životně důležitýpro toho, kdo je Křesťanem. Jako kontrast: pro Buddhistu mítosobní vztah s Buddhou není ani možný, ani potřebný. Jakákoliv praxeIslámu neutrpí újmu proto, že Mohamed leží v hrobě. Není překážkoupro kterékoliv historické náboženství skutečnost, že jejichzakladatelé jsou mrtví.
Netak s Křesťanstvím: Pakliže Ježíš Kristus dnes nežije, neníani Křesťanství, protože On je vše, co Křesťanství nabízí! Křesťanstvínení masové náboženství ale osobní vztah. A v srdci tohotovztahu je fakt tak ohromující, že většina Křesťanů, včetně těchkteří znají Krista po mnoho let, zřídka kdy ten vztah prožívajív plné radosti. Není to proto že bychom tomu nevěřili intelektem,ale že to shledáváme tak nádherným, než abychom přijali jehoplný dopad do našeho, okamžik-za-okamžikem denního života.
Jsmejako jednoduchá venkovská dívka z chudé rodiny, o kterou seuchází nejkrásnější, nejbohatší, nejmocnější, nejinteligentnější anejžádoucnější muž, který kdy žil. Ona se raduje z věcí, které od nějdostává, ale není schopná se mu plně oddat, protože to shledává přílišnepravděpodobným že by "ON", se všemi těmi krásnými děvčaty všudekolem - skutečně miloval právě ji. A potom - opustit to tak známéokolí svého dětství - přátele, rodinu se vším, co tak dobře znalaa milovala - odejít někam daleko s tím, který se zdá, že ji opravdumiluje, stát se částí jiného světa - tak cizího a zcela nepochopitelného- to všechno je na ní příliš mnoho!
Někteříz nás jsme jako děti zpívávali "Jesus loves me, this Iknow, for my Bible tells me so".. a nacházeli jakýsi dětský komfortv tomto ujištění. Nikdy jsme ale v této lásce nematurovali, protoženás to nikdo neučil! Mezitím, další lásky vešly do našeho životaa dostaly přednost před naší láskou k Bohu. Ve svém klasickémdíle Augustin prohlašuje, že člověk se zaměřil na zemi aztratil svou vizi "Města Božího" , protože "chybný žebříčeklásek "já" zabralo místo Boha: "Tato dvě města byla vytvořenadvěmi láskami: To pozemské láskou k sobě a v pohrdání Bohem, to nebeské láskouk Bohu a pohrdáním sám sebou. (Augustine, "City of God").
Abychomse ujistili, stále ještě občas čteme kapitolu lásky a sradostí zpíváme (někdy i s opravdovým nadšením) "Boží láska je větší,než jazyk či pero může vyjádřit".. Ale my už nejsme děti, atak ten jednoduchý fakt "Jesus loves me", tak nějak ztratil tu sílu.Ne snad proto, že by to bylo intelektuálně mělké, ale protože jehohlubší význam - který jen mlhavě vnímáme - je spirituálně aemociálně příliš nádherný...
Právětak jako ta vesnická dívka, každý z nás to shledává velmitěžkým věřit, že Ježíš nás skutečně miluje. Zatím co nás těší Jehopožehnání, shledáváme velmi obtížným stát se intimním s našim nebeskýmNápadníkem, protože se zdá být dost nepřístojné, aby Pán vesmírusi nás "namlouval". Skutečnost, že miluje každého a že my jsmev Jeho velké lásce zahrnutí, se dá intelektuálně přijmout ale žesi vybral - osobně - právě mně jako objekt své lásky - je příliš nádherné!Moje reakce je strašně ubohá v porovnání k lásce, kterou Onpro mně má.... A tak podstata křesťanského života - jeho pravý zdrojradosti, jistoty a síly - schází ve většině toho co se nazývá křesťanským.Dovedeme být velmi - velmi fundamentální, evangeličtí, bibličtía přesto si neuvědomit, že srdce naší víry schází. A ten smutnýfakt je vidět, když představujeme Krista světu.
LÁSKA - SRDCE EVANGELIA.
Bohužel,jak už jsme viděli, církev, se už brzy ve své historii vzdálila odzákladních prvků víry tak, že osobní vztah s Kristem ztratil svoudůležitost i význam. Nakonec byl dokonce odepřen těm, kteří jejpotřebovali. Odepřen těmi, kteří tvrdili že Ho reprezentují. Kristuspraví: "Přijďte ke mně, Já jsem Dveře...cesta,pravda život"... Avšak církevpočala tvrdit že ona je tou cestou ke spáse a zvala svět k soběnamísto k Tomu, o kom Petr říká: "V nikom jiném není spása, neboť není jiného jména, danéholidem, skrze které by jste mohli být spaseni". Skutky 4:12... Nejenompro Katolíky, ale také pro mnoho Protestantů se členství v kostele stalonáhražkou za skutečný spásonosný vztah s Kristem. Zatím coReformace odmítla mnoho herezí, nedotkla se ani trochu"nábožnictví". Z tohoto základu formulek vyrostl v dnešním Protestantismuvztah lásky a pocty zaměřený na pastory a jiné autority namísto vůčiJežíši Kristu. Láska, kterou by Nevěsta k Ženichovi měla mít,jestliže zcela nechybí, je velmi malá ....
Láska k Bohu vytváří lásku k druhým a tak zajišťujejedinou pravou motivaci pro splnění Velkého Poslání. V rozšiřování Kristova evangeliajsme vlastně posly Boží lásky, kterou ukazujeme a sdílíme sesvětem. Když vychováváme učedníky, přivádíme další lidi do láskyplnéhovztahu s Ním. Nezveme je zpět pod Zákon, ale do svobody Božímilosti. Láska je tím faktorem který nás motivuje, abychom uposlechliv takové kvalitě, jakou žádný legální systém povinnosti astrachu z trestu nemůže dosáhnout! Jak Ježíš řekl svým učedníkům:
"Kdomá moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje.... a kdomě miluje, bude milován mým Otcem a zjevím mu sám sebe". .. "Kdo měmiluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat;přijdeme k němu a uděláme si u něj příbytek. Kdo mě nemiluje,nezachovává má slova" Jan 14:21, 23-24...
Jetragedií, že tak snadno zapomínáme na nádheru a kouzlo Božílásky - ne pouze jako zdroj radosti v našem životě a motivaci kposlušnosti, ale i ve vztahu k evangeliu samotnému. Prezentujeme například pravdu Jana 3:16, jako Boží rozhodnutí ale zapomínáme že veršzačíná:"Bůh tak milovalsvět"... Spása lidské duše bylapočata a vykonána božskou láskou. Můžeme zcela správně podávat evangelium azůstat věrní zásadnímu obsahu o smrti, pohřbu a vzkříšení Ježíše Kristaza naše hříchy a zapomenout - a tím neříci druhým - o Božím srdci,které je vlastně srdcem celé zprávy...
Mnohokazatelů se pokouší přesvědčit svět "Přijdi ke Kristu" tím,že začnou populární nabídkou malých odměn: Zdraví, úspěch, zlepšenáspolečnost, dlouhý života na zemi když pravým obsahem spásyje znát Boha a podílet se na Jeho lásce a životě!!! A proto odmítnutímevangelia, odmítá člověk Boha a Jeho lásku!!! Problém člověkanespočívá v tom, že byl vyhnaný z Ráje ale že byl vyloučený zpřítomnosti Boha!! To je ta velká tragedie lidstva. Ti, kteří hledajíobnovení fyzických výhod Edenu, zřídit ráj bez Jeho přítomnosti,ustavit království bez Krále který by vládnul ve slávě amoci, ti všichni nechápou ani problém ani jeho řešení.
Rozdíly,které jsme se snažili ukázat v předešlých kapitolách jsouvíc než diskutabilní teologické otázky. Snažili jsme se vyvolat hladpo samém Bohu a probudit údiv, úctu i lásku, které bychom mít měli. CoBůh tak láskyplně nabízí, je Sama Sebe, obnovení Jeho přítomnosti- už ne v pozemské zahradě, ale v Jeho nebeském domě. "Budetemě hledat a naleznete mě, když budete hledat celým srdcem". Jeremiáš 29:13.. To je Jeho slib. Namísto toho se v církvích hledajímetody, techniky a způsoby jak od Něho něco dostat. Je to hledánídaru namísto Dárce!
TAJEMSTVÍ POSLUŠNOSTI A RADOSTI.
Pamatujise velmi dobře že, jako mladý Křesťan jsem se domníval že Židům 11:6 "Kdo přichází k Bohu musí věřit že Bůhje, a že odměňuje ty, kteří Ho hledají", je takovým klíčem jak dostat od Boha různé věci. Nějakjsem ztratil podstatu té zprávy: Namísto věcí a úspěchu, jsem měl -hledat Boha! A je to tam tak jasně napsané:"kteří Ho pilně hledají..." .....Člověk, který opravdu hledá Boha se nespokojí s jakoukoliv menšícenou. Kdo má touhu po samém Bohu, bude považovat za špatnýobchod, kdyby místo Něj obdržel nějaké světské bohatství.Jistě, Bůh nás může obdarovat pozemským požehnáním, abychom jej použilipro Jeho slávu, ale to vše jsou jen maličké odměny, které jakJežíš říká budou přidány těm "kteří nejprve hledajíkrálovství Boží a Jeho spravedlnost"... Matouš 6:33..
PoznatBoha a pocítit Jeho lásku je ta veliká vize která by mělachytit naše srdce ale která se nedostává už časně v křesťanskémživotě. Jeden důvod je zcela zřejmý. Reakce na první uvědoměnísi Boží lásky, je domněnka že On nás miluje proto, že jsmemilování hodní, že něco v nás Boha přitahuje. Tak nejsme schopníocenit kouzlo lásky která nás miluje ne proto že my - ale navzdorytomu jací jsme! C.S.Lewis vyjádřil boj našeho pyšného srdcetak dobře:
Jakříká Bunyon, když popisuje svou první domělou konverzi "Mysleljsem si, že nebylo v celé Anglii člověka, který by Ho více potěšilnež já"... Když se dostaneme z tohoto stádia, jako další nabídnemeBohu naší pokoru, aby ji Bůh ocenil. Tohle se Mu jistě líbitbude! když ne tohle, potom Mu ukážeme naše "moudré" poznání, žestále ještě nejsme dost pokorní. A tak: Hloubku pod hloubkou rafinovanostza rafinovaností - stále tam zůstanou naše vlastní idejeo naší atraktivnosti.... Je velmi lehké uznat - ale téměř nemožnési uvědomit nadlouho, že my jsme jen zrcadla jejichž zář -záříme li vůbec - je zcela závislá na slunci, které svítí na nás! Alepočkej na okamžik - my přece musíme mít - trochu - alespoň trochuvrozeného světla! Přece nejsme jen tvorové!!
Jsemdalek toho, abych jen negativně ponižoval - to skutečné uvědoměnísi, že v nás není zhola nic, co by nás doporučovalo Bohu, jenádhernou startovací základnou pro pevnou důvěru v náš vztah k Němupo věčnost... Jak říká Lewis: "Předstírání, že máme v sobě něconašeho vlastního - nás držela od šťastné existence".. Důvod je jasný:Pakliže nás Bůh miluje proto, že tak nějak si tu Jeho lásku zasluhujeme,potom v případě že bychom se změnili, mohli by jsme tu láskuztratit! Ale miluje li nás jak říká ta nádherná pravda že "On jeLáska", pro to co On sám je, potom jistota že jsme zajištěni po věčnost- protože On se nikdy nemění! Nikdy nemusíme mít obavy ze ztrátyJeho lásky tím co uděláme nebo neuděláme!
Ale,nemáme potom licenci postavit se Mu, dělat zlo, jít svou vlastnícestou? Ano, cesta je otevřená - protože pravá láska se nevnucujetěm, které miluje! Láska, která se snaží si přisvojit nenípravou láskou a nakonec ztratí vše, co si přivlastnila. Láska kterádává sama sebe a nečeká nic nazpět, inspiruje tu stejnou láskunazpět... Proto Písmo říká: "MilujemeHo, protože On nejdříve miloval nás"..1 Jan 4:19.. My nemáme žádnou lásku v sobě a ze sebe, jsmepouze schopní milovat láskou, kterou nám dává On a v kapacitě kterounám dává za ocenění Jeho lásky. A je to právě to ocenění, kterév nás probouzí lásku k Němu, která roste a je nám stále více dražší...
NESTRANNOST BOŽÍ LÁSKY.
Víme-liže On nás miluje ne pro něco co v nás je, ale proto že Onláska je, říká nám to něco velmi důležitého: Bůh miluje celé lidstvostejnou láskou! Není nijaký zvláštní důvod pro to, aby nás milovalvíc než ty druhé. On nedělá rozdíl mezi lidmi, nikdo není Jehofavoritem. A zde vidíme další důvod pro odmítnutí názoru že Bůhnemiluje celé lidstvo natolik, aby nechtěl v nebi každého. Včlověku není podklad (všichni jsme zhřešili a všechna naše srdce jsou stejná) pro Boha některé milovat a druhé ne, právě tak, jako není vBohu podklad, aby miloval někoho a druhého ne. Proto je nám řečeno,že "Bůh tak miloval svět, žeposlal svého Syna do světa, aby svět skrze Něj mohl být spasený"...A tak chápeme, že Boží láskaje pro celé lidstvo stejná a že je osobní. Boží láska není nějakýušlechtilý princip, nějaká neměnná kosmická síla, která obklopujehumanitu v nějakém nezadržitelném procesu....
Bůhmiluje každou osobu jako jednotlivce a volá všechny, kteříbudou reagovat na Jeho lásku. On touží dát nejenom požehnání aleSÁM SEBE všem těm, kteří Ho budou opravdově hledat - a upřímně pláčepro ty, kteří odmítnou Jeho i Jeho lásku. Při tom na druhé stranědovoluje Satanovi, aby si shromáždil své učedníky a postavil svéfalešné království - zatím co dává lidem svobodu volby aby se rozhodli,komu budou sloužit. ....Bylo by ovšem chybné se domnívat žeproto že Bůh pláče a touží po naší lásce, proto, že by nás jakkolivpotřeboval!
Zdeopět máme rozdíl mezi Bohem Bible a falešnými Bohy světovýchnáboženství. Aláh Islámu je samostatná entita, který byl vždysám a nemohl pocítit lásku nebo přátelství, dokud nestvořil jinébytosti. Brahman Hinduismu, který je "VŠECHNO", nemůže milovat čimít přítele, protože je neosobní a vše-zahrnující. A tak zde nemůžeexistovat vztah "Já-Ty". Na rozdíl od nich, Bůh Israele se důsledněpředstavuje v celé Bibli - od Genese až po Apokalypsu - jakoJednota Třech Osob. Otec Syn a Duch měli stále mezi sebou přátelstvíi lásku a komunikovali spolu v dokonalé harmonii, a tak nepotřebovaliexistenci žádné další bytosti.
Myjsme ti, kteří mají potřebu - a náš problém je v tom, jak říkáAugustin, že dáváme přednost menším - nebo dokonce falešným potřebám.Jestliže milujeme Boha pro to, že potřebujeme Jeho ochranua péči, potom ztrácíme radost z milování Boha pro Něj samého!Všechno ostatní je přidané požehnání. Dokonce i vedoucí Křesťanébyli podvedení tím, že přijali "žebříček potřeb", který předneslAbraham Maslow, humanista bez Boha, jeden z otců New Age Hnutí.Maslow učil, že menší lidské potřeby, jako jídlo, oblečení, obydlía.t.d. musí být splněné jako první. Teprve potom může přijít jakékolivocenění vyšších etických a spirituálních hodnot. To je kontradikceBible, která říká "nejprvehledejte království Boží".. a zároveň je na překážku láskyplnémuvztahu, který máme mít s Kristem! A přesto Maslow svým učeníotrávil církve, s dalším jedem psychologie...
RADOST A USPOKOJENÍ NEBE.
Cochceme od osoby kterou milujeme? Ne věci, ne dary, ale bližšíspojení, více lásky, více intimního přátelství. Tím se dostanemetam, kde dáváme sebe v touze potěšit Toho, kterého opravdumilujeme. Bylo nám řečeno, že Bůh nám dá koruny a odměny vnebi. Je vyloučeno abychom pochopili co to znamená, protože máme takhrozně mlhavou představu o tom, jaké nebe vlastně je! Aťuž jsouty odměny cokoliv, víme že budou vyjadřovat Jeho schválení - něcojako prohlášení že jsme, nějakou menší měrou, jak On dal svou milost, svého Boha potěšili. Jen taskutečnost sama o sobě je již odměnou, jakou si kdy můžeme přát abude nás těšit na věčnost. Její očekávání by nám mělo přinést radostuž zde, na zemi.
Neníneobvyklé, když se Křesťan cítí pokleslý - i možná deprimovaný.Občas cítíme, že je vyloučeno (když si uvědomíme, že On nemá žádný důvod nás milovat) aby s námi kdy mohl být spokojený. Jistěže věčnost nám přinese pocit smutku spíš, než odměny za ten nášubohý výkon. Toužíme slyšet "Dobře,služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný ..vejdi v radostsvého Pána" Matouš 25:23 ale máme obavu, že tomu tak nikdy býtnemůže! Taková pokora srdce, protože odráží jednoduchou pravdu našísituace, vyjma Jeho milosti, Křesťanovi sluší - ale v těch chvílíchje dobré si připomenout slova Písma:
"Protonesuďte předčasně, dokud nepříjde Pán který osvítí i věciskryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí a tehdy se každému dostanemepochvaly od Boha". 1 Korint. 4:5... Taková chvála - nevzbudí v nás nějaký pocit potěšení znás samých v domnění, že přece jenom v nás něco dobrého je? Pakližeano, takový postoj by zatemnil Boží slávu a oloupil nás o radostnebe. Co je to za radost? Nejde o to stát se něčím neboněkým, kdo by si zasloužil chválu. Měl by to být stav úžasu, ohromenía vděčnosti z toho, že On si nás vezme k sobě a udělá z nás radostJeho srdce...
Nikdy,nikdy nebudeme hodni nebe, nebo Jeho lásky. Nějaký pocitvlastní ceny by zničil všechno tím, že by obrátil pozornost aslávu na nás. Vždy budeme tvorové a On Stvořitel! Vždy budeme hříšnícispasení milostí a vykoupení Jeho krví, a On bude navždy našímSpasitelem. Protože nás naplnil svou láskou, naší touhou - navždy- bude vidět Ho oslaveného a chváleného se vší kapacitou, kterouOn dodává. Jeho věčná radost nám bude žehnat sama od sebe!
Takovýbude zázrak nebes. Možnost, že by On mohl být námi potěšen,přináší radost za hranice našeho dnešního porozumění. To žekaždý obdrží pochvalu od Boha neznamená, že každý bude pochválen nastejném stupni. Každý pohár bude přetékat radostí, ale některé pohárybudou hlubší než druhé. Nebude ani potřeba tyto rozdíly zaznamenat,ale i kdyby byly zřejmé, takové porovnání nebude mít vůbecžádný smysl v prostředí nebeského blaha... Vše co On je, plná nekonečnostJeho osoby, to bude mít každý bez rozdílu...
David,který znal Boha dobře, nám prozrazuje tajemství blízkého vztahu, který onprožíval" O jedno jsem prosilHospodina, a jen o to budu usilovat; abych v Jeho domě bydlel všechny dny, pohlíželna Jeho slávu a studoval Jeho vůli".. Žalm 27:4... Není pochyb o tom, že poznávatBoha a prožívat kouzlo Jeho lásky bylo Davidovou touhou, jak mnohojeho žalmů dosvědčuje: "Bože, tyjsi mým Bohem, hledám Tě za úsvitu, má duše po Tobě žízní" Žalm 63:1...I přes odmítnutí, která David prožiljak od rodiny, tak i od přátel, jeho srdce bylo naplněnoradostí z Pána - radostí, která ho posilovala v době všech těchstrastí..... Měl také hluboké porozumění nebe a věděl že radost, kteroučástečně prožil na zemi, bude plně realizovaná v nebi. Je toočekávání nebeské radosti a intensivní rozkoše z Boží přítomnosti,které zdvihá naše naděje z této země na nebe. V jeho meditaci na Žalm48, Augustin píše že "v nebesích bylo slíbeno to, co na zemihledáme"... V jiném Žalmu Davidnapsal: "Stezku života mi dávášpoznat; ve Tvé přítomnosti je radost, ve Tvé pravici je blaho".. (16:11).
VÝZVA PRO NAŠE SRDCE.
Pavelpíše, že v posledních dnech budou "lidévíce milovat požitky než Boha" v 2 Timoteovi 3:4.. Jaké obvinění! Jaká výzva k přezkoumání našich předností! Jak sebudeme jednou stydět až si uvědomíme, že ubohé radosti tohoto světanás oslepovaly od nekonečné a věčné radosti, kterou Bůh připravil proty, kteří Ho milují... Jak špatná výměna: Nebeské za Pozemské! Už před 200 lety WilliamLaw napsal: Až chtíče těla dojdou k poslednímu dnu, a pýcha životabude mít jen mrtvé tělo za příbytek, pak lidská duše pozná že nicnevlastní a ani nemůže prohlásit "Udělám to", "To je mé". Potomvšechno co člověk má či dělá, bude buď Boží sláva v něm manifestovaná,nebo síla pekla vlastnící jeho duši. Čas, kdy si člověk hraje se slovíčky,honí se za postavením, a baví se hloupými hračkami marnivého světanebudou trvat déle, než on je schopný jíst a pít s tvory tohoto světa.Až ten čas přijde, musí se vzdát všech pokladů a poct jak pravilŠalamoun: "Marnost nadmarnost"....
Zaznamenalijsme Janův slib, že naděje Kristova návratu má očistný vliv na ty, kteříse těší. Čistota srdce je potřebná, máme-li vidět Boha (Matouš5:8). Ježíš se zdál klást na to velký důraz,když varoval: "Když si všakšpatný služebník řekne "Můj pán nepřichází", Matouš24:48. Stojí za zamyšlení to, že náš Pánspojuje špatnost v radosti nad myšlenkou, že Jeho návrat bude opožděný- zatím co spravedlnost je vytvářená radostným očekáváním Jehonávratu.
Zcelajistě nám ukazuje důležitost pevné naděje v Jeho iminentní návrat za kterou, jakučí Pavel, se dostane "koruna spravedlnosti". 2Timoteovi 4:8. A opět je zde implikaceže netěšit se na Jeho příchod, otevírá cestu zlu do našeho nitra. Ukazuje to nedostateklásky ke Kristu a příliš lásky k naším sobeckým ambicím, kteréby Jeho návrat jistě přerušil. Je třeba požádat Pána, aby prozkoumalnaše srdce v tomto směru.
Existujínějaké věci které chceme dokončit, místa, která bychomchtěli ještě navštívit, a dokonce i - vítězství přivést lidi keKristu, která jsou pro nás důležitější, než být vytrženi z této planetya žít v nekonečné přítomnosti Krista? Je to postoj našeho srdce,který dělá ten rozdíl!"Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, potom jsmenejubožejší ze všech lidí" prohlašujePavel v 1 Korint. 15:19.
Křesťankterý je plný radosti, vložil svou naději na nebe. On nežijepro tento svět a dělá oběti, aby potěšil svého Pána a aby si mohlbýt jistý tím, že jednou v nebi uslyší to své "dobře jsi udělal"... Bible je plná příkladů těch kteří, aby potěšili Boha, se otočilizády k pozemským odměnám a poctám. Ti budou mít po celou věčnostpotěšení z toho, že tak učinili.
Takzní zpráva z dopisu Židům kapitola 11, kde dostáváme seznamhrdinů a hrdinek víry a je nám řečeno o jejich hrdinských činech.Nejnápadnější charakteristika každého na tom seznamu je skutečnost,že jejich finální naděje byla v nebe. Když byli donuceni udělat volbu,zvolili nebe. Bůh není dlužníkem nikoho! Představa kterou někteřílidé mají, že utrpení pro Krista a odmítnutí všehoabychom potěšili Boha, je karikatura kterou nakreslil sám Satan.Pravda, žádný kdo umírá, nelituje že přišel o nějaké světskéradovánky, poklady či pocty tím že sloužil Bohu. Ajak by mohli ti, kteří ztratili vše, byli mučeni, zavřeni a izabiti, litovat skutečnosti, že na ně čeká věčná odměna?
Pavelpřipomíná: "Mám za to, žeutrpení naší doby není zcela nic v přirovnání k slávě, která bude skrzenás manifestovaná.
Římanům 8:18.
Protoženaše malé útrapy, které trvají po okamžik, vytvářejí
v násmnohem větší váhu věčné slávy"...2 Korint. 4:17..
Mojžíšviděl věčnou nebeskou perspektivu po celý svůj život aproto "odmítl být synem dceryfaraóna" a raději se rozhodlpro útrapy společně se svým lidem raději, než pro bohatství a moc na dvořefaraóna. Nikdy ho nenapadlo, že by to měl ještě nějaký čas vydržet,než se posadí na egyptský trůn a tak získá nejlepší způsob jak"rekonstruovat" egyptskou společnost a kulturu do zbožné formy! "Kristovopohanění pokládal za větší bohatství, než všechny poklady Egypta,protože upíral svou mysl k budoucí odplatě". Židům 11:26..
LÁSKA - ZÁVAZEK NA VĚČNOST.
Víme,že - jako Jeho nevěsta bychom měli toužit být v Jeho přítomnostia je nám líto, že se netěšíme na Jeho příchod tak, jak bychomměli. Jak probudit naší lásku k Němu? Za prvé si musímě uvědomit,že láska není jen sentimentální pocit který nás chytí bez našíkontroly. Manželství se rozpadají mezi mnoha Křesťany, protože manželči manželka tvrdí že už toho druhého "nemiluje" a nebo že se "zamilovali"do někoho jiného. TO NENÍ LÁSKA ALE PADĚLEK VYROBENÝ V HOLLYWOODU!!!Láska v sobě zahrnuje neotřesitelný závazek jednoho kdruhému a to znamená nejenom emoce, ale AKT VŮLE - jehož možnost Kalvínismuspopírá. Kristus je náš příklad a manželé mají milovat svéženy tak, jako On miloval Církev. Manželství po příkladu Ježíše Kristanebude jenom samý svátek a sluníčko, ale může právě tak zahrnovatobčas dávku zloby, nenávisti a nepochopení, které oplácímeláskou. To je přesně jak to udělal Kristus a to je ten druhlásky který mají mít manželé jeden pro druhého...
Nejenomže láska vyžaduje věrný závazek ale je to závazek ve smysluBožího příkazu: Budeš milovatBoha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a svéhobližního jako sebe samého". Jistě, láska zahrnujehluboké city, ale je to v prvé řadě uposlechnutí Božíhopříkazu! Chce to ochotu nechat Boha vyjádřit svou lásku skrze nás.Kristus se nám zavázal na věčnost a očekává od nás to stejné. A taknemilujeme-li naše partnery v manželství, nemáme ani tu pravou láskuk Bohu, ať už to prohlašujeme jakkoliv hlasitě. Další důvod pročse těšíme na Jeho příchod je, že chceme vidět, jak náš Spasitelbude plně oslavený na této zemi, kde dříve nalezl pouze odmítnutí,opovržení, posměch... Srdce těch kteří milují Krista, truchlí kdyžvidí jak tento svět, zaslepený pýchou jde za svou vidinouplastické utopie v dokonalém odmítnutí Toho, kdo touží zachránit každéhoz věčnosti hrůzy, kterou na sebe přinášejí. Milujeme-li Krista, chceme Hovidět v plné poctě a slávě, které si zaslouží.
Nášvztah s Kristem bude navždy dokonalá láska. Až Ho uvidíme,víra a naděje ustoupí a dá místo zraku. Ale láska, dokonaláláska vydrží s námi navždy.... On si přeje být v naší přítomnostimnohem více, než my jsme schopní toužit po Jeho. A protožeOn si získal naše city, my budeme věčně svázáni naší láskou kNěmu - láskou která nejenom plyne k nám od Boha, ale která se od násk Němu - skrze naše očištěná srdce - vrací v čistotě a lásce. A tobude Jeho věčný dar.
Znameníže Jeho návrat je blízký, jsou všude kolem nás jako nikdypřed tím. Spící církev může být velmi brzy probuzená voláním, okterém Kristus hovořil v podobenství, které je velmi obtížné pochopit,ale které se může splnit každým dnem:
"Kdyžženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřednoci se rozlehl pokřik "Ženich je tu, pojďme mu naproti!"
Matouš 25:5-6..
Konec .
2.11.1997...12:08:34...