BakhitSingh

NÁVRATBoží SLÁVY

Obsah

1. Problémztráty

2. NávratBoží Slávy

3. Bohoslužbaa společenství

4. Stavbapodle nebeského plánu

5. PravýLevíta

6. Smělea bez překážky

7. SlávaKristova

8. Otázkya odpovědi

1. Problémztráty:

"Akdyž se nasytili, řekl svým učedníkům: Vezměte zvýšenékousky, aby nic nezhynulo! A tak vzali a naplnili dvanáct košůkousky z těch pět ječných chlebů, které vzrostly těm, kteříjedli ", Jan 6,12-13. Chci, abychomse společně podívali na ty "zbytky", které se zdevzpomínají. Proč Pán přikázal učedníkům, aby posbíralikousky? Pán Ježíš Kristus sám šel na horu, zatímcoučedníci vešli do člunu. Ale co se stalo s kousky? Jedocela možné, že jejich vzali lidé z toho davu, aby dokázalisvým přátelům a milovaným doma, že byli s Pánem JežíšemKristem, a že přijali požehnání. Ale mým záměrem dnešnívečer je upozornit vás na to, že našemu Pánu se nelíbíztráty. Proto přikázal, aby se nic neztratilo. Pokudmu tak záleželo na těch ponechaných kouscích, o co víc Muzáleží na našem čase, penězích a energii! Kdyžpodíváme na naše životy, musíme přiznat, že hodněčasu utratil, hodně našich peněz utratíme na špatné účely,mnoho naší energie promarníme.

Kdyžjsem v roce 1933 začal se svou službou v Indii, tak jsem si myslel,že Boha potěším tím, že strávím veškerý možný čas tím,že budu hlásat Evangelium všude, kde jsem šel. Začal jsembrzy ráno tím, že jsem si kapsy naplnil evangelia a traktátů asknihami na ramenou jsem chodil z obchodu do obchodu, z ulice doulice, od osoby k osobě a štědře jsem je rozdával. Dvakrátdenně jsem pořádal setkání pod širým nebem a každý večersetkání v chalupách. Pracoval jsem velmi usilovně. Taktoto šlo po šest měsíců. Neviděl jsem však žádnévýsledky. Utěšoval jsem se, že jsem vykonal svou povinnost akdyž jsem to takto dělával, často jsem zmeškal svůj oběd ačaj, ale byl jsem na mrtvém bodě. Duchovně jsem nerostl.

1.

Kdyžjsem se modlil: "Pane, co to je se mnou?", Pán miukázal, že Mu sloužím ve vlastní síle a moudrosti a že marnímčas! Ukázal mi, jak jsem si zkrátil můj tichý čas ráno, ivečer, abych sloužil venku. Kajal jsem se ze svénedbalosti a rozhodl jsem se, že dříve než půjdu ven, budučekat na Pánův plán! Chtěl jsem vidět ovoce. Modliljsem se tři hodiny, když mi Pán řekl, že mám jít do Vojenskéhobazaru.Zavolal jsem své přátele a řekl jsem jim, že Bůh námdal plán na tento den a že máme dnes jít do Vojenskéhobazaru. Namítali, "Víš jak je to daleko? ... Jeto až sedm kilometrů ... nyní je deset hodin ... Je poledníslunce ... Pojďme zítra. "Prohlašoval jsem:" Bůhřekl, že musím jít nyní - ve Vojenském bazaru někdo čeká naPána ". Protože autobusy nepremávali, tak jsme šlipěšky. Za hodinu a půl jsme došli na místo a pod širýmnebem jsme začali zpívat a kázat. Ze svého obchodu vyšelmuž a řekl "Podívejte, já jsem mohamedán - toto je můjobchod - a nedovolím vám křesťanům, abyste tu kázali."Řekl jsem, že tu nejde o nátlak a že bude zodpovědný Bohu naSoudný den, pokud Ho odmítne . Pohnuli jsme se na jiné místoa začali jsme zpívat a kázat. Pak přišel policista. Anion nám nedal povolení, abychom tam stáli a kázali. Pak jsemse modlil, "Pane, poslal si nás do Vojenského bazaru, alenikdo nás nechce". Pán řekl: "Jděte dál". Šlijsme tedy dál a skončili jsme s poselstvím, když ke mně přišelmladý hinduisty, který byl absolventem univerzity v Punjab. Zjistiljsem, že za poslední čtyři roky cestoval, hledaje klid. Šelna mnohé poutě do různých částí Indie, byl všakzklamaný. Řekl: "Jen včera jsem říkal, že si přejisetkat se s nějakým dobrým křesťanem, který by mi pomohl. Vím,že vás dnes sem poslal Bůh. "Od té doby nám Pán dávalduše každý den. - Nejen jednoho, ale mnoha mezi Sikh ahinduisty, i mohamedánů. Takto mi Bůh začal dávat ovoce. Onod nás očekává ovoce!

Stejnýprincip se týká použití našich peněz. nakládáme snašimi penězi špatně? V dřívějších dnech jsem v mýchkapsách nosí mnoho mincí, protože jsem měl ve zvyku dát jejichkomukoliv, kdo mě o peníze požádal. Ale jednoho dne, kdyžjsem rozdával, promluvil ke mně Bůh a řekl: "Tonejsou tvoje peníze, jsou moje. Kdo jsi ty, že utrácet mojepeníze? " Od toho dne jsem se rozhodl, že nikdy nemineani jeden Pais bez toho, že bych nepožádal o Boží dovolení. Váščas, tak vaše peníze patří Bohu. Peníze nikdy nepokládámza své vlastní. Nikdy nic nekoupím, pokud si nejsem jistý,že Bůh má záměr v tom jak utratím peníze. Pamatujise, že v Americe jsem potřeboval ostříhat si vlasy. Penízejsem měl, ale můj Pán mi nedovolil, abych si je dalostříhat. Modlil jsem se po tři týdny, zatímco moje vlasyrostly velmi do délky. Přišel jsem do Minneapolis a Pán miřekl, abych sešel dolů po schodech do holičství, kde si dámdobře ostříhat vlasy. A zatím, co mi holič stříhal vlasy,zeptal jsem se ho: "Pán Bruce, můžete mi říct, zda jsteznovuzrozený?" Řekl: "Ne, ale rád bych chtěl být". Atak, když skončil, vzal jsem svou Bibli a vysvětlil jsem mu Cestuspasení. Klekl si a přijal Pána. Odmítl, abych muzaplatil. Tak mi Pán dal výsadu vést holiče k Němu samému,a jako bonus ostříhání vlasů zdarma. Z Božího Slovavěřím, že budeme muset vydat počet za náš čas a peníze!

Rok1936 byl začátkem mohutného hnutí Ducha svatého, který se událna sedmi místech v Paňdžáb. První z nich se začal vPathankot.Dokonce iv hodech záplavě takové žně duší, Bůh měměl co naučit o ztrátě. V Pathankot se dohodlo, žeuspořádám pět setkání. Souhlasil jsem, že tak udělám, ikdyž jsem se necítil dobře. Ve skutečnosti jsem mělhorečku, bolest hlavy a kašel. Když jsem ten večer přišeldo mého pokoje, cítil jsem se velmi unavený a stále velmi nemocnýa tak bez mnoha modlitby jsem šel spát. O půlnoci zaznělo nadveřích velmi jasné zaklepání. Toto zaklepání jsem slyšelodlišně tři krát, ale na moje zavolání nikdo neodpověděl. Pakmě napadlo modlit se: "Pane, řekni mi, co to je?" A Pánmi jasně odpověděl: "Vstaň a modli se!" Byl jsem velmiunavený, ale jsem sjel z postele a modlil jsem se. Takto to šlopo pět nocí. Po nedělním večerním setkání, když lidéšli domů, zavolal jsem je zpět a řekl:

2.

" Věřím,že je tu někdo, kdo chce vydat svědectví. Ciťte se, prosím,svobodní zveřejnit Slovo, pokud

kvám Bůh mluvil ". Na to vstalo asi desetileté děvče avelmi jasně a jednoduše řeklo, že ji potkal a změnil Pán JežíšKristus a odpustil její hříchy. Pak následovalo druhé atřetí, až nakonec asi deset dívek stejného věku svědčili otom, jak Bůh odhalil jejich hříchy a jak byly nárokům o Jehoodpuštění. Všechny pocházeli z nedaleké dívčíškoly. Učitel této dívčí školy mi řekl: "Bratře,je to až příliš dobré, je to neuvěřitelné! Budete selaskavě modlit, aby požehnání pokračovalo? "Jak jsme sezačali modlit, zdálo se, jakoby lidé byli biti koženým bičem -se slzami volali o milost. Jiní se skrývaly pod židlemi alavicemi - a třásly se! Lidé byli pod usvědčenihříchu. Takto to šlo za určitý čas. Pak jsem sezeptal: "Kolik tu nejsou dosud znovuzrození?" Zvedlo seasi třicet až čtyřicet rukou. "Nejdeme domů pokud sevšichni neznovuzrodia", řekl jsem. Dále jsme se modlilia zpívali až do třetí hodiny ráno, i když setkání začalo očtvrté odpoledne! Do té doby jiní svědčili se zářícímitvářemi, co pro ně udělal Bůh. Toto byl začátekprobuzení. Bůh pokračoval v díle v moci Svatého Ducha vPatamalu, Sialkot, Montgomery, Sargodha. Pak jsem měl po šestdní setkání v Yangstabad v Paňdžáb. Když jsem tam byl,přišel ke mně muž z Martinpur, což bylo místo nedaleko apřemlouval mě, abych strávil alespoň jeden den u nich. Bylato křesťanská vesnice a on chtěl, abych tam měl několiksetkání. Omluvil jsem se a řekl, že nejsem volný, abychšel. Víte, slyšel jsem o špatné pověsti toho místa aohříšném stavu místní církve. Kolem stodesať rodin stáliv opozici oproti místnímu pastorovi, asi devadesát pět rodin bylis ním a zbývajících padesát pět bylo neutrálních - takže tambyly tři strany. Jedna strana chtěla, aby měli jejich lidéslužbu uvnitř, zatímco druzí chtěli mít službu mimo církevníbudovy. A byl tam někdo ustanoven, aby dlouhou holí přitomlidí usměrňoval!Pochopil jsem, že když byly určití členovépresbyterstva posláni, aby rozhodli spor, těžko onemocněli a bylopodezření, že snědli otravu.A tak vypadli! Bál jsem se jíta řekl jsem mu, že to není moje práce a že by měl radějizavolat někoho, kdo má zkušenosti v těch věcech.Ale nakonec jsemšel. Měli jsme setkání pod širým nebem po sedm dní, lidépřišli, ale aby se ve většině vysmívali. Viděl jsemjejich hříchy - vyrábět a prodávat alkohol, unášet a prodávatdívky - byl to nejhorší druh hříchu. Sedm nocí jsemnezamhouřil oči, volajíc k Bohu: "Ó, Bože, je nějakánaděje pro takové lidi?" Přiznávám, že jsem byl vystrašenýa sedmý večer jsem jim řekl stojíc v terénu: "Toto je méposlední setkání - zítra jdeme pryč" . Naposled jsmese modlili a jak jsem se modlil, někdo náhle padl na svou tvářpřede mnou, jakoby ho uštknul škorpión. Pak jeden po druhémlidé padali na zem volajíc o milost. Vlastníma očima jsemviděl, jak si lidé metaly písek do tváří, bili se do prsou atrhaly si své vlasy. Po třech hodinách tohoto zvláštníhopokání přišli starší a prosili mě, abych to zastavil. Řekljsem: "Já jsem nezačal .. požádejte Boha, aby tozastavil ... "

Totobyla povaha probuzení, které se rozšířilo z Paňdžáb do Poon,Kedgaon, Indore, Mhow, Jhansi av Agra. Viděli jsme přicházetstovky lidí, aby pod usvědčeni Svatého Ducha vyznávali svéhříchy a byli zachráněni. Na každém místě jsme zůstalipo tři až pět týdnů, evangelizoval jsem, měli jsme setkání podomech, biblické hodiny a vycházeli jsme v zastu-pech prodávaliBible. Ale, když jsem se vrátil do těch míst po několikaměsících, k mému velkému zklamání jsem zjistil, že velmi malýpočet věřících skutečně chodil s Pánem - většinaodpadla. Když jsem to viděl, moje první myšlenka byla: Koho​​je to chyba? Nakonec, já jsem jen evangelista. Jájsem jim odevzdal Evangelium. Já jsem si splnil svůjúkol. Poučil jsem je jako následovat Pána. Pokud místnílidé selhali ve své odpovědnosti, budou skládat účty předBohem! Nějaký čas jsem nechal druhých, aby pokračovali vdíle, i přesto, že lidé odpadávali. Ale Bůh mi začalukazovat, že jako evangelista jsem nejen zodpovědný za jejichobrácení, ale i za jejich růst. Nejsou našimi dětmi? Apokud je to tak, nemusíme být připraveni jejich

3.

pást? Neboťnavzdory všemu vyučování, které jsme poskytli těžce pracujícna modlitbách

astudiu Bible, neviděli jsme hodně růstu. Byla tuztráta. Musel jsem přiznat, že jsem u nich

selhala že já jsem vinen! Tito lidé byli skutečně znovuzrození apřirozeně čekali od nás, abychom je vedli. Byli jsmezodpovědní, abychom je vedli a přivedli je k zralosti a do Božíhoplánu. Tuto pravdu jsem viděl velmi jasněv Ef. 4,11-14: "Na zdokonalovánísvatých k dílu služby, k budování těla Kristova, abychomvšichni dospěli v jednotu víry a plného poznání Syna Božího,v dokonalého muže, k míře dospělosti Kristově, abychom užnebyli víc nedospělými, zmítáni vlnami sem a tam nošení každýmvětrem učení, závratníctvom lidí, schytralosťou mámit dobludu. " Viděl jsem, že mnozí z nově obráceníbyly buď podvedeni špatnou doktrínou, nebo světskými svody, nebobyli svedeni svými příbuznými do manžel-ství, které je odvedliod Boha. Ale podle této pasáže Písem, jepovinností apoštolů, proroků, evangelisty, pastýřůa učitelů dohlédnout, aby o nově obrácení bylonáležitě postaráno a byli přivedeni do Kristovy dospělosti. Aždo 1940 jsme se domnívali, že naší povinností je pouze kázatevangelium a ponechat výsledky druhým, jak Bůh uzná za vhodnéjejich vést. T oto ale není Boží řád aje tu spousta ztráty, pokud ignorujeme Boží řád. Podívejmese opět na Ef. 4,8-12 , protože zde nám jevysvětleno, abychom jasně porozuměli, že Boží nejvyššíprioritou, až tíhou je církev v jejím plném vyjádření. Celécírkve jsou její Pánem skrze Svatého Ducha dáno pětinásobnéslužby - nadpřirozené dary, a ne jen určité skupině. A jenaším privilegiem, abychom o tyto dary žádali. Právě takjako žádáme Boha, aby jednal v probuzení, tak Ho musíme žádato požehnání, jaké podle Božího Slova mají mítapoštolové, proroci, evangelisté, pastýři a učitelé, kteříkdyž fungují spolu, věřících vybudují na silném základě. Takjsem začal vidět , že to byla naše chyba, že jsme nevidělityto služby - nadpřirozené dary Svatého Ducha zjevenomezi těmi, kteří docházely k ​​znovuzrození. Bohajsme o tyto dary - služby nepožádali. apoštolem byladána autorita zakládat církve, stanovivši těch, kteří byliBohem povoláni pro práci služby. proroky jsouti, který objevují mysl Hospodinovu a přednášejí jicírkve. Hlavní odpovědností evangelistů jekázat Evangelium a přivést nevěřící k pokání aspasení. Duchovní pastýři jsoujako otcové a matky, ochránci a pastýři. Pečují adohlížejí na Boží ovečky. Učitelé zasahujílidi všech tříd as trpělivostí, náklonností a laskavostíjejich vyučují v Božím Slově. Všechny tyto dary- služby mohou účinně fungovat pouze tehdy, když jsou spolu a nesamotné.

Nejprvejsem začínal jako nezávislý evangelista. V naší skupiněnás bylo asi dvanáct av té době jsme bydleli v Coonor. Sevangeliem jsme plánovali navštívit čajové plantáže. Všechnobylo dohodnuto a chystali jsme se vyjít, když Pán ke mně opětmluvil z Kor. 3,10:"Podle milosti Boží,která mi je dána, jako moudrý stavitel položil jsem základ ajiný staví něj. Ale každý ať hledí jako na něj staví.""staví na pevných základech?" Totomi Bůh neustále mluvil. A tak jsme neměli žádnou akci povíce než dva měsíce. úpěnlivě jsme se modlili: "Pane,ukaž nám svůj plán". Nyní můžeme děkovat Bohujako nás vyučil a jako Svatý Duch vede lidi, který dospěl-vajía provádějí Jeho dary. V Sk.11 ,19-26 vidíme,jak se postupně vyjevuje Boží řád pro církev. Začal vAntiochii. Až dosud se Evangelium kázalo jen Židům. Věřícícizinci z Cyrene a Kypru přišli do Antiochie a začali kázat ihellenistom - Řekům. Výsledkem bylo, že velký počet uvěřila obrátil se k Pánu, neboť Hospodinova ruka byla na nich. Církevv Jeruzalémě pak poslala Barnabáše, který byl jedním z prorokůa učitelů, aby tam šel. Když tam přišel, svědčil, žeBoží milost mocně koná. Ale zjišťujeme, že Barnabášhned pocítil potřebu spolupracovníka, aby mu pomohl. A takšel az Tarsu přivedl Saula - apoštola Pavla, aby s ním vAntiochii pracoval. Ačkoliv Pán zpočátku mocně působil,budování církve nemohlo být realizováno jedním, nebo dvěmalidmi - i když velmi obdarovaným (apoštolové Pavel a Barnabášbyli Pánem mimořádně obdarovaní Boží služebníci). Potřebovaloplnou funkčnost

4.

apoštolů,proroků, evangelisty, pastýřů a učitelů . Z verše27. také vidíme, že apoštolové a proroci byli spolupřiváděni pro dílo Kristova těla.

VJeruzalémě byl po určité době nejen hlad, ale i velképronásledování. Když Barna-

BASa Pavel byli církví v Antiochii poslání do Jeruzaléma s finančnívýpomocí, zjistili, že Jakub byl zabit a Peter je vevězení. Církev se však za Petra nepřetržitě modlila, abybyl vysvobozen. Dokážu si představit Pavla, i Barnabáše, žese rádi připojili k tomu modlitebnímu setkání - bylo to úžasnémodlitební setkání! Myslím si, že museli při tom získatnové zjevení pro Církev ohledně modlitebního zápasu. Kdyžpřišli zpět do Antiochie, mohli místním bratřím a sestrámvložit toto břemeno pro modlitbu. Od těch dobdochází v Antiochii ke změně, jak to vidíme v Kč. 13,2-3 . Ato, že odpovědnost za dohled již více nenáležala Pavlovi aBarnabášovi, a nebyly ani ponecháni, aby se sami rozhodovali. NyníBoží mysl pro Barnabáše a Pavla se stala tíhou církve (sboru),a Duchem svatým byla církve (sboru) zjevování. Stalo sepovinností církve (sboru), aby se modlila, skládala na ně ruce aposílala jejich misijní působit na jiná místa.

Jakvidíme, Boží řád se provádí, když se pohybujeme veSvatém Duchu dále, jak uvidíme v Sk.14 ,21-28. Apoštolovéchodili z místa na místo a lidé každé třídy byli vyvoleni kvěčnému životu a apoštolové ustanovili starších v každémshromáždění. Nevrátili se do Jeruzaléma, ale do Antiochie,protože tam byl poprvé zjeven Boží řád a tam bylipoprvé "doporučení do Boží milosti pro dílo,které splnily. Když se vrátili, shromáždilicírkev a sdíleli se se vším, co Bůh vykonal. A tak církve- sbory byly zřizovány i přes pronásledování, zkoušek autrpení. Nespoléhali se na lidské schopnosti nebo příkazy,ale na svatého Ducha. Kdykoliv chceme vejít do Božího plánu,ďábel zuřivě bojuje! Důkaz o tom najdemev Ex. 24.kap-40.kap. , když Bůh na hořeSinai dal Mojžíšovi vzor svatostánku.Národ Izraelský na čele sÁronem upadl do hříchu a vzbouřil se tím, že si udělal jinýchbohů - zlaté tele. Když Bůh jednal zázraky, ďábel bylklidný, ale když Bůh ukazoval svůj nebeský vzor svatostánku,ďábel byl rozzuřený! Ďábel se nám snaží zabránitvejít doNebeského plánu a útočí na nás. Jemunevadí, pokud dále děláme to, co si myslíme, že jenejlepší. Ale mimořádně mu vadí, když chceme konat Božídokonalý pořádek, tehdy vytváří problémy, které se těžkopřekonávají. Viděl jsem zabloudit mnoho nově obrácení,protože nikdy nevešli do života církve! Vychovalo jich jenněkolik osob. Nikdo z nás nemůže nést toto břemenosám. Bůh dal toto břemeno církve!

Teďbych chtěl, abyste viděli příklad daný v Zjev. 1,10-16 . Jakvíte, kniha Zjevení je poselství dané Pánem Ježíšem Kristemapoštolu Janovi. Kolem roku 95 po Kr. tehdy už starý mužBoží Jan byl uvězněn na ostrově Patmos kvůli Božímu Slovu asvědectví Ježíše Krista.Protože byl apoštol, byl sklíčený,když viděl, že pronásledování Boží lidé jsou rozprchlé apamatoval si mnohých, kteří byli zabiti. Byl zmatený a ptalse: "Pane, co dál? Pokud tak mnoho Tvých vybranýchapoštolů a jiných Tvých služebníků je ve vězení, co se stanes Tvou církví? "Když se Jan v Duchu modlil v den Páně,slyšel zezadu hlas. Otočil se, aby viděl, kdo říká. PročPán nepřišel ke apoštolovi z přední strany, ale přišel zezadní strany? Toto je moje otázka: nebylo to proto, že se Jandíval špatným směrem? Nepochybně, proto byl sklíčený. APán Ježíš mluvil Janovi: "Jan, díváš se nesprávnýmsměrem; obrať se, a dostaneš novou perspektivu". Prvnívěc, kterou Jan viděl, když se otočil, bylo sedm zlatýchsvícnů . Možná si myslíte, že měl vidět nejprvePána Ježíše Krista. Ale ne! Ve verších 12. a13.se nám říká, že nejprve viděl sedm zlatýchsvícnů a Pána Ježíše Krista ve velekněžské rouchukráčejícího uprostřed svícnů.Jakoby Pánříkal: "Jan, pokud Ma chceš vidět kráčet ajednat, můžeš to vidět jedině v Mojí církvi. NeuvidíšMa skrze znamení a zázraky, ale Ma uvidíš v Mojí církvi! " Pánnebuduje denominace. Nebuduje společnosti. Nebudujeskupinu nebo společenství.On buduje Svou církev!

5.

Věřícíchtřeba znovu a znovu varovat o denominačních praktikách,rituálech, zvycích a tradicích. Oni přinášejíslepotu! Nedělají nás vědomých Božího záměru, aby nászachránil a udělal z nás jednu RODINU a jednu církev. Onchce, abychom byli jednou církví a ne pouze několik roztroušenýchvěřících, nebo potrhaných skupin - denominací!

Naden Páně se shromažďujeme u Pánova stolu a naše pozornost jeupřena na Pána. My Jeho uctíváme. Myjsme Jemu věrní. Avšakmezi denominacemi stejný stůl je prostředek pro třenice, hádky aspory! Sami musíme vědět, co je církev - sbor, dřív nežbudeme na půdě církve - sboru. Např. velmi málokřesťanů v Anglii, nebo v Americe se modlí za své misionáře;několik jednotlivců možná, ale žádná církev - sbor nemá tížimodlit se za ty, kteří jsou od nich posláni. Oni dajíjakékoli množství peněz a na Vánoce pošlou balíky; avšaknedokážou si najít čas, aby se za ně modlili. To jepříčina, že nacházíme tak mnoho misionářů na cizí půdě,kterých napadá ďábel.Někteří věřící se možná modlíobecně: "Pane, dohlédni na nich, chraň je, dej jim dobrézdraví a naplň jejich potřeby". Ale nevědí sipředstavit, jak mnoho triků ďábel používá, aby jenapadl. Ďábel přichází velmi mazaně, protože ví,že jsou nechránění. Musíme přijít na půdu církve,abychom byli chráněni před útoky Nepřítele. Duchovní moca plnost je v církvi (Ef.1 ,22-23). Je to církev, kteráukazuje Boží mnohonásobnou moudrost mocnostem a silám v nebeskýchoblastech, Ef. 3,10. Moc vázat Satana je dána církve,Mat. 18,19. Jako církev můžeme satana pokárat a vázata proto potřebujeme v pozadí za nás modlícíse církev! Z Písem vidíme, že vposledních dnech ďábel bude vůči Božím služebníkemzběsilejší, a já velmi silně cítím, že se musíme snažit,abychom zůstali na půdě církve, jinak směřujeme k rozdělení anaše práce ke zmaření!

2. NávratBoží slávy:

" Odstěhovalase Sláva z Izraele, protože byla vzata Boží truhla", 1.Sam. 4,22. "A když seŠalomoun přestal modlit, sestoupil z nebe oheň a strávil zápalnouoběť, jakož i jiné sestaven oběti a Sláva Hospodinova naplniladům", 2.Par.7 ,1-11. V první větěčteme, že S láva (H.) se odstěhovala z Izraele ;av druhé vidíme, že oheň sestoupil z nebe a Sláva Páněnaplnila dům . Existují jisté božské principy,podle kterých Bůh koná. Jeho Slávu vidno, jen když jsmeochotni držet se těchto principů. V Ex.40 vidíme,jak Boží Sláva přišla splněním těchto Božských principů. Veverších 16,19,21,23,25,27,29,32 a 33 čtemetuto větu: " Jako Pán přikázalMojžíšovi " . A vposlednímverši, " Tak Mojžíš ukončilpráci . " Pak v Ex. 40,34 , " ASláva Páně naplnila Svatostánek (Stanshromáždění). Tato věta " JakoPán přikázal Mojžíšovi " seopakuje, jakoby Pán prověřoval celou práci, která bylaudělaná a byl spokojený v každém malém detailu. Jeto jen tehdy, když je dílo dokončeno podle Božího standardu, žeBoží Sláva může sestoupit . Takto Bibledefinuje sestup Boží Slávy.Vizte, co náš Pán sám o tomříká v Jan 4,34 : "Mým pokrmem je dělatvůli Toho, který mě poslal a dokončit Jehodílo . " Jenkdyž je dílo dokončeno podle Boží dokonalé a zjevené vůle apodle Jeho Nebeského plánu, tehdy na Jeho rozkaz Jeho Slávasestoupí .Pouze pouhé zjevení nějakémoci, nebo zázraku, či znamení není Boží Slávou. Jenukončeno a kompletní dílo učiněná podle Jeho nařízení apořádku přináší plnou Boží Slávu.

Jakmůžeme dokázat, že Boží Sláva je mezi Jeho lidem? Nejprvese podívejme na Num. 7,89 : "Akdyž vcházel Mojžíš do stánku shromáždění, aby s ním Bůhmluvil, slyšel hlas mluvícího k sobě zponad pokrývky, čilislitovnici, která byla na truhle svědectví, z těch dvoucherubíny. A tak k němu říkával ". Odedne, kdy Boží Sláva naplnila Stan shromáždění, On začalmluvit mezi cherubíny z přes slitovnici. Bůh mluvil kMojžíšovi i předtím z hořícího keře. Mluvil k němu,když ho povolal na horu Sinai a tam mu

6.

dalcelý Zákon a vzor pro stany shromáždění. Ale teďzjišťujeme, že toto mluvení se zcela liší. Odteď Bůhzačal z pomezi cherubíny otevírat Mojžíšovi své srdce, abyzjevil svou celou mysl. Zde dostáváme důkaz, že Boží Slávabyla mezi Jeho lidem. Bůh mluvil a objasňoval svou mysl kevšem, kteří k Němu přišli. Byla to výsada kohokolivmezi dvanácti pokoleními, který pro své osobní nebo rodinnéproblémy, nebo pro jakoukoliv

jinouvěc týkající se shromáždění mohl jít k Áronovi - veleknězia zjistit Boží mysl a Boží vůli. Potom Áron šel k Bohu aslyšel Ho mluvit mezi cherubíny z přes slitovnici. Kdyžmluví Bůh, je to jeden velký důkaz, že Boží Sláva je meziJeho lidem.

Dálečtěme Num. 9,15-23: " Oblak pokrylpříbytek stánku svědectví " . Totoje druhý velký důkaz, že Bůh byl s nimi ve své plnéslávě .Jejich oči byly neustále upřené na oblak, kterýspočíval na Stane shromáždění. Zda se oblak zvedl ráno,nebo na oběd, večer, nebo o půlnoci, děti Izraele se pohnuly jentehdy, když se oblak zvedl. Když se oblak zdržel na den,týden, měsíc nebo rok, nebo i déle, museli počkat, nemohli sepohnout. Ale kdykoliv a kdekoliv oblak šel, museli jít. Podletěchto velkých znamení víme, že Boží Sláva přebývala meziJeho lidem. Nyní v 1.Sam.4, 22 zjišťujeme,že Boží Sláva odešla . Důvodem k tomubylo několik příčin. Kvůli těmto příčinám dětiIzraele ztrácely výsady Božího lidu jednu po druhé. Nakonecnastal čas, kdy je Bůh musel opustit - na určitý čas.

Zvažmeněkolik příčin, které byly příčinou duchovního úpadkuIzraele. Sud.21, 25 : "Každýčlověk dělal to, co bylo správné v jeho vlastních očích" . Totobylo první velkou příčinou jejich selhání a neúrodnosti!

V 1.Sam3,12-17 nacházíme druhou příčinu selhání . Dvasynové Élího velekněze začali opovrhovat oběťmi, a nejen to,začali používat násilí. Ve verši 13. sedozvídáme, že měli u sebe trojzubou hák na maso, aby prosebe odebírali maso, které bylo určeno Bohu . Vdnešní době se děje stejná věc s trojzubími háky namaso, a to tak, že čest, která má dát Bohu,je přivlastnění lidmi pro :

a. láskuke penězům ,

b. láskuke moci,

c. láskuke slávě.

T otojsou tři velké zuby, které dnes používá mnoho lidí tvářícíse, že jsou Boží služebníci. Mnozí chtějí sloužit Bohu,to nepochybně, ale v jejich nejhlubším srdci nacházíme velkoulásku ke penězům, nebo lásku ke moci, nebo lásku ke slávě,nebo i jejich kombionácie.podstoupit jakoukoliv oběť, pokudjen mohou uspokojit svou žádost po moci, penězích, nebo k oslavějejich jména! Také zjišťujeme, že Élí všechno totověděl! Přesto svých synů nepokáral a nepotrestal. ProtoBůh ho musel přísně potrestat. V 1.Sam. 3,13 Bůhříká: " A dám mu vědět, že jábudu soudit jeho dům až na věky pro nepravost, o které věděl,že jeho synové uvedou na sebe kletbu, a nezabránil jim. "Élíto poznal. Nebylo mu to skryté. Nepochybně jim řekl: "Tonení správné, co děláte!", ale řekl jim to " jentak jako na "okraj"."neodsoudil jejich, anijejich nepokáral, ani nepotrestal." . Jelikožbyl velekněz, bylo to jeho povinností. Když zjistil, že vBožím domě korupce pokračuje, měl své syny důrazně pokárat apotrestat.

Dalšípříčinu odstěhovat se Boží slávy z Božího domu az Izraelevidíme v 1. Sam. 4,1-6: Eli věděl, žejeho synové žijí v hříchu, ale dovolil jim nosit Truhlu Smlouvyna bitevní pole.

Jevíce příčin, které jsou zodpovědné za neúrodnosť a smrt,které v těch dnech byly mezi Božím lidem. Předevšímvidíme, že každý člověk si myslel, že cokoliv dělá, jesprávné! Takto začal úpadek. Za druhé, když Élívěděl, že do domu Božího vešla porušenost, místo aby rozhodněpokáral a potrestal svých synů, jemně je vyhrešil: "Nedělejteto, prosím. To není od vás hezké! "Je to jako říctzloději:" Pán zloděj, nekradnite, není to od vás hezké!"Poslouchal by vás vůbec? Tak Bůh musel eliminují říci,že bude soudit jeho dům jednou a

7.

navždy! Pakvidíme hřích těchto mladých mužů v tom, že nesli TruhluSmlouvy. Nejen, že byly nezodpovědní av Božím domě dělalihřích, ale předstírali, že jsou vůdci Izraele tím, že nosiliTruhlu Smlouvy!

Rovněždnes nacházíme mnoho bezbožných mužů s bohatstvím, pozicí aschopností zaujmout odpovědné místa v církvích, kde se konáBoží dílo! Proto se Boží Sláva vzdálila zpomezi Božího lidu. Ať už podmínky v těch dnech bylyjakékoliv, totéž nacházíme iv současnosti po celémsvětě. Musíme přiznat, že Boží Sláva odešla. Jense podívejte na církve v Indii, Americe, Kanadě, Evropě, nebo vjiné části světa, jistě budete souhlasit, že je to pravda- Boží Sláva odešla! Boží Slovo se stalo vzácné,nebo vzácné! Je jen velmi málo sborů, kde lidé přijímajícelé Boží Slovo a dobré učení. Je velmi málo míst, kdese Boží poselství podává v jednoduchosti, v moci Ducha svatého,kde lidé říkají: "Slyšte, co říká Bůh - to je Jehoposelství!" Ve většině křesťanských sborů nacelém světě lidé získávají jenrozumové poznání Písem! VÉlího dnech nebylo Slovo od velekněze, i on se stal duchovněhluchý, těžko chápající a němý. nedostávalo se muBožího poselství. Lidé také oslepli a spoléhali se na svouvlastní moudrost a úsudek v Božím díle! V současnostivšude nacházíme smutný jev, že tyto háky se třemi zubypoužívají ti, co se nazývají Boží služebníci, ale veskutečnosti jsou to "draví vlci" . Pokudnecháme stranou Modernista a světák, dokonce mezitzv.. fundamelistami zjišťujeme, že u jejich "vůdců"je láska po moci a slávě. Proto musí používat násilí,různé rafinované výzvy a jinou chytrost při získávánípeněz. Oslavují člověka v jejich lásce po image, moci nebopo penězích. Šokuje mě, když vidím Božích služebníkův křesťanském sboru žebrat peníze. Jednou v Americe jsemslyšel bratra jako dělal výzvy o peníze. Řekl: "Přátelé,zorganizovali jsme banket pro mladé lidi; a očekáváme deset tisícmladých lidí. Toto je příležitost zvěstovat jim BožíSlovo. Ale potřebujeme deset tisíc dolarů za dva dny; pokudnedáte štědře, budeme ve štychu. "

Nuže,nyní v těchto dnech najdete téměř všech Američanů veštychu. Musí žebrat o peníze. Zobr pomocí listů,zpráv, obrázků, videoklipů a jiných prostředků. zobr adostávají to, co žebrá - almužnu. Nikdo neníospravedlněn žebrat, protože je to Boží dílo, na které žádajípeníze. My věříme v živého Boha a kážeme živéhoBoha. Pokud Bůh odpouští hříchy, On rovněž můžeposkytnout prostředky!Jednoho dne jsem ve vlaku ve stejnémoddělení cestoval s dámou Hinduistkou. Řekla mi: "Jakmůže Bůh vyhovět vašim potřebám?Říkáte, že nepatříte dožádné společnosti - misijní společnosti, církve - jak můžeBůh naplnit vaše potřeby? "Řekl jsem:" Řekněte mi,věříte, jak jsem vám řekl dříve, že mi Bůh odpustil méhříchy? Řekl jsem vám své svědectví, jak těžce jsem senamáhal a pokoušel se všemi možnými prostředky, aby mi bylyodpuštěny hříchy. Byl jsem připraven utratit jakoukoličástku peněz a jít kdekoliv, abych někoho našel, kdo můžeodpustit mé hříchy. Ale nikdo nemohl. Přišel den, kdyjsem jasně slyšel: "Můj syn, tvoje hříchy jsou odpuštěny!"Mohu vám znovu a znovu říct, že Pán Ježíš Kristus mi odpustilmé hříchy před více než třiceti lety. Nuže, můžete mivy říct, že máte odpuštěny hříchy? "Řekla:" Ne, tonemůžu říct - no, přeji si to. "Řekl jsem:" Nuže,pokud věříte, že mi Bůh odpustil hříchy, je pak těžké proNěho, aby se o mě postaral? Všechny peníze světa nikdynemohli vykoupit mé hříchy - bylo jich tak mnoho. Pokudvěříte, že Bůh může odpustit hříšníkovi i největšíhříchy, je těžko věřit témuž živému Bohu, že vyplnívšechny mé potřeby? Věřím tomu! Znám to iz osobnízkušenosti! " My nemusíme žádat o peníze. Dělattak je projev nedostatku víry! Pokud jsme Boží služebníci,Bůh svých nikdy nezanedbá! Někdy to nejsou peníze, alesláva, kterou lidé hledají. Chtějí např., Aby největšínoviny v jejich zemi o nich psali bombastické zprávy, aby lidémohli o nich říkat: "Jak velké dílo koná ten a ten!"Není to touha po slávě pro jejich práci?

Tak,jaký byl stav v těch dnech v Izraeli? Navenek konaly službu vBožím domě, ale celý

8.

čassi přivlastňovali Boží věci a okrádali Boha o Jeho Slávu. Takse Boží Sláva vzdálila z Božího lidu . Potkaljsem mnoho Božích služebníků, kteří mi smutně říkali: "Pročje to tak, bratr? Tvrdě pracujeme, jsme fundamentalisty, věřímev Boží Slovo, vedeme jednoduchý život, proč nemůžeme vidětBoží Slávu? " Boží S lávaodešla! Avšak v Božím Slově čteme, že tatáž Sláva,která odešla, se vrátila. Vidíme to v 2.Par.7,1 . Bůh nám neříká jen o našem selhání; ale Onmá na všechno lék. Bůh odhaluje hřích velmi srozumitelnýmjazykem. Na celém světě není kniha, která odkrývá aodhaluje hřích jazykem, jakým to dělá

Bible! Jakýstrašný a hrozný je hřích! Bůh ho odkrývá jazykem svéhoSvatého Ducha, ale má na něj i lék!

Jakčteme šest knih od první knihy Samuela do konce druhých Kronikzjišťujeme, že narážíme na jména čtyř lidí, kteří hrajívelmi důležitou roli při vrácení ušlý Boží Slávy. Prvníje Anna , druhý je Samuel ,třetí je David a čtvrtý Šalomoun . Všesti knihách zjišťujeme, že tyto čtyři charaktery hrajívelkou roli při navrácení ušlý Slávy. Jak postupujeme přičtení, vidíme jak tyto čtyři jména mluví o čtyřechBožských principech. Při plnění těchto principů zjistíme,že Boží Sláva, která odešla, se vrací do našich srdcí, doshromáždění a do naší práce. Podívejme se, jak námtyto čtyři principy pomohou jednotlivě i společně jako Božímslužebníkům, aby se Boží Sláva mohla vrátit.

Nejprvese obraťme k 1.Sam.1, 2 . Jméno Anna znamená "milost" . Ikdyž tato žena měla velmi dobré jméno, měla velký smutek -neustále ji totiž provokovala Peninna, druhá ženaElka. Ve verších 4.-7. nacházíme Annu vsmutku, bolesti a nepřetržitě zraňovala.Peninna jí stálesarkasticky říkala zraňující obvinění: "Jsi neplodná -to je Boží kletba na tobě!" Dozvídáme se, že když Annabyla bolestně popichování, šla se postit a modlit. Zdálo sevšak, že i tak Bůh neslyší její modlitbu. A tak nadáleplakala as vírou se modlila.Nuže, Anna byla věřící žena -daleko lepší než ta druhá. Proč tedy Bůh zůstal bezodezvy k jejímu modlitbě? Určitě to mělo záměr!Zpočátkuse Anna modlila jen pro svou vlastní potřebu: "Pane, jsemneplodná, naplň mou potřebu, odeber mou neplodnost. Pane,podívej se na mě a mé trápení, moji neplodnost, můj stav a můjžal, a zachraň mě od potupy mých sousedů. "Všechny jejíslzy byly pro její potřebu . Nenapadloji, že i Bůh může mít nějakou potřebu . Pakse jí modlitba změnila: "Pane, teď opouštím svousobeckou potřebu a slibuji, že pokud mi dáš chlapec, dámho tobě. "Tak jaksi, když objevila Boží potřebu, Bůh najejí modlitbu odpověděl a dal jejího syna.Mnozí z nás se modlíjako Anna: "Pane, jsme neplodní, odstraň naši neplodnost,Pane jsme prázdní, prosíme, naplň nás. Pane, naše prácenepřináší ovoce, pošli nám probuzení (oživení)! "Nacelém světě je mnoho modliteb obětovaných za probuzení. Někteříse modlí celou noc, jiní celý týden, jiní stále, modlí se spůstem, avšak bez odpovědi. Proč? Naše modlitbyjsou sobecké, řídíme se naší představou jako Bůh musíjednat. Myslíme si, že Bůh musí jednat tak nebotak. Modlíme se, "Pane, musíš jednat v tomto plánu anaplnit naše potřeby tímto způsobem." Žádáme: "Pane,vezmi naši neúrodnosť, dej nám více ovoce, ať uvidíme Tvou mocv našem středu, více a více!" Ale Bůh na naše modlitbyneodpovídá! Proč? Neboť jsme ještě neobjevili Božípotřebu. Ano, opravdu mám potřebu, ale co tak Bůh? Nedalijsme Boha na první místo v našem srdci! Pokudnezjistíme Boží potřebu, nemůžeme čekat, že Bůh budejednat! Mnoho peněz, mnoho věcí pokládáme zasamozřejmé. Říkáte, Indie je chudá a tedy musíme dáležádat peníze pro Indii. A jste si tím jisti? To neníBoží způsob práce! Nesmíme brát jako samozřejmé, žeproto, že lidé jsou chudí, musí se jim dát peníze. Někdyjsou Jeho soudy tragédie a povodně. Nemáme právo zasahovatdo Boží práce. I kdybychom utratili všechno bohatstvísvěta, nikdy neodstraníme chudobu a nemoci ze země! Myjako Boží služebníci musíme zjistit jaká je dnes Božípotřeba. Jaká je Boží potřeba v Indii, - severníIndii, nebo jižní Indii?Jaká je Boží potřeba v Africe, v Evropěnebo v Americe? Toto musíme zjistit modlitbou. Neřiďtese představou, že když Bůh

9.

pracovalna určitém místě před mnoha lety, že musí jednat stejně tam idnes! Je to jen naše vlastní představa. Z toho důvoduse našim modlitbám nedostává odpovědi. Věřím, že se přiAnne učíme jak se modlit. I když se Anna modlila s postem, seslzami as vírou; i přesto, že byla upřímná a zbožná žena Bůhneslyšel její modlitby. Čekal, až porozumí Jeho potřebě! Vysi také můžete myslet: "Proč je Bůh nečinný? On znáhodnotu lidského života. Proč dovolí, aby se to, nebo tostalo a trvalo to roky? " Bůh má svůj vlastnízpůsob práce .On chtěl člověka, neboť bez nějnemohl konat. On chtěl člověka, Samuela, který Mu byl dánochotně, a na to čekal.

Podobnýpřípad vidíme v Eliášovi v 1.Kráľ.19 ,1-4 . Onsi byl velmi jistý, že když Bůh seslal oheň, jak je uvedenov 1.Kráľ.18, 38 , musí určitě i nyní seslatoheň. Zda není Jezábel bezbožná královna? Anezaslouží si být potrestána? Prorok Eliáš si byl velmijistý, že Bůh potrestá tuto ženu, protože si to zasloužila,vždyť se vyhrožovala, že vezme život Božímu služeben-kovi. Alenestalo se nic! Eliáš si začal zoufat, když viděl, že Bůhnic nepodniká. On ve skutečnosti řekl: "Pane, vzdávámse svého úřadu jako prorok, a dávám Ti hodinovou výpověď. Odteďodmítám být Tvým prorokem. Jaký význam má, abych Tisloužil? Ta špatná žena mě chce zabít a Ty spíš .!"Ale Bůh byl tak milostivý. On nespal, ale nechystalse potrestat Jezábel podle Eliášově moudrosti! On užnaplánoval, že na její potrestání použije Jéhu a ne Eliáše. Tobyl Boží způsob! Můj rezultuje je takový, že mynemáme žádné právo přikazovat Bohu, co má dělat! Onmá cesty, které jsou vyšší než naše a my můžeme na Nějbezpečně čekat. A co Boží záměr v případě Anny? Bůhčekal velmi trpělivě, a těšilo ho, že si vybral Annu, aby bylaJeho partnerkou. On dopustil tu neplodnost v životě Anny, abyji udělal pravým Božím partnerem. Jaká to čest, kterábyla dána Anne! Modlila se: "Pane, odstraň mojepotupu". Bůh říkal: "Anna, a co moje potřeba? Vždyťmoje jméno je Hané! ".

Prototo i my klesáme, neboť si děláme více starostí s naší misí,naším jménem, ​​pověstí i naší sklíčeností, jako proBoží jméno. Mnoho našich modliteb je jen pro nássamotných! Modlíme se: "Pane, udělej nové dílo v našemstředu, v naší skupině. Bůh takto nekoná.Musíme senaučit jak se modlit, abychom zjistili Boží potřebu, nebo o co Mujde. Pokud chceme, aby sestoupila Boží Sláva, předevšímse musíme naučit jak se modlit, protože zjišťujeme, že předkaždým pravým probuzením bylo nejprve velké modlitebníbřemeno. Jděte do Irska, Walesu, Assamu, nebo do jakékolivčásti světa a zjistíte, že tam bylo nejprve modlitebníprobuzení. Kdekoliv začali volat po probuzení, modléce sednem a nocí nejen za sebe samých, ale za celý svět. Modlilise, aby to byla Boží cesta, neboťprvním principem je modlit sepodle Boží vůle, usilujíce najít Jeho mysl a Jehopotřebu. Prosím, nenamýšľajte si, že jste jedinouosobou zodpovědnou za nesení evangelia do celého světa! Jstesi jisti, že Bůh vám dal tuto práci? Čtěte Mat. 28.19,20 auvidíte, že tento příkaz je dán všem věřícím. Bůhnedal monopol žádnému národu nebo lidu. Můžeme být bohatía vzdělaní, ale nemůžeme říct, že když máme více peněz,nebo více vzdělání, že je to naší výsadou, abychomevangelizovali celý svět. Pokud neuděláme každéhověřícího mocným svědkem pro Pána a nekážeme odpovědnostcelé církve evangelizovat, je práce nemožná . Nestanese to! Proč Bůh nedovolil Židům, aby evangelizovali celýsvět? Byli to najobdarenejší lidé, měli své apoštoly, alevidíte, že Bůh obešel Židů a přišel doAntiochieKč. 13,2 . Mysleli byste si, žeVelké Poslání by patrně bylo dáno apoštolům v Jeruzalémě. Jsouprvními lidmi, kteří by měli být vysláni na evangelizaci dojiných částí Evropy. Ale není tak. Bůh svým vlastnímsvrchovaným způsobem vybral Antiochii jako Jeho centrum.Centrum sepřesouvá z Jeruzaléma do pohanské Antiochie. A co dnešnípříkaz? Můžeme co nejpřesnější říci, že trávímehodiny na modlitbách, dokud neznáme Boží mysl? Nebo topokládáme za samozřejmé, že to musí být Boží plán a my senemusíme s modlitbami až tak namáhat? Anna nás učíprincip modlitby. Naučila se modlit. Naučilase modlit, aby znala Boží vůli.

10.

"APán se opět zjevil v Sílo, protože Pán sám zjevilSamuelovi v SlověHospodinově " 1.Sam 3,21 . Totoje druhý Božský princip, který semusí vyplnit, pokud chceme, aby Bůh seslal Svou slávu do našehostředu, pokud chceme Bohu dovolit, aby se zjevil. Potřebujemenebojácný, věrných svědků podobných Samuelovi . Mámedobré učitele Bible, mnoho učenců, kteří dokáží napsat velmidobré knihy a také velmi dobrých kazatelů, ale ne mnohoSamuelovi. Potrebujeme Božích mužů, lidí, kteří jsouBožím hlasem, lidí, kteří mohou směle a svobodněříct: "Slyšte, co říká Bůh!" a "Taktopraví Panovník!" .

BožíSlovo přišlo k Samuelovi jako malémuchlapci. Bůh mu nejprve řekl: "Jdi říct eliminují"! Jakmohl on, malý chlapec jít k starému muži - jeho pánovi, a předatmu Boží poselství? Ale i přesto, že to bylo těžké ahrozné poselství, poslechl Boha a odevzdal ho.Zjišťujeme, že jevelmi málo lidí, kteří jsou připraveni podat Božíposelství. Myslíme si, že musíme být zdvořilí adiplomatičtí v tom co říkáme, takže nikdo neví o čemmluvíme! V Anglii byl muž známý jako Lord Asquit, velmijemný mluvčí, s jemným ovládáním jazyka.Mluvil však takovýmzpůsobem, že nikdo nerozuměl jeho názorem. Před několikalety jsem byl v Almedabade. Jednu sobotní noc jsem se začalmodlit za Boží poselství. Bůh mi velmi jasně řekl slovy:"Zítra ráno budeš muset mluvit o Kristově krvi." Řekljsem: "Pane, to udělám v pondělí, neboť ve výboru je jednavůdčí osobnost, která je věrným členem Oxfordské skupiny."Při této příležitosti byly na večeři pozváni mnozí pastořia misionáři, jako já sám. Řekl jsem: "Pane, pokudpředám to poselství, budou se tak zlobit, že dokonce zrušívečeři; tak mi dovol jen večeřet, poselství předám vpondělí". Ale Bůh mi nedovolil! A tak, když přišelčas, odevzdal jsem to, co Bůh dal mně - av ten den mi nedalijídlo! Tak se na mě zlobili, že mě nechali bez jídla celývečer. Třetí den přišla ke mně ta dotyčná "vedoucíosoba". Zeptal jsem se "jste členem Oxfordskéskupiny?" "Ano" odpověděl. "A proč jstese na mě tak zlobili?" Zeptal jsem se.Řekl: "Neboť jstety věci mluvil tak neciteľne". Řekl jsem: "Věřítena dokonalou lásku? Zda to není jedním z pravidel Oxfordskéskupiny milovat vašich nepřátel? Pokud jsem váš nepřítel,musíte mě také milovat. Sám jste mě sem pozval a já jsempřijal vaše pozvání - proč nemilujete vašeho nepřítele? "Znalpodstatu - že potřebuje praxi a nejen teorii. Všichni dělalipokání a Pán jejich zachránil. Pokud nepodáme Božíposelství ve vhodnou dobu, nepřítel se začne uplatňovat. Mámesnahu být velmi zdvořilí, abychom neztratili příležitost znovumluvit. Uvažujeme takto: Pokud podám celé Boží poselství,už mě nikdy nepožádají. Záleží na tom? Nezáleží. Jsmetu jen, abychom byli oblíbení kazatelé, nebo chceme být Božímiposly s Božím poselstvím? Bůh chce člověka, který budeJeho hlasem, který se nebude obávat lidské reputace. Cítím,že dnešní doba akutní potřebuje muže jako byl Samuel.

Nežzačala práce v Madrasu, modlil jsem se celý týden, avšak Bůh kemně nemluvil. I jsem se postil, ale odpověď stálenepřicházela.Jednu noc jsem řekl: "Pane, slibuji Ti, žezaplatím cenu, že už víc nedostanu pozvání mluvit kdekoliv, jemi to jedno!" Říkal jsem: "Pane, teď mám čtyři stapozváni pro kampaň v Indii, Barmě a Ceylonu. Viz, Pane, dveřejsou otevřené kdekoli v Indii - všichni mě žádají osetkání. Můžu jít nyní kdekoliv s poselstvím a někdojiný může pokračovat. "Tak jsem se modlil:" Pane, buduspokojený, i když mě budeš držet na nějakém opuštěnémmístě. Já nechci velké kampaně, já si jen chci být jistý,že jsem v Tvé vůli. Nic jiného mě neuspokojí. "Kdyžjsem to řekl, Bůh promluvil ke mně přímo bleskově:"Podívej, dělám s Tebou smlouvu, vykonám zázraky. "A od tohodne mi poskytl více než sedmdesát veršů ujištěni o tom jakbude jednat. Celým svým srdcem věřím, že pokud nejsmelidé jako Samuel, neuvidíme Boží moc v plném projevu. Onnás sice může použít, ale ne úplně; může nás požehnat, alene zcela; může mezi námi jednat, ale ne důkladně; pouze pokudjsme muži jako Samuel . Boží Slovo může přijít a odejítsvobodně jak ho On uděluje.

11.

V 1.Sam.13,5-14 vidíme jako Bůh použil Samuela, když jeho lidébyli v nesnázích. Když čtete tuto pasáž, budete lidskýmuvažováním souhlasit, že Saul byl oprávněn v jehořízení. Jejich nepřátelé se shromáždili ve velkém počtua všichni Saulovi muži se třásly strachem.Samuel řekl, že sevrátí v průběhu sedmi dnů. Ale oni nemohli čekat. Saulčekal celých sedm dní, ale Samuel nepřicházel. Tak se pakrozhodl, že obětuje oběť on, na co neměl právo. IgnorovalBoží zákon. Věděl velmi dobře, že není jeho věcí, abyobětoval oběť Bohu. To byla Samuelova práce a ne jeho. TakSamuel musel Saula pokárat a velmi. Mnozí z nás požadují,že Bůh musí jednat, nebo odpovídat na naše modlitby za určitoudobu, snad do sedmi dnů. Bůh nepracuje podle našehoplánu. Na prvním místě to byl Bůh, který zdrželSamuelovi příchod. Neznáme detaily, ale Bůh zjevněprověřoval a zkoušel Saula. Chtěl Saulovi ukázat, co je vlidském srdci, a také, že muž jako Samuel Boha bezpodmínečněposlechne. Když zjistíme, že vůči nám přicházejínepřátelé, jak to zjistil Saul, a když zjišťujeme, že věci sestávají velmi závažné, abychom je unesli, často jdeme protiBoží mysli. Naše stanovisko může být: "Je to Božídílo - nesmí trpět pro nedostatek peněz. My jsme se s víroumodlili po mnohé měsíce a žádné peníze nepřišli. Taktedy pojďme o ně žebrat! "Dokonce iv skupinách, kterézačaly na bázi víry, zjišťujeme, že začali žebrat a hodně seradit, jak získat peníze. Proč to je? Neboť dílo jevelké? "V dávných dnech nebylo tolik práce",říkáme, "ale teď, když je tolik misionářů po celémsvětě, práce velmi narostla. Musíme mít více peněz, a takneuškodí, že o ně žádáme! " Ať Bůh dnes nemůžejednat? Proč se Samuel opozdil? Neboť mu tak Bůhpřikázal.Bůh může na nějakou dobu oddálit svou pomoc. Mynemůžeme změnit Božský princip - víra znamená živouvíru! Pokud říkáme, že máme víru - musí to být živávíra. Nuž, Saul dobře věděl, že jejich Bůh zachránískrze Samuela. Nebylo to poprvé, že Bůh udělal takovýzázrak. Saul věděl, že Samuel je Boží prorok a že v Božímjménu porazí nepřítele a ne jejich vlastní silou. Ale lidése třásly a byli tak vylekaní, když Samuel oddaloval příchod,že se Saul rozhodl sám obětovat. Nuže, my chceme mužů jakoSamuel, že kdykoliv se Boží lid vzdálí od pravdy, kdykolivkonají proti Božímu Slovu, Boží služebník bude mít odvahuříci: "Mýlíš se bratr, nevzdaluj se od tvého prvníhovidění". Zjišťujeme, že Bůh má proroků a také dnesje Jeho mysl zjevená skrze Jeho proroky a my musíme poslechnoutJeho Slovo, i když to bude těžké zůstat věrný. V 1.Sam.15,23-31 a 16,1 vidíme, že Samuel musel říct králiSaulovi tvrdou věc: "Protože jsi zavrhl Hospodinovo Slovo, ion tebe zavrhl, abys byl králem!"

Vtomto textu také vidíme, že Saul ronili slzy nad svým hříchemtak moc, že Samuel, hoc i byl Božím prorokem, kvílení nad ním aprosil Boha za něj. Ale bylo to zbytečné. Bůh hoodmítl! Máte velmi falešné naděje, pokud si myslíte, žemůžete přinést reformaci mezi denominacemi. Můžete se otom hádat, kolik se vám jen líbí. Naučme se lekci,kterou nás chce naučit Bůh v tomto textu: Jeho příkaz Saulovibyl, aby zcela vyhladil nepřítele, ale Saul ušetřil amáleckéhoa nejlepší stádo, a tak zavrhl Boha. Bůh musel zavrhnoutSaula pro dvě velké selhání. Nejprve změnil Boží řádpro obětování. Za druhé, jen částečně poslechl Jehopřikázání. Stejná věc se také děje mezi lidmi denominací- neustálá změna Božího pořádku. Myslí si, že neuškodímít nějaký lidský způsob v životě jejich církve. Napříkladje zcela nebiblické stanovit starších hlasováním. Všichnivědí, že hlasováním přivodí v jejich systému spory docírkví. Začíná to volbami.Jedna strana vyhraje a ta druháprohraje. Jak můžeme omluvit tento jev, když víme, že jenebiblické. Také takto jsou často zvoleni ne správní lidév církvi na zastávání úřadu! Proto Bůh nepracuje plně vtěchto skupinách. Může zde být požehnání; nepochybněBůh je může použít na záchranu duší a šířeníEvanje-lia. Ale nemůže je plně požehnat! Stejnýmzpůsobem Bůh ponechal Saula, aby zůstal na určitý čas králem;ale už víc nebyl ve skutečnosti jeho pomazaný nádobou. ASamuel, přestože byl starý muž, začal plakat. Bylo mu Saulalíto a modlil se: "Pane prosím, odpusť mu - odpusť

12.

Saulovi. Vím,že jednal chybně, ale konal i dobře ". Ale Bůh mu řekl:"Jak dlouho budeš truchlit za Saulem, když vidíš, že jsemho zavrhl?" 16,1. Myslíte si, že když denominaceposkytneme nějakou spolupráci, můžeme jim tak přinést vícesvětla a pomoci. Tak to nikdy nejde. Možná uvidítenějaké požehnání, ale nikdy neuvidíte Boží Slávu, jak toukazuje Písmo. Dále vidíme, co Bůh hledá. Chtěl, abylidé přišli k Jeho plné slávě. On nejen chtěl, abyporazili Pelištejců - to by bylo jen na krátký čas, ale měl proIzrael jako národ daleko větší plán:

1. Izraelskýnárod měl ovládnout celý Kenaan, tzn. celý Kanaán se mělstát jejich vlastnictvím;

2. aměli vidět Boha plně konat v jejich středu. Toto byl Božízáměr! Bůh chce lidi podle Jeho vlastního srdce asám Samuel se musel naučit tuto lekci. V 1.Sam16.2,3 řekl: "Pokud to Saul slyší, zabije mě"! APán řekl: "Ukážu ti, co uděláš - pomažeš mi toho, okterém ti povím!" Je tu další důvod, proč Bůh chtěl odSamuela, aby se našla Bohem pomazáno nádoba. PřestožeSamuel chtěl lidskou moudrostí dát Saulovi ještě jednu šanci,Bůh to odmítl. Bůh chce těch, které povolal a připravilpro zvláštní službu. A pravděpodobně nenajdete, že by setoto dělo ve skupině, která závisí na lidské volbě, na volběrozumem - oni chtějí jen osoby, které preferují, aby byli těmi,kteří jsou ustanovení na to nebo to. Teď si, prosím,všimnete verš 4 : " A Samuel udělalto, co mluvil Hospodin a přišel do Betléma. Staršíměsta se predesili a vyšli mu vstříc a řekli: Ať tvůj příchodznamená klid? "Proč se starší třásli při příchoduSamuela? On nepřišel s mečem nebo holí. Nechystal seříct to, co si oni mysleli, že řekne. Řekl to, co mu Bůhřekl, neboť byl Boží muž - Boží prorok. A cokoliv udělališpatně, se jeho příchodem odhalí. Pro toto se báli. Pokudbychom měli muže jako Samuel a našli bychom takové dění i dnes,lidé by se třásly. Ale dokud zůstáváme tak opatrní a takdiplomatičtí a obezřetní při každém slově, abychom někohoneurazili, neuvidíme, že se něco děje - nebude žádné usvědčeníz hříchu! Samuel byl Boží muž, který vnesl usvědčeníhříšného života, kdekoliv ho Bůh poslal. Šel klidně,avšak lidé se třásly . Podívejmese dále na verše 6. a 7. téže kapitoly, kdeje nám ukázán Božský princip vybírání Božích služebníků,neboť Pán nevidí jako vidí člověk: "neboťčlověk hledí na to, co je před očima, ale Hospodin hledí nasrdce". V Božím díle musíme být velmi, velmidůkladní, abychom nebyli ovládání národností, sympatiemi, anipocity jakéhokoli druhu. Inu, je možné, že jste ustanovilimuže jako vedoucího mise, který nikdy nebyl povolán Bohem - anyní za to platíte cenu! Možná jste řekli "" Onje týmový pracovník, má teologické vzdělání, ať je našímvedoucím, kazatelem nebo spolupracovníkem ", ale vyjste se řídili jen vnějším zjevem -ne Božímvýběrem .

Třetíjméno je David , v životě kterého nám SvatýDuch zjevuje třetí Božský princip na zajištění BožíSlávy: Život podle Božího pořádku . V 1.Sam16,12-14 , ačkoli Bůh Saula opustil, vidíme, že Bůh mudovolil být dále králem ještě určitou dobu, aby Davidmohl být náležitě připraven pro výjimečnou roli.

V 1.Sam30,1-4 čteme o tragickém způsobu, ve kterém David bylporažen Amalechitmi při Sicelechu. David a jeho muži začaliplakat,dokud jim nezůstala žádná síla ke pláče. Proč? Neboťjejich ženy a jejich děti se dostaly do zajetí a jejich domy avlastnictví byly spáleny - jaká to velká ztráta! Obecně jepláč výsadou žen. Oni pláčou na cestě, v autobuse, vevlaku - všude. Ale muž nepláče. Pokud by muž plakal nasilnici, pokládalo by se to za divné. Zde však zjišťujeme,že David a všichni jeho muži pláčou. To ukazuje jak velkouztrátu bylo třeba nahradit! Tato ztráta byla výsledkemDavidova vlastního selhání. Než se připojil k armáděPelištejců, nedal si poradit od Boha. Přišel čas, kdy sePelištejci vybrali bojovat proti Izraeli, 1.Sam 29 . Davidv tom viděl příležitost, aby se pomstil na Saulovi; tak se takérozhodl přidat v boji k Pelištejcům, řkouc si: "On je mýmnepřítelem, pokoušel se mě zabít, tak dlouho jsem čekal na tutopříležitost, tak vzhůru proti Saulovi! ". Přestoževěděl velmi dobře, že mu Bůh nedovolí, aby se dotkl Saula,netrpělivě se připojil k Pelištejcům, nevyčkávajíce to,

13.

abyzjistil Boží vůli, jak to udělal předtím. Nicméněselhal, on a jeho muži utrpěli velkou porážku. Veverši 8. vidíme, že David se ptá Boha. Bůhmu odpustil a řekl mu: "... aby Pelištejců pronásledoval,přemohl je a určitě všechno znovu nabyl". David jejichpronásledování-Doval, a nejen, že všechno znovu nabyl, ale našeltak velkou kořist, že mohl zaplatit dluhy všem jeho mužům; aposlat dary starším v Judsku. Ale Bůh sám jednal se Saulembez pomoci Davida. Vidíme v 1.Sam 31.1-6 , žeSaulův konec přišel, když boj Pelištejců vůči němu těžkodoléhal a Saul zemřel. Davidovi vůči němu nebylo třebabojovat. Bůh měl toto ve své moci! Můj rezultuje jetento: Nemusíme jít bojovat proti lidem se zemskými -tělesnými zbraněmi! Spolehněte se na Pána, On má navšechno svůj čas!

2.Sam24,1-4 popisuje druhou událost, kdy David utrpělztrátu. Upadl do pokušení spočítal lid. Vědělvelmi dobře, že všechny boje se bojovali a vyhráli Boží mocí,a nikoliv silou jeho armády; ale pro svou pýchu chtěl se ujistit,že má za sebou velmi velkou a silnou armádu. Výsledek byltakový, že Bůh ho musel potrestat a 70.000 jeho mužů bylozabito. Bůh chtěl zničit i Jeruzalém, ale zastavil svouruku, když David vyznal svůj hřích při humna Aravny: "Hlezhřešil jsem, konal jsem převrácené, ale tyto ovce, co onivykonali? Ať je Tvá ruka, prosím Tě, proti mně ". Bůhmu odpustil a samotné místo Davidova pokání se stalo místem prochrám, který později postavil jeho syn Šalomoun tak jako Bůhchtěl. Stejným způsobem selhaly mnozí. Oni tvrdí:"Musíme mít více peněz, více moci, více lidí, vícepoznání". Tím zaměnili Boží plány, ale nemohouporazit nepřítele žádnou lidskou silou nebo lidskými zdroji.

V 2.Sam.11,1 vidíme, že David se stal vrahem, neboť neuposlechl BožíSlovo a nekonal svou povinnost. To byla Davidovatřetí prohra. David bydlel v Jeruzalémě, bylpokoušen a

stalse cizoložník a pak podvodník. Upřímně se však kál, aleBůh ho musel pokořit. Aby ho Bůh udělal pokorným, dovoliltyto pokušení v Davidově životě. V Božím dílemusíme být zcela pokorní a zlomeni. Kdykoliv tedyprocházíme obdobím zkoušek, pamatujme, že je to na to, aby Bůhz nás udělal pokorné nádoby.

V 1.Par.13,1-11 vidíme jako Bůh jedná s Davidempočtvrté . David měl vědět, že BožíTruhla - truhla Smlouvy se má nosit na ramenou Levítů a ne, aby jivezli na voze; avšak v lidské moudrosti ignoroval Božskýřád . Pelištejci vrátili Truhlu Smlouvy na novékáře a David začal napodobovat Pelištejců, proto se Bůhrozhněval. Veškerý Izrael přišel s velkým nadšením,zpívajíc a tančící, s harfami, aby vzali Truhlu Smlouvy do městaDavidova, avšak celý postup byl proti Boží vůli. David simyslel, že tím, že má velký, obrovský zástup a vojenskoukapelu, Boha potěší. Ale oni zcela nebrali v úvahu zjevenýBoží plán. Truhlu Smlouvy museli nosit Levítové. Muselase nosit na jejich bedrech. A tak přišel Boží soud. Pakse David Boha opravdu bál. Když se David vrátil k Božímuřádu při vrácení Rakve Smlouvy, mezi lidem nastala velikáradost. David tehdy napsal ten úžasný žalm v 1.Par.16,7-36.

Možnájsme měli stejné pokušení jako měl David. Myslel si, žepokud udělá nějaké změny, udělá lepší dojem. Alev Božím díle nikdy nesmíme měnit Božířád . Cokoliv bylo v Bibli zjeveno, musíplatit pro každou dobu, pro každého pracovníka a pro každouskupinu.Nesmíte to měnit! Kdyžjste v pokušení a uděláte nějakou změnu, vždy dojde keprohře! Potom jak se David vrátil na Boží cesty, Bůh mu dalvzor a plán pro chrám. Udělal to při dvou rozdílnýchpříležitostech, ale až poté, kdy byl vysvobozen z jeholidské moudrosti.Myslíme si, že žijeme v jiné době. Alez Božího Slova lze jasně vidět, že iv naší době, pokudnenásledujete nebeský vzor, ​​nemůžeme vidět přicházetBoha v Jeho plné slávě. Někdy musíme být přivedeníke "humno", neboť se v Božím díle příliš spoléhámena lidskou moudrost a chytrost, ale na nebeském plánu nicnevylepší.

Nyníse podívejme na Šalomouna , kterýznázorňuje čtvrtý Božský princip na zajištění BožíSlávy. "A dům, když byl stavěn, stavěn byl zhotového kamene, už tak dopraveného z

14.

lomu,a tak ani kladiva, ani sekery, ani vůbec žádného nástroježelezného nebylo slyšet u domu, když byl stavěný, 1.Král.6,7 . Toto byla velmi unikátní budova. Na světěnení stavby. která by byla postavena bez zvuku. Ale ktéto stavbě vůbec nebylo třeba zvuku, protože každý kámenkrásné zapadl podle Božího plánu. Když následujeteBoží plán ve vašem individuální viduálním životě, v rodiněav životě církve, najdete jednotu, spolupráci, otevřenost,společenství a duchovní radost ve společném životě. Jinakje tu spor. Když máme Boží plán a známe naše služby,nebude tu žádná žárlivost. Mnohá ​​práce trpěla prožárlivost. Pamatuji, na jednom místě jsme měli setkánís mými spolupracovníky. Ten den mi na tom setkání těžko adlouho ubíhal. Když jsem se vrátil na můj pokoj, zeptal jsemse Pána: "Co ho dělá takovým těžkým?" Pán ke mněmluvil a ukázal mi, že na chybě byl můj spolumodlitebník. Takjsem ho zavolal a řekl: "Bratře, řekni mi, proč to dnes bylotak těžké?" Řekl: "Je mi líto přiznat ti to, alevelmi jsem na tebe žárlil, když si říkal". I jako Božíslužebníci, můžeme jeden na druhého žárlit a to přinášíztrátu. O tom není pochyb, že musíme se modlit po celounoc, nebo i déle, abychom se ujistili o Boží mysli. A paknajdeme soulad. Když práce na stavbě Chrámu bylakompletní, dokončena, čteme v 2.Par.7, 1,že ten denbyl velmi radostný, neboť Sláva Boží naplnila dům! Bůhčekal 140 let. On miloval svůj lid, káral jejich, trestal,dokud nepřišli do Jeho nebeského plánu a pak sestoupila JehoSláva.

Nazávěr dovolte mi předložit před vás opět tyto čtyři věci:

1. Zaprvé, přiznáváme, že Boží Sláva odešla . Přiznávámenaši neplodnost a naši neúrodnosť - že dnes nepřijímáme aneposloucháme Boží Slovo, jako bychom ho měli přijímat aposlouchat. "Pane, učiň mne jako Annu ,aby poznajíc Tvou pravdu, mohl jsem se naučit modlit se aměl výsadu splnit Tvou požadavek - jak to udělala Anna,když Tobě obětovala svého syna ".

2. "Pane,učiň mne jako Samuela - Tvým pravým hlasem,abych poznal Tvoje posel-ství a měl autoritu a smělost ho předat".

3. "Pane,dej nám lidi jako David, lidi podle Tvého srdce,kteří budou zcela svobodní od světské moudrosti, kteří dokážípřijmout vzor Tvého Chrámu ". V Davidovi vidíme Božíplán pro vycházející církev, když mu Bůh vyjevil Nebeský plánpro Chrám. Než Bůh mohl dát Davidovi plán, musel hopokárat, musel ho potrestat, očistit, změnit, pokořit, vyprázdnitjej úplně z lidské moudrosti. V Davidovi si uvědomujemecírkev.

4. V Šalomounovi siuvědomujeme Boha. "Pane, učiň mne jako Šalamouna - mužeklidu - stávajícího Boží Chrám ze živých kamenů pevněspojenými jednotou a otevřeností svatého Ducha ".

NášPán se modlí v Jan 17,21-24 za čtyřnásobnoujednotu: "aby byli jedno jako My jsme jedno"- jednota ve vztahu ; "abymohly být učiněna dokonalými v jedno" - jednotav dokonalosti ; "aby láska, kterousi mě miloval, mohla být v nich "- jednota vlásce; "a Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsemjim" - jednota v slávě . Jediněpřes takovou jednotu konečně uvidíme sestupovat Boží Slávu.

3. Uctívánía Společenství:

"Abojíce se, abychom nějak nenarazili na úskalí, pustili zezadulodě čtyři kotvy a přáli si, aby byl den" Sk. 27,29 . Všichnivíte, že tato bouře se stala na moři, když apoštol Pavel bylzajatcem a vedli ho, aby se dostavil před Císaře v Římě. Kvůlibouři byly ve velkém nebezpečí. A tak na jejich ochranunakonec pustili z lodi čtyři kotvy. Život křesťana je jakocesta po moři - plná bouří. Jsou bouře v domě, v rodině,v sousedství, jsou bouře v zemi a všude kolem. Každá ztěchto bouří se pokouší otřást a zeslabit naši vírupochybnostmi a strachy. Ale Bůh, protože zná naši potřebu,udělal pro nás opatření a dal nám čtyři kotvy. Nimimůžeme být dokonale bezpeční. ZeSk.2 ,41-42 vidíme,co tyto kotvy, které Bůh připravil pro

15.

každéhověřícího, znamenají: "A tak ti, kteří ochotněpřijali Jeho Slovo, dali se pokřtít, a připojilo se toho dnekolem tří tisíc duší. A setrvávali v učení apoštolů ave společném bratrském obcování a při lámání chleba a namodlitbách "Takhle tedy začalo dílo na denLetnicích. Boží slovo se těmito Božími muži kázalo vmoci Ducha svatého av autoritě Ježíšova jména. BožíSlovo začalo oslovovat (bodat) těch, kteří ho slyšeli. Ihneduvěřili a poslouchali Slovo, které jim polo podané. Potom knim bylo přidáno 3.000 duší. Ve stejné době věřícímbyly dány tyto čtyři kotvy, které jsme zmínili, jak to nacházímeve verši 42 . Začali a pokračovaly předevšímv učení apoštolů , po druhév obecenstvu , po třetí v lámáníchleba a po čtvrté v modlitbě . Atyto čtyři kotvy byly prvním věřícím ochranou vůči výpadůmtoho Zlého. Z celé knihy Skutků vidíme přicházet nepřítelejako povodeň v pokusu zastrašit, oslabit a obrat je o jejich vírua radost v Pánu.

Přesto PánovoSlovo vítězně rostlo a šířilo se. Kč. 6,7: "ABoží Slovo rostlo a počet učedníků se množil v Jeruzaléměvelmi. Také velký zástup kněží byl poslušný víře," Sk.12, 24. "A Boží Slovo rostlo arozmáhalo se," Sk.13, 49 . "A PánovoSlovo se roznášely po celé zemi," Sk.19, 20 . "Atak silně rostlo Pánovo Slovo a vzmáhalo se," Sk.16,5 . "A tak pevneli sbory ve víře a množily sepočtem každý den," Sk.13.52 . "Aučedníci byli naplňování radostí a Duchem svatým." Jaktoto všechno mohlo být možné? Věřím, že to bylo pro tytokotvy, které jim Bůh dal od samého počátku. V té doběnebylo žádných Biblických škol, nebo Biblických Univerzit. Bylyvybudování ve víře Duchem svatým! Tak byly věřícívyživování v učení apoštolů - čistým BožímSlovem. Apoštolové nebyli odkázáni na jejich vlastnímoudrost a znalosti. Byli to muži učení Bohem, posvěcení anaplněni Duchem svatým. Učili čisté, nefalšované BožíSlovo tak jak je vedl Duch svatý.

Rostlyv "obecenstvu" . Nebylo to společenství při"čaji", nebo při "kávě", nebo "Společenstvíjen s podáním rukou". Zdáme se být velmi šťastní,když se v neděli setkáme a jeden druhému si dobře podáme ruce -to je míra našeho obecenstva! Ale první věřící poznaliduchovní sílu obecenstva! Spolu se setkávali conejčastěji, aby se sdílely a podělili s tím, co přijali odpána.

Rostlyv "lámání chleba" V Luk 24,15-30 čtemeo dvou učednících na cestě do Emaus po Páně vzkříšení. Spolupovídali a bezradně se pokoušeli vyřešit věci ohledně toho, cose stalo v Jeruzalémě. Pán Ježíš se k nim přibližuje,kráčí s nimi, vypráví se s nimi a jasně vysvětluje o sobě, osvém utrpení a slávě. Jak bylo pro ně nutné, aby zemřel avstal z mrtvých a vstoupil do Slávy svého nebeského Otce.Aleačkoliv je i sám Pán učil, stále Ho neznali, dokud nepřišel najejich pozvání do domu. Když s nimi seděl při lámáníchleba, a objasňoval jim úžasný Boží plán spasení, jejich očise otevřely a náhle rozpoznali svého Pána!

Vidíte,takto byly učení. Náš Pán je tak velký - tak mocný a takúžasný, že Ho nemůžeme vidět našimi běžnými očima. Jenad lidské chápání - daleko nad porozumění našich lidskýchschopností. A přesto ho můžeme poznat! Může nám býtskutečnější než naši příbuzní.Může nám být vzácnějšínež kterýkoliv jiný člověk v celém světě, když Ho známe vJeho pravé slávě. Můžeme studovat Boží Slovo pod vedenímschopných učitelů, číst mnoho dobrých knih, které napsalivynikající autoři a sami můžeme mít velké zkušenosti zchození s Ním a ještě Ho nemusíme znát tak, jak by měl býtpoznán! Myslíme si, že Ho známe, ale můžeme se mýlit.

Pamatujise, před mnoha lety, když někteří z nás byli v Darjeelingu, žejsme šli na Tiger Hill, abychom uviděli Mount Everest. Šlijsme časně ráno asi o půl třetí. Když jsme tam přišli,bylo tam už asi dvě stě lidí, kteří čekali dlouhou dobu, abyzkoukli východ slunce na Mount Everestu. Je to nepochybněuchvacující pohled, o tom není pochyb! Ve vhodném okamžikujsem se zeptal mého přítele: "Řekni mi, kde je MountEverest?" Ukázal a řekl: "Myslím, že je za tamtímoblakem," řekl. A já jsem řekl: "To nemůže být!"Celý zástup odešel pryč,

16.

myslícsi, že viděli Mount Everest, když přitom vše, co viděli, byl -oblak, který se jen podobal Mount Everest! Kdyby byly počkalitrochu déle, když oblak prošel, viděli by skutečný pohled namajestátní Mount Everest!

Pánůstůl a lámání chleba na památku Páně smrti, dokud se nevrátí,nám poskytují příležitost za přítomnosti Svatého Ducha provnitřní (důvěrný) pohled na Něho, což jinak není možné. Jeto místo uctívání. Je to místo, kde rosteme, duchovněpoznáváme Jeho hodnotu. Toto znamená vzdávání úcty! Zdemůžeme říci lámáním jazykem: "Čím je můj Pán pro mě?""Co mu dám zpátky?" V Amritsar, Paňdžáb, byl kupec,který prodával krásné Perské koberce. Do obchodu vešelbohatý muž a zeptal se na cenu malého perského koberce. Prodavačřekl: "Tento je nikoli na prodej" "Zaplatím vám zaněj 5.000,00 Rs (rupií), pokud mi ho prodáte." "Řekljsem vám, že není na prodej." "V pořádku, zaplatímvám 10.000,00" Rs. "Ne, pane, neprodám ho - není naprodej za jakoukoliv cenu!" "Zaplatím vám 25.000,00"Rs! "Ne, pane, není na prodej - mně je velmivzácný. Neprodám ho za žádnou cenu. Když mi umíralotec, tak mi ho dal. Jeho vlastní otec mu ho dal, když umírala řekl mu: "Neprodejné ho nikomu - je velmi vzácný!""Proto se s ním nerozloučit za žádnou částku peněz!"

PánJežíš Kristus je mi nejvzácnější - miloval mě a zemřel zamě. Jsem připraven zaplatit jakoukoliv cenu, abych ukázal moulásku vůči Němu. Mohu říci, že Ho miluji více než méhootce, matku, bratra, sestru, ženu, děti nebo kohokoliv! Aleto musí vyvěrat ze srdce. Na setkání v shromážděnímůžeme říci: "Ó Pane, miluji Tě", ale když mámezaplatit cenu - neplatíme ji! Jak často Ho zapřeme! Jakčasto Ho zarmoutím! Jak často selžeme poslechnout Ho kvůlistrachu, myslíc si: Co na to řeknou moji sousedé? Co si o mněpomyslí moji přátelé? Co řekne svět? My prostěneplatíme cenu, kterou žádá Pán! Podívejme se na Mt.2,2, kde vidíme lidí při uctívání Pána JežíšeKrista: "Kde je ten narozený Král Židovský? Neboť navýchodě jsme viděli Jeho hvězdu a přišli jsme, abychom semu poklonili. Mudrci viděli neobvyklou hvězdu na východě;nechali všechno tak a začali svou dlouhou cestu - možná trvala idva roky. Byli připraveni zaplatit cenu, přestože sami neměližádnou předchozí zkušenost s Pánem Ježíšem Kristem. Kdyžvešli do domu, viděli dítě a Marii Jeho matku.Padli na kolena auctívali Ho. Pak předložili vzácné dary ze zlata, kadidlo amyrhu. Tím, že prošli takovou vzdálenost, uznali Jehovzácnost. Když Ho našli, "poklonili se Mu". Kdyžpřinesli tak vzácné dary, tím symbolicky přiznali, že:

1. Ten,kterého si přišli uctít, je Bůh - Zlato.

2. Ten,kterého jsme my přišli uctívat, přišel za nás t rpieť- Myrha.

3. Ten,kterého jsme my přišli uctívat, nás zachránil a jenaším veleknězem - Kadidlo.

Ikdyž toto všechno udělali - a nebylo toho málo, neměli s Nímžádnou osobní zkušenost. Taková je pravda o mnoha. Panauctívají, ale nemají s Ním žádnou osobní zkušenost. Podívejmese dále na jednu ženu, která Ho uctívala v Lk. 7,37-38a 47, "A hle, byla ve městě nějaká hříšná žena,která, když se dozvěděla, že stoluje v domě farizeje, doneslaalabastrovou nádobu masti a stanúc si odzadu k Jeho nohám aplačíc, začala slzami kropit Jeho nohy a vlasy své hlavy utíralaa líbala Jeho nohy a mazala mastí. Nevíme jak tato ženazjistila - snad intuitivně - že v tom domě je člověk, kterýmůže odpustit hříchy. Ale jak se k Němu přiblížila,začala plakat. Byly to slzy pokání.Jeho přítomnost jiupozornila na její hříšný stav. J ehosamotná přítomnost stačí, aby zlomila naše srdce! Zroneneplakala nad svými hříchy a myla Jeho nohy svými slzami. Conemohla říct slovy, řekla jednoduchým činem, že líbala Jehonohy. Byla naprosto neučení v teologické škole, ale jejíláska byla spontánní a její uctívání skutečné. Jakýto rozdíl oproti muži, který Ho pozval na hostinu!Nepochybně,utratil na to hodně peněz, ale nikdy nepoznal, kdo On je! Radějinadhodil otázku: "Pokud by tento muž byl prorok, věděl by,jaká je tato žena!". Ale tato

17.

ženaměla vnitřní zjevení a uctila Ho.

V J.12,1-3 nacházíme jinou ženu, která uctívá Pána. Tatožena je Marie. Poznala Pána v moci Jeho vzkříšení. Vidělasvého mrtvého bratra Lazara v hrobě, ale byla i svědkem jakovyšel živý na Hospodinův příkaz. A tak měla nový a živývztah s Pánem Ježíšem Kristem, který před tím neznala - avylévá svou úctu k Němu tím, že maže Jeho nohy mastí - velmivzácnou mastí, jejíž vůně naplnila celý dům.

KdyžHo vidíme v nás konat - uctíváme Ho novým způsobem. ApoštolPavel byl muž, který zažil mnoho zázraků, viděl vidění aznamení, a dokonce dostal se až do třetího nebe. Ale jehotouha a žádost byla: "Abych poznal Jeho a moc Jehovzkříšení" a ne: "Pane, ať vidím vícezázraků, nebo abych měl další možnost navštívit třetínebe." Byl Božím mužem, který chtěl nad všechnojiné poznat Krista !

V Mt. 26.2,6,7 vidímepodobnou scénu uctívání, avšak rozdílnou v jejím významu:"Víte, že po dvou dnech bude Pascha, a Syn člověka sevydává, aby byl ukřižován." "A když byl Ježíš vBetanii v domě Šimona malomocného, ​​přistoupila k Němužena, která měla alabastrovou nádobu masti, velmi drahé. Avylila mu ji na hlavu, když seděl za stolem. "Předtím Máriav domě Lazara Ho uctívala a pomazala Jeho nohy. To bylo celýchšest dní před Pascha (Velikonocemi). Ale tady jsou pouze dvadny před Pascha a vidíme ji jakopomazáva Jeho hlavu, protožesi uvědomuje, že se chystá zemřít za hříchy celého světa.

Apak "v první den týdne" vidíme Marii s připravenýmivoňavými věcmi, jdouce velmi brzy ráno, aby pomazala tělo PánaJežíše Krista v hrobce. Tento akt pocty byl symbolickýpro jejich víru v Jeho triumfu nad smrtí a nové stvoření, kteréuskuteční, aby plnou Boží Slávu bylo vidět v příštíchdnech.

Atak nakonec se podívejme na slavnější pohled, který je popsánv Zj.5, 11-14: Je to slavná církev PánaJežíše Krista s andělskými zástupy - všichni Ho uctívají vjednotě. "A jejich počet byl myriády myriádu a tisícetisíců, kteří říkali velikým hlasem: Hoden je Beránek, tenzabitý, vzít moc a bohatství a moudrost a vládu a čest a slávua dobrore-čení." Toto je obraz díla služby završené vnebesích. Toto je slavná realita, když Ho uvidíme tvářítvář! U stolu Páně máme totéž poselství - Můj Bůh sevrací! Musí se vrátit, aby dílo, které začal, bylodokončeno - nebude kompletní, dokud se nevrátí! To je přesněto, co děláme u Jeho stolu - vírou prohlašujeme, že na ten Denčekáme. Věříme, že to bude úžasný Den, kdy Mu budemepodobní a budeme s Ním vládnout! V jeho zlomení těle aprolité krve vidím všechno zaopatření, abych se stal Jemupodobný. V sobě samém jsem ničím, jen zloba, ale v Němvidím dokonalost!

V Ef. 3,18 chci,abyste si všimli důležitost býtspolu! Jeho lásku a záměr nemůžeme nikdy osamoceni pochopit- vyzýváme k pomoci všech svatých, "abystedokonale vládali pochopit se všemi svatými jaká je to šířka adélka, hloubka a výška a poznat lásku Kristovu, která převyšujerozum, abyste byli naplněni ve všechnu plnost Boží. " Jetu velké tajemství. Zjistíte, že láska přichází ve většímíře - plnější míře, když budeme spolu spojení jako jednaRODINA. V této rodině není bariéra mezi Židem a pohanem,všichni jsou svobodní, všichni jsou jedno z tak mnoho rodin, zemí,národností, všichni jsou účastni na stejném Pánu. PojďmeHo uctívat.Amen!

4. Stavbapodle Nebeského plánu:

Čtěme: 1.Kor. 3,9-16;1.Pet.2 ,1-10; Žid.12 ,25-29; Ef. 2,11-12. Tyto pasážePísma lze shrnout v to, co je vyjádřeno v 1.Kor3.9 : "Neboťjsme Božími spolupracovníky, Boží rolí, Boží stavboujste" . V téže souvislosti se taképodívejme na poslední část Žid. 12,27: "Ato ještě jednou jasně ukazuje na přeložení věcí, které sepohybují jako učiněných, aby zůstalo to, co se nepohybuje." My,jako Boží služebníci bychom měli vždy pamatovat, že cokolivděláme

18.

proBoha v Jeho požehnání zůstane na věčnost! A že všechno,co děláme bude přezkoušeny, otestované a prověřené. Vočích našich spolupracovníků a bližních se to může jevitvelmi dobré a přijatelné, ale nakonec Bůh použije Jeho vlastnízkoušku. Proto naše oči musí být upřeny do budoucnosti ane na přítomnost. Máme být jako inženýři, když plánujístavbu. Oni dřív, než se rozhodnou pro projekt, důkladněpočítají, zhodnocují všechny možné nebezpečí a tlaky. Totomi připomíná most v Londýně, který postavil Sir ChristopherWren, slavný architekt, který postavil Katedrálu sv. Pavla vLondýně. Toto byl slavný Waterloo most přes řekuTemži. Když ho postavili, byl to velmi pěkný most. Aleběhem první světové války Němci shodili bomby blízko tohotomostu, což způsobilo, že jeden z pilířů mostu hlubokoklesl. Londýnský County Council musel každý rok utratit vícenež 20.000 liber šterlinků na posílení a dobrý stavmostu. Britové jsou velmi sentimentální ohledně starobylýchstaveb - ne jako Američané. Američané by dopravili těžkéstavební mechanismy a zbourali by ho. I když by to bylo velminákladné, postavili by nový most. Z mnoha částí Anglie setedy sešli inženýři, aby zkoumali příčinu, proč jeden zpilířů půl postižený a ne druhý. Snad víte, že když setehdy stavěl most, nejprve se do dna řeky nabili dlouhé kůly ztropického tvrdého dřeva. Každý kol se musel přesnězměřit, aby byl identický s druhými kůly. Když zvedlihorní konstrukci mostu, objevili, že jeden kůl toho postiženéhopilíře nebyl podle rozměrů. Dozorci nějak ten detailpřehlédli. Rozdíl byl čtvrtina palce (0,635 cm).Výsledkembylo to, že zatímco most zůstal neporušený během sto let, kdyžpřišla skutečná zkouška - bomba, ten díl klesl. Totéž jes Boží prací. Po mnoho let můžeme vidět požehnání; aleco se stane, když přijde Boží zkouška? V mnoha vshromážděních jsou požehnaní bratři, které Bůh použil nazáchranu duší. Ale pamatujte, že Bůh vždy myslí o Jehodíle v pojmech věčnosti.

Podívejmese nyní na Ex.25 ,1-9 , abychom viděli jak brzyBůh začal ukazovat Jeho Nebeský plán, když dal Mojžíšovipokyny, aby postavil Svatostánek, verš 8.: "Audělají mi

Svatyni,abych býval prostřed nich. " Verš9.: "Podlevšeho toho, co ti ukážu, podobu Božího příbytku a podobu všehojeho nářadí, tak všechno uděláte!" JakmileBůh vykoupil Izraelce a zachránil je z moci Egypta, oznámil totovýznamné poselství skrze Mojžíše: "Aťmi udělají svatyni!" Coje v Boží mysli, když nás žádá, abychom šli kázatEvangelium? Proč chce duše? Proč si On, náš milujícíBůh, dělá starosti ve vyhledávání ztraceného hříšníka? Pročse nás snaží získat? Je to proto, že chce svatyni. Chcedům! Odzačátku musíme lidem říci jednoduše, jaký je Boží záměr vtom, že nás zachraňuje. On si žádá, abychom ten Dům vy ajá stavěli. Každému věřícímu se musí dát tato výsada,ačkoli ji nepřijme, i tak musí mu dát na vědomí, že je částíBoží svatyně. Veškerý"materiál" - novorozených člověk - použitý přistavbě Svatyně, by měl být na prvním místě vyučený o PánuJežíši Kristu - Jeho milosti, dobrotě, svatosti, moci, kráse,slávě a plnosti. A na druhém místě všichni z nás sestávají částí plnosti tím, že se stávají součástí tétoSvatyně - Božím příbytkem. Vdopise Efesanům apoštol Pavel používá sedmjmen pro Boží lid:

Nazývájejich " církev " PánaJežíše Krista, protože byli povoláni ze světa - Božízvláštní lid . Nazývá jejich " těloKristovo ", neboť stejný život proudí přeskaždého člena. To Tělo obsahuje Boží plnost - Jehoplnost, která naplňuje všechno ve všem. Zdraví toho životase dodává do každého tkáně, nervu a vlákna z Hlavy - z PánaJežíše Krista.

Nazývájejich "jedním novým člověkem" ,už ne víc Židům a pohanům - všechny lidské a národní rozdílyjsou zapomenuty.

Nazývájejich "nebeská" rodina " , abychomse mohli těšit z Božské Otcovy lásky.

Pakříká, "s te Boží stavba " .

Opětje nazývá "Boží Chrám" .

Paknakonec "Nevěsta" Kristova.

19.

Inu,proč se my nazýváme "Boží Stavba" ? Neboťstavba se staví podle plánu. Jděte například doBombay. Uvidíte, že tito bohatí lidé vlastní mnoho staveb,které byly postavě-né bez pomoci architekta - najali si svýchvlastních dodavatelů. Tyto budovy navenek vypadají velmipěkně, avšak nemají vhodné světlo, ani větrání. Neměližádný zájem pro zdraví lidí, kteří v nich bydleli. Avšakarchitekt, který navrhuje stavbu, bere v úvahu její osvětlení,ventilaci, vodu, odpad, hygienická zařízení a i. Pak vytvoříprojekt - plán, na jehož základě stavitel bude stavět. Dnesv jednotlivých městech se nejprve musí předložit projekt každéstavby, který je prověřený znalci a musí se získat povolení nastavbu. Říci: "Vy jste Boží stavbou znamená, ženám nejde jen o kázání evangelia lidem. Ne, my mámedaleko větší záměr než jen to. V Zjev. 2.1,7 čteme,že vítěz "zdědí všechnyvěci". Vidíte toto Boží rozhodnutí v celémPísmu - až do konce?Ukazuje, že Bůh pracuje prohříšníka nejen v tom, že vykupuje jeho duši, ale vykupujevšechno, co ztratil kvůli hříchu. Jak to zdědí? Ajak se to stane? Odpověď je ve verši 3. téžekapitoly: "Hle, stánek Boží s lidmi a budebydlet s nimi a oni budou jeho lidem, sám Bůh bude s nimi a budejim Bohem". Ta jistá věc je vyjádřenav 2. Kor.6.16 , která ukazuje, že je to jentehdy, když se v pravém smyslu staneme Božím chrámem,že Boží plnost vstoupí do nás a Bůh nám nahradí to, co jsmeztratili. Abychom se stali Boží stavbou, musíme býtpostaveni především na silném a hlubokém základě - naSkále. Jako Boží služebníci si musíme být jisti, žetrávíme dost času při studiu Písma s lidmi, jinak zůstanouduchovně slabí. Musíme vědět, že naší odpovědnostínení jen kázat, ale uvést lidi hluboko do základních pravdvíry. Ale pokud chceme jen velkou pověst, abychomudivila lidi, pak vše, co musíme udělat, je spočítat "ruce,i nohy"! Vyhovíte lidem, ale ne Bohu. On chcečisté a hluboké, trvanlivé dílo a ne pouze počty a jiné vnějšíznaky.Musíme se ujistit, že lidé, kterým sloužíme, jsoupřivedeni k pravé duchovní zkušenosti spasení. Pak jimmusíme pomoci porozumět, že mohou mít účast v Božím Domě. Bůhtoto objasňuje, když Mojžíšovi říká, "abymi přinesli oběť od každého muže, který ji dá ochotně sesvým srdcem" . Patřilo to těm, kteříměli zkušenost s krví přes noc Paschy, tím Mojžíš vydal tutovýzvu. Byla znakem, že byly omytým a bylo jim odpuštěno, anyní jsou připraveni přijmout více. Bylo to však zceladobrovolné. Nebylo žádného donucení - žádnásíla - žádný nátlak. Jednoduše dostalipříležitost stát se částí Boží svatyně; také, aby přineslidobrovolnou oběť. Takto to i my praktikujeme, ale to jejen začátek. Vím o misionáři, který přišel doPaňdžáb. Nikdy neviděl "chapati" na státu Paňdžábzpůsob. Vlastně je to velmi pěkný kukuřičný chléb, asi1,5 cm silný a asi 30 cm v průměru. Peče se pomalu vpeci. Několik takových jsme připravili, tak mnoho směsi zezelených listů, kterou jsme dali na vrch. On to snědl - alejen směs zelených listů. Neuvědomil si, že to druhé jechléb, proto řekl: "No, vemte tento talíř pryč!" Vůbecmu nedošlo, že je to chléb! Je to podobné mnoha lidem, kteříse nenaučí těšit ze svého spasení. Je povinnostíučitelů a pastýřů, aby ty, kteří jsou přes ně zachráněni,mohli učit jak se těšit ze spasení .

Pamatujijak se před mnoha lety setkali na stanici se mnou někteřípřátelé, když jsem cestoval vlakem a dali mi pěkný velký koš,který jsem položil pod sedadlo. Následující stanici jsemvystoupil, abych něco snědl, a podařilo se mi koupit trochuzatuchlého jídla.Následující ráno jsem pod sedadlem náhodouuviděl ten koš a když jsem do něj podíval, viděl jsemjídlo! Mnoho pěkného chleba a smažených ryb a tak mnohojiných věcí, a já jsem to nevěděl! Takto podobně se máspoustu lidí, kteří mají Bibli, ale "nezatěžují" sepodívat dovnitř a ani nevědí jak ji použít! Nikdo je tonenaučil! V Karáčí mi jeden hinduisty řekl, "Ukažtemi jednoho dobrého křesťana v celém Karáčí a dnes se stanukřesťanem! "V té době byl počet křesťanů žijících vtom městě 14.000, z toho protestantů 4.000 a zbytek římsko -katolíků. Nemohl jsem mu ukázat jednu osobu, která bylaskutečně duchovním člověkem!

20.

Tomě nutilo modlit se. Asi jednou týdně jsem chodil podélmoře, abych se postil a modlil. Výzva toho hinduistickéhomuže mě nutila ptát se Pána, aby mi dal odpověď. Nenechaljsem se porazit výzvou toho muže. Pomnoha měsících modliteb mi Pán dal obrovské poselství. Jasněmi řekl: "Chci, aby si šel do všech částí Indie a vedlkaždého člověka, který nese mé jméno k vlastnictví celéBible, ať už jsou gramotní nebo negramotní. Řekni jim, žepokud se jmenují Mým jménem, ​​musí mít Bibli. Zadruhé, nauč je používat Bibli. Za třetí nauč jejich jakse modlit, jak přijít ke Mně s jejich potřebami. "Věc sezdála být jednoduchou, avšak já jsem se bál předatposelství.Navíc, jak mohlo to poselství vyřešit můjproblém. Čekal jsem tak celé dva roky a nic jsem nedělal. Ažjednou večer na jednom shromáždění jsem se odhodlal a řekl:"Ti z vás, kteří si přinesli Bible, laskavě mi je ukážete,prosím? Ne Nové Zákony, myslím celé Bible. "V celémzástupu byly pouze čtyři Bible! Po čtyři dny jsem se ptaltotéž. Oni stále říkali: "Jak můžeme přinést cojen jednu, když ani jednu nemáme?". "Řekl jsem:"Každý, kdo si může koupit boty na své nohy a mosazné nádoby nasvé vaření, může si také dovolit koupit celou Bibli ". Takjsme z Allahabad objednali 200 hinduistických Biblí. Nebylyrozdány - lidé si za ně zaplatili. Na setkáních používalisvé Bible. Museli jsme je naučit, že to není obyčejnáučebnice než mají ve školách. Naučili jsme je používatji uctivě a očekávat, že Bůh z ní promluví a odpoví na jejichotázky a problémy. "Pokud musíte navštívit jakoukolivrodinu, vezměte si s sebou Boží knihu a požádejte Boha, aby zBible odpověděl na všechny vaše otázky", tak jsempokračoval ve vyprávění. Někteří lidé jsou velmilíní.Sednou si, dají si kávu a toto je způsob jak oni studujíBibli! Musíme k ní přistupovat na našich kolenou! Atakto s láskou, věrně a vytrvale jsme je učili jak se radovat ztéto úžasné knihy. V téže knize se můžeme dozvědět oBožském plánu a že Bůh má plán na všechno. V mnohačástech Indie jsem mezi křesťany našel hádky a soudní spory,některé z nich se vlekly mnoho, mnoho let! Pastoři amisionáři stále obviňovali lidí slovy: "Jsou to takovíhašteřiví lidé!" Říkám jim: "nemůžete vinitlidi. Sami se nedržíte Božího Slova! Jak můžete pakočekávat, že lidé budou žít v klidu, když jsou nevědomíBožího svatého Slova a Jeho nebeského plánu? "Nemůže testavět budovu bez projektu a nemůžete dělat změny v budově,které jsou v rozporu s projektem. Není věcí stavitelů adělníků, aby dělali změny bez schválení projektanta. Nicméněvidíme, že lidé udělali mnoho změn jménem toho, co oni nazývají"Vlastní Ústava" v nějaké Modré knize, Červenéknize, nebo Zelené knize plné lidské moudrosti! Jednou jsembyl na místě blízko Poon, kde asi 20 pastorů mělo zasedáníObvodního výboru. Hádali se a bojovali dvě hodiny: "Prosím,podívejte naše pravidlo č.. 25 z Červené knihy, č.3 zeZelené knihy, nyní č.7 z Modré knihy atd.. "Pak mi dalipříležitost, abych k nim mluvil. Řekl jsem jim otevřeně:"O Modré knize jsem vás slyšel mluvit dvě hodiny - a coBible? Dá se více věřit Modré knize nebo Bibli? Pročneřeknete: "Podívejmese, co říká Bible? Máte plnou hlavu starostí s Modrouknihou; ale ani nejméně si neděláte starosti s Boží Knihou!" Aťnevidíte, jak se jménem nějaké "Ústavy" lidé častovadí? Řečeno duchovně, nenísprávné dát moc bezbožným lidem.Udělají si svá vlastnípravidla ohledně Společenství. Volbám vládnou peníze! Akdyž potřebují peníze, jdou jejich kdekoli žebrat! Jakmůžeme čekat, že Bůh dá Svoji pečeť na takové jednání?

Nuže,v Bibli vidíme, že pro Pánovo dílo existuje nebeský plán. Snevěřícími nemůže-

memít v ničem žádné společenství. Kazatelé a misionářičasto říkají věřícím, že si neberou nevěřící. "Pokudsi znovuzrozený křesťan," říkají, "pak se přesvědč,že tvá budoucí životní partnerka je také znovuzrozená". Učípravdu. Avšak Boží pravda v textu: 2.Kor. 6,13-15zachází dál. Týká se to nejen manželství, aletaké církevních záležitostí . Jak můžemeúčinně pracovat s nevěřícími? To není možné!Božícírkev nemůžeme budovat smíchání věřících s nevěřícími- to nebude fungovat. Jen tehdy můžeme položit

21.

dobrýzáklad, pokud sami máme hlubokou, živou zkušenost s PánemJežíšem Kristem. On je Hlavní úhelný kámen. Stavětna základech apoštolů a proroků, neznamená že stavíme najejich kostech, ale na učení apoštolů a proroků. Co násnaučili, to praktikujeme; a co prohlašujeme, to plněposloucháme! Nemůžeme být ovládání našimivlastními představami a praktikami, ať už jsou jakkolivdobré!Naše bezpečnost spočívá v tom, že posloucháme BožíSlovo. Nuže, Bible nám dává úplný plán pro všechny našepotřeby. Právě tak, jak byly po Letnice svatým Duchemposlání apoštolové a proroci, právě tak nyní přes modlitbu vDuchu mohou povstat apoštolové a proroci.Musíme přesněnásledovat Boží Slovo při rozhodování, duchovním vedení, přiřízení jak se shromažďovat, pro uctívání atd.. Jasnépokyny, které čteme v 1.Tim.3 ,1-10 praktikovali iapoštolové. Pokud muž toužil po úřadě biskupa,resp. staršího, musel být na tento úřad učený, zkoušen,prověřený a prokázaný. A když se zjistilo, že jepřipraven, plně kvalifikovaný, mohl stanovit - ale ne přes lidskéslovo!Podle Sk.14.22-23 vidíme, že Pavel a jeho spolupracovníci naBožím díle chodili z místa na místo "upevňující dušeučedníků". Věřící byli učení dobrým pastýřem,buď samotným apoštolům, nebo muži jako Titus nebo Timoteus,kteří byli pověřeni, aby vedli a učili ovečky.Poté, když bylyplně vyučeni, starší byly do úřadu uvedeni modlitbou austanovením od Svatého Ducha. Toto bylo obecné pravidlo,kterého se drželi apoštolové a jejich spolupracovníci a taktooni naplňovali Boží plán. Takto mohla prvotní církevodolávat a zůstat silnou v časech hrozného pronásledování. Onibyli Božím Slovem a moudrostí Ducha svatého náležitěvyučeni. Pak na ochranu věřících jejich apoštol varujev Sk.20 ,28-32: "A tak teď mějte nasebe pozor i na celé stádo, ve kterém vásustanovil Duch svatý za dozorců , abyjste pásli Boží církev ... Neboť já vím toto: Po mém odchoduvejdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. Bai z vás samých povstanou muži, kteří budou říkat převrácenévěci, aby táhli učedníky za sebou. " Řekl jim,že ďábel bude velmi neúnavný. Budou napadáni a trhání"vlky". Budou podvádění zvrácenými muži. Ztoho důvodu "Duch svatý vás ustanovil dozorci". Apro jistotu, že byly Bohem ustanovení pracovníci, sám Pavel jeučil tři roky i se slzami, aby byly náležitě varováni achráněni. Z Božího Slova víme, že nepřítel je vícečinný v těchto posledních dnech jako nikdy předtím, a ževěřící budou napadáni skrze různé druhy svůdných zbranínepřítele, zlými naukami, falešnými učeními, deptaním,pronásledováním, utrpením, chudobou, hádky, svůdnýmipracovníky. Pokud selžeme, abychom věřící chránilisprávným učením, pak jsme selhali před Bohem.

Uveďmepříklad. Lidé vědí, že může dojít k třetí světovéválce, která bude asi poslední. Vědí cosi o hrůznýchzbraních, které se vyrábějí v Rusku av jiných zemích. Vědí,že Američané utrácejí spoustu peněz na silnou národníochranu. Souhlasí, že vláda musí dělat opatření na obranujejich země, jejich spojenců a přátel. Válka můževypuknout a pak už nikdo nezůstane! Bylo by chybou zůstatklidným a bezstarostně říkat: "Podíváme se na tutozáležitost pak".

Paveljako apoštol měl několik druhů služby. Musel působit jakoapoštol, také jako prorok, evangelista a jako duchovnípastýř. Boží služebníci mají dnes stejnou službu! Alenaplňujeme ji? Pokud sami nedokážeme dělat tuto práci,modleme se, aby Bůh vzbudil mužů, aby Jeho věřící byliochráněni. Ale Nebraňme Božímu dílu. Pokud vás Bůhnepovolal do služby, pak, prosím stůjte stranou a nepleťte se doBožího díla.

Bylo31. května 1935, když v Quetta došlo k zemětřesení. Pamatujise, že v 1933 jeden inženýr varoval vládu slovy: "V tomtoměstě může asi za rok nastat zemětřesení, měli byste radějiučinit opatření a vybudovat budovy odolné zemětřesení". Alenikdo se o to nestaral.Řekli: "Jak může dojít kzemětřesení? To není možné! "Avšak představiteléželeznic se rozhodli pro experiment výstavby šest čtvrtí, kterébyly odolné vůči zemětřesení. Potom nastalo zemětřesenía za 18 sekund bylo zabito 58.000 lidí a každá budova zůstala

22.

vtroskách - byly to všechny kamenné, cihelné budovy a budovy zhlíny. Budovy, které byly odolné vůči zemětřesení,nebyly ani poškozené! Vláda pak vydala zákon, aby každábudova postavená v Quetta byla odolná vůči zemětřesení. Naučilise svou lekci zkušeností.

Dovoltemi opět říci, že to nebude jeden, ale mnoho krutých útokůSatana na Boží lid. Přijde jako řvoucí lev, nebo i jakoanděl světla.My, jako Boží služebníci jsme zodpovědní zaovečky. Dostali jsme službu varovat lidi a učinit opatřenípro jejich duchovní ochranu.Nebuďme svedeni dočasnýmpožehnáním. Bůh je milostivý, avšak se drží svéhopůvodního plánu.

V 1.Kor.. 3,6 si všimněme, že apoštol Pavel šel o krok dál,když připouští: "Já jsem sázel, Apollo zaléval,ale Bůh dal vzrůst" . Připouští, že jetřeba mnoho spolupracovníků a že sám nestačí, i když jeapoštol . Jsou lidé, které Bůh používá k výsevu;jiných třeba na zavlažování. Ale všichni musípracovat v jednotě a svornosti. Pokud jste byli povolánijen na sázení svatého Semena a nemáte žádné jiné povolánínebo břemeno, pak se také musíte modlit, aby Bůh poslal "Apolla ", aby zaléval semeno. Pavel byl člověk, kterýnemohl vždy zůstat déle, než jen zasadit. Avšak jakoodcházel, připomněl těm, kteří přišli za ním: Toto je Božídílo, proto, "ať člověk dá pozor, jak na němstaví". Musí vědět jak stavět na prácidruhých a jak pracovat ve Svatém Duchu. To, co děláme v tělebude spálené. Co děláme pro naši vlastní slávu budespálené. Co neděláme podle Písma, také budespálené. Důvod, proč byl Pavel v této věci tak takdůrazný, je zapsán v 1.Kor. 3.12-13: "Pokudněkdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahé kameny, dřevo,slámu. seno - jednoho každého dílo vyjde najevo, protože toten den ukáže, neboť se zjeví v ohni. A jednoho každéhodílo, jaké je, sám ten oheň zkusí " . Stejnámyšlenka je uvedena v Žid.12 ,27-28 , kde Bůhříká, že se chystá "přeložení" a "zatřesení" podobnéovocnému stromu v čase bouřky. Se vším se zatřese a takénebesa a hvězdy budou odstraněny. Proč se On chystá zatřástnebesy? Aby mohl uvést do bytí Jeho neotřesitelné,neměnné, věčné království. Bylo hodně království,mnoho velkých králů, ale všichni zmizeli a odešli. PánJežíš Kristus založil věčné království, které seneotřese. Stejným způsobem i našimi díly Pánzatřese; cokoliv není pro věčnost, neobstojí! Cokolivnení součástí Božího domu, tím Bůh bude silně třást.

Možnájste slyšeli o povodni, která přišla do Poon. Nevím kolikmilionů rupií se tam minulo na stavbu této přehrady. Bylacelá z hlíny a neměla se tak brzy použít, aby dobřevytvrdila. Hliněná přehrada se musí nechat stát alespoňšest měsíců prázdná, bez vody. Avšak pro veřejný názor,že je dobrá a silná, že určitě vydrží, začali ji používatjako zásobárna vody. Když začaly padat vydatné deště,někdo si všiml malou trhlinu na jedné straně přehrady. Kdybyjen inženýři včas přijaly účinná opatření! Nebyla toobyčejná trhlina, avšak nerozumně bojovali celou noc se železnýmiplotnami a betonem, aby se ji pokusili ucpat. Běda! Trhlinase stávala stále širší. Bylo to v poledne 12. července,kdy pracovníci odešli na šálek čaje, právě tehdy se přehradaprotrhla. Jen si představte obrovský zeď vody asi pět metrůvysoký, pohybující se rychlostí 60 km / hod! Obrovskékamenné balvany byly nesené jako sláma. Nikdo neví koliktisíc přišlo o život. A to vše pro nedbalostinženýry! Pokud selžou Boží služebníci, je to velmivážně , neboť je postiženo Boží dílo! Bůhproto varoval každého, aby dal pozor, co na něm staví. Myprostě nemůžeme pokračovat v kázání evangelia bez toho, žebychom se necítili zodpovědní za důsledky Slova. Většinalidí neporozumí plnému významu tohoto varování, ale ti, kteříkážou a učí Boží Slovo, si musí dát pozor.

Vzpomeňmesi, co se stalo v Číně. Kdo by byl věřil, že jednoho dnese Čína tak prudce otřese? Může se to stát i vIndii. Musíme být připraveni pro jakékoli podmínky, kterémohou nastat. Písmo nás varuje v Zj.12, 12 ,že "ďábel sestoupil k vám, má velký hněv,neboť ví, že

23.

májen krátký čas ". Proč je tomu tak, žeSpojenci se snaží poskytnout mezinárodní pomoc? Pročutrácejí tolik peněz v jiných zemích? V Americe snad majíhodně peněz a hodně zbraní, ale si také uvědomují, že vevětším počtu spojenců je větší síla. Vůči Ruskunemohou stát osamoceni! Vědí, že v případě války semohou spoléhat na své přátele.

Duchovněmusíme stát spolu. Naše bezpečnost je v jednotě. Kdyžjako církev zůstaneme jedno, jsme více schopni odolat útokůmZlého.Nemůžete zůstat sami. Snad vás Bůh mocně použil iosamocených a my můžeme za to děkovat Bohu; ale pamatujme, žekdyž vás napadá ďábel, trpíte samotní! Jen jednotoumůžeme ďábla porazit - ne vědomostmi, ani vědou, anibohatstvím, ani žádnou jinou věcí, ale tím, žespolu stojíme v Boží moci! Jednota je naše nejsilnějšíduchovní zbraň! Nemůžeme být jedno tím, žejsme nezávislí, přestože ve své přirozenosti člověk chce býtnezávislý. Vidíme, že Pán Ježíš Kristus se zvlášťmodlil: "Aby všichni byli jedno, jako Ty, Otče,jsi ve mně a já v nich, aby oni také byli jedno v nás." Jakáradost, inspirace a požehnání pochází z toho, že jsme spojeníDuchem svatým! Duchovní jednota je možná jedině v církvi,kde jsme spojení nejprve jako rodina, poté jako Božíspolupracovníci, kteří mají jednoho společného Vůdce - PánaJežíše Krista, přestože jsme mnohé údy v jednom Tele.

Příkladtéto jednoty lze nalézt v příběhu o Josefovi. Jeho bratřise rozhodli, že ho nepotřebují. Tak ho nejprve hodili dojámy, pak ho prodali a téměř ho zabili. Řekli si: "Jenás jedenáct, tak co na tom, pokud jeden zemře!" Avšak potomBůh poslal hlad, který je donutil jít pro potraviny do Egypta. Ažtehdy si uvědomili jako velmi Josefa potřebují, když se jim dalpoznat a řekl: "I já vás potřebuji, bez vásnevystačí, přestože jste mě opustili a poslali do Egypta. Kdyžvás Bůh zachrání, vezměte mé kosti s sebou. " Comínil těmito slovy? Jozef chtěl být plně a výlučněztotožněn s jeho vlastním lidem. Chtěl, aby bylzcela odloučen od Egyptské slávy. "Jste mojibratři. Jste můj lid! "Řekl. I my musíme zůstatspolu jako církev, protože jen tehdy můžeme mít užitek ve všechdarech a službách církve. Apoštolové, proroci, učitelé apastýři, všichni pracují spolu av jednotě.

5. PravýLevíta:

Čtěme Num. 1,47;2,1-34 . Ze všech pokolení Izraele Levítům bylaudělena výsada, aby žili uprostřed tábora, který obklopovalStánek shromáždění (Svatostánek). Svatostánek bylpodle Božího plánu postavený uprostřed. Toto jim mělopřipomínat, že Bůh - Svatý Bůh - chtěl žít a konat mezi Jeholidem. Jméno "Levi" znamená spojenýnebo sjednocený. Pro ​​hříšníky nebylanaději setkat se Bohem, kromě přes slitovnici (pokrývku), kteráhovořila o kříži Ježíše Krista. Svatostánek avšechny jeho detaily mluvili o touze Boha Otce, aby se Jeho

životvléval do nás . Každý věřící se stáváLevítům, když je spojen s Bohem skrze Ježíše Krista. Stáváse blízkým Bohu skrze Jeho Krev.

Dobřesi pamatuji, když jsem byl ještě Sikhů, modléce se a křičeljako dítě: "Ó, Bože, kde jsi? Řekni mi jako Tě najít". Vždy, když jsem šel do sikhských chrámu odříkatsvé modlitby, Bůh se zdál být velmi, velmi daleko - miliony milvzdálený, a zdálo se, že bude třeba hodně prerodení, abych Hoaspoň zahlédl - tak byl vzdálen! Ale teď mohu říci: Onje tak blízko! Vím, že Jeho život proudí skrze mne!Totobylo výsadou Levítové. Žil tak blízko svatostánku, žemohl vidět jak na něm spočíval Boží oblak. Bůh tam byl,živý Bůh mluvil z cheruby nad příkrov. Poté, co Levítůmbylo přikázáno, aby tábořili kolem svatostánku, ostatnímjedenácti kmenem se dostal také nebeský plán na táboření. Třipokolení měli tábořit na východní straně, tři na jihu, třina západě a tři na severu. Když pochodovali, měli dodržovatBoží řád. Archa přicházela uprostřed, nesená na bedrechLevítů (ne na povozu taženém býky). Na čele šel Juda, pakšli Izachar, Zabulón, Ruben, Simeon a Gád. Levítové byliuprostřed. Pak Efraim těsně následovaný Manasesem, Benji-

24.

mínom,Dánům, Asser a poslední šel Naftali. Toto byl řádustanoven Bohem a na žádný způsob ho nemohli změnit. Ztoho se musíme naučit jednu věc a to, že Bůh je Bohempořádku a když dělá cokoli a jakkoli, na tomskutečně Mu velmi záleží. My to snad nevidíme, nebo tomunerozumíme, ale On pracuje podle plánu. Našebezpečnost a růst závisí na následování Božského pořádku. Myho nemůžeme změnit. Bůh má pro každého věřícíhoplán. V očích světa jsem bláznivý muž - opovrženýsvými bližními. Nicméně, protože Kristova vzácná krev jeuplatněna na mou duši, stal jsem se Bohu vzácným - Haleluja! Mohubýt zametačem, kameníkům, nebo kulim, ale před ním jsem velmivzácný a moje služba je tak cenná, jako kohokoliv jiného. Musímzaujmout své místo podle Božského pořádku. Nikdo nemůžeříci: "Jdi tam nebo tam". Není věcí jiných, abydělali rozhodnutí za mě. Ten záměr udělal pro mě Bůh ajá musím zůstat na místě, kde mě On postavil. Já známsvé povolání. Znám své místo a pozici v Božím nebeskémplánu. Našli jste místo v Božím plánu ?Můžešpravdivě a radostně říct, "Znám svou službu"? Promě jako inženýra byly plány vždy problémem. I jako pronového křesťana také, dále jsem dělal plány a Bůh je stálerušil - jeden po druhém, až bylo po všech. Na setkání veWinnipegu v Kanadě přišel velmi vysoký muž, pan Flint, silně mipotřásl ruku a řekl: Proč nejdete kázat Evangelium doIndie? Řekl jsem mu: Jednám praxe pět let a co je horší,jachtám a kokcem, i když říkám malé skupině lidí ". Usmálse a odešel pryč. Avšak jeho slova jsem slyšel po dvaroky! Modlil jsem se Pánu některými velmi "pěknými"sliby a argumenty: Víte, myslel jsem si, že mohu dát můj příjemna Pánovo dílo tím, že zaměstnám dobrých kazatelů azpěváků. Avšak Bůh řekl: " Ne, Já nechcitvoje peníze, Já chci tebe! "Když mluvímePánu" Ano ", pak je Jeho věcí, aby nás cvičil,vystrojil a vedl. Na začátku to bylo se mnou přímozázračně - s člověkem s tak mnohými překážkami! Byloto jen milostí! Vím jednu věc: Jsem v Jehoplánu! Jednoho dne mi Pán říkal: "PročJsem se zabýval tolika detaily, když Jsem ustanovil řád tábořenía pochodu dvanácti pokolení Izraele na poušti?" Onmá svůj záměr. Za prvé, dvanáct jmen, které se zmiňujípři dvanácti pokoleních. Číslo dvanáct značí základ; tak,jako číslo sedm značí dokonalost, osmje pro vyvolení; jiné opakující se čísla mají v Písmu takévýznam. Nuže, pokud se chci stát pravým Levítům, musímpřijít na pevný základ - nebeský základ, který se nemůžeotřást měnícími se světovými podmínkami. Tam se zabýváms Pánem samým - kde mě už víc peníze, nebo světská slávanemohou podvést. On má první místo v mém srdci,životě a službě.

Potomke každému menu byly přidány další dvě jména, což spolu dělášestatřicet jmen. (To je vhodný materiál pro hlubšístudium.) Každé jméno nese odkaz a hluboký význam. Představujezkušenosti, kterými věřící může duchovně růst. Narozdíl od zvířat, lidské miminka nechodí za den - zabere jimčas, dokud vyrostou. Podobně je pravdivé, že stát seduchovně zralým, také zabere čas. Musíme být ochotnipřejít duchovními zkušenostmi jako Bůh ukazuje - a zjistíte, žetěchto šestatřicet jmen poukazuje na některé z těch zkušeností,které nás přitáhnou blíže k Pánu Ježíši Kristu. Vprvní řadě, z verše dva je jasné, že "každého muže zdětí Izraele" bylo "povinné stavět podle svéhostandardu se znakem jejich otcovského domu". To znamenalo,že každá osoba musela být v jejím Bohem stanovené pozici. Bůhříká: "Nežárlete!" Na Západě, jak se zdá,dámy nechtějí být dámami, ale ednost-ňují být muži! Nosípánské kalhoty a kabáty a dávají se ostříhat nakrátko! ZdaBůh udělal chybu? Každý věřící musí být tím, čím akde si ho Bůh umanul dát. První jméno na zvážení je Juda(verš 3. ) .., Juda znamená chválu . Pokudchcete být pravým Levítům, první věcí je naučit se chválitBoha.Duchovně nerosteme poslechem dobrých kázání, nebo žemáme dobré učitele, nebo že vídavam vidění a sny . Bohamusíme chválit od rána do večera! V Londýně lidempadne zatěžko říct "Dobré ráno". První věc,kterou pravděpodobně řeknou

25.

je:"Jaký mizerný den!" Pravděpodobně nikdy nepotkátemuže, který by s úsměvem řekl: "Nazdar, dobrý den!"Protože první věc, kterou chtějí říct je: "Jaký mizernýden!" Tak jsem jim zvykl říct: "Mně je každý dendobrý! Ať už je pod mrakem, nebo deštivo, slunečno a pod." Jak Boží děti můžeme se radovat každý den achválit Boha za jakoukoli situaci! Ať už se jedná onemoc nebo smrt, bídu nebo prosperitu, přátel nebo nepřátel, vopuštěných a vzdálených místech, všude a za všechno můžuBohu děkovat.

V 2.Par. 20,15,18-22 mámepopsanou živou ilustraci, jak se Boží lid naučil vítězit skrzevychloubání Boha. Král Jóšafat a jeho lid se třáslstrachem, protože viděli přicházet nepřítele se zbraněmi aarmádami mnohem většího rozsahu než byly jejich. Pan ukázalkráli, že tu nepůjde o boj a strach, ale o vychloubání azpívání. Když Bohu uvěřili, začali chválit a vyšli přednepřítele zpívajíc "Chvalte Pána" a Pán porazilnepřítele. To je Božský princip . Nepřítelmůže přijít jako povodeň, ale nejdříve se musíte naučit Bohachválit . Když se to tak vezme, my Ho chválíme,když od Něho něco dostaneme. Taková je našepřirozenost. Když Bůh odpoví na naše modlitby, říkáme:"Bůh je dobrý". A když je malé zpoždění, smutněříkáme: "Bůh na mě zapomněl". A roníme slzyjako dítě!

Maláholčička, které bylo na lodi, zvyklo se jít hrát s kapitánem napalubu. Jednoho dne spadla mu panenka do moře. Holčičkaprosilo kapitána, aby zastavil loď a vybral panenku z vody. Alekapitán zvolal: "Jak bych mohl zastavit tak velkou loď kvůlitakové malé panence?" Od té doby se odmítala s ním hrát. Aťse ji kapitán snažil získat různými způsoby, odpověděla mu:"Vy jste velmi špatný kapitán, už se s vámi více hrátnebudu". Když loď dosáhla pobřeží, kapitán zašel dojednoho z obchodů a koupil holčičce velkou panenku a zabalil ji dopěkné krabice. Vzal ji k ní do hotelu, kde s rodičibydlela. Zavolal ji, ale ona řekla: "Ne, ne, vy jstešpatný kapitán. Nejdu k vám ". Pomalu, jakokapitán otvíral krabici, malá holka spatřilo panenku a zeptalose: "To je pro mě? Tak, teď jste už dobrý kapitán -velmi dobrý kapitán ". Taková egocentrická je našenátura. Když Bůh odpoví na naše modlitby, je dobrý. Kdyžpřijdou potíže a zkoušky, naše víra selhává. Prvnívěc, kterou se musíme naučit je, jak Boha chválit, podobně jakoJuda. Ať je temnota jako nejhustší noc, ať je utrpeníjakékoliv, vím, že můj Pán nikdy neselže, ani mě neopustí.

Najistém místě v Kanadě jsem se cítil velmi smutno a litoval jsemsebe samého. Byl jsem v městě cizincem a neznal jsem jedinéhočlověka. Řekl jsem si: "Co, kdybych onemocněl, kdo byse o mě postaral? Připustíme, že bych minul peníze, kdebych šel? "Majíce takové myšlenky, cítil jsem se velmiubohý a sklíčený. Pak jsem šel do velkého obchodu a sedljsem si do velké židle v prázdné místnosti. Za malou chvílijsem usnul. Pak jsem pocítil ruku na svém rameni a promluvilke mně hlas: "Proč si řekl, že si osamocený?Neřekl jsemTi, že tě nikdy nezanechá ani neopustím? "V okamžiku jsemprosil Pána, aby mi odpustil mé pochybnosti. Nikdy jsem sinepomyslel, že je tak blízko! Jak jsem vyšel z obchodu a stalsi na roh, jeden vysoký muž se mě zeptal, jestli jsem zIndie. Řekl jsem: "Ano, pocházím z Indie". Takmi řekl, že jeho rodiče mají velký zájem setkat muže zIndie. Kývl mi, abych nastoupil do jeho auta, co jsem udělal azavezl mě do svého domu. Jeho rodiče se zdály být velmipotěšeni, že mě potkali a požádali mě, abych zůstal navečeři.Měli pečené jehně a omáčku z máty - tak moc tochutnalo! A já jsem ještě před chvílí říkal: "Nikdomě nemiluje!" Bůh mi ale začal dokazovat, že pro měpřipravil tak mnoho domovů, mně neznámých. Je možné,že nás Bůh určitý čas zkouší, ale na nás nezapomíná.Protonás vede přes takové zkušenosti, abychom se naučili lekcichlubit Ho. Chválit Ho ráno, chválit Ho v poledne a večer,chválit Ho ve všech situacích a zkouškách. On je věrný,milostivý a nezlyháva.

Otázkaje jak chválíme Boha? Nachšon znamená počátek nebo mluvčí . Pokudse chcete naučit jak Boha chválit, pak se staňte Božímhlasem. To znamená, nikdy se

26.

nestydětvydávat každému svědectví o Jeho zachraňující moci - kdyžjste v autobuse, nebo ve vlaku, nebo i na trhu, kdekoliv.Mnohdyjsme zastrašeni okolnostmi, ale když svědčíme, naše obavy vždymizí. Jednoho dne Bůh ke mně jasně promluvil: "Jdia hovor s tamtím mužem! "Podíval jsem se na mužovy kudrnatévousy a jeho bradu a myslel jsem si:" Ó, ne, nikdy! "Zdálse tak pyšný a já jsem si byl jistý, že Bibli nevěnuje žádnoupozornost a nemá k ní respekt ! Bůh mi opět říkal:"Všechno nech na Mě a jdi s ním mluvit". A taktřesoucí se jsem šel, sedl jsem si vedle něj a řekl: "Pane,prosím, podívejte se na tuto knihu". Podíval se na knihuas velkou radostí řekl: "Prosím, pane, máte pro mne celouUrdu Bibli?" Vzal jsem si jeho adresu a následující den jsemmu dal celou Bibli. Byl velmi vděčný a zaplatil mi plnoucenu. Pokračoval: "Čekal jsem na tuto knihu přes dvaroky, velmi jsem ji potřeboval. Chci se o ní více dozvědět!"Byl takovou hladovou duší. Já jsem se však řídilvzezřením a vousem a byl jsem z něj vystrašený. Kdyžvám Bůh dá své Slovo, musíte být Jeho hlasem!

Našínásledující postavou je Amminadab . Jehojméno znamená " Můj lid jeochoten " . Jsteochotni dát Bohu cokoliv si žádá? Pokud žádá čas, dejteho. Pokud žádá peníze , dejte je. Nezadržtenic, co od vás žádá. To, že nevíme jak Hochválit, je proto, že Mu nedáváme ochotně. Jednohodne přišel ke mně jeden muž a řekl: "Bratře, je mi velkázima, můžeš mi dát něco na zakrytí? "Řekl jsem:" Jenpočkej tady, zatím já půjdu a zjistím Boží vůli ". Jakjsem se modlil, Bůh mi řekl, abych mu dal tu "novoupřikrývku". Modlil jsem se však ještě více, protožejsem si myslel, že Bůh udělal nějakou chybu. Byla to totižnová přikrývka bez jediné díry! Ale Pán řekl: "Je tomoje přikrývka, dej mu ji!". A tak velmi váhavě jsem mutu přikrývku dal, myslíc si po celou dobu, že budu tu zimu trpětod chladu.Začal jsem přemýšlet, jaká zima mi bude. Ale kdyžjsem se tu noc vrátil do mého pokoje, byl tam balík s dopisem. Nalístku stálo: "Bůh k nám promluvil, abychom vám totoposlali. Přijměte to jako od Něho. "V balíčku bylazcela nová přikrývka stejné barvy a velikosti jako taprvní! Mnoho razy zanadávat. Říkáme: "Pane, takmnoho mám dát? Něco musím držet pro mou manželku, mojeděti, nebo pro mou stáří. " Avšak Bůh musí býtprvní! Cokoliv žádá, musíš Mu dát radostně! Čímvíce takto dáme, tím více dokazujeme Jeho věrnost! DěkujiBohu, že toto je to, co mě naučil na začátku.

Ve verši5. máme zmínku o Izachar ,což znamená: Jsem si jistý o mé odměně. Jinýmislovy, čiňte vše jako pro Boha. Když preukážeš laskavostněkomu v nouzi, děláš to, abys byl odměny svým bližním? Kdyždáš peníze na nějakou dobrou věc, dáš víc, když je tvéjméno a částka zveřejněna na seznamu? To není dáváníBohu! To není to, co znamená jméno Izachar. Jehojméno znamená: Jsem si jistý o odměně. Nespoléhatse na člověka se svou odměnou!

Natanael znamená: Bůhdává . Bůh může dátvíce člověk! V Americe mi vždy kladli jednu známou otázku:"Co chcete za svou práci?" Já jsem říkával: "Nic,já dávám pouze Bohu, ne Američanům, Kanaďanům, Angličanůmnebo Indům. Co mi dává Bůh, to mi stačí. On zná copotřebuji mnohem lépe než vy. Tak proč bych měl jít klidem? "Říkají:" Nevadí, je to Boží dílo a my tomusíme říct našim spoluvěřící! " Je nebiblické,abychom rozhlašovali a oznamovaly naše potřeby. Je tonedostatek víry. Před Bohem se stáváte žebrákem.Nejprvevyzkoušejte Boha! Bůh může oslovit v můjprospěch kohokoliv na světě, aby mi pomohl. Pokudby Bůh selhal v dávání, pak si to můžete ptát od lidí!

Předmnoha lety v Madrasu jsme si na setkání najali budovu a museli jsmezaplatit za pronájem asi 300, - rupií. Nikomu jsme o tomneřekli, ale jsme se tiše modlili. Pak jsem dostal dopis odněkoho v Malabar a zněl takto: "Bratře, posílám Ti peněžnípoukázku na 285, - rupií. Moje malá dcerka onemocněla a bylav bezvědomí čtrnáct dní. Když se probrala, její prvníslova byla: "Pošli bratrovi Bakhit Singhem nějaképeníze". Řekl jsem jí: "Moje dítě, my už nemámežádné peníze!" Vzala z krku zlatý řetízek a dala mi jipro Tebe.

27.

Totojsou peníze, které jsem za ni dostal ". Přišli přesněv době, kdy byly potřebné. Takto jsme Boha zkoušeli přestřicet let naší práce!A On nikdy nezklamal! Ale prosím,před nikým neudělejte žádnou, ani jen jemnou narážku jako:"Toto je můj poslední blok na psaní!", nebo: "Zacelý týden jsme neměli žádné máslo!" Všechny takovénarážky oslabí vaši víru. Pamatujte na Natanaela - Bůh,který dává hojně. On nikdy neusne. On nikdynezapomíná. Zná moji potřebu av pravý čas ji splní!

Kdyžjsem se chystal do Austrálie, musel jsem jít přes Ameriku a jedenmuž mi navrhl, abych si koupil zpáteční letenku. Tiše jsemse modlil a tentýž týden jsem přijal čtyři dary: jeden přišelz Jižní Arábie, jeden z Indie, jeden z Kanady a jeden zNěmecka. Všechny přišly spolu ve stejném čase. Dar zArábie má zajímavou historii: Před mnoha lety jsem byl na místězvaném Surat. Šel jsem na stanici, abych chytil vlak doBombaje. Modlil jsem se: Tak Pane, který to bude první, druhýnebo třetí vlak? "To odpoledne šli všechny v rozdílnýchčasech. Pán mi řekl: "Jdi druhým vlakem! Druhýmvlakem! "Když přišel první vlak, podíval jsem se dovnitř aviděl jsem hodně místa, abych se pohodlně natáhl, avšak Pándále říkal:" Ne, ne, druhý vlak! ". Vlak odjel apřišel druhý vlak. Ve voze mi řekl jeden muž: "Bratr,jdeme na svatbu, řekl by si nám Boží poselství?" Svatebnídružina, spolu jich bylo asi dvacet pět, šli z Baroda doBulsar. Tak jsem svatební družině o půlnoci zvěstoval Božíposelství. Modlili jsme se. Když jsme dosáhli Bulsar,družina vystoupila.Zatímco se vlak už hýbal, přiběhl jeden mužs obálkou s penězi. Asi za tři roky jsem dostal dopis odmuže, za kterého jsem se v tom vlaku modlil. A nyní opětpřišel třetí dopis, který obsahoval třetí dar. Všechnytyto události začaly na nádraží v Surate. Je bezpečnéposlouchat Boha bezpodmínečně. On nás nezanedbá. Ondává! Nepamatuji si za posledních více než třicet letslužby žádnou událost, kdy by nás Bůh zanedbal. Nikdy jsmenikomu nedali pokyny nebo návrhy, ať už písemně, náhodnoupoznámkou nebo výzvou. Přece jen často jsme museli utratit omnoho víc tisíců ve službě Bohu, jako misijní výbor mohlzajistit! Bůh nikdy nezklamal!

Dáleje na řadě Súarův - cožznamená málo . Jinýmislovy, co dává Bůh, je více než dává člověk. Protože,co Bůh dá, to rozmnoží.Když jsem žil v Anglii, naučil jsemse říkat: "Madam, s čajem jsem byl spokojený, ten čaj azákusek byly velmi dobré!" Jinak by nebyla šťastná. Člověkumusíme tyto věci říci, ale ne Bohu. Když dává Bůh, dávábez závazků. Málo od Boha je více než hodně odčlověka!

Zabulón znamená místok bydlení . Kdyžpozorujeme pořadí těchto měn, učíme se jak chválitBoha , jak Bohuvěřit ve všem , jakdělatBoha naší odměnou, ajak vystavět dům pro Boha . Bůhmě povolal, abych pro Něho postavil dům. Zaprvé , On dělámoje tělo Jeho chrámem. Po další, všichni jsme spoluspojení, abychom se stali Božím domem.

Samotnékameny nemohou udělat budovu. Musíme být uvedeni v Božímplánu - střechy, zdi nebo podlahy. Musíme být prořezání,vytesáni, ohoblovaného, ​​změkčení, zjemnění azušlechtění, abychom se hodily do Boží budovy - to je Božíplán. Po dlouhé roky jsem nevěděl, jaké je mé skutečnémísto v Božím domě. Ale teď to už vím. Ukázal mi toz Jeho Slova. I vy byste měli hledat Boha modlitbou, anepřestat, dokud nebudete vědět, jaká je vaše osobní služba vJeho Dome. Pak Mu dovolte, aby vás přeřízl, vytesal,ohoblovat, zjemnil a udělal cokoliv se Mu líbí, abyste pasovali dojeho plánu.

Vestejném 7. verši také najdetejméno Jišajova - znamená Bůhje Otec . Pokud se chcete těšit svémumístu v Božím Dome, pak se naučte nazývat Boha SvýmOtcem. Viz Lk.11, 13; Žid 12,6-10 . Pokudřeknu, že On je můj Otec, pak musím být ochoten přijímat Jehokárání. Musí mě nadávat a švihat mě, aby mě přivedl kJeho standardu a udělal mě účastným Jeho svatosti. PřesKaran a utrpení stáváme se silnými. Nicméně je totěžké a my Reptám a stěžujeme se. Nesnášíme tento druhzacházení. Avšak víru nezískáme z učebnic -vědomostmi; silnou živou víru získáme utrpením azkouškami! Utrpení se nedá vyhnout!

28.

Jeto Boží řád! Jděte k Němu jako Otci, neboť Onumí dát vám to, co potřebujete. "Pokud vy,kteří jste zlí, umíte dát dobré dary vašim dětem, o co vícdá váš Nebeský Otec!"

Ve verši10. se nachází Ruben, cožznamená: Hle, Já vidím . Bůhviděl, co mi chybí. V prvé řadě, Bůh vidí můj život- můj soukromý život. neodvažuji se před Ním nicskrýt. Musím být ochoten otevřít Mu své srdce. Pakpo druhé, vidí můj stav, vidí moje potíže, mojeproblémy. Cítím, proč Boží lid na Západě je tak duchovněspadlý - vypracovaly se do šikovných žebráků . Kdykolivje misionářská kampaň, jsou tito "šikovní žebráci"pozváni, aby pomohli s výběrem milodarů. Prosí: "Dejteštědřejší, dejte velkoryse!"Pamatujme, že ať je užnaše potřeba jakákoliv, Bůh to vidí a my musíme volat na Něho,a ne to hledět na našich pozemských přátel .

VIndii jsou určité krávy, které nedají snadno mléko. Podojitje mohou jen odborníci. Tito hned zjistí, jak snadnovytisknout mléko z těchto neoblomný krav! Zdá se, že taktoto vypadá na mnoha kampaních na Západě. Ale Bůh vidí anepotřebuje naše světské způsoby a naše světské cesty ametody, aby se udělalo Jeho dílo!

Elicúr znamená Bůhje skála ! On je silnýBůh, nikdy se nemění. To, co řekne, to i provede. SvéSlovo neopustí . Prosím, věřte tomu!"vzývejmě a já ti odpovím". Jer.33, 3 . Božíslib je tak jasný.

Šedeúrův znamená šířítesvětla! Tentýž Bůh dává také světlo. Pokudchodím v světle toho, co mi ukázal, vím, že mi pomůže, dozrajena mě a naplní všechny mé potřeby.

Simeon znamená poslech! Bůhslyší. V Iz. 65,24 vidíme, že Bůhslyší, zatímco teprve říkáme. Jednou jsem cestoval vlakemdo Dillí oddělením třetí třídy a bylo velmi zaplněné. Seděljsem vedle okna. Řekl jsem Pánu, že se potřebuji oholit, alekdyž vstanu, přijdu o své místo: "Pošli mi tu, prosím,holiče." Vyčuhovat jsem hlavu z okna a byl tam holič. Jenco dokončil holení, vlak se pohnul! Vidíte, plně jsem věřilBohu a jen co jsem říkal, On slyšel. Mohl bych vám mluvit omnoha dalších případech, o tom jak jsme se modlili ve víře aBůh odpověděl na naše modlitby. Tak Ho chválíme a děkujemeMu ještě předtím, než dá odpověď.

Šelumiel znamená Božíklid . Snažte se zachovat svůjvnitřní klid, protože tehdy můžeme mít pravou víru. Přestento klid víme, že On neselže. On je Bůh pokoje. Odhodlajtese, že se nedáte rušit druhotnými příčinami. Nikdynedovolte ďáblu, aby rušil váš pokoj Bůh bude vždy jednat veváš prospěch.

Curišaddai znamená Všemohoucíje skála ! Pro Bohanení nic příliš těžké, neboť je Bohem nemožnosti. "Neboťu Boha není nic nemožné!" Lk 1,37. Nynívidíte, na co jsem výše myslel! Z této kapitoly můžetezískat třicet šest poselství! Pro krátkost času se chcijen krátce dotknout ještě některých měn, které zůstávají:

Efraim znamená Plodný! verš18. Efraim byl Jozefových synem, který byl během patnáctilet strádání a utrpení plodnou větví Izraele,Gen.49, 22 . Imy musíme být plodní v utrpení.

Ammihúd znamená lidje vznešený; lid je hoden chvály! Bůh nás vKristu učinil vznešenými a lidmi s vysokým postavením, ačkolijak Jozef můžeme být bolestivě zkoušení po dlouhý čas. " Alevy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid,dobytý ... " 1.Pt.2, 9.

Menaše znamená Zapomenutí! Jevelmi těžké zapomenout na minulost. Josef byl dokonalýmpříkladem člověka, který dokázal zapomenout, i odpustit. Možnáproto nazval svého syna Menaše. Můžeme říci: "Odpouštímti, ale už víc mě nepřijde navštívit! Nedokážuzapomenout, co jsi mi udělal! "Menaše nás učí, abychomzapomněli na všechny ty bolestné zkušenosti. Bůh je nadvším. Věřím tomu!On proměňuje všechny věci na Jehoslávu. Gamaliel znamená odškodnění! Bůhje naším jediným odškodněním. Pokud oheň zničí

29.

vašibudovu, ihned jdete do pojišťovací společnosti a žádáteodškodné. Mysleli jste o odškodném na vaši stáří, kdyvás už žádná pojišťovna nepojistí? Bůh je však stejnýv každém vašem věku. On nezanedbá, nezapomeňte!

Pedahcúr znamená Bůh,který vynahrazuje! Našimi mnohými bláznovstvíma chybami utrpíte ztrátu, ale můj Bůh vynahradí každou ztrátu.

Benjamín znamená synmé pravé ruky! Když se tento narodil, jeho matkaho chtěla nazvat Ben-oni, syn bolesti. Ale jeho otec namítal,řkouc: "Musí se jmenovat syn mé pravé ruky" A tak sestalo, že skrze Benjamína všichni Jákobovi synové dosáhli uJosefa přízně. Skrze bolestné zkušenosti jsme přivedenik Boží pravé ruce.

Abidán znamená soudce! Naznačuje,že Bůh soudí můj spor. Je můj Soudce. Jdu kněmu a odmítám pomstít se, ani nikomu nepřeji žádné zlo. Onje můj Soudce!

Gideon znamená bojovník! Kdyžse učíme jako zdolat pokušení, máme pro každou zkoušku vícesíly.

Dán znamená spravedlnost! Pokudmi chce někdo ublížit, věřím, že jednoho dne Bůh se jistěujme mého případu. Nepřijdu o žádný spánek. Je mýmAdvokátem. Ať mluví špatné o mně, já ho buduchválit. Štefan je příkladem člověka, který byl křivěobviněn a přesto jeho tvář svítila. I my se můžemeradovat, když jsme křivě obviněni.

Achiezer znamená pomáhajícíbratr! Musíme se naučit pomáhat a dokonce semodlit za naše nepřátele.

Asser znamená Pánje mým štěstím! Pán není mými penězi,mými dary, ani mým úspěchem; ale On Sám je mýmštěstím. Když Král Mahmúd přišel do Indie, takvyplenil a vyplundroval každý chrám. Po návratu řekl: "Tak,moji udatní kamarádi, byli jste tak věrní a trpěli jste se mnouvšechny tyto měsíce. Sluhové, otevřete pytle s poklady arozdělte je do sto kup. "Byly to kopy diamantů, rubínů,zlata a stříbra. "Teď každý z vás, moji věrníhrdinové, jděte a vyberte si." Jen voják, který stálnejblíže králi, nechtěl jít. Nakonec ho král pobídl, abysi šel vzít svůj podíl, ale tento řekl: "Ne, pane, já sivybírám vás! Já nechci toto pomíjivé bohatství. Jáchci vás! "Po králově smrti tento voják se stal dědicem nakrálovském trůnu, neboť král Mahmúd neměl syna. Je takmnoho lidí, co chtějí pouze věci. Ale Asser říká: "OnSám je mým štěstím". Nikdy nezískáte stejnouradost z čehokoliv jiného než od Samotného Pána! Dary,které On dává, nelze přirovnat se samým živým Pánem.

Pagine znamená Bůhse setkává! Jaká je to výsada, že Bůhpřichází, aby se se mnou setkal. Sám Pán přichází amluví ke mně, dává mi poselství a žehná mé duši.

Ochran znamená ten,který třese! S Bohem můžete způsobit, aby setřásly všechny moci temnot, když jste si vědomi Božsképřítomnosti. V autoritě jména Ježíš je taková síla, žejejí žádná moc temnosti neodolá! Jen se ji naučmepoužívat.

Naftali znamená zápasení! JakJakob zápasil a nedovolil andělu odejít, pouze pokud hopožehná, tak i my musíme neustále zápasit a přimlouvatse před Bohem, jak to dělal Abra-ham ve prospěch Sodomy aGomory. Je to také i naší výsadou ve službě jeden zadruhého a celý svět. Bůh takto koná přes našeprímluvné modlitby v mnoha končinách světa.

Achíra znamená zachránceod zlého! My jsme zachránci přes modlitbu. Iti kteří žijí v temnotě, hříchu a neštěstí, mohou býtzachráněni skrze naše modlitby. Na našich setkáních seznovuzrodil jeden člověk. Když jsem ho na budoucí potkal,viděl jsem, že odpadl. Řekl mi, že se vrací ke starémuzpůsobu života, aby kradl. Řekl jsem mu, že se budu za nějmodlit. Krátce nato jsem ho opět spatřil a on řekl: "Bratře,všechny mé plány byly zmařeny a vše se pokazilo." Tak mohounaše modlitby zničit moc zlého.

Enán znamená pramen! Myse stáváme pramenem života skrze Boží život proudící vnás a skrze nás.

30.

Gád, verš14. znamená Hle, zástup přichází! Znamenáto, že uvidíme velké věci v malých událostech jako v případě,kdy náš Pán při Jakobovy studny skrze ženu cizoložnici - skrzejednu osobu - získal celou Samaří, J.4 ,1-30. Tak semusíme dále modlit, aby nás Bůh učinil pravými levité, mocněspojenými a žijícími blízko Božího srdce, radujícími senenarušeným společenství s živým Bohem.

Projdětesi opět přes ty jména jeden po druhém a dále se modlete: "Pane,dej mi zkuše-nost Judy, Izachar, Zabulon, Rubena, Simeona, Gádaatd.".

6. Smělea bez překážky:

" KázalBoží království a učil o Pánu Ježíši Kristu zcela směle abez překážky " , Sk. 28,31 . Všimnětesi poslední díl tohoto verše: "smělea bez překážky", nebo "bezzábrany" . Křesťanskýživot se může přirovnat k běhu přes překážky. Jedná seo všeobecně známý sport. Od těch, kteří nastupují nazávody se očekává, aby přeskočili různé překážky a přitomnezvalili překážku, nebo se dotkly bambusové tyčky. Tímtozpůsobem běžec vyhraje cenu. Překážky často sestávají zzdi, někdy stolů, židlí, plotů, louží s bahnem a jiných věcí,které se obtížně přeskakují. Jak jsem četl těchtoosmadvacet kapitol knihy Skutků, zdá se mi, že vidím, že mámepřekonat jako Boží služebníci alespoň dvacet osm překážek. Jakoúžasně a dokonale svatý Duch konal skrze Božích služebníkůna různých místech při překonávání každé jedné překážky- směle a bez překážky.

Takév minulých dnech Bůh ukázal Jeho prorokům, že musí neustáleočekávat, že On odstraní vrchy. Byl to Jeho způsob zmateníjejich nepřátele jako vidíme v Iz. 64,1-3 . "Oj,aby si roztrhl nebesa a sestoupil, aby se před Tvým tvářírozplynuly vrchy! Jak co oheň zapaluje klestí, jak vře vodaod ohně, aby si tak dal poznat svým protivníkům své jméno, abyse národy třásli před Tvým tváří!Když si dělal strašnévěci, jaké jsme nečekali. Sestoupil si, předtvou tváří rozplynuly se vrchy " . Pokudjsme si vědomi Boží přebývající přítomnosti v Jeho službě,uvidíme jak se rozplývá každý vrch před Jeho tváří. Našímcílem teď není zabývat se všemi, ale jen několika překážkamipostavenými před Božími služebníky; jako oni vydrželipřeskakovat přes překážky a jak viděli vrchy rozplývatse Boží milostí .

Začnemese Sk.1, 10 : " A jak v tom, coodcházel, upřeným zrakem hleděli do nebe, aj dva muži sepostavili vedle nich v bílém rouchu ". Tobyla první překážka, kterou museli překonat. Pán JežíšKristus byl vzat do nebes - odešel od nich! Těch máloučedníků stálo bezmocně hledíc k nebesům! Pán jeprávě pověřil grandiózním posláním - aby Mu byli svědky vJeruzalémě, Samaří a až do nejvzdálenějších krajůzemě, Sk.1, 8 / b . Věděli, žePán myslel vážně, co řekl, ale nezanechal žádné podrobnépokyny žádného druhu, žádný podrobný plán pro uskutečňováníJeho pověření! Tak se sami ptali: Kde začneme? Comáme dělat? Kde půjdeme? Mohl určit nějaká pravidla,podle kterých by ihned věděli: tolik dní máme být v Jeruzalémě,tolik dní v Samaří a tak dále. Ale On prostě odešel beztoho, že by byl napsal nějaké pokyny, nastínil nějaképlány! Jedinou věc, kterou jim přikázal udělat byla,aby čekali v Jeruzalémě, aby moc Svatého Ducha přišla na nich!

Codo počtu jich bylo velmi málo - to byl velký problém. Alekromě toho, byly zde tři další velké vrchy, které proti nim akteré museli překonat:

-Židé - jejich náboženští vůdcové, kteří je nenáviděli,

-Političtí Římští vládci, kteří je drželi v národnostním apolitickém otroctví,

-Řekové s jejich modlářské kulturou.

Kdykolivpřijmeme od Boha poselství, nebo jakékoliv pověření, prvníotázka, která nás napadne je: "Jak začneme?" Můžetetaké cítit, že je to velká zodpovědnost a že "náš

případ"je odlišný od ostatních, neprobádaná, nevyzkoušené. Lidí,s nimiž se setkáváme,

31.

nacházímepříliš zatvrzelých - máme problémy a nevíme jak pokračovat -chtěli bychom

protojasnější pokyny. Ale Bůh tak nekoná. V každém Božímdíle se Nedomnívejte, "že když Bůh jednal jistým způsobemv Anglii, v Americe, nebo v Madrasu, že bude přesně stejně konatna jiném místě. Bůh není vázán našimi myšlenkami neboplány. On jen chce, abychom trpělivě čekali, dokud Onnezačne postupovat. Nám se to zdá být skutečně velkýproblém, jak tomu bylo v případě učedníků.Verše 10-11: "Dva muži se postavili vedle nich v bílémrouchu, kteří jim řekli: "Galilejské muži, co tustojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl vzat odvás do nebe, přijde tak, jak jste ho viděli jít do nebe. " Bylitak rozrušeni, že odešel, že jejich Pán odešel!Nedostaližádný plán, co mají dělat a jak to mají dělat. Dostali"jen" dva jasné pokyny: Mají čekat nasvatého Ducha a mají čekat na PánaJežíše Krista, kteří přijde na tuto zem podruhé! Jasnějim bylo řečeno, že Pán Ježíš Kristus se opět vrátí a majíMu jen věřit a čekat. Může to trvat krátce, nebo dlouhýčas. To nebyla jejich starost! Musí jít a čekat, jakjim řekli, aby čekali av Božím čase On sám jim řekne, co dělatdál. Především semusíme naučit čekat na Boží čas . Musímetrpělivě čekat, neboť Bůh má čas pro každé dílo a Onpracuje v Jeho vlastním čase. Nesmíme postupovat, pokud jsmenedostali jasné pokyny k pochodu od Pána! A určitěne pokyn od lidí. Když začala práce v Severní Indii, nikdyjsme nesledovali žádný náš plán. Neměli jsme žádnouschéma, že nejprve musíme jít evangelizovat na jih, pak sever astřední Indii. Neměli jsme žádnou prioritu; ai tehdy jsmese museli znovu modlit, aby Pán zrušil naše plány, odebral našemyšlenky a ideje, a dal nám svůj plán. A když přišelBoží příkaz, pak jsme šli, navzdory špatnému počasí. Kdyžvám Bůh cokoliv říká, pak trpělivě čekejte. Nechoďte otom diskutovat a hádat se s vašimi spolupracovníky. Nedokážouvám pomoci. Je to osobní záležitost mezi vaší duší aBohem. Jedině vy můžete vědět, jak Bůh s vámi jedná jakos jednotlivci a vy se musíte naučit trpělivě čekat, až přijdepřesný, Boží čas, a on určitě přijde!

Nazačátku problém, který se vynořil mezi učedníky byl: "Jenás tak málo!" Ale v druhé kapitole po seslání Duchasvatého je tomu již jinak. Vynořil se jiný problém: "Jenás tolik!" "A tak ti, kteří ochotně přijalijeho slovo, dali se pokřtít a připojilo se toho dne kolem třitisíc duší", Sk 2,41 . Nyníčelí druhé překážce :Jak je vést , jak dodržet řád, jak udržet disciplínu? Pokudby dílo začalo v malém a rostlo pomalu, pak by se s tím lehcevyrovnali a připravili pro jeho potřeby, ale toto je tak náhle alidí tak mnoho! Co uděláme se stavbou? Co s ubytováním,a co strava? Následující verš dává Božskou odpověď astále zůstává hlavním principem, v němž Bůh pracuje."Asetrvávali v učení apoštolů, ve společném bratrském obcování,při lámání chleba a na modlitbách", verš42. . Zda nám Bůh dá dvě duše, nebo dva tisíceduší, číslo není řídícím faktorem. Biblické principyjsou vždy stejné a Božím služebníkem bylo řečeno, jak založitJeho dílo a jak správně pečovat o růst. Možnázdůrazňujete pravidelné studium Bible, možná začnete setkánímipo domech a každého donutíte, aby svědčil, zaplatil své starédluhy, vyznal jeden druhému své pochybení a hříchy a udělalvatry z cigaret, špatných knih a idolů. Avšak ti, kteříse obrátili, duchovně nerostou , protože jste selhali v dodržováníBožího pořádku. Všimněte si Bohem danýřád : "A setrvávali v učeníapoštolů". Bylo to čisté Boží Slovopodané bez padělku lidskou filozofií, nebo lidskou argumentací . Ztohoto důvodu zavazujeme lidí číst Boží Slovo a ne mnoho jinýchknih. Já nepochybuji o hodnotě různé duchovní literatury -jsou i dobré knihy.Ale především doporučuji, aby se nejprvečetla Bible. Věřící se musí seznámit s BožímSlovem. Musí se naučit o Božím plánu skrze JehoSlovo. Tak to dělali apoštolové. Přitahovaly pozornostke všemu tomu, co se psalo o Pánu Ježíši Kristu v Zákoně,prorocích a Žalmech.

Pakje tu společenství. Apoštolépovzbuzovali ke skutečnému společenství, neboť toto je silou prověřící. Věřící by měli být povzbuzováni, aby se spolusetkávali co

32.

nejčastěji,aby se podělili jedni s druhými, co pro ně Pán udělal. Tím,že se spolu sdílíme o Boží věrnosti, povzbuzujeme jedendruhého, duchovně rosteme. Čím to je, že lidé rádi chodína různá setkání, ale nechtějí zůstat veSpolečenství? Upřednostňují "Společenství" přičaji nebo kávě, ale podle mě, toto není skutečné společenstvívěřících lidí, kteří touží po samotném Pánu JežíšiKristu, Jeho slávě a moci Ducha svatého.

Potomapoštolové začali ihned s lámánímchleba. Kdekoliv pracujete, prosím nezapomeňte nashromáždění s lámáním chleba na den Páně - i když jsou tamjen několik vaši spolupracovníci, přátelé neboslužebníci! Takové chvíle společenství jsou tak úžasné,že si budete přát, aby trvaly po celý den! Je to můj pocit,tak moje zkušenost, že kde se lidé naučí účastnit se uctíváníPána u Jeho stolu, tak tito dávají štědřejší, trpí raději,jsou nezávislí na kazatelích nebo kázáních. Jejich oči seneupírají na věci, lidi, jaké je počasí a pod. Jejich očispočívají na Pánu. Na naši radost jsme zjistili, že vevesnicích, kde jsme začali shromáždění s uctíváním Pána jenpřed malým časem, věřící postupovaly radostně aduchovně. Zpočátku nevěděli ani číst Bibli, ale jak semodlili!, jako uctívali! Naučili se dávat radostně i přessvé chudobě! Lidé se nenaučí dávat přes poslech dobrýchkázání o desítkách, ale naučí se dávat,protože nejprve se naučí tajemství uctívání Pána, tajemstvípřebývání pro Božím trůnem. Potom mimo jinédávají z lásky k Němu a ne proto, že jim to někdopřikázal. Znovu a znovu se mě ptají, "Jak dokážetenaplnit vaše potřeby?" Říkám jim: "My nemůžemenaplnit žádné potřeby! Šli jsme do vesnic mezi velmichudých lidí, avšak přesto Pán obstarával skrze ně. Pakjsme zjistili, že je to jen proto, že se dříve naučili uctívatPána. Jaké zajímavé je vidět, jak mizí jejich plachost ajazyky, které byly svázané, se uvolňují. Také smělesvědčí pod širým nebem; jednoduše proto, že v uctíváníviděli Pána. "Podobně se učili modlit jeden za druhého ajeden s druhým, pamětlivy, že modlitbou a prosbami předkládámevšechny naše potřeby Bohu. Žádám vás, nebojte sekritiky kolem lámání chleba . Nebojte se, co vaši přáteléz jiných denominací mohou na to říct. Oni tomunerozumí! Jsou svázaní jejich tradicí. Možná vás užopět nepožádají, abyste tam kázali!Díky Bohu za to! Mynejsme pro naši službu nikdy vázáni na nějaké osobité místo,nebo "církevní" budovu. Co Pán otevřel,nikdo nemůže zavřít. Musíme být věrní nebeskému vidění!

Ateď se obraťme na třetí překážku - bezpeněz! , Sk. 3,6 : "PotomPeter řekl, stříbra a zlata nemám". Jakévyznání, a Boží muž může jednat! Avšak on neodpovídásebe-omluvně, jak jsem slyšel dělat mnoho misionářů! Někteřístále žebrá: "Nemáme žádné fondy - Prosím, dejte! Jsmena vás závislí ". Říkají, že mají víru, ale jejichvíra je v jejich zemi av jejich přátel. Myslím, že to jepříčina, proč hledí tak toužebně na pošťáka, aby přišel adonesl jim poštu a myslí si: "Bude tam něco pro mě?" Myslím,že tak dělat je hanebná věc!Musíme naše oči odklonit od našichpřátel a příbuzných , a hledět jedině na Pána. On máprávo všechny naše potřeby naplnit přes jakékoliv osoby, kterési On vyvolil. Peter se radoval, protože už měl odpověď: "Aleto, co mám, ti dám - Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaňa choď!" Toto byl způsob napřekonání bariéry - živá víra! I my můžeme použítautoritu a moc Jména Ježíš Kristus!

KdyžBůh poprvé ke mně mluvil ohledně Jeho služby, v Anglii bylo půltřetí ráno. Dal jasně najevo, že pokud chci být Jehoslužebníkem, mám stáhnout všechny pohledávky z jakéhokolivmajetku v Paňdžábu, nikdy se nemám připojit k misi nebo jinéspolečnosti, a nesmím nikdy naznačit, nebo mluvit o jakékolifinanční nebo materiální potřebě. Pak jsem měl hledětjen na Boha! Rád jsem se podřídil těmto podmínkám,přesto, že jsem nic nevěděl o životě z víry. Potom, jakjsem začal přemýšlet o návratu do Indie ao její chudobě, Pánmě ujistil, že je stejný všude av každé zemi. S takovouvírou jsem se vrátil. Nevěděl jsem jak Bůh naplní mépotřeby. Bylo mnoho měsíců, když jsem potravu měl, ale

33.

někdyjsem byl hladový. Nezáleží jak velká je potřeba, čisoukromá, nebo potřeba pro velké kampaně. V našemspolečenství nás bylo šedesát nebo až sto.Keď jsme vyšli sevangeliem na misijní výpravy, cestovali jsme hodně mil na místa,kde nás neznali. Ale On zaopatřil všechny naše potřeby. Nadruhé straně pro nějakou příčinu někdy zadržel, abychom se Munaučili důvěřovat ve všech dobách.Otázka ale zní, vítes jistotou, že stojíte v Boží vůli? Jste v Božímplánu? Pokud tomu tak, že věci jsou na vaší straně vpořádku, pak se Bůh zavazuje, že naplní všechny Vaše potřeby!

Jednohodne přišel ke mně jeden člověk a řekl mi, že musí zaplatitnájem, ale nemá žádné peníze. Modlil jsem se za něj apožádal jsem Boha, aby vyhověl jeho potřebě. Pán mi řekl:"V tvé schránce máš dvanáct rupií, dej mu je!" Řekljsem: "To ne, to je moje cestovní do Ajmeru. Slíbil jsem,že se ve čtvrtek zúčastním tohoto shromáždění a pokud jejichpředám, nemůžu jít. "Bůh opět mluvil ke mně:" Typeníze jsou Moje, ne tvoje! ". Tak jsem ty peníze daltomu muži. Přišel čtvrtek, přišel i vlak, ale penízenepřišli! Tak jsem vzal svou aktovku a šel jsem dolů nastanici. Zatím, co jsem tam stál, přiblížil se nějaký muža zeptal se: "Jste Bakhit Singh? Někdo mi řekl, abych vámto dal anonymně. "A odešel pryč. Já jsem dostal penízena zaplacení jízdného! Ve jménu Ježíše Krista překonávámebariéry.Říkáme, že máme víru, ale když přijde zkouška veskutečnosti nevěříme a tak nás Bůh vede přes zkušební dobu,aby nám dal víru, abychom poznali moc Jeho jména.

V kapitole4. nacházíme čtvrtou překážku,která je jiného druhu ( verše16 -18 ). "Co uděláme těmto lidem? Neboťže se stal přes ně zjevný div, je známé všem, kteří bydlí vJeruzalémě, a nemůžeme to popírat. Ale, aby se tonerozšiřovaly mezi lidem, přísně jim pohrozíme, aby více v tomjménu nemluvili žádnému člověku. " A zavolavjejich, přikázali jim, aby už vůbec nemluvili, ani neučili vJežíšově jménu. Tato překážka přišla od společenskýcha náboženských autorit. Báli se vlivu, který mělyapoštolové na lid. Zakázaly jim kázat v Ježíšovějménu. Navzdory jejich hrozbám apoštolové smělepokračovali v přesvědčení o Ježíši Kristu v moci Duchasvatého:"protože my nemůžeme nemluvit o tom, cojsme viděli a slyšeli! Apoštolé posoudili věci,které byly správné v Božích očích, alene v lidských. Dovolte, abych se vás zeptal: "Jednátesprávně, že mlčíte vzhledem k jakoukoliv duchovní pravdu,kterou vám Bůh ukázal?"Často čelíme tétopotíže. Členové denominací a nominální křesťané násvarují, abychom nemluvili v jejich denominaci o jistých naukách,neboť mohou říct: "Více vám už nedovolíme mluvit v našíbudově!" Co uděláte v takovém případě? Jstediplomatičtí a řeknete: "Ano, ano, my nechceme dělat žádnépotíže ve vašem společenství," myslíc si, že můžete mítlepší šanci služby, když tak řeknete? Když ale konámev moci Ducha svatého, máme lepší výsledky! Pokud lidénechtějí slyšet Boží Slovo, je to na nich, vy jste osvobozeni zvaší odpovědnosti před Bohem. Musíte však předat Božízvěst, ať je jakákoliv. To, co mi Bůh říká chce, abychřekl. Musím to však říci v lásce. Musím to říct vmírnosti.

Jednohodne v jednom shromáždění v Jižní Indii přišel ke mně muž azeptal se, jestli bych tam řekl patnáct minutové poselství. Řekljsem: "Ne, já mám jen Boží poselství a nemohu vám dátžádný slib". Vždy se modlím, aby mi Bůh dal Jehoposelství a aby odebral mé vlastní slova a myšlenky. Pak vJeho plnosti, moci a autoritě mohu předat poselství bezjakéhokoliv ospravedlňování se, nebo zábrany.

Nyníse podívejme na Kč. 5,17, abychomviděli pátou překážku : "Tadypovstal nejvyšší kněz a všichni, kteří byli s ním, sekta tosaduceové a byli naplněni závistí a položili ruce na apoštoly avsadili je do obecního vězení." IzraelskáNejvyšší Rada nyní splnila své výhrůžky a dala apoštolů dovězení, - aby je potrestali. Vidíme, že Bůh ne vždypoužívá nadpřirozené prostředky, aby nás ochránil, ale vtomto případě to udělal. Vzal na sebe odpovědnost za

34.

následkyjejich poslušnosti a překonal překážky: "Aleanděl Páně otevřel přes noc dveře žaláře, vyvedl je a řekl:Jděte a postavil se, mluvte lidu v chrámě všechna slova tohotoživota!" v19 .

Vroce 1947 v Západním Pákistánu Muslimové začali zabíjethinduistů - chtěli zabíjet i křesťanů. Po tři následnénoci přicházeli tito Muslimové s jejich zbraněmi, aby útočilina lidi z Martinpurwa. Křesťané se skrývali popolích. Muslimové se ale neodvážili přijít blíž.Načtvrtou noc poslali odkaz s omluvou, kde bylo napsáno: "Posledníčtyři noci jsme přicházeli k vám, abychom napadli vaši vesnici,ale vždy, když jsme přišli blíž, viděli jsme muže na bílémkoni tasený mečem a nemohli jsme dále postoupit. Prosíme,odpusťte nám. "Toto se skutečně stalo.

Kdyžkřesťanští misionáři byli vyháněni z Číny, někteřímisionáři v Indii apelovali na Lorda Salisbury, který bylmístodržitelem Indie a ptali se ho, proč nepošle anglickýchvojáků na ochranu misionářů v Číně. Nepamatuji si užpřesně slova, která použil, ale zeptal se jich, co tamdělají. Samozřejmě, odpověděli mu, že byli pověřenikázáním evangelia Pána Ježíše Krista. Na co on odpověděl:"Pokud Pán Ježíš Kristus nemůže ochránit své misionáře,co potom zmůže moje armáda?" A to byl nespasenýčlověk! Nesmíme se spoléhat na ochranu přes světskémoci. Musíme se spoléhat na Pána . Nesmíme sespoléhat na žádnou zemi, ani na její sliby a mít naději na jejíochranu. Oni selžou! My však věříme jen v Božívěrnost!

Vedruhé světové válce mnozí svědčili o tom jak jejich Pánbezpečně ochránil, když venku padaly bomby. Během nedávnépotopy v Poon bylo postiženo více než milion lidí. Stěnazáplavové vody byla asi 20 metrů vysoká a razila si cestu směremk městu Poon rychlostí 75 km za hodinu. Na druhé straně řekybylo velké jezero, takže únik nebyl možný. Mnoho tisíclidí bylo doslova odplavován; ale pak jsme objevili, že každývěřící byl v pořádku. Blízko nového mostu bylo deset řaddomů, ve kterých žili dvě rodiny věřících. Na vlastníoči jsme viděli, jak budovy kompletně spadly a jen jediná, v nížbydleli křesťané, zůstala stát. Jak se to stalo, nevíme! Vblízkosti byl Křesťanský sirotčinec obklopen vodou, avšak každýuvnitř byl v bezpečí. Věřím, že v dobách kalamity Bůhzjevuje svou nadpřirozenou moc, aby ochránil svýchvlastních. Musíme věřit v Jeho věrnost! - taktoprvní křesťané překonali své překážky.

Nynív následující kapitole pouvažovat o šesté překážce- o reptáním . Viz Sk. 6,1: "Av těch dnech, kdy se množily učedníci, povstalo reptáníhellenistov proti Židům, že při každodenní obsluze věnuje sejejich vdovám méně pozornosti." Kdykoliv Božídílo roste, určitě jsou v každém společenství takoví, coreptají. Řekové-hellenisti byly v pokušení cítit zaujatostprojevovanou vůči nim - byla to velmi těžká bariéra, ale jak jipřekonali? Apoštolové svolali společenství a řekli: "nelíbíse to, abychom opustili Boží Slovo a obsluhovali stoly.A tak,poohlédněte se, bratři, po sedmi dobropovestných mužích z sebe,plných Ducha svatého a moudrosti, jejichž ustanovíme k tétopráci ". Možná si myslíte, že obsluhovat stolyje Boží zodpovědnost, ale apoštolové rozpoznali, že jejichprvním závazkem byla služba Slova a modlitby, a za žádnýchokolností ji nesmí opustit za účelem obsluhování stolů. Mnozíz nás jsou stejně pokoušeni, a ďábel často uspěje tím, ženás přinutí opustit první službu za druhou. Muži, kterýmBůh přikázal hlásat a učit Jeho Slovo, a Duch svatý jeposvětil, nyní "obsluhují stoly". Tito mužiříkají: "Někdo to musí dělat! Pokud to neudělám já,kdo potom? "

Otázkazůstává: Povolal vás Bůh "obsluhovat stoly",nebo vás povolal vyučovat Slovem? To musíte zjistitsami. Pokud vás Bůh povolal sloužit Slovem, pak se nenechteunést tím, co se zdá být "důležitou" povinností. Kdyžjsem přišel do Indie, také jsem čelil tomuto problému. Můjotec byl zapleten v případě na vysokém soudu a utrpěl ztrátupřes sto tisíc

35.

rupií. Obrátilse na mě a řekl mi, že se rodina spoléhá na mou pomoc jakostaršího syna, a že si mám najít práci alespoň na třiměsíce.Apeloval na mě kvůli mladším bratrem a řekl, žealespoň příbuzní budou šťastní. Otci jsem řekl, žejasně vím, že mě Bůh povolal kázat evangelium. Mluvil jsemuž o boji, který trval přes dva roky, když konečně Bůh měučinil ochotným vydat Mu můj život, čas a energii pro evangeliumJežíše Krista. Otci jsem řekl, že pokud neposlechne, můjBůh utrpí větší ztrátu. Řekl jsem svému otci: "Vůbecti nemohu pomoci. Já tě nemůžu chránit před nebezpečími,ale Pán může. Tvá bezpečnost leží v mé poslušnostiBoha! Pokud poslechnu mého Pána, vím, že nakonecvšichni budeme požehnaní - Já věřím v Boha! "Při tomtomoje matka začala plakat, i můj otec začal plakat a vyzlečúc sisvůj turban, položil ho k mým nohám, řekl: "Ani na několikměsíců?" Opět jsem pevně řekl: "Ne, Bohu patříprvní místo!Jednoho dne bude mou poslušností Boha po všechproblémech ". Teď, když se vracím do Paňdžábu, mojipříbuzní mi vyjadřují vděčnost za mou poslušnost, přeskterou byly tak bohatě požehnáni. Každý v rodině byl hojněpožehnaný - více než si umíte představit! Říkají:"Příčina jsou modlitby, že my jsme tím, co jsme."Výsledkem je, že pro Evangelium Pána Ježíše Krista mámotevřený vstup do každého domu. Zůstávají nahoru až dopůlnoci v naději, že se vrátím a odevzdám Božíposelství. Přiznávám se, tehdy na začátku bylo pro měvelkým pokušením poddat se prosbám rodiny! Znám mnohamisionářů, kteří při podobných naléhání ztratili svépovolání a trávili svůj čas děláním "dobrých"věcí, ale nenaplňují své povolání. Ale my všichnimůžeme překonat takovou bariéru pouze přes víru očekávajícev modlitbě na Boha.

Pojďmek sedmé překážce a zvažme bariéru, žejsme křivě obviněni . Čtěte Sk.7,54-55: "A když to slyšeli, bylo jim, jako byje bodl do srdce a Zuříc v hněvu skřípali zuby na něj. Aon jsouce plný Ducha svatého, upřel zrak do nebe a viděl slávuBoží a Ježíše stát po Boží pravici. " TentoBoží muž, Štefan, byl plný Duch Svatého. Šel po silnici,na které trpělivě snášel těžké obvinění a krutost. Dovoliljim dělat s ním, co chtěli. Jejich falešné výpady sinevšímal. Nevydal žádné slovo o odplatě. Odpustiljim, modléce se: "Pane, nepočítej jim tentohřích". Na Páně díle nezáleží, jacíjsme byli opatrní a pozorní - určitě budeme falešně obviněni ,řeknou o nás hrozné a nelaskavý věci, a to i naši vlastníspolupracovníci, kteří někdy proti nám povstanou. Na našivlastní obranu budeme hodiny vysvětlovat -promarňujeme časpsaním listů, abychom se dokázali svou nevinu a očistili se. Aletak nikdy neuspějeme! Štefan jim odpustil!

Předněkolika lety se dohodli dva nebo tři muži a vydali článek, vekterém proti mně napsali nějaké hrozné a nepravdivéobvinění.Pozdější jsem to zjistil, kdo to byl, ale rozhodl jsemse, že budu s nimi vždy pěkně mluvit a vždy se za ně modlit. Podvou-třech měsících jeden z nich přišel, chytil mou ruku ařekl: "Bratře, můžeš mi věnovat pět minut?" Řekljsem mu: "Prosím, nežádej mě o čas - já jsem ti užodpustil!" Trval na tom, že musí vše vysvětlit, ale já jsemho ujistil, že "vím přesně, kdo to udělal a vím touž dlouho!" Také jsem připojil, že "žádnálidská zbraň nebude účinná proti mně, - nikdymi neuškodí. Pokud jsem v právu, vím, že mě můj Pánochrání. Proto jsem ti odpustil v ten samý den, kdy jsem se otom dozvěděl, a také jsem se za tebe modlil. Naučil jsem semodlit za mých nepřátel. "Muž se zlomil a prosil oodpuštění. Pokud najdete ve vaší oblasti nebo komunitělidí tohoto typu - jen jim odpusťte! Jsou agenty ďábla.nemarnívíce čas tím, že se budete sami bránit, ale podle příkladuŠtěpána - odpusťte jim. Tehdy se zahanbí, vzpamatují aomluví.Takto se dá překonat sedmá bariéra.

Půjdemedál do 8. kapitoly na osmoupřekážku . Verš 12.: "Alekdyž uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval věci ohledně Božíhokrálovství a jména Pána Ježíše Krista, křtili se muži aženy." Verš 14.: "A kdyžapoštolové, kteří byli v Jeruzalémě uslyšeli, že Samařípřijala Boží

36.

Slovo,poslali k nim Petra a Jana. " Toto se nemusí jevitjako problém, ale určitě tu vystupuje bariéranárodnosti. Toto je problém, který najdemevšude. Snad neměli věřící ze Samaří nárok, aby přijalystejnou lásku a uznání jako židovští věřící? Velmijemnou cestou ďábel vytvořil velkou bariéru místní povahy -Američané a Indiáni, vzdělaní a nevzdělaní, bohatí a chudí,obrácení z bráhmanů az kast, a všechny druhy rozmanitosti astran. Bůh však věděl, že to tak bude, az toho důvoduposlal apoštoly z Jeruzaléma do Samaří, když Samařané uvěřiliv Pána Ježíše Krista skrze Filipa, aby se sami přesvědčili, žetentýž dar, který Bůh dal jim v Jeruzalémě, byl také dánSamařanů , že zde není žádný rozdíl. Moje varováníje: Dejte pozor na rozdíly - nepodléhejte národnípýše. Pouze ztratíte půdu pod nohama - budete mít jenspory! Musíme, pokud je to možné, zůstat jako jednarodina - jako jedno společenství. Pokud nepracujeme jakojedna rodina, ďábel určitě vnese nějaké místní hádky. VIndii na některých místech mají hinduistickou bohoslužbu abohoslužbu v angličtině. Podle mě je to chybné. Děláto rozkoly. Z naší zkušenosti, my jsme vždy odmítli tutonárodnostní různost a pracovali jsme na principu dát Božíposelství v angličtině s tolika překladateli, kolik bylo třeba svýhledem zabezpečení této jednoty žít spolu a sloužitspolečně, a společně překonat každou překážku.

Devátápřekážka je obsažena v devátékapitole. Když začneme ve verši 31. dokonce kapitoly, máme tu Petrovu zkušenost, který byl Bohem použitk provedení zázraků. Ale také chci, abyste viděli velmivelkou překážku - horu v Petrově srdci. Sám Petersi nebyl vědom této překážky, snad proto, že Bůh jeho službětak velmi žehnal. Bylo to něco, co také ani druzí nemohlividět. Po celé zemi bylo známo, že byl Božím mužem. AleBůh věděl, že Peter kulhá ve své službě kvůli pýše. Atak pokud Bůh neučinil v Petrovi nové dílo, nemohl ho plněvyužít, a nemohl ho poslat do domu Kornélia. Teď, prosím,pozorujte jak Bůh zlomil tuto bariéru. Ve verši43. se říká:"Stalo se, že býval mnoho dní vJoppe s jedním koželužny Šimonem." Peterpravděpodobně přišel jen na jeden den. Z příběhu vidíme,že navštívit Joppe, kde vzkřísil Tabita zpět do života, nebylojeho záměrem - poslové byli posláni do Lyddě, aby hopřivedli, v.38 . Bůh změnil jakýkoliv plán,který Peter mohl mít. Od kapitoly 10. můžeme jasněvidět jako Bůh zdržel svého služebníka ze zvláštního důvodu,ačkoli to Petrovi nebylo známo. Bůh připravoval ve stejnédobě muže v Cesareji jménem Kornélius. Když se BůhKornéliovi zjevil, ukázal mu přesné místo, kde se zdržoval Petra dal mu pokyn poslat muže, aby ho přivedli. Tak ve verších7. až 10. vidíme, jak se naplňuje dokonalý Božíplán: "A když vyprávěl všechno, poslal je doJoppen. A druhého dne, když oni šli a blížili se k městu,vyšel Petr na postrešie domu modlit se, okolo šesté hodiny. Avelmi vyhladověl a chtěl jíst. A zatímco oni hotovili, padlona něj vytržení. " Byl to den, kdy oběd velmiopozdil a Peter velmi vyhladověl. Toto zdržení bylo také vBožím plánu. A zatímco on na postreší čekal modléce se,viděl vidění a slyšel říkat hlas: "Vstaň,Petře, bi a jez! "Byl to Bůh, který zlomilPetrovu pýchu. Byla to pýcha, která říkala: "Ne tak,Pane, neboť jsem nikdy nejedl cokoliv, co je obecní nebo nečisté!"- Jakoby Bůh od někoho žádal udělat něco špatného! Bůhmu třikrát zopakoval Svou vůli, až pak byl Petr ochotenposlechnout. A Bůh ho teď mohl použít, aby v domě Kornéliaodevzdal Jeho poselství. Takto Bůh musel připravit Petra,dříve než ho mohl plnější použít. Takže se nenechtesvést ohledně vaší služby. Jak Peter můžeme být mocněpoužití a děkovat za to Bohu, ale Bůh chce udělat mnohemvíce .

Nyníse podívejme na Sk.11, 19 : "A takteď ti, kteří se rozprchli pro soužení, které bylo povstalo začasu Štěpána, prošli až do Fénicie a na Kypr a do Antiochie,nemluvě nikomu

Slovajedině Židům. " Věřící se museli rozptýlit,aby mohli donést život Pána Ježíše Krista kdekolivpřišli. Problémem bylo, že dávali přednost židovskéspolečnosti, a zanedbávali jít mimo ně k pohanům. Bylo topronásledování, které je rozptýlilo za hranice Jeruzaléma.Byloto skrze pronásledování, že Evangelium se dostalo ke Řekům vAntiochii a tím

37.

pomocíhladomoru Bůh přesunul centrum z Jeruzaléma do Antiochie. Bůhukazuje, že se nechystá držet vázán k Jeruzalému i přesto, žedílo spásy začalo tam, ačkoli tam byly apoštolové a jiní dobřílidé. - On není závislý na penězích a talentech Ameriky aAnglie - není vázán k žádné zemi! On může posunout SvéCentra a bude tak pokračovat, dokud se ve svatém Duchu nesjednotís Jeho Plánem.

Ve verši27. vidíme jiné možné nebezpečí - nebezpečíbýt výjimečný. "V těch dnech přišliproroci z Jeruzaléma do Antiochie" . Bůhudělal v Antiochii mocné dílo skrze službu Pavla a Barnabáše abylo zde skutečné pokušení, aby věřící řekli: "BratřiSaul a Barnabáš, vy zůstaňte zde; nesmíte odejít, potřebujemevás tady! " Byla to docela pravda, protože celéměsto je velmi potřebovalo. Všichni věřili a všichnipotřebovali, aby se někdo o ně staral a byly pasení dobrýmipastýři. Ale Bůh seslal do Jeruzaléma hladomor. Taktose to stalo, že Bůh překonal i tuto bariéru - verš30. Podle Sk.12 ,1-5 věřící vJeruzalémě se dostali do velmi vážné situace. Král Herodesdal zabít Jákoba a uvrhl do vězení i apoštola Petra. Přivedlje do ní Duch svatý, aby vedly neustálé modlitebnísetkání. " Ale církev se napnutímodlila Bohu za něj. " Modlili se ve své chudobě,ve svých obtížích. Apoštolové Pavel a Barnabáš sevrátili do Antiochie se stejnou tíhou pro modlitbu. Navenek doJeruzaléma přišli pro hladomoru s podporou pro chudé svatých,ale ve skutečnosti Bůh je tam poslal proto, aby přijaly totojeruzalémské duchovní modlitební požehnání. Po návratudo Antiochie místním věřícím zvěstovali mocné skutky, kterév Jeruzalémě Duch svatý dělal neustálým modlitebním zápasemvěřících. Stejný Duch byl přenesen na věřících vAntiochii. Když i zde s půstem a modlitbami věřícízápasili, slyšeli svatého Ducha říkat: "Odděltemi Barnabáše a Saula pro práci". Církevmusela poslechnout; už nemohli více držet apoštolů prosebe! Takto s úžasem vidíme, jak se pro evangelium JežíšeKrista otevírají dveře po celé Evropě a Přední Asii.

MnohoBožích mužů je držených v jejich pozicích tlakem lidí,lidským uvažováním, zatímco Bůh má pro ně na provedení jinédílo. V takových dobách Bůh možná musí poslat hladomor,pronásledování, nebo jiné obtíže, abychom šli na kolena azvítězili v modlitbě a půstu, abychom Ho také slyšeli říkat:"Oddělte mi toho a tamtoho pro práci!"

Teď,prosím, studujte všech 28 kapitol a uvidíte, že apoštolové aostatní věřící překonávají dvacet osm překážek pod vedeníma řízením Svatého Ducha. Nakonec poslední slova kapitolydvacet osm "směle a bez překážky" ukazujízcela jasně jako každá bariéra byla zcela překonána - vrchyrozplývající se v Jeho přítomnosti a věřící triumfálně jepoprvé.

7. SlávaKristova:

"Akdyž jsem Ho uviděl, padl jsem k Jeho nohám jako mrtvý; na měpoložil svou pravou ruku a řekl mi: Neboj se! Já jsem prvnía poslední! " ( Zj.1,17) . Jak vidíme, že se blíží poslední doba,měli bychom číst knihu Zjevení opět a opět . Jenám tak přikázáno dělat veverši 3. : "Blazetomu, kdo čte a ti, kteří slyší slova tohoto proroctví" -Odkaz této knihy je pro poslední dny a my dobře děláme, ževěnujeme pozornost těmto varováním, protože my užžijeme v posledních časech . My snad plně neporozumímeposelství od Pána v této knize, a můžeme mít různéinterpretace některých pasáží, ale na tom hodněnezáleží. Hlavní věcí je, abychom ji obezřetně amodlitebny četli na našich kolenou, verš za veršem, kapitolu zakapitolou Tolo. Takto získáte velké požehnání, a budetenalezení připraveni na ten den Slávy, když se Pán Ježíšvrátí. Poselství této knihy je zvlášť napsáno pro ty,kteří chtějí zvítězit . Pokud nemáme touhuzvítězit, Bůh nás nebude nutit; ale je jasné, že Onchce, abychom zvítězili, protože proto věta "ten,kdo zvítězí" se opakuje sedm krát v druhé atřetí kapitole a také i na jiných místech. Pokudskutečně chcete přemoci útoky toho Zlého a všechny jeho úskoky,

38.

zjistíte,že použití těchto Božských principů je účinné pro vítěznýživot. Z tohoto důvodu se cítím být nucen nabádatvás číst tuto knihu co nejvíce, prioritně, abystepomohli druhým. Mohu jednoduše navrhnout pro vaše vlastnístudium, abyste si rozdělili tuto knihu na sedmčástí. Uvidíte Pána Ježíše Krista, žeposkytuje sedminásobný záblesk Jeho Slávy:

Kapitola1. dává nahlédnutí Slávy JehoOsoby . Kdo je On. Čímje On. Snad jsme Ho viděli při mnoha příležitostech, ale Onje tak velký a úžasný, že to zabere věčnost poznat Ho jakýje.

Kapitoly2.-3. ukazují Jeho Slávu zjevenou v Jehocírkvi na zemi . Pán sepohybuje a koná v Jeho církvi a skrze ni na zemi i přes ďáblovýmopravdovým a zuřivým útokům. Mohu v těchto dvou kapitoláchnavrhnout přinejmenším čtyřicet devětposelství fikace-něním a dalším podčlenením.

Vkapitolách 4.-5. máme záblesk SlávyNebeské Církve - Beránkově Nevěsty. J eto zjevení toho, jací budeme, když budeme vytržení, abychom bylis ním samým.

Kapitoly6.-9. zjevují záblesk Slávy Jehotrůnu . Vidíme Ho souditz Jeho trůnu v pros-pech Jeho svatých - Jeho nevěsty.

Kapitola20.: Poslední část této kapitoly ukazuje SlávuJeho velkého Bílého trůnu . Totoje doba, kdy Kristus bude soudit všechny lidi a národy,které Ho nyní odmítají a kráčejí v temnotě.

Kapitoly21.-22.: V těchto kapitolách vidíme sedminásobnýzáblesk Slávy nového stvoření : "Hle,všechno činím nové" (v.5). Tato kniha jeknihou o slávě - slávě Pána Ježíše Krista . Onje Kníže Klidu a také Bůh Slávy. Pokudrozdělíte tuto knihu do sedm dílů,zjistíte, že sedá snadno studovat. Napredujte velmi pomalu a nespěchejtese. Mým cílem teď není studovat celou knihu, ale jen podělits několika náznaky z prvních kapitol.

ApoštolJan byl milovaný učedník Pána Ježíše Krista. Tento Božímuž se stal v roce 95. nl ve svém vysokém věku zajatcem proBoží Slovo a svědectví Ježíše Krista na ostrově Patmos. Jeto velmi pusto vypadající ostrov asi 100 km od Efezu. ApoštolJan tam byl sám s mnoha otázkami, které preletovali jeho myslí,kvůli situaci týkající se všech Božích svatých. Běhemšedesát let sledoval růst Boží dílo a Boží Slovo se vzmáhata rozšiřovat, ale teď nastalo nečekané pronásledováníkřesťanů. Mnozí byli uvrženi do vězení, mnozí bylizabiti, mnozí byli roztroušeni a násilně vyhnáni ze svých domů,mnozí jak Démas se vrátili do světa - odpadli od víry. Dokoncesboru v Efezu musel Pán říci: "Opustil si svou prvnílásku". Efez bylo první místo, kde pracoval Apollo ataké apoštol Pavel tam pracoval, pak Timoteus a potom Jan. Věřícítam byly dobře vyučování. Ale i oni ochladly. Proto jeapoštol naplněn pochybnostmi.

Nyníklade velkou otázku, kterou se ptá Boha: "Pane, pročmlčíš? Proč je rozptýlení, ztráta zájmu, odpadnutí odvíry? Proč zůstává tak málo z Hospodinových zářivýchsvědků? Pane, prosím odpověz mi! "Bůh měl pro něj ipro celou církev odpověď: Boží Slovo nám ukazuje, žekdyž přicházíme na konec času, ďábel se stane velmi činným -hlavně proti Božím služebníkem. Může přijít velmichytře skrze nemoc a tragédii, spory a chlad srdce, ale taképřichází ve velké zuřivosti. Pro tuto příčinu se Jancítil takový sklíčený a zastrašen.I přesto, že jsme tvrděpracovali, mnoho se modlili a viděli, že mnoho velkých Božíchvěcí a zázraků se událo, v posledních časech jsme nuceni vidětvšechny druhy nepřátelství, jak vzrůstají pronásledování,mnozí ustupují - a mnoho jiných věcí, které nedokážemevysvětlit .Tato kniha obsahuje nejen historická fakta, která jsounepochybně zajímavé, ale vidím mnohem víc než jen to. Vknize vidím Božské principy zjeveno pro naše

použití. Abychomvěděli jak nepříteli čelit a porazit ho. Může mítrafinované metody zla, ale on je poražen nepřítel! Můžepřijít velmi rozzuřený jako lev, ale nám neuškodí pokud víme,jak se spoléhat na Pánovy zbraně a ne na naše vlastní!

39.

Prvnívěc, kterou vidíme je, že Pán dal Janovi vidění Sebesamého . Cítíte se sklíčení? Jsteznechuceni na vašem pracovním poli?Čelíte problémům mezi vašimispolupracovníky? Dovolte mi, abych vám daldoporučení: Požádejte Pána, aby vám dal novýzáblesk Jeho Slávy . Jiná metodaneexistuje. Tak teď vidíme, že Pán se zjevuje Janu novýmzpůsobem. Jan viděl Pána proměněného na Hoře Proměnění- jaká to výsada! Viděl Ho vystupovat do Slávy. Mohl Mupoložit jakoukoliv otázku na zemi - Pána znal tak dobře! Aleteď vidíme, že mu byl dán takový pohled na Pána, jaký předtímnikdy neměl. Bylo to v den Páně a Jan byl v Duchu. PánJežíš Kristus se zjevuje Janovi zezadu a mluví k němu. Vtomto byl Božský záměr. Bylo to jakoby mluvil k Jehoslužebníku: "Znám tvé otázky velmi dobře. Vím, žesi odrazen. Vím, že se chceš ptát na mnoho otázek, avšakJan, podívej se doprava - hladíš nesprávným směrem ". Vevší své upřímnosti byly jeho oči odvedeny od Pána, aby vidělokolnosti, které ho obklopovaly. Víte, že když potíženarůstají, problémy se stávají složité a věci se zvláštnísmíchají, tehdy máme tendenci vidět jedině problémy -přicházejí v listech, v rozhovorech a kdekoliv jdete, jakoby jimnebylo konce. Jsou složité, tak Neztrácejte na ně čas! PánJežíš říká: "Otoč se a podívej se na Mě a ne na tvojeproblémy! Já je znám a vím jejich řešení ". Pánzná naše problémy, On ví, že je nemůžeme vyřešit. Atak, když se cítíte sklíčení a zmatení ve věci svébudoucnosti, i ve vaší práci pro Něho, On chce, abyste se naučiliohlédnout se a vidět Ho novým způsobem. Jan říká, že zasebou slyšel hlas a když se obrátil, něco uviděl. Jepravda, že Pána potřebujeme více než cokoliv jiného. Myslelibyste, že Janovy oči patrně zachytili Pána Ježíše Krista, aleprvní věc, kterou uviděl, bylo sedm zlatých svícnů. Možná,že apoštol ještě neporozuměl jaký druh církve Pán JežíšKristus buduje; ale těchto sedm zlatých svícnůpředstavují Církev - pravou Církev Ježíše Krista.Pán seprvotně nezabývá s davy. Jeho dílo je nezávislé načlenech. Není ani závislé na našich aktivitách: Samozřejmějsme rádi, když vidíme přicházet velký počet lidí na našesetkání. Když vidíme velké obecenstvo, dostávámeinspiraci na kázání. Cítíme, že můžeme podat lepšízprávu a myslíme si, že můžeme dosáhnout většívýsledky. Pánu ale nejde o výsledky! Nikde námneříká, abychom Mu přivedli zástupy. Pán chcečistou církev, duchovní Církev - nebeskou Církev - a nepočty! My se snad radujeme a těšíme, když vidímevelké počty lidí a navenek mnoho obrácených. Oni mohouodpadnout! Co však budoucnost církve? Pan v jádru říkalJanovi: "Nebuď příliš rozrušený tím, co se děje; lidépřicházejí a odcházejí, ale Já buduji mou církev a bránypekelné ji nepřemohou". První věcí je, že Bůhchce čisté zlato - ne počty! Ať je ona malá nebo velká -On chce zlato. Malé množství zlata je mnohem vzácnějšínež tuny oleje nebo skal. Takže, když přišlopronásledování-vání, byl to Boží způsob pročištěnízlata. Pronásledování je Boží oheň.Muselpřivést směs církve s nečistotami do ohně, aby jipročistil. Pokud byste měli jít do Kolarova zlatých polív Jižní Indii, v těch zlatých dolech byste uviděli kámen,množství kamene. Nejprve se musí rozbít a pak rozdrtit naprach. Pak se zlato musí roztavit a pročistit více krát vohni. Bůh dovoluje pročištění mezi věřícími, aby jejichpročistil a očistil je, dokud se nestanou čistým zlatem. Jakáškoda, že nevíme kolik mnoho směsí, kolik smetí se vnáší doBožího díla! Ďábel nemůže snést čisté Božídílo! Pokud budeme pokračovat pod Pánovým vedením adozorem, pak On vyhraje v každé zkoušce, utrpení apronásledování. Takto se Jeho zlato stává čistším.Rozumíme,jaký druh Církve Pán buduje? Buduje společnost? Nebomisi, nebo společenství? Ne! On buduje čistoucírkev - Církev s pravým základem, kde může proudit Jeho Života Jeho Světlo může svítit. Zlaté svícny dávajíjasné světlo - bez žádného kouře!Některé lidi vidítekouřit jako vichřice. Mají smíšené motivy. Nemohouposkytnout jasné světlo. Tedy i my musíme trpělivě čekat,až se zjeví Jeho dokonalý plán.

Ve verši13. Jan vidí našeho Pána oděná do dlouhého,velekněžského roucha. Předtím

40.

vidělJežíše Nazaretského, později Ho viděl jako Pána vystupujícíhodo nebes, ale nikdy Ho neviděl jako nebeského Velekněze. Pročse zjevuje takto? Jeho přítomnost jako Velekněze uprostředsedmi zlatých svícnů hovoří o prímluvnej službě Pána JežíšeKrista. Toto je také naděje pro ty, kteří padli. Modlíse za ně jako jejich Obhájce. On může zachránit ty, kteřízbloudili, "vědomím že On žije navěky, aby se zaně přimlouval. Pozvedá jejich, vyzdvihuje jejich a obnovujejejich ". I za Démas, který opustil Pána a Jehodílo, Pán Ježíš se nepřestává prihová-rat, dokud nebudeobnoven. Jako spolupracovníci Pána Ježíše Krista se i mymusíme učit přimlouvat za jiných Jeho služebníky. Častovidíme, že Boží služebníci jsou krutě skrze různé pokušenísatanem napadáni. Pozdě zjišťují, že nepřítel je přílišvychytralý, chyba a padnou. Co máme dělat? Máme jeúplně opustit? Ne, Kristus se za ně přimlouvá. I my semusíme naučit přimlouvat se.

Přednějakým časem přišel za mnou plačící muž a říkal: "Bratr,modli se za mou manželku a mou dceru - obě mě opustili a odešli sněkým jiným". A tak jsem se za něj modlil a muž odešelpryč. Po chvíli jsem cítil jistotu, že v mém srdci necítímžal. Nemohl jsem pravdivě říct, že jsem se modlil tak, jakobych se modlil za svou matku nebo sestru. Tak jsem se tu nocnamáhal pro ně, modléce se, aby na mě mohlo být vloženy Božíbřemeno, abych mohl zvítězit za tyto dvě duše, kterézabloudili. Po několika hodinách modlitby, jsem od Pánaobdržel ujištění, že moje modlitba byla vyslyšena. Následujícíhorána po naší Biblické studie, mi oznámili, že mě přišlinavštívit dvě ženy. Viděl jsem, že jsou to ty osoby, zakteré jsem se modlil. Řekli: "Bratr, my nevíme, pročjsme vás přišli navštívit, ale když jsme už prošli třikilometry po silnici, cítili jsme, že nás někdo nutí, abychomsem přišli a požádali o modlitbu". Začali horkonaříkat a vyznávat své hříchy a hanbu. Zpozoroval jsem, žeod té doby se s nimi stala skutečná změna. Je našíkněžskou službou být v promluvě za našich spolupracovníků ajejich rodinných příslušníků, kteří padli, aby Bůh přineslvítězství a navrátil je k Sobě. Chci vás poníženěpožádat, neodsuzujte. Není naší věcí, abychom soudilinašeho bratra. Ani nebuďte sami znechuceni, ale požádejteněkoho jiného, ​​aby se s vámi modlil. Znovu jsmezjistili, že po dnech půstu nás Pán odměnil. Běhemtěchto dní vnímám velmi intenzivní potřebu modlitbu.

Teď,když se podíváte na Zj.1 ,4-17 , jistě sivšimnete sedm znaků vyobrazených o osobě Pána JežíšeKrista. Při studiu proste Pána, aby k vám mluvil a ukázalvám význam každého znaku - jeden po druhém: "Jehohlava a Jeho vlasy byly jako bílá vlna, Jeho oči byly jako plamenohně, Jeho nohy byly podobné mosazi, Jeho hlas byl jako hlasmnohých vod, Jeho pravice držela sedm hvězd, Jeho tvář byla jakoslunce, když svítí ve své síle, z Jeho úst vycházel ostrýdvousečný meč. " Po skončení těchto studiibudete mít nejen sedm poselství, ale budete mít další zábleskJeho slávy. Vaše srdce bude mít novou modlitbu a novérozhodnutí vidět Ho takového, jakým On Je. To bude odpovědína všechny vaše otázky. Jednoho dne přišel za mnoujeden muž a řekl: "Bratře, chci se tě zeptat na pětatřicetotázek". Řekl jsem, že mi je velmi líto, že právěnemám čas, ale jsem ho povzbudil, aby s námi zůstal na dva - třidny, a pak mu věnuji tolik času, abych odpovídal na všechny jehootázky, protože to bude trvat alespoň dvě hodiny. Souhlasil,že zůstane. Když jsem byl připraven, řekl jsem: "Nuže,teď si, prosím, přines tvůj poznámkový blok a řekni mi tvéotázky". Řekl: "Už mi nezůstaly žádnéotázky. Když si říkal, zmizely všechny mé otázky. " Kdyžuvidíte Pána tváří v tvář, odpoví na všechny vašedotazy. Nezáleží, jaké komplikované jsou vašeproblémy, oni zmizí, jakmile dostanete nový záblesk Jeho a JehoSlávy. Potom podobně jako Jan, padnete u Jeho nohou.

41.

8. Otázkya odpovědi:

Otázka1.: " Podle vašeho poselství, jakékroky by měla podniknout evangelická mise v Indii, aby se mohlaprojevit Boží Sláva? "

Odpověď: Prvníotázka, kterou bychom se sami měli zeptat je: "Skutečnětoužíme vidět Boží Slávu podle Božího Slova?" Všudejsou lidé, který se modlí s břemenem. Někteří říkají:"Pane, pošli probuzení". Jiní se modlí za obrozenív díle, nebo oživení. Ale pod tím vším je obecní vědomínefalšované potřeby - něco chybějící. Jinými slovy,chtějí něco, co nemají! Inu, všichni z nás se mohou začítmodlit.Jako skupina se asi nikdy neshodneme - j e to osobnívěc, protože jen ti, co jsou ochotni zaplatit cenu, mohou taktopracovat. Pokud chcete projevení Jeho Slávy, musíte býtpřipraveni zaplatit cenu, jak ji zaplatila Anna. Pan začal semnou jednat tímto způsobem na začátku. Na mých různýchcestách jsem viděl duchovní prázdnotu, a Bůh mi dal břemenomodlit se. Jak jsem se modlil, ztratil jsem všechnu žádost najídlo, spánek a cokoliv jiného. Mým břemenem bylo, abychplně viděl Boží dílo: "Pane, já vím, že můžešpracovat; Tvoje Slovo tak říká a Já tomu věřím". Pokudjste upřímní ve vašich otázkách, zjistíte, že Bůh vám dátaké břemeno, abyste v modlitbě zvítězili. Může to býtpo celé noci, nebo po celé dny. Bůh vám ukáže, jak semůžete stát Jeho partnerem jako Anna, Samuel, David neboŠalomoun. Možná, že budete z těchto všemi čtyřmi,ale pokud ne, musíte být připraveni a spokojeni, že se budetepodílet na Jeho břemenu jakoukoli cestou, kterou vámukáže. Nemyslím si, že můžeme dosáhnout hodně jakoskupina. Je to poselství, které mohou přijmout jen ti,kteří jsou jednoznačně zatížení tím, aby uviděli zjevenouBoží Slávu. Ať už vám Bůh ukáže cokoliv, musíte sepodvolit.Pokud vám Bůh přikáže, abyste strávili více času namodlitbě, pak tak rozhodně udělejte. Pokud vám Bůh ukáženěco z Jeho Slova, věrně to splňte a podělte se s tím s vašimispolupracovníky.

Otázka2.: " Považujete to za možné, abyzahraniční misionáři, kteří pracují v dnešní Indii, založilimístní církev nebo shromáždění, které je domácí a kteréfunguje podle novozákonních vzoru?

Odpověď: Vprvní řadě nikoho nepokládám za "cizího". Bůhpřivádí člověka z kterékoli země a my ho přijímáme jakoBožího posla.Nepřijímáme ho jako Američana, Angličana, neboJaponce. Zadruhé ne každý může založit "církev". Pouzetěch, co mají apoštolskou službu - apoštolské povolání azkušenost - Bůh takto používá - a mohou být z kterékolivzemě. V knize Skutků vidíme, že Bůh použil lidí zrůzných měst. Nebyl vázán, aby vybral lidi z Jeruzalému,Antiochie, Efezu nebo Kolos. Těch, které povolal, Onposvětil pro zvláštní úlohu. Zde nejde o národní nebozahraniční otázku. Bůh může použít každého, kterýreaguje na Jeho povolání. Můžeme kázat, nebo učit, ale tonezaloží "církev" - to není tak snadné. Žádátesi takový dar?

Otázka3.: " Princip, že Bůh pracuje plnějšípřes sbor, jak tělo věřících, než přes nezávislýchvěřících, kteří pracují odděleně, je z Písma zřejmé. Avšakjsou zde indikace z historie církve, které ukazují, že je tamtolik dynamiky, která pracuje skrze lidi, které Bůh použije akteří fungují zcela nezávisle, takoví jako apoštol Pavel a jiníBoží lidé. Vidíme, že po kterékoliv Pavlovy misionářskécestě sotva někdy své kroky konzultoval s místním sborem, nebosbor, který ho poslal, s ním. Nejsou tam žádné znaky propodřízení se sboru, jak se to dnes vyučuje. Konzultoval sesvým týmem, pokud vůbec ... Ale obvykle postupuje podle svéhovedení. " Odpověď: Ano,souhlasím s vámi, že je to obecný Biblický princip, že Bůhpracuje plnější skrze Církev - tělo věřících. Písmo jejasné - proč mu nevěřit?Nemám o tom pochybnosti. Alenikdy jsem neřekl, že Bůh nemůže použít lidí, kteří fungujínezávisle. Mnohokrát jsem řekl, že Bůh je svrchovaný amůže použít kohokoliv - i Baláma; ale to není důkaz, žečlověk je před Bohem dokonalý. Je možné, že Bůh můžepracovat skrze mne a přivést mnoho lidí k Sobě. Mohou býtvelké venkovní výsledky, ale ve mně může být něco, co se

42.

Bohunelíbí. Nemíchejte tyto dvě věci. Samozřejmě Bůhmůže použít a používá učitelů, zvěstovatelů aBožích mužů z každé země, aby vysvětlil Písma a získalduše, ale zdů-jem, že pokud chcete znát Boží plnost, kteroukoná skrze církev, pak musíte vejít do Božího plánu - neníjiné cesty . Nyní zde máme otázku: "Jsem nezávislýpřirozeně, nebo Božím příkazem?" Existují někteřílidé, kteří zůstávají nezávislými, neboť pro ně jeproblémem pracovat s druhými - jsou šťastnější, když jsousamotní, a jsou dobrými lidmi. Můžete však pravdivě říci,že vás Bůh povolal, abyste byli nezávislí? Mou vlastnízkušeností je, že poté, co jsem pracoval samostatně sedm letČiníc mé vlastní plány, nyní dávám přednost práci v týmu -obvykle 10 až 12 lidí. Předtím jsem nevěděl, jak seradovat modlitebnímu společenství celého shromáždění, ale odté doby je mým zdrojem síly pracovat ve spolupráci s druhými. Teďje to pro mě velmi cenné mít modlitební společenstvíshromáždění a vím, že byl jsem jejich modlitbami zachráněn odmnoha chyb. Modlíme se spolu jako shromáždění a Pán námdává úžasné časy požehnání, více než jsem předtímznal. Ale mne, prosím, nerozumejte špatně. Neříkám,že nikdo ne použitý bez nás. Všude se modlíme za Božílid, ale když přijde na budování shromáždění - musíto být podle Božího plánu.

Abychodpovídal druhou část vaší otázky cítím, že je to velmisilné prohlášení říci, že Pavel nejednal s místním sborem,nebo skupinou pak, když ukončil misijní cesty. Víte, Biblenedává všechny detaily. Na prvním místě to byl Pavel,který tak důrazně a věrně učil první shromáždění věřícíchBožské principy a nevykonával by je pak on sám? Nechtěl bybýt sám příkladem těchto věcí? Inu, byly okolnosti, vekterých nemohl konzultovat shromážděním av našem případě tomůže také být tak, že se nemáme s kým modlit. Ale nadruhé straně nejsme pod zákonem, ale pod milostí. Kdyžnemůžeme konzultovat s našimi spolupracovníky osobně, pak tourčitě můžeme udělat písemně. Když v Jeruzalémě začalodílo, zdálo se, že tam není žádný sborový řád av té doběnajdete Barnabáše a Saula pohybovat se samotných. Bylo to ažv Antiochii, že sborový řád se stal zřetelným, a od té doby seapoštolové vždy pohnuly dopředu pod přímým vlivem sboru. Všudev epištoly nacházíme, že Pavel apeluje na církev, aby se za nějmodlila: "Ale, vás prosím bratři, pro našeho PánaJežíše Krista a pro lásku Ducha, žeby jste spolu se mnouzápasili na modlitbách za mne u Boha, abych byl vytržen odneposlušných nevěřících v Judsku a aby moje služba, kterou mámpro Jeruzalém, byla příjemná svatým; abych přišel k vám vradosti skrze Boží vůli a odpočinul si spolu s vámi ", Rim.15,30-32 . "I za mě , aby mi bylo dánoSlovo, když otevřu ústa, abych prostě a směle oznámil tajemstvíevangelia ", Ef.6, 19 . "Azároveň se modlete i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře Slovamluvit tajemství Kristovo, pro které jsem i spoután, abych hozjevoval tak, jak mi třeba říkat ", Kol. 4,3-4 . "Konečně,bratři, jen se modlete za nás, aby běželo Slovo Hospodinovo abylo i jinde oslavováno, tak u vás a abychom byli vytrženi z mocipřemrštěných a zlých lidí. Neboť víra je ne věcí všech", 2Tes.3 ,1-2. Z těchto Písem jejasné, že Pavel stále počítal s modlitebním společenstvímsborů a žádal si ho. Když hledáme modlitebníspolečenství, neznamená to, že jsme vázáni názory druhých,prostě to znamená, že si ceníme modlitební společenství. Našebezpečnost je v tom, že jsme podporováni celým sborovýmspolečenstvím. Oni musí vědět, co děláme a musímekomunikovat s celým sborem, ne pouze s jedním člověkem. Toje to, co dělal Pavel!

Otázka 4.: " Jednámelékařskou službu a často se modlíme za pacienty. Pacientijsou Hinduisté a Muslimové, kteří jsou šťastní, že se za němodlíme, ale nemají živou víru v Pána Ježíše Krista. Jakdaleko můžeme očekávat, že Bůh odpoví na modlitbu za jejichuzdravení, aby mohla být Sláva menu Pána Ježíše Krista? Kdyžnemají víru, můžeme očekávat, že jejich Bůh uzdraví? "

Odpověď: Tozáleží na naší víře a ne jen na jejich víře. V mnohapřípadech se zdá,

43.

ženáš Pán léčil lidi, i když neměli víru. V našem případěcítím, že bychom se měli modlit za

jejichuzdravení, jakož i za jejich spasení. Vím, že onipřicházejí jen pro dobro svého těla, ale já se obecně modlímza nemoc tak těla, tak duše. To je naší výsadou, neboť nášPán je milující Stvořitel a ve Své milosti léčí jejich nemocia vysvobozuje je z potíží, ačkoli Ho nevzývajú.

Otázka5.: " V případě křesťanského jádrav malé vesnici, daleko od spojení s vnějším světem, co bystenavrhl, aby se tím řídili při stanovování starších? Kdostanoví starších? Pavel mohl určit různých lidí, aby šlisem a tam, aby ustanovil starších, ale když není žádného sestatutem Pavla, jak by to bylo možné ve vesnici? "

Odpověď: Kdyžse to tak vezme, osoby, skrze jejichž práce začíná, jsouzodpovědné za její růst. Pokud sami nemůžeme splnit tutoslužbu, musíme vyžádat modlitby jiných skupin věřících, aby"Pán vyvolal někoho, aby se o ně staral." Skrze jejichmodlitby Bůh poskytne plné zaopatření a pošle někoho, aby snimi zůstal dost dlouho, aby jim vypomohl. Je to Božskýprincip, že Bůh nikdy neopustí Své ovečky a čeká od svýchspolupracovníků, že Ho požádají, aby se dovolávali Jeho slibu,aby vedl Své ovečky - a On bude!

Otázka6.: " Písma nám přikazují,abychom kázali evangelium všemu stvoření. Do té mírymůžeme bezpečně říci, že potřeba ztraceného světapředstavuje výzvu k celému světu. Jak víte, po letechevangelizace celého světa byla důrazem WEC ((Kampaň procelosvětovou evangelizaci). Uznávám to jako základní věc, alechápu, že vaše zkušenost je více evangelizovat-vat tam, kde ječlověk jednoznačně jistý, že Bůh připravuje cestu. Mohlibyste se podílet se svými osobními názory v této linii? "

Odpověď: Jápředevším věřím, že příkaz kázat a učit je svrchovanýpříkaz. Jdou spolu a nesmí se nikdy dělit. Kdyžjsme rozpoznali tuto dvojitou odpovědnost, šli jsme kázat dovesnic. Bylo to v Sindh, kde jsem začal mou práci. Byljsem sám a byla to nejobtížnější a zaostalá část Indie. Bylovelmi málo takových, kteří se odvážili jít do ulic a vesnicSindhu - takové je to obtížné místo.Cítil jsem potřebu pomocia Společenství, a tak jsem se začal ptát Pána. Poslal minějakých spolupracovníků. Spolu jsme pracovali, spolu jsmese modlili a sdíleli společenství ve věcech Pána. Zvyklijsme se modlit dlouhé hodiny, zmiňovali jsme se o křesťanechpodle jejich jmen a modlili jsme se za probuzení mezi nominálnímikřesťany. Bůh má jistý čas pro každé místo a drželnás tam pět let. Do té doby jsme měli asi třicetpozváni na kampaně na různých místech na severu Indie.

Čekaljsem, že půjdeme na sever, dokud Bůh nepromluvil ke mně velmijasně v jedno ráno a řekl mi, abychom šli na jih. Já jsemneměl touhu jít na jih. Avšak v ten den přišel dopis zMadrasu, který nás zval, abychom přišli do Madrasu. Odepsaljsem a řekl jsem jim, že se budu víc modlit, dříve než dámkonečnou odpověď. Chtěl jsem si být dvojnásobně jistý,že mě On vede. Modlili jsme se a Pán potvrdil Své Slovo,abychom šli na jih. Bylo to v roce 1938, když jsme jeli na jihna tři týdny do jistého města. Začali jsme s modlitbami pocelou noc a pokračovali během 19 nocí od půlnoci do páté hodinyráno. Namáhali jsme se a Pán nám zjevil Jeho vzor tím, žerozdělil Indii do různých sekcí. V té době jsme cítili,že více břemene bylo pro jih jako pro sever. Avšak byl topro mě vždycky boj, abych zůstal na jihu - stále jsem toužil býtna severu, hlavně pro obtížnost jazyka. Nikdy jsmenepřemýšleli, ani jsme si nežádali, ale vždy se zdálo, že násPán tlačí, abychom šli na jih. Pána jsme museliposlechnout, protože jsme věděli, že Pán se neřídí našimimyšlenka a touhami. Nikdy jsme neiniciovali kampaň nažádném místě , ani nikomu nenapsali, požádala o setkání, anijsme se neřídili podle mapy. Dovolte mi, abych vám podaljednoduchou ilustraci, jak nám byly otevřeny další dveře. Dostalijsme dopis z Vellore od mladého děvčete, která chtěla býtpokřtěna. Tento dopis mě pronásledoval po tři měsíce zmísta na místo, tak jsem se především omluvil, že jsem nemohlpřijít dříve; ale šel jsem na místo, kde bydlela a mluvil jsem

44.

sní. Pak jsem mluvil s její matkou: "Jste si jistá, ževaše dcera dělá správný krok?" Ujistila mě, že dívka jeznovuzrozené a dodala: "Jsem velmi šťastná, že to jdedosvědčit ve křtu". Pak se jsem ptal dále: "Totovšechno je velmi dobré, ale co vy? Pokud si myslíte, že vašedcera dělá dobrou věc, pak tu cestu musíte sama následovat. -Bůh nedělá žádné výjimky. "V našem rozhovoru mi řekla,že ve vesnici bude setkání a srdečně mě pozvala, abychpřišel. Na to setkání přišli mnozí z lékařské fakultyz Vellorskej nemocnice, az tohoto jsem mohl vidět, jak Boží časpřišel pro Vellore. Pánovo Slovo přišlo ke mně jasně:"Nečekej, najímejte si dům a jednej kampaň!"

Podobněnám přišli podobné pozvání, abychom vstoupili do Poon; pozváníz Assam, abychom vešli do velkých otevřených dveří meziLu-šanu, Naga ai další skupiny lidí.

Dveředo Poon se nám otevřely bez toho, že bychom udělali jakékolivplány. - Byli jsme prostě nasnadě. Byly tam čtyři znás. V sobotu mě přišel navštívit nějaký člověk ařekl: "Na zítra nemáme žádného řečníka v našícírkevní budově, řeknete nám zítra vy Boží poselství?"Modlili jsme se o to a přijali pozvání. Přišel velmi velkýzástup a to i přesto, že předtím nebylo žádné oznámení - aběhem tří dnů jsme rozdali přes tisíc lístků prorozhodnutí. Lidí, kteří podepsali lístky pro rozhodnutí,kteří přijali Pána jako Svého Spasitele bylo šest set sedm. Panv téže době také naznačil, že přišel Jeho čas, aby jednal vPoon a tak jsme si najali dům a začali je učit Bibli.

Hodnějsme se modlili za sever a nyní náš pocit je, že Bůh pokračujea že se blíží Jeho čas, aby jednal na severu. Nemůžemeříct kde - možná, že je to Lucknow, nebo na nějakém jinémmístě.

VGuntur se to stalo takto: Byl jsem v Bellu a Bůh mi řekl, že mámjít do Guntur. Šel jsem tam, ale jen na několik hodin. Modliljsem se na stanici, když zpoza mě vyšli dva muži a řekli:"Poslali nás k vám někteří Hinduisté z vesnice vzdálenéasi 40 mil. Je tam asi 30 lidí bez křtu. Mohli bystepřijít jejich pokřtít? "Řekl jsem, že se za to budu modlita pošlu nejprve přítele, aby se utvrdil ve faktech. Po dvouměsících jsme tam jeli jako družina. Inu, byla tam maláskupina věřících. Měli vlastní místo pro bohoslužby. Takév sousedním městě bylo 30 až 40 věřících, kteří seshromažďovali na uctívání každý týden. Pan nyní používájednotlivých věřících, aby pro nás otevřeli cestu. Totojsou příklady, jak se snažíme naplnit příkaz evangelizovat aučit pod vedením Svatého Ducha.

Otázka7.: (a) "Moje otázka se týká Indickýchspolupracovníků. Jako mise důvěřujeme Pánu, že nám pošleIndických spolupracovníků, kteří jsou ochotni přijít pracovats námi na bázi "víry", stejně jako my. Ostatnímise mají Indických pomocníků, avšak je platí.

(B)A co ti, kteří pracují, kde není žádný sbor? "

Odpověď: (a)To je chyba, pokud pracujete jako mise. Lidé, kteřípřicházejí pracovat do mise přirozeně očekávají, že je budouplatit.Tak to obecně rozumí všichni Indové. Ale pokudpracujete na bázi shromáždění, je pravděpodobnější, žespolupracovníci přijdou na bázi víry. Z toho důvoduNeschvalujeme mise, ani vůbec neprosíme o pracovníky. (B) Víte,tím, že pracujete na bázi shromáždění, můžete očekávat, žeBůh dá shromáždění dary (ne misím) tak, jak to dělal vprvních křesťanských sborech. Musíte Ho požádat opracovníky, ať už jsou ze severu, jihu nebo z kudykoliv. Jeto ve shodě s Jeho řádem, jak se nachází v Ef. 4.11-12. Totojsou dary, které Bůh chce dát církvi. Jakákoliv jiná cestaje na bázi zaměstnavatel / zaměstnanec, což není Boží cesta.

Otázka8.: " Jelikož každé shromážděníje buď nezávislé, nebo patří nějaké denominaci - a takénejnezávisleji skupiny jsou spolu spojeny určitým druhem federace- jaké jsou znaky, které má člověk hledat, aby se rozhodl, zdashromáždění je věrné nebo ne? "

Odpověď: Znaky? Toje těžké odpovědět. Nemůžeme se řídit věcmi, které sejeví jako pravdivé. Skutečně jediná cesta, kterouosoba může určit pravý motiv skupiny, je žít

45.

snimi . Na druhé straně nacházíme skupiny, kteréjsou upřímné, ale postrádají učení. Jen tak zjistíme,zda jsou věrní nebo ne, když žijeme s nimi a hledáme vzájemnéspolečenství, že si můžeme být jisti, že chtějí být řízeniSvatým Duchem - to je jasný pracovní motiv. Uctívají Pánatím, že se zhromžďujú na Lámání Chleba u stolu Páně? Žádajísi, aby byl ve skupině naplněn Božský plán? Chtějí býtřízeni vlastními doktrinálních představami? Pokud jsouupřímní při hledání Hospodinova nařízení ustavičně, pak jepřijměte jako místní sbor. To je přinejmenším zkouška,kterou se řídíme.

Otázka9.: " Jelikož cítíte, že všichnimisionáři mají být spojení se shromážděním, jaké praktickékroky navrhujete, aby se to dosáhlo?

Odpověď: Aleto jsem já nikdy neřekl. Já jsem se jen vyjádřil, že ti,kteří jsou žádostivi následovat Boží plán, by tak měliučinit. Toto by nezahrnulo všech misionářů. Určitěje to podle toho, co k nám říká Bůh jako k jednotlivcům,abychom poznali, že musíme vstoupit do Božího plánu. Nemůžeteto nikomu vnutit, ani to není něco, do čeho vejdete lidskoumoudrostí a uvažováním. Pokud začnete spolupracovat,přesvědčíte se, že Boží řád je shromáždění. Takovýkrok se nikdy nesmí podniknout doporučením. Musí přijít odPána k jednotlivci samotnému.

Otázka 10: " Dourčité míry misionáři mají Biblické přípravu a zkušenostiPáně práce. Měli by být vedeni bratrem nebo starším,který má méně zkušenosti; toto jako řešíte v menšíchshromážděních? "

Odpověď: Tadynejde o záležitost vedení - je to snad nevhodně použitoslovo. Duchovně se snažíme spolupracovat jeden s druhýmna bázi Společenství - hledajíc společenství každéhojednotlivého věřícího. Jako Boží služebníci rozeznávámejen jedno vedení a to je Boží vedení. Nejsme pod kontroloulidí. Pokud jsou tam starší sboru, jak starších jejichuznáváme, ať už jsou gramotní nebo ne, zralí nebo ménězralí. Přijímáme je jako Božích služebníků a na tomprincipu se ucházíte o jejich společenství. Pro nás to mávelkou hodnotu - vzájemná závislost a úcta, ale ne vedení. Nuže,pokud si myslíte, že vám Bůh nedal toto pokyny, jen čekejte,není třeba být netrpělivým. Naší zkušeností je, žestarší nám nevnucují své způsoby a myšlenky. Když jednourozpoznáme, že jsou starší od Boha povolanými, je radost avýsada mít s nimi společenství as nimi spolupracovat.

Otázka11: " Ve WEC (Kampaň pro celosvětovouevangelizaci) máme systém, kterým jsou kandidáti testování apřijímání jako vhodní pro misionářskou práci. Je tu idalší dvouletá zkušební doba v terénu. Pak dostanou plnousvobodu, aby se rozhodli a aby přijali službu, jak je Duch svatývede ve společenství s ostatními členy v terénu. Jaký máteplán pro pracovníky na plný úvazek pro jejich přijetí a uznání?"

Odpověď: Samozřejmě,že nemáme žádný plán. Ti, kteří k nám přijdou jakospolupra-covníci, zůstanou s námi na jeden rok, někteří nadeset let a někteří méně. Nemáme pevně stanovenoudobu. Nepřestáváme jejich zvát a kdykoliv zjistíme, žejsou zralí a připraveni a dá se jim věřit, že splní službu,rozeznáme na nich Boží povolání. Někteří odejdou prorůzné příčiny. My je nenutíme, raději necháme iniciativuna jednotlivce. Ti, kteří se rozhodnou pracovat s námidobrovolně as touhou, aby přezkoušení, zůstanou dál snámi. Zapojí se do práce pod širým nebem, setkáních vdomech a práci s evangeliem a takto zjistíme jejich schopnosti ajednotlivé dary. Máme velmi široký výběr lidí, kteří knám přicházejí! Někteří jsou prostí vesničtí lidé,někteří jsou vzdělaní a nadaní lidé. Každý musí býttestován rozdílné, aby se určily jeho dary a povolání. Alepokud jde o vás jako skupinu souhlasím, že máte potřebu držetse nějakého plánu.

46.

Otázka12: " Co pokládáte za Nebeskýplán pro církev při uznání pěti služeb (apoštolové, proroci,evangelisté, pastýři a učitelé), které jsou jí dány spolu sčinností devíti nadpřirozených duchovních darů. Hájímednes tyto služby ve sborech? "

Odpověď: Nemyslím,že to třeba vnucovat. Duchu Svatému se musí dát plnýdohled. Když On pracuje, zjistíte, že různé nadpřirozenédary, i talenty fungují v

shoděa jednotě. My zaručujeme, že když je sporná otázkajakéhokoliv druhu, Duch svatý má dohled. Na druhém místěnejsme vázáni žádnou metodou. Ve skutečnosti často mámenový plán pro každé shromáždění. Když Duch svatý koná,proč Ho pak nenechat, aby jednal? Pokud zjistíme, že se něcoděje neuspořádaně, hned to zastavíme. Věříme, že kdyžDuch Svatý má dohled, zjevuje se mnoha způsoby - jak se rozhodne -někdy skrze všechny dary, někdy jen skrze několik. Alenetrváme, že On musí dělat věci jistým způsobem, nebo toutéžcestou. Obecně jsme opatrní na nějaké zvláštníprojevování nadpřirozeného daru.Musíme rozpoznat, zda je odBoha, nebo od ďábla, jinak bychom byli náchylní se rozhodovatpodle lidského svědectví. Tak uplatňujeme každý test,každé hodnocení, a když zjistíme, že je tam vnitřní klid,pořádek, soulad a jednota, pak to přijímáme jako důkaz od Boha.

VBratislavě, advent 2011, upravil vstk