Galatským. Úvod. Zákon a Evangelium Ježíše Krista, spolu nekamarádějí. Proč? Protože jsou od sebe tak daleko, jako Východ od Západu - a já pochybuji, že jsi někdy slyšel(a) o Východním, nebo Západním pólu! Zákon a Zpráva Ježíše Krista se od sebe tak liší, jako Smrt a Život. Zákon Ti nařizuje co máš vykonat, abys nezemřel(a), evangelium Ti sděluje, co Ježíš udělal za Tebe, aby jsi mohl(a) žít! Zákon je odrazem - pro nás nedosažitelné Boží čistoty a svatosti - a zároveň Jeho strašlivé spravedlnosti. Na druhé straně evangelium je obrazem Jeho nekonečné lásky. Zákon odhaluje, co člověk ve skutečnosti je: Hříšný, surový, pyšný, bezbožný, a bez Boha beznadějně ztracený! Evangelium přináší Dobrou Zprávu o tom, že nyní je možné dosáhnout usmíření s Bohem-Otcem, protože Bůh-Syn Zákon uspokojil..... Evangelium ti dává do srdce nový život tím, že tě svazuje se srdcem Boha vesmíru - skrze Boha-Syna. Ta nejlepší cesta, jak přivést k Bohu ty lidi, kteří věří, že je možné splnit Jeho vůli dobrým životem, dobrými skutky je: Řekni jim Dobrou Novinu, o Boží Lásce v Ježíši Kristovi. "Skrze skutky Zákona, nebude nikdo ospravedlněn." (Římanům 3:20) "A proto docházíme k závěru, že člověk je ospravedlněn vírou - bez skutků Zákona." (Římanům 3:28) Než si dovolím přijít se svým vlastním, uvedu zde několik pohledů na tento, poměrně krátký dopis (6 kapitol), jak je podali v minulosti lidé, mnohem moudřejší a vzdělanější než jsem já: "Pavlova výbušná epištola." "Každá věta je bleskem!" "Každé slovo v Galatským je šulka dynamitu!" Martin Luther prohlásil:"Toto je moje epištola - oženil jsem se s Galatskými!" Ano, dopis Galatským byl tím oblázkem z potoka, se kterým Martin Luther - právě tak, jako kdysi David - šel proti obru. Ne proti obru, jako byl Goliáš, ale obru mnohem nebezpečnějšímu: Papežskému Římu! A jako David, i Martin Luther zvítězil. Zasáhnul obra přímo mezi oči! Bez jakýchkoliv pochyb - tato epištola byla použita Bohem mnohem častěji, než kterákoliv jiná část Bible. Začala Lutheránskou Reformaci a dala do pohybu miliony lidí! A moje pochopení Galatských? Jestliže ve styku s "vnějším světem", je tou nejsilnější zbraní Kristovy Armády dopis Římanům. a třebas evangelium Jana, (moje volba), tak potom pro "vnitřní oblast" Kristova Těla, jako ostré koště na vymetení všech "náboženských" tendencí, je Pavlův dopis Galatským! A jak já to vidím, v zemích Českých, by měl být povinnou četbou už od mateřské školky, případně ještě dříve! Galacie byla římskou provincií. Tato zahrnovala Antioch, Iconium, Lystru a Derbe. Všechna tato města byla navštívena Pavlem, při jeho první misionářské cestě (Skutky 13 A 14). Město Galacia bylo domovem legendy o Baucisovi a Philemonu. Podle mýtu, bohové Jupiter a Merkur (když cestovali incognito), navštívili Baucis a Philemon, a splnili jim přání jejich srdcí. Pavel a Barnabáš přišli do Lystry, a Bůh je použil k uzdravení mrzáka. Lidé se domnívali, že se Jupiter a Merkur vrátili a "spustili veliký hluk!" (Skutky 14:8-18) Ale netrvalo dlouho, a namísto úcty, vyvolali nepřátelství, které končilo Pavlovou ("dočasnou") smrtí. To je to, o čem Pavel zřejmě píše v 2 Korint. 12:1-10. Kdekoliv Pavel učil, měl pouze jednu zprávu: Ježíš Kristus - ukřižovaný, pohřbený a vstávající z hrobu. Učil tuto zprávu také v Galacii. A vždy to bylo stejné: Spása milostí Boží, skrze víru, PLUS NIC!! Falešní učitelé (a takoví jsou i dnes, po celém světě), učili, že spása je částečně vírou a částečně skrze plnění Mojžíšova Zákona. Jako druhé učili, že spasená osoba se udrží ve stavu spásy dobrými skutky, dobrým životem a poslušností k Zákonu. Tím učili, že člověk je spasený milostí - ale udrží si tuto spásu pouze tím, že bude dodržovat Zákon. To není pravda! Pavel odvětil těmto falešným učitelům že SPÁSA LIDSKÉ DUŠE PROBÍHALA STOVKY A STOVKY LET PŘED TÍM, NEŽ SE MOJŽÍŠ NARODIL, NEŽ PŘIŠEL ZÁKON DO EXISTENCE! A spasený člověk je "držený" silou moci Boha, který v něm obývá, a ne tím, co dělá, nebo nedělá! Přátelé - uvědomte si, že toto učení přetrvalo dodnes. Katolíci a Pravoslavní, jako dva z hlavních - potom všechny kulty, to BEZ VYJÍMKY učí! Nevěříš-li mi, zkus se zeptat Katolíka: „Co je třeba udělat, aby sis byl stoprocentně jistý, že až jednou zavřeš oči, že je otevřeš v nebi!“ Dostaneš stejnou odpověď, jako dostávali Galatští, před téměř dvěma tisíci lety! 1:1-23... Hned na počátku je nápadný rozdíl mezi oslovením v tomto dopise a všemi ostatními Pavlovými dopisy! Porovnej sám(a). Já ho chápu: Jak může vzdávat dík Bohu za Galatské, kteří se odklonili od ducha evangelia mnohem více, než třebas Korintští, i s jejich pitkami! Totiž, víra v to, že jsi schopen dodržet Zákon, je mnohem nebezpečnější odchylka od ducha Písma, než tolerování smilstva! A tato hereze se dochovala až podnes, jak už jsem ukázal. Dovedu si představit, jak se Pavel cítil, když se mu jedna kongregace vzdalovala od principu: "Spravedlivý bude žít vírou," a přebírala legalistické prvky Judaismu! Nezapomeň, že Pavel byl zuřivým zastáncem tohoto systému do doby, než ho Kristus poučil někde v Arabii (1:17). Proto také hned na počátku zdůrazňuje, že je pověřený Bohem a ne lidmi. Skrze ten ohromný zážitek, tam na té cestě před Damaškem, Pavel ztratil náboženství, a stal se Křesťanem. A za tento základní křesťanský princip bojoval až do své smrti... Dávej pozor: Ostatní apoštolové, včetně těch sedmdesáti, (Lukáš 10:1, a 10:17) měli nařízeno, aby šli pouze k židovskému národu. Jenom jednou, jeden z nich kázal Pohanům. Byl to Petr, v domě setníka Kornelia. Apoštolové nezaložili žádné kongregace za hranicemi Judeje, nikdy vlastně nevytáhli paty z Jerusaléma, až teprve smrt Štefana je rozehnala po městech Israele. (Skutky 11:19). Jména jako Antioch, Korint, Galacie, Thesalonika, Efezus, Filipi, Kolos a mnoho dalších - to je Pavel! Pozor: Jestliže si neuvědomíš, že Pavlova zpráva byla pro všechny - bez ohledu na rasu či barvu pleti - potom nebudeš schopen pochopit rozdíl mezi učením Pavla, a ostatních apoštolů! V těch dobách byli Pohané považováni za "nečisté psy," a žili - v očích Židů - mimo spásu Boží. Když Pavel počal učit Pohany evangelium spásy skrze víru - a pouze víru - okamžitě vznikla zuřivá opozice! Apoštolové jej odmítli přijmout jako rovného, protože neobdržel "instrukce" od nich v Jerusalémě, a neučil to stejné, jako oni! A zase dávej pozor: Ta zpráva apoštolů byla: "Království Boží je na dosah ruky!" (Marek 1:14-15, Lukáš 10:9), a desítky dalších... Na druhé straně Pavel učil:"UVĚŘ V JEŽÍŠE KRISTA, A BUDEŠ SPASENÝ! Zpráva apoštolů nebyla pro Církev, ale pouze pro Israel!! Tato zpráva slibovala ustavení Mesiášského Království pod podmínkou, že se národ Israel obrátí. Znamení a zázraky provázely apoštoly: "Uzdravujte nemocné, očišťujte malomocné, oživujte mrtvé, vyhánějte ďábla - zdarma jste obdrželi, zdarma dávejte". Těm, kteří dnes, se snaží používat tyto verše, jako pověření pro uzdravování nemocných, a při tom ignorují zbytek verše (křísit mrtvé a očisťovat malomocné), bych řekl, že nesprávně rozdělují Písmo! Ale to už bychom se dostali někam jinam..... Dnešní pověření je: "Jděte do celého světa, a učte evangelium každého člověka!" Tehdejší bylo: "Nechoďte k Pohanům, ale pouze ku ztraceným ovcím Israele!" To je rozdíl, že? Musíme správně rozdělovat Písmo, jinak mu neporozumíme! Příklad: Neposlušné, vzdorné dítě musíš ukamenovat (Deuteron.21:18-21) a zde máš případ, kde otec plný lásky běží po cestě, aby přivítal a políbil marnotratného syna! ..... "Oko za oko, zub za zub! (Exodus 21:24) A: "Pakliže tvůj nepřítel hladoví, dej mu najíst!" (Řím 12:20). A tak bych mohl pokračovat. Je zcela nemožné se pokoušet takové verše přirovnávat! Prostě: V dispenzaci (v období, v systému) Zákona, jednal Bůh s Israelem zcela jinak než dnes, kdy "není ani Žid, ani Pohan, ani svobodný, ani otrok, ani muž, ani žena" (Galackým 3:28). Konec úvodu.... Galatským. 1:1-24. Hned v prvním verši se znovu opakuje: “Neposlali mne lidé, ale Bůh.“ Později tomu přidává: "Neučil jsem se evangerlium lidí - ale přímo od Krista!" (verš 12) Říká to zřejmě, aby se odlišil od té opozice, která přišla z Jerusaléma. Víš, je tak nebezpečné si vytvářet vlastní doktríny jenom proto "že to tak vidím," a možná i mé srdce s tím bude souhlasit! Nikdy se nespoléhej na vlastní rozum, pocity, svědomí - a já nevím, co ještě! Uč sebe, a uč jiné podle Písma, a porovnávej Písmo s Písmem! Jak už dříve, tak i v tomto úvodu jsem Ti dal příklady, že není možné míchat verše z jedné dispenzace s dispenzací druhou! Bůh jednal jinak s národem Israel, jinak jedná s Církví! Jistě, stále je to spása skrze víru - jednou v Mesiáše-Spasitele, který přijde - podruhé vírou v Mesiáše-Spasitele, který už přišel. To je stejné - ale mně Bůh nehrozí trestem smrti za to, že jdu v sobotu, nebo v neděli do práce, nebo sbírám houby! Já mám svobodu danou Kristem! Podívej se do Galatským 4:10, Koloským 2:16-17! Svobodu máš, jen nezapomeň, že za tebe Bůh-Syn visel na kříži a prolil svou krev - nedělej mu ostudu! Tak asi bych viděl "mantinely" své svobody... Je lidsky nemožné, definovat Boží milost. Je lidsky nemožné Boží milost pochopit, ale - díky Bohu za to - že není lidsky nemožné tuto milost přijmout! Milost je Boží dar - a i malé dítě ví, jak obdržet dar: jednoduše jej s díky od dárce přijmeš! Co je na tom složitého? A proto zpráva o milosti zní: "A všichni, kteří Ho přijali, dostali moc, státi se Božími dětmi - ti, kteří věří na Jeho jméno, kteří se narodili v Bohu" (Jan 1:12-13). Pavel byl ohromený, jak někdo může opustit tu nádhernou ideu spásy jako dar, a vrátit se do otroctví Zákona. Já také nechápu lidi, kteří byli obeznámeni s evangeliem spásy z milosti, a začnou to míchat s křestem, s přijímáním, s uctíváním "svatých," a třebas s poutí do Lurd, nebo na Svatou horu! Pavel nebyl nevzdělaný ignorámus! Ještě jako Judaista, prostudoval Starý Zákon od A do Z, a nazpátek! Pro Pavla objevení spásy jako dar, z milosti, bylo něco tak ohromného, že mu bylo nepochopitelné (jako mně dnes), že by to někdo odmítnul a nasadil si - dobrovolně - chomout Zákona! Zmiňuje o "jiném" evangeliu, které - vlastně - evangeliem není, protože: Jakmile odstraníš spásu jako dar, jsi v náboženství, a tam si můžeš vybrat. Těch běhá po světě moc! Někteří odborníci píší, že v Pavlově době už "bylo na světě sedmdesát evangelií - každé jiné - jak na trhu - jen si vybrat! My víme, že náš starý známý Satan, pracuje přesčas, aby mohl otrávit Božím dětem život, a překazit jim šíření pravého evangelia! Když se ptali, kdo nasel plevel mezi pšenici, Ježíš pravil: "Nepřítel to udělal!" (Matouš 13:25-28) To je stejné až podnes.. Satan nenávidí Kristovo evangelium spásy z milosti. Nezapomeň, že i on má své kazatele, učitele, kněze, kostely, shromáždění! V Galacii jeho "apoštolové," učili evangelium zcela jiné. "Buď proklet ten, kdo učí jinou zprávu, než..." To nezní zrovna ekumenismem, že? Nezdá se mi, že by Pavel učil že: "Všichni lidé jsou si bratry." "Bůh je Otcem všech lidí..." "Když se budeš upřímně snažit, a budeš hodný!" Když budeš chodit do kostela a budeš se modlit..." A tak Pavel zahřmí: "Ať je to kdokoliv - když vás bude učit jiné evangelium, než které jste slyšeli ode mne - nechť je ten člověk prokletý!" To je silné, co? Zapamatuj si provždy: Ať je to kdokoliv - učí li něco jiného, než spásu jako dar - zcela zdarma - otoč se a jdi pryč! Kdysi, někdy tak před sedmnácti lety, když mi toto "došlo," napsal jsem si do své staré Bible mé krédo: "The test of the Gospel is Grace!" Přeložil bych to asi: Zkušebním kamenem každého evangelia, (které Ti někdo bude strkat pod nos) je milost nebo-li spása jako dar! Pakliže to, co je Ti nabízeno, touto zkouškou neprojde - jdi od toho! Pavel je radikálnější než já, on hřmí: "Ať je prokletý!" Falešní učitelé v Galacii učili, že člověk nemůže být spasený jenom vírou - musí k tomu přidat dobré skutky a poslušnost Zákona. A právě tak lživé, bylo jejich učení o zachování této spásy! Podle nich se mohl člověk "udržet ve spáse,“ pouze dobrým životem a poslušností Zákona. To dodnes učí Řím (kromě jiných!) Přál bych si, aby každý, kdo čte tyto řádky, dostal od Boha schopnost pochopit rozdíl mezi vykoupením a odměnou, mezi spásou a službou Bohu! Spása je dar od Boha člověku, který si zaslouží peklo - Boží děti dostávají odměny za věrné služby! Vrať se znovu do 1Korint. 3:11-15. Pavel poukazuje na fakt, že někteří Křesťané ztratí odměny. Spása je dar - totálně od Boha - a nemá žádné spojení s „dobrými“ skutky ale když je hříšník zadarmo spasený, očekává se nějaký projev jeho víry, jeho vděčnosti - a to jsou skutky! Ještě jednou: Pavlova zpráva přišla jako odhalení od Boha Pavlovi - ne nějaké učení, které by býval dostal od ostatních apoštolů! Podívej se na verš 10. A opět jsme u té falešné popularity, před kterou varuje už Kristus (Lukáš 6:26). Když budeš učit, neuč to, co by lidé chtěli slyšet (2 Timoteovi 4:3) uč to, co říká Bůh! Musíš si vybrat: Buď budeš populární u lidí, nebo u Boha! Ve verších 1:11-12 Pavel opět mluví o původu jeho učení. Pavel nešel do Jerusaléma, aby se zeptal apoštolů, co by jako měl učit, podle kterých tradic by měl vést lidi. Ne! Ani se jich nezeptal, zda mu učit dovolejí! Také nenavštěvoval nějaký denominální seminář, kde by dostal "instrukce" o tom, co asi Bůh myslel, když řekl to, či ono. Pavel nebyl ani "vysvěcen" člověkem, ale Bohem! Uplynuly tři roky od jeho setkání na cestě do Damašku, než ho Kristus "vyškolil" v Arábii a poslal učit. Nový Zákon má 27 knih, třináct z nich (u Židům si nejsem jistý) začíná jménem Pavel. Matouš napsal jednu, Marek jednu, Lukáš dvě, Jan pět, a Petr dvě. Juda a Jakub napsali po jedné. Ostatní apoštolové nenapsali nic. Pakliže napsali, Bůh neuznal za vhodné, jejich díla zachovat! Sedmnáct kapitol ve Skutcích popisuje Pavlovy cesty. Po patnácté kapitole Skutků, už není zmínka o kterémkoliv apoštolovi, kromě Pavla. Jejich učení a kázání k Israeli mizí ve světle Pavlovy služby pro Pohany. Služby do které ho poslal sám Bůh... Protože jeho zpráva byla nová - a unikátní - jiná než ta, kterou obdrželi druzí apoštolové - nebyla jimi hned tak přijatá. Pavel měl silnou opozici Judaistů-zákoníků, kteří se za ním táhli jako stín - od města k městu, od synagogy k synagoze, a snažili se diskreditovat autoritu jeho zprávy o spáse z milosti Boží, skrze víru v Krista - a už nic... Proč takový důraz v každé jeho zprávě, co se týkalo původu jeho učení? Několik důvodů: 1) Pavel nebyl vybrán, ani zvolen Jerusalémským "spolkem." Nesmíš zapomenout, že ti chlapíci byli právě tak lidsky chybující, jako jsme dnes my! Dnes, když nějaký kazatel, evangelista či pastor to chce „někam dotáhnout,“ musí učit přesně podle doktrín denominace, ve které slouží! Jeho nadřízení mu dají přesný "plán," jak má učit a kázat. 2) Dále: Pavlova doktrína nebyla "ta" apoštolská doktrína, kterou učili ostatní! Pavel učil gospel Boží milosti, určenou pro každého člověka, kdežto oni učili a kázali ztraceným ovcím Israele. 3) Pavlova služba nebyla výhradně pro Židy - proto také to rozmrzení a i nepřátelství. Pavel kázal Židům, jistě, ale byl poslán hlavně k Pohanům. Apoštolové v Jerusalémě pochybovali o jeho autoritě. Nezapomeň, že to "místo" po Jidášovi obsadili losováním Matyášem - aniž by k tomu dostali jakékoliv instrukce od Krista. Vzpomeň si, že měli nařízení od Ježíše, " čekat na slib od Otce. "Nedělejte nic, než přijde Duch Svatý!" by se tomu dalo rozumět. Ale oni nečekali, svolali "schůzi" a zvolili podle sebe. Přečti si pozorně Skutky 1:15-26 .." A v těchto dnech (ještě než přišel Svatý Duch - poznámka moje) Petr povstal a řekl..." Kde vzal Petr tu autoritu ku svolání schůze a volbě dalšího apoštola? Pravda, modlili se - ale postavili před Boha vlastní volbu, a chtěli, aby to schválil! Pochybuji, že Matyáš byl Boží volbou - není o něm ani řádka do konce Písma... Trochu jiná situace byla ve Skutcích 13:2-4.. Svatý Duch řekl: „Oddělte mi Barnabáše a Saula.." To je zcela jiný případ, než "losovat" a čekat, že to Bůh bude ratifikovat! Nezapomeň, že kdyby se Pavel objevil na dnešní "náboženské" scéně - byl by odmítnut drtivou většinou církevních hodnostářů! V prvé řadě by byl odmítnut těmi, kteří usilují o ekumenický "sňatek" všech denominací. Pokládali by ho za někoho, kdo nechce spolupracovat. Řekli by, že pracuje na příliš "volné noze!" "Pavel nemůže být apoštolem - my jsme ho nevysvětili, a ani nestudoval na našich seminářích! Nikdy jsme ho nepoučili o "správných" doktrínách!" Dopis do Galacie je jediným dopisem, který byl určený více jak jedné kongregaci. Všechny ostatní jsou psány jednotlivcům, nebo specifickým sdružením. Když Pavel vykonal svou první misionářskou cestu, kázal ve městech Antioch, Iconium, Derbe, Lystra, a měl ohromný úspěch ve vedení lidí do poznání nádherné spásonosné Boží milosti. Tito noví Křesťané se sdružili do místních kongregací, zvolili si své starší, a počali žít ve svobodě spásy skrze víru. Spasený milostí, a udržovaný ve spáse silou Boží.. Užívali této svobody do doby, než se objevili falešní učitelé, kteří prohlašovali, že Pavel není "oficiálním" apoštolem, kterého by vyslala Jerusalémská rada. Počali učit, že Galačtí musí býti nejprve obřezaní podle Mojžíšova Zákona, že musí tento Zákon dodržovat jak pro spásu, tak i pro udržení se v této spáse. A to je důvod proč Pavel tento dopis napsal! V této epištole polemizuje s falešným učením legalizátorů, a prohlašuje, že spása je - totálně stranou Zákona, stranou skutků, a totálně stranou vlastního úsilí! Tato zpráva obdržená přímo od Boha, která byla odmítnuta zákoníky je prostě toto: VŠICHNI LIDÉ, JAK ŽIDÉ, TAK I POHANÉ, JSOU SPASENI BOŽÍ MILOSTÍ. VŠICHNI LIDÉ, JAK ŽIDÉ, TAK I POHANÉ, JSOU V TÉTO SPÁSE DRŽENI BOŽÍ SILOU. A TO VŠE NIJAK NESOUVISÍ S DOBRÝM ŽIVOTEM, ČI DOBRÝMI SKUTKY! Podle té zprávy, kterou učil Pavel, spásu dostaneš skrze víru v Ježíše Krista, a v Jeho skončené dílo! Jednoduše: Spása znamená uvěřit tomu, co Bible o Něm píše. Jeho zrození, život, smrt, pohřeb a vzkříšení. Spása není ani náboženství, ani dobré skutky, ani osobní reformace! Spása není ani vzdělání. Není to nějaký druh kultury, nebo seznam předpisů. Spása není nějaký rituál, či ceremoniel. Nejsou to modlitby, pomáhání chudým, či pomoc vdovám a sirotkům. Spása je: Ubohý, zbankrotovaný, bezmocný, bezbožný a peklo-zasloužející hříšník, který přichází s prázdnými rukami ke Kristu ve víře, že On zemřel za jeho hříchy tak, jak Písmo učí!! Ty, nebo já, se nebudeme nikdy moci naší spásou chlubit. Proč? Protože spása je z Boha. Vím, že píchám do vosího hnízda. Poznal jsem, že v Českých zemích většina pastorů, učitelů a kazatelů učí "Spása z Boží milosti - plus skutky." Jinak: Milost, plus Zákon. "Milost, plus předpisy a zákazy. Ale všem, kteří se mnou nesouhlasí, odpovídám slovy Boha: TEN, KTERÝ NEPRACUJE, ALE VĚŘÍ TOMU, KTERÝ OSPRAVEDLŇUJE HŘÍŠNÍKY - JEHO VÍRA, SE POČÍTÁ JAKO SPRAVEDLNOST. Podívej se, co píše ve verši 16. Když si uvědomil, že ho Bůh určil jako apoštola pro Pohany, Pavel říká: „Nešel jsem se poučit k lidem - ani jsem nevyhledal apoštoly v Jerusalémě - ale odebral se do Arábie.“ Pavel nehledal nikoho, kromě Krista - a také od Něho se učil. Je velmi těžké určit ty "tři roky." Jsou lidé, kteří se domnívají, že je to naznačené ve Skutcích 9:23 "po nějaké době." Nevím. Podle verše 19, tohoto dopisu, to byla návštěva velmi krátká. Apoštolové se ani nesešli, pouze Petr a Jakub. Verš 20 je silný! Pavel chápe tu obrovskou zodpovědnost, která na něm leží, uvědomuje si že mluví o věcech, které rozhodují o lidské budoucnosti která už se potom nikdy změnit nedá. Nikdy! Proto chce aby každý věděl že mluví upřímně a věrně tak, jak mu to Bůh řekl. Pavel byl vždy velice úzkostlivý, aby neřekl něco, co by jednou musel opravovat, dementovat. Nikdy se to nestalo! Bylo to proto, že ta pravda kterou učil, nebyla lidského původu - a Bůh se nikdy nemýlí. Na závěr první kapitoly: Bylo by velice zajímavé se blíže seznámit s Pavlovou činností v Syrii a Cilicii - Bůh to nepovažoval za důležité - a proto se s tím musíme spokojit... 2:1-21...Verš 1, nás přivádí do doby, kdy Pavel, Barnabáš a Titus navštívili Jerusalém. Tato návštěva, je velmi dobře popsaná v patnácté kapitole Skutků. Jednalo se hlavně o obřízku. Falešní učitelé a legalizátoři, kteří se zřejmě prohlašovali jako ti praví představitelé jerusalémské kongregace tvrdili, že Křesťané z Antiochu a Syrie vlastně nejsou spasení, protože se nepodřídili Mojžíšovu Zákonu, a ceremoniálu judaismu. Doufám, že si teď znovu přečteš tuto patnáctou kapitolu Skutků, ve světle dopisu do Galacie! Povšimni si začátek verše 2. Pavel prostě říká, že tam nešel snad proto že ho to - tak nějak napadlo - ale že mu to řekl Bůh! A takový je program, každého opravdového Křesťana! Ať už děláme cokoliv - měli bychom to dělat pro slávu Boží. Vím, že to nikdo nedělá na sto procent, jsme chybující, hříšní lidé - ale měli bychom alespoň co nejvíce dělat vůli Jeho - ne naší... Když se uskutečnilo setkání v Jerusalémě - Pavel nechodil kolem horké kaše, ale okamžitě jim sdělil, jaké evangelium učí mezi Pohany. Nic neskrýval, neobával se následků - "položil to na stůl" tak, jak ho to Bůh učil! Bylo mu jasné, že je to velmi kritická situace - a že pouze Boží Duch to může zachránit! Totiž: Bylo veliké nebezpečí, že se rozšíření Křesťanství zpomalí, nastane-li boj mezi evangeliem spásy pouze skrze víru, a judaismem. Pavel sice podporu apoštolů potřeboval, ale na druhé straně neuhnul ani o milimetr! Byla to stále stejná zpráva: Ježíš Kristus ukřižovaný, pochovaný, a vzkříšený. Jediná naděje každého hříšníka - bez ohledu na barvu pleti, rasu, nebo původ, je Boží milost = Ježíš Kristus ve Tvém srdci. Ani Tita nenechal obřezat! V jiném případě, za zcela jiných okolností Pavel sám obřezal Timotea. Učinil tak na zásadě "být všechno všem lidem,“ (Přečti si Skutky 16:3, a 1 Korint.9:22 velmi pečlivě!). Přátelé, vždycky se vyplatí postavit se za Krista! Na druhé straně se nevyplácí dělat kompromisy! A znovu poukazuji na Skutky 15. Uvidíš, že Pavel trval na spáse z milosti - skrze víru. Učil, že Křesťan není pod Mojžíšovým Zákonem, že Zákon nepomůže ke spáse nikomu - a že Mojžíšův Zákon Ti ani nepomůže v udržení se ve spáse! Pavel stál za pravdou, že Zákon ani nespasí, ani nám ke spáse nepomůže! Prohlásil přede všemi, že Mojžíšův Zákon nebyl ani vodítkem, ani předpisem pro jeho život. Jedno však zdůraznili všichni: Křesťan má být opatrný v tom, jak používá tu ohromnou svobodu, kterou mu Bůh věnoval! (Znovu: přečti si k tomu Římany 14:1 až po 15:3, a 1 Korint. 8:1-13). Po dlouhé, jistě hlučné a vášnivé debatě došli k závěru, že Bůh povolal Petra k Israeli, a Pavla k Pohanům. (Římanům 11:13) Petr měl velmi dobrý závěr v Jerusalémě, když se postavil na stranu Pavla a souhlasil s tím, že Křestan není pod Zákonem. (Skutky 15:7-11) Ale když Petr přišel navštívit Antioch, změnil svůj postoj, a Pavel mu to řekl přede všemi, přímo do očí! Končí úžasným závěrem: "Skrze Zákon, jsem pro Zákon mrtvý." Pavel neříká, že "Zákon je mrtvý," to neřekl. Ale praví:"Co se týče Zákona, jsem mrtvý." To znamená, že v očích Zákona, Pavel neexistuje! Zákon ani mou existenci neuznává. Pravda, Zákon žije tak, jako žil před třemi tisíci lety! Stále odsuzuje, stále je nástrojem smrti. Ale Pavel říká: "Pokud se mne týče, Zákon se mně už dotknout nemůže. Co jsem nebyl já schopen vykonat v mém těle - Kristus vykonal za mně!" (Římanům 6:14, 7:4, 8:1-4) KAŽDÝ KŘESŤAN JE POD MILOSTÍ, NE POD ZÁKONEM!! Podívej se, jak se na to dívá, na závěru této kapitoly: "Nejsem to vlastně já, který žije - ale Kristus, který je ve mně" (jsem částí Jeho Těla, že?) Ano, byli jsme mtví vůči Bohu (pamatuješ, jak Adam "zemřel" v okamžiku, kdy přestoupil zákaz? To je ta smrt vůči Bohu!). A tak jsme žili bez toho pravého Boha, ať už jsme to věděli, nebo ne! Nyní jsme mrtví k Zákonu, a živí k Bohu. Petr připomíná některé lidi dnes. Když byl s Židy, jednal podle nich, jako by stále byl pod Zákonem a nikdy se jim nezmínil, že v Kristovi Zákon končí pro ty, kteří uvěřili! Když byl s pohanskými Křesťany, žil jako by byl pod milostí. To nebylo správné a Pavel to viděl. Dokonce strhnul za sebou i Barnabáše! Přesto že římsko-Katolíci tvrdí, že Petr byl prvním papežem - a podle nich je papež neomylný ve věcech víry a mravů - Petr v té době byl velmi omylný! Je to pochopitelné, Petr byl člověk jako my! Ten třináctý verš, si přečti velmi pozorně! Pavel nakonec zůstal sám, když prohlašoval svobodu, kterou nám Kristus dal! A jako kdykoliv jindy - odmítnul kompromis. Domnívám se, že jeho slova jsou srozumitelná i dnes: "Žiješ svým způsobem - a ostatní nutíš, aby žili jiným?" A tak je to i dnes. Seznam se se všemi pravidly, nařízeními regulemi a příkazy dnešních církví! Ve verších 15 a 16, poukazuje Pavel na skutečnost, že cesta k ospravedlnění Pohana, je totožná s cestou pro Žida. Milostí skrze víru a už NIC. Někteří lidé by byli mnohem šťastnější, kdyby si uvědomili rozdíl mezi ospravedlněním "PŘED BOHEM" (Římanům 4:2), a ospravedlněním "PŘED LIDMI." (2:14-26) Jak bych napsal verš 20, aby každý porozuměl: Zemřel jsem, když Ježíš zemřel. Když On visel na tom kříži, tak ti kteří stáli kolem viděli pouze jednoho člověka - ale Bůh -Otec viděl víc, než fyzické tělo. Bůh viděl tělo spirituální, tělo mystické - a to Tělo je Kristus. Církev živého Boha je Kristovo Tělo. Podívej se na Koloským 3:3. Když Ježíš z toho hrobu vyšel, každý jeden ze všech Křesťanů tohoto světa, vyšel s Ním - to znamená, že jsme byli (my, části Těla), vzkříšeni v okamžiku, kdy byla vzkříšená Hlava... 2:21. Co říká Pavel tímto veršem? Pakliže by člověk, mohl být spasený tím, že uposlechne a bude dodržovat Zákon, pak ovšm nebylo nutné, aby Kristus zemřel na tom kříži! On tam skonal proto, že my jsme TOTÁLNĚ NESCHOPNÍ spasit sami sebe! Vy všichni, kteři tvrdíte: "Jistě, spása je z Boží milosti - ale přece mi nechceš namluvit, že nemusíš ani být dobrý, aby tě Bůh očistil", vám řeknu pouze jedno: "Jenom Bůh je dobrý", říká náš Spasitel (Matouš 19:17, Marek 10:18, Lukáš 18:19). Nejsem schopen Mu nabídnout svou dobrotu, nebo čistotu. Ty nemám. Ale jsem schopný nabídnout Mu svou vděčnost a lásku. Tyy mám... 3:1-29... Pavel zde poukazuje na to evangelium, které je učil. A co učil? Stačí se podívat na 1 Korint. 15:1-4, a Galackým 6:15, a hned vidíš obsah jeho evangelia. Verš druhý, má jasnou odpověď: Křesťan obdrží dar Svatého Ducha ve chvíli, kdy je spasený. Když je znovu-zrozený, Boží Duch okamžitě vstoupí do jeho srdce. (Řím. 8:8-9, 1Korint. 6:19, Efezským 4:30, Jan 3:3, a Jan 3:5) Občas slyším poznámku, že uvádím mnoho poukazů - jak jinak se naučíte, co je v Bibli, a jak to najít? Jak už jsem se zmínil tolikrát: Neuznávám žádný jiný zdroj poznání Ježíše Krista, než Slovo Boží! Žádné tradice, žádná "nová" zjevení, odhalení, učení! Jistě, Jan Hus byl stále vázán k Římu, (musíme si uvědomit, že byl římsko-katolickým knězem) a díval se na to s více reservovaným stanoviskem, nežli třebas já, ale jeho "Sola Scriptura!" (pouze Bible), jsem si zapsal navždy do srdce! Proto také Pavel je mým favoritem, co se vysvětlování Písma týče! Pavel jim jasně říká: "Jak jste byli spaseni? Dobrými skutky podle Zákona, nebo svou vírou?" Galatští odpověď znali, ať už to připustili, nebo ne. Bylo jim jasné, že žádný člověk nemůže být spasený tím, že obrátí nový list, začne se "reformovat," a bude ke každému "hodný!" Verše 3, 4 a 5, jsou takovým "bolískem" Křesťanství! (jak to vidím já) Desetitisíce Křesťanů, ze všech možných církví, jak v USA (kde to znám), tak i v Čechách, (kde to začínám poznávat), kteří byli spaseni skrze víru v Ježíše Krista a v to, co On pro nás vykonal - se denně "potí," aby se stali "dokonalými" tím, že se snaží žít podle náboženských dogmat, podle lidských tradicí, nařízení a pravidel, všech možných církví a denominací! Hledají zdokonalení, skrze energii těla; ovšem jednou, všichni bez vyjímky zjistí, že "tělo není dobré!" Když i náš Bůh, se toho vzdal už v Edenu, co chceš na tom vylepšit Ty? On zajistil spásu pro lidského ducha - ale tělu řekl: "Prach jsi - a v prach se obrátíš!" Jinými slovy: Ať už jsem kdekoliv, ať už dělám cokoliv, ať už žiji jakkoliv - pakliže nemám Ježíše Krista v srdci - nejsem nic!!! Všechny moje "dobré skutky," všechno mé snažení, modlení, zapalování svíček a "mašírování" na všech procesích světa - jsou jen "špinavé hadry" v Jeho očích, (Izaiáš 64:6) - jedna veliká nula! Ale jsem-li v Kristovi vírou v to, co On udělal pro mně - Bůh mně vidí zcela jinak! Nevidí ubohého, bezmocného človíčka, ale vidí Kristovu krev! Lidičky, přestaňte se - snažit být vlastním spasitelem - dejte Mu všechno to vaše špinavé prádlo! On je nejenom ochoten, ale také schopen vás očistit. "Ten, který je schopen dělat zázraky," dobře ví že zázraky se dělají vírou - ne Zákonem! Tato planeta nepotřebuje více seminářů, teologických fakult, nebo církevní vysoká učení - tento svět potřebuje více učitelů a kazatelů, jako byl Pavel! Lidi, kteří se spolehnou na Krista na celých sto procent! Podívej se na apoštoly v Matouši 17:16! Silnou víru lze získat POUZE ZNALOSTÍ BOŽÍHO SLOVA! Podívej se, jak víra přichází! (Římanům 10:17). Verše 6-9 nám ukazují, že Abrahám byl spasen přesně tou stejnou cestou, jako jsme byli spaseni my! Židé dobře věděli, že Abrahám žil dlouho před tím, než Mojžíš přinesl Zákon ze Sinaje. A tak Pavel jim ukazuje, že Abrahám byl spasen skrze víru v Boha - ne skrze plnění Zákona, který neznal! Bůh promluvil, Abrahám uvěřil, a Bůh jeho víru zaznamenal (uznal, přiznal) jako spravedlnost. "A tak se Abrahám vydal na cestu, jak mu Bůh řekl" (Genese 12:4). Dnešní náboženští vedoucí jsou ovšem mnohem moudřejší, než aby brali Bibli doslova! Musejí ji "zrevidovat, potom udělají revize oprav, a přizpůsobí to tak, aby se to lidem líbilo! Ale Bůh má své knihy, a ty knihy jednou otevře, a potom uvidíš ty, kteří Písmo "mordují", jak se budou snažit ospravedlnit se před Ním. Mordují tuto knihu právě tak, jako jí mordovali zákoníci a legalisté v době Pavla... Co to znamená "uvěřit Bohu?" Odpověď nalezneš u Abraháma. Bůh k němu promluvil, aby se zdvihnul, opustil dům svého otce, a odešel ze země. Nedal mu mapu, neřekl mu kolik kilometrů, ani mu vlastně neřekl směr. Prostě:"Vstaň a jdi - cestu Ti ukáži!" Jedinou záruku, kterou Abrahám měl, bylo Boží Slovo. Uvěřit Bohu tedy znamená přijmout Jeho Slovo bez jakýchkoliv podmínek. Uvěřit, že Bůh existuje není dost! Uvěřit, že Bůh je dobrý, nestačí! Uvěřit, že Bůh je svatý, nestačí! "Po pravdě vám říkám: "Kdo slyší má slova, a UVĚŘÍ TOMU, který mne poslal, MÁ VĚČNÝ ŽIVOT" Jan 5:24. A co vlastně Abrahám uvěřil? Uvěřil tomu, co Bůh řekl! A teď: Bůh promluvil k Tobě, ke mně. Máme Jeho dopis - Bibli. V té nám píše, že nás tak miloval, že poslal svého Syna na smrt, aby nás zachránil. Jestliže nevěříme, jsme už odsouzení. (Jan 3:18) Říká nám ve svém dopise, že jsme spaseni Jeho milostí, skrze víru - ne z nás samých - je to Boží dar. (Efezským 2:8) Říká nám, abychom se nechlubili svými skutky. (Efezským 2:9) Píše nám, abychom uvěřili v Ježíše Krista, a tím budeme spaseni. (Skutky 16:31) Píše nám, že když vyznáme Krista našimi ústy, a uvěříme, že vstal z mrtvých, budeme spaseni. (Římanům 10:9) TO JE BOŽÍ SLIB! Píše nám, jak takovou víru získáme. (Římanům 10:17) Co víc od Něj chceš? Co platilo v době Abraháma, platí i dnes. Spása, ospravedlnění, mír v srdci, jistota budoucnosti - to vše dostaneš pouze tím, že Mu uvěříš. Jestliže v Boha věříš, pak Mu i důvěřuj! Když věříš svědectví lidí - Boží svědectví je neskonale větší a spolehlivější! Ten, který věří Božímu Synu, má sám v sobě svědectví - KDO BOHU NEUVĚŘIL - PROHLAŠUJE BOHA ZA LHÁŘE! Pozor na to! Ten, kdo uslyšel evangelium Ježíše Krista, a odmítnul uvěřit, prohlašuje svým odmítnutím, že Bůh je lhář! Tady se nedá použít "možná,", "snad," "kdo ví!" Kristus a Ty je otázka, u které není možné "sedět na plotě!“ Tam není žádné "tak napůl!" Žena není "trochu těhotná;" buď je a nebo není! Buď Krista máš, a s Ním i Jeho dar, věčný život - a nebo nemáš, a mašíruješ - možná vesele a s muzikou - ale do Pekla! Právo volby je tvoje! 3:11-16.. Abakuk píše to, co se nám snaží Bůh říci již od počátku: "Spravedlivý bude žít vírou." Další ozvěny jsou: Římanům 1:17, Galackým 3:11, Židům 10:38. Abakuk první prohlašuje fakt, že ten, který se pokoří, skloní před Bohem, člověk, který Bohu uvěří, člověk, který vzhlíží k Bohu pro vedení, člověk, který se o Boha opírá, je ten, kterého Bůh přijme! Jistě - mohou se stát tragedie, strach, hlad, nebezpečí, nemoce. Ale navzdory tomu všemu, člověk, který žije svou vírou v Toho, který drží všechno pod totální kontrolou, A KTERÝ JE ABSOLUTNĚ DOBRÝ, takový člověk prochází všemi bouřemi beze strachu, a s mírem v duši. Bůh nám neslíbil život bez bouří - ale slíbil nám mír a klid v dobách těchto bouří! Přečti si Abakuka 3:17-19! My jsme ospravedlněni (očištěni) skrze víru, a ten "ospravedlněný," bude v tomto principu žít. Z principu víry v to, co pro nás udělal Ježíš Kristus.... Jak tak Pavel píše tento dopis, dělá ostrý kontrast mezi: Víra a Kristus - kontra Zákon a skutky. Slovo "víra" se vyskytuje (v řečtině) dvacetsedmkrát v tomto dopise. Víra se prokazuje jistotou vůči Bohu. Víra se nedívá na sebe, ale na Boha. Víra je svěření se, zavázání se k Bohu. Víra je spojení s Bohem, spokojená odpočívat na slibech, které Bůh dal. Není potřeba se o to dohadovat: Podle učení Bible, a podle kázání apoštola Pavla, jsme spasení vírou, udrženi ve spáse vírou a jednou budeme odměněni také jen skrze naší víru! KAŽDÝ DAR OD BOHA MŮŽEŠ PŘIJMOUT TAKÉ JEN VÍROU!! Každý skutek, za který jednou budeš odměněn, musí být skutkem víry. "Co není z víry - je hřích. (Římanům 15:23) Dále cituje Levitikus 18:5, který říká jednoduše toto: Pakliže hledáš spásu skrze Zákon, jsi povinen vykonat všechno, co ten Zákon nařizuje, protože Bůh nepříjme nic méně, než absolutní dokonalost. Zákon nebyl určen spasit nikoho - byl to jen učitel, který nám ukazoval, že jsme hříšní. PÍSMO NEUČÍ : DĚLEJ, A BUDEŠ ŽÍT - ALE: UVĚŘ A BUDEŠ ŽÍT! Ve verši 13, Pavel cituje Deuteronomy 21:22-23. V té stejné knize (13:8-11) vidíme, že Židé vykonávali trest smrti ukamenováním. Ale když chtěli přivést zločince do extrémní hanby, pověsili jeho tělo na strom, a takový byl prokletý Bohem. A Bůh rozhodl, že Ježíš zemře na kříži, který je symbolem stromu. Rozhodl tak proto, aby splnil proroctví, že Ježíš bude prokletý za nás, místo nás. Ježíš DOBROVOLNĚ, bez nějakého nátlaku, položil svůj život - protože přišel na tuto Zemi, aby splnil každý požadavek Zákona.. V letech když žil na Zemi, Římané považovali ukřižování příliš ostudným a hanobným trestem pro římského občana. (Pavel byl sťat mečem!) A právě tak Židé pohlíželi na ukřižování jako na ten nejostudnější odchod z tohoto světa - ale na Ježíše se snažili naházet veškerou špínu, kterou měli k dostání! Později na Něj poukazovali jako na "toho pověšeného." V ranných dobách Křesťanství říkali Křesťanům"Uctívači Pověšeného." Ten kříž, se svou hanbou, je kamenem úrazu pro nevěřícího člověka. Dovol, abych ti položil otázku: Koho Kristus vykoupil z kletby Zákona, a za koho vzal na sebe tu kletbu? Ti největší expositoři Písma se shodují na tom, že "nás" ve verši 13, znamená Israel! Židé byli pod kletbou ve verši 10, a Židé byli národ POD ZÁKONEM! Pohané nikdy pod Zákonem nebyli! Zákon byl dán Yahwem Israeli, jehož částí byl kmen Juda, a Kristus pocházel z kmene Juda! A tak se Ježíš stal kletbou za své bratry (fyzické), aby se mohli stát Božími dětmi! Jistě, Židé mohli obdržet stejné požehnání, jako Abrahám, kdyby bývali přijali Ježíše Krista; ale, jak víme, drtivá většina Krista odmítla, a dívala se na Něj jako na opovrhovaného Nazarijce, který se narodil ze smilstva! Je zcela jasné, že Zákon byl "oddělovací zdí" rozdělující Židy a Pohany. (Efezským 2:14) Ti učitelé a vykladači Bible, kteří by nás chtěli postavit pod Zákon včetně dodržování rituálů a předpisů Zákona, chybně rozdělují Boží Slovo! 3:14.. Pavel se pokouší ukázat Židům, že byli odříznuti od Božího požehnání PRÁVĚ TÍM ZÁKONEM, SE KTERÝM SE TAK SVĚTU VYCHLOUBALI! A pakliže toto je pravdou (jako že je!), tak jakou naději bychom měli my, postavit se pod Zákon, který Židům nijak nepomohl - právě naopak! Ve 2 Korintským 5:21, se Pavel řadí mezi všechny věřící. Nečiní rozdíl mezi věřícími a Židy, ani mezi Pohany a Židy. Tam to "my" zahrnuje všechny. Ale zde ve verši 13, to znamená pouze Židy. Proč to opakuji? Protože o pár veršů později Pavel referuje výlučně k Pohanům: "Aby požehnání dané Abrahámovi, se dostalo i na pohanské národy," a hned potom dává všechny do jedné skupiny: "abychom slíbeného Ducha PŘIJALI (my všichni, Pavel je přece Žid!) skrze víru...." 3:16-17... V Božím vesmíru, i smlouva, která byla uzavřena mezi lidmi - taková smlouva stojí, a nedá se změnit, zavazuje obě strany. A Bůh určitě nezmění, nebo nezruší smlouvu, kterou uzavřel mezi Jím a Abrahámem! Satan dělal co mohl, aby překazil tento plán a nakazil, nebo dokonce zničil to "semeno." Byla doba, kdy v Kristově lidské linii už bylo pouze jedno dítě! ( byl to Joáš, 2 Letopisy 22:10-11) Ano, Bůh smlouvy a sliby neruší, i když ještě nesplnil slib, daný Abrahámovi. Smlouva s Abrahámem nebyla zrušena smlouvou Zákona, který přinesl Mojžíš ze Sinaje! Boží slib Abrahámovi byl založen na milosti - všimni si, že tam nebyly nijaké podmínky! Splnění tohoto slibu neodviselo od toho, co Abrahám udělá, nebo neudělá! Na druhé straně Mojžíšův Zákon byl podmíněný skutky! Proč tedy, byl Zákon vůbec dán? K čemu slouží, pakliže ho nikdo není schopen dodržet? Zákon měl, jako všechno co Bůh dělá, svůj účel, smysl. Zákon hnal člověka ke Spasiteli, protože si každý uvědomoval, že Zákon není možné dodržet, a lidé hledali jinou cestu spásy, která by nezáležela na tom, zda Zákon dodržuji, nebo ne. Nakonec všechny ty krvavé oběti přece poukazovaly na zcela jinou cestu odpuštění... Než přišel Zákon, po více než dva tisíce let Bůh prokazoval svou milost. Podívej se na Noeho! Co našel Noé, v Božích očích? (Genese 6:8) MILOST! Zákon byl přidán k Boží milosti jen proto, aby člověk viděl, jak hříšný ve skutečnosti je! Ale i v té době, jako vlastně vždy, Boží spása přicházela pouze Jeho milostí. Co vlastně z toho všeho vyplývá? Bylo nemožné aby Bůh dal Zákon, který by produkoval Život. Bůh, ve své čistotě, se nemůže dívat na hřích, ani být v přítomnosti hříchu! On žádá dokonalou čistotu, kterou my ani neznáme! Čistý Zákon čistého Boha nemohl tyto lidi "vylepšit," pouze ukazoval jejich nečistoty! Proto bylo nutné, aby Ježíš na sebe vzal lidské tělo a splnil Zákon do poslední tečky - abychom v Něm potom, mohli dostat tu čistotu, kterou Bůh požaduje! 4:1-31... Verše 1-3 bych viděl asi takto: Spasený, starozákonní člověk byl něco jako dítě.. Neuvědomoval si vůbec slávu a plnost budoucího dědictví v Kristu. Starozákonní člověk, přijatý Bohem, (nemohu napsat "Křesťan!") se díval DOPŘEDU na příchod Božího Beránka. My, na této straně Golgoty, VÍME, že přišel - a máme psané Boží Slovo, abychom to mohli dokázat! Dále máme svědectví v našich srdcích, protože Duch Svatý žije v každém z nás! (Římanům 8:9) Starozákonní svatý, žil jakoby ve stínech - žil v šeru Zákona. Byl sice Božím dítětem ve vztahu - protože byl znovu-narozený, ALE NEMĚL "SYNOVSKÝ" VZTAH! My máme slavné světlo Ježíše Krista, který řekl:"Já jsem světlo světa!" (Jan 8:12) Dnes, pod milostí - stíny zmizely, a my prožíváme poznávání pravdy, kterou dostal Pavel, a ostatní pisatelé Nového Zákona. Váhám napsat "autoři" z pochopitelných důvodů! KDE JE TEN ROZDÍL? Verše 4 a 5 to vysvětlují. "Když se naplnil čas, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného Zákonu. Poslal Ho vykoupit ty, kteří jsou pod Zákonem, aby mohli být přijati za syny." Kříž Ježíše Krista stojí mezi Zákonem a Boží Milostí. Před tím, než Bůh-Syn zemřel na tom kříži - neexistovalo něco jako "odstranit," nebo „zbavit se“ tíhy hříchu, aby se už nikdy nevrátil! Bůh ten hřích pardonoval, odložil soud, zakryl hřích toho, či onoho hříšníka - ale to všechno poukazovalo do budoucnosti - k příchodu Spasitele. Před Golgotou nebylo nikdy plné a kompletní odpuštění, očistění hříšníka ale po Kristově oběti je hřích odstraněn. vymazán Kristovou krví. Naše šaty jsou čistě vyprané v Jeho krvi (Apokal. 1:5, Židům 9:22, 1 Jan 1:7). Dříve než Bůh-Syn skonal na tom kříži, byl pohřben a znovu vstal - všichni spasení byli umístěni v "Sheolu" (mezistanice, ve které jsou umístěni všichni, kteří zemřeli. Vyskytuje se v hebrejském Starém Zákonu šedesát pětkrát. Překladatelé anglických vydání Bible toto slovo překládají 31x jako "hrob," 3x jako "peklo," a nebo přímo transliterují jako "Sheol." Sheol je podle Bible: 1) Místo, ze kterého se sám nemůžeš zachránit (Žalm 89:48). V Sheolu není žádná aktivita, plánování, znalost, moudrost (Kazatel 9:10). Nikdo tam nechválí Boha (Žalm 6:6), nebo jako "místo tmy," Job 10:21-22) a "místo ticha." (Žalm 94:17, 115:17) 2) Místo, kam jdou lidé po smrti (Genesis 37:35, 42:38, 44:29, 44:31). 3) Místo, kam jdou ztracení lidé po smrti (Job 21:13, 24:19, Žalm 9:17, 31:17, 49:14). Přísloví učí, že „Cesta k prostitutce vede do Sheolu“ (5:5, 7:27.) 4) Místo, ze kterého jsou spasení lidé zachráněni (Žalm 49:15, 86:13, Přísloví 15:24. Mimo to: Sheol nemá trvalé právo na spasené, jelikož Bůh je z jeho moci vykoupí. (Ozeáš 13:14) To jen, aby se vědělo, o čem píši. Všichni spasení byli v Sheolu, a zůstali tam do doby, než Kristus vstal z mrtvých a vzal je s sebou domů. (Efezským 4:7-11) Od toho okamžiku, každý Křesťan, který zemře, je OKAMŽITĚ s Kristem! Verš 6. vyvrací názor, že je možné být spasený, a nemít v sobě Božího Ducha. Toto učení je zcela cizí Písmu! Přečti si znovu 1Korint. 6:19-20! Verš 7.. Ti, kteří žijí pod Zákonem, jsou služebníci - ti, kteří se zrodili z Boží milosti, jsou synové - dcery. Každý ví, že sluha pracuje za mzdu. SYN i_ DCERA PRACUJÍ Z LÁSKY, Z OSOBNÍHO ZÁJMU O BOŽÍ RODINU - SVOU RODINU!! Je nesmírný rozdíl dělat pro "Bosse," a nebo pracovat pro Otce!! Pod Zákonem, byly služby nařízená, a byl znán trest za neuposlechnutí. Pod Jeho milostí nás žene naše láska k Němu, a děláme všechno s radostí!! Verše 8 a 9.. Zde nemluví k Židům, protože v tom případě by řekl "My." Židé - i když většinou jen v hlavě - Boha znali, kdežto Pohané ne. Dovedu si představit, jak byli titobývalí Pohané šokováni, když jim řekl, že se opět vracejí k modloslužebnictví! Jistě se museli ohradit: A jak by mohl, návrat k Zákonu, být modloslužebnictvím? Pavel jim připomíná, že před jejich konverzí uctívali falešné bohy a modly. Pokračuje: Jestliže vy, Křesťané, se vrácíte zpět k principům judaismu, svátkům, rituálům, potom - v principu - jste se vrátili k tomu, z čeho vás Bůh osvobodil! Ani neuvažuj o tom, že snad Pavel tvrdí, že Zákon je nečistý, či modloslužebnický - ostatně, až dojdeme k dopisu Židům, uvidíme jasně co chce říci. Teď bych k tomu dodal já sám: Dnes, když lidé, kteří se hlásí ku Křesťanství, se chytnou Zákona s jeho externálními ceremoniály a rituály, když adoptují a praktikují Zákon v tak zvaně křesťanském uctíváni, je to modloslužebnictví! Různé, tak zvané náboženské sošky, obrázky, a jiné výrobky - ať v kostele, či doma - je modloslužebnictví - ať už vám vaše svědomí, či váš kněz říkají cokoliv! VÍRA PŘIJÍMÁ BOHA, PROTOŽE JE BOHEM: VÍRA PŘIJÍMÁ KRISTA, PROTOŽE NÁM O NĚM PÍŠE BŮH VE SVÉM SLOVU. VÍRA VĚŘÍ BEZ VIDĚNÍ, BEZ HMATU, BEZ POCITU! Víra nepotřebuje důkaz! Bible začíná: "Na počátku Bůh." Napiš si, na okraj své Bible: „Zbytku věřím také!" Proč ne? Bůh to řekl - já tomu věřím! Třebas tomu nebudeš rozumět - dobrá, jsme na stejné lodi. Ale: Spravedlivý bude žít vírou! Nepotřebuješ svatého Kryšpína na palubní desce svého auta, nepotřebuješ svaté obrázky nad postelí! Vše, co potřebuješ, je Svatý Duch ve Tvém srdci- a jsi víc, než všichni dobyvatelé, generálové, vojevůdci a vládci tohoto světa! 4:10-12. Galatští se rychle vraceli k formálnímu, náboženskému systému. Pamatuj si: Studený, formální náboženský systém vyprodukuje mrtvé služby, a povrchní uctívání! Bůh chce od Tebe skutečnou, teplou lásku, přímo ze srdce! Je to velmi smutný obraz, když vidíš nádherný kostel, nádherné bohoslužby, mohutné davy, varhany jako veliké jak činžák - a Bůh vidí jen mrtvoly! Podívej se do Apokalypsy 3:1. Kongregace, která se domnívala že je živá jako ryba v moři - a Bůh řekl, že jsou mrtví! Co říká ve verši 12? "Prosím vás, bratři - buďte jako já - já jsem se stal tím, co jste vy!" .Pavel opustil své vysoké (opravdu vysoké!) postavení. Uvědom si, že se narodil do super-elitní rodiny, a stálo ho to draze, opustit pozici Žida pod Zákonem! Zaujmul své místo s pohanskými věřícími - hříšníky, jdoucími přímo do pekla! Přijmul své místo mezi nimi spolehaje se POUZE NA BOŽÍ MILOST pro svou (a jejich) spásu! A nyní, pojednou oni začínají opouštět pozice, a vracejí se k otroctví Zákona! Ujišťuje je, že neočekává žádné sympatie "neublížili jste mi, ani v nejmenším." Je zcela pravděpodobné, že ve verších 13 a 14 poukazuje na to strašné kamenování v Lystře, když byl vyvlečen z města považovaný za mrtvého, a ponechaný někde na cestě. (Skutky 14:19-20, 2 Korint. 12:1-10) Já se domnívám, že byl zjízven a poznamenán do konce života! Galatští vlastně mohli být vděční za tuto událost - bylo to právě pro jeho zranění, že zůstal v Galacii a oni mohli slyšet Kristovo evangelium poprvé v životě! Verš 15 naznačuje, že jeho vzezření nebylo zřejmě na úrovni Cary Granta, Roberta Redforda, či John F.Kenedyho. Je zcela možné, že se po té události snížila jeho zraková schopnost. To všechno mohlo být následkem kamenování v Lystře (Pamatuješ se: Jeho osobní přítomnost slabá, ubohá - 2 Korint. 10:10). STAL JSEM SE VAŠÍM NEPŘÍTELEM, KDYŽ VÁM ŘÍKÁM PRAVDU? Každý Křesťan, který se snaží lidem říci o tom strašném nebezpečí života - a hlavně smrti bez Krista, ví, o čem Pavel mluví! Začni mluvit o Kristu - a Tví nejlepší přátelé zmizí, jako mlha před sluncem! Přátelství se změní v nenávist a pohrdání! Kdysi by bývali Galatští Křesťané dali Pavlovi vlastní oči, (opět ta narážka na zrak) a dnes ho nenávidí, protože učí evangelium spásy z milosti! Ve verších 19 a 20 Pavel říká něco, z čeho jde mráz po zádech, pakliže víš o co se hraje. "Já si nejsem jistý, že jste skutečně znovu-zrození, že jste Křesťany..." Je totiž zcela možné, že budeš žít blízko někoho v domnění, že je Křesťan-Křesťanka, a můžeš se mýlit! Není možné se podívat na lidi, a prohlásit, že jsou Křesťany! Satan je velmi vychytralý - pakliže se mu podaří přesvědčit člověka, aby se zastavil na půli cesty ke Kristovi - bude to oslavovat celý měsíc! Povím ti něco, co Tě možná překvapí: Ďábel má mnohem lehčí práci s lidmi, kteří jsou zapojení v nějakém náboženství, než s těmi, kteří vůbec žádné náboženství nemají! Člověk, který je nábožensky založený, (a při tom ztracený) je mnohem těžší problém, než ten, který o spáse skrze milost, nikdy neslyšel! Prostuduj si dopis 1Tesalonským 2:7-11! Verš 21: Další z Pavlových otázek. Když Bůh dával Israeli Zákon, celá hora Sinaj byla zakryta ohněm, kouřem, a blesky závodily s hromy. Přečti si znovu Exodus 20:18-19. Pavel se jich ptá: "Je tohle to, co si přejete? Ochutnali jste Boží lásku a jeho svobodu - chcete nyní opět do strachu a otroctví? Ve verších 22:26 Pavel používá příměr dvou Abrahámových synů, aby ilustroval Galatským Křesťanům ten ohromný rozdíl. Na zrození Išmaela neměl Bůh žádný podíl. Išmael byl zrozen lidskou cestou, jako každý z nás. Izák byl dítě slibu. Na jeho zrození se zase nepodílel Abrahám! Abrahámův neúspěch, co se Išmaela týče, dává výborný příklad marnosti lidského úsilí. Bůh mu řekl "Dám Ti syna". Když se to už Abrahámovi zdálo dlouhé, chtěl Bohu pomoci vlastní snahou. (skutky) A to je přesně to, co dělají "nábožníci!" Na jedné straně Sinaj a Zákon, (Išmael) na druhé Golgota a Kristus. (Izák) Zákon Sinaje přináší otroctví, Golgota svobodu. Išmael, právě jako Zákon přišel první, ale byl odsunut na vedlejší kolej, protože v Božím plánu, jako dítě slibu, byl Izák. A právě tak, jako před tisíci lety - pra-pra-pravnuci legalistů, kteří se snažili strhnout za sebou kongregaci v Galacii, žijí podnes.... Ještě pár ilustrací: 1) Pod zákonem byla opona, která rozdělovala (Exod.26:33). Milost tuto oponu strhla (Židům 10:19-22). 2) Zákon "vymaže" hříšníka (Exod.32:33). Milost vymaže hřích (Koloským 2:14). 3) Zákon hříšníka proklíná (Galats.3:10). Milost hříšníka kryje (Římanům 4:7). 4) Zákon volá:"Dělej - a žij!" (Deuter.8:1). Milost volá "Už je to skončené, udělané!" Přijmi Krista a žij!" (Jan 19:30, Jan 1:12). 5) Zákon favorizuje dobrého (Přísloví 12:2) Milost ukazuje laskavost a záchranu špatnému, hříšníku (Efezs.1:1-6 6) Zákon byl vyryt do kamene ((2 Korint.3:3) Milost je vyryta v srdci - Kristus v Tobě (Kolos.1:27). Co říci? DÍKY BOHU ZA JEHO NEVÝSLOVNÝ DAR !! 5:1-26... V této kapitole dává Pavel dohromady veškeré doktrinální pravdy z předešlých kapitol. Opravdu dnes, když jsem "chytřejší" o téměř dva tisíce let, ho plně chápu. Jde mi mráz po zádech, když si uvědomím, že nebýt dopisu Galatským, celé Křesťanstvo by dnes asi vypadalo jako všechny studené, formální a zkostnatělé církve! Plné kadidla, zázraků, svatých obrázků, pozůstatků svatých, svíček, pověr a "Svaté Tradice!" Malou ukázkou je Jižní Amerika! Jak jsem uvedl na počátku, tento dopis je pro Křesťana, tím nejdůležitějším dodatkem ke správnému porozumění slov Ježíše Krista: "Když vás osvobodí Syn, budete skutečně svobodní!" (Jan 8:36) Smutný, ustaraný, životem znuděný a ustrašený Křesťan je absurdita! Má logika: JSI-LI KŘESŤANEM, VĚŘÍŠ KRISTOVI KAŽDÉ SLOVO! NEVĚŘÍŠ LI KAŽDÉ SLOVO - NEJSI KŘESŤANEM! VĚŘÍŠ-LI KAŽDÉ SLOVO, K ČEMU STAROSTI A STRACHY? VŽDYŤ NA UVĚDOMĚNÍ SI FAKTU, ŽE PATŘÍŠ K NEJSVOBODNĚJŠÍ A NEJBOHATŠÍ SKUPINĚ VESMÍRU, TI STAČÍ MOZEK VELIKOSTI VIŠNĚ! Proto se tak "vrtám" v těchto šesti kapitolách! Jestli nepochopíš, co zde Pavel píše - budeš celý život otrokem tradic, předpisů, lidské pošetilosti nebo vychytralosti! Jedině, když Galatské skutečně "skonzumuješ," nic už s Tebou nehne, protože tu jistotu Kristovy svobody, Ti nikdo nebude moci vzít! A proto doporučuji - tak jako Pavel: "Stůj pevně ve svobodě, kterou Ti Kristus dal!" Jistě, někdo někdo by mohl namítnout - a většina "nábožníků to dělá:"Tak se mi zdá, že tím propaguješ licenci k hříchu!" Co k tomu říká Bible? "Ti, kteří jsou vedeni Duchem Božím, jsou synové Boží." (Řím.8:14) "Bůh je můj Pastýř. On mne vede po cestách spravedlnosti, pro své jméno." (část Žalmu 23) Boží Duch vede Křesťana po cestě správného života. Bůh nikdy nevydal nějaké povolení k hříchu, a učení čisté doktríny o křesťanské svobodě není povolením hřešit! My jsme svobodní - jistě - ale ne k hříchu! My jsme svobodní sloužit Kristovi, protože On je naší největší láskou! Sloužíme Mu svobodně - od srdce, ne proto, že by nás někdo nutil. A milujeme Ho proto, protože On první miloval nás! 5:4. "Pozbyli jste milosti". Podle Písma neexistuje něco jako "pozbýt milosti, ztratit Boží dar věčného života!" Co tedy znamená výraz "pozbýt milosti?" Je mnoho církví a tisíce příslušníků těchto církví, společně s učiteli, kazateli, knězi, věří že ten, kdo byl OPRAVDU znovu-zrozený, očištěný v krvi Spasitele, adoptovaný do Boží rodiny, může "pozbýt milosti," může ztratit své postavení v Kristu - a může ztrávit věčnost v pekle. Tito lidé tvrdí, že když Křesťan přestane konat skutky, a přestane být svědkem pro Krista, tento Křesťan je ztracený... Nebudu zde diskutovat ve smyslu "jednou spasený, pro vždy spasený," nebo rozebírat doktrínu o "pozbytí milosti." Co bych chtěl zde ukázat je, že Pavel se snaží dostat "pod kůži" těm, kteří se snaží míchat Zákon a Milost! Je zajímavé, že toto je jediný případ v Bibli, kdy je tato fráze "pozbýt milosti," - nebo jakákoliv jiná ve stejném smyslu - použitá. Dozvídáme se zde, že v okamžiku, kdy věřící začne "pracovat," snaží se plnit Zákon, dá se obřezat ABY ZÍSKAL SPÁSU - TEN ČLOVĚK POZBÝVÁ MILOST! A čím více se tak snaží, tím více milosti ztrácí! Je totálně nemožné míchat Zákon a Milost dohromady a očekávat spásu! Je možné, aby Křesťan pozbyl milosti - je zcela nemožné, aby ztratil "synovství," aby ztratil Boží dar věčného života! Jestliže se jednou do Boží rodiny narodí, nemůže se přece "odnarodit!" Celý ten proces druhého zrodu je pouze z Boží milosti a z ničeho více! Ano, Křesťan má mít "ovoce," hodně "ovoce!" Ježíš nám to říká v Janovi 15:8, a 15:16. Každý z nás by se měl snažit o co nejvíce ovoce - je zcela možné, že znovu-zrozený Křesťan sice do nebe vstoupí, ale přišel o všechny odměny! Ano, to se může stát podle 1Korint. 3:11-15. Ale: SKUTKY NÁS NESPASÍ, SKUTKY NÁS VE SPÁSE NEUDRŽÍ! Od začátku až do konce je to Boží milost, Boží dílo! Tak co Pavel říká? V tom čase, kdy se Křesťan drží Zákona - Kristus ztrácí efekt v jeho životě! Jistota je fuč (jaká jistota pod Zákonem?) a radost ze života je také pryč! A pakliže bude takto pokračovat do konce života, jeho odměny budou také pryč! Jistě: Bůh nám nedal povolení hřešit, ale pakliže řekneme, že jsme nehřešili, děláme z Něj lháře, a Jeho Slovo v nás není! To je 1Jan 1:10. Bůh hřích neschvaluje - ale Jeho Milost se o hříšníka postará! To je další důvod k radosti, protože Bible jasně učí, že: „Cokoliv není z víry, je hřích!" (Řím.14:23) „Ten, který ví, co je dobré a nedělá to, pro něj je to hřích." (Jakub 4:17) A proto jsem rád, že mám 1Jana 1:9! Jinak bych nevěděl, jak se toho špinavého prádla zbavit! Ovšem, když Křesťan odmítne soudit sám sebe, a přiznat své hříchy Bohu, potom On - jako každý správný otec - Tě s láskou, ale zaslouženě potrestá! Už jsme mluvili o hříchu "k smrti." Ne ztráta spásy, ale ztráta možnosti nastřádat si odměny! Člověk který hřeší, žije v hříchu, "bahní" si v hříchu, aniž by byl potrestán Bohem - ten nebyl nikdy znovu-zrozený, není Křesťan! Jsou lidé, kteří se zapíší do kostela, nechají se pokřtít a vedou na čas dobrý život - nemusejí být ještě znovu-zrození! Kdo je a kdo není spasený - to ví jen on a Bůh! My se díváme na vnějšek - Bůh vidí srdce. Verše 8-9. Pavel jim říká, že si mohou být jisti, že Bůh nemá nic společného s jejich „odbočením" od doktríny milosti. „Trocha kvasu," je poukaz na Matouše 13:33. Je neuvěřitelné, jak mnoho učitelů Písma učí, že "kvas" je symbolem evangelia, které nakonec - pakliže je "smícháno se světem," přinese spásu všem! To je zcela proti duchu Bible! Kvas je vždy ve Starém Zákonu symbolem zla! V Novém Zákonu to vysvětluje Ježíš. Kvas je falešné učení! (Mat.16:12, Mat. 16:6, Marek 8:15) ...... Verš 11. Toto je, pravděpodobně narážka na událost ve Skutcích 16:3, kde Pavel - z důvodů, které znal pouze on a Bůh, dovolil, aby Timoteus byl obřezán. Je zcela možné, že Pavla obvinili z učení obřízky mezi Židy, a učení proti obřízce mezi Křesťany pohanského původu. Pakliže mám pravdu, bylo to zcela falešné obvinění. Čti Pavlovo svědectví v 1 Korint.9:19-23. Ano, Pavel obřezal Timotea - aby tento byl užitečnější ve styku se Židy - ale když přišel do Jerusaléma s Titem, (Skutky 15) to stejné jasně odmítnul. Zkrátka: Vždy byl pouze jeden Pavel, který učil stále jednu, stejnou zprávu o Kristovi ukřižovaném, pohřbeném, a vítězně vstávajícím z hrobu! A proto také mohl - těsně před svou smrtí prohlásit:"Bojoval jsem dobrý boj, dokončil jsem svůj závod, víru jsem si zachoval!" (2 Timoteovi 4:6-7) Verš 15 mi připomíná sarkastický, bohužel občas pravdivý, pohled na Křesťanství za posledních tisíc let: Křesťanský „kanibalismus." Církve požírá závist, nesnášenlivost, duch "konkurence." Místo aby jejich víra byla jako víra malého dítěte jak praví Ježíš, perou se na jednom písečku o hračky! To je přesně to, co má Satan raději než čokoládový dort! A to je, proč Pavel píše, tak jak píše.... 17-21... Duch a tělo spolu nemohou nikdy souhlasit! Tělo nemá zájem o vztah mezi člověkem a Bohem, duch sn nezájímá o tento svět a jeho hračky! Je to životní boj - těch "dvou psů!" Jeden černý, druhý bílý. Záleží na tom, kterého budeš krmit víc! Ten potom převládne nad tím druhým. Ne úplně - to se zde nikdy nestane - ale natolik, aby Tě mohl vést povětšinu času. Verše 22-23.. To slovo "ovoce" je v jednotném čísle! Dávej pozor! Tyto dobré věci jsou "ovoce," ne skutky! Ani jeden z těchto nemůžeš koupit, odpracovat, získat lidským úsilím! Ať se snažíme, jak se snažíme - my nikdy nebudeme schopni "nést ovoce Ducha!" My nemůžeme milovat tak, jak bychom měli milovat tím, že se budeme snažit! Je hrozně jednoduché milovat ty, kteří jsou milí, hezcí, příjemní, a milují mně - ale křesťanská láska znamená milovat ty, kteří představují pravý opak tohoto obrazu! Radost srdce nemůžeš získat penězi! Peníze nekoupí radost! Mír se také koupit nedá! Ten můžeš jen dostat! (Jan 14:27, Matouš 11:28). A tak každý opravdový Křesťan který je veden Duchem, by měl být naplněn láskou, trpělivostí, radostí a mírem. 6:1-18.. Křesťan nebude trvat na stálém isolování se od bratra či sestry v Kristu, který(á) "klopýtl(a). Každý z nás ví, velmi dobře, jak snadné je "padnout na nos!" Nikdo z nás není imunní do doby, než se vrátí Kristus, a dostaneme nová těla - neodolná těla.... Když někdy kritizujeme, měli bychom si uvědomit, že bychom - možná - v té stejné situaci nedopadli lépe - ne-li hůře! "A proto ten, kdo si myslí že stojí, ať dá pozor, aby nepadl!" (1 Kor.10:12). Nakonec - ani Pavel neměl příliš důvěry v tělo! (Řím. 7:18) Ano, bratr či sestra, který(á) padl, potřebují pomoc - ne kritiku! Nakonec - kdo jsem já, nebo ty? Ať si to Bůh vyřídí jednou sám. Jenom On zná motivy našich skutků! 6:2-5.. Pavel zde mluví ke skupině "legalistů." Říká: Zde máte Zákon - pro ty, kteří ho chtějí plnit. Vezměte jeden druhému jeho břemeno. Chcete-li plnit Zákon, milujte jeden druhého - plňte tak Kristův Zákon. Verš 6 znamená: Znáš-li Písmo, uč druhé. Nenech si to pro sebe! 6:7-9.. Když zasiješ pšenici, dostaneš pšenici. Když žito, tak žito. A právě tak je to v oblasti spirituální. Když siješ pro tělo, obdržíš zkázu - tělo nevydrží! Zestárne, zchátrá, rozpadne se. Když dáš přednost duchu - máš věčné úroky. Nechtěl bych být v kůži toho, kdo se Bohu posmívá! Ještě k tomu "setí..." "Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet" (2 Kor.9:6). Jedno jsem se za ta léta naučil: To, co mám, co vlastním, není moje; jsem pouze správcem. Pravda, Bůh mi nikdy v životě neřekl, jak to mám rozdělit. Je to na mně. Ale protože On je "Číslo Jedna" v mém životě, nikdy jsem neváhal ani vteřinu - "investovat" tam, kde jsem mohl prospět Jeho evangeliu. Nikdy. Znám Žalm 37:25, a mohu potvrdit, že je to pravda! Pamatuj si: Když dáváš dávej s radostí - ne s nechutí! Bůh miluje radostné dárce! Ale nejdříve se ujisti, že je to pro Jeho slávu - zbytek nech na Něm! Verš jedenáct naznačuje, že Pavel byl téměř slepý, když psal Galatským. Normálně své dopisy diktoval - Galatským chtěl napsat sám. Plně to chápu - je to drahokam mezi jeho dopisy! Verše 6:14-15 jsou vrcholem kapitoly - možná i víc. Pavel měl ve svém "novém" životě jediný subjekt. Ať už kázal, nebo učil kdekoliv, učil ZPRÁVU KŘÍŽE! Pavlova zpráva byla zpráva krvavá - dnešní legalisté ji nazývají "řezničinou," ale Pavel mluvil podle Písma! Nakonec celé své svědectví dává do jedné věty. (Galat. 2:20) Ve verši 17 poukazuje na jizvy, které ve svém životním boji obdržel. Věřím, že z nich měl radost. Byl to dobrý voják Kristovy Armády! Jeho "pistole byly nabité" každou minutu života. Obdržel mnoho ran - ale nakonec zvítězil. Poslední verš je míněn pouze pro Křesťany! Boží Slovo nemá ani jedno slovíčko požehnání pro ty, kteří odmítli Spasitele Světa. Milost je klíčovým slovem dopisu Galatským. Pavel to říká přímo - bez omluvy. Spasený Milostí, udržen ve spáse Milostí - to je obsah dopisu Galatským... Galatským - konec. 20. 6. 1995..... |
Antonín Uhlíř > Komentáře k Bibli >