2 Korintským. 

Úvod 

Pavlův druhý dopis do Korintu nebyl napsaný dlouho po prvním - pravděpodobně později ten stejný rok. Jsou takoví, kteří se domnívají, že druhý dopis byl napsaný ve městě Filipi. Pro tento názor není ale jediný biblický či historický podklad. Většina těch o kterých si myslím že něco ví, souhlasí s názorem, že tento dopis byl napsaný v Tesalonice. 

Pavel plánoval navštívit opět Korint - ale odložil to na nějaký čas, (1Korint. 16:5) a poslal Timotea a Erasta místo sebe. Hlavní důvod pro změnu plánu je jasně vypsaný v prvních kapitolách tohoto dopisu. Nakonec se do Korintu dostal - ale nejprve čekal na schůzku s Titem - a Titova zpráva o reakci Korinťanů na Pavlův první (podle nás) dopis povzbudila Pavla natolik, že šel do Korintu s velkým očekáváním. 

Když chceme porozumět druhou epištolu, musíme nejprve pochopit důvod pro napsání epištoly první. Ty dvě mají spolu mnoho společného. První dopis nám dává vnitřní pohled na tuto kongregaci. Nakonec víš co mám na mysli. V 2Korint. 7:5-16 má Pavel interview s Titem a zjišťuje že první dopis zapůsobil tak jak Pavel chtěl. A v tom optimistickém duchu píše dopis druhý. 

Scholastikové se během staletí domnívali a stále se domnívají, že Pavlova individualita je manifestovaná v tomto druhém dopise více, než v kterémkoliv jiném díle, které nám Bůh dal skrze pero apoštola Pavla. Vidíme lidskou slabost, duchovní sílu, zraněné city, jemné a přitom hluboké emoce, přísnost a i ironii, kterou Pavel používal - ale prosím - nikdy nezapomeň Pavlovu upřímnou a nehranou pokoru! V tomto dopise je vidět jeho nadšení pro pokrok a vývoj každé kongregace skrze spirituální růst jednotlivých členů. Charakteristické rysy tohoto prince apoštolů - jsou jasně vidět v síle jeho výzvy a při tom cítíš upřímné sebe-zapření, které je diktováno jeho láskou jak pro Boha, i pro svého bližního. To byl Pavel - jak ho vidím já.... Tento druhý dopis se dá rozdělit do třech částí: 1) Pavlovy principy akce (1:1 - 7:16). 2) Sbírka na chudé křesťany v Jerusalémě (8:1 - 9:15). 3) Pavlova obhajoba jeho apoštolské autority (10:1 - 13:14). 



Konec. 



2 Korintským. 

1:24... Pavel používá téměř stejná slova jako v dopise prvním. Oba dopisy začínají prohlášením že jeho pověření nepřichází od lidí ale od Boha. Bylo to nutné, protože v Korintu měl Pavel opozici, která zpochybňovala jeho autoritu jako Božího vyslance. (což je stejné, jako "apoštol") V dopise Galatským píše o "falešných bratřích kteří se vplížili," a proti jejichž doktrinám se musel postavit. A i v tomto dopise nalezneme narážky na ty, kteří odmítli apoštolskou autoritu Pavla. 

Timoteus se opět setkal s Pavlem po tom, co zakončil svou misi v Macedonii a pravděpodobně i v Korintu. (Skutky 19:22, 1Korint. 4:17 a 16:10) Máme také zmínky o Timoteovi ve Filipským, Koloským, v obou dopisech do Tesaloniky a ve Filomenovi. Opět pozor na "Církev" a "církev!" Odchylky od biblického slohu jsou příčinami nebiblických organizací, lidských tradicí, člověkem vytvořených "programů" sektářství. Všichni tito jsou "oblečeni do uniformy "Církve" aniž by také měli její srdce a duši! Je tolik omylů a falešného učení co se Kristova Těla - Církve - týče! 


Ti všichni o sobě tvrdí, (a učí) že oni jsou tou pravou církví. Dále prohlašují, že oni jsou ta Kristova "Nevěsta," a všichni kteří k nim nepřísluší, budou "ženichovi přátelé." Neposílají nás "outsidery" sice do pekla, ale přidělují nám místo trochu podřadné, sekundární... Tito kazatelé, kněží, učitelé jsou podvedeni. KAŽDÝ PRAVÝ KŘESŤAN, JE ČÁSTÍ KRISTOVA TĚLA!! Je mnoho takových kteří budou tvrdit, že když nejste pokřtěni do jejich denominace, nepatříte do Církve! Takové učení vzniká z neznalosti Písma! Satanovi tak nějak moc nezáleží na to, kolika lidem jsi řekl o Kristu - tak dlouho, pokud mícháš pravdu a nepravdu ve svém učení a vysvětlování evangelia. Nikdy nezapomeň: Ježíš Kristus jediný je hlavou Církve, kterou vykoupil svou vlastní krví!! Boží milost je NEZASLOUŽENÁ A NEODPRACOVANÁ ČLOVĚKEM!! Těm kteří jsou ochotní zareagovat tím, že řeknou "ano" k tomuto nabízenému daru a - pakliže to myslí opravdově - mír v srdci je okamžitým výsledkem! Stranou tohoto daru není žádná spása, mír, jistota a budoucnost! Spása počíná v milosti, pokračuje a roste v milosti, a jednou v milosti vyvrcholí! Nikdy nezapomeň na ten - tak důležité verš z dopisu Efezským 2:8-9: "Z milosti jste spaseni skrze vaší víru - ne z vás! Je to Boží dar - ne za vaše skutky - aby se nikdo nemohl vychloubat!" Příteli znovu: Nikdy to nezapomeň, až Ti opět někdo bude vykládat co všechno musíš udělat, co musíš přestat dělat aby tě Bůh jednou vzal k sobě domů!! To první Ti píše Bůh - to druhé jsou lidské "zlepšováky!" 

Verš 5 není zrovna populární a nepamatuji se, že by z toho někdo udělal půlhodinové kázání! A ještě méně populárním je verš z 2Timoteovi 3:12: „a všichni, kteří budou žít "ćůsćbôs" (správně, zbožně) v Kristu, zakusí "diôkô." (perzekuci, tlak, pronásledování) A já bych k tomu dodal: Výsměch, pohrdání, nepřátelství, izolaci. Není divu! Takový chlapík je vychovaný v totálním materialismu - jak doma tak i ve škole! Nejvyšší hodnotou je vzdělání, ze kterého se potom odvozuje: Dostatek peněz, popularita, sláva, uznání od lidí kolem a podobně. A potom najednou tento člověk "zakopne" o někoho, kdo mu začne vyprávět o dočasnosti jeho hodnot a přirovnává je k nějakým hodnotám věčným, (o kterých mu doma neříkala ani babička)! Mluví o bytosti která - prý - m ěla všechno toto stvořit - která kdysi vyhlásila nějaké podivné principy a očekává, že podle nich budeš žít! Jaký nesmysl! Kdyby někdo takový existoval, tak by přece nebyly nemoce, hlad, války, bolest, slzy! Bůh? Vždyť ho nikdo nikdy neviděl! ...... A tak se staneš v očích i těch nejbližších kamarádů a známých, tak trochu "cvokem!" Cvokem snesitelným, necháváš-li si ten středověký, tak trochu imbecilní názor pro sebe! Ovšem, začneš-li o tom diskutovat a - nedej Bůh - nakazíš tím naše děti, či někoho nám blízkého - potom se s Tebou přestaneme stýkat! A zde máš to o čem píše Pavel Timoteovi. Jistě - je konec dvacátého století a každý si může mluvit o čem chce - ale jakmile mi začneš dávat otázky na které - i přes své vzdělání - nemám odpověď, začneš narušovat mou - tak pracně vytvořenou soustavu pohledů na život, na lidi a věci kolem mne, potom s tebou navždy končím a mrzí mně že neexistuje zákon, který by každého takového, poslal do Bohnické cvokárny! 

Účelem nesnází, které každý opravdový Křesťan ve svém životě pozná, je Boží plán, záměr, podle kterého právě potíže, překážky, a strasti nás převychovávají z "bábovek" na Kristovy vojáky! Nemám ani ve svých nejodvážnějších úvahách představu o tom, jak nás Kristus použije v Mileniu! Je zcela možné, že se nám ten "trénink" jednou hodit bude, ale jinak nemám nejmenší tušení jak! Zdá se mi pouze, že kdykoliv se nepřátelé Krista domnívají že problémy Křesťanů zadržují rozšiřování evangelia - vlastně mu pomáhají - protože my se učíme každou překážkou! Verš 9. Mnozí odborníci na Bibli se domnívají, že to "soužení" o kterém se zmiňuje, je událost v Lystře která je popsaná ve Skutcích 14:19-20. Jiní s tím nesouhlasí proto, že tato událost se stala dost dlouho před dopisem do Korintu, že by se Pavel o tom už nezmiňoval. Jiní to spojují s veršem 1Korint. 15:32. Nevím a není to pro mně důležité! Ovšem - Pavel měl mnoho potíží v Asii, kterým unikl odchodem do Macedonie. Ve službě Kristu Pavel vlastně žil stále ve stínu smrti a to už od Skutků 9:23-25. Zasvětil svůj život rozšiřování evangelia a jelikož považoval smrt za velmi blízkého společníka, podával každou zprávu jako kdyby to byla tou poslední..... 


Ale z Boží vůle byl Pavel zachován až nakonec mohl říci: "Nyní jsem již připravený být obětován a čas mého odchodu je blízký. Bojoval jsem dobrý boj, závod dokončil, víru udržel. A teď je pro mne připravena koruna spravedlnosti kterou Pán, můj spravedlivý Soudce, mi v onen den dá. A nejenom mně ale i těm, kteří se těší na Jeho příchod" (2 Timoteovi 4:6-8. Znáš něco lepšího, co bys chtěl prohlásit na konci svého života? 

Verš 12. Ale i přes všechny ty strasti uprostřed bouří, nenávisti a pomluv - Pavel cítil stálý mír a radost v duši. Jinými slovy říká: "Cítím ve svém svědomí, že jsme spolu spojeni poutem božským, ne lidským. Na mé straně je inspirace od mého Boha, který mne učí a dává mi touhu učit vás. Na vaší straně je to rozlišovací schopnost, také daná Bohem, která vám umožňuje poznat čisté Kristovo evangelium o Boží milosti - poznat svobodu, kterou má každý kdo Krista přijme. Některé pasáže v 1Korint. naznačují, že Korinťané měli tendenci vyzdvihovat "moudrost světa," (jako drtivá většina mých ne-křesťanských známých) a také proto měli náklonnost dávat přednost a i respekt nabytým schopnostem, jako na příklad řečnické umění. A zřejmě proto tak okázale předváděli své schopnosti v jazycích, což Pavel kritizoval. Mně osobně je velmi podivné že "glôssa - jazyky - chyběly ve všech ostatních křesťanských kongregacích! Kdyby tomu tak nebylo, jistě by se o tom Pavel a další pisatelé Nového Zákona zmínili! 

Od verše 15 až do konce kapitoly, Pavel opakuje a zdůrazňuje Alfu a Omegu naší víry, jistoty, radosti. Je to Ježíš Kristus ukřižovaný, pohřbený a vítězně vstávající z hrobu! To je vlastně celé evangelium! Spočívá na něm naše jistota že se s Kristem jednou setkáme tak jak slíbil! Víra v tohoto Boha-Syna je naše vítězství s Ním. Ne chodit na mši, dělat pobožný obličej, nepřijímat krevní transfuzi, chodit ke zpovědi, nejíst v pátek maso, modlit se ke "svatým" a podobně. Kdykoliv Tě bude někdo přesvědčovat o nějaké té "nadstavbě," ukaž mu tři místa kde to vysvětluje Bůh: Skutky 16:30-31, Římanům 10:9, a Efezským 2:8-9. To je spása! "Nadstavba - a to ještě ne celá! - je pro odměny, viz 1Korint. 3:13-15! Tyto verše si "připíchni na srdce," a uč je i druhé! Dovol mi jednu poznámku: Nemusíš znát verše nazpaměť, nemusíš ani vědět, kde přesně jsou. Ale musíš znát celou Bibli v tom smyslu že okamžitě poznáš zda to, či ono, jde s jejím duchem! Každý nový nápad, "odhalení," "vidění," či učení, musíš zkoumat podle Bible! (1Jan 2:26-27, 1Jan 4:1 a Skutky 17:11) Nenech si namluvit že na to nemáš "hlavu!" I kdybys vychodil(a) jen pět obecných, máš větší vzdělání než většina těch kteří Bibli psali! Bůh, když Mu budeš plně věřit, Tě nenechá "skočit" na něco co není pravda! Když Ho požádáš, aby Tě učil On sám, a nebudeš se spoléhat na svou vlastní inteligenci, (Přísloví 3:5. Nezapomeň, že svět Tě učil úplný opak), pak dostaneš nejlepšího učitele vesmíru! 

2:1-17. V této kapitole pokračuje Pavel ve vysvětlování, proč ještě Korint podruhé nenavštívil, jak oni očekávali. Bylo to hlavně proto, že celá ta kongregace žila víc "světsky" než křesťansky a Pavel dává přednost laskavému dopisu před návštěvou. Ve verších 5-7 je nabádá aby už odpustili tomu, o kterém se zmiňuje v 1Korint. 5:1-5. Zřejmě přestal dělat to, pro co jej ze shromáždění vyloučili a Pavel navrhuje smíření, protože v Kristově Církvi to, co se týká jednoho, týká se všech! Ve verších 10 a 11, Pavel vlastně říká: Mám ve vás důvěru. Když odpustíte, (a to se netýká pouze toho z kapitoly pět) jsem si jistý, že máte dostatek soudnosti a tak i já odpouštím. Tou poznámkou o Satanovi má na mysli skutečnost že ten se bude snažit dostat se do jakékoliv malé trhlinky mezi Křesťany. Spásu jim vzít nemůže - tu drží Kristus, (Jan 10:27-30) ale může Ti otrávit život a udělat Tě neužitečným pro Krista! Satan se může ukázat v mnoha formách, viz na příklad 1Petr 3:8 a 2Korint. 11:13-15. Jednou jako lev, podruhé jako anděl. 

"Když jsem přišel do Troady". Troada se nejdříve nazývala "Antigona Troada". Toto jméno jí dal její zakladatel Antigonus, který byl jedním z Alexandrových důstojníků. Později se jmenovala Alexander Troada. Byla oblíbenou římskou kolonií. Římstí vládci ji považovali za representantku starobylého města Tróje. Domnívali se totiž, že Troada stojí na stejném místě, jako stará Trója. Co se týče Pavlovy práce v Troadě, čti Skutky 16:6-11, a 20:1-12. Pavel očekával, že najde Tita v Troadě. Když se tak nestalo, byl velmi znepokojen. Poslal ho do Korintu, aby dohlédnul na sbírku pro chudé jerusalémské Křesťany (1 Korint. 16:1). 


Pavlova pevná víra v tohoto mladého muže, který pocházel z pohanské rodiny, se ukazuje ve verších 8:16-17 v druhém dopise do Korintu. Kolem Tita také vznikla hádka při jerusalémském sněmu (Galatským 2:3). Nakonec Pavel prosadil, že Titus nemusel být obřezaný, aby byl Křesťanem. Titus byl později pověřen vedením kongregace na Krétě a v té posici obdržel od Pavla dopis, který máme v Bibli. Verše 15-16. Křesťané, kteří slouží Bohu tak, jak to žádá Kristus, (Matouš 28:19-20, Marek 16:15 Skutky 1:8), jsou Bohu-Otci sladkou vůní Ježíše Krista. Co chce Pavel říci je - a na to nikdy nezapomeň: Ať Tě lidé přijmou nebo ne, ať máš úspěch nebo ne - Tvá práce bude vždy Bohu milá! Úspěch u Boha není ve výsledcích - ale ve věrnosti! Upřímnost, sebeodříkání a skromnost je to, co se počítá! Přečti si znovu Matouše 7:13-14! Na druhé straně jsme smrtelným nebezpečím pro ty, kteří naší zprávu odmítnou! Masa lidstva evangelium odmítne - ne proto že by je Bůh nechtěl - ale proto, že jejich zatvrdlá srdce nechtějí Boha vůbec! Ani jako Přítele ani jako Spasitele. A proto před Ním budou jednou stát jako před Soudcem! A tím že jim o Něm povíš, jejich situaci ještě zhoršíš! Proč? Podívej se do Lukáše 12:48! "Služebník, který věděl, a přesto.." 

3:1-18... Hned na počátku Pavel zdůrazňuje, že nepotřebuje žádné doporučení. Samotná existence křesťanské kongregace v Korintu byla doporučením dostatečným! Proč se o tom zmiňuje? Do Korintu se dostalo několik falešných učitelů, kteří si přinesli doporučující listy od "religionistů" (vysvětlím později) z jerusalémské kongregace. Zdá se, že tito učitelé přinesli sebou názor, že Zákon Mojžíšův byl dokonalejší a tudíž nadřazený Boží milosti a evangeliu Ježíše Krista. Ten výraz "religionista" (nábožník) používám na osoby, které přidávají nebo se snaží přidat cokoliv k dokončenému dílu Ježíše Krista, co se spásy lidské duše týká. Dávej pozor, ať Tě nikdo neoklame! Někdy je takové učení velmi subtilní jako třebas u římských Katolíků, podruhé bije do očí jako u většiny sekt. Pamatuj si: Kdykoliv přiznáš člověku i sebemenší podíl na spáse jeho duše, urážíš Boha a popíráš Efezským 8-9 ! Spása je dar a dar je zdarma, z lásky!! Mojžíšův Zákon - ať byl jakkoliv dokonalý - byl jako hrana, jako umíráček, pro každého lidského tvora! Proč? Protože sliboval život každému, kdo Zákon dodrží, a nikdo z lidí v celé historii humanity toho schopen nebyl! Ne že by se nesnažili - ale prostě nebyli schopni (stejně jako my) tento Zákon dodržet! (Jan 7:19, Skutky 15:10). Mojžíšův Zákon zavazoval - kdežto tam, kde je Boží Duch, tam je svoboda! (2 Korint. 3:17) Ještě jinak to můžeš vyjádřit: Mojžíšův Zákon přikazoval - Nový Zákon inspiruje... 

Verš 5. Naše "hikanôtćs" je Bůh. Toto řecké slovo znamená "všechno, co potřebuješ," což se mi zdá zahrnovat víc než "způsobilost," jak je to přeloženo zde. Bůh je naše všechno. Život, Spása Láska, Víra, Moudrost, Radost, Krása, Síla, Jistota, Nepotřebujeme k šťastnému životu nic co leží mimo. Bůh je naše totální "zásobárna!" Křesťanství je vlastně nadpřirozený život. Většina Křesťanů se domnívá že Křesťanství je přirozený život, který žijeme na vyšší platformě než je obyčejný život bez Krista. Zamysli se: Je mnoho nespasených lidí, kteří si uvědomují, že jejich životy jsou sobecké, "světské," Najdou si nějakou církev, začnou chodit do kostela a žijí lepší život. ale reformace není ani spása - ani Křesťanství! Můžeš říci - společně s tím Farizejcem v Lukáši 18:11: "Děkuji Bohu, že nejsem jako většina lidí". Ale tím jsi se nestal(a) člověkem, který může jednou vstoupit do Božího Království! Dostat se do Boží rodiny může pouze ten, kdo je zrozen z Ducha (Jan 3:5) a umytý v krvi Ježíše Krista, (Jan 13:8, Apokalypsa 1:5, 7:14) spasený z Boží milosti skrze víru! (Efezským 2:8) Boží síla nás „vrodí" do Jeho rodiny a tím nám umožňuje - činí nás nás schopnými - dělat to, co by jsme podle Boha dělat měli. Už Pavel říká: "Já mohu dělat všechno skrze Krista, který mně posiluje." (Filipským 4:13, překlad z řečtiny) Podívej se: Mojžíšův Zákon nařizuje, aby muž a žena, přistižení při aktu cizoložství, byli ukamenováni. Evangelium Ježíše Krista, tomu stejnému muži a té stejné ženě nabízí Ježíše Krista a skrze Něj odpuštění a spásu. Tady máš ten rozdíl! 

Verše 7-8. Když Zákon, vyrytý v kameni, a který přinášel smrt, byl plný slávy, o co více slávy má zpráva Božího Ducha! Zpráva o nepochopitelně hluboké Boží lásce a oběti pro ty, kteří této zprávě uvěří! Ještě než se Mojžíš vrátil s hory dolů, lidé už tančili kolem zlatého telete! (Exodus 32:1-6) Dnes by se vůbec neodlišovali od davu! Tak tam na úpatí hory Mojžíš ve hněvu rozbil obě desky Božích přikázání a vrátil se do tábora s prázdnýma rukama. 

Potom co zaintervenoval u Boha aby Israel nezničil, Bůh mu dal Zákon podruhé. Pak přidal milosrdenství, protože věděl že lidé Zákon nebudou - a ani nemohou - dodržovat! A proto tentokrát přidal ještě systém obětí, skrze které se kajícný hříšník mohl vrátit zpět k Bohu. Tyto zároveň ukazovaly k té poslední ultimátní oběti Spasitele světa. Na to všechno Pavel poukazuje. Správně porovnává tento systém k evangeliu Ježíše Krista a dokazuje jak tento je mnohem dokonalejší, přihlédneme-li k naši totální neschopnosti dobrými být... 

Abys rozuměl - Bůh svůj Zákon nezrušil ani jej nezastrčil někam do šuplíku na půdě! Ale proto, že Ježíš splnil celý Zákon do poslední tečky, tím se On stal se koncem Zákona pro ty, kteří v Něj uvěřili a přijali Ho za Spasitele. celý nevěřící svět spadá pod zákon a bude podle tohoto zákona souzen - každý jedinec bez vyjímky! Nezapomeň, že Ježíš zemřel - theoreticky - za celý svět (Jan 3:16) ale prakticky pouze za ty, kteří Ho přijmou! 

Podívej se na ten kontrast: Jednoduchá, otevřená, prostota Nového Zákona, co se týče budoucnosti člověka, oproti záhadnému mlčení Starého Zákona na toto téma! V Mojžíšových knihách najdeš sotva jakoukoliv zmínku, která by jednala o posmrtném životě! Starozákonní lidé nevěděli co očekávat po odchodu z tohoto světa. Mojžíš nosil závoj přes obličej aby nebylo vidět, jak ta zář slávy pomalu bledne a odchází - právě tak bledne sláva Zákona v záři evangelia Boží lásky a oběti. Verš 14. "Ale jejich myšlení na tom ustrnulo" je nesmyslný překlad! Řecké slovo "pôrôô" znamená zatvrzení, slepotu - něco jako petrifikace (zkamenění) dřeva. Znamená to také hloupý, stupidní. Ten stejný výraz je použit v Marku 6:52 a 8:17 kde se to týká srdce. Boží Slovo je Světlem, které když odmítneš, se stane temnotou! Taktéž Boží Slovo - když ho přijmeš, obměkčí Tvé srdce. Když ho odmítneš, Tvé srdce se zatvrdí! Přesně to se stalo s Israelem! Tak dlouho odmítali, až nakonec slyšet nemohli! A toto vysvětluje Pavel v Římanech 1:18-32. Prostuduj si to znovu! Zamysli se nad Israelem! "A tak až podnes," píše Pavel před téměř dvěma tisíci lety, a tak je to na konci 20tého století! Chování a povaha židovského národa, se nezměnily ani trochu od doby Pavlova života! Stále čtou 53 kapitolu Isaiáše v totální slepotě, stále očekávají svého Mesiáše! Jaká tragedie! Není jiný takový národ na celé této planetě, který by si ponechal stále stejný charakter po dva tisíce let! 

Možná že se ptáš, proč se stále vracím k Zákonu, když už jsme docela někde jinde... Nenech se oklamat! Každého člověka se jako "klíště" drží ten - tak starý názor: "Něco za něco!" Stále je tendence míchat Zákon a Milost dohromady! Znovu: Spása je totálně zadarmo - pro tu nemůžeš udělat nic - jen ji vírou přijmout! Proč? Protože všechno, co bylo třeba vykonat, zaplatit - bylo vykonáno a zaplaceno před téměř dvěma tisíci lety na Golgotě! Celý svět jde podle hesla: Ty mně máš rád, já Tě mám rád. Ty mně nemáš rád, já Tě nemám rád! A pojednou slyšíš : "Ty mně nenávidíš - nebo v nejlepším případě zcela ignoruješ - ale já Tě miluji! Dokázal jsem to tím, že jsem za Tebe zemřel v bolesti a hanbě. Možná že to jednou pochopíš, a budeš mně milovat také.". Toto přece nehraje s moudrostí, jak jí učí svět! Setkáme se s tím, hlavně v dopise Galatským. 

4:1-18.. Každý Křesťan, který uposlechl výzvu Ježíše Krista ze Skutků 1:8, je pověřený předávat a učit to nejmocnější a nejnádhernější z celého vesmíru - a to nepřeháním ani trochu! Je to zpráva o Boží lásce k Jeho tvorům. Zpráva o nepředstavitelném bohatství, které připravil pro ty, kteří Ho milují (1 Korint 2:9) a kteří se těší na Jeho návrat. (2Timoteovi 4:8) "A pakliže někdo evangelium nechápe (nebo chápat nechce) - je to tím že je zaslepený(á) bohem tohoto světa." A nejenom bohem ale celkovou filosofií, učením a moudrostí sekulárního humanismu. Občas se někdo podiví, proč se Eva nechala nachytat od Satana. Vždyť ten samý omyl ("otevřou se vám oči a budete jako bozi.") dělá devadesát (a to jsem ještě velmi konzervativní) procent lidstva! Je tomu pár dní - volal mi můj přítel:"Víš, chtěl bych mít tu Tvou víru!" Škoda že si neuvědomil co je to za nesmysl! Je to asi jako by řekl - až jednou bude stát před tou poslední "řekou": "Já Ti závidím, že jsi se naučil plavat!" Závidím Ti, že jsi věřil, že jednou k nějaké řece dojdeme!" Jeho problémem není že věřit nemůže, ale že věřit nechce! Proto také píše Jan ve 12:39 "že nemohli uvěřit...." 

Víš proč? Tak dlouho budeš říkat Bohu: "Ne! Já věřít nechci!"... až jednou - za jak dlouho nevím - Bůh řekne: "OK, já Tou volbu respektuji! Už Tě přesvědčovat nebudu. Jdi si svou cestou tak, jak jsi chtěl! Spirituální slepota je jedna z největších tragedií tohoto vesmíru, protože je uváženým činem! Není to neschopnost - ať už fyzická, či mentální - je to rozmyšlená akce! Když Bůh stvořil Zemi, přinesl světlo a život do temného prostoru. A světlo své Lásky, zamířil na srdce každého tvora, a přitom mu ponechal právo volby. Lidé přece nepůjdou jednou do věčné samoty pro to že nemohli, ale pro to že nechtěli věřit! Neříkej mi, že Bůh posílá lidi do pekla! Každý tam půjde sám, ze své vlastní vůle! Myslím že Bůh nemohl udělat víc než udělal aby tebe - a kohokoliv jiného - přesvědčil o své veliké lásce a přitom neporušil Tvou svobodnou vůli! Miliony odmítají Jeho dar den za dnem, rok za rokem, století za stoletím... Můj přítel nebude jistě první ani poslední - ale následky jeho rozhodnutí se potáhnou do nekonečna - pakliže si to umíš představit... Temnota je znakem omylu, ignorance a smrti. 

"Tento poklad máme v hliněných nádobách" neznamená že nosíme Boží slovo ve džbánech! Pavel nás všechny nazývá "hliněnými nádobami. Člověk sám o sobě je tak křehký a nestálý tvor na hliněných nohách - že pouze když kormidla našich životů svěříme Jemu, teprve pak dostáváme sílu. Lidské tělo podléhá stáří, nemocem, rozpadu - ale to Slovo v něm nikdy nezahyne! A proč "poklad?" Je několik důvodů, proč je slovo Boží tím největším pokladem, který můžeme vlastnit: 

1) To Slovo pochází z božského zdroje. Není to něco, co by řekl, nebo napsal člověk. Všichni ti, kteří dali to Slovo na papír, byli vedeni Bohem. "Tak praví Hospodin" je v Bibli tolikrát, že bych nebyl schopen poukázat na všechny ty verše. 2) Boží Slovo je dynamické ve svých operacích - je to síla Boha vesmíru. Podívej se na knihu Židovským 1:3, 2:2, 4:12, 6:5, 11:3, a 13:7. Tam poznáš, že je vlastně Božím "dynamitem." 3) Boží Slovo je jasné a definitivní ve všech svých tvrzeních. V autoritě (1Tesalon.1:5), ve zprávě, kterou podává (1Tesalon. 1:6, 4:15). Dále ve své síle (1Tesalon. 2:13). Boží Slovo žije uvnitř Křesťana. (Kolos.3:16) Boží Slovo nám odhaluje Boží pravdy. (1:Tesalon. 4:15) A nakonec: "Tvé Slovo je pravda," říká Ježíš v Janovi 17:17. Verše 8-9 spadají nejenom na ty kteří v té době žili ale na každého Křesťana, který slouží Bohu věrně. Mohlo to nabrat trochu jinou formu během těch staletí - ale obsah je stejný! Ať už se cítíš jakkoliv bezradný, když vidíš svět kolem sebe, nezapomeň na poslední slova Ježíše Krista: "A já jsem s vámi až do konce (systémů) tohoto světa"... 

"Uvěřil jsem a proto jsem také promluvil," cituje Davidův žalm 116:10. A v co nebo komu Pavel uvěřil? Bohu. A když se taková víra usadí v srdci napevno, nic s Tebou nehne! Posměch, pohrdání, vlastní slabost, nemoce, nebezpečí, smrt - to vše je druhořadé - nakonec smrt nad Tebou už moc nemá! Kristus ji porazil a Ty jsi v Kristu! Tohle nejsou jen nějaké sémantické metafory nebo krásná slovíčka! Bůh jednou řekl: A já s Tebou budu do konce světa!" Věř tomu, ať se děje, co se děje! V Božím Slově je tolik nádherných slibů! Nepochybuj o tom, že On je splní všechny až do toho posledního! Bůh vysvětluje v Izaiáši 48:10: "Přetavil jsem Tě v peci utrpení." A právě v nesnázích Křesťan "roste!" Tak jak dnes procházíme krizemi, jednou ten náš Bůh tohle všechno zakončí. Potom na Jeho děti bude čekat radost a sláva. Věčná sláva! Dovedeš si to představit? Zde na Zemi není nic, co by mohlo vyjádřit něco nekonečného - nemáme schopnost to pochopit - ať už v smyslu štěstí, nebo neštěstí.. Nakonec: Nedívej se na to co je dočasné - jinak ztratíš odvahu! Neudělej stejnou chybu jako Petr, když chtěl také chodit po vodě! Měj oči upřené na Krista, ne na lidi - ať už to je kdokoliv: Král, president, slavný mudrc, spisovatel či papež! 

5:1-21... Pavel sice pokračuje v tom stejném subjektu, ale jeho zpráva zároveň přináší milost, útěchu a sílu Křesťanům všech věků až do Rapture, kdy nás Kristus z tohoto "smetiště" vytáhne! A povšimni si, že Pavel neříká "a já věřím" ale "my víme!" Pavel znal Krista - ten mu to odhalil a vysvětlil. 

Řekl mu že Bůh připravil spirituální těla pro všechny své děti, aby jimi nahradil naše "domovy," které byly určeny pro dočasnou existenci na zemi. Nová těla Jeho dětí budou zcela bez defektů, nikdy se neunaví, nikdy neonemocní, nikdy se nerozpadnou. Podívej se důkladně na tyto verše: 1Korint. 15:51-53, Filipským 3:20-21, 1Tesal.4:15-17. Nemysli si, že ti, kteří odešli před námi jsou v bezvědomí, nebo že spí! (Apokalypsa 6:9 a 20:4) Nejsou sice ještě ve svých definitivních tělech, ale mají nějaká prozatímní. Zde nemá cenu spekulovat, protože nás Bůh v tomto ohledu neinformoval. Jedno je jisté: To Tvé fyzické "Já" jednou odhodíš a dostaneš nové "šaty." Jakou cestou, to záleží na tom, ve kterém čase - podle božích hodin - žiješ. Pakliže se Ježíš vrátí později, opustíš tento svět skrze transformaci, kterou nazýváme smrt. Když ne, půjdeš domů v Rapture. Nezemřeš, ale budeš okamžitě změněný. To co bylo na Tobě smrtelné, změní se v nesmrtelné. A jako Pavel tenkrát, tak i my jsme si zcela jistí že se tak stane, protože Boží Slovo je pravda! Pro nás je mnohem jistější tato skutečnost nežli ta, kterou vidíme fyzickým zrakem. 

Podívej se co říká Pavel! Byl si tak jistý, že by byl raději opustil toto tělo a žil s Kristem! Jestli skutečně a opravdově věříš Božímu Slovu, musíš si být zcela jistý, že v okamžiku kdy odejdeš "domů," začínáš svou nekonečnou existenci s Kristem. Kde jsou mrtví? Verš 8. je dostatečnou odpovědí pro Kesťana! Mnohá náboženství odvedla "dobrou práci" ve zmatení lidí, co se týče doktrin Bible. Nikdy jsem nevycházel z doktrin lidí - pouze z Božího Slova a tak se na tuto otázku podíváme zblízka jak ji vysvětluje Bůh: 



Kde jsou tedy mrtví? 

První otázka je: Kdo je odpovědný za smrt? Smrt je naším nepřítelem a smrt je velmi záhadná. "Je určeno člověku jednou zemřít a potom soud." (Židům 9:27) Dopis Římanům 5:12 dává odpověď: "A proto, jak skrze prvního člověka vešel hřích do světa a skrze hřích smrt, tak smrt přešla na všechny lidi - protože všichni lidé zhřešili." Když ten první pár neuposlechl Boha, (Genesis 2:17) Adam a Eva zemřeli spirituálně v tom okamžiku a skrze jejich neposlušnost se smrt dostala na všechny. V Adamovi všichni umíráme, v Kristu můžeme všichni život znovu nabýt. Adam je autorem smrti, Kristus autorem života. 

Otázka druhá: Co se stane, když člověk zemře? Co se odehraje když se zavřou oči, ústa ztichnou a tělo leží bez pohybu? Každý, kdo není vyloženým ateistou nebo Muslimem připustí, že Ježíš na tom kříži zemřel. Kam šel když zemřel? Jediné místo, kde lze hledat odpověď je opět Bible! Ono ráno když potkal Marii Magdalenu a měl s ní ten tak známý rozhovor Ježíš byl už tři dny mrtvý! Kde byl celou tu dobu? Byl v bezvědomí? Nebo spal? Pakliže ležel v bezvědomí po celé ty tři dny v hrobě potom Bible lže! Ale jelikož vím, že tato kniha je od Boha a "Bůh nemůže lhát," (Židům 6:18, Titovi 1:2) budu hledat odpověď jinou. Matouš 12:38-40 se píše: "Právě tak jako Jonáš byl tři dny a tři noci v břiše velké ryby, právě tak bude Syn Člověka tři dny a tři noci v srdci země!" Jeden nepotřebuje vysokoškolský diplom aby porozuměl, čemu se zde říká "srdce země!" "Srdce země" není určitě Josefova hrobka v Jerusalémě, kde Jeho tělo položili, když ho sundali z kříže! Písmo nám říká, že když Ježíš zemřel, odebral se do "srdce země." V tom čase byl "Paradeisôs" (místo všech zemřelých věřících) v "srdci země." Ježíš tam ztrávil tři dny - tak jak předpověděl. Dopis Efezským 4:8-10 to vysvětluje. Ve spojení s tímto, prostuduj Isaiáše 61:1 a Lukáše 4:18. Ježíš přišel na svět, aby zemřel za hříchy lidstva a zároveň zaplatil za ty, kteří odpočívali v jedné z částí podzemí, zvaném "Paradeisôs." Zachariáš 9:12 píše o nich, jako o "vězních naděje." V dopise Židům - na závěr "velikého nástupu věrných," (Židům 11:39-40, autor píše: "A tito všichni přes svou víru, se nedočkali splnění slibu, protože Bůh si nepřál, aby toho dosáhli dříve nežli my." Od vzkříšení Ježíše Krista, duch-duše Křesťanů jdou po fyzické smrti do "Paradeisôs," který se nalézá "vysoko nad všemi nebesy." Ta druhá část "Paradeisôs," která se nazývá Peklo, - pamatuješ na toho bohatého, který prosil žebráka Lazara o trochu vody? - tato část je spojena s "ohnivým jezerem. Vrať se do Isaiáše 5:14: „A proto se Peklo samo roztáhne (zvětší) a otevře svou tlamu bez hranic a všechna jejich pompéznost, sláva a nadutost, sestoupí tam ve velikém množství.." 

"Ty nenecháš mou duši v Pekle - ani nedovolíš, aby Tvůj "Čistý" poznal (zažil) rozpad." (Žalm 16:10) Ta stejná slova najdeš ve Skutcích 2:27. Mají na mysli Ježíše Krista. Ježíš vešel do "Paradeisôs." (ne do té části, kterou nazýváme Peklo) a zůstal tam po tři dny a noci. Když pak vyšel, vzal sebou všechny věřící kteří tam byli od doby Adama. Má spekulace: "A někteří z nich se ukázali na ulicích Jerusaléma." (Matouš 27:51-53). Písmo naznačuje přesně, proč Ježíš na tento svět přišel a co dokázal. Protože On zemřel a znovu vstal, "žihadlo smrti" bylo pro Křesťany odstraněno. Strach ze smrti zmizel a otroctví Zákona bylo nahrazeno dokonalou svobodou! 

A teď jsme připraveni na tu otázku číslo jedna: Co se stane s Křesťanem, který zemře? Verš 1 této kapitoly mluví o "ôíkia" "stanu," "příbytku," který se opět promění v prach. Naše "residence", která není "postavena" rukama, to znamená to slavné tělo které obdržíme při vzkříšení, je věčné. Verš 2 této kapitoly vyjadřuje přání Křesťana být "oblečený" "příbytkem", který pochází z nebe. Potom ve verších 4, 6 a 8 čteme: "V tomto těle sténáme, protože jsme obtíženi - ne proto že bychom se obávali, že jednou zůstaneme bez "šatů" či bez "přibytku" (překlad z řečtiny). Verš 8 jasně učí, že duch-duše věřícího odchází, aby byl s Bohem. Duch není mimo tělo v nějakém "spánku" až do vzkříšení, jak učí mnohé sekty. Tělo "spí" (promění se v prach), zatím co duch se vrací k Bohu, který jej dal. Reference: (Kazatel 3:21 má neuvěřitelně zbabraný překlad! Verš má být: "Kdo zná lidského ducha který jde nahoru, zatím co duch zvířat jde dolů? Porovnej s tvou Biblí! Druhý příklad je opět Kazatel 12:7. (Tam se nic zkazit nedalo!). 

Můžeš namítnout: Neučí Genese 3:19, že se člověk opět změní v prach? Možná že by to tak vypadalo kdyby nebylo verše v té stejné knize (2:7): "a Hospodin Bůh zformoval člověka z prachu země, vdechl do něho dech života a člověk se stal živou duší.“ Ano, člověk byl stvořen z prachu země ale potom obdržel od Boha dech Života! Když byla tvořena zvířata, (Genesis 1:20-25) nenajdeš ani zmínku o něčem podobném! Zvířata mají stvořený život který končí smrtí. Lidský život je vdechnutý Bohem a vždy bude existovat - ať už v přítomnosti Boha nebo v zatracení! Ti lidé, kteří učí falešnou doktrinu o "spánku" ducha, nerozlišují na tělo-duše-duch! Oni tvrdí že tělo jsi "Ty," a tak když tělo přestane dýchat, přestaneš existovat až do okamžiku vzkříšení. Ale to Bible neučí! Boží Slovo hovoří prostou, srozumitelnou řečí: "Život pro mne je Kristus a smrt je výhra (výhoda). Ale pokud žiji v tomto těle, mohu získat odměny. Je to těžká volba. Jsem mezi dvěmi možnostmi: Toužím odejít a být s Kristem - což je zdaleka lepší. Ale zůstanu-li v těle, je to lepší pro vás" (Filipským 1:21-24 - volně z řečtiny). Pavel nevěřil že jeho tělo je "on sám" výlučně! Jak by mohl tvrdit, že zemřít je výhoda, kdyby měl ležet v bezvědomí až do chvíle vzkříšení? Mluví jasně: "Toužím odejít a být s Kristem". Neříká přece, že chce odejít a čekat v hrobě až jednou Kristus zavolá! Učení, že Pavel stále ještě spí ve svém hrobě, je stejné jako tvrzení že Kristus je stále ještě v bezvědomí a někde v hrobě spí! Dopis do Filipi je jedním z "vězeňských" dopisů. Pavel byl zavřený v římském vězení Marmora a toužil jít domů ke Kristovi. Ale věděl že je ještě potřebný pro službu Bohu a proto nikdy neuhnul! Petr učil přesně totéž - přečti si 2Petra 1:13-14. Pokud se mne týče, stojím pevně na straně Pavla a Petra - a vlastně na straně všech pisatelů Nového Zákona. Ti naší křesťanští bráškové kteří učí "spánek duše," budou s velikým zadostiučiněním poukazovat na Jana 3:13: "Nikdo nevystoupil na nebesa než ten, který z nebe sestoupil - Syn Člověka." Tento verš není těžké pochopit, pakliže budeš porovnávat Písmo s Písmem aniž by ses chytal lidských doktrin! Nikodém nemohl pochopit, jak může být narozený znovu, když už je starý. Ježíš používá "vítr" jako ilustraci, a potom vysvětluje, že tyto věci přijímáme vírou a ne racionalizací.. V 1Korint. 15:50 čteme, že "tělo a krev nemůže zdědit Boží království". Není to tělo a krev, které jdou do nebe. Jsou to duch a duše, kteří jdou do "Paradaisô" v okamžiku smrti. Povšimni si následujících veršů: Genesis 5:24 "Henoch kráčel s Bohem, a pojednou nebyl - protože Bůh si ho vzal k sobě." 2 Královská 2:11: „ jak tak kráčeli, objevil se ohnivý vůz a ohniví oři. Vjeli mezi ně a Eliáš byl uchvácen vzdušným vírem do nebe." 

Jsou tyto verše těžké k pochopení? Musíme si na vysvětlení pozvat "nad-mudrce" s dlouhými vousy? Boží Slovo nám sděluje že Eliáš odletěl do nebe a já nemám nejmenší důvod o tom pochybovat! Jakub 5:17 nám píše že Eliáš byl člověk stejných vášní jako my. To znamená že to byl obyčejný chlapík, jako Ty nebo já. Bůh ho použil a když Eliáš skončil svůj úkol, Bůh si ho vzal k sobě domů. Co se stalo s Eliášovým tělem? Nemám nejmenší potuchy a také je mi to zcela lhostejné! Co ale vím je, že ten skutečný, pravý Eliáš byl okamžitě s Bohem. Šel tam snad spát? Nebo snad Bůh ho přivedl do bezvědomí, když odletěl v tom víru nahoru? 

Podle Matouše 17:1-3 se to tak nestalo: A po šesti dnech vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana na horu. Tam se jim zjevil Mojžíš s Eliášem a hovořili s Ježíšem. V dalších verších ty dva Petr nazývá jmény, to znamená že je nějakým způsobem poznal! Eliáš odešel v tom víru do nebe asi tak 750 let před tímto setkáním na Hoře! Právě tak Mojžíš. A přesto byli velmi velice naživu a byli k poznání! Ti lidé, kteří učí doktrinu o spánku duše tvrdí, že apoštolové byli v transu! Cítím se trapně, když slyším Křesťana takto posuzovat realitu Ježíšovy Transfigurace! Ta byla právě tak skutečná, jako zrození z panny a Kalvárie! 

David věřil v nesmrtelnost duše. Ve 2 Samuelovi 12:23 říká: "Teď když už je mrtvý, proč bych se měl postit? Copak jej mohu přivést zpět? Já půjdu za ním - on se ke mně nevrátí!" Jinými slovy: Mé dítě je mrtvé. Odešlo do jiného světa a já jednou půjdu za ním. Kdyby David věřil ve spánek duše, byl by řekl: "Mé dítě nyní spí a jednoho dne půjdu spát za ním." 

Další případ. Bible nám říká, (ne tato Bible!) že když Štefana kamenovali (Skutky 7:54-60) Štefan řekl:"Pane, odpust jim tento hřích a potom upadl do spánku. (myslí se tím smrt) Zde by byl jeden bod ve prospěch učení "spánku duše" že? Ale musíš porovnávat Písmo s Písmem! Dopis 1Tesalonským 4:13-14 vysvětluje otázku o těch, kteří "upadli ve spánek." "Nechci bratří, aby jste zůstali v nevědomosti o těch kteří spí - aby jste netruchlili jako ti, kteří nemají žádnou naději. Protože - pakliže věříme že Ježíš zemřel a opět vstal, tak také ty kteří "spí" v Kristu, Bůh jednou přivede s Ním. A teď se na to podívej bez zaujatosti nebo nějaké "denominační moudrosti!" Tito Křesťané "spí v Kristu" ale kde je Kristus? Kdyby byl ještě v hrobě, pak by tito byli také v hrobě "v Něm." A znovu: Kde je Kristus? Dopis Židům 1:3 odpovídá, že Kristus se posadil po pravé straně Otce. (také čti 1Timot.2:5) Jelikož je tedy Ježíš v Božím "Paradaisô," jsou tam i všichni odešlí Křesťané a starozákonní věřící! Víš příteli, doktrina "spánku duše" neobstojí ve světle celého Písma! Juda píše ve verši 14, že "Ježíš přijde s desetitisíci svých svatých. Vysvětlí mi někdo, jak by mohl přijít z nebe s někým, kdo leží (spí) rozpadlý v hrobě zde na zemi? 

Apokalypsa 6:9-10 jasně učí rozdíl mezi tělem a duší: "A když otevřel pátou pečeť, viděl jsem, pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro Slovo Boží a ty volaly silným hlasem." Ty duše nebyly v bezvědomí! A na konec: Ježíš mluvil dost často v podobenstvích, hlavně v Matouši a také v Lukáši. A potom najednou čteš: "Byl jeden bohatý člověk.." (Lukáš 16:19-31) Tohle je zcela pozitivní prohlášení právě tak, jako:"V Damašku žil jeden učedník, jménem Ananiáš."(Skutky 9:10) Zde není žádný rozdíl! Věříš že ten Ananiáš skutečně v Damašku žil? Pakliže ano - a Ty nemáš nijaký důvod říci ne - potom také žil jeden bohatec a žebrák jménem Lazarus! Ježíš dále mluví: "Bohatec také zemřel a byl pohřben. (Uvědom si že zde není naznačen žádný časový interval mezi větou předešlou a větou následnou:: A v Pekle pozdvihl v mukách své oči a uviděl v dáli Abraháma a Lazara." Lidičky, tohle není podobenství! Domníváte se, že kdyby lidé po smrti "spali" v hrobech, že by se Ježíš snažil nás zmátnout touto povídkou? To jde přímo proti Jeho povaze! On jako Bůh-Syn přece věděl kolik generací to bude číst, studovat a učit druhé! Proč by nám dával jako příklad povídku která není pravdivá ani ve skutečnosti, ani v učení? A proto věřím Pavlovi když říká: "Je mnohem lepší odejít a být s Kristem, než žít na zemi." Verš 10 se vztahuje pouze na Křesťany! Křesťané, uvědomte si laskavě, že i my budeme jednou stát před soudem! Jedná se o Kristovu soudnou stolici zvanou "béma." Mnoho lidí se domnívá, že je pouze jeden všeobecný soud - ale to Bible neučí! Neexistuje "všeobecný soud" právě tak, jako neexistuje "všeobecné vzkříšení!" Písmo jasně učí že bude pět rozličných soudů, a tři trůny: 

Trůny: 1). "Bćma", jinak soudná stolice Kristova, o které se zmiňuje tento verš 10. Soud se tam odehraje krátce po Rapture a je pouze pro Křesťany. U tohoto soudu se nerozhoduje o tom zda jsi, či nejsi spasený(á), ale zda si zasloužíš či nezasloužíš nějaké odměny. 

2). Trůn Jeho slávy, popsaný v Matouši 25:31-32. Ten se uskuteční zde na zemi, kde budou souzeny národy. 

3). Velký Bílý Trůn tak, jak je v Janově Apokalypse 20:11-15. Tento se bude odehrávat v nebi a všichni nevěřící - ti co odmítli Kristův dar tam budou souzeni........ Teď se podívejme na každý z těch pěti soudů: 

1). Soud první. Subjekty tohoto soudu jsou Křesťané ve spojení s hříchem. Sleduj pozorně že se jedná o hřích - ne hříchy! Ježíš soudil hřích za nás když zemřel na tom kříži. Čas tohoto soudu byl asi AD 30. Místo soudu byla Golgota. Základem soudu byla Kristovo dokončené dílo.. Výsledkem soudu bylo ospravedlnění všech, kteří uvěřili. Tento soud je dnes minulostí. Byl zakončený Ježíšem z Nazareta, který je Božím Synem. Když kdokoliv uvěří v Ježíše Krista a vloží svou důvěru v Jeho dokončený čin spásy - ten samý je spasen v tom stejném okamžiku - a to pro vždy. O hřích (jednotné číslo) je postaráno, ovšem - my stále potom žijeme v tomhle našem nedokonalém, slabém "stanu" a budeme žít v pokušení tak dlouho, jak dlouho na této zemi budeme žít. (1Jan 1:9, 1Jan 2:1) Musíme soudit sami sebe tím, že přijdeme k Bohu a povíme Mu o našich slabostech. Pakliže tak odmítneš jednat, neztratíš sice spásu, ale ztratíš ten nádherný vztah k Bohu, ztratíš radost života. (1Korint.11:31-32). 

2). Soud Druhý, se týká opět pouze Křesťanů, a jedná o Tvé službě a věrnosti. Zde opět nebude souzen žádný nevěřící. Čas tohoto soudu je v budoucnosti. Místo "někde v prostoru". Objektem soudu je naše služba (skutky) a výsledkem budou buď odměny a nebo jejich ztráta. Tento soud nebude rozhodovat o tom, zda je někdo spasený nebo ztracený. Je to soud spasených dětí Boha a dal by se - možná přirovnat k maturitnímu dnu! Někteří obdržejí vysokou poctu, někteří poctu druhotnou, nižší - a budou takoví, kteří neobdržejí žádnou! 2Jan 8 varuje: "Dejte pozor aby jste neztratili to, co už jste si vydělali!" Dar věčného života ztratit nemůžeš - odměny ano! 

Verše 3:11-15 v 1Korint. 3:13-15 ukazují každému jasně že skutky, které jsme vykonali z jiného důvodu než z lásky ke Kristu, shoří ve zkušebním ohni jako sláma! Skutky vykonané pro Boží slávu jsou symbolisovány zlatem, stříbrem a drahými kameny. Skutky sobecké, vykonané pro vlastní slávu, jsou jako dřevo, seno, sláma. Jednou přijde "korunovační den" pro všechny Křesťany. Nový Zákon hovoří o pěti korunách: 

1) Koruna života. Jakub 1:12. Apokalypsa 2:10. 

2) Koruna slávy. Toto je koruna pro věrného kazatele, učitele. Není pro ty, kteří používají evangelium k obohacení sama sebe. (1 Petr 5:1-4). 

3) Koruna radosti. Tato je pro ty, kteří získávají lidi pro Krista. (1Tesalonským 2:19-20, Filipským 4:1). 

4) Koruna spravedlnosti. (2 Timoteovi 4:8). 

5) Koruna nezničitelná. (1 Korint. 9:25-27). Toto vydání to překládá jako "věnec." 

3) Soud třetí Před tímto soudem budou stát Židé. Čas: Great Tribulation Period, jinak Doba Strastí. Místo: Jerusalém a okolí. Báze tohoto soudu je odmítnutí Boha-Syna. Výsledkem tohoto soudu bude - finálně - obrácení Židů a jejich přijetí Krista-Mesiáše. Židé jsou lidé Země - už jsem to jednou poznamenal. Sliby pro Israel - všechny - jsou sliby pozemské a proto také tento soud se bude konat na Zemi. Ve dobách Samuela odmítli Židé Boha-Otce. (1Samuel 8:7) V době Ježíše z Nazareta odmítli Židé Boha-Syna. (Lukáš 23:18) V ranných dnech Křesťanství odmítli Židé Boha-Ducha. (Skutky 7:51, 7:54-60) 

Za to byli rozehnáni do celého světa - do každého národa - na každý ostrov pod sluncem. Tento jejich úděl zůstane až do doby kdy se naplní "Čas Pohanů". Těsně před koncem této doby se začnou vracet Židé do své vlasti - ale jako nevěřící a "projdou pod holí." (Ezechiel 20:37) Projdou skrze "Jakubovy strasti." (Ezechiel 20:34-38, 22:19-22, Jeremiáš 30:4-7, Daniel 12:1) 

Jak Ježíš, tak i Zachariáš spojují tuto dobu s návratem Mesiáše-Spasitele. Prostuduj spojitost mezi Matoušem 24:21-31, a Zachariášem 14:1-11. Tím lidským faktorem, který Bůh použije k soudu na Israel, bude Antikrist. A bude to nejkrvavější stránka v dějinách lidstva! Během tohoto času bude také vylito sedm nádob hněvu Boha na tuto Zemi. Výsledkem bude strašný pláč a prosby o smilování které Bůh přijme: "A já vyliji na Jerusalém Ducha milosti." (Zachariáš 12:10) V tomto čase se Kristus objeví na Olivetské hoře (Zachariáš 13:3-4) a tím se zakončí soud nad Israelem. 

4) Soud čtvrtý. U tohoto soudu budou obžalované pohanské národy. Čas: Při Kristově návratu s Jeho desetitisíci věrných. (Juda 14) Místo: Údolí Jehošafatu, někdy nazývané Megiddo. Objekt soudu: Chování a jednání pohanských národů vůči Israeli v Době Strastí. Výsledek: Některé národy zůstanou, jiné budou zničeny. Popis toho soudu nalezneš v Matouši 25:31-46. Někteří učitelé Bible spojují tyto verše s Apokalypsou 20:11-15 a tím se snaží vytvořit doktrinu jednoho "Generálního Soudu." Ale když si porovnáš tyto dvě pasáže, uvidíš že se liší tak markantně, že je nemožné aby tyto dvě popisovaly stejnou událost! Uvažuj: V Matouši 25:31-46 není žádné vzkříšení z mrtvých! Žijící národy jsou souzeny zde na Zemi! Není zmínka o knihách. Jedná se o tři druhy lidí: Ovce, kozli a bratři. Tento soud se odehraje ještě před Mileniem (tisíciletá vláda Krista po Armageddonu). 

V Apokalypse 20:11-15 je vzkříšení mrtvých. Souzeni jsou mrtví. Nebesa i Země zmizí. Knihy jsou otevřeny. Pouze jeden druh lidí (mrtví) stojí před Trůnem. Tento soud se odehrává po vládě Krista na Zemi - to znamená po Mileniu. Zde vidíš, že tyto dva soudy jsou diametrálně odlišné a je zcela zavádějící spojovat je do jednoho a tak učit jeden všeobecný soud! Soud v Matouši je na Zemi, ten druhý na nebesích a - nejméně tisíc let je rozděluje! Tento čtvrtý soud je pouze pro Pohany, protože Židé se nikdy nepočítali mezi "národy!" (Numeri 23:9) Církev nemůže stát před tímto soudem, protože Křesťané budou mít účast na souzení našeho světa. (1Korint. 6:2) A proto Křesťané budou s Kristem, až On bude soudit národy. Kromě toho - Církev a Židé již budou mít po soudech! 

V Době Strastí, za vlády Antikrista, budou Židé prožívat neuvěřitelné pronásledování. Některé národy jim "dají najíst a napít," některé je "navštíví ve vězení," některé "pomohou," jak budou moci. To jsou ty národy, které Kristus nazývá "ovcemi" a oslovuje je tak. (Matouš 23:34-40) Národy, které budou Židy pronásledovat, utlačovat, nazývá Kristus "kozly," a jejich budoucnost je popsaná ve verších 25:41-46. "Kozlí národy" budou zničeny jako národy, - ne jako individuální příslušníci! 

5) Soud pátý. Utohoto soudu jsou obžalováni nespasení mrtví. Ti, kteří za svého života odmítli Kristův dar. Čas: V době soudu bude Země čistěna ohněm. (2 Petr 3:7) U soudu Velkého Bílého Trůnu se nebude rozhodovat o vině či nevině jednotlivce - ale o výši trestu! Zkontroluj si co říká Ježíš v Lukáši 12:48... Písmo jasně mluví o pěti soudech, ne o jednom "universálním" soudu pro všechny! Jedno je jisté: Každý člověk bude souzen! Je psáno: "Jako že jsem živ - skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk přizná že já jsem Bůh!" (Římanům 14:11-12) Ano, jak hříšník, tak i Boží dítě bude souzeno - ale ne společně! Křesťané okamžitě po Rapture, ztracení lidé těsně před koncem času - před počátkem věčnosti. 



A opět: "Bázeň před Bohem" neznamená strach z Boha! Je to úcta, hluboká důvěra a odpor ke zlu. Bát se Boha je asi jako dobře vychované dítě se "bojí" rodičů. Dítě které má správné rodiče ví, že když něco nesprávného provede, bude disciplinováno - ne vykázáno z domu na ulici! 

Pavel znal tuto bázeň Boží velmi dobře - a proto také rozhlašoval zprávu o Spasiteli od té chvíle, kdy potkal Krista na cestě do Damašku, až do poslední chvíle ve vězení Marmora. Jeden smutný, patetický fakt o lidech v pekle je, že Kristus zemřel za všechny lidi! Pavel v Římanech 3:23 to říká jasně. A přesto spása bude mít cenu pouze pro ty, kteří ji přijmou! Jaká neuvěřitelná tragedie! Spása je zdarma pro všechny - a přesto ne všichni - ve skutečnosti jen malá část - tento dar přijme! 

Ve verši 16 je vidět, že Pavlova koncepce a jeho pohled na Krista se změnily o 180 stupňů. Už Ho "neviděl" v lidské podobě, kterou lidé zobrazují, před kterou se klaní a líbají obrazy či sochy. Nakonec: Kdyby Bůh chtěl, abychom věděli jak Ježíš vypadal, když tu chodil po prašných cestách Palestiny, nechal by nám o tom alespoň malý - maličký záznam! Nic - ani slovo! A proto, když jsi zvědavý jak Kristus vypadá dnes, přečti si Janovo zpodobnění v Apokalypse 1:12-16. Ale ani to Ti asi moc nepomůže! 

Tohle není "možná" nebo "snad ano": Každý kdo je v Kristu, je jiným, novým člověkem! To staré pominulo, všechno je nové. Všichni znovunarození lidé jsou zapečetěni do Kristova Těla skrze křest Svatého Ducha. Kromě Krista neexistuje pro lidstvo žádná naděje! Buď ten Jeho dar máš a budeš jednou sedět u slavnostního stolu Večeře Beránka a nebo nemáš - a budeš později - stát někde v prostoru před tím Velkým Bílým Trůnem a čekat pouze na vyhlášení - ne délky, ale stupně přísnosti Tvého trestu! My všichni, kteří jsme přijmuli Krista za svého osobního Spasitele - přes naše slabosti, hříchy, klopýtání a nedostatky - když se na nás Bůh podívá, vidí v nás - ne tu naší špínu - ale Kristovu čistotu! Hrozně rád bych poděkoval Pavlovi, za tuto kapitolu! 

6:1-18. Celá tato kapitola se zaobírá správným chováním Křesťana (ať už "zvenku" nebo "zevnitř"). Hned na počátku jim píše aby se snažili oddělit od "světa" a neměli nic společného s jeho zlem. Jistě, žijeme v tomto světě který je hřištěm Satana, chodíme denně do práce, díváme se večer na televizi, čteme noviny. To všechno je "svět" a my jsme nuceni v tomto světě žít. Ale to neznamená - že v našem žebříčku hodnot - budeme mít tento svět někde blízko vrcholu, nebo dokonce zcela na vrcholu! Co říká Bůh-Syn? „Oni v tomto světě jsou - ale z tohoto světa nejsou! (Jan 17:16). Co tím myslí? V okamžiku, když jsme opravdu uvěřili, přijmuli Boží podmínky Jeho Spásy - Bůh nás zapečetil do své rodiny. Pak nás mohl klidně "vytáhnout" k sobě domů, kde bychom si na věky žili v prostředí o kterém se nám zde - ani v nejdivočejších snech nezdá! Jak jednoduché že? Ale Bůh chce abychom tu naší vděčnost a lásku k Němu také dokázali svou poslušností tím, že se budeme snažit o Jeho daru říkat druhým! Bohu samotnému nemusíš dokazovat nic! On ví, zda to "hraješ," nebo myslíš doopravdy! Ale už jsme se zmínili o miriadách "svědků" tam někde v prostoru, kteří tento boj sledují s velkým napětím. A ti nevědí zda jsi opravdový(á) nebo to jen - se zbožnou tváří předstíráš. A nezapomeň, že zde "běžíš svůj životní maratón" o odměny! Právě teď jsme to probrali. A tak tě zde Bůh nechává proto, aby sis něco dopředu "vydělal(a)!" 

Ani na to nějaké vysoké IQ nepotřebuješ - vlastně to, co svět nazývá vzděláním, je občas na překážku! Nemyslím tím že bys měl(a) odejít ze školy po třetí obecné - ale jakmile začneš obdivovat Platóny, Seneky, Kierkegaardy, Einsteiny, Wellse, Sartry, Camuse, Čapky a Masaryky společně se "svatým" Václavem a papežem - mnoho obdivu a úcty Ti už nezbude pro Toho, který vlastně má mít celou Tvou úctu, celý Tvůj obdiv a celou Tvou lásku!! A znovu: Co říká Kristus, když dostane otázku: "A co je to nejdůležitější v životě člověka?" Ježíš odpovídá:" Miluj svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí!" Tak se mi zdá, že když tohle splníš, tak pro ty výše zmíněné "hvězdy" mnoho úcty nezbude! Potom i ten Tvůj smysl života bude hned jasnější, že? 

A opět jsme u otázek: 1) Co vlastně to Křesťanství vůbec je? 2) Jak vypadá opravdový Křesťan? Jak ho poznáš? 3) A to hlavní: Jak se člověk takovým skutečným Křesťanem stane? 

Odpovědi: 1) Křesťanství je zpráva že: Existuje jeden Bůh, který stvořil vše, co je, ale On sám je nezávislý na jakékoliv jiné existenci! Kromě mnoha forem života, stvořil jako vrchol svého díla člověka a dal mu - jako jedinému ze všech tvorů na Zemi, svobodu rozhodování, kterou se rozhodl nikdy neporušit! Tento člověk - ve velmi krátké době své existence, se proti tomuto Bohu - a hlavně proti Jeho přirozenému řádu - vzbouřil a tím se přetrhlo to pouto mezi ním a Stvořitelem. Bůh se snažil tohoto člověka přesvědčit o nebezpečí takového počínání - ale marně. Člověk šel slepě do vlastní záhuby - do existence bez Boha. Jelikož i přes to všechno Bůh člověka miloval, rozhodl se, že mu nabídne záchranu která předpokládala, že člověk ve svém fyzickém těle nebude nikdy tak dobrý, aby si tuto záchranu mohl zasloužit jako odměnu. Tato spása zachraňuje člověka bez ohledu na jeho nečistotu a hříšnost. Bez ohledu na vzdělání - nevzdělání, chudobu, nebo bohatství, bez ohledu na rod, rasu či postavení. Tento Bůh přišel na tuto planetu zcela přirozeným způsobem: Narodil se z lidského tvora. Když dospěl, shromáždil kolem sebe malou skupinu žáků. Chodil a učil po zaprášených cestách země do které se narodil. Ovšem to učení bylo až sekundárním důvodem Jeho příchodu k nám! Učil, že se přišel za lidstvo obětovat a tím nabídnout zaplacení pokuty hříchu za každého, kdo v Něj a v Jeho čin uvěří. Když Mu bylo asi tak třicet pozemských let, lidé se proti Němu opět postavili a po krátkém soudu nechali vykrvácet na kříži. Pochovali Ho do hrobu. Třetího dne (jak slíbil svým blízkým) z toho hrobu vyšel a po krátké době se vrátil domů k Bohu Otci. Vybídl ty své, aby se vydali do celého světa a učili tuto zprávu všechny ty, kteří jsou ochotni to vyslechnout. Dal své slovo, že každého, kdo uvěří a přijme Ho za Spasitele, vysvobodí z otroctví jak hmoty, tak i ducha (zla). Je tomu již skoro dva tisíce let od doby co slíbil, že se jednou určitě pro ně vrátí a ti Jeho, (kolikátá už generace?) tuto zprávu roznášejí po světě dál. To je Křesťanství.. 

Odpověď na otázku č.2 : Skutečný Křesťan se poznat nedá! Alespoň ne s konečnou jistotou. Pravdu zná pouze on sám - a Bůh! Proto také Jakub (2:18) dost ironicky píše: „Máš víru? Tak mi ji ukaž! Já Ti ukáži mou skrze mé skutky!" Ano, víra bez skutků je mrtvá! Pakliže máš víru v toho Boha-Syna a cítíš vděk za to, co On pro Tebe udělal - pak nemůžeš sedět doma a mlčet! Víra bez skutků, je něco jako "čtyřhranný kruh," nebo "svobodná manželka!" 

Odpověď na otázku číslo 3: Srovnej si v hlavě co je více pravděpodobné: a) Vesmír se stvořil sám (existence bez počátku je vyloučena druhým zákonem termodynamiky) a bude tu věčně. b) Vesmír kolem nás má mnohem větší dokonalost a řád, než aby mohl počít z neživé neracionální hmoty - tudíž musí existovat nějaká Bytost, která stojí nad hmotou a časem a která jediná tohle všechno byla schopná dát dohromady! Když přijmeš "b", pak se podívej na různé "druhy" bohů Hinduismu, Islámu, Budhismu (tam vlastně není žádný), Zoroastrismu (Dualismus -jeden bůh dobra, jeden bůh zla - oba stejně silní!), podívej se na tibetské a siamské démony! Potom si přečti něco o tom, jak vypadá Bůh Bible a co On říká že pro Tebe udělal. Posaď se a řekni si který z těchto všech "bohů", je ten nejpravděpodobnější. Jinak se nedá ani soudit ani volit! Nikdy to nedostaneš na sto procent! To by potom nebyla víra ale "vědění"! To že věříš že existuje Pražský hrad z Tebe nedělá krále - ale to že uvěříš Bohu, když ti říká: "Miluji tě tak moc, že jsem za tebe zemřel" - to z Tebe udělá Jeho dítě se všemi "výhodami"! A zda je to opravdová víra - zda skutečně upřímně věříš - poznáš z toho že: 1) Budeš chtít vědět o tom Bohu co nejvíc abys věděl(a) přesně, co od Tebe očekává, 2) Budeš ve tvém srdci "hořet" - ani nebudeš moci spát - abys o tom tvém novém Otci pověděl nejdříve těm svým nejbližším které máš rád(a) a potom všem těm, kteří nastaví uši a řeknou: "Mluv, já poslouchám". Až tohle pocítíš, pak jsi skutečným (ou) Křesťanem (kou)..... 

Ještě k této kapitole. Pavel zcela logicky zdůrazňuje, že není možné spojení mezi světlem a tmou. Dovedu si představit pracovat někde s vyloženým, zarytým ateistou, skeptikem, marxistou. Dovedu si představit i občas nějakou (většinou zbytečnou) diskusi o našich názorech. To vše si dovedu představit. Ale je zcela vyloučené mít takového člověka za přítele! To možné není! Právě jako veškeré mé představy, sny, očekávání a i smysl života jsou zcela nepochopitelné a směšné tomu, kdo neuznává nic mimo hmotu. Právě tak jeho snažení, jeho etická soustava (má-li jakou) jeho plochý, dvou-rozměrný humanismus, (dočasný - končí zánikem lidstva) jeho dočasné hodnoty jsou zase směšné mně! Vlastně ne - jsou mi spíše k pláči! Když jsi jednou uznal Boha jako Vládce Vesmíru, snaž se větší část svého života ztrávit s Ním! Nemám na mysli bezduché blebtání nějakých modliteb, které lidé zpaměti odříkávají a kterými Ho otravují, když nevědí sami kudy kam! Mám na mysli rozhovor syna nebo dcery s Otcem, který má upřímný zájem na tom co si myslíš, co cítíš, co si přeješ. A nebude se nijak zlobit, když Mu občas řekneš že On je v tvém srdci - první ze všech! Máš-li problém, ptej se nejprve Boha a potom druhých, bude-li to ještě třeba. A to je také Křesťanství. 

7:1-16. Verš 1 patří námětově do předešlé kapitoly. V dalších Pavel žádá Korinťany, aby ho - Pavla - přijímali jako spirituálního vedoucího a učitele, který je poslaný od Boha. Přál si, aby ho považovali za věrného apoštola Ježíše Krista, a nestavili ho na stejnou úroveň s jinými náboženskými vůdci té doby. Nebylo člověka, který by mohl ukázat prstem na Pavla jako na někoho, kdo jim ublížil. Jistě, byli takoví, kterých se dotknul v jeho kritice prvního dopisu. Ale Pavel je ujišťuje, že to všechno dělal z lásky k nim, a že to psal ne ze sebe - ale tak, jak mu Bůh nakázal. Ve verších 4 až 16, (a hlavně v 16) Pavel mluví o radosti, když viděl, že Korintští začali následovat jeho učení a ukázali první náznaky duchovního růstu. Pavel měl největší radost z toho, že jeho první dopis do Korintu byl přijat kladně, a začal přinášet výsledky, jak mu sdělil Titus. Je zároveň velmi upřímný a otevřený v tom, když píše, že nijak nelituje, že jeho dopis byl tak trochu na přísné straně - bylo toho zapotřebí. Pravý zármutek z vyčinění působí kladně pro správnou změnu. Potom, jakoby říkal:"Podívejte se, jak to pomohlo!" Poslední dva verše věnuje Pavel radosti z toho, že se "jeho" Korinťané pomalu obrátili a touží po tom, co je správné a co dělá Bohu potěšení. . 

Kapitoly 8 a 9. Obě dvě pojednávají o stejném námětu, tak je vezměme dohromady. Pavel učí - a to nejen Korinťany - o tom, že máme podporovat jak vlastní, ale i druhé křesťanské (myslím tím opravdu křesťanské!) sbory a kongregace. Poučení z těchto kapitol: Dávej vždy tak, jak Bůh dal tobě! Není správné dávat víc než si můžeš dovolit s ohledem na svou vlastní rodinu. (verš 13) Na druhé straně Bůh miluje dárce, který má z dávání radost - ne jako povinnost, ale privilej! Bůh přece miluje radostného dárce. (2 Korint. 9:7) Proto také Pavel říká že jim to nepíše jako příkaz (verš 8:8) ale jako návrh. Používá Krista jako příklad. Ten byl nesmírně bohatý a přesto sestoupil ze své slávy, kterou si ani představit nedovedeme a ponížil se až k smrti na kříži. Ve čtvrté kapitole Jana vidíš Boha, jak sedí u studně unavený a má žízeň! Ten který stvořil H2O z ničeho - má žízeň! Ten který svou energií stvořil miliardy galaxií, sedí unavený a zaprášený pod horkým sluncem Palestiny! A proč? Odpověď už jistě znáš - ať už jsi ji přijmul, nebo odmítnul. Když se zmiňuje o kongregacích Makedonie, myslí tím Tesaloniku, Filipi a Bereu. Je příjemné zde poznamenat, že Křesťan nevyhledává chválu od lidí a není na nic pyšný! Ale ta správná, křesťanská pochvala, je zcela na místě! Už jsem to naznačil několikrát, ale není na škodu se o tom zmínit znovu: Někteří Křesťané dostávají a přijímají z Křesťanství velmi málo. Proč? Protože do něj nic nedávají! Tito lidé žijí na okraji mezi "světem" a Křesťanstvím! Co si přejí, je dostatek Boží milosti, aby je zajistila před peklem, ale už nejsou ochotní se zcela Bohu podřídit. Jsou to tak zvaní lakomí Křesťané. Chudáci - neuvědomují si, že Boha nemůžeš převýšit v dávání! On dal sám sebe! 

Podívej se, co říká Ježíš v Lukáši 21:1-4! Pavel měl perfektní, Bohem dané právo učit o dávání už proto, že Bůh nám dal ten nejlepší a nejsilnější příklad, že? Nebýt toho, že nám dal Ježíše Krista - prožívali bychom naše životy buď v očekávání Nirvány po tisících reinkarnací, nebo bychom podpláceli ošklivé démony vařenou rýží, či očekávali, že když budeme hodní, že nás Alláh pozve do sedmého nebe plného krásných hurisek! Ve verši 15 cituje Pavel Exodus 16:18. Týkalo se to manny, která každou noc napadala kolem jejich tábora. Každý dostal stejnou dávku - asi 3 l. Někdo nebyl tak pohyblivý, a nasbíral méně - ten kdo nasbíral víc, se s ním podělil. 

Bible mluví tak, aby každý pochopil. Podívej se na verš 9:6. Pavel přirovnává dávání jako setí. Jde to celým Písmem: Žalm 41:1-3, Přísloví 11:24-25, 19:17, 22:9. Už tenkrát to Bůh učil. A nejde pouze o peníze ale o čas a vlohy také! To všechno můžeme použít v dávání jiným. A znovu čteme názor našeho Boha ve verších 9:6-7. Nebuď nikdy skoupý(á) v dávání tam, kde víš jistě, že je to pro slávu Boží! Pak budeš moci říci s Pavlem: Bohu buď díky, za Jeho nevyslovitelný dar! Kapit.10, 11, 12. Toto je velmi praktická část Písma, ve které se Pavel snaží obhájit svou apoštolskou autoritu. Je zřejmé, že měl v Korintu, alespoň s počátku, dost odpůrců. Každý umí děkovat Bohu a říkat "Amen" když je všechno OK, když Tě lidé mají rádi a poslouchají co učíš. Ale když se dostaneš do svízelí a musíš bojovat o každé slovíčko a doktrinu, když o Tobě lidé pochybují a kritizují Tě - potom se ukáže ten pravý Křesťan-Křesťanka! Jestliže jsi opravdový(á), svým postojem dokážeš, že Boží milost stačí pro každou překážku! 

Pavel sloužil a učil v Korintu 18 měsíců. Celou tu dobu se poctivě snažil. Modlil se k Bohu o pomoc, pracoval rukama (vyráběl stany, což bylo jeho řemeslem), aby nebyl nikomu na přítěž - i když Ježíš v Matouši 10:10 říká že "dělník si svou mzdu zaslouží." A tak Pavel založil kongregaci v Korintu. Když pak viděl že se nalezli muži, kteří byli schopní toto shromáždění vést dál - odešel jinam aby začal znovu. Ale jak už jsme poznali z jeho prvního dopisu (první pro nás - text naznačuje, že už jeden psal dříve) že se kongregace dostala do morálních a i doktrinálních zmatků, které mohly celou práci přivést v niveč, napsal ten "první" dopis. Pavlovo ospravedlnění, které jde skrze kapitoly 11 a 12, začíná tím že se prohlašuje poslaným od Boha. Námitka jeho nepřátel byla: "To je nemožné, podívejte se, jak skromně a chudobně žije!" Další Pavlův argument je, že mu bylo dovoleno spatřit vzkříšeného Krista. Na to už se dalo sotva co namítnout. A v kapitole 12:4 podává další silný bod - není pochyb o tom, že se jedná o Pavla, i když to skromně zakrývá třetí osobou. 

Každý Křesťan - a Ty už víš (i když nikdy ne na sto procent !) který je ten pravý - je částí té nejmocnější armády, kterou kdy vesmír postavil! Je vojákem pod vlajkou Krista-Vykupitele a jeho povinností je čelit a odporovat zlu ať už se nalézá kdekoliv! Naše zbraně nejsou hmotné - nemá cenu vzít někoho klackem po hlavě proto, že odmítá Krista! Satan má svět který lidstvu nabízí - my máme evangelium Ježíše Krista a Boží slib. Idea proti ideji! To je Kristova Armáda. Verš 5 se týká marné snahy lidstva dosáhnout spirituálního porozumění lidským rozumem. 

Podívej, jak se na Pavla dívali členové Korintské kongregace - i když v řečtině (verš 10:10) není: "říká se," ale "on říká," to znamená jeden člověk měl tento názor a obviňoval Pavla z "psacího terorismu," protože prý zastrašuje svými dopisy členy shromáždění. Je zcela možné, že to byl právě vůdce opozice proti Pavlovi a jeho učení. Pavlovy dopisy (jak už jsem poznamenal v úvodu k Pavlovým dopisům) měly veliký respekt mezi učiteli a kazateli Nového Zákona. Zkontroluj si, co o něm píše Petr. 2Petr 3:15) Jedny z neostřejších, a nejkontroversálnějších částí Nového Zákona jsou právě Pavlovy dopisy! Osobně bych nesouhlasil s tím, že jeho řeč byla "ubohá," když si vzpomenu na Skutky, kapit. 24 a 26! 

Ve verších 11:11-13 se dozvídáme, že i Satan má své kněze a kazatele. Nezapomeň: Pro všechno co Bůh vytvořil, Satan má napodobeninu. Dokonce i Trojici! (viz Apokalypsa) A proto také musíš všechno, co slyšíš a čteš kontrolovat Biblí! Verše 12:6-7. Pavel si byl dobře vědom nebezpečí z přílišného množství Božských darů.- Dělají z nás sebejisté a pyšné lidi, kteří se domnívají, že jsou Božími favority! Nejzrádnějším hříchem je pýcha! Stále se toulá kolem srdce a čeká na příležitost. Nikdo z nás zcela imunní není! "Když jsem slabý, pak jsem silný." Paradox? Ne! Když jsi slabý, máš silnější náklonnost spoléhat se na Boha! 13:1-14. Jak jsme viděli ve verši 12:14, Pavel byl v Korintu pouze jednou před touto plánovanou návštěvou. Dvakrát před tím už byl rozhodnutý Korint navštívit a toto je "třetí plánování" cesty k nim. 

Verš 5 je velmi důležitý. "Přezkoumej si svou víru zda je opravdová!" Ano nedej na své sebevědomí! Podívej se, zda opravdu věříš tak, jak Bůh vyžaduje! Ježíš říká:"Poznáte je podle ovoce!" Obtížné? Ani trochu! Ty přece víš, zdali miluješ svou milou, svou ženu - svého milého, svého manžela. To přece víš bez pochyb! A že bys nevěděl(a), zda miluješ Boha? Zda jsi mu vděčný(á) za to co pro Tebe udělal (pakliže věříš, že to udělal!). Už dávno před námi to věděl starý Job! (Job 19:25). Přezkoumat se není těžké! 

Přicházíme ke konci druhého (opravdu druhého?) Pavlova dopisu do Korintu. Doufám že nyní budeš znát Pavla lépe, protože jeho dopis odhalil mnohem víc o jeho citech, povaze a srdcebolech, než kterýkoliv jiný z jeho dopisů. Dva pohledy jsou velmi zřetelné: Na jedné straně Pavel přísný a nesmlouvavý v doktrinách evangelia - na druhé straně Pavel milující, shovívavý a odpouštějící všem kteří chybovali. Podívej se zpět: Kapitola 5 se týká smrti Křesťana a faktu že Křesťan je "nové stvoření". 

Kapitola 6 varuje že "čas spásy je nyní" a že nemáme být "neúměrně spojeni s nevěřícími!" Kapitola 8 nám připomíná že Ježíš, i "když byl bohatý, stal se pro nás chudý." Kapitola devět učí "dávat" a připomíná nám Jeho dar. Kapitola 11 varuje před falešnými učiteli a uzavírá výčtem Pavlových těžkostí. Kapitola 12 vypráví o Pavlově návštěvě do "třetího nebe," o jeho "trnu v těle," a dostatečné Boží milosti. Poslední kapitola končí Pavlovým požehnáním které si dovolím opakovat: 

"Milost Ježíše Krista, Boží Láska a stále spojení s Božím Duchem ať Tě provází Tvou cestou životem"..... 

2 Korintským - Konec 


11. 6.1995