Ageus.
Tři proroci se vrátili ze zajetí se zbytkem národa. Byli to Ageus, Zacharijáš a Malachiáš. O autoru této knihy se zmiňuje Ezdráš v 5:1-2 a 6:14, jako o jednom ze dvou, kteří povzbuzovali ten zbytek k obnově Chrámu - navzdory všem těm potížím.. Ageus... Jak se nám jeví z toho, co napsal? Nikdy se netlačí dopředu - vždy vyzdvihuje Boha. Něco jako Jan Křtitel:"Jeho sláva musí růst, moje zanikat." (Jan 3:30, volný překlad). Dává jasně najevo, že to co mluví, není z jeho hlavy - hned v prvním verši: "Tak praví Bůh..." Ageus, na rozdíl od jiných proroků, sice lidem ve jménu Boha vyčinil - ale také je povzbuzoval krásným způsobem. A jako poslední: Nejenom kázal - ale také šel příkladem.. Ageus opět jako jiní před ním, datuje svou činnost podle pohanských králů - jelikož v té době Israel vladaře neměl. Téma jeho knihy je Chrám. To byla jeho životní vášeň! Ageus se stále a stále odvolává na Boží Slovo, jako na svrchovanou autoritu. Ageus a Jakub Nového Zákona, mají mnoho společného! Oba zdůrazňují každodenní dřinu. Pro oba dva, je práce pro Boha, měřítkem života. Pozor, měřítkem života - ne spásy! Ta je zadarmo! Jeho současník, Zachariáš byl úplný opak. Ageus nohy na zemi, Zachariáš hlavu v oblacích! V této knize jsou dva "klíčové verše: "Jdi do hor, přines dřevo a postav Chrám! (1:8). Druhý je: „A Bůh pohnul duchem Zerubábela."(1:14). To jméno Zerubábel znamená "zaset v Babylónu". To znamená že se narodil v zajetí, v Babylónu. Byl v linii Davidově, pravnuk krále Jojákima a byl ustaven Kýrem, aby aby se stal guvernérem v Judeji. Jósadak, otec Jošua byl veleknězem v době Babylónské invaze, (1 Letopisy 5:12). Když se Israelité vrátil z Babylónského zajetí do své země, přišli s velkým nadšením. Ale za krátký čas se dostali do velikých nesnází a počali racionalizovat že "si asi Bůh nepřeje", aby v té době ten Chrám obnovili. Tohle je "nemoc" mnoha z nás! Když se nám do něčeho nechce - ať už z pouhé lenosti, či skrze vidinu nepříjemných překážek, dojdeme k závěru, že "to asi není v Boží vůli," a že bude lépe to odložit na neurčito. Tak to udělali Israelité - a skončili se stavbou. Ovšem na stavbu svých vlastních domů čas a síly měli, jak jim to říká Ageus ve verši 1:3-4. A tak se vlastně nic za tu dobu nezměnilo! Kdybych se dnes možná, zeptal tu a tam Křesťana, (skeptici, či atheisté, mne nezajímají), kolik času "utratí" pro sebe - a kolik pro Boha, jistě bych nedostal příliš vlídnou odpověď! Příteli, bráško v Kristu: Pakliže nejsi ochoten věnovat nějaký čas Bohu - ta studie Bible Ti moc nepomůže, aby se z Tebe stal opravdový" důstojník v Kristově armádě! Ne pouze v tom, že budeš sedět někde v koutku a povídat si s Ním, ale že se, jakmile to bude možné, ozveš a vysvětlíš lidem "o co vlastně jde," co je zapotřebí k tomu, aby je Bůh mohl "adoptovat." On nechce abys stavěl Chrám - on od Tebe očekává, že otevřeš ústa a povíš dalším to, co Ty už víš! To je ta, tak zvaná "Great Commision," to hlavní "Poslání" od Krista, pro každého Křesťana! A Boží Duch byl velmi důrazný - inspiroval všechny čtyři evangelisty: Matouš 28:19, Marek 16:15, Lukáš 24:47, Jan ("krm mé ovce") Jan 21:15-17. A aby to ještě více zdůraznil, cituje Boha-Syna i v knize Skutků 1:8. Toto není návrh - to je příkaz! Každý podle svých schopností a možností. On tam za Tebe visel na tom kříži protože Tě miloval! Co si myslíš? Nenašel by se ve Tvém životě čas pro cokoliv, co by ukázalo, že Ty jsi tu Jeho oběť pochopil a že Ty miluješ Jeho, také? Ageus, by se dal právem nazvat "prorokem práce." "Jdi do lesa, přines dřevo, postav Chrám!“ Dnes tam dosadíš jenom jiné veličiny! V kapitole druhé, bych chtěl nejprve upozornit na to datování: "sedmý měsíc dvacátý první den." Když to porovnáš s knihou Levitikus, kap. 23, byl to sedmý den Slavnosti Žní. Ezdráš 3:8-13 to popisuje...
2:4: V originále není "buď rozhodný", ale "buď silný v Bohu!" a to je veliký rozdíl! Tato věta jde Biblí tolikrát! Pavel ve svém posledním dopise píše Timoteovi, kterého měl tak rád: "A ty můj synu, buď silný v milosti, která je v Ježíši Kristu!" 2Timoteus 2:1.. A já bych to napsal slovy Křesťana konce dvacátého století, asi takto: "Nezapomeň, že jsi Boží syn, nebo dcera! Nemůže se stát nic, na co by jsi - s Jeho pomocí nestačil! To je zcela vyloučené!
Život Křesťana, Božího dítěte, není "jen náhoda" - jak to kdysi zpíval Voskovec a Werich. Ano, můžeš být "jednou nahoře, po druhé dole", ale Bůh slíbil, že skončíš "nahoře!" A já vím, že jeho slovo je pravda! Svět Tě - nanejvýš - může zabít fyzicky, ale nikdy Tě nebude schopen vyrvat z ruky Krista! Jdi beze strachu a buď Jeho vyslancem. "A já jsem s vámi stále - až do konce světa".. To slovo "svět" je v řečtině "aiôn" , "věk". Ježíš slibuje, že bude s námi a) do konce věku (systémů) tohoto světa a za b) navěky. Obojí aplikace je správná. Pakliže víš, že jsi Boží dítě, (a vědět se to dá - Jan 3:16, Jan 20:31, 1 Jan 3:2 !) proč mít starosti, obavy? Pakliže nevěříš že jsi v Jeho rodině, potom v Jeho rodině nejsi, a potřebuješ nejprve Krista přijmout! Lidičky, vždyť je to tak jednoduché! Dnešní Křesťan může tak snadno ztratit správnou perspektivu vlastního křesťanského života! Je zcela možné "přitisknout nos" na sklo okna přítomnosti - a nevidět nic jiného! Znáš to: dáš li desetník blízko k oku, zakryješ jím i slunce! A ta mince je jako dnešek, který Ti zakryje Boží plán a účel pro Tvůj život! Nenech se odstrašit, když "to právě nevychází." Vzpomeň si na Pavlův dopis Římanům 8:28 "A já vím, že všechno nakonec směřuje k dobru pro ty kteří milují Boha, kteří byli povoláni aby plnili Jeho vůli." (volný překlad) Je vyloučeno, abys s Bohem prohrál! 2:7. "Naplním tento dům slávou.." Bylo několik Chrámů - Šalamounův, Zerubábelův, který byl zbořen Herodem a Herodův. Do tohoto vešel jednoho dne Bůh, zahalený do lidského těla. Herodův Chrám byl totálně zničen (ještě před dokončením) římskou legií pod vedením Tita. Žádný jiný Chrám na tom místě nebyl postaven..... Dnes tam stojí Omarova mešita - druhé či třetí nejsvětější místo Islámu. Jednou ale - zde Chrám vybudován bude - v Době Strastí. A ta Boží sláva se zřejmě projeví, až se vrátí Kristus a po Armageddonu vejde do Chrámu - jako finální Vítěz.
2:11-13.. Zde je něco zajímavého i pro nás dnes. Otázky, v našem podání by zněly asi takto: 1). Pakliže se něco svatého-čistého dotkne něčeho, co je nečisté, stane se to nečisté čistým, svatým? Odpověď: Ne! 2). Pakliže se nečisté dotkne čistého, znečistí nečisté to čisté? Odpověď zní ano! Jinak: Je možné předat čistotu kontaktem? Ne! Čistota je nepřenosná! Na druhé straně, nečistota přenosná je! Ve fyzickém prostředí, špinavá voda zakalí vodu čistou. Naopak, do špinavé vody můžete lít čistou vodu celý den - a bude stále špinavá! Teď to budu aplikovat na oblast morální. Je zhola nemožné, aby zlé srdce vykonalo dobrý čin! Postavím-li to do aspektu náboženského - žádná ceremonie hříšníka neočistit! Lidé se domnívají, že náboženství je něco jako zázračná mastička. Namažeš si ruce a hle - jsou čisté! Příteli - můžeš si naplnit vanu svěcenou vodou a šplouchat se v ní po hodiny - nikdy Tě svatým neudělá! Můžeš jít skrze rituál křtu - mohou Tě pod tou vodou držet - až budeš modrý v obličeji - neudělá Tě to Božím dítětem! A to je problém náboženství! Tento princip opakuji už po kolikáté! Téměř všechna náboženství světa učí, že pakliže projdeš předepsaným rituálem a ceremoniemi, udělá Tě to přijatelným Bohu! To je asi jako nalít litr té nejlepší voňavky na hromadu hnoje na dvoře! To přece není ta podmínka, kterou Bůh ustanovil od počátku! Ale to už snad teď znáš, ne?
Ageus - konec.