A co víra, která„hory přenáší?“
Otázka: Ježíš jasně řekl:„Kdyby jste měli víru velikosti hořčičného semínka, řekli by jste této hoře:přejdi odsud tam, a ona se přesune; nic vám nebude nemožné...“ (Matouš17:20). Ještě jsem nikdy nevidělKřesťana jak stěhuje horu, ještě jsem nikdy neslyšel o Křesťanovi, kterému nicnebylo nemožné. A přesto tam nejsou nijaké podmínky - tento slib jejednoznačný. Buď Matouš nebo Lukáš, který má svou verzi v 17:6 lhali, nebo lhalJežíš. Kdo to byl? Ale v každém případě je toto jasně prokázaná kontradikce,že?
Odpověď: Nikdo z nichnelhal. Buďme opatrní, a přibližujme se k Bibli s úctou, která jí náleží. Ikdyž nejsme rychle schopni rozluštit či smířit každou těžkou část Bible, podpůrná evidence pro přesnost a autenticitu těch pasáží, které rozluštitmůžeme je zdrcující, a ukazuje na božský původ. R.A. Torrey nám připomíná: Jakby jste se dívali na začátečníka v algebře, který se půl hodiny pokoušírotzluštit obtížný problém a nakonec prohlásí že žádné řešení není, protože jejnemohl za tu dobu nalézt? Potíže před kterými stojí člověk který popírábožský původ a autoritu Bible jsou mnohem početnější než ty které má člověkvěřící že Bible pochází od Boha....
V tomto případě jezdánlivý konflikt vytvořený nepochopením víry. Víra není nějakou „silou“,kterou můžeme zamířit na okolnosti lidi či věci abychom je dostali do souhlasus našími ambicemi, přáním, nebo tužbami. Kdyby tomu tak bylo, potom by námKristus říkal že tato skrytá síla mysli je tak mocná, že nám stačí jen jejínepatrná část (velikost hořčičného semínka) abychom dosáhli žádaného výsledku.Potom by celý vesmír byl pod kontrolou člověka, namísto pod kontrolou Boží.Bylo by hrůzné, kdyby lidé takovou moc měli. Naštěstí tomu tak není - a Kristusto také nesliboval.
Víra není sílakterou by člověk měl, je to kompletní důvěra a závislost na jiné osobě neboobjektu. Víra musí mít někoho či něco, na co je upřená. A kromě Bohaneexistuje nic nebo nikdo, kdo by byl hoden absolutní důvěry. Ježíš přece řekl:„Měj víru v Boha!“ (Marek 11:22). Co tedy víra je? Je to sebejistá důvěra vlásku, milost, moc a moudrost našeho Boha. Je velmi jednoduché ukázat absurditu„víry“ jako sílu, kterou by člověk vlastnil. Dejme tomu, že máte dva lidi,kteří chtějí pohnout horou - pouze každý na jiné místo. Komu z nich se podaří „pohnout“ horou na žádané místo? Tenkterý má více víry? Toto běžné neporozumění je rozřešeno Kristovým prohlášením,že stačí velmi málo víry k pohnutí horou.
Bůhsám - ne víra - může pohnout horou.
Ta hora (či cokoliv jiného) se nepohne silou víry, protože vírasama o sobě žádnou sílu nemá. Hory se pohnou pouze silou Boha, chce-li toBůh. Jistě není nikdo, kdo by věřil žese hora pohne v tu a tu dobu, tím a tím směrem, pakliže by nevěděl, že takovýpohyb je v Boží vůli. A jak by to mohl vědět? Zřejmě jenom v případě že by znalBoha osobně a naučil se Mu věřit. Bylo by skutečně pošetilé věřit cizinci neboněkomu, kdo nám neprokázal svou spolehlivost.
Víra staví člověka dostyku s Bohem, člověk tak poznává, důvěřuje Bohu a poznává Jeho vůli. Vírouse stává člověk nástrojem ve vykonávání Jeho vůle na zemi. Skutečné hory zřídkakdy potřebují „pohyb.“ To by bylo možné, kdyby to byla Jeho vůle. Ježíš použiltento extrémní příklad aby ukázal, že nic není nemožné pro ty, kteří jsou vestyku s Bohem a jsou poslušnými nástroji Jeho účelu a moci.......
Proč sevzkříšený Ježíš neukázal Římanům a rabínům?
Otázka: Proč se Ježíš,pakliže skutečně vstal z mrtvých, neukázal otevřeně rabínům, obyčejným Židům aŘímanům? Neupevnil by jednou pro vždy tu skutečnost, že opravdu z hrobu vyšel? A nebyl by takový pádný důkaz zapříčinilobrácení celého světa na Křesťanství? Ten fakt, že i Bible připouští že takneučinil je jakousi evidencí proti údajnému vzkříšení, že? Jestliže opravdu bylnaživu, proč to neprokázal otevřeně?
Odpověď: Podceňujetepyšnou tvdohlavost a zlo lidského srdce. Bylo mnoho očitých svědků kroměučedníků, kteří svědčili množství svých známých, příbuzných a i rabínům žeKristus vzkřísil z mrtvých Lazara po tom, co ten ležel čtyři dny v hrobě. (Jan11:43-46) . Nebylo žádných pochyb o tom, že se stal úžasný zázrak. Vlastně irabínové mezi sebou připouštěli, že On „koná mnohé zázraky...“(verše 47,48). Tímtofaktem ale jejich srdce nijak nezměkla ani je nedonutila se podívat přímo napravdu ohledně Krista... Právě naopak.Ta skutečnost, že Kristus vzkřísil Lazara před tolika svědky -a protože právěpro tento zázrak počali lidé věřit že On tím Mesiášem je - počali ještě víceplánovat Jeho smrt. A potom ještěchtěli také zabít Lazara aby nemohl svědčit o Kristově božské moci. (Jan12:9-11). Taková fanatická opozice není racionální a tudíž by se nezměnila anipo zřejmých důkazech.
Právě tak by tonezměnilo mysl a činy světských i náboženských vedoucích, i kdyby všichni ti,kteří Krista ukřižovali by Ho viděli opět živého stát před nimi. A proč by toměl dělat? Tím že naplnil mnoho starozákonních předpovědí, a skrze zázrakykteré byly potvrzeny mnoha svědky, kteří, jako zvědové vše rabínům oznamovali (Jan11:47-48) Kristus dal israelskýmnáboženským vůdcům dostatek evidence o tom že Mesiášem je. Není pochyb o tom,že někteří z rabínů byli očitými svědky jeho zázraků. A přesto Houkřižovali.
Jak Římané, tak i rabíni měli vícedůkazů než potřebovali.
Kromě toho měli rabínimnohem silnější evidenci o vzkříšení Krista, než měli obyčejní lidé, kteřísvědčili, že viděli Lazara vycházejícího z hrobu „svázány ruce a nohy, a tvářzahalenou šátkem.“(Jan 11:44). Měli očité svědky trénovaných a disciplínovanýchřímských vojáků, kteří hlídali hrob a kteří jim oznámili hrůzostrašné setkání sandělem, který odvalil kámen a odkryl prázdnou hrobku. A přesto, navzdory svědectví čety ostřílenýchtvrdých vojáků - nyní zcela vystrašených - tak tvrdá byla jejich srdce, žepodplatili stráž a ti vyslali do světapovídku o tom, jak „učedníci ukradli tělo, zatím co oni spali.“ (Matouš 28:13).
Jak rabíni, tak i římské autority věděli o tom, že Kristus vstal zmrtvých! Podávat další důkazy ovzkříšení těm, kteří byli rozhodnuti jej popřít, by nic nezměnilo! Jenom by topřidalo k jejich odsouzení kvůli další evidenci, za kterou by se jednou museliodpovídat. A tak Kristus vlastněprokázal laskavost všem těm, kteří byneuvěřili jakémukoliv důkazu. Jasně Kristus se řídil svou vlastní radou „neházetperly sviním..“ (Matouš 7:6)... Co setýká zbytku obyvatelstva, ti jistě viděli některé vzkříšené osoby, které jimsvědčily o vzkříšení Krista: „hroby se otevřely a povstalo mnoho mrtvýchsvatých, kteří vstali po Jeho vzkříšení a zjevili se mnohým“ (Matouš 27:52,53).
Kromě toho měli rabíni avšichni lidé dodatečné důkazy vzkříšení skrze zázraky které učedníci dělali vejménu a moci Ježíše Krista: „boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšeníJežíše Krista a na všech spočívala veliká milost...“ (Skutky 4:33). „Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnohoznamení a zázraků ... a lidé je chválili a ctili. A stále přibývalo mnoho mužůi žen, kteří uvěřili Pánu. Dokonce vynášeli nemocné na ulici a pokládali je nalehátka, aby na některého padl Petrův stín až půjde kolem. Také z ostatníchmíst v okolí Jerusaléma se scházelo množství lidí; přinášeli nemocné a sužovanézlými duchy a všichni byli uzdravováni..“ (Skutky 5:12-16)..
Už samotná úžasná změna, která byla na učednících vidět, byla vícnež dostatečným důkazem Kristovavzkříšení. Víme jak v zahradě všichni Krista zbaběle opustili, aby zachránilivlastní kůži. A přesto nyní už nebyli tito „neučení a prostí lidé“ (Skutky4:13) ani trochu ustrašení, a odvážněobviňovali rabíny z toho, že dali Krista ukřižovat. Navzdory bití a hrozbámuvěznění, tito bývalí zbabělci stáli vzpřímeně a odvážně se postavili rabínům as velkým přesvědčením prohlašovali, že Pán povstal z mrtvých. Kromě toho činiliv Jeho jménu mnoho zázraků, které přesvědčovaly množství lidí. Žádného dalšíhodůkazu nebylo zapotřebí...
Veliká nespravedlnost?
Otázka: Někteří mí známíse domnívají že učení o Kristově smrti na kříži, kterou zaplatil pokutu za naše hříchy - které je jádremKřesťanství - je samo o sobě dostatečným důvodem k odmítnutí Křesťanství.Namítají, že je vyloženě nespravedlivé aby neviná strana trpěla ve vězení či byla popravena namísto zločince, a žetakové jednání povzbuzuje k hříchu. Jsem zcela ohromený. Můžete mi pomoci?
Odpověď: Jejich problémemje nepochopení toho, co se vlastně na kříži odehrálo. Za prvé, Kristus jeabsolutně jedinečný. Je Bohem i člověkem v jedné Osobě, ten jediný, který mohlzemřít za hříchy druhých. A tudíž Jeho smrt za nás nemá být brána jako že jinílidé by mohli jít do vězení či napopravu namísto zločince... Kromě toho udělal Kristus mnohem víc než zemřít nanašem místě. Kdyby toto bylo všechno, potom Barabáš měl to největší„křesťanské“ svědectví všech dob! Bylo přece doslovně pravdou, že Ježíš zemřelnamísto Barabáše a tím ho osvobodil. Ale Barabáš neměl ani potuchy o pravémsmyslu kříže. Pokud víme, nikdynepochopil že Kristus zemřel za jeho hříchy, ani Ho nepřijal jako svéhoSpasitele. Všechno co Kristova smrt pro tohoto zločince udělala bylo, že sedostal z vězení aby mohl pokračovat ve svém hříšném životě. To přece neníevangelium Ježíše Krista!
Kristova oběť udělalavíce než výkupné za naše hříchy. Když Kristus zemřel, všichni kteří v Něhouvěří jako ve svého Spasitele, zemřeliv Něm. Křesťan akceptoval Kristovu smrt jako svou vlastní a v tomto rozhodnutí sevzdal svého života, aby vzkříšený Kristu mohl v něm žít.
Povšimněte si Pavlovaprohlášení: „Jsem ukřižován spolu s Kristem - nežiji už já, ale Kristus žije vemně. A život který zde žiji, žiji ve víře v Božího Syna, který mne miloval aobětoval se za mně..“(Galatským 2:20). Atak Křesťan nejenom že unikne smrti, ale je přiveden - skrze smrt Krista dovzkříšeného života na druhé straně, života který už není jeho, ale je to životKrista žijícího v něm: „...aby všichni ti, kteří jsou naživu, nežili už samisobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. ..... A proto kdo je v Kristu, jenové stvoření. Staré pominulo a hle - všechno je nové...“ (2 Korintským5:14-17). „Zemřeli jste a váš život jeskryt spolu s Kristem v Bohu. Až se objeví Kristus, který je vaším životem, ivy se ukážete ve slávě.“ (Koloským 3:3-4)...
Nespravedlnosta přesto konečná spravedlnost.
Ano, v určitém slovasmyslu to byla nespravedlnost, že Kristus zemřel namísto nás. Žádná normálníosoba by nemohla uspokojit požadavek spravedlnosti tím, že by vzala trestjiného na sebe. Právě tak by žádná normální osoba mohla dosáhnout nádhernéhovýsledku Kristovy smrti tím, že by se nechala zavřít a popravit za nějakéhozločince. Většinou zapomínáme, že Kristus netrpěl pouze tím co Mu udělalčlověk, ale že vytrpěl ten věčný soud, který ve své vlastní spravedlnostinařídil proti hříchu! On vzal naše hříchy na sebe. A tak byla ta finálníspravedlnost vykonána, protože pokuta za hřích byla plně zaplacena - pokuta,která nemohla být zaplacena žádnou jinou cestou. A proto ti, kteří věří vKrista, obdrželi věčný život jako dar z Boží milosti na spravedlivé bázi.Taková transakce by jinak možná nebyla. V Kristu vidíme perfektně spravedlivéodpuštění za hříchy, které žádné jiné náboženství světa nabídnout nemůže......
Proč jsou v evangeliích rozdíly?
Otázka: Křesťané se snažívysvětlit kontradikce ve vyprávění čtyřech evangeliích tím, že jsou to pohledyčtyř různých svědků, každý z nich přinášející vlastní pohled na to, co sestalo. Ale toto vysvětlení neplatí na kontradikce slov, která jsou připisovánaJežíši. Použil slova která zaznamenává Matouš, nebo řekl to, co píše Marek -nebo ta, která nám nabízí Lukáš či Jan? Slova přece nemohou být změněna! Jestližetito pisatelé byli očitými svědky jak to že jejich pamět nesouhlasí jedna sdruhou? A jestliže byli inspirováni Svatým Duchem, proč ty rozdíly?
Odpověď: V prvé řadě,mezi evangeliemi neexistují žádné kontradikce. Vyskytují se variace vevyprávění, ale to je přesně to, co by jeden očekával od svědomitých nezávislýchočitých svědků. Dále, jak už jsme dříve poukázali, tyto variace dokazují, žepisatelé evangelií nebyli nijak domluveni ani neopisovali z nějakého společnéhodokumentu, jak je někdy kritici obviňují... Tyto variace jsou ve skutečnostidůležitou evidencí pro hodnověrnost Bible. Dále nám tyto variace dávají dalšídůkaz, že pozdější opisovači či překladatelé neměnili zánamy v pokusu sjednotitvšechny popisy. Už samotná skutečnost toho, že zdánlivé kontradikce zůstalynedotčeny, je ověřením toho, že tyto záznamy byly považovány církví, jakoinspirované Božím Duchem a proto nedotknutelné... Určitě nebylo v evangeliíchnějaké „progresivní odhalení“ nebo „vývoj“, jak kritici tvrdí...
A proč vlastně mít čtyři evangelia? Je-li záznam inspirovanýBohem, proč to dělat tímto způsobem? Proč by nestačil jeden záznam, čímž by seušetřil papír i doba čtení - vždyť ta evangelia jsou tak repetitivní! BožíDuch, který inspiroval tyto záznamy měl velmi dobré důvody. Hlavním účelem čtyřech separátních evangeliíje ten, který jsme právě popsali: Demonstrovat hodnověrnost záznamů způsobem,který se nedal nahradit žádným jiným. Čtyři svědkové mohou dodat ověření, jaké by jedinec dodatinemohl. Kromě toho, vyprávět příběh zněkolika různých pohledů nám dává širší obraz toho co Kristus činil a učil nežpouze jeden záznam. Dále, učedníci se jistě nespoléhali pouze na svou chybujícípaměť. Kdyby tomu bylo tak, neměli bychom příliš velikou víru v záznamy kterénabízejí. Těsnopis zřejmě neznali právětak jako magnetofony. Určitě by seneodvážili předstírat že nám dávají ta pravá Kristova slova, kdyby senespoléhali na Boží inspiraci.
Jak tedy vysvětlíme tytovariace v záznamu inspirovaném Bohem? Je několik racionálních možností. Ježíš každopádně učil podobná učení na rozličné subjekty mnohokrát, v různémprostředí, různým lidem. V takových případech nebudou (a neměly by být) slovapřesně stejná. Ježíš znal srdce svých posluchačů a bezpochyby přednášel najednom místě tak, na druhém jinak. Jsou ovšem případy, kde takové vysvětleníneplatí:
Někdy, když jepopisováno stejné učení v různýchevangeliích, je jasné že se jedná o stejnou lokaci, a stejnouudálost ve všech evangeliích - a přece se setkáme s variacemi ve slovech. Jakje to možné? Zde, jako příklad je jedna z těch událostí, kterou nám popisujítři evangelia. Jan, který nám dává události a učení která nejsou v jinýchevangeliích, tuto událost nepopisuje. Ostatní tři evangelia popisují to stejnéučení i stejnou událost - přítomnost publikánů v domě Matouše, (jinak zvanéhoLevi), kterého právě Ježíš povolal aby byl Jeho učedníkem. Farizejci kritizujíJežíše před Jeho učedníky za to, že jí s hříšníky. Ježíš odpovídá:
„Lékaře nepotřebujízdraví, ale nemocní. Jděte a učte se co to je.: Milosrdensví chci, ne oběť.Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Matouš 9:12-13).
„Lékaře nepotřebujízdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ Marek 2:17.
„Lékaře nepotřebujízdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lukáš5:31).
Racionálnívysvětlení.
Zatím co se tyto třivýroky Krista liší slovosledem, všechny mají stejný smysl. Pouze Matouš něcopřidává: „Jděte a učte se co to je. Milosrdenství chci, ne oběť.“ Proč to nezaznamenali ostatní? Proč by měli?Není jednou dostatečné? Je ironické že skeptici na jedné straně kritizujíevangelia pro opakování stejných událostí a učení, ale jakmile se objevílegitimní variace, stěžují si! Matoušova výpověď nám dává vědět, že Kristus učinil tuto pichlavoupoznámku pro užitek Farizejů. Poukázal na Ozeáše 6:6, jako výtku pro jejichnedostatek milosti. A dal jim vědět žeoni potřebují obrácení a že odpuštění hříchu může být na té stejné bázi jakohojení fyzické - z Boží milosti.
Máme všechny tři zprávy vdokonalém souhlasu. Jediný rozdíl je v tom, že dva svědkové nám neříkajívšechno, co Ježíš řekl. Vlastně nikdo z nich tak nedělá. Vlastně nevíme. Vtěchto třech zprávách není žádná kontradikce - na druhé straně tam také neníani stopa po koluzi či zasahování do původních textů, ani popření inspiraceSvatého Ducha. K tomu stejnému závěru dojdeme, když pečlivě prozkoumáme všechnaevangelia. Osobní výzkum to může potvrdit i u jiných zdánlivých nesrovnalostí....
A co tenstarý hříšník a modloslužebník Šalamoun?
Otázka: Dočítáme se, že „když byl Šalamoun starý“, uctíval falešné bohy a bohyně, pokusil se zabít Jeroboama (kterého Bůh určil jako jeho nástupce), a činil i jiná zla. Jak ho potom mohl Bůh inspirovat aby napsal části Bible, jak mohl být „nejmoudřejším mužem který kdy žil,“ a jak se může o něm říci že „spal se svými otci“ což zřejmě znamená, že šel do nebe?
Odpověď: Šalamounzačal dobře. Jeho srdce bylo s Bohem, Bůh ho miloval a hojně mu požehnal. (1Královská 3:11-13) Jeho Boží inspiracek napsání „Přísloví“, „Kazatele“ a „Píseň Písní“ přišla dlouho před tím, než upadl v hřích. Jeho pádem,který přišel v pozdním životě, byla jeho láska pro krásné ženy. Nemohl jichnikdy mít dostatek:
„Král Šalamoun sizamiloval mnoho cizinek. Faraónovu dceru, Moábitky, Amónky, Edómky, Sidóňanky,Chetejky. Ženy z těch národů, o kterých Bůh Israelcům nakázal: Nebudete choditk nim a oni nebudou vcházet k vám. Obrátili by vaše srdce k jejich bohům.Šalamoun je miloval velikou láskou. ...... Když Šalamoun zestárnul, jeho ženy změnily jeho srdce tak že nebylo jižcele při jeho Bohu ..... Šalamoun se obrátil k Aštoretě, bohyni Sidóňanů, kMilkomému, ohyzdné modle Amónců. .... Tehdy Šalamoun vystavěl posvátné návršíKemóšovi, ohyzdmé modle Moábců, ... aMolekovi, odporné modle Amónovců. ... Totéž udělal pro všechny své cizinky,které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům ... Bůh se na Šalamounarozhněval. ... A proto mu řekl: Odtrhnutvé království od tebe a dám je tvému služebníku...“ (1 Královská 11:1-11)...
Jak může ten nejmoudřejšíčlověk (kromě Krista) který kdy žil upadnout do takových pošetilostí a hříchu?Ano, právě z tohoto důvodu slouží Šalamoun jako speciální poučení pro nás.Skutečnost že člověk tak moudrý, mnohemmoudřejší než kdokoliv jiný, může zabloudit tak daleko od Boha kterého takmiloval nám připomíná Pavlovo varování: „Proto ten, kdo si myslí že stojí, aťsi dá pozor aby nepadl.“ (1 Korintským 10:12)... Příčina pro Šalamounůvhřích je také něco nač čím se musíme zamyslet: Neuposlechl Boha. Jak závazné jesi uvědomit, že jedna neposlušnost vede k druhé, až se dostaneme nad svah, zekterého už není cesta zpět!
Už skutečnost, že hříchyŠalamouna a jiných velkých postav jsoupoctivě v Bibli zaznamenány, je dalším důkazem její hodnověrnosti. Fiktivnízpráva by měla tendenci glorifikovat charakter hlavních postav a zamlčela by jejich chyby.Takové byly zprávy o farańech a jiných vládcích. Byli považováni za božstva.Kromě toho, hříchy Davida, Šalamouna a ostatních vybízí k otázkám a vytváříkonflikty, které by se fiktivní popis snažil vyhnout. Zde máme další důkazhodnověrnosti a dokonalé integrity záznamů.
Co se týká prohlášení, že„Šalamoun ulehl ke svým otcům....“ (Královská 11:43), toto neznamená být vnebi. V nebi nikdo nespí! Tento výrok pouze pozamenává, že Šalamoun bylpochovaný ke svým předkům. Na příklad, když umíral Jakub, řekl svým synům: „Ažbudu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně která je napoli Chetejce Efróna, do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanskézemi......Tam pochovali Abraháma a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jehoženu Rebeku; a tam jsem pochoval Leu.“ (Genese 49:29-31)..... Je Šalamoun v nebi či v pekle? Domnívámse že v nebi - ale nevím to za hranice mých pochyb. Kapitola 11 dopisu Židům,kapitola příkladů víry se o něm nezmiňuje, na rozdíl od Davida jeho otce a jiných hrdinů víry. Ovšem tato kapitolactí ty, kteří byli obzvláště ve víře triumfální, takže není překvapivá absenceŠalamouna.
Všichni jsmehříšníci kteří potřebují Boží milost.
Bylo by to velmipodivné, kdyby Šalamoun, který napsal část Bible pod Boží inspirací a kterýpostavil původní chrám v Jerusalémě, kde Boží sláva byla na odiv po tolik let,by šel do pekla namísto do nebe. Bůh vychovával Šalamouna v tomto životě vícetak, jak On jedná s vlastními, než s nevěřícími. Šalomounův hřích byl neomluvitelný a velmi těžký. Vlastně sizasluhoval podle Zákona trest smrti. Ale to stejné si zasluhoval hřích králeDavida a přesto mu Bůh odpustil. To stejné platí o nevěstce, kterou Farizejovépřivlékli před Ježíše. A přesto ji také odpustil. Není pochyby o tom, že Božímilost, umožněná obětí Ježíše na kříži za hříchy celého světa, mohla být takéudělena Šalamounovi.
Poslechněte znovu a uložme si do srdce slova JežíšeFarizejcům, kteří nechtěli udělit milost této padlé ženě: „Ten, který je bezhříchu mezi vámi, nechť hodí první kámen...“ (Jan 8:7).. Jan pokračuje : „Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, usvědčeni vlastním svědomím a Ježíš zůstal se ženou sám...“ (Jan 8:9)... Kdo z lidí, kdo sám obdržel milostivý pardon od Boha, by seodvážil zadržet tu stejnou milost pro Šalamouna, či kohokoliv jiného. Osudkaždého z nás je pouze v rukou Božích. Spoléháme se na to, že „Soudce celé Zeměudělá to, co je správné...“ (Genese 18:25)....
Není důležitost,kterou Bůh připisuje člověku, absurdní?
Otázka: V porovnání snekonečnem vesmíru který nás obklopuje, tato planeta, kterou nazýváme domovem,je nekonečně mrňavá částečka prachu. Při pohledu na tuto skutečnost se zdá býtvrcholem absurdity a sebedůležitosti (víc než pokory, kterou by se měli Křesťanévyznačovat), pro nevýznamné mikroby, vychlubovat se že je Bůh miluje, dokonceže přišel na tuto zemi aby zemřel za jejich hříchy! Není takovéto scenáriovrcholem absurdity?
Odpověď: Právě naopak!Boží láska by nebyla opravdová, kdyby nás miloval proto že jsme tak důležití,že si ji zasloužíme. Ve skutečnosti láska nemůže být zasloužena!Podstatou lásky je, že miluje ty,, kteří si to nezaslouží. Je velmi obtížné proprůměrného člověka toto pochopit, protože existuje populární akceptancepodvodné ideje lásky Holywoodu. Člověk se „zamiluje“ a právě tak rychle„odmiluje“ s jednou osobou a „zamiluje se“ opět do osoby jiné. To není ale láska, kterou presentuje Bible!
Kdyby Boží láska ke mněbyla podmíněna tím jak milování-hodný jsem, jak atraktivní jsem, jak si Jeholásku zasloužím, potom bych se cítil velmi velice nejistý! Jelikož nejsemdokonalý, a měním se, měl bych obavy, že bych se mohl změnit natolik, že by mněBůh mohl přestat milovat. Ale protože můj vztah k Němu závisí na Jeho lásce,Jeho věrnosti, Jeho neměnnosti, a ne na mé lásce nebo mé „líbivosti“ z Jehopohledu, proto mám mír a dokonalou jistotu, že Jeho láska ke mně nikdynepomine, že jsem navěky zajištěný v Jeho vztahu ke mně..... Mimo to má mrňavánedůležitost - v porovnání k nekonečnému vesmíru - dělá Boží milost amilosrdenství tím více hodné naší chvály a vděčnosti. Čím více nehodný je objekt , tím větší a čistější musí být taláska..
Skrze nesmírnou velikostvesmíru vidíme Boží pozornost a zájem o tu nejmenší podrobnost, ať už je tonádherný vzorec sněhové vločky či vnitřek atomu. Přesto že je nekonečný v moci,moudrosti a vědomosti, nic není pro Něho příliš malé, aby o tom neuvažoval.Není vůbec směšné či arogantně domýšlivé když Křesťan věří, že ho Bůh miluje aposlal svého Syna aby se za lidi obětoval. Naopak, tento rys povahy zní pravdivě pro charakter Boha,jaký očekáváme že On je, jak Ho popisuje Bible, a jak Ho obráží celý vesmír....
Přijmul Bůh Jiftáchovuobět jeho dcery?
Otázka: Bible zaznamenáváněkteré z nejhroznějších činů, které kdy člověk spáchal. Máme tu na příkladJiftáchovu přísahu že obětuje svou dceru Yahwemu - závazek, který také potomsplnil. Jak můžete smířit „Boha lásky“ s přijímáním lidské oběti?
Odpověď: Tento tragickýpříběh je popsaný v knize Soudců, kapitola 11:30-40. Ovšem opět vidímepoctivost Bible v presentování nejenom hříchu, ale také pošetilostí hlavníchpostav. Nikdy ovšem nezapomeňme, že Bible nikdy neschvaluje hříchy, kterépopisuje. Boha nepotěšil hloupý anerozvážný slib Jiftácha o nic více nežli Šalamounovo modloslužebnictví čiDavidovo smilstvo s Bat-šebou.....
Jiftáfův slib byl nejenomunáhlený, ale také šílený. Nabídl Bohu „zápalnou oběť“ cokoliv co vyjde jakoprvní ze dveří jeho domu když se vrátí z vítězné bitvy. Přišlo mu vůbec namysl, že jeho dcera, jeho jediný miláček, vyjde z domu jako první? Jistěžene! Ale jak mohl tuto možnostpřehlédnout? Očekával snad ovci, kuře, nebo oblíbeného psa že ho přijdouuvítat? Ať už jeho pokřivená myslslíbila cokoliv, ten slib byl jeho,pouze jeho rozhodnutím, Bůh s tím neměl nic společného, jeho nelze z tohovinit. Kromě toho není vůbec jasné, zda Jiftáh svou dceru skutečně obětovaljako zápalnou oběť. Proč tedy po dva měsíce držela smutek za své panenství? Jemožné, že jí otec zasvětil k Boží službě jako pannu? Nemůžeme si být jisti....
Ano, píše se že po obdobízármutku Jiftách „splnil slib, který o ní učinil..“(verš 39). Pakliže skutečněnabídnul svou dceru jako lidskou oběť, taková nabídka by byla hnusná v očíchBoha a nikdy by ji nepřijmul. Ve skutečnosti by to přivolalo Boží hněv.... Jiftafův závazek a čin nebyl inspirovanýBohem, nebyl v Jeho vůli a v žádném případě za to nelze vinit Boha. A přestoBible zaznamenává upřímně takové pošetilosti i hříchy. Tato skutečnost spíš nežaby vrhala špatné světlo na Bibli, je ve skutečnosti dalším důkazem jejíhodnověrnosti a poctivosti.
Kdovlastně Goliáše zabil?
Otázka: První Samuel 17vypráví že David zabil Goliáše, ale Druhý Samuel 21:19 říká, že Goliáše zabilElchánan (když opomineme kurziva, která v originále nejsou). Říká se, žeElchánan zabil „Goliášova bratra“ aleslova vyznačena ležatým písmem byla zřejmě přidána později, aby se vyloučilakontradikce. To mne znepokojuje. Četl jsem prohlášení od jednoho biskupa kterýpíše že „bratr Goliáše“ v ležatémpísmu byl nepoctivé zaretušování faktu a důkazem, že Bible byla opravovánanejenom zde, ale i jinde. Jak na to odpovíte?
Odpověď: Za prvé můžemeihned odmítnout „nepoctivé úpravy“ v Bibli. Byl by snad někdo, kdo by se snažilzměnit význam verše, vložil slova ležatým písmem? To by bylo stejné, jako kdybypadělatel bankovek napsal na líc každé falešné bankovky „Toto je padělek“. Veskutečnosti byla kurziva přidána překladatelem, aby zajistil to co jepředpokládané (implicitní) ale nevyjádřené. Občas se zdá, že slovo nebo slova jsou vynechána pro nedostatek přesnýchekvivalentních výrazů mezi jazyky. Ale v tomto případě bylo nutné, abypřekladatel vložil slovo „bratr“ z několika důvodů. Za prvé to byla jediná věc,která dávala smysl. Goliáš to zřejměnebyl. Představit si, že původní rukopis říká že to byl Goliáš, znamená obvinittoho, kdo napsal Prvního a Druhého Samuela z neuvěřitelně špatné paměti! Konec konců autor, pod inspirací SvatéhoDucha už zaznamenal asi 34 kapitol dříve, že David zabil Goliáše asi tak 45 letpřed touto událostí. Člověk může, na adresu skeptiků prohlásit pouze: Zdá se, že protestuješ příliš hlasitě!“...
Člověk je - až bolestněpokoušen ztratit trpělivost s kritiky, kteří vlečou - zdánlivé kontradikceBible - po víc jak 200 let. Jakmohou s takovou pečlivostí prohledávat každou stránku Bible aby nalezli údajnénesrovnalosti, a přehlédnou fakt že 1Letopisy 20:5 popisují tustejnou událost bez kurziv, že obr, kterého Elchánan zabil, byl bratremGoliáše. Kromě toho nám Bible jmenuje tohoto obra. Nebyl to Goliáš, ale Lachmí.
Že Lachmí byl Goliášův bratr není zdaleka tak zajímavé, jako fakt,který se učíme z této pasáže - že on byl pouze jedním ze čtyřech Goliášovýchbratrů. Tak bylo ve skutečnosti pět hrůzu nahánějících Filištínských žijících vGatu v době, kdy David zabil Goliáše! Člověk potom chápe, proč David když šelproti Goliáši, si vybral z potoka pět hladkých oblázků! (1 Samuel 17:40). Tatoskutečnost nám také dává pohled na zručnost, s jakou David z praku střílel.Potřeboval jeden oblázek na každého z obrů!
JelKristus na oslici, oslátku, nebo na obou?
Otázka: Údajné proroctví v Zachariáši 9:9 a údajné splnění vMatouši 21:2-7 říkají, že Kristuspřijel do Jerusaléma „Přivedli osliici i oslátko, položili na ně pláště, a Onse na ně posadil..“ Popisy zaznamenanév Markovi 11, a Lukášovi 19, se zmiňují pouze o oslátku, tudíž zde máme jasnoukontradikci. Kromě toho je absurdní, že by Kristus jel na obou , oslátku a jehomatce. Jak tomu můžete dát smysl?
Odpověď: Matouš prostěcituje Zachariáše 9:9. Toto prohlášení se dá snadno vysvětlit jako běžný způsobpoetického zdůraznění, používaného ve Starém Zákoně mnohokrát. Mesiáš sedí nazvířeti. Je to osel. Víc než to, je to oslátko, míněno velmi mladé. Že totovyjádření „jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti...“ popisuje jen jedno zvíře na kterém Mesiášseděl, je jasné z toho, že jak Marek (11:2), tak i Lukáš (19:30) nahrazují tutofrázi s „naleznete jedno oslátko, na kterém ještě nikdo z lidí neseděl“.. Jenepravděpodobné, že by byl osel na kterém nikdo ještě neseděl, ale u oslátka jeto pravděpodobné....
Marek a Lukáš sesoustřeďují na zvíře, na kterém Kristus seděl. Ani jeden z nich necitujeZachariáše, kde se hovoří o oslici i o oslátku, a proto necítí potřebu sezmínit o oslici. Matouš, který Zachariáše cituje, zahrnuje též oslici. Matoušvysvětluje, že obě zvířata byla svázána dohromady a pak odvázána. Zdá se býtjasné, že oslice oslátko doprovázela protože to bylo ještě mladé. Zřejměkráčela vedle, protože pláště byly položené na obě zvířata. Člověk si snadnopředstaví Krista, jak jeho ruka se opírá o oslici, zatím co na oslátku jede.Není vůbec absurdní si tuto situaci představit, obraz ukazuje dvě věci. Za prvéodhaluje Kristovu kontrolu nad přírodou a veškerým tvorstvem. Oslátko, takmladé že na něm ještě nikdo neseděl, provázené svou matkou se ochotně podřizujenést Krista, zatím co jeho matka ho poslušně doprovází.
Za druhé to zdůrazňujepokoru se kterou On přichází, přesně jak řekl Zachariáš „pokorný, jedoucí naoslátku“... Toto není vítězný král, který pobil nepřátele, a vrací setriumfálně do Jerusaléma v čele armády - ale na oslátku, které Ho jen takunese. Toto je Spasitel, který přišel zemřít za hříchy lidstva „je spravedlivýa vítězný..“ Je velmi pozoruhodné, žeHo davy budou oslavovat jako Mesiáše tak, jak prorok předpověděl, navzdorytakovému pokornému vjezdu. Ovšem, ten stejný nadšený dav se proti Němu o čtyřidny později obrátil, a žádal Jeho ukřižování. Tato skutečnost není o nic méně pozoruhodné splnění předpovědi, jakuvidíme později....
Liberálovémusejí vinit samého Krista.
Otázka: Jedna z věcí, kterouu Křesťanů shledávám nejvíce nepřihatelnou, je jejich trvání na tom, že jepouze jedna cesta k Bohu. Takový úzký pohled uráží upřímné víry milionůnásledovníků ostatních náboženstvích. S takovouto křesťanskou netolerancí, jakáje naděje pro mír mezi politickými a vojenskými vůdci?
Není to z nějaké formulky,kterou by si Křesťané vynalezli, aby mohli tvrdit, že Ježíš Kristus „je toujedinou cestou.“ Kristus sám o sobě řekl: „Pakliže nevěříte že Já Jsem (Bůh,ten jediný Spasitel),, zemřete ve svých hříších.“ „Kam já jdu, tam vy jítnemůžete.“ „Já jsem ta cesta, pravda i život - nikdo se nedostane k Otci nežskrze mne“.. (Jan 8:24, 21, 14:6)..
Příliš nepomůže tvrzení,že Ježíš ve skutečnosti nic podobného neřekl, máme výpovědi očitých svědků.Kromě toho co Ježíš řekl, souhlasí se stoletími prohlášení hebrejských proroků,kteří jedním hlasem (i když se většinou neznali) svědčili, že pouze Bůh může být Spasitelem lidstva, a že Bůh veskutečnosti přijde na zem skrze pannu, aby zaplatil pokutu, kterou Jeho vlastníspravedlnost žádá za hříchy lidstva. A Bible je nejdokázanější dokumenthistorie se stovkami, v některých případech s tisíci rukopisy, spolehlivějšími,než kterákoliv jiná antická literatura.
Šílenec, Lhář, anebo Bůh přicházející jako člověk?
Není nejmenších pochyb otom, co Ježíš řekl a tudíž otázka které nikdo z nás neunikne je: Mluvilpravdu? Pakliže nemluvil, jsou zde pouze dvě možnosti. Buď byl upřímnýmegomaniakem tak nepříčetným, že si o sobě myslel že je Bohem, který sepřevtělil do člověka a že je jediným Spasitelem hříšníků, nebo byl promyšlenýmpodvodníkem, který věděl žepodvodníkem je ale který trval na své Machiavellistické lži tak chytré, žepodvedla miliardy lidí během dvaceti století. Ve skutečnosti žádná z těchtoalternativ nedává smysl! Jediná možnostje, že mluvil pravdu.....
Problém mnoha kritiků je,že namísto aby pečlivě prozkoumali nároky Ježíše Krista a potom je poctivěodmítli - mají v sobě hluboce zakořeněné (totálně neracionální) předsudky protimorálnímu absolutnu, které jim nedovolí aby se vážně nad Jeho tvrzenímizamysleli. Oni odmítají už jen imožnost, že existuje pouze jedna cesta spásy. Nedovolí Bohu, aby měl jakékolivspirituální a morální standardy přesto že je jasné, že fyzický vesmír nemůžefungovat bez přesného řízení. Zákon přitažlivost i, na příklad, je velmiúzkoprsý, nezná vyjímky. Operuje ať v něj věříte nebo ne! A tak je tomu i sezákony v chemii a fyzice.
Ani cesta do nebe nemůžebýt méně definitivní. A jelikož byla již plně zaplacena a je nabízena zcelazdarma komukoliv kdo ji přijme - není žádna platná báze pro stížnosti těch,kteří ji odmítnou. Navíc Jeho následovníci jsou zavázáni poviností, láskou azájmu ke ztraceným, Mu být věrní, hledat ztracené a přesvědčovat je, že On jejediným Spasitelem hříšníků....
Zásadní známky rozdílů mezi pravdivýmvyprávěním a fikcí jsou typické, snadno rozpoznatelné...... atributy pravdy jsou nápadně viditelné skrze celou historiiNového Zákona....
Simon Greeleaf
Harvard Law School
Pokuste senacpat ten úžasný příběh Muže Kalvárie- je-li pouhou fikcí - do určitého místa historie, která je již plně zabránatím skutečným a - neoddělitelně spojená s jinými událostmi; a představte simarnost pokusu odstranit tento vrcholný život a kataklismickou smrt (atriumfální vzkříšení!) od řetězuudálostí podporujících historii , současný stav Křesťanství a světa!
Irwin H.Linton
„A Lawyer Examines the Bible“...
<< 6. Důkazy hodnověrnosti ainspirace >>
Byl Pavel ignorant, nebo sarkastik?
Otázka: Ve Skutcíchkap.23, Lukáš vypráví jak byl Pavel předveden před radu rabínů a přitom nazývápředsedajícího kněze „nabílenou zdí.“ Když je mu to vytknuto, omlouvá toneuvědoměním si, že Ananáš je je veleknězem. To mi připadá jako špatně napsanáfikce. Pavel byl údajně bývalý rabín. Velekněz musel mít na sobě nějakou róbu avedl celé řízení. Jak mohl být Pavel tak hloupý nevědět, kdo je veleknězem?Věříte takové situaci? A když ne tomuto, tak co ty jiné věci o kterých Lukášpsal?
A opět ta zdánlivá chybav biblickém záznamu je dalším přesvědčujícím důkazem její hodnověrnosti. Zmíněná pasáž se nachází ve Skutcích 23:1-5.Pavel, který je vězněm a má, podle římského zákona právo se setkat s těmi kteřího obvinili, otevírá svou obhajobu slovy:“Žil jsem v dobrém svědomí před Bohemaž dodnes“... Ananáš, který řízení předsedá jako velekněz, nařizuje, aby Pavlauhodili do tváře, protože - předpokládaně nevěří, že by mohl kdokoliv stále žít„v dobrém svědomí před Bohem.“ Pavel,který židovský zákon zná, a není vůbec zastrašený, okamžitě reaguje: „Tebeudeří Bůh, ty obílená stěno, protože tu sedíš abys mě soudil podle Zákona, aproti Zákonu nařizuješ, aby mě bili?“ Ti co stáli kolem Pavla rozhořčenězvolali: “Dovoluješ si urážet Božího velekněze? Pavel na to odpovídá: „Neuvědomiljsem si, že je veleknězem. Vím že je psáno "nebudeš tupit vládce svého lidu.“ Toto je neobvyklá slovní výměna. Ano, člověk by se nad tím mohlpozastavit, ale Lukáš podává zprávu bez jakéhokoliv vysvětlení.
Postřeh od Josefa Flavia.
Ovšem, všechno seokamžitě stane jasným, když si přečtemeFlavia. Ten píše, že Ananáš byl opravdu veleknězem, ale že byl sesazený. Jehonástupce někdo zavraždil a nikdo další určen nebyl. Mezitím Ananáš zcelailegálně usurpoval úřad velekněze. ...Když vidíme pozadí, celé to spiknutí se komplikuje. Je velmi pravděpodobné, žeza těchto okolností by Ananáš na sobě velekněžskou róbu neměl, a proto jeomluvitelné, že ho Pavel nepoznal. A proto je zcela možné, že Pavel který ponějakou dobu v Jerusalémě nebyl, nevěděl že Ananáš byl tou dobou aktivnímveleknězem. .... Ovšem když si uvědomíme jak inteligentní Pavel byl, je zcelamožné, že i po tak dlouhé nepřítomnosti Pavel věděl velmi dobře co se událo, aže mluvil spíše z pohledu člověka informovaného, než nevědomého..... A tímspíše je pravděpodobné, v souladu s jeho charakterem, tento člověk, který „obrátilsvět vzhůru nohama“ (Skutky 17:6), možnápoužil svůj sarkasmus aby poukázal na skutečnost, že Ananáš není legitimnímveleknězem, ale usurpátorem, a tudíž neměl žádnou autoritu Pavla soudit.
V každém případě by mělobýt - každému fair play studentovi jasné, že tento příběh nemohl být napsaný odesítky - tím méně stovky let později, jak kritici tvrdí... Toto mohlo být napsáno pouze očitými svědky,kteří zaznamenali celé jednání i s tím co řekl Pavel. Kromě toho, tentospeciální případ zcela dalek toho, že by diskreditoval Lukášovo svědectví, bylSvatým Duchem schválen jako další důkaz hodnověrnosti Bible......
Odpověď naoblíbenou lež kritika.
Otázka: Pakliže je Biblepravdivá a Křesťanství bylo založeno Kristem jak tvrdí, neměly by být alespoňnějaké reakce, vysvětlení, informace ne-křesťanských současníků? Ve skutečnostinejsou žádné. Jak to vysvětlíte? Jak mohlo mít Křesťansví takový dopad o jakémse zmiňuje a být zcela přehlédnuté spisovateli té doby?
Právě naopak. Existujevelké množství informací o Novém Zákoněv zachované literatuře ne-křesťanských autorů té doby - dokonce i odzapřísáhlých odpůrců Křesťanství. Toto falešné obvinění že není žádná evidenceo křesťanské existenci, které je neustále opakováno ateisty, kteří se dokoncechlubí, že na toto obvinění nikdo nikdy nereagoval.... Ve skutečnosti na níodpovídali Křesťané po více jak sto let...
Abych ukázal, jak dlouhose již na tato nezodpovědná obvinění reaguje, dovolte abych citoval jednoho znejskvělejších pedagogů a myslitelů z minulého století, Marka Hopkinse.President James A.Garfield prohlásil, že jeho představa univerzity by byl„klacek, na jehož jednom konci je student, a na druhém Mark Hopkins.“ Hopkinsbyl nejenom výtečným teologem, ale také apologetou křesťanské víry. Ve svéobsažné knize („Evidence“, 371 stránek) Hopkins píše:
Talmud (souhrnrabinických tradicí až po asi A.D.200 ..... se zmiňuje o Kristu a o několikajmenovaných učednících... o Jeho ukřižování .... že vykonal mnoho velkýchzázraků, které ale přičítají jakémusi magickému umění, které se údajně naučil vEgyptě. ..... Josefus Flavius, židovský historik, který žil A.D. 37 - 100, žilv době některých těchto událostí. .... byl svědek zničení Jerusaléma ... potvrzuje přesnost písemností NovéhoZákona. Všechno co bylo řečeno ve vztahu k této židovské sektě, o Herodovi,Pilátovi, Felixovi, Drusile, Berenice a jiných bylo v souhlasu s tím co říkáPísmo. Popis té podivné smrti Heroda je až nápadně stejný jako popis Lukáše. (Skutky12:21-23). Josefus potvrzuje vše cobylo řečeno o Farizejích, Saducejí i Herodiánech v Novém Zákoně, a mnoho osamém Kristovi.
Cornelius Tacitus, římskýhistorik A.D. 55-117, vládl v Ásii jako prokonzul (112-113) píše o tom, žeKristus byl popraven Pontiem Pilátem. ... pod Tiberiem, jako zlovolník; že lidé zvaní Křesťané odvodili jménood Krista; že tato pověra počala v Judeji a rozšířila se do Říma, kde jich asitak třicet let po smrti Krista bylo mnoho, ... že Křesťané byli předmětem všeobecného opovržení, byli podrobenihroznému mučení ... někteří byliukřižováni, jiní politi zápalnou tekutinou a upalováni v noci jako pochodně.Tento výčet je potvrzený Suetoniem, Martialem a Juvenalem.
Plínius (mladší) bylpropraetorem v Pontusu a Bithynii (A.D.112). Mnoho Křesťanů bylo před něj předvedeno za jejich víru v Krista. Kdyžzůstali neoblomní a odmítli zapálit oběť bohům, byli popraveni za jejich„neohebnou tvrdohlavost“. Někteří, aby unikli smrti prohlásili že byli sicekdysi Křesťany, ale tuto víru již opustili - někteří již před dvaceti lety - žese kdysi scházeli, zpívali hymny Kristu jako Bohu, zavazovali se, že nebudoučinit nic špatného, jako smilstvo, krádež, lež,... a scházeli se k společnémujídlu.
Tato evidence proprimitivní Křesťanství musela být velmi silná, že dokázala aby lidé normálnímysli všech možných společenských vrstev opustili náboženství svých předků anavzdory tlaku imperiální moci vytrvali ve své víře až do smrti! .... Jsou zde i další jako Celsus a Lucián,Epiktus, císař Markus Antoninus a Porphyry , kteří vrhají světlo na rannouhistorii Křesťanství a všichni - podletoho, jak daleko z nich každý jde - potvrzují svědectví Nového Zákona ... na mincích, medailích, nápisech.....
Člověk se už pomalu cítíunavený z propagandy, která se učí na univerzitách, a dokonce i v mnohaseminářích, je prosazována v knihách a médiích „experty“, kteří prohlašují lžiproti Bibli s nádechem „neomylné neomylnosti.“ Bohužel, průměrná osoba si nikdy nevezme čas (nebo mu schází zdroje), aby zkontrolovala pravdivost těchtohanlivých výroků a důvěřivě tyto lži opakuje. Jen malá část výše uvedených dat by měla dostatečně dokázat, že Kristusa Křesťanství skutečně figurují a Nový Zákon je podpořený sekulární literaturoukrátce potom.
Množstvífascinujícího ověření.
Kromě toho, někteří ztěchto autorů podpořeni archeologickými nálezy, podávají další důkazy velmizajímavé povahy ve prospěch autenticity Nového Zákona. A opět, tato evidencebyla známá před sto lety, a Mark Hopkinsjí prezentuje v jeho „Evidences.“ Zde je malý výtah: Lukášdává člověku jménem Sergius Paulus titul, který patřil pouze tomu, kdo mělvážnost prokonzula („anthupatos“, Skutky 13:7-8, 12). Ozvaly se pochyby, zdaguvernér Kypru takovou vážnost měl. Byla nalezena mince ražená za vlády císařeKlaudia, (za jehož vlády Pavel Kypr navštívil). Proclus, který následoval Sergia Pauluse, měl stejný titul, kterýdává Lukáš Paulusovi.
Lukáš píše o Filipi jakoo kolonii (colonia, Skutky 16:12) a toslovo naznačuje, že to byla kolonie římská. Žádný jiný historik se o tomnezmiňuje, a proto Lukáž opět přišel v potaz. Objevila se medaile, kteráukazuje, že tuto hodnost Filipi udělil Julius Caesar. Dále se nalezly vkatakombách Říma skličující nápisy, které popisovaly (v opozici k insinuacím Gibbona a některých pozdějšíchautorů), krutost ranných persekucí apočtu těch kteří tam trpěli. Takových důkazů by bylo mnohem více.
Nedostatek místa námbrání, abychom uvedli velké množství dodatečné evidence. Pravdou je, žeexistuje mnohem více evidence na podporu věrohodnosti a přesnosti Bible, kteráse nalézá v ranné literatuře. A jako dodatek k podpoře biblické zprávy, sekulárníliteratura té doby podává dodatečné pohledy které dokazují, že bylo zcelanemožné vykonstruovat Nový Zákon léta po těchto událostech. Je vyloučené, abypodvodník dal dohromady falešné záznamy, jakoby napsané očitými svědkyudálostí, které se odehrály stovky let dříve, a aby měl kousky těch drobných, důvěrných informací,které právě důvěryhodnost Bible potvrzují. Dává mnohem více smysl věřit žeLukáš byl skutečně očitým svědkem, který v tom čase cestoval s Pavlem , než sipředstavovat že nějaký podvodník, staletí později, právě šťastnou náhodoupoužil ta přesná slova aby správně identifikoval neobvyklý titul Sergie Paulusea status města Filipi....
Svědectvípříliš dobré, než aby mohlo být pravdivé?
Otázka: „Antiqities ofthe Jews,“ které napsal Josefus Flavius, jsou často Křesťany citovány jako důkaz že Ježíš Kristus opravduexistoval, konal zázraky, byl ukřižovaný a vstal z mrtvých jak prohlašuje NovýZákon. Ale já jsem slyšel že všichni odborníci souhlasí s tím, že Josefovareference o Kristu je podvrh, pravděpodobně Eusebiem, který jej citoval jakoprvní. Tato pasáž není v žádném starším rukopisu. Skutečnost, že takový podvodbyl potřebný, ukazuje že žádné legitimní záznamy, které by potvrdily biblicképravdy neexistují. Není právě toto téměř smrtelná rána křesťanskýmapologetům?
Odpověď: Již jsmeukázali, že existuje dostatek evidence, včetně spisovatelů z té doby, a taknebylo zapotřebí nějakého podvrhu. Kritici rádi píší, že „všichni experti souhlasí“,ovšem mají na mysli pouze experty jasně předpojaté vůči Bibli. Faktem je, žetato pasáž, o které se zmiňujete, je ve všech starodávných kopiích Falviovadíla. Je přijímána většinou odborníků a brána jako autentická dalšímistarověkými autory kromě Eusebia. Už z tohoto důvodu nemohla být přidánapozději, jak by kritici rádi věřili a snažili se - bez úspěchu prosadit...
Ti, kteří se snaží tutopasáž zpochybnit, nečiní tak na bázi nějaké evidence, ale proto že je taknakloněna k „případu“ Ježíše Krista. Zde je ta zmíněná poznámka: V tom času žil Ježíš, moudrý muž - pakližeje vůbec zákonné jej nazvat člověkem; protože konal nádherné skutky, učiteltěch, kteří přijímají pravdu s radostí. Přitáhl k sobě mnoho Židů a mnohoPohanů. On byl Kristus (Mesiáš)........... A když Pilát, na návrhvedoucích mužů mezi námi ho odsoudil k smrti, ti, kteří ho milovali, jejneopustili; totiž, on se jim zjevil znovu živý třetího dne, jak božští prorocipředpověděli, kromě deseti tisíců dalších věcí, které se ho týkaly... A kmenKřesťanů, tak podle něj pojmenovaný, existuje podnes.....
Není divu, že nepřáteléKřesťanství nechtějí přiznat zmíněné pasáži věrohodnost! Ovšem, tváří tvář evidenci, nemají jinou volbu. Veskutečnosti existují v Josefovi dvě pasáže o Kristu. Věrohodnost té druhé,(která je také v antické literatuře citovaná) nikdo nepopírá, a přesto nedávážádný smysl, pakliže se autor nezměnil o Kristovi již dříve. Ta druhá pasáž je:Ananáš shromáždil židovský Sanhedrin, a přivedlpřed něj Jakuba, bratra Ježíše, který se nazývá Kristus, ještě s několikajinými. Odsoudil je k smrti ukamenováním za porušování zákona.....
Jezcela jasné, že se Josefus musel již dříve o Ježíši zmínit a napsat nějakévysvětlení. Jinak by bylo od něj velmi nerozumné napsat tak malou referenci khlavní osobě, když tato pasáž jej nazývá „Kristem“. Toto je obzvláště pravdivév tom, že se Josefus několikráte zmiňuje o některých falešných uchazečích otento titul. A tak to „ticho“ v druhé pasáži, by bylo vysoce podezřelé, kdyby oněm nenapsal něco již dříve....
Ověření Josefa Flavia od jeho současníků.
Na konci svéhopřekladu „The Life and Works of Flavius Josephus“, vydaného v r. 1737,William Whiston přikládá „SevenDisertations concerning Jesus Christ,John the Baptist, James the Just,e.t.c.“ V těchto dizertacíchjmenuje početné sekulární i křesťanské autory od r. A.D.110 až po konecpatnáctého století, kteří citují JosefaFlavia jako důvěryhodného v tom co psal o Ježíši, Janu Křtiteli a jinýchosobách, tak jako o událostech Nového Zákona. Je třeba přidat další komentář profesora Hopkinse. Ten vysvětluje pročby bylo nemožné tyto pasáže podvrhnout - ať už Eusebiem, či někým jiným: Kdyby se někdo o takový podvrh pokusil, bylby nepochybně objeven někým z chytrých a zatvrzelých nepřátel Křesťanství;Josefus a jeho literatura byli velmi dobře přijímáni mezi Římany, že ho udělaliobčanem římským a dokonce mu postavili sochu. Jeho díla byla také zařazena do ImperiálníKnihovny. Dále se mohou považovat Římané za ochránce integrity textu; Židé, jaksi můžeme být jistí, by použili všech prostředků, aby zabránili jakémukolivnepravému zásahu ve prospěch nenáviděných Křesťanů. A přes to všechno nevíme ožádných protestech které by kdy byly vzneseny proti těmto pasážím. Jejichmlčení je dostatečným důkazem že se nejedná o padělek. Ano, Křesťanstvínepotřebovalo žádný podvrh ke své podpoře a nic by nebylo tak destruktivní nežpodvod tak nápadný a hmatatelný...
Existujealespoň jedno falešné svědectví ve prospěch Ježíše, připisované Josefovi. Totose nachází v jeho „Jewish Wars“, přeložené s úvodem G.A. Williamson (PenguinBooks, 1959). Bohužel tento podvrh bylpropagovaný přehorlivými Křesťany, protože je mnohem delší než Josefova pasáž, kterou jsme uvedli. Kromě toho se zdásvědčit mnohem podrobněji o božství Ježíše, zázracích, a vzkříšení - dokoncetvrdí že Jeho hrob byl strážený 30římskými vojáky a 1000 Židy! To poslední není ani možné, protože by Židé nebylina stráži v den šábesu - tím méně o speciálním šábesu velikonočním. Prostě jeto v konfliktu s Novým Zákonem - na rozdíl od pasáže dřívější, která plněsouhlasí s popisy evangelií...
A co chybějící knihy Bible?
Otázka: Celkem bylo asi15 apoštolů. Zdá se být velmi podivné, že pouze čtyři z nich, Petr, Jan Jakub a Pavel byli „inspirováni“, aby napsaliNový Zákon. Člověk by logicky očekávalmnoho jiných, aby napsali „inspirovaná“ vyprávění. Jak vůbec víme, že nebylynapsány jiné knihy, které se ztratily nebo byly zničeny - a že nám zůstaly jen falešné podvrhy?
Nezapomeňte Matouše,Marka a Lukáše - první byl apoštolem, druzí dva upřímní učedníci. Proč by mělbýt ještě nějaký jiný, božsky inspirovaný, napsaný záznam? Nový Zákon je zcelakompletní a nepotřebuje žádné nové, inspirované svědky. Na otázku jak víme, žemáme ty pravé nefalšované písemnosti, odpovídáme na tuto legitimní otázku zmnoha různých úhlů se zdrcující evidencí na všech těchto stránkách. Jinépozorování, jak Mark Hopkins jednal s touto otázkou již v minulém století: Žetakové hnutí jako Křesťanství ...zahrnující počátek mnoha nových institucí a náboženských a sociálních změn, by se mělo zrodit v tom a tom čase, natom a na tom místě bez jakýchkoliv psaných dokumentů (pravdivé historie) jezcela neuvěřitelné. A že by ten pravý záznam událostí byl zničen - bezjakékoliv stopy - a byl nahrazený falešným, je zcela nemožné... Při počátku takových institucí očekáváme nějaký záznamhistorie. Ten, který popisuje historii Nového Zákona je zcela adekvátní auspokojivý. Není v něm nic kontradikčního - dokonce i ty falešné (spuriozní)knihy o Novém Zákoně potvrzují pravdu našich knih a neexistují stopy ponějakých jiných.
Ano, existuje ještějedna jedna kniha, která si činí nárok na Bohem inspirovaný záznam rannéhoKřesťanství: Kniha Mormon. Ta tvrdí, žepodává údaje o tom, jak se Kristus zjevil v Americe domorodcům, kteří byliúdajně potomky Židů, kteří prý přepluli Atlantik do Nového světa, vybudovalivelká města, bojovali války a.t.d. Zde máme klasický příklad vyloženéhopodvodu, který podává nejočividnější kontrast k Bibli! Kniha Mormon je čistáfikce jako Bhagavad-Gita, Védy Hinduismu, a většina obsahu jiných náboženskýchliteratur. Církev Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů nešetřila žádného úsilív archeologických pokusech dokázatpravdivost svého tvrzení - totálně bez úspěchu , jak se to musí při každémvýmyslu nevyhnutelně nakonec stát.
Kniha Mormon, poučné srovnání.
Ruiny měst a jejich obyvatel, o kterých se zmiňuje Bible, bylyidentifikovány a jejich historie ověřena. Pravdivost Bible se tím ověřila.Sekulární muzea po celém světě obsahují ohromné množství starodávných nápisů,dokumentů, mincí, nářadí i zbraní z doby biblických příběhů. Takové množstvíevidence verifikuje, mimo jakoukoliv pochybu věrohodnost a přesnosthistorických záznamů nalezených v Bibli, týkajících se národů, kultur, míst audálostí. ....... Jako nápadný rozdílse ukazuje fakt, že ani jedna nejmenší evidence nebyla nalezena na podporuknihy Mormon. A tak je tomu podnes, navzdory desetiletím nejagresivnějšíhoarcheologického průzkumu po celé Severní, Centrální a Jižní Americe. Totoherkulovské úsilí, podporované značným bohatstvím a rozhodností mormonskécírkve, nenechalo jediný kámen neobrácený při pátrání po ověření Knihy Mormon,ale vždy to končilo s prázdnýma rukama.
Nikdy nebyl nalezený animalý kousek evidence, který by podpořil Knihu Mormon - ani stopa po velikýchměstech které jmenuje, žádné vykopávky, mince, dopisy či dokumenty, žádnémonumenty, žádná literatura. Dokonce ani jedna řeka či hora či vůbec nějakátopografie, o kterých se Kniha zmiňuje, nebyla nikdy nalezena! Kniha Mormon demonstruje dokonale příkladnemožnosti zkonstruovat nějaké, rádo-by-skutečné scenário, a potom se pokusitoblafnout svět, že tomu tak skutečně bylo. Fikce prostě do historienezapadne, a žádná evidence pro ní neexistuje. Plné „exposé“ Moronismu najdetev knize „God Makers“....
Čistě logické a nezvratitelné ověření.
Otázka: Mám přátele, kteříbyli přesvědčeni svými profesory na univerzitách či seminářích, že Nový Zákon není historicky přesný, ale že jeto fikce, napsaná dlouho po tom, co se měly tato události údajně odehrát?Dokázat mi to nemohou, ale také naopak, já také nemohu dokázat jim, že pravdunemají. Existuje nějaký jednoduchý způsob, bez toho aby člověk musel zapadnoutdo detailní rozpravy o archeologické evidenci a historického výzkumu, která byjim pomohla vidět, že Křesťanství počalo přesně tak, jak Bible píše?
Odpověď: Ano. Existuječistě logický argument, který byl proslavený Markem Hopkinsem, i když od nějnepochází, který může pomoci. V jeho „Evidences“ poukazuje na ranější písmonazvané „Short and Easy Method With the Deists“, od Leslie-ho. Autor nám prezentuje čtyři kritéria která, když jsou plněna v jakékoliv napsané události, tutoudálost potvrdí jako historickou:
1) Aby věc čiskutečnost byla takové povahy, aby mohla být posouzena vnějšími smysly, jakooči a uši;
2) že je tak vykonánoveřejně, na očích celého světa;
3) že nejenom veřejné monumenty existují k jejíupomínce, ale také existuje nějaká veřejná akce;
4) že takové monumenty čijednání a oslavy jsou založeny a jejich počátek je od doby zmíněné skutečnostiči věci...
Leslie vysvětluje, že„první dvě kritéria činí nemožnost toho, aby někdo počal falešnou historii dobyve které žije, jelikož současníci by to okamžitě popřeli. Víme, žeEvangelia a většina epištol byly napsány jen několik let potom, co sezaznamenané události odehrály. Jelogické, že v té době žilo ještě mnoho lidí, kteří by okamžitě popřeli to, cobylo napsáno, pakliže by to nebyl pravdivý popis událostí, které oni samiznali. Na příklad, kdyby se vzkříšení Lazara nestalo, bylo by odmítnuto jakopodvod početnými přáteli a příbuznými, kteří by rozhořčene reagovali, ať už byLazar v té době ještě žil, či byl stálemrtvý v hrobě. Je zcela nemyslitelné, že by kdokoliv, v tak malé zemi jakoIsrael - a tak brzy po uběhnutí událostí údajných zázraků dokonce sejmény a místy - si toto nepamatoval a neodmítl by to jako lež. Spíše, než bytakové zprávy Křesťanství pomohly, takové falešné příběhy by se staly známéjako podvody, a celé to hnutí by bylo dokonale a všeobecně diskreditováno.
Ověřenína místě.
Nezapomeňte, Křesťanstvípočalo právě zde, v Jerusalémě. Bylo založené na prohlášení že tento Ježíš,tesař z Nazaretu, který se stal prorokem který byl oslavovaný jakoKristus-Mesiáš velikými davy, a o jehož zázracích se hovořilo po celém Israeli,a kterého Římané ukřižovali, byl naživu potom, co zemřel za hříchylidstva. Už ta samotná skutečnost, žena den Letnic, tři tisíce lidí přijalo Krista v centru Jerusaléma, a že tisícelidí konvertovalo na novou víru den za dnem je nezvratitelnou evidencí, že se tytoudálosti skutečně odehrály. Opozice tento fakt nikdy nepopírala! Křesťanstvímělo nepřátele z důvodu, že bylo v kontradikci k autoritám a učení rabínů.
Nelze uniknout skutečnosti,že toto nebylo nějaké hnutí politické, založené na odiskutovatelnýchideologiích, nebo náboženské hnutí, založené na emociálních přitažlivosti knedokazatelným spirituálním teoriím. Křesťanství bylo zakotvené na událostech, kterése odehrály v malé zemi Israel a byly zakončeny právě tam, v Jerusalému. Nemohlabýt předložena tvrzení, že Ježíš z Nazareta hojil nemocné, otevřel oči slepých,křísil mrtvé - sám vstal z mrtvých, azanechal za sebou prázdný hrob - zde vJerusalému, a zkrze celou Judeu, kdyby se ty události skutečně nestaly! A právě z tohoto důvodu řekl Ježíš svýmučedníkům, počít církev právě zde, v Jerusalému a teprve potom ji rozšířit docelého světa... Je zřejmé že lidé, kteří slyšeli Petra i druhé apoštoly kázat,tyto skutečnosti znali a zprávu nemohli odmítnout. Krátký výlet za hradby městak prázdnému hrobu, o kterém každý věděl že byl hlídaný římskými vojáky, vykonaljistě mnohý skeptik. Zpráva se jistě rozšířila, potvrzení toho největšíhozázraku, zázraku, který dal finální pečeť schválení samotného Boha, schválenínároků Ježíše Krista......
Proč nikdonemohl Křesťanství „vynalézt“ později.
Leslie dále poukazuje na to,že podvod by byl možný pouze, kdyby tyto povídky byly vymyšleny o nějaký čas později kdy lidé generace, vekteré se tyto věci měli odehrát vymřeli. Bylo by potom možné využít naivity adůvěřivosti lidí z příští generace a předložit jim k uvěření události, které senikdy nestaly. Takové scenário není možné v případě Křesťanství, jelikožtoto bylo prohlašováno zcela otevřeně v Jerusalémě, od samého počátku! ....Jak si ale můžeme být jistí s tím, že Křesťanství povstalo skutečně v doběJežíše Krista a Jeho apoštolů? Leslie ukazuje, že poslední jeho dvě kritériazabraňují tomu, aby někdo přinesl fiktivní povídku léta po době, kdy se toúdajně stalo, a snažil se tuto vnutit nové generaci jako pravdu.
Hopkins používá tento způsob racionalizace na NovýZákon, svědectví Ježíše Krista a na založení Křesťanství, a argumentuje: Proto aby někdo vynalezl Nový Zákon dlouho po době Krista a pokoušelse aby toto bylo přijímáno, by byl asi jako člověk, který napsal historiiAmerické Revoluce a o oslavě 4 července od jejího počátku, když, ve skutečnostio ní nikdo nikdy neslyšel, a nikdo 4 červenec nikdy neslavil. A kdyby takovýsvátek byl jednou vyhlášený, bylo by nemožné zavést příběh zcela odlišný odpříběhu původního...... Ale případ s Křesťanstvím je mnohem silnější, protožemáme několik různých institucí, které musely vzniknout při zrození Křesťanství;protože křest a připomínka Večeře Páněbyly stále častější; protože křest byl považovaný jako hlavní rituálnáboženství, kterému lidé dávali přednost před svobodou nebo životem.
Od pravdynení úniku.
Tyto argumenty odmítnout nelze. Fakt, že Křesťanství v sobězahrnuje ustálené zvyky, kostely, a i historii, která jde zpět do doby kdy jejKristus založil, je mimo jakoukoliv debatu. Světská historická evidence tytonároky podporuje tak daleko zpět jak lze jít, je mimo pochybnost. Kromě toho sedá ukázat, že v mnoha stážích historie vznikly spory o to, jaké praktiky bysprávné Křesťanství mělo zahrnovat. V každém z těchto případů se sporné stranyobracely k Bibli jako k autoritě. Dokonce i dnes, když se některá praxe mezi Katolíky a Protestanty, meziprotestantskými denominacemi, mezi katolickými frakcemi - odvolání je vždy kBibli a k historii.
Zatím co Protestantépohlížejí na Bibli jako na konečnou autoritu, Katolíci přihlížejí ještě ktradici, o které tvrdí, že jde až do doby Krista, a církevních sněmů, kteréudržovaly tuto kontinuitu. Hopkins svůj argument uzavírá: Viděli jsme, že je zcela nemožné, aby apoštolové byli podvodníci nebopodvedení, a že knihy Nového Zákona nemohly být akceptovány - ať už v čase, vekterém tvrdí že napsány byly, ani v žádné době pozdější - pakliže se uvedenéskutečnosti nestaly.....
Svědectví Nového Zákonazvýrazňuje logiku těchto argumentů. Při více než jedné příležitosti máme výčetobvinění podaných židovskými představenými, kteří žádali Pavlovu smrt, a mámePavlovu obhajobu. Stížnost proti Pavlovi měla původ ve skutečnosti rozdílu meziKřesťanstvím a Judaismem. Nikdy tam nebyla ani narážka na to, že byKřesťanství bylo založené na lži či podvodu, ani na to, že fakta, která Pavelpřednesl, byla nepravdivá. Pavel se odvolává na to, co římští představiteléo tom všem věděli. Je nám řečeno, že guvernér Félix měl „dokonalou znalostKřesťanství“ (Skutky 24:22).
Ano, namísto toho, že byměl něco proti faktům, které mu Pavel přednesl, „Felix se chvěl“, jak tak Pavels ním hovořil. (verš 25). A když seobhajoval před nástupcem Felixe, Festusem a králem Agrippou, Pavel říká: „Králto všechno zná, a proto také k němu mluvím zcela otevřeně; jsem si jistý, ženic z toho mu není neznámé, tyto věci se neudály někde v ústraní“..(Skutky26:26).
Námitka protizáhadě Světla.
Otázka: Střetl jsem se sněkolika ateisty, kteří se dohadovali o první kapitolu Genese - nejedná se oběžné argumenty proti stvoření vesmíru v šesti dnech, pro které mají vědcivědecké odpovědi, ale proti něčemu, co rozřešit nemohu. Verš 14-19 říkají, žeBůh stvořil slunce, měsíc a hvězdy čtvrtého dne. Ale první den „Bůh řekl, budiž světlo, a bylo světlo....byl večera jitro den první.... (verše 3 - 5).. Kdese vzalo světlo, jestliže slunce, měsíc i hvězdy nebyly stvořeny až do dnečíslo čtyři?
Odpověď: Toto jsouoblíbené verše používané kritiky jako „důkaz“, že Bible má v sobě kontradikce atudíž nemůže být Božím Slovem. Jako obvykle, kritici jsou příliš zbrklí. Veskutečnosti tyto verše presentují další unikátní evidenci o věrohodnosti Biblea její inspiraci. Na okamžik se logicky zamysleme. Pakliže to opravdukontradikce je, je jasné že ten kdo ta slova napsal, by si toho okamžitěpovšiml, zkontroloval souslednost stvoření, a opravil by to. A i kdyby snadpůvodní pisatel toto neučinil, potom taková „neodpustitelná“ chyba by bylajistě opravena pozdějším opisovatelem. Ale to se nestalo. Ten samý fakt, žetato zdánlivá kontradikce nebyla až dodnes opravena, nás nutí k logickémuzávěru.
Zřejmě Mojžíš, kterýpůvodně tyto řádky psal, byl příliš pozorný a inteligentní než aby si tohonepovšimnul. Musel každopádně věřit že je pod Boží inspirací, a proto napsalvýčet stvoření přesně tak, jak mu byl odhalen - i když zřejmě nerozuměl všemuco psal. Kromě toho, jak už jsme se zmínili, následní opisovatelé, kteřítrpělivě kontrolovali každou hlásku, si museli být stoprocentně jistí tím že jeto Slovo Boží a tudíž se neodvážili cokoliv opravit či pozměnit, i když se tozdálo být jasnou „kontradikcí.“
Zdali Mojžíš sám plněrozuměl tomu, co ho Bůh inspiroval napsat, je otázka, se kterou senepotřebujeme zabývat. Proroci, které Bůh inspiroval aby Jeho Slovo zapsali, senikdy neodvážili Boha kritizovat proto, že něčemu nerozuměli, nebo na základěmýtů jejich doby. Například, v dobách pověrčivých vysvětleních zemětřesení, odvíry že země stála na rameni boha Atlasa, až k teorii že sedí na želvě, kteráplave v ohromném moři, Bible prohlašovala že „Bůh pověsil zemi do prázdnoty“(Job 26 : 7 ). Bible, na rozdíl od náboženských, vědeckých a filosofických knihstarověku, zdaleka neobráží omezené poznání a populární pověry kultury apochopení dosažitelné lidstvu doby ve které byla psána, ale obsahuje pravdu aporozumění neznámé v té době. Tato skutečnost je dalším důkazem toho, že Bibleje inspirována Bohem.
Odhalení moudrosti za hranici doby.
Kromě toho obsahuje Bibleskrytou moudrost (1 Korintským 2:7), která nebyla plně známa dokonce ani„svatým mužům Boha“ (2 Petr 1:21), kteří byli inspirováni k psaní Písma.Přestože pisatel pravděpodobně nerozuměl tomu, co byl inspirován napsat, dopisŽidům prohlašuje staletí před tím, než věda přišla ke stejnému závěru, ževesmír byl vytvořený z něčeho neviditelného. Je nám specificky řečeno, že ti,kteří psali Starý Zákon, předpovídali věci, kterým plně nerozuměli. (Římanům1: 1-2, 16:25-26, ; Efezkým 3:3-5). Právětak Mojžíš zřejmě nerozuměl co to znamená, když napsal: A Bůh řekl, buď světloa bylo světlo.“ .... Když tak mluvíme ozáhadě světla v Písmu, až do dnešního dne nebyla věda schopna tuto mystériiodhalit. Světlo se chová jako vlna i jako částečka - což je pochopitelněnemožné, ale pravda to je! Co je světlo? Nikdo neví.... Je nám dán záblesk pravdy v těchto prvníchverších Genese, a je plněji odhaleno v posledních kapitolách Bible. Tajemství„světla“, které obklopovalo zemi před stvořením slunce, měsíce a hvězd, jeodhaleno v tomto popisu nového stvoření po tom, co tento nynější vesmír (sesluncem, měsícem i hvězdami) byl zničen a nahrazen novým:
„Viděl jsem nové nebe anovou zemi, jelikož to první nebe a první země pominuly ..... A já, Jan jsemuzřel to svaté město, Nový Jerusalém přicházející od Boha z nebe. .... A totoměsto nepotřebuje ani slunce, ani měsíc aby na něj svítily, protože jejosvětluje Boží sláva a Beránek je jeho světlem. A národy světa které jsou spasené,budou v tomto světle kráčet. .... A nevstoupí tam nic nečistého ani ten kdo serouhá nebo lže - pouze ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově Knize Života..... Anebude tam noc a nebudou potřebovat svíce či světlo sluneční, protože HospodinBůh jim dává světlo. (Apokalypsa 21:1,2,,23, 24, 27, 22:5)..
Bible nám říká, že „Bůhje světlo a tmy v Něm není“ (1 Jan 1:5). Toto světlo pronikalo vesmírem ( pozn.překl. řekl bych asi „prostorem“) odvěčnosti. Než hřích vstoupil do světa, a než byla nebeská tělesa stvořená, totonadpřirozené světlo bylo zřejmě Bohem usměrněno, aby osvěcovalo Zemi. Až jednoubude hřích odstraněn, světlo, kterým Bůh je, a kterým je i Kristus-Bůh, naplníznovu nový vesmír.....
Šavel-Pavel --upřímný, ale oklamaný?
Otázka: Obrácení rabínaŠavla z Tarsu na Křesťanství, se zdá být tím nejsilnějším argumentem, jakýkřesťanští apologeti dovedou na obranu vzkříšení sehnat. Dokonce i kdyžpřijmeme že to skutečně napsal Lukáš, kniha Skutků prezentuje příběh obrácení Šavla méně přesvědčivě. Ano,tvrdil, že viděl Ježíše Krista na své cestě do Damašku, ano byl dokonce iochotný za tuto víru zemřít. To ovšem nedokazuje, že Pavel skutečně Kristaviděl, pouze to, že upřímně věřil, že Ho viděl za čas po Jeho ukřižování. Mohlsi prostě jen představovat, že Krista viděl. Mohl pouze mít halucinaci, kterápocházela z pocitu viny z pronásledování Křesťanů. Jak mohou Křesťané udělattolik z Pavlova obrácení, když to všechno stojí na takové nejisté půdě?
Odpověď: Za prvé, jevelmi pochybné, že muž s Pavlovým intelektem a emociální stabilitou, by mohlprožít živou halucinaci a dovolil, aby změnila jeho život. Kromě toho taudálost byla doprovázena viditelným jevem - nadpřirozené světlo jasnější nežli slunce v poledne (Skutky 9:3,26:13). a hlas z nebe který slyšeli i ti z Pavlova doprovodu. (Skutky9:7). Lidé z Pavlova doprovodu byokamžitě tuto povídku popřeli, kdyby nebyli tyto jevy viděli také. Potom máme Pavlovu náhlou slepotu a zázračnévyléčení pomocí učedníka v Damašku, který toto mohl potvrdit. Jistě existovalomnoho svědků, kteří viděli jak je totálně Pavel veden do Damašku. Jediná chybička v Pavlově svědectví by hozdiskreditovala.A přesto nikdonepochyboval o pravdivosti jeho svědectví, když jej prohlašoval přednáboženskými i sekulárními autoritami a i davu Židů, kteří byli proti jehozprávě z náboženských důvodů. Evidence je přesvědčivá.
Šavel z Tarsu byl hlavnímnepřítelem ranné církve již od jejího počátku. Zatýkal, věznil a ipronásledoval její příslušníky někdy až k smrti. Toto ho učinilo velmipopulárním. Jako mladý rabín, Šavel byl mezi Židy jistě velkým hrdinou, známým pro svůj boj proti Křesťanům.Skutečnost, že se vzdal slibné budoucnosti a stal se jedním z těch které dřívepronásledoval, i když si jistě uvědomil že ho očekává bič, vězení a případnámučednická smrt - je jistě dostatečnou evidencí jeho přesvědčení, že JežíšKristus je naživu, a že Ho on Pavel, osobně potkal... Halucinace se do tohotoscénária vůbec nehodí.....
Přesvědčiváevidence jiného druhu.
Ještě více přesvědčujícíje vedoucí role, kterou Pavel velmi rychle zaujmul v explozivním růstu rannéhoKřesťanství. Měl velmi hluboké vědomosti a učil nové doktríny zcela protiveškerému očekávání - když si uvědomíme jeho dlouholetou praxi studie Judaismu. Byly to doktríny, které v žádnémpřípadě nemohl dostat od nikoho jiného, než od samotného Krista. A Pavel přeceKrista nikdy před ukřižováním nepotkal! Tvrdil, že všechno co zná, má přímo odvzkříšeného Krista. Do Korintu napsal: „Přijal jsem od Pána, a také vámodevzdal: Pán Ježíš v tu noc kdy bylzrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl,: Toto jest mé tělo které jeza vás obětováno, čiňte tak na mou památku. Stejně tak vzal po večeři kalich ařekl: Tento pohár je nová smlouva, zpečetěná mou krví, tak čiňte, kdykolivbudete pít na mou památku.“
Pavel tam při tépříležitosti nebyl - jak věděl co se stalo při té finální schůzce mezi Ježíšema Jeho 12 apoštolech? Proč to bylo ponecháno právě na Pavlovi, aby vysvětlil cose odehrálo při Poslední Večeři a její smysl? Proč ne Petr, Jakub či Jan, kteří při tom byli? Je jasné, žeBoží Duch přiměl Pavla, aby tyto řádky napsal, jako důkaz Kristova vzkříšení.Pavel prohlašuje že obdržel od Pána všechno, co učí. Opakuji: Všechno co otéto nové víře ví, a učí s takovou autoritou, o tom Pavel tvrdí, že to obdrželpřímo a osobně od vzkříšeného Ježíše Krista. Jiné vysvětlení ani neexistuje.
Je jasné, že Pavelnestudoval pod Kristem s ostatními učedníky. Byl přece rabínem, který bylvysloveně proti Kristu během konečné fáze Jeho života na zemi. A přesto všechnose pojednou stal nejenom hlavním mluvčím pro Křesťanství, ale take jehoprimární autoritou. Pavel dokonce vyčinil Petrovi do jeho tváře a Petr muselpřiznat, že chybil. (Galatským 2:11-14). Odkud se pojednou objevilo totoautoritativní poznání? .... Pochopitelně skeptik odvětí, že Pavel přiběhnul kapoštolům a řekl: „Uvěřil jsem v Krista,ale já tomu Křesťanství nerozumím. Mohli by jste mi dát nějakýexpres-intenzivní kurs? Hrozně rád bych to učil, a tak mě to rychle naučte,abych neudělal nějaké hrozné chyby! Mohla by to být pravda? Naučil se Pavelvšechno to, co o Křesťanství znal, od Petra a ostatních učedníků?
Nepopíratelnývnitřní důkaz.
Právě naopak! Až teprvepo třech letech od svého obrácení, přišel Pavel konečně do Jerusaléma. „Alekdyž se pokoušel kontaktovat učedníky, všichni se ho báli, protože nevěřili žek nim patří.“ (Skutky 9:26). Pavel vážně prohlašuje: Svědčím vám, bratří, žeevangelium které jsem vám kázal není z člověka, protože jsem jej od člověkaneobdržel, ani mne jej nikdo neučil, ale dostal jsem jej jako odhalení odJežíše Krista....... Nešel jsem pro radu k žádnému člověku, ani jsem senevypravil do Jerusaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou, ale odešel jsemdo Arábie.......... Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kilikie. V církvích judejských mne osobně neznali; jen o mně slyšeli žeten, který dříve církev pronásledoval, nyní káže víru, kterou chtěl před tímvyhladit a děkovali za mně Bohu.“ (Galatským1:11-24).
Že říká pravdu je jasné ztoho, že Pavel odhaloval pravdy, kteréostatní apoštolové neznali. Bylo to Pavlovi, komu Kristus dal poznání, (Efezkým3:3-10) „mystérii, která byla skryta odpočátku světa“ (Římanům 16:25), a dal mu privilej k tomu aby toto evangeliumučil. (1 Korintským 15:5, Efezkým 5:32, Koloským 1:25-27). Pavel se stalvedoucím apoštolem, autoritou naKřesťanství, a ostatní apoštolové museli přiznat, že zná více než oni, a že seto naučil přímo od Krista... Nebylojiné vysvětlení než to, že Kristus vstal z mrtvých a odhalil své učení bývalémunepříteli. Žádná halucinace toto nevysvětlí.
Ten nejpředčivější druh svědectví.
Otázka: Nepopírám, že první Křesťané byli vydáni lvům, ukřižováni,upalováni zaživa, a jinak pro svou víru zabíjeni. Mám pouze námitky protipoužívání jejich ochoty zemřít jako důkaz věrohodnosti Křesťanství. Následovnícimnoha náboženských vůdců , dokonce i vedoucích různých kultů , které bylyprokázané jako podvodné, byli ochotni za svou víru zemřít také. Podívejte se napříslušníky kultu Jima Jonese, ležící mrtví v džungli Guyany. Islámští bombovísebevrazi a jiní teroristé, jsou takéochotní se obětovat pro Mohameda či Aláha. Jak můžete tvrdit, žemučednictví Křesťanů dokazujevěrohodnost Křesťanství více, nežli mučednictví jiných?
Hlavnírozdíl.
Odpověď: Je ohromný rozdíl mezi mučednictvím křesťanským a těch ostatních, o kterých jste sezmínil. Většina z těch, kteří zemřeli svůdci kultů jako Jim Jones nebo David Koreš, měli málo, nebo vůbec žádnoumožnost volby. Tudíž jejich mučednická smrt se nedá přirovnat s Křesťany, kteřídostali možnost zachránit si život když se zřeknou Krista. Přesto ve své víře vNěj vytrvali, i když to znamenalo mučení a smrt..
Islám,který se rozšířilpomocí meče, je stejným způsobem udržovaný. Dnes musíte být Muslimem, aby jstemohli být občanem Saudské Arábie. Na změnu náboženské víry je v každémislámském národě trest smrti. Snažte si představit jaké by to bylo, kdyby jstemuseli být Baptistou nebo Metodistou(či členem jakékoliv náboženské skupiny) aby jste se mohli stát občanem Spojených Států a že by nad vámi viselahrozba trestu smrti za změnu víry! Vlastně tak by se stalo, kdyby se realizovaljejich cíl učinit Spojené Státy a ostatní národy islámskými republikami!..... Věrnost k Islámu je udržována hrozbousmrti, kdežto lojalita ke Kristu se udržuje láskou. Jim Jones a další vůdcikultů oklamali své následovníky až na smrt. Tito nebyli zabiti svýmipronásledovateli pro svou víru. Apodrobili se smrti ve víře, že kdyby tak neučinili, nedostali by se do nebe. Atak je to i s Muslimy, kteří obětují své životy v „džihádu.“ Jsou učeni, žetoto je jediná jistá cesta do ráje, a tak položí své životy, aby získali věčnýživot.
Jako kontrast,Křesťané jsou si jisti nebem bez jakýchkoliv požadovaných dobrých skutků čioběti z jejich strany. Kristus zaplatil plnou cenu za jejich spásu. Křesťanévědí, že věčný život mají a že nemusí umírat, aby jej získali. Jejich podvoleníse persekuci a smrti je z lásky k Pánu, a jejich neochotě zapřít Ho či dělatkompromisy tam, kde jsou o pravdě přesvědčeni.
Umíráníza fakta versus lojalita k náboženství.
Ale aby člověk poznal tennejvětší rozdíl mezi křesťanskými mučedníky a všemi ostatními, je zapotřebí jítzpět k samotným apoštolům a k rannému Křesťanství. Ti první Křesťanéneumírali kvůli loajalitě k náboženství, ale jako svědectví pro vzkříšeníJežíše Krista! Důležitost tohotofaktu byla skeptiky přehlédnutá. Na příklad, slavný ateista 19tého století,Robert Ingersoll napsal: Všichnimučedníci celého světa nedostačují, aby potvrdili správnost názoru. Mučednictvívždy potvrzuje upřímnost mučedníka - ne správnost jeho myšlenky. Věci jsoupravdivé nebo nepravdivé samy o sobě. Pravdu nelze ovlivnit názory; nemůže býtpozměněna, ustavena, nebo ovlivněna mučednictvím. Nemůžete věřit nepravdě taksilně, aby jste z ní udělali pravdu!
To co říká je pravdou, ale uniká murozdíl křesťanského mučednictví. Apoštolové a ranní učedníci umírali proto, žetrvali na vzkříšení Ježíše Krista, netrvalina tom jako na nějakém náboženském dogmatu ale na události v čase, které byliočitými svědky! Ingersollpřipouští, že lidé všeobecně neumírají za něco o čem vědí, že je to lež, alevšichni apoštolové (kromě možná Jana), zemřeli jako mučedníci.....
Ani jeden z nich neuhnul v hodině smrti aby si koupil život zapřiznání že apoštolové si tu povídku o vzkříšení vysnili, a že se to veskutečnosti nestalo - nebo že si vlastně skutečně jistí nebyli že Ho viděliživého - možná že si pouze mysleli že Ho viděli. Víme najisto, dokonce i podle standardu Ingersolla, že apoštolovéupřímní byli - nejenom že Ježíš byl tím Mesiášem, ale že s Ním strávili 40 dnípo Jeho vzkříšení, a že byl vskutku naživu. A to je ono! Znevážit jejichsvědectví, člověk by musel prokázat, že všichni si představovali, že s nimiKristus těch 40 dní žil, a že „ jim mnoha způsoby prokázal“,že je naživu. A protakovou vysněnou povídku by všichni zemřeli? Nesmysl!
Svědkové vzkříšení.
Apoštolové vytrpěli téměřnesnesitelná muka a potom odešli do hrobů stále trvající na tom, čeho bylisvědky a co se skutku stalo. Všichni z nich svědčili i na prahu smrti, vokamžiku kdy si mohli koupit svobodu za cenu popření toho, že Kristovy zázraky,Jeho učení a Jeho vzkříšení byly skutečné události jejichž svědky byli, a conemohli popřít. Greenleaf argumentuje: Těchto absurdit (má na mysli odhodlanost zemřít za lež) se nezbavíte, pakliže nepřipustíte že tobyli dobří lidé, kteří svědčili o tom co pečlivě prozkoumali a pochopili že jeto pravda. Často se zapomíná, že nejenom ti, kterým se Kristus během těch40 dnů zjevil, ale všichni Křesťané svědčí o Kristově vzkříšení. Samé srdceKřesťanství je jistota, že Křesťan je v osobním styku s Kristem, který přebýváv jeho srdci. Linton se drží tohoto faktu jako přítel právník, když sledujepodobný argument jako Greeleaf: Nic není tak jistě v historii zjištěno jakofakt, že pisatelé evangelií a všichni, kteří uvěřili jejich zprávě a stali se křesťany, byli podrobeni celoživotní persekuci , častému mučení a i smrti. Tototrpěli jak od Židů, kteří se mstili za obvinění, že zabili vlastního Mesiáše, aod Pohanů, kteří slyšeli, že všichni bozi Panteónu byli mýtem a římský PontifexMaximus byl podvodníkem a že jediným pravým Bohem byl Ten, který se inkarnovaljako Žid a zemřel na kříži. A právě tak jistě, jako lidské tělo se otřese nadbolestí a smrti, žádný člověk nikdy nelhal, pakliže tato lež by zapříčinilavšechna tato zla v tomto životě, a v možném životě příštím. A zde máme ten obrovský rozdíl.Apoštolové zemřeli za to, že svědčili o vzkříšení , této sporné záležitostinejenom víry, ale i faktu. Byli přesvědčeni událostí. A jejich ochota zemřít jako potvrzení této události, je zdalekapřesvědčivější, nežli ochota druhých zemřít pro pouhou víru, či věrnost knáboženství nebo k náboženskému vůdci. Jak Linton vyzdvihuje: „Kristusje jedinou postavou v celé historii, mající čtyři současné životopisce ahistoriky, kteří všichni protrpěli pronásledování a nakonec mučednickou smrt vatestaci pravdivosti svého líčení....“
Velký důkaz: Proroctví.
Otázka: V několika z vaších knih jste nabídnul proroctví jakodůkaz, že Bůh inspiroval pisatele Bible. Ale to je prokazování Bible Biblí, cožje kruhová racionalizace. Každé náboženství může nabídnout podobné „důkazy“pomocí jejich Písma.
Odpověď: Evidence mnoha druhů pro inspiraci Písma je zdrcující. Proroctvíje pouze částí této evidence. Není nicvadného „prokazovat Bibli Biblí, jako není v prokazování matematickou teorii matematikou. Ale splněné proroctvíprokazuje Bibli nejenom Biblí, ale ověřením ze sekulární historie, že to coBible předpověděla, se stalo. Vaše tvrzení, že každé náboženství může podat podobnou evidenci jeabsurdní. Dejte mi jedinou předpověďpro příchod Buddhy, Konfucia, Zoroastera, Krišny či Mohameda, či dokoncenějakou vyplněnou. Prostě žádné nejsou! A přesto máme desítky specifickýchpředpovědí o židovském Mesiáši, celým Starým Zákonem. Kromě toho máme dokumentaci pro detailní naplnění každé z těchtospecifických předpovědí jak od očitých svědků, tak i historiků jako JosefusFlavius a jiných. Existuje mnohem více evidence pro život Ježíše Krista, Jehoživot smrt a vzkříšení, než pro kteréhokoliv z Césarů, Platóna, AlexandraVelikého, či kohokoliv jiného v historii. Skeptik odmítá Ježíše Krista zosobního předsudku spíše než zneovlivněného zkoumání. Desítkyspecifických předpovědí předpověděly unikátní události které se splnily doslova a písmene, ve skutečné historii Židů jako národa. Neexistuje nic anivzdáleně podobného v jiné rase či národě. Jednali jsme s důkazy poskytnutými biblickým proroctvím v podrobnostechv knize jiné.
Už jsme slyšeli dost povídání! Naslouchali jsme všem těm
uspávajícím, mdlým zvětralým kázáním.
Četli jsme vaši bibli, a díla vašich nejlepších mozků.
Slyšeli jsme vaše modlitby, vaše posvátné vzdychání a vašezbožné
ámeny. To všecho znamená méně než nic!
Chceme alespoň jeden fakt. Stojíme u dveří vaších kostelůa
žebráme o jeden jediný fakt.
Víme všechno o vaších zatuchlých znameních, vašíchzplesnivělých
zázracích.žádáme jeden fakt tohoto roku....
a my ho chceme teď! Nechť vaše kostely zaopatří alespoň jeden,
nebo nechť navěky zůstanou němé.
Modlení se stalo obchodem, profesí, řemeslem. Kněz nenínikdy
šťastnější, než když se veřejně modlí.
Většina z nich jsou velmi familiární se svým Bohem.
I když vědí, že on vívšechno, vyprávějí mu o potřebách národa,
a přání lidu. Radí mu co by měl dělat a kdy to udělat má....
Robert Green Ingersoll,
slavný právník devatenáctého století, agnostik, řečník....
<< 7. A co takhle modlitba? >>
Důvod pro nesplněné modlitby.
Otázka:Ježíš slíbil: „...shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můjnebeský Otec jim to učiní...“ (Matouš 18:19). Ještě nikdy jsem nebyl svědkemtoho, že by dva Křesťané měli od Boha cokoli, na čem se shodli. Je Kristův slibtedy nepravdivý?
Odpověď: Téměř nic nenítak falešně pojímáno průměrným člověkem - ať Křesťanem či světem, jako modlitba. Všeobecně se považuje za způsobjak „přemluvit“ Boha aby splnil naše přání, ambice, uspokojil naše touhy. Alejiž okamžik zamyšlení by měl rychle potlačit takový smrtelně nebezpečný klam.
Základnímproblémem ve světě, je konflikt vůlí a z toho vycházející zápas o sílu a nadvládu. V tomto případě by modlitba situaci ještězhoršila, kdyby uvolnila nadpřirozenou sílu, kterou by každý mohl použít, aby vnutil svou vůli druhým, i celémuvesmíru. Namísto aby to přineslo jednotu a mír, zvýšilo by to rozdělení akonflikt, kdyby každá osoba dostala moc vnutit svou vůli druhým. Bůh si musípodržet vládu nad vesmírem. Jistě, děje se mnoho toho, co podle Jeho vůle není,ale to je tím, že Bůh dal člověku svobodnou vůli. Ovšem On v žádném případě senestane aktivním partnerem v ovlivňování lidské vůle... Nepropůjčí svou moc jen aby splnil našesobecká přání. Modlitba musí být podleJeho vůle: „Pakliže požádáme o cokoliv podle Jeho vůle.“ obdržíme, o co žádáme. (1 Jan 5:14-15). Modlitba musí také splnit určité dalšípodmínky aby ji Bůh mohl vyslyšet.
Souhlas dvou Křesťanů jepouze jednou z podmínek, za kterých může být modlitba splněna. Zde máte několikdalších, které Bible uvádí: „...a věřite-li, dostanete všechno, o co budete vmodlitbě prosit...“ (Matouš 21-22). „Zůstanete-li ve mně, a zůstanou-li má slova ve vás, proste očchcete, a stane se vám.“ (Jan 15:7). „Prosítesice, ale nedostáváte, protože prosíte nevhodně, aby jste naplnili své vášně.“ (Jakub4:3). „Cokoliv žádáme obdržíme, protože zachováváme Jeho přikázání a děláme to,co se Mu líbí.“ (1Jan 3:22). Toto nejsou všechny podmínky pro splněnouprosbu. Je jich ale dost, aby jste pochopili proč mnoho modliteb není splněnonavzdory upřímnosti těch, kteří se sejdou, aby prosili nebeského Otce za to, počem touží....
Tři podmínky pro splnění prosby.
Otázka: Jsem Křesťanem pomnoho let a účastnil jsem se stovek - možná tisíce společných modliteb. Slyšeljsem mnohé upřímné prosby za dobré věci, ale zřídka kdy jsem viděl naplněnítěch proseb. Toto je velmi zdrcující pro mou víru. Proč je tak málo prosebsplněno?
Odpověď: Za prvé, sámpřipouštíte, že jste osobně viděl splnění alespoň nějaké modlitby. Dále jstejistě slyšel či četl svědectví jiných, kteří měli skutečně zázračná naplněnísvých modliteb. Zamyslete se na příklad nad George Mullerem, jehož celý životbyl úžasným svědectvím pro odpověď na modlitbu. Muller ubytoval, oblékl a krmilt i s í c e sirotků. Dal si pravidlonikdy nepožádat o pomoc člověka ale pouze Boha a zaznamenal ve svém deníkutisíce odpovědí k svým modlitbám.
Napsal:
Když já, chudý člověk, pouze pomocí modlitby a víry získal - aniž bypožádal jediného člověka - prostředky pro založení a udržování Domu Sirotků, jev tom určitě něco, co s Božím požehnáním, by mohlo pomoci v zesílení víryBožích dítek, kromě toho, že je to svědectvím pro svědomí lidí bez Boha o tom,že Bůh je zcela reálný.
Toto byl primární důvod pro založení Domu Sirotků. Měl jsempochopitelně v srdci přání, abych byl Bohem použit k tělesnému prospěchuchudých dětí bez rodičů, a hledal jsem v jiných ohledech abych jim mohl pomociv tomto životě a být použit Bohem ve výchově těchto dětí k bohabojnosti . Alepředevším, hlavním cílem mé práce bylo oslavení Boha v tom, že tisícům sirotkůbylo pomoženo se vším co potřebovali pouze skrze modlitbu a víru bez tohoabychom já nebo mí pomocníci požádalikohokoliv jiného o pomoc či peníze....
Mohlibychom přidat další důkazy toho, že Bůh splnil mnoho modliteb. RobertIngersoll, kdo byl epitomem agosticismu a vysmíval se modlitbám Křesťanů,požadoval „jen jeden fakt“ který by dokázal že modlitby mají smysl. Existujítisíce fakt, která agostici či ateisté odmítli - ne proto že by nemohlo býtdokázáno že na modlitby odpověď dostáváme - protože to bylo dokázáno mnohokrát,ale proto, že jejich předsudky jim nedovolí, aby se podívali pravdě doočí. Ve skutečnosti: Celá knihovna bymohla být naplněna s takovými svědectvími, případy, které se pouhou náhodouvysvětlit nedají. Otázkou není, zda Bůh je schopný, či někdy vůbec na modlitbureaguje, ale proč většina jeho odpovědí je NE. Podle Bible existují tři faktory které rozhodují zda budemodlitba splněna či ne:
1) Je v Boží vůli splnit ji?
2) Je to ten správný čas podle Boží moudrosti?
3) Ten který se modli, žije v takovém vztahuk Bohu, že by bylo pro Boha vhodné, aby tuto splnil.
Můžeme děkovat Bohu, ženěkteré z našich modliteb nejsou vyslyšeny. Naší modlitbou- vždy - by mělo být„Staň se Tvá vůle, ne naše.“ a přesto většina našich modliteb není v tomtoduchu ale my se vlastně pokoušíme Boha přemluvit, aby splnil naše přání, abypožehnal našim plánům. Jelikož my máme daleko do skutečné moudrosti, je zcelamožné, že by naše „dobrá“ přání mohla občas způsobit katastrofy či neštěstí..... Dále jde též o faktor času. Zamyslete se, na příklad na prosbu Hanny, kdyžse modlí, aby měla syna. Trvalo to roky, než syna dostala. Možná že se jí to čekání zdálo dlouhé, ale Samuel se muselnarodit v určitou dobu, aby splnil svou speciální úlohu v Israeli.
Zamyslete se nad prosbouNehemiáše! Chtěl vybudovat Jerusalém. Bible nám říká o jedné době: „Když jsemuslyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsemse před Bohem nebes a modlil se k Němu.“ (Nehemiáš 1:4). Nehemiáš se modlil zaobnovení Jerusaléma. Z Bible je jasná implikace, že se musel modlit po měsíce -možná po léta - bez odpovědi. Ta přišla až v čase Boha, a jak důležité točasování bylo! Od tohoto data, přesně za 69 týdnů-roků, pojede na oslíku doJerusaléma Ježíš Kristus a bude vítán jako Mesiáš. (Daniel 9:25). Nehemiáš neměl ani potuchy, jak důležité totodatum je, přestože toto Danielovo proroctví už bylo napsáno. .... Na konec:Kladná odpověď na modlitbu je také Boží požehnání které ukazuje, že ten kdo vmodlitbě prosil, žije podle Jeho vůle. (1 Jan 3:22).. A jak se člověk dozví o Boží vůli? GeorgeMuller to po létech cesty s Bohem vysvětluje: Nepamatuji se, v celémsvém křesťanském životě, (píše v r. 1895) že bych kdy upřímně a trpělivěhledal poznání Boží vůle skrze učení Svatého Ducha, skrze Boží Slovo - ale vždyjsem byl veden správně. Ale pakliže mi scházela poctivost srdce a přímost předBohem, nebo jsem nečekal trpělivě na Boží instrukce, nebo jsem dal přednostradě mých přátel nad prohlášeními Bible, pak jsem dělal ty největší chyby.
Modlitba není jednosměrnou ulicí - mydostaneme všechno co si přejeme, Bůh nic. Modlitba je ve skutečnosti zřízena,aby nás přizpůsobila Boží vůli. Protože kdyby Bůh vyplnil modlitby těch, kteřínejsou ochotni ztrávit čas v hledání Jeho vůle a nedbají na poslušnot vůči Němuv každodenním životě, podporoval by takové lidi v pokračování jejichneposlušnosti....
Disciplína adospělost skrze modlitbu.
Otázka: Jak tomu rozumím,Křesťané se mají modlit „v Boží vůli.“ Proč tedy Bůh nekoná svou vůli, aniž bypotřeboval radu jak to udělat? A pakliže ví všechno, proč potřebuje kohokoliv,aby mu řekl co je udělat třeba? Pakliže Bůh „se stará o ty své,“ jak jsem takčasto slyšel kázat, proč potom „ti jeho“ musejí k němu volat a prosit, aby jimdal to co potřebují?
Odpověď: Nikdo, kdoskutečně modlitbu chápe, nevěří, že je prostředkem skrze který člověk radí Bohuněco, co On ještě neví, nebo jak a kdy konat svou vůli. Modlitba jevyjádřením naší tužby Bohu, ale ta pravá modlitba na svém přání netrvá.Právě tak nikdo kdo Boha zná, se Ho nesnaží přemluvit aby udělal něco, co jeproti Jeho vůli - i kdyby to bylo možné. Konec konců, Bůh je moudřejší nežlimy. Vyslovit modlitbu tak, jak to vyslovil Kristus („ne má vůle, ale Tvá..“) znamenáuznat že máme jen omezené chápání a podřídit vlastní touhy a přání Jehonekonečné moudrosti a lásce v uvědomění si toho, že On ví nejlépe.....
Tak proč se vlastně vůbecmodlit? Podívejme se na nějaký výrazný příklad. Řekněme že je někdo opravduvážně nemocný. Modlitba za jeho uzdravení je výraz lásky a zájmu. Je to takéuznání, že hojení je v rukou Božích a zároveň přiznání totální závislosti naNěm. Dejme tomu, že ta osoba se uzdraví tak zázračně, že není pochyb o tom, žeto udělal Bůh. Byl by Bůh tu osobu vyléčil tak jako tak? Ano, pokud touzdravení bylo v Jeho vůli, potom by se bylo hojení stalo i bez modlitby, alemožná že ne zázračným způsobem.
Tak jaký je smyslmodlitby když v zásadě to stejné by se stalo i bez ní? Všechny modlitby, kterénejsou egocentrické, jsou příležitostí Bohu poděkovat a vyjádřit Mu naší lásku.Pavel řekl: „...ale v každé modlitbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (Filipským4:6). A tak uctívání, děkování a chvála přicházejí v modlitbě první, a jsouurčitě dostatečným důvodem se modlit. Modlitba je také příležitost vyjádřitsvou lásku Bohu, zájem o ostatní, apřitom se poslušně podřídit Jeho vůli. Modlitba má také veliký vliv naformování charakteru a přibližování se k Bohu. Modlitby zbožné osoby stále víca víc odrážejí vůli Boha, jak On mění náš charakter, myšlenky i skutky tohokterý se modlí, aby se podřídil Jeho vůli a plánu ve všem. Boží Duch náspobízí, abychom se modlili za právě ty věci, které On hodlá udělat. A tak tenkdo prosí, je Božím partnerem v provádění Jeho vůle na zemi.
Co se týče těch kteříjsou Jeho a o které se Bůh stará - a ještě mají své potřeby, to má několikdůvodů. Za prvé, jak by každý dobrý rodič na zemi udělal pro své děti, nášnebeský Otec nás možná učí trpělivost a utváří náš charakter tím, že oddalujesplnění některých našich proseb. Dále musí být splněny určité podmínky, kteréčlověk musí splnit ve vlastním životě, než mu Bůh vyhoví. Dítě se nikdy nenaučí sebe-kontrolu,sebe-disciplínu, a jiné základní lekce v životě, pakliže mu rodiče dajíokamžitě všechno co chce. Pakliže to víme, a jsme si jisti Boží láskou a péčí,nebudeme si okamžitě zoufat, že naše modlitby nejsou splněné, ale hledat v tomto, co nách Bůh chce učit. Potom ovšem je ještě rozdíl mezi tím, co si myslímeže potřebujeme a skutečnou potřebou, a dále věci, které Bůh ve své moudrostipovažuje za zbytečné, dokonce i škodlivé. na štěstí pro nás, na takové věcičekáme zbytečně......
Modlitba je mnohem víc než prosba.
Otázka: Ježíš řekl,abychom „neopakovali naprázdno jako Pohané, kteří se domnívají že budouvyslyšeni když hodně mluví.“ (Matouš 6:7). Přesto říká, abychom v modlitběvytrvali. To vypadá jako kontradikce. Proč by nebylo dostatečné poprosit Bohapouze jednou? On nám naše přání buď splní, nebo ne. Proč modlitbu opakovat?
Odpověď: Modlitba je spojení, obcování s Bohem, a tak má vsobě způsob jak Boha blíže poznávat ve vztahu nebeské lásky. A tak,pochopitelně, Bůh nebude reagovat na běžnou otázku, ale na skutečné zanícenísrdce. Bůh říká ve Starém Zákoně: „Budete mne hledat, a najdete mne, budete-lipátrat celým srdcem.“ (Jeremiáš 29:13). V Novém Zákonu říká že Bůh: „je, a odměňuje ty, kteří Ho pilněhledají...“ (Židům 11:6). Modlitbavyžaduje poctivou a vášnivou vytrvalost. Nic méně než to neukazuje ten žárupřímnosti a lásku, kterou si Bůh přeje v našem vztahu k Němu.
Ježíš řekl, že máme vždyvytrvávat v modlitbě a nevzdávat se. (Lukáš 18:1). Řekl také že charakteristikou Božích vyvolených je „volat k Němuve dne i v noci.“ (Lukáš 18:7). Povzbuzoval nás, abychom žádali, hledali a klepali na dveře Božímilosti až od Něho obdržíme co žádáme. (Lukáš11:5). Taková výtrvalost není „zbytečné opakování,“ které Kristus odsoudil.Totiž toto nepotřebuje přicházet ze srdce, ale může být opakováno bezmyšlenkovitě,bez vášně. Jak Kristus řekl, opakování má původ v přesvědčení, že Bůh jejuslyší - už pro množství slov. Toznamená kvantitu namísto kvality. To je to „mnoho mluvení,“ které odmítnul.Ovšem opakovat modlitbu opět a opět ze srdce, to není „zbytečné opakování,“ aleukazuje upřímnost, kterou Bůh rád odměňuje...
Proč nestačí požádatpouze jednou? Často je. David požádal Boha pouze jednou, aby „zhatil to, k čemubude Achitofel radit“ (2 Samuel 15:31). Tato porážka byla klíčem k vítězství nadtěmi, kteří vedeni Davidovým synem Absolónem, vyhnali Davida od trůnu. AleJežíš naznačuje, že někdy Bůh naslouchá dlouho volání svých vyvolených, bezreakce. (Lukáš 18:1-8). Implikace je,že On to neoddaluje proto, že by nechtěl odpovědět na jejich volání, ale protože si přeje aby dospěli a zformovali se podle Jeho vůle.
Ve jménu Ježíše Krista - co to znamená?
Otázka: Ježíš řekl: „Budete-limne o něco prosit v mém jménu, já to učiním.“ (Jan 14:14). Slyšel jsem tisícemodliteb, které byly nabídnuty ve spoléhání se na tento slib, „ve jménuJežíše,“ nebo dokonce „v mocnémjménu Ježíše.“ Upřímné modlitby prostých lidí, které nikdy splněny nebyly.Nedokazují tyto nezodpověděné modlitby „ve jménu Ježíše Krista,“ že Kristusnedrží, nebo nemůže svému slovu dostát?
Odpověď: „Ve jménu JežíšeKrista“ není magická formulka jako„Sezame, otevři se,“ která musí být jen vyslovena aby otevřela tajnou bránu kpokladu lupičů. Jen tak opakovat „ve jménu Ježíše Krista“ nepomůže. Abymodlitba byla skutečně „ve jménu Krista,“ musí být tak, jak On se vyjadřovalkdyž se modlil. Musí to být pro to, co On chce, musí to být pro Jeho slávu.Jeho jméno musí být vyraženo na charakteru a vryto na srdce toho, kdo se „vJeho jménu“ modlí...
Před mnoha lety jsemzařizoval nějaké záležitosti jednoho milionáře. Abych tak činit mohl, dostaljsem autoritu jednat v jeho jménu. To mi dalo právo podepisovat se v jeho jménua vést obchod v jeho jménu. Toto bylo registrováno v mnoha krajích a státech.Na těchto dokumentech nebylo nic, co by mi zabránilo napsat šek na miliondolarů, podepsat se svým jménem a uložit si peníze do banky ve svém jménu.Ovšem kdybych tak učinil, on mohl na mně tyto peníze požadovat přes soud.Přesto že to dokumenty neprohlašovaly, bylo srozuměno, že mám moc použít jménodruhé osoby pouze, jednám li v jeho zájmu, pro jeho dobro. A tak je to s Pánem.V Jeho slibu nejsou žádná omezení, říká že udělá cokoliv, požádám-li v Jehojménu. Je ale srozuměno, že modlit se v Jeho jménu znamená prosit o to, co byOn žádal pro svůj zájem a slávu.
Bohužel, mnoho Křesťanůsi představuje, že „ve jménu Ježíše Krista“ jsou magická slova, která,přidána-li k modlitbě, ať už jakkoliv sobecké, umožní modlící se osobě dostatod Boha vše co si přeje. A když ta vytoužená, kladná odpověď od Boha nepřijde,nastává zmatek, proč upřímná modlitba nebyla splněna. Dokonce vzniká občas inevraživost proti Kristu, za to, že nedrží své slovo, jak se domnívají Jakub toříká dobře: „..prosíte, ale nedostáváte, ale nedostáváte, protože žádátenedobře. (ne k Boží slávě) ale aby jste uspokojili své vášně...“ (Jakub 4:3)...
Jak„uvěřit že obdržíte,“ když se modlíte?
Otázka: Kristus slíbil: „Věřteže všechno oč v modlitbě vám bude dáno, a budete to mít“...(Marek 11:24). Neuvádí žádné podmínky, jako na příklad„zůstávat v Něm“, „být poslušný,“ „žádat podle Boží vůle“ a podobně. Znátenějakého Křesťana, kterému se tento slib splnil v tom, že vždy dostane to, o cožádá? Já jsem ještě žádného nepotkal. Jak vysvětlíte Kristovo neplnění slibu?
Odpověď: Člověk musínejprve rozumět co znamená „věřte že je obdržíte..“ Kristova fráze „když semodlíte“ je nejdůležitější. Modlitba je zamířena na Boha. Je tedy zřejmé, žekdyž má být splněna, může to udělat pouze Bůh. A tak „věřte že je dostanete“ znamenávěřit, že Bůh udělá to, o coprosíme. Je jasné, věřit že Bůh udělá cokoliv oč Ho požádáme, by byloarogantní, domýšlivé. Na které bázitedy, může mít člověk cokoliv co si „vevíře že se tak stane“ přeje?Existuje nějaká tajemná, záhadná síla mysli, která je aktivována „věřením,“ akterá doslova vytvoří to, co si přejeme? Tato myšlenka je srdcem okultu po tisíce let! Takové učení bylozpopularizováno v sekulárním světě mnoha různými „motivačními“ řečníky jakoClaude Bristol (The Magic of Believing,) DenisWaitley-em (Seeds of Greatness), adalšími. Ta stejná víra v magickou sílu „víry“ se dokonce stala populární vcírkvích pomocí literatury Normana Vincenta Peale-ho (The Power of Possibility Thinking), a mnoha knih na téma „Power of Possibility Thinking“ od hlavního žáka Peale-ho, RobertaSchullera. Ten prohlašuje: „... „skrzepossibility thinking“ ... se úžasná síla rozvine ve vašem životě.. Vy nemáte tušení, jakou sílu v sobě máte.Mužete zformovat svůj svět do čehokoliv si budete přát. Ano, můžete jej změnitna cokoliv co vy chcete!....
A takmy můžeme vzít Boží svět a přeformovat ho do čeho si přejeme, skrze„possibility thinking?“ Zde máme vážnou a smrtelnou kontradikci. Pakliže tedyto, za co se modlíme přichází proto, že my věříme že to přijde, potom Bůh nemážádnou realnou roli ve splňování našich tužeb. Namísto toho my si vytvářímevšechno silou naší vlastní víry. Jeveliký rozdíl mezi uvěřením že to, za co se modlím se stane protože já věřímže se to stane, a uvěřením, že tak učiní Bůh, jako odpověď na mou víru v Něj! Rozeznat tento rozdíl - který je takobrovský jako rozdíl mezi nebem a peklem - je rozhodující v porozumění Ježíšovaslibu. .... Pakliže tedy „věření“ samo o sobě nevytváří odpověď na modlitby,nemohlo by - alespoň - zapříčinit, aby Bůh naší modlitbu splnil? ... Není třebadlouhého přemýšlení, abychom si uvědomili, že „věřením“ nemůžeme přimět k ničemu.Kdyby tomu bylo tak, potom by jsme byli spíše my, než Bůh u volantuvesmíru.... Skutečná víra - na rozdílod síly víry, je darem od Boha (Efezkým 2:8). Z toho všeho můžeme pouzeusoudit, že Kristus hovořil o pravé víře v Boha. Když nám Bůh dá víru, abychomnajisto věděli, že On naše přání splní, potom - a jenom potom - můžeme věřit,že od Něj obdržíme splnění našeho přání. A pak shledáváme, že naše přání, víc a více jsou souběžné s Jehovůlí....
Může Křesťan očekávat hojení kdykoliv?
Otázka: Jak je možné, žeKřesťané - jako třída - nežijí delší a zdravější životy nežli průměrná osoba, ikdyž tolik modliteb jde na zdraví a uzdravování?
Odpověď: Neznám žádnouautoritattivní statistiku o tom, že Křesťané nežijí v průměru déle, než kterýkoliv jiný segment společnosti. Nicméně, neznám žádný důvod, (kromězdravějšího jídla a životního stylu), proč by měli. Bible přece neslibuje delší život věřícím, a tak není žádnábiblická báze pro modlitbu za delší život. Křesťané mají spíše slíbenoupersekuci a mučednictví.... Existuje populární učení uvnitř Letničního aCharismatického hnutí, že Křesťan, naplněný Duchem a kráčející ve víře, byneměl nikdy pocítit bolest či onemocnět. Podle nich je údajně „hojení v pokání,“což odvozují ze slov Izaiáše „Jeho jizvami jsme uzdraveni..“ (Izaiáš 53: 5). AlePetr nám dává vědět, že toto prohlášenínepoukazuje na uzdravení z nemoci alehříchu : „On ve svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům abyli živi spravedlností.. Jeho rány vás uzdravily“... (1 Petr 2:24).
Je to verš 4 v Izaiáši53, kde se jedná o hojení fyzických neduhů: „Byly to však naše nemoci , ježnesl, naše bolesti na sebe vzal“.... Kromě toho tento slib byl splněn v léčícíslužbě našeho Pána když byl na zemi, a nevztahuje se na nějaké pokračujícíhojení našich těl dnes. Tento výklad je prohlášen jasně : „Když přišel večer,přinesli k Němu mnoho těch, kteří byli posedlí ďáblem; a On vyhnal zlé duchysvým slovem,a uzdravil všechny, kteří byli nemocní, aby se splnilo proroctvíproroka Izaiáše: On sám vzal na sebe naše slabosti a nesl nemoci..“ (Matouš8:16-17). .... Jistě, každé požehnání,které máme je „v oběti“. Pravdou je, že skrze Kristovu vykupující smrt avzkříšení, máme slib něčeho mnohem lepšího, než je stálé hojení těchto tělhříchu abychom si prodloužili život v tomto „současném světě zla.“ (Galatským1:4). My máme slibené tělo nová, tělojako má vzkříšený Kristus, oslavné tělo a věčný život v novém vesmíru bezhříchu či utrpení..“
Všichni ti, kteří učili„hojení skrze obět,“ jako záruku, žeKřesťan nemusí být nemocný nikdy, a nemusí ani zemřít - ti všichni jsou jižmrtví, nebo umírají. Ani jeden z nich si nebyl schopen podstatně svůj životprodloužit. Člověk by se domníval, pakliže jejich učení správné je, potom byalespoň některý z advokátů této myšlenky, by žil výrazně déle než je průměr,ale tak tomu není. Co se týká modliteb za nemocné a umírající, některé jsouzázračně vyslyšeny. Ale všichni lidé nakonec zemřou, a většinou ne daleko zahranicí toho přiděleného „šedesát a deset let...“ To je co učí Bible...
Ježíš seOtčenáš nikdy nemodlil.
Otázka: V jeho slavném„Otčenáši“ se Ježíš modlí : „A neuveď nás v pokušení“ (Matouš 6:13 Přesto jenám řečeno, že „Byl veden Duchem do divočiny aby byl pokoušen ďáblem.“ (Matouš6:9). To znamená, že ani Jeho vlastnímodlitba nebyla vyslyšena. Jak to vysvětlíte?
Odpověď: Za prvé,„Otčenáš“ je špatně pojmenovaný. Toto nebyla modlitba, kterou se Pán modlil,ani neměla být opakována přesně slovo za slovem. Byl to vzor modlitby. „Timtozpůsobem se modlete“ (Matouš 6:9) . Takto reagoval na jejich prosbu „Uč nás semodlit!“ (Lukáš 11:1). Měla by býtnazvána „modlitba učedníků“...
Když jim dával vzor činávod k modlitbě, Ježíš řekl svým učedníkům: „Když se modlíte, řekněte, nášOtče, který jsi na nebesích, pochváleno buď Tvé jméno...,“ a.t.d. Nikde není ani zmínka o tom, že by seKristus sám takovou modlitbu modlil. Vždyť pro Něho by bylo nevhodné říkat:“..a odpusť nám našehříchy..“ něco co Ježíš, který byl bez hříchu, se nikdy modlit nemohl. A tak vodpovědi na vaší otázku, dělám to s porozuměním , že toto byla modlitba proJeho následovníky , ne pro Krista. Toto odpovídá na „a neuveď nás vpokušení“... pokud se Krista týče. A co s frází „a neuveď nás v pokušení..“ ? Nikdo, kdo takto prosí Boha, nemá jistotu ženebude, právě tak jako Ježíš, pokoušen Satanem. Tato fráze, právě tak jakozbytek modlitby, přichází do kontextu s ujištěním „přijď Království Tvé, Tvávůle jak na nebi, tak i na zemi...“ A tak osoba, modlící se tuto modlitbu, jepřipravena podřídit se Boží vůli - ať už je jakákoliv, i třeba pokoušení odSatana.
A proč se tedy taktomodlit? Je to hlas pokory uznávající naše slabosti. Je to opak pyšné modlitby:„A veď nás do jakéhokoliv pokušení, my jsme připraveni se mu postavit!“Modlíme-li se touto biblickou frází, připouštíme Pavlovo varování: „a proto kdosi myslí že stojí, ať si dá pozor, aby neupadl..“ (1 Korint. 10:12)... V tomstejném, je to hlas víry v Boha, v případě, že by pokušení přišlo....
Jak a proč se Ježíšmodlil?
Otázka: Lukáš nám píše,že Ježíš šel na horu aby se modlil, a setrval tam celou noc. (6:12) Pakliže je Ježíš Bohem, a modlil se k Bohu,modlil se sám k sobě? A je-li Bohem, proč se vůbec modlil - dokonce po celounoc? To vypadá jako zoufalá prosba o pomoc, což nevrhá pěkný obraz na Něj, jakona Spasitele světa!
Odpověď: Modlitba jeprimárně styk s Bohem v uctívání chvále a lásce. Bohužel, většina lidí (ato zahrnuje většinu Křesťanů), považuje modlitbu exklusivně jako prosbu onějakou laskavost, intervenci nebopomoc od Boha. To není to hlavní proč se modlíme! Ani nenaznačuje skutečnost,že se On modlil po celou noc, nějakou zoufalou potřebu pomoci. Spíše to poukazujena hloubku a blízkost Jeho vztahu k Otci. Přestože Ježíš byl Bůh v lidskémtěle, byl skutečným člověkem. Tuto skutečnost nikdy plně nepochopíme.Pavel to nazývá tajemstvím: „ZáhadaBoží podstaty je opravdu tajemná; Bůh byl demonstrován v těle, prokázanýDuchem, viděn anděly, hlásaný Pohanům, získal ve světě víru a byl přijatý doslávy.“ (1 Timot.3:16).
Když se Kristus modlil kOtci, nedělal tak jako věčný Boží Syn - jeden s Otcem - ale jako člověk, kterýopakovatelně říkal: „Sám od sebe nemohu dělat nic, protože nehledám svou vlastnívůli, ale vůli Otce, který mne poslal“... (Jan 5:30). Ano, Kristus se také modlil z hluboké potřeby a slabosti jakočlověk. V Getsemanské zahradě volal v agónii tak intenzivní, že „Jeho pot kanulna zem jako krůpěje krve..“ (Lukáš 22:44). „Otče můj, je-li to možné, ať mne tento kalich mine; musím-li jejpít, ať se stane Tvá vůle ..“ (Matouš 26:39). Ale On se nikdynemodlil „neuvoď mne v pokušení...“
Co je to„modlitba víry“?
Otázka: Bible jasnouřečí, bez jakékoliv podmínky prohlašuje: „Modlitba víry zachrání nemocného..“ (Jakub5:15). Přesto tisíce takových modliteb byly nesplněny. Jak srovnáte tento slib s výsledky?
Odpověď: A opět, klíčemje pochopení, že „víra“ není něco co „zamíříme“ na Boha, aby udělal to, co sipřejeme. Naopak. pravá víra je totálnívíra v Boha které už z této definice,musí zahrnovat podřízení se Jehovůli. Tento fakt nám pomůžepochopit, co Biblemíní„modlitbou víry.“ Zřejmě to znamená absolutní a totální důvěru v Boha ženemocné uzdraví.... Na jakémpodkladu je taková modlitba Bohu nabídnuta?Zřejmě pouze, pakliže ten, který se modlí, má kompletní víru, že Bůh udělá to,o co je žádán. Jak by mohl mít někdo takovou jistotu, bez jistoty že je toskutečně Jeho vůle? V celé Bibli neexistuje jeden verš kde by Bůh slibovaluzdravit kdykoliv je požádán, a nebo že je Boží vůle uzdravit každého Křesťanaz každé nemoci.
To je ten druh víry okterém mluví Kristus, že něco takového může přijít pouze jako dar od Boha. Toto jsem prožil při vzácných přiležitostecha někdy i když já sám jsem byl nemocný. V těch chvílích (i při mém onemocnění),jsem měl kompletní důvěru že uzdravení bude okamžité - a také bylo. Nikdo neníschopen „vypracovat“ tento druh víry. Bylo by arogantní „věřit“ že Bůh někoho vyléčí, aniž bychom si bylinaprosto jistí, že je Jeho vůlí tak učinit. Ti tak zvaní „hojitelé víry“ učí,že uzdravení může být žádáno pro každého a vždy. Jejich nezdary uvést to dopraxe - ať už na televizi či na velikých shromážděních jsou tak evidentní, žese člověk podivuje, jak mohou přilákat takové početné davy. Totální jistota žek uzdravení dojde v každé danné situaci, může přijít pouze v přímém odhalení odBoha. Nemáme se tedy za nemocné modlit,pokud jsme takové znamení nedostali? Ne. Kristus říká, že se lidé mají modlitstále a nevzdávat se. Je mnoho příkladův Bibli, kdy Boží lidé (dokonce i Kristus sám), se modlili za něco, co Bůhodmítnul dát. Máme vždy žádat Boha o něco o čem věříme že to bude dobré prodruhé, a pro Jeho slávu. A máme takto vytrvat dokud nebudeme vědět že to není vBoží vůli......
Kde je Boží vůle vevíře a modlitbě?
Otázka: Slyšel jsem mnohořečníků a kazatelů na křesťanské televizi žádat o něco v modlitbě, a potomřekli že dodatek „Je-li to Tvá vůle“ nebo „podle Tvé vůle“ níčí víru. Mámtendenci s tím souhlasit. Co tomu říkáte?
Odpověď: Je mnohodobrého, ale také mnoho hereze na křesťanské televizi. Nejenom že takové učenínení v Bibli, ale je k ní v kontradikci. Potom co vyslovil svou žádost, Ježíšdodal: „Ne má, ale Tvá vůle nechť se stane“.. To zní velice podobně jako „je-li to Tvá vůle, Pane,“ nebo „Podle Tvévůle, Pane“... Slova jsou nepatrněodlišná, ale smysl je přesně ten stejný... Namísto toho, aby podřízení se Jeho vůli bylo překážkou víry, je tota jediná cesta, jak víru mít. Vírav Boha je příčinou naší důvěry k Němu a také přání, aby Jeho vůle byla nadevšechno, a tak Ho posloucháme. Přál by jste si, i kdyby jste mohl Bohapřemluvit, aby udělal něco, co je proti Jeho vůli? S touto otázkou jsme se jižzabývali dříve, a tak nepůjdem do hloubky problému.
Otázka: Ježíš řekl svýmučedníkům aby se modlili: „Otče náš, jenž jsi na nebesích ... přijď královstvíTvé, buď vůle tvá...“ Neudělá Bůh svouvůli, i bez toho že bychom Ho žádali? Proč Mu říkat aby přišlo Jeho Království?Není to v Jeho plánu i bez našich proseb?
Odpověď: Modlitba jevlastně prosba, aby Bůh udělal to, co udělat chce. Modlitba je vejít dopartnerství s Bohem tak, aby naše přání se kryly s Jeho přáním. Modlit se „nechť přijde Tvé království, Tvá vůlenechť se stane...“ potvrzuje naší touhupo tom, aby se Jeho plány splnily a Jeho účel se realizoval po celém vesmírupro zvětšení lidské radosti a naděje. Může být snad lepší modlitba?
NesplněnáKristova modlitba v Zahradě.
Otázka: Domnívám se, žeklasickým příkladem nesplněné modlitby je ta, kterou se Kristus modlil vGetsemanské zahradě: „Je-li to možné, odejmi tento pohár ode mne.“ Je nám řečeno, že ten „pohár,“ kterého seobával, (ukřižování) odňat nebyl. Pročse toho kříže tolik bál? Tisíce byly Římany ukřižovány, někteří to prošliodvážně, někteří i vzdorně. Ta skutečnost, že se Kristus tak obával a že BůhJeho modlitbě nevyhověl, není to důkaz, že On Bohem v těle nebyl?
Odpověď: Ježíš se nebálkříže. Nebyla to myšlenka na fyzickou bolest, která způsobila krůpěje potubarvy krve. Jeho čistá svatá duše se otřásala myšlenkou stát se tím, co takživelně nenáviděl: hřích. Jak tovysvětluje Pavel: „Toho,, který nepoznal hřích, Bůh s hříchem ztotožnil, abychomv Něm dosáhli Boží spravedlnosti...“ (2 Korin.5:21).
A co se týká té nesplněnémodlitby, máte pravdu. Ta skutečnost, že Kristova modlitba vyslyšena nebyla, mluví výmluvněji než všechny knihy! Tím jsme se dozvěděli, že jiná cesta knaší spáse neexistovala! Kdybybyla, Bůh by jistě na tom kříži netrval... Jsme tím ujištěni, že dokonce ani ta nekonečná Boží láska pro svého SynaHo neodvrátila od Jeho slibu zachránit svět od pokuty, kterou Jeho vlastníspravedlnost za hřích požadovala. Tenkříž, který Kristus vytrpěl v poslušnosti k svému Otci, stojí navždy jako důkazBoží lásky a ujišťuje nás, že nemůžeme být nikdy ztraceni. Jak to říká Pavel: „Jsem si jist, že anismrt, ani život ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, anižádná moc ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nás nedokážeodloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:38-39).
Modlíse Katolíci skutečně k svatým?
Otázka: Zdá se mi, ženemohu dostat od mých katolických přátel přímou odpověď, co se týká modlitby ksvatým. Zdají se být v tomto ohledu nerozhodní. Někteří přiznávají, že se modlík Marii, jiní to popírají. Jaká je pravda?
Odpověď: Nenípřekvapující, že jste se setkal s nevyhraněností. Římsko-katoličtí obráncipopírají všeobecně, že modlitby jsou zaměřené na Marii a svaté, a trvají natom, že pouze žádají Marii a ostatní svaté, aby se za ně modlili - tak jako byjste požádali přítele. Tento podvod je široce a vášnivě propagovaný, aby „kontroval“ zcela oprávněnou kritikuProtestantů v tomto důležitém subjektu. Na příklad, na první stránceoficiálního magazínu křesťanské nakladatelské asociace byl nedávno vytisknutýčlánek s tímto titulem: „Katolíci pouze žádají svaté, aby se za ně modlili tak,jako žádáme naše přátele žijící.“ Autor článku, Katolík, univerzitní profesor,jistě věděl že nepíše pravdu. Ale proč by křesťanská knihkupecká asociaceschválila takovou misinformaci?
Zde máme několik faktů: Nejprve ze všeho se zamyslete nadtímto: „Modlitba Svatého Otce (papeže ) na Mariánský Rok (1988).“ Toto bylaoficiální modlitba všech Katolíků k Marii pro celý rok a přišla od nejvyššíautority římsko-katolické církve. V této modlitbě ani jednou papež nepožádal Marii, aby se modlila za Katolíky.Namísto toho jí žádá aby udělala to, co může udělat pouze Bůh: Útěchu, vedení,posílení a ochranu „celého lidstva...“Jeho modlitba končí: Podporuj nás, Ó Panno Marie, na naší cestě víry a získej pro nás milostvěčné spásy.“
Marie: Mocná jako Bůh a přitomvíce sympatická?
Aby Marie mohla vést,ochraňovat celé lidstvo a podporovat Katolíky na jejich cestě víry, musela bybýt všemohoucí, vševědoucí, a všudypřítomná. Jaké nadpřirozené síly na jejístraně by bylo zapotřebí, aby slyšela v jednom okamžiku miliony modliteb, vestovkách různých jazyků a dialektů, všechny si udržet v paměti a splnit jevlastní mocí! Dále, je rouháním toho nejhoršího druhu žádat Marii, aby pro nězískala spásu, kterou již Kristus zaopatřil svou smrtí a vzkříšením, a nyní ji zcela zdarma nabízí ve své milostitěm, kteří Mu uvěří.... V Denveru, po skončení nedělní mše za „Den Světového Mládí“v srpnu 1993, Jan Pavel II svěřil mladélidi celého světa pod ochranu a vedení Marie. Zde je papežova modlitba k Marii, která by musela být Bohem, abymohla splnit to, o co jí papež žádal: „MarieNového Adventu, prosíme o Tvou ochranu pro přípravy, pro příští setkání (DenSvětové Mládeže). Marie, milosti plná, my Ti svěřujeme příští „Den MládežeSvěta.“ Marie, která si byla vzata na nebesa, svěřujeme Ti mládež celého světa.... svěřujeme Ti celý svět...“
Katolíci pouze žádajíMarii, aby se za ně modlila? Jestliže žádáte modlitbu od přítele, neříkáte:„Žádám tě o ochranu a svěřuji celý svět do Tvých rukou....“ Přesto takovéprosby, které pouze Bůh může splnit, jsou typické v katolických modlitbách kMarii, která je povýšena do všemohoucnosti a je kreditována péčí o všechny kdov ní věří. Jak v „Novém KatechismuKatolické Církve“ (schváleným Vatikánem) tak i v Druhém Vatikánském Sněmu (Vatikán II) se uvádí Marie jako „MatkaBoží, pod jejíž ochranu se uchylují všichni věrní v dobách nebezpečí apotřeby.“
Proč se uchylovat podjejí ochranu, když je k dostání ochrana Boží? A pakliže katolická Marie můžeskutečně ochránit všechny Katolíky od nebezpečí a dát jim vše co potřebují,potom musí být při nejmenším tak veliká, jako Bůh! Kromě toho se zdá být mnohemsympatičtější nežli Bůh, jelikož nejméně tisíckrát více modliteb je namířeno naMarii, než na Boha a Krista dohromady! Marie je „Matkou Boží?“ Ano, Ježíš jeBůh, a ona je Jeho matkou. Ovšem ona je Jeho matkou pouze skrze Jeho inkarnaci.Je matkou toho těla, které Kristus vzal na sebe, když přišel na náš svět.Zřejmě není, a ani nemůže být matkou věčného Božího Syna (Krista před tím,nežli se stal člověkem), protože On existoval věčnost před tím, než se Marienarodila. A přesto modlitby k Marii, včetně modliteb za spásu, jsou založeny namýtu Marie, jako „Královny nebes.“
Spásu skrze Marii?
Kniha s největší autoritou, která byla kdy o Marii napsána, je „The Glories of Mary“, od Kardinála asvatého Alfonsuse de Liguori. Je to kompendium či přehled všeho, co velicí„svatí“ římsko-katolické církve kdy o Marii za celá ta století prohlásili. Titulky kapitol jsou ohromující. Kreditují Marii přívlastky, schopnostmi afunkcemi, které přísluší jen Kristovi: „Marie, Náš Život“, „Naše Sladkost“,Marie, „Naše Naděje“, Marie, „Naše Pomoc“, Marie,“Náš Advokát“,Marie,“Naše Ochránkyně“, Marie,“NašeSpása“...... Zde je malý vzorek citátů římsko-katolických „svatých“, o Marii, které mohou patřit pouzeKristovi:
Hříšníciobdrží pardon pouze od Marie. ..... Ten, kdo se neuchýlí k Marii, je ztracený. .... Marie je nazvaná „BranouNebes“, protože jen skrze ní se dostanete do blaženého království. ... Cesta ke spáse je otevřená pouze skrzeMarii, ... Spása všech závisí od toho, zda jste oblíbeni a ochráněni Marií. Ten, kdo je chráněn Marií, budespasený - kdo není, bude ztracený - naše spása záleží na Tobě. ... Bůh nás bezintervence Marie nespasí. ... Kdo by obdržel jakou milost, nebýt Tebe, MatkoBoží......
Každému by mělo býtjasné, že římský Katolík je naučený vzhlížet k Marii nejenom pro nadpřirozenouochranu, vedení a pomoc které pouze Bůh může zajistit - ale také pro samotnouspásu, kterou udílí pouze Bůh skrze Krista - a také už udělil. Zde je typickámodlitba k Marii, kterou dostanete v každém katolickém knihkupectví:
Do Tvých rukou svěřuji mou věčnou spásu a svou duši. Protože, když Tymne ochraňuješ, drahá Matko, nebojím se ničeho; ani svých hříchů, protože Typro mne získáš za ně pardon; ani ďáblů, protože Ty jsi silnější než samo peklo;ani Ježíše, protože jednou modlitbou od Tebe bude usmířen. Jenom jednoho sebojím, že v hodině mého pokušení mohu opomenout Tebe zavolat a tak strašnězahynout. Získej pro mne, tedy, pardon za mé hříchy....
Růženec: nejvíc opakovaná motlitba k Marii.
Jako poslední příklad zestovek, které by mohly být nabídnuty, zamyslete se nad Růžencem. Toto jenejlépe známá a nejvíc recitovaná katolická modlitba, opakovaná milionkrátkaždý den, věrnými Katolíky. Uzavírá s touto konečnou prosbou: Buďpozdravena svatá Královno, Matko Milosti, náš živote, naše sladkosti, našenaděje. K tobě voláme, ubohé zavrhnuté děti Evy ; k tobě posíláme své vzdechy,smutek a pláč, v tomto údolí slz. Obrať proto, nejlaskavější Advokáte , svémilosrdné oči k nám, a po tomto našem putování, ukaž nám požehnaný plod tvéhotěla, Ježíše. Ó Milosrdná, Ó milující, Ó sladká Panno Marie.....
Je zcela jasné, že Katolíci nežádají Marii,aby se za ně pouze modlila. Oni se modlí k ní! A proč ne, jestliže je vším tím, co o ní Růženec tvrdí: Náš život a našenaděje? Bible ale říká, že Kristus je „našímživotem“ (Koloským 3:4), „naší nadějí,“(1 Timoteovi 1:1) , A opět, Pavelprohlašuje, že „blaženou nadějí“ Křesťana je „blažené splnění naděje a slavnýpříchod velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (Titus 2:13). Petr potvrzuje, že Křesťan má „živou naději skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ (1 Petr 1:3). Bible nikde nenaznačuje, že Marie je naší nadějí! Kristus je vícnež dost! .....
Je skutečně pravdou, žeMariiny „oči milosti“ vidí každého na tomto světě? Není toto vlastnost, kteráse připisuje pouze Bohu? Je Marie, skutečně „Matkou Milosti?“ Neexistovala Božímilost dávno před tím, než se Marie vůbec narodila? Čteme „Bůh je má milost“ (Žalm59:17). Je nám také řečeno, abychomvěřili milosti Boží (Žalm 52:8, Lukáš 1:78) ale nikde v Bibli nečteme o milostiMarie vůči lidstvu. Ten, kdo zná Boží milost, nepotřebuje milost Marie, Ať už individuální Katolík věří, jak věří,učení katolické církve a praxe převážné většiny jejích členů pozdvihuje Mariina pozici, kde je - při nejmenším rovná moci Boha a je považovaná za mnohem sympatičtější, než On. Není protopřekvapující, že stamiliony Katolíků- se modlí k Marii za všechno........
Kdo má klíče „odmítnout“ a „přijmout“ dnes?
Otázka: Ježíš řekl„dámvám klíče od království nebeského; cokoliv svážete na zemi, bude svázáno i nanebi...“ To zní jako bychom měliautoritu nejenom Boha o něco žádat v modlitbě, ale nařídit Mu. Proč taknemůžeme činit dnes?
Odpověď: Pomíchal jstedvě Písma. Slib „dám ti klíče od království nebeského; a cokoliv svážeš na zemi,bude svázáno i na nebi...“ (Matouš 16:19) byl dán osobně Petrovi -jednotné číslo „tobě“ a „ty“ to jasně vyznačuje. Krátce potom tenstejný slib (kromě slibu klíčů nebeského království)byl opakován, slovo za slovem všem učedníkům: „Cokoliv svážete na zemi, budesvázáno i na nebi, a cokoliv na zemi rozvážete, bude rozvázáno i na nebi...“ (Matouš18:18). Množné číslo „vy“ ukazujejasně, že slib byl dán všem učedníkům....
Jak rozumíme, že „klíčenebeského království“ byly dányindividuálně Petrovi? Je jasné, že Petrneměl „klíč“, nebo „klíče“ kterým by on sám mohl „otevřít“ bránu do královstvípro všechny, je jasné. Člověk vchází do království tím, že uvěřil evangelium ajako výsledek je zrozen znovu Svatým Duchem (Jan 3:3-5). Že evangelium bylo kázáno Kristem (Lukáš4:43), a že On pověřil všechny své učedníky aby kázali totéž (Lukáš 9:2), dlouhopřed tím, nežli Petr dostal „klíče.“ Kristus řekl, že Abrahám, Izák, Jakubbudou v království (Lukáš 13:28) dávnopřed tím, nežli se Petr narodil. Mnoho lidí vešlo do království skrze kázáníFilipa (Skutky 8:12) a Pavla (Skutky14:22, 19:8, 20:25, 28:31) a implikací skrze učení ostatních učedníků, kdyžPetr buď nebyl přítomný, nebo když se na něj nepoukazovalo jako na držitelepotřebných “klíčů.“
Kdy bylyklíče použity?
Jediné unikátní Petrovyakce, které by mohly být spojené s otevřením království komukoliv, byly na DenLetnic a v domě římského setníka Kornélia. Toto byly historické události, kdyPetr nepochybně použil „klíče království“: jeden klíč otevřel dveře královstvískrze evangelium Židům (Skutky 2:14-41) , a druhý Pohanům (Skutky 10:34-48). Přesto že Pavel byl „apoštolem pro Pohany“ (Římanům11:13), Petr byl byl první kdo kázal evangelium a nabídnul spásu ne-Židům. Tutoskutečnost připoměl vedoucím církve, když se shromáždili v Jerusalému, abyprodiskutovali status Pohanů: „Dobře víte, bratři, že si mě Bůh hned na začátkumezi vámi vyvolil, aby ode mne Pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. A sámBůh, který zná lidská srdce se za ně postavil. Dal jim Svatého Ducha tak jakonám, a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistilvírou. (Skutky 15:7-9).
Tyto klíče byly zřejmědány Petrovi Kristem. Jeden pro Židy a jeden pro Pohany, pro jedno použití. „Dveře království,“ otevřeny pro celé lidstvo- “klíče“ posloužily svému účelu. Ale římsko-katolická církev učí, že ty„klíče“ propůjčily Petrovi unikátní a trvalou autoritu, která přešla na jehonásledovníky, papeže. Pro tento pohled není ani v Písmu, ani v historii žádnápodpora. Petr tyto „klíče“ už nikdy, ve svém životě nepoužil. Zřejmě splnily úkol, pro který byly uděleny.Ani není žádná zmínka o Petrových údajných následovnících, či dalším použitítěchto „klíčů.“ Že papežové nebyli -ani v nejlepší fantazii následovníky Petra je velmi jasné jak z Bible, tak i zhistorie, fakt, který dokumentujeme podrobně v knize „A Woman Riding TheBeast.“
NásledovníciPetra - dnes?
Kromě toho je jasné, že všichniKřesťané jsou následovníky Petra a apoštolů. Ježíš řekl svým učedníkům: “Jdětedo celého světa a učte evangelium...“ (Marek 16:15). Nařídil jim, aby ti, kteří evangeliu uvěřili, „dodržovali všechnyvěci, které jsem nařídil vám..“(Matouš 28:19-20). To by zřejmě zahrnovalo učit nové učedníky jak rozšiřovatevangelium a dělat nové učedníky, kteří by potom učili dál. My, dnešní Křesťanéjsme slyšeli evangelium od Křesťanů před námi, a tak to jde zpět až k původnímučedníkům Krista.
A tak my - a i další,kteří uvěřili evangeliu ode dne Letnic až podnes, jsme povinni uposlechnoutvše, co Kristus nakázal původním učedníkům. A to by znamenalo i příkaz „Cokolivsvážete na zemi, bude svázáno i na nebi..“ v Jeho jménu a v Jeho moci. Kristusneučinil nijaké vyjímky ve svém příkazu..... Římští Katolíci tvrdí, že biskupové jsou nástupci apoštolů, a tudížpouze oni mohou „svazovat či uvolňovat“ A podobně tak i někteří Charismatici sepokouší udělat nějakou speciální sílu „přijímání a odmítání,“ jako dostupnoupouze některým „prorokům,“ nebo těm, kteří mají tento speciální dar. Povšimnětesi ale, že „svazování či uvolňování“ v Matouši 18:18 je spojeni se slibem:„Neboť kde jsou dva v mém jménu shromážděni, tam jsem já uprostřed nich...“(Matouš 18:20). A to platí navšechny Křesťany právě tak, jako každý slib a příkaz daný apoštolům.
Co se týče „svazování auvolňování, kontext a celá mluva Bible činí jasným, že Ježíš nedodal svýmučedníkům nějakou unikátní sílu se kterou by si mohli dělat co chtějí! Říkájim, jako svým zástupcům, že mají jednat v Jeho jménu. Toto není nijak odlišnéod slibu „cokoliv požádáte Otce v mém jménu, On vám to dá...“ (Jan 16:23). Dovolávat se Božího jména v modlitbě není nějaká magická formulka pokteré bychom okamžitě obdrželi odpovědi na naše žádosti. To stejné je pravda s„svazováním a uvolňováním.“ Ať už svázat nějaké démonické duchy v určitésituaci, nebo uvolnit někoho ze síly hříchu v jeho či jejím životě, musí to býtve jménu Krista, jak On by to udělal, k Jeho slávě, skrze Jeho Slovo, a v mociSvatého Ducha....
------------- * ------------
Přemýšlivý člověk se smysly nevěří na existenciĎábla. On cítí zcela jistě, že skřítkové, šotkové, démoni a zlí duchovéexistují pouze v představě nevzdělanců a ustrašenců. V pozadí této pověry není,a nikdy nebyla žádná evidence.......
Vytrhněte Ďábla z Nového Zákona, a tím odstranítepravdomluvnost Ježíše Krista; s pravdomluvností odstraňujete jeho božství, sbožstvím vykoupení. A tak celá ta struktura Křesťanství se promění v neforemnouruinu.....
- Robert Green Ingersoll -
My ďáblové, stojíme před těžkým problémem. Když lidézačnou v naší existenci nevěřit, ztrácíme ten radostný efekt přímého terorismua nejsme více kouzelníky. Na druhé straně věří-li v nás, nikdy z nichmaterialisty a skeptiky neuděláme. Mámvelikou naději, že se v pravém čase naučíme, jak vložit emoce a mýtus do jejich vědy do takové míry, že vkonečném efektu víra v nás (i když ne pod stejným jménem), pronikne do jejichmysli, zatím co zůstanou uzavřeni k víře v našeho Nepřítele (Boha).
Až jednou dosáhneme našeho perfektního cíle(Materialistický čaroděj), který uctíváněco, čemu se bude mlhavě říkat „Síla“, zatím co existenci duchovna budepopírat, potom je konec války za dveřmi .....
„Čert Screwtape mladšímu čertíkovi jménemWormwood..“
z knihy „Screwtape Letters“ od C.S.Lewis
<< 8. A co Zlo, Satan adémoni? >>
Co je zdrojem Zla?
Otázka: Izaiáš 45:7 sezdá prohlašovat, že Bůh tvoří zlo. Jak je to možné, pakliže je totálně dobrý? Apakliže zlo tvoří, proč to dělá, a jakou formu na sebe zlo bere?
Odpověď: Podívejme se naten verš: „vytvářím světlo a tvořímtmu, působím mír a tvořím zlo.. Já Hospodin konám všechny tyto věci...“ Jak Bůhtvoří temnotu? Temnota přece nic není. Není to „věc“ kterou by Bůh stvořil; jeto prostě absence světla. Nikdo by nikdy nevěděl že je ve tmě, kdyby nikdyneviděl světlo. A tak stvořením světla? Bůh projeví nepřítomnost světla jakotmu.... Tím stejným způsobem poukazujeBoží dokonalost na všechno jako na zlo. Hřích je tudíž definovaný jako padnouta být „daleko od Boží slávy..“ (Římanům 3:23).. V Jeho přítomnosti volajíandělé stále :“Svatý, Svatý, Svatý je Hospodin...“ (Izaiáš 6:3, Apokalypsa4:8)... Boží dokonalost je jako zářícísvětlo, vedle kterého je všechno tma a zlo. Ano, je nám řečeno, že Bůh přebýváve „světle, kterému se nikdo nemůže přiblížit.“ (1 Timoteovi 6:16). Jak potom může Jehodokonalost odhalovat zlo, když se nikdo nemůže přiblížit Jeho světlu svatosti,ve kterém přebývá? Proto že Bůh napsal svůj Zákon do svědomí celého lidstva.(Římanům 2:14-15) aby jsme byli schopni rozeznat zlo v nás a v druhých....
Dualismusa náboženství světa.
Vlastně, to biblickévysvětlení zla je unikátní. Autor „TheDead Sea Scrolls and the Bible“ poukazuje na to, že „židovské náboženství, na rozdíl od jiných,považuje jediného a všemohoucího Boha za autora jak dobra, tak i zla, a Pánasvěta.“ Už ta samotná myšlenka, žeSvrchovaná Bytost by měla být odpovědná za dobro i zlo, ostře kontrastuje svírami světových náboženství světa z dob Starého Zákona, která měla sklon kdualismu. Manly Hall, odborník na okulta ne-křesťanská náboženství nám připomíná: Vevšech Mystériích Starověku byla hmota považována za zdroj Zla a duch za zdrojdobra. Mystérie vycházely ze dvou nesmiřitelných protipólů: Absolutní Ducha Absolutní Substance. Pro Gnostiky to byl princip „pozitiva a negativa.“ Vpolyteistické mýtologii existovali, pochopitelně, bůh zla a bůh dobra, kteříspolu bojovali. Izaiášův výrok, že ten jediný a pravý Bůh Hebrejců, jeodpovědný jak za dobro, tak i za zlo, stojí stranou všech náboženství světaa a podává další kus evidence že Biblepřišla ze zdroje inspirace nezávislé na kultuře a náboženství, které existovalyv době života těch, kteří Bibli psali....
Covlastně Zlo umožňuje?
V Bibli je zlo spojenése svobodou volby a bez této nemůže existovat. Pouze bytosti schopné volbymohou mít morální odpovědnost; a tato moc volby zlo nejenom umožňuje, ale číního nevyhnutelným. Je zcela logické, žetvorové, i když „stvořeni k obrazu Božímu,“ jsou méně než Bůh (jako každéstvoření být musí), budou mysletmyšlenky a konat činy nehodné Boha, atím konat zlo ve své vlastní definici.... Když tomu tak je, proč by Bůh dal lidstvu, tak nebezpečnou schopnostvolby? Proč by Bůh, který je pouze dobrý, dovolil zlo - i v tom nejmenšímprojevu - ve svém vesmíru? Odpověď je nasnadě: Bůh chtěl mít smysluplný, aláskyplný vztah s lidstvem. Bez schopnosti milovat či nenávidět, říci ano neboříci ne, by bylo pro lidstvo zcela nemožné přijmout Jeho lásku a milovat Hozpět, protože pravá láska vychází ze srdce. Nemohla by ani vzniknout upřímnáchvála a uctívání, protože ty mohou být jedině dobrovolné....
Byla by to podivná Božísláva, kdyby roboti, kteří jinak jednat nemohou, zpívali od rána do večera o Boží slávě! A pro takové bytosti,naprogramované stále říkat „Miluji Tě, by ta fráze neměla žádný význam.“ ChválaBoha a láska k Němu musí přicházet od bytostí, které mají volbu Ho nemilovat adokonce Jej snižovat, nenávidět či urážet, bytostí, jejichž srdce bylauchvácena Jeho láskou a které Ho opravdu milují zpět. A to je důvod proč i kdybyIslám - skrze teror, násilí či hrozby donutil celý svět aby se podřídil Alláhovi - nebo by Komunismus s podobnýmiprostředky ovládnul celý svět, nebylo by to vítězství ani pro jednoho, ani pro druhého!Spíše by to byla ta největší porážka, protože by nikdy ani jeden nedosáhnul,protože by nikdy nezískal lásku a loajalitu svých údajných „konvertů.“
Na druhé straně,pochopitelně, tím že dal člověku moc volby a umožnil lásku, zároveň takéotevřel dveře všemu druhu Zla. Je to z naší osobní vůle, máme-li zlé myšlenky,konáme-li zlé skutky. Bůh nenutil Lucifera, ani žádného z padlých andělů, činás, abychom dělali zlo. Tato tragedia vznikla z vlastní individuální vůle.Volíme uspokojování vlastních sobeckých zájmů raději, než oslavovat Boha. Tím končime daleko od Jeho slávy, aprojevujeme vlastní hříšnost. Je proto nádherné, že On, ve své lásce amoudrosti byl schopný zaplatit pokutu za naše hříchy, odpustit nám, a tak námumožnit žít v Jeho přítomnosti, milovat a chválit Ho navěky! Ano, Jeho láskauchvátila naše srdce a stvořila v nás lásku, která je skutečná a věčná. Jak 1Jan 4:19 říká: „Milujeme Ho, poněvadž On nejprve miloval nás...“ Něco takovéhomohou říci pouze bytosti, které jsou schopné, na druhé straně, také nemilovat.....
A coSatan?
Otázka: Bible viní ze Zlamýtologickou postavu, kterou nazývá Ďáblem nebo Satanem. Není ani trochaevidence, že skřítkové, skřeti, čertiči Ďábel skutečně existují. Kromě toho, my takovou hypotézu nepotřebujeme. Všechnose dá vysvětlit i bez ní. Pojmenujte mi jedno zlo, kterého by nebyl člověkschopen bez pomoci tak zvaných čertů, démonů či Ďábla!
Odpověď: Bible se nikdynikde nezmínila o tvorech jako skřítkové, víly, šotkové a pod. Takové výtvorypověrčivosti, nemají s Křesťanstvím nic společného. Ubohé pokusy kritiků dokázat, že Křesťané věří v takovébytosti ( na příklad Ingersollova poznámka na začátku kapitoly), ukazuje najejich arogantní zaujatost. Fakt, že se musí uchylovat k zesměšňování apřehánění ukazuje, jak slabá jejich pozice je. Nechť jsou kritici poctiví adrží se skutečnosti! Bible nesvádívšechno zlo na Satana či na démony. Ve skutečnosti říká: „Každý, kdo je vpokušení, je sváděn svou vlastní žádostivostí..“ (Jakub 1:14). Jistě, člověk je schopný veškerého zla, kterése na zemi činí; vždyť je to on, kdo tak číní. To ovšem nedokazuje že nedostal nějaký impuls zvenčí. Mladý člověk kterýpřepadne banku je takového skutku jistě schopný, ale to neznamená, že jehospolečník v tomto zločinu tento nápad nepočal a nepřemluvil ho, aby tu bankupřepadnul....
Eva byla určitě schopnájíst zakázané ovoce, a také to udělala. To ovšem nevylučuje možnost, že Satan,mluvící skrze hada jí k tomu nenavedl. Ovšem to Evu nijak neospravedlňuje. Evabyla Bohu za svůj hřích odpovědná. Satan je dalek toho, aby lidstvo do hříchunutil - on spíše hraje roli svůdce, pokouší člověka zlými touhami ke kterým jetento nejenom přístupný, ale i náchylný..... Povinnost člověka není odehnat Satana, ale spočívat ve vítězství, kteréKristus dobyl, a věřit Mu nejenom pro spásu, ale také pro vítězství nad hříchema pokoušením. Zatím co Satanovu existenci uznáváme, bráníme se svůdné myšlencebýt jím fascinován, nebo představě, že bychom s nim mohli bojovat. Jak řeklC.S.Lewis:
Existují dva protichůdné póly omylů, co se čertů týká, do kterých můženaše rasa zabloudit. Jeden je nevěřit v jejich existenci. Ten druhý je věřit amít nadměrný a nezdravý zájem o ně. Onijsou stejně potěšeni oběma omyly. Budoumít radost jak z materialisty, tak i zčaroděje...
Zhroucenívědeckého materialismu.
Otázka: Nepotřebuji užžádný argument proti existenci Satana a démonů. Stačí pouze fakt, že je nikdo vcelé historii lidstva neviděl. Tito existují pouze v mýtologii. Bible se snažítento problém obejít tvrzením, že nejsou hmotní, a tudíž to jsou neviditelné spirituální bytosti. Nebylatato staromódní pověra o „duchách“ opuštěna myslícími lidmi už dávno? KdybySatan existoval, jistě by se našel nějaký vědecký důkaz. Kde je?
Odpověď: Víra v „duchy“nebyla opuštěna. Právě naopak! Dnes jí podporuje právě ta vědecká obec.Materialismus je mrtev. Už si ty „velké mozky“ nemyslí, že fyzický vesmír jevšechno co je, nebo že všechno, včetně lidského vědomí, lze vysvětlit nafyzické rovině. Ve své knize “Quantum Questions: The MysticalWritings of the World´s Greatest Physicists“, Ken Wilbur shromáždil výrokynejvětších fyziků všech dob, které ukazují, že ti všichni věřili ve spirituálnírozměr existence. V plném souhlase Sir John Eccles, laureát Nobelovy Cena zavýzkum mozku, píše:
Pakliže jsou důvěryhodné mentální události - události které nejsou samyo sobě fyzické či materiální, potom celý program filosofického materialismupadá. Vesmír se už neskládá z „hmoty a prázdnoty,“ ale musí udělat(neprostorové) místo (nehmotným )jednotkám (i.e. myslím).
Myšlenky zřejmě nejsoufyzické. Zlo samo o sobě není fyzické. Může zahrnovat fyzické konání, alezačíná v mysli nefyzickými myšlenkami. Bylo by pošetilé požádat někoho, abypopsal strukturu, barvu nebo chuť pravdy, nebo kolik by se mělo zaplatit zakilo spravedlnosti nebo milosti. Jak podotknul Sir Arthur Eddington: „Mělo byse,“ nás vede mimo chemii i fyziku. Všechny cílevědomé činy začínají myšlenkou, která neexistuje jako fyzická část tělesného orgánu,mozku. Myšlenky existují v mysli. Mozek je fyzický, mysl není... Je zcela jasné, že myšlenky předcházejí a zapříčiňují neuronovouaktivitu mozku. Nejsou výsledkem čehokoliv co se děje v mozku, ani nemůže býtna této bázi vysvětleno myšlení. Myšlenky o pravdě nebo spravedlnosti nemohlyvzniknout skrze nějaký fyzický stulus, (a nemohly být výsledkem jakéhokoliv evolučního procesu), protože jsouzcela nespojené s nějakou fyzickou kvalitou, jako je váha, struktura, chuť,vůně.....
Lidský mozek není iniciátorem myšlenek,rozhodnutí, plánů. Kdyby tomu tak bylo, stali bychom se zajatci tohotochuchvalce hmoty v naší lebce. Kromě toho, kdyby byla evoluce pravda, a našemozky by byly výsledkem náhodných, neosobních procesů po miliardy let, potom bynaše myšlenky byly výskedkem stejného náhodného procesu - a tak postrádajícíjakéhokoliv smyslu.... To stejné by se dalo aplikovat na teorii evoluce, která,svou vlastní afirmací by byla jen výsledkem náhodných pohybů atomů v mozku.Když vyjadřuje nutnost odmítnutí materialismu a evoluce logikou, C.S.Lewis napsal:
Pakliže mysl je zcela závislá na mozku, mozek nabiochemii, a biochemie (v delším čase) na nesmyslném víření atomů, nechápu, jakby mohly mít myšlenky těchto myslí větší význam, než hluk větru v korunách stromů....
Bytosti spirituální?
Na základě mnohaletéhovýzkumu mozku, světoznámý neuro-chirurg Wilder Penfield prohlásil: Myslje na mozku nezávislá. Mozek je počítač, ale je programovaný něčím, co je mimoněj, a to je mysl.... Mozek je počítač takové komplexnosti že lidský geniusnení schopný jej duplikovat; a jako každý počítač, potřebuje někoho, kdo by hoobsluhoval. To je funkce lidského ducha, který používá mozek/počítač k jednánís fyzickou dimenzí života, ve které funguje naše tělo. A jelikož naše mysl jenefyzická, je pošetilé popírat možnost existence jiných myslí, a dokoncetvrdit, že tyto musí být připojeny k fyzickým tělům. Robert Jastrow, jeden zvedoucích astronomů světa, a velmi uznávaný svými kolegy, navrhuje myšlenku, žeevoluce mohla být v procesu po desítky miliard let na jiných planetách - mnohemdéle nežli zde na Zemi a mohla vyprodukovat bytosti tak vyvinuté ve srovnání sčlověkem, jako je člověk ve srovnání s červem.
Nechceme propagovat tutofalešnou teorii evoluce, ale prostě pozorujeme, že Jastrow nevidí nic v tétomaterialistické teorii, co by popíralo existenci spirituálních bytostí. Vlastněnavrhuje: Život který je o miliardu letstarší než my, může být daleko za formou maso-krev, než abychom byli schopnijej rozpoznat. Tento druh života mohl snadno uniknout z formy jakou známe my, astát se něčím, čemu staromódní lidé říkají duchové. .... A jak víme že tam je?Je zcela možné, že se může zmaterializovat a odmaterializovat. Jsem si jistý,že má - podle našeho standardu - magické síly....
Že spirituální bytosti, ať už je jejich původjakýkoliv, existují, bylo přijato mnoha dalšími světoznámymi vědci, jako jeEccles nebo Eddington. Mezi nimi je také několik laureátů Nobelovy Ceny: EugeneWigner (Nobelova Cena jeden z největších fyziků století), Sir Karl Popper, (nejslavnější filosof vědynašeho století), Matematik John von Neuman, který byl nazvaný„nejchytřejším člověkem, který kdy žil,“ a mnoho dalších. A tak skeptikovapoznámka, že „pouze nevzdělanci a pověrčiví lidé věří na duchy,“ je pouze„přání otcem myšlenky.“ Bylo by jen logické, kdyby nefyzické bytosti mohlymyslet a dokonce i komunikovat s našimi mozky tím stejným způsobem, jak činínáš duch. C.G.Jung, slavný švýcarský psychiatr měl osobního „vůdce“ Filemona,který se zdál demonstrovat síly materializace naznačené Jastrow-em, se kterýmměl dlouhé konverzace. Jung píše: Filemon reprezentoval sílu, která nebylauvnitř mne. ... Byl to on, kdo mne učil realitu „psyché“ ... zdál se být zcelaskutečný ... procházel jsem se s ním po zahradě....
Jung se zoufale snažil věřit tomu, žeFilemon a jiné „jednotky“, které se mu doslova zjevily a konverzovaly s ním,nejsou nic víc, než pouhé extence jehopodvědomí. Nakonec ho ale stále větší evidence přesvědčila o tom, že to jsounezávislé bytosti. Doznal: Na bázi mé vlastní zkušenosti musím přiznat,že „spirituální“ hypotéza podává v praxi lepší výsledky než kterákolivjiná....
Případ zlých duchů.
V pohledu na to kolik zlaje schopná naše vlastní mysl, bylo by velmi naivní předpokládat, že každá jinámysl ve vesmíru je dobrosrdečná. Některé z Jungových zážitků byly takhrůzostrašné, že došel k přesvědčení že alespoň některé z těchto bytostí jsouneuvěřitelně zlé. Jung měl na toto téma rozhovor s Jamesem Hyslop-em,profesorem logiky a etiky na Kolumbijské univerzitě. Hyslop se vyjádřil takto: Věříme-liv telepatii, (kterou on považoval za plně prokázanou), věříme v proces, který umožňuje invazi do osobnosti, vzdálenou osobností někoho jiného. .. Není přílišpravděpodobné, že by spirituální bytosti, které takový vliv provádějí, bylyvšechny duševně zdravé a inteligentní. Nevidím důvod, proč by i ty druhénemohly vykazovat stejnou schopnost vlivu....
Vpohledu výše uvedené konkluze, založené na evidenci která přesvědčila Junga,Hyslopa a další badatele, není důvod k odmítnutí myšlenky že bytosti, jako například Satan skutečně existovat mohou. Ano, je mnoho experimentálního ověřeníexistence démonů a Satana, evidence která byla přijata ne-křesťanskými psychiatry a vědci - ne proto že to tvrdíBible, ale na bázi vlastní zkušenosti. Mohli bychom dát mnoho příkladů, aleuzavřeme to se zážitkem člověka, který se v posledních letech stal známým podnázvem „expert na zlo“ , psychiatr M.Scott Peck.
Když Peck jako „Assistant Chief of Psychiatry“ podvedením „Army Surgeon General,“ byl předsedou speciální rady psychiatrůvytvořenou Armádou, aby vyšetřila „psychologické následky vojenských masakrů vMy Lai Vietnam, aby se předešlo podobnýmhrůzám v budoucnosti.“ V procesu šetření, se dostal Peck do pokusu o exorcismus(vyhánění zlých duchů). Zmiňuje se odvou specifických případech, které ho přesvědčily o realitě démonicképosedlosti. Dokonce prohlásil se zjevnou hrůzou, že „potkal Satanaosobně.“ Peck píše:
Když to démonické v jednom případě konečně promluvilo, na pacientovětváři se objevil výraz, který nelze popsat jinak, než Satanický. Byl toneuvěřitelně pohrdavý výraz totálně nepřátelského zla. Zkoušel jsem to - pohodiny před zrcadlem napodobit, zcela bez úspěchu. .... Když se to démonickékonečně odhalilo při exorcismu u jiného pacienta, výraz v obličeji byl ještěhrůznější. Pacient se pojednou podobal svíjejícímu plazu veliké síly, který sepokoušel pokousat členy lékařského teamu.....
Ale ještě příšernější než to svíjející se tělo, byl obličej. Oči bylyjakoby zakryté lenivou hadí letargií - kromě okamžiků, kdy se ten „plaz“ pohnulk útoku. V tom okamžiku se oči otevřely s oslnivou nenávistí. Navzdory těmtočastým náznakům útoku, nejvíce mne vyvedl z míry nikdy před tím nepoznaný pocitpadesát milionů staré těžkosti, který jsem vycítil z této jakoby hadí bytosti.Téměř všichni členové teamu, kteří byli přítomní u obou pokusů exorcismu, bylipřesvědčeni, že jsou v přítomnosti něčeho absolutně nelidského, zcelacizího.... Konec obou exorcismů byl signalizovaný odchodem této Prezence odpacienta a potom z pokoje....
Konkluze,ke které došel Peck a jeho team, není „věcí vědeckého důkazu,“ ale intuitivnípřesvědčení svědomí, které se dostavilo pomocí pečlivého pozorování. Jinak tomuani být nemůže, když konfrontujeme spirituální dimenzi. Eddington poukazuje nato, že když se fyzik pokusí aplikovat vědecké metody ke studii myšlenky tím, žebude zkoumat mozek, vše co objeví je sbírka atomů, elektronů a silové pole,existující v čase a prostoru - podobné těm, které jsou v neorganickýchobjektech, a tak by mohl považovat myšlenku za nějakou iluzi....
Lidská osobnostkaždopádně existuje, ale definovat ji, nebo jí vědecky demonstrovat, je zcelanemožné. A tak je tomu s démonickou silou. Bohužel, i když stále rostoucí počet psychologů apsychiatrů uznává realitu a hrůzudémonické posedlosti, jejich pokus „vědeckého“ vysvětlení podkopává jejichporozumění zla. Pakliže existujepsychologické vysvětlení Zla, pak jakákoliv debata o morální volbě či osobníodpovědnosti nedává žádný smysl! Kromě toho, pakliže Zlo může býtvysvětlené jako psychologicky programovatelné chování, co potom byla ta„Přítomnost“ kterou jak Peck tvrdí, mohl on a jeho team „cítit“, právě tak jakojejí odchod?
A coSatan jako had?
Otázka: Domnívám se, žejednou ze silných evidencí proti věrohodnosti Bible je přístup k hadu. V Biblije had ztělesněním zla , kdežto mýty starověku a starověká náboženství na hadahledí zcela opačně. Bible srovnává hada s Ďáblem, ale většina starých náboženskýchvěr - některé z nich působící podnes - téměř univerzálně identifikují hada jakoSpasitele, nebo alespoň tak dobrého, aby mohl být uctíván. Jak může být Biblepravdivá, a v tom stejném okamžiku být tak mimo něco, co se zdá být všeobecnouintuicí lidstva?
Odpověď: Toto je úžasnýnámět, a jeho implikace jdou dále, než my jsme schopni pochopit. Není pochyb otom, že Bible opakovatelně identifikuje Satana jako hada i draka, nejenom vGenesi, ale i jinde. Na příklad: „A veliký drak, ten dávný had, zvaný Ďábel aSatan, který svádí celý svět..“ (Apokalypsa 12:9). Uvědomíme-li si odpor a obavu, které chová lidstvo vůči hadům adrakům, jeden by si myslel, ze se Satan bude snažit popřít takovou konekci, ale- z nějakého podivného důvodu - opak je pravdou. Je velmi zajímavé, jak těsnějsou - had i drak - spojeni s věškerými pohanskými náboženstvími. Draka najdetena tisíci chrámech po celé Ásii, zatím co had proniká a dokonce dominujenáboženství v Indii.
V pohledu na lidskýodpor vůči těmto tvorům, toto spojení může těžko být lidského původu a žádá sizcela jiné vysvětlení. Biblický poukaz na to, že Satan je „bohem tohoto světa“a původcem všeho falešného náboženství, se zdá toto vysvětlení nabízet. Kromětoho archeologové, a badatelé stále znovu nacházejí starodávné reprezentaceženy, hada a stromu v těsné asociaci. Je to něco, co nepochybně obráží příběhpokušení v Zahradě Genese. Ještě dnes nacházíme hinduistické chrámy hluboko vdžungli severní Indie, kde staleté vybledlé fresky na stěnách ukazují ženu,hada a strom. Když se zeptáte domorodců kteří hada uctívají, na význam těchto symbolů, odpoví, že had jimpřinesl spásu.
Všeobecné uctíváníhada.
V chrámech starého Egyptai Říma bylo tělo boha Serapis obtočené velikým plazem. V Hinduismu jeden ze tříhlavních bohů, Šiva má hady zapletené do vlasů. Yoga je symbolizivaná jako prámudělaný z kober, a jejím účelem je probudit „kundalini“, sílu která je svinutana základně lidské páteře, ve formě hada. Mohly bychom dát mnoho jinýchpříkladů, od okřídleného hadaQuetzalcoatl, Spasitel-bůh Máyů, až po každoroční hadí tanec indiánů kmeneHopi. Jedna z největších autorit na okult, (sám okultista) napsal:
Uctívání hada proniklo téměř do všech částí země. Hadí kopečkyAmerických Indiánů, z kamene vytesaní hadi Střední a Jižní Ameriky, kobraIndie, Python, velký had Řeků, posvátní hadi Druidů, skandinávský had Midgard,Nagas Burmy, Siamu a Kambodže, hadi oraklu v Delfi, posvátní hadi prezervovanív egyptských chrámech, Uraeus svinutý na čele faraónů a kněží, ...... všechnototo svědčí o všobecném uctívání hada. Had je symbolem a prototyp Univerzálního Spasitele, který vykupuje světtím, že tvoří poznání o sobě pro lidstvo. Byl dlouho považovaný za znaknesmrtelnosti. Je symbolem reinkarnace...
V řecké mýtologii je had obtočený kolemOrphického vejce - symbolu vesmíru. Právě tak v Delfi (po léta střediskemnejvyhledávanějších a nejvlivnějších věštců Starověku), kam jezdili potentátiaž ze Severní Afriky a Malé Asie, nohy věštecké třínožky byly obvinuté hady.Jako další příklad, zamyslete se nad řeckým a římským bohem medicíny,Aeskulapem, jehož symbolem byla hůl obtočená hadem, z něhož se vyvinul„caduceus“ symbol moderníholékařství. V chrámech, postavených najeho počest, Aeskulap byl uctívaný s hady, protože starodávný mýtus praví, žeon obdržel hojivou bylinu z tlamy hada. Zde všude máme příběh Genesepostavený na hlavu: Had není podvodníkem a ničitelem, ale Spasitelem lidstva,který nahrazuje Ježíše Krista. Graduační oslavy lékařských škol na celém světě, kde modlitby a uctíváníBoha Bible by dovoleny nebyly, ti kteří graduovali stále ještě deklamujíunisono přísahu Hippokratovu: Přísahámpři Apolovi, při Aeskulapovi, při Hygeii, a Panacei a při bozích abohyních....“
Jistě,biblický popis Satana jako hada a draka, podvodníka a ničitele lidstva, a potomboha tohoto světa, který zakládá pohanská náboženství - je zcela případný... Kromě toho ta skutečnost, že Bible stojí sama proti všem náboženstvímStarověku, dává další evidenci že všechna ta náboženství mají společný zdroj, aže inspirace Bible - přesně tak jak o sobě učí - je na nich zcela nezávislá. Veskutečnosti - tyto dva zdroje inspirace jsou zřejmě diametrálně odlišné....
Proč Satanvůbec existuje?
Otázka: Proč by Bůh,který věděl o všem zlu, které bude následovat, stvořil bytost, která se potomstane Satanem? Jaký může být smysl Satanovy existence? Vlastně ten biblický Ďábel je prezentovaný tak mocný, žese zdá být roven Bohu. Pakliže ne, proč to trvá Bohu tak dlouho, než ho porazí?
Odpověď: Nikdo, kdo čteBibli, nemůže přijít k závěru, že Satan je Bohu rovný. Dále, důvod pro jehoexistenci a otázka proč není ještě v „šatlavě“ se ujasní, jakmile si uvědomímeo co zde běží. Boží touha je získat srdce těch, které stvořil ke svému obrazu.Chce je mít ve své přitomnosti, kde bude moci demonstrovat „aby senadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeholaskavosti k nám v Kristu Ježíši“..(Efezským 2:7).. .... Aby Bůh mohl opravdu získat lidské srdce, nesmí je nutit.Člověk musí mít kompletní svobodu Boha odmítnout a uctívat někoho, nebo něcojiného. Satan reprezentuje tu ultimátní alternativu k Bohu, a ten přemlouvámiliardy lidí, aby odmítli Boha a stali se věrnými Jeho největšího Nepřítele - Satana.Taková alternativa je zásadní při určení skutečných tužeb člověka. Mít v nebity, kteří tam být nechtějí, je sotva Božím úmyslem a mělo by to zcela opačnýúčinek, než je Jeho věčný účel....
Satan,konkurenční nápadník.
Mohli bychom to ilustrovattakto: Dejme tomu že máme krále, který se chce oženit s nejkrásnější ženou jehoříše. Aby si zajistil získání jejího srdce, vyžene z království všechny muže,kteří by mohli být jeho potenciálními soupeři v získání lásky té ženy. To zřejmě není cesta k zajištění si její op r a v d o v é lásky - protože onamusí mít svobodu si vybrat někoho jiného. Pouze v případě, že takovou svoboduta žena má, odmítne všechny ostatní nápadníky a rozhodne se pro krále, potom onsi může být jistý že skutečně má její srdce...
Z toho stejného důvoduBůh Satana někam nezavřel, ale dovoluje mu pokračovat v klamání lidstva pomocífalešných slibů. Jako nádherný, a po Bohu nejsilnější tvor, Satan představuje tu vrcholnou alternativu.Bitva mezi Bohem a Satanem je velmi skutečná! Sotva by bylo ke ctimistru světa všech vah, kdyby porazilčtyřleté dítě v ringu - soupeř musí být důstojný. Satan je tím nejsilnějšímprotivníkem v Boží bitvě o srdce a mysl lidstva. ...
Jistě, pokud se skutečnésíly týče, Bůh by mohl uvrhnout Satana do „bezedné propasti“ (Apokalypsa20:1-3), okamžitě, aby již lidstvo podvádět nemohl. A také se tak stane běhemmileniální vlády Krista na zemi, kdy se plně dokáže, že člověk je zlýmvzbouřencem dokonce i bez Satanova vlivu. Ovšem mezitím se bitva o dušilidstva hrubou silou nevede, protože záležitost o kterou v tomto boji jde,nemůže být prostou silou nikdy vyřešena! Je to soutěž o city srdce a o loalitu; a k tomuto účelu musí mít Satanplnou svobodu svádět a klamat lidstvo jakýmkoliv prostředkem pro který serozhodne...
Satan není jenom „bohemtohoto světa,“ (2 Korintským 4:4), ale také světová království mu patří (Matouš4:8-10). Ti kteří jsou mu věrní, tymůže Satan odměnit velikým bohatství a úspěchem v tomto světě. Ovšem, Satan jeodsouzený k zániku a ti, kteří mu jsou loální, budou s ním sdílet jeho osudnavěky. V boji o lidskou duši a konečné určení je Bůh kompletně otevřený apoctivý, kdežto Satan lže a podvádí. A tak je tato bitva v Bibli prezentovánajako boj mezi pravdou Boha a lží Satana. Bůh chce, aby ti, kteří se rozhodnou přijmout Ježíše Krista jakoSpasitele, aby tak učinili na základě faktů. Pakliže má Satan k nabídnutí víc,je-li jeho cesta ta lepší - nechť lidí následují Satana...
SatanůvPád.
Otázka: Vždy jsem bylpřesvědčen, podle Izaiáše 14, že Satan byl padlý anděl dříve zvaný Lucifer.Nedávno jsem se dozvěděl že tomu tak není, a že ten, o kterém Izaiáš mluví, je„král Babylónu“ (verš 4). Potom bylSatan stvořený Bohem tak jak je, nejhorší ze všech zlých tvorů?
Odpověď : Satan nebylstvořený Bohem tak jak je nyní. Bůh netvoří zlé tvory. Satan byl, jak ho Biblepopisuje v Izaiáši 14 a v Ezechieli 28 a i jinde. Je to padlý cherub s velikoumocí a chytrostí. Cherubi se zdají být andělé, nejblíže Bohu, chránící JehoPřítomnost - a Satan byl původně šéfem všech cherubů. Žalm 99:1 píše o Bohu: „Onsedí mezi cheruby..“ Podívejte se také na Genesi 3:24, Exodus 25:20, 37:9,Židům 9:5...
Ano, král Babylónu jeosloven v Izaiáši 14, ale co se tam o něm píše, nemůže být aplikováno na nikohojiného, než na Satana. Na příklad, kdypak měl král Babylónu postavení v nebi,ze kterého padl? Tu a tam oslovuje Bible Satana skrze bezbožné pozemské vládce,aby ukázal kdo je tou skutečnou mocí v jejich pozadí. Právě tak to bude sAntikristem, o kterém se píše: „Drak (Satan) mu propůjčil svou sílu, svůj trůn,svou autoritu..“ (Apokalypsa 13:2). Vlastně ve skutečnosti jsou všichni tito despotové a bezbožnívládci předtypy a symboly Antikrista.
Že je to Satan, kdo je oslovoven skrze takové krále je jasnév Ezechieli 28:2-19. Zde je osloven „král Týru“: „Byl jsi v Edenu, v zahraděBoha, přikrýval tě každý drahokam .... ty jsi ten posvěcený cherub .... a Jájsem tě tam postavil .... Byl jsi dokonalý ve všem ode dne, kdy jsem těstvořil, až do dne, kdy byl v tobě nalezen hřích..“ (verše 13-15). Dá rozum, ženic z toho nebyla pravda o skutečném „princi z Týru,“ ale pouze o Satanovi,který ho inspiroval, a řídil v jeho bezbožném životě. Všimněte si podobnostítoho co se říká „králi Babylónu“ Ezechielem 28, a Izaiáši 14: „Jsem Bůh a zasednu na trůnu Boha.... Je jasné žezde je osloven Satan, jako síla v pozadí jak krále Babylónu, tak i princeTýru... Ano, Izaiáš 14 popisuje Satanův Pád. .... Satan je „bohem tohoto světa.Kristus nijak nespochybňuje jeho nároky na vlastnictví světa, když Ho Satan vdivočině pokouší a nabízí Mu všechna království světa za to, když se mu, Satanovi pokloní, a bude ho uctívat (Matouš 4:8). Izaiáš 14 a Ezechiel 28 nesou tu stejnou zprávu.
CoSatan v Boží přítomnosti?
Otázka: Pokud vím z Bible, zlo senemůže ukázat v Boží přítomnosti, protože on je svatý. A přesto se Satan, podleknihy Jób, objevuje před Božím trůnem. Jak je to možné?
Odpověď: Ano, Satan sestále ještě objevuje před Božím trůnem. (Jób 1: 6, 2:1) , jako „osočovatelbratří“ (Apokalypsa 12:10) . Ten den, kdy bude svržen z nebes, je ještě vbudoucnosti. Do té doby bude obviňovat Křesťany „před Bohem, ve dne, v noci...“
Před svým pádem, mělSatan postavení moci a autority. Nějaký zbytek z toho je mu ponechaný až doskončení bitvy o duše, srdce a loalitu lidí. Výzva, kterou Satan Bohupředložil, může být plně odpovězena a Satan zcela poražen, pouze vykoupenímlidstva skrze krev Ježíše Krista. Do té doby je Boží přístup ke zlu nenávist aodmítnutí - ne kompletní separace. Na příklad my víme, že „Tvé oči jsou čisté,nemohou se na zlo dívat, a hledět na hřích...“ (Abakuk 1:13).. A přesto On vidí všechno, co se na zemiděje, a musí tedy znát veškeré zlo, jinak by ho nemohl soudit.
Zlo bylo počato v srdciSatana dokonce přes to, že byl v přítomnosti Boha. Bible hovoří o „mysteriihříchu“ (2 Tesalonským 2:7 - český překlad to zcela nevystihuje). Ano, jakmůže zlo vzniknout v Boží přítomnosti, a že může začít na zemi v dokonalém prostředí Zahrady Edenu jeskutečnou záhadou.... Tato záhada jeještě záhadnější, když si uvědomíme, že hřích je povstáním proti věčnému avšemocnému Stvořiteli všeho... Skutečnost že jak Satan, tak i člověk by mohlibýt tak slepí, že by snili nemožný sen o porážce Boha, to tu záhadu ještěprohloubí...
Satanova přítomnost uBožího trůnu neimplikuje Boha ve zlu o nic více než skutečnost, že tvorové,které stvořil (a jejichž myšlenky a činy On zná) se obrátili ke zlu vmiliardách. Přichází ale den, kdy Bůh stvoří nový vesmír „kde panuje dobro (2Petr 3:13), a od té chvíle „tam nevejde nic, co je nečisté...“ (Apokalypsa21:27).
Co byl ten prvníhřích?
Otázka: V Bibli je nám řečeno, že hřích vstoupil do světa, kdyžAdam a Eva pojedli zakázané ovoce. Ale Eva ovoce chtěla a musela na nějpohlížet s touhou, ještě než ho opravdu jedla. Byl to pro ní hřích tak učinit,jen se ho dotknout a utrhnout?
Odpověď: Můžete míttechnicky pravdu, ale Bilble se dívá na pokušení, Evinu touhu, jedění ovoce, aAdamovu spoluúčast, jako na jeden akt. Ve skutečnosti je obviněn Adam: „Skrzejednoho člověka totiž vešel hřích do světa, a s hříchem smrt...“ (Římanům5:12)... Je jasné, že Adamův hříchbyl ještě větší než Evin. Eva byla podvedena - Adam nebyl. (1 Timoteovi 2:14). Adam zřejmě věděl codělá, a udělal to proto, aby se neoddělil od své ženy. Byl rozhodnutý sdíletjejí úděl, i když jasně věděl že se Eva postavila proti Bohu, který ji stvořil.
Co jeto Spirituální Válka?
V církvích je nové učenínazvané „spirituální válka,“ které rapidně získává popularitu. Dokonce se učí,že „svázáním“ ve jménu Pána „teritoriálního ducha,“ který „kontroluje“město, mohou Křesťané to město převzítpro Boha. Poukazují na Daniela 10, kde „princ Persie“ bránil přístup archanděluGabrieli. Jaká je vaše odpověď?
Odpověď: Dnešníučení o „spirituální válce“ nemá biblický podklad, kromě poučky nebo příkladu.Ano,“princ království Persie“ zabraňoval anděli (podle všeho Gabrielovi), potři týdny příchod k Danielovi. (Daniel 10: 12-13). Ovšem Daniel žádal prorockou moudrost, ne „svázání ducha“teritoria Persie. A anděl mu také nic podobného neporadil. Ve skutečnosti nikdev celé Bibli není ani naznačeno, že nějací démoni by měli speciální autoritunad teritoriem či městem - a že musejí být „svázáni.“
Pavel se nikdy nesnažil„svazovat teritoriální duchy,“ aby přinesl evangelium světu jeho doby, pročbychom tak měli dělat my? A přestože apoštolové „obrátili svět vzhůrunohama..“(Skutky 17:6), není ani zmínky o tom, že nějaké město bylo kdy „vzatopro Boha“ jak někteří kazatelé dnes falešně slibují. V Korintu, na příklad kdePavel pobyl 18 měsíců, Bůh mu dal„speciální ochranu a požehnání,“ protože měl „mnoho lidí ve městě.“ (Skutky18:9-10)... Nešlo přece o „osvobození Korintu,“ale „povolání věřících zKorintu.“ A Pavlův úspěch Korint nezměnil, právě tak jako žádné jiné město nebo národ. Takové učení nemá v Bibli žádnoubázi ale přichází z lidské imaginace a z lidských ambicí....
ZatvrzujeBůh srdce lidí?
Otázka: Znepokojily mne dvavýroky z Bible: 1) že Bůh zatvrdilFaraónovo srdce (Exodus 4:21, 7:13-14,) 2) že Bůh dá lidi „do mociklamu, aby uvěřili lži a byli odsouzeni všichni ti, kteří neuvěřili pravdě analezli radost ve lži..“ (2 Tesalonským 2:11).. Toto vypadá tak ostentativněnespravedlivé, že to otřáslo mou vírou! Kromě toho to staví Boha do světlaodpovědnosti za zlo - když ne zcela, pak jako společník... Můžete mi pomoci?
Odpověď: Nejdříve sisrovnejme fakta. Nežli Bůh kdy zatvrdil srdce Faraóna, ten odmítnul prostoužádost, aby „nechal odejít boží lidi na třídenní cestu do pouště,“ aby mohlisvému Bohu nabídnout oběti. Touha pouctívání byla těžko nerozumná od národa, který byl zotročen, a bylo mu postaletí bráněno aby nabidnul Bohu oběti. Potřebovali se oddělit od Egypťanů,jelikož zvířecí oběti by byly pro Egypťany nepřijatelné. (Exodus 8:26). AleFaraónova reakce vyzněla nejenom v odmítnutí žádosti, ale také zvýšení jejichotrocké práce.
Nesmíte zapomenout, žeBůh Faraóna nenutil k ničemu, k čemu již odhodlaný byl. Bůh pouze pomohl Faraónovi vytrvat na cestě,pro kterou se již rozhodnul sám. A„zatvrdil mu jeho srdce“ ne tím, že by změnil jeho vůli, ale tím, že ho posílilv jeho rozhodnutí, nenechat Židy odejít. Když o této otázce jednal R.A.Torrey,napsal: Skutečnost celého případu bylataková: Faraón byl krutým utlačujícím tyranem, který si podmanil národ Israeldo strašného otroctví, utrpení a smrti. Bůh se na své děti podíval, a ve svémilosti se rozhodnul, že je osvobodí. (Exodus 2:25, 3:7-8).
Poslal Mojžíše jako svého vyslance k Farónovi a žádalpropuštění svého lidu. Faraón, ve své pyšné aroganci Boha odmítnul a nařídilpro Israel ještě větší útlak. Teprve potom Bůh jeho srdce zatvrdil. Toto jeuniverzální metoda našeho Boha, jak jednat s lidmi. Když člověk zvolí zlo, vydáho zlu. (2 Tesal. 29-12). Je to jednání přísné, ale spravedlivé....
Lépe porozumíme co znamená„zatvrdit srdce,“ když budeme uvažovat o tom, proč to bylo nutné. Egyptské rányBožího soudu na falešné bohy se staly tak nepříjemné ve svých důsledcích azřejmě tak nadpřirozené, že Faraón dostal hrůzu. Jeho srdce se nezměnilo, aleuž neměl odvahu vytrvat ve svém rozhodnutí udržet Israel v otroctví. Ale Bůhnebyl ještě připravený skončit svůj soud nad falešnými bohy Egypta. A takpomohl Faraónovi pokračovat ve vzdoru do doby, než skončil potrestat bohy,kteří sloužili Satanovi podvádět egyptský národ...
Je také důležité siuvědomit, že tvrdost Faraónova srdce pokračovala přesně po každém odmítnutíMojžíšovy a Áronovy žádosti o uvolnění Israele z otroctví. Pokaždé měl volbu podřítit se Boží vůli,pokaždé odmítnul - a každé to odmítnutí způsobilo větší zatrzení srdce, kterýmse Faraón zakopával víc a víc do jámyvzpoury. Každá jednotlivá vzpoura zatvrdila jeho srdce hlouběji a hlouběji.... A tak bude se všemi, kteří odmítli přijmoutpravdu, kterou dal Bůh poznat každému. Jak může být Bůh nespravedlivý, když jimpouze pomůže věřit lež, které se oni rozhodli uvěřit ? Ne, je to správné a jeto zároveň vážným varováním pro nás....
Je Bůh„fair,“ když vyžaduje poslušnost?
Otázka: Bible říká, žeBoha musíme poslechnout, jelikož je to Jeho vesmír. Nedělá to z Něho tyrana?Říkáte, že dal člověku svobodu, aby si zvolil dobro či zlo, ale nevytvořil sitaková pravidla hry, že člověk je buď nucený jít cestou Boha, nebo býtprokletý? Je to fair?
Odpověď: Příkaz, který Bůh dal Adamovi a Evě prostě zakazovaljíst z jednoho stromu vzahradě. Nedovedu si představit lehčí příkaz k uposlechnutí. V zahradě muselobýt různých stromů tisíce. Ten speciální strom, na který platil zákaz, bylnepochybně jeden ze stovky stromů, které plodily stejné ovoce. Plody tohotostromu neměly nijakou magickou moc, která by „přišila“ hřích a posléze smrttomu prvnímu páru. Byla to jejich neposlušnost když jedli vzdorovitě přes Božípříkaz. Ta neposlušnost představovala hřích a hřích přinesl smrt na ně a najejich potomky.
Musíme přiznat, že nebylonic nerozumného v tom prvním příkazu Boha pro lidstvo. Také není možné najítnějakou omluvu pro jejich neposlušnost. A to samé je pravdou pro všechen hřícha všechny hříšníky. V tom prvním hříchu lidstva vidíme pravdu o hříchu. Ten činsám o sobě se nemusí zdát tak špatným. Prosté jezení ovoce není samo o sobězlem. Dvojice, která dělá smilstva, semůže vymluvit, že pouze vyjadřují lásku jeden k druhému. Zlo spočívá vodporování Bohu, který jediný, jako náš Stvořitel, má právo ustavit zákonykteré řídí naše chování, ale On to dělá pro naše dobro.
Kromě toho vzpoura protiBohu je odmítnutím Jeho autority azároveň popřením, že On nás skutečně miluje, a že Jeho cesta je vždy tounejlepší. Je to sobecké a egocentrické přesvědčení, že je svým vlastním bohem,který rozhoduje o svém osudu. Taková vzpoura nemůže být dovolena v Božímvesmíru právě tak, jako by soudce na hřišti povolil hráčům hrát podle pravidelkaždého z nich. V případě Adama a Evy vidíme hrůzné následky individuálníhohříchu na budoucí generace. Takový odporný obraz by měl být dostatečný, abychomse od hříchu odvrátili.....
Logickéalternativy.
Dovolte mi to ilustrovat.Přesto že se to stalo před třiceti léty, živě si vzpomínám na návštěvu dvoumladých mužů jednou dost pozdě v noci. Jeden z nich se hněval na Boha, protožeměl na druhý den odjet do Vietnamu. Jeho přítel ho přivedl, jestli nemám nějakéodpovědi na jeho hněv vůči Bohu. „Neprosil jsem se o to, abych byl stvořen“ říká s hořkostí ten, co měljet do Vietnamu „ale teď jsem zde, bezvlastní volby. A teď se mnou Bůh houpá nad plameny pekla a říká, Otoč se, nebose peč. Udělej to tak jak chci já, nebo tě pustím do plamenů“ Mladý muž hořelnepřátelstvím.
„Podívej se na to takhle“navrhnul jsem „Dejme tomu, že jsi nějak přišel do existence někde ve vesmíru, aměl jsi autoritu a moc, si vytvořit vlastní osud. Potom co jsi strávil 3 - 4 miliardy let plánováním vlastníUtopie, zakončíš svůj výtvor posledními úpravami, položíš plán na stůl a začnešse cítit se sebou velmi dobře. A vtom na ten stůl položí, vedle tvého, svůjplán Bůh. A teď mi řekni: Který z těch plánů bude lepší?“ Podíval se nejprve na podlahu, pak na stropa nakonec na oheň v krbu a konečně na mne s nepříliš spokojenou tváří. „Bylbych tím největším sobcem na světě, kdybych prohlásil, že ten můj plán jelepší....“
„Přesně tak“ řekl jsem,“Bůh je neskonale moudřejší než ty, apřitom tě nesmírně miluje. Proto Jeho plán bude zřejmě lepší, než ten tvůj.Pakliže je to pravda, co potom je to tvé „otoč se nebo tě pustím?“ Co bys mělsprávně říci je „Bože, děkuji ti, za to, že přesto že jsem takový sobeckýhlupák, abych si představoval že má cesta je lepší než tvá, a přesto že jsem seproti Tobě bouřil, poslal jsi svého Syna aby zaplatil plnou pokutu za mojehříchy a teď mi ještě nabízíš Tvůj dokonalý plán místo mého. Děkuji Ti, Pane!“
Pokoušel jsem se přemluvittohoto zmateného a zarmouceného člověka, aby přijmul Krista jako Spasitele, asvěřil se Boží lásce, milosti a ochraně. Není jiné cesty k míru a klidu v srdci. Bohužel, on nebyl ochotný vzdátse svých stížností a nechat Boha být Bohem. Nevím co se s ním stalo, zda se zVietnamu bezpečně vrátil. Léta později, ten druhý mladý muž který ke mně tohoprvního přivedl, se stal pastorem. „Bůh se mnou jednal skrze to, co jsem slyšelu vás tu noc“, řekl mi. „Jako výsledek jsem plně podřídil svůj život Kristu.“
Fakta jsou jasná: Zlo aSatan jsou skutečně realitou a jsou v opozici vůči Bohu. Existuje skutečná areálná bitva o naše duše a naše konečné určení. Každý z nás má životnědůležitou a věčnou volbu, volbu která rozhodne o výsledku boje dobra a zla.Není ani pochyb o tom, že ta jediná inteligentní volba by měla být vpustit Bohado svého života. Nic jiného smysl nedává. Poslechnout Boha není žázná „oběť“;je to privilej stát se Jeho dítětem zkrze víru v Krista a začít již v tomtoživotě ta věčná požehnání, které On připravil pro ty, kteří Ho milují....
------------------ * -----------------
Pakliže byl tento vesmír stvořený vše-moudrým, vše-vědoucím vše-mocným
božstvem, potom toto božstvo vědělo všechno o tomto vesmíru.Je tudíž odpovědné
zavšechno co je a za všechno co bude; a je proto odpovědný za všechnoutrpení
vesmíru.On jej vytvořil. On je jeho autorem - a vůči takovému Bohu mám
pouzepocit nejvyššího odporu. Nenávidím ho. Opovrhuji jím. Posmívám se mu!
Jakýkoliv Bůh, který stvoří jen jednu molekulu utrpení, je hoden našeho
opovržení právě tak, jako člověk který úmyslně způsobí utrpení je hoden
opovržení, protože když Bůh stvoří utrpení, dělá to úmyslně. Bůh, už podle
definice není tvorem okolností. Je všemohoucí ...dělá-li utrpení děláněco,
co by dělat nemusel.....
Samuel P. Putnam vedoucí
ateista 19tého století.
< 9. A co utrpenía peklo? >
Je vina skutečná, nebo jevýplodem imaginace?
Otázka: Bolest a utrpenípřivoděné zločinem je dostatečně špatné. Ale Křesťanství přidalo k tomutoutrpení přesvědčením lidstva, že sevzbouřilo proti Bohu a překročilo Jeho zákony. Následovně, hrozba věčnéhotrestu straší každého, kdo přijde do křesťanského vlivu. Nebylo by pro lidstvolépe žít bez těchto klamů a falešných iluzí?
Odpověď: Není pravdou, žeKřesťanství stvořilo pocit morální viny a strach z přicházejícího soudu, kterýlidstvo straší. Člověk je nevyléčitelně náboženským tvorem, a náboženské praxejsou nalézány v každé době, každé kultuře kolem světa a zahrnuje v sobě pocitviny a pokus tuto vinu vymazat pomocí nějaké oběti. Toto je celosvětovýproblém. Dá se vystopovat zpět tisíce let a tak s tím nemůžete vinitKřesťanství... To samé je pravda i vtakových „křesťanských“ zemích, jako na příklad ve Spojených Státech. Zatím cojejich pocit viny by mohl být zesílen skrze kontakt s Křesťanstvím, tentokontakt není v žádném případě jediným zdrojem. Univerzální pocit viny, kterýstraší i primitivní národy, by strašil i Američany, i kdyby Křesťanstvíneznali. Jacques Ellul nazývá „banalitou“ myšlenku že Křesťanství má podíl na vině a píše:
Oběť nalézaná u každého náboženství, je obětí smírčí, nebo-li oběťí zavykoupení či odpuštění. V každém případě je oběť náhradní, zástupná a vycházíze silného pocitu viny. Pokud se týká situací, které tento pocit vytvářejí,nemůžeme najít nic lepšího, než nepřehledná motanice zákazů mezi tak zvaně -primitivními národy...
Ve skutečnostiKřesťanství je to jediné, které může osvobodit člověka od viny, která ho jinakstraší. „Obrátit nový list“ a slíbit morální a čistý život do budoucnosti,nemůže člověka zbavit viny za hříchy minulosti. Pravé osvobození od vinypřichází pouze z víry v Ježíše Krista jako Toho, který zaplatil plnou pokutu zahříchy, a tak zajistil pardon na bázi spravedlnosti. Je to pouze potom, co simůžeme uvědomit velikost naší viny, a poděkovat Bohu za Jeho spásu. Ellul to podává dobře:
Musíme si také stále připomínat že .... biblicky ... a v čistě křesťanském pojetí, hřích je poznán čímvlastně je - až po pochopení, prohlášení a prožitku odpuštění. Protože jemobržel pardon, uvědomuji si, jakým hříšníkem jsem byl. Hřích vidíme jako hříchskrze milost - ne jinak - právě tak, jako náhle osvobozený otrok si uvědomí,když vidí své řetězy, jak veliká byla jeho mizérie....
Bůhnení sadista.
Otázka: Bible učí, že Bůhzná budoucnost. Potom tedy jistě věděl, že Adam s Evou zhřeší, a že potomnepředstavitelné zlo a utrpení bude následovat. Bůh Bible přece musel vidětdopředu každé znásilnění, každou vraždu, každou bolest a smutek, který budenásledovat. A jelikož i přesto člověkastvořil, co může být jiného, než monstrózní sadista?
Odpověď: Ta nerozumná aurážlivá myšlenka krutého Boha může býtokamžitě odmítnuta. Za prvé, ve světěje příliš málo zla a bolesti, na podporu této teorie. Kdyby Bůh byl zloduchem,život by byl neskonale horší, než je. Nebylo by radosti smíchané s bolestí -celý život by byl jen bolestí. Namísto štěstí a rozkoše by byla pouze deprese amizérie; sex by nebyl příjemný, ale bolestný - i když neodolatelný. Linton tovyjádřil takto:
Kdyby Bůh byl sadistou, mohl by nám dát nepoměrně mnohem více bolesti,než my prožíváme. Mohl by nás nutit jíst tak, jako člověk závislý na drogách jenucený drogy užívat, tím že bychom namísto příjemného pocitu zdravého hladu,cítili bolest. Všechny fyzické funkce by mohly být vynucovány bolestí namístoaby byly vítány příjemným pocitem. ... Kdyby neměl Bůh zájem, proč takovýširoký výběr ovoce pro naše potěšení, proč taková škála barev harrmonizujícínádhera květů, nádherné východy a západy slunce, chuť soli nebo větříkvibrující v radosti nad těmito věcmi? Proč ty malé radosti i rozkoše a dokonaleuspokojující pocity dobra, které Křesťan často pociťuje, které není ani schopnýpojmenovat, nebo popsat?
Jestliže Bůh své tvory miluje, vše se tím vysvětlí -dokonce i smrt, bolest, smutek. Nepochopitelné všem kromě věřících. Ale vysvětlení Bible je jasné jako křišťál: „Smrt vstoupila s hříchem...“ aten nádherně slavný konec je vysvětlen právě tak lapidárně: „a Bůh vysušívšechny slzy v jejich očích...“
Svět nebyl v žádném případě naplánovaný sadistou. Tuto teorii,která se snaží legitimně vysvětlit existenci zla a utrpení, musíme odmítnout.Přesto všechno, nelogický a neracionální stížnost na Boha, jako na původce zlaa utrpení byla vyjadřována opakovatelně ateisty po staletí. Samuel Putnam to vminulém století vyjádřil takto: Namístoutrpení, mohl Bůh vytvořit šťastné prostředí. Z vlastní vůle a bez donucení, udělalutrpení. Co je, tedy, než všemocný démon? Jeho dobré skutky nemohou omluvitjeho zlé skutky o nic více, než dobročinnost vraha neomluví jeho vraždu. Bůhmusí být zcela dobrý, nebo vůbec ne...
Putnam byl údajně inteligentním člověkem.Jak mu potom mohla uniknou pošetilost jeho argumentu? Mohl být zaslepenýpředsudky? Odvažuji se předpokládat, že měl děti. A když ne on, tak jistě mnohojiných ateistů, kteří vznesli stejná obvinění vůči Bohu. Copak nevěděli,jejich děti, které jejich ženy porodily, budou cítit prožívat utrpení a nakonecsmrt? Netušili, že bylo zcela možné, že některé z nich se mohou stát zločinci apůsobit bolest a utrpení jiným? Samozřejmě to věděli, na to stačí pouze zdravý rozum.
Bůh neníautorem zla.
Jetedy Putnam, a další ateisté odpovědni za zlo a utrpení, které jejichpotomci jednou prožijí, nebo zapříčinídruhým? Jistěže ne! Byl nějaký způsobnebo cesta, která by Putnamovi či jiným ateistům zaručila na sto procent, žejejich děti prožijí pouze radost, rozkoš a štěstí? Jistě ne. Mohou si býtjisti, že všechny děti, které přivedou na svět, vyrostou do dobrých lidí, kterénikdy nikomu neublíží, ani nezpůsobí žal nebo bolest? Odpověď je opětnegativní. Každý poctivý člověk musí přijít k závěru, že ani Putnam, ani jiníjako on, kteří vznášejí obvinění vůči Bohu si nikdy nebudou jisti, jaký životjejich potomci povedou. Mohou si být jisti pouze jedním: jejich děti budoutrpět alespoň nějakou nemocí, prožijí alespoň nějaké utrpení, bolest, žal...
A proto: nejsou titokritici a vlastně všichni rodiči právě tak odpovědní jako Bůh tím, že přinášejíutrpení na druhé? Pakliže Bůh je sadistou protože stvořil člověka, nejsouvšichni, kteří přivádějí děti na svět, stejnými sadisty? .... Rozdíl je v tom -jak oni argumentují - že Bůh má světpod svou kontrolou a může udělat to, co udělat chce. Má svět pod kontrolou? Může udělat co chce? Právě naopak! Nebyl svět, který dnesexistuje, vytvořen ne bohem, ale zlými myšlenkami, ambicemi, chtíčem, nečistými(a někdy i odvážnými a dobrými) skutky lidstva během historie? Je to svět, jak jej člověk změnil, ne jak hoBůh zamýšlel. Pakliže má někdo na stavu světa vinu, je to člověk, ne Bůh! Hřícha utrpení není Božím ale lidským produktem!
Může Bůh nutit každéhoproti jeho vůli, aby byl moudrý, šťastný a dobrý o něco víc než mohou pozemštírodiče donutit své děti aby se chovali přesně tak, jak jim to rodiče naplánují?Tak dlouho, jak bude mít člověk svobodnou vůli, nikdy tomu tak nebude! A kdybyho Bůh o tuto svobodu připravil, přestane být člověkem, ale nějakým nižšímdruhem morálních mrzáků, kteří jsou za své činy odpovědni přesně tak, jakoloutky na špagátu! Chtěl by pan Putnam, či jeho ateisté, něco takového? Jistěže ne. A proto nechť přestanou vinit z lidského utrpení Boha......
Nářek Boha-Otce.
Prorok Izaiáš,inspirovaný Božím Duchem, vyjadřuje Boží zármutek nad lidskými skutky, skutky, které jsou tak protikladné k Jeholaskavému přání pro ně. Poslechni sinářek Boha:
Slyšte nebesa, poslouchej, země, Bůh promluvil: Opatroval jsem avychoval jsem děti, které se proti mně vzbouřili. Vůl zná svého majitele, oselkolébku svého pána, ale mne Israel nezná, můj lid o mně neuvažuje. Národhříšný, lid plný hříchu, potomci zlých, děti, které jsou zkažené; opustilisvého Boha, donutili Svatého Boha Israele k hněvu, odcizili se. (Izaiáš1:2-4).
To nejsou slova a pocitysadisty, který by zlomyslně přinesl bolest a zármutek na svět. Je to naopaknářek Boha lásky, který si přeje to nejlepší pro ty které stvořil a rmoutí se, že si raději vlastní volbou přinesli na sebe bolest a utrpení svými zlými skutky. Jistě že každý rodič by se mohl ztotožnit sBožím zármutkem nad chováním těch,které nazývá svými dětmi. Byli kdy rodiče, kteří by nepocítili alespoň někdylítost nad chováním svých dětí? A jakéby mohlo být jejich řešení? Mohou rodiče, když už děti na svět přivedli, mohouty děti donutit násilím k poslušnosti? Mohli by je donutit, aby se chovalypodle přání rodičů? Ne!
Ale i kdyby snad rodičemohli toto uskutečnit, nevyřešilo by to problém, který lidstvo sužuje. Dítěmusí reagovat na základě své vlastní svobodné vůle, nebo ta vynucená„poslušnost“ nebude mít žádný smysl. A tak stejné je to s Bohem. Dal námmoc volit, abychom Ho mohli milovat a zbavit lidstvo této moci, by zničiločlověka, jak ho Bůh chtěl mít, a jakým člověk být chce. Zlo není výtvor Boha, ale člověka, skrzejeho egocentrické, a tím zhoubné, používání moci volby, kterou dostal...
Býtči nebýt; to je ta otázka.
Otázka: Přítel, kterýkdysi o sobě tvrdil že je Křesťanem, se nyní prohlašuje za ateistu. Předložilmi problém, který nejsem schopný rozřešit. On je ochotný připustit ( jen proúčel diskuze, sám tomu již nevěří), žehřích vešel na svět zneužitím svobodné vůle, kterou člověk dostal. Ale i tak,on tvrdí, nemůžeme očistit Boha, protože, i když věděl že zlo a utrpenívznikne, Bůh stvořil člověka. Ještě hůře - Bůh stvořil miliardy bytostí okterých věděl že budou trpět nejenom na této zemi, ale potom ještě budouodsouzeni na věčnost do hořícího jezera. Můžete mi pomoci s odpovědí?
Odpověď: Implikace tézevašeho přítele (která je jinou variací na to stejné téma) je mrazivá: Dávápřednost neexistenci lidské rasy se svobodnou vůlí. Nemůžete mít přece lidskébytosti bez možnosti zla! A tak se to stává otázkou existence a non-existencelidké rasy: „Být či nebýt.“ Jedinámožnost jak navždy vyloučit zlo a bolest z této země, je nestvořit člověkavůbec! I když by to eliminovalo všechnu bolest, žal i utrpení, zamyslete se nadkrásou, radostí a štěstí, které by musely být zrušeny také!
Představme si opět,takové iluzorní nemožné scenário: Před milliony let se procházejípřed trůnem Boha miliardy a miliardy ještě nenarozených lidských bytostí vhypotetické „předstvořené“ duchovní formě, a žádají, aby nebyly stvořeny.„Všichni půjdeme do pekla a hořícího jezera!“ volají v protestu. „A proto sižádáme právo nebýt narozený. Byl by to sadismus nejhoršího druhu, kdyby jsi náspřivedl do existence, když víte o věčném trápení, které nás čeká.“ Boží odpověďby byla jistě asi takováto: „Musíte se, nevyhnutelně stát matkami a otcemi, dětmi a vnuky milionů a milionů, kteříuvěří v Krista, a jejichž budoucnost je věčná radost v nebi. Když nebudeteexistovat vy, nebudou existovat ani oni. Nedovolím, aby jste vaší sobeckou žádostío neexistenci znemožnili existenci a věčnou radost těch, kteří budou vykoupenikrví mého Syna a stráví věčnost v mé Přítomnosti, kde je „plná radost a štěstípro vždy.“
„V tom případě násurčujete k věčnému utrpení v hořícím jezeře!“ pokračují ve stížnosti. „Vašínepřátelé budou tedy moci říct, že nejsi dobrý Bůh lásky, ale démon, kterýstvořil lidi pro peklo. „Právě naopak“ by odvětil Bůh. „Jezero ohně bylovyhrazené „ďáblu a jeho andělům,“ (Matouš 25:41) „a pakliže kdo z lidstva do něj vejde, bude to proti mé vůli. Můj Synjednou zemře aby zaplatil pokutu, kterou má spravedlnost vyžaduje za všechny hříchy, které všichni lidé kdyspáchají. Opatření, aby každý mohl do nebe, kde bych chtěl každého mít, budeplně uskutečněno. Pakliže kdo půjde namísto toho do pekla, bude to jen a jenproto, že úmyslně odmítnul spásu, kterou jsem připravil.“ „Ale já budu trpětvěčně!“, protestují dále. „Pakliže tomu tak bude, bude to z vaší vůle, ne z mé.Já přece neokradu vykoupené duše o věčnou radost jen proto, abych posloužilvaší tvrdohlavé vzpouře.“
Stvořil Bůh člověka pro utrpení?
Otázka: V žádném případěnemůžete Boha očistit od nařčení, že je sadistickým démonem. Říká, že nechceaby kdokoliv trpěl, a přesto my v tomto světě trpíme a ještě jsme vyrováni, žeutrpení bude nesrovnatelně strašnější na věčnosti. Skutečností je, že toutrpení, které Bůh naplánoval na věčnost je za hranicí našeho chápání. Jakpotom můžete říci, že Bůh který stvořil člověka aby se smažil v ohni věčnéhopekla, že tento Bůh je dobrý?
Odpověď: Bůh nestvořil člověkapro takovou budoucnost, a když člověk, svou vlastní svéhlavostí odmítnespásu, kterou Bůh laskavě nabízí, Boha to rmoutí. Bible jasně učí, že „Bůh sinepřeje, aby kdokoliv zahynul.. (2 Petr 3:9), ale chce, aby každý bylspasený...“ (1 Timoteovi 2:4)... Biblejasně říká, že Kristus zaplatil pokutu za hříchy světa, dokonce i za hříchytěch, kteří Ho odmítnou: „Hleďte, Beránek Boží, který snímá hříchy světa..“ (Jan1:29) a znovu: „On je smírčí obětí zanaše hříchy, ale nejenom za naše, ale za hříchy celého světa...“ (1 Jan 2:2)...
Můžeme si být jistí, ženikdo - kdo může být získán pro Krista - v pekle trpět nebude. Bůh udělávšechno možné, aby každý, kdo bude reagovat kladně na volání Svatého Ducha.Pavel to říká jasně: „O kom věděl (že zareagují kladně na evangelium), ...toho také (evangeliem) povolal; a koho povolal, toho ospravedlnil, akoho ospravedlnil, toho oslavil...(Římanům 8:29-30).. Dovolte, abych to ilustroval:
Jako ryba bez vody.
Ryba uvidí člověka napobřeží, jak sedí v křesle, kouří si doutník a v ruce má rybářský prut. Ryba serozhodne, že jí ten pravý život utíká a že chce žít jako ten muž v křesle.Podaří se jí vyskočit na zem, doplazí se až do křesla, roztáhne si ploutve, azapálí trabuko. Ale než uchopí prut jí dojde kyslík. S odcházejícím životemspadne z křesla, začne se plácat ve špinavém písku, horečně otevírá a zavírážábry v marném pokusu nabrat kyslík.
Kolem jde ateista, a jakto vidí, opovržlivě vykřikne: „Jaký Bůh může stvořit rybu aby takto trpěla!“Pravda samozřejmě je, že Bůh nikdy nestvořil rybu, aby takto trpěla. Stvořiljí, aby se volně proháněla ve řekách, jezerách, v oceánech. Toto strašnéutrpení, které je proti Boží vůli, nastalo, protože ta ryba se postavila protiúčelu, který pro ni Bůh měl. Právě takčlověk, ve své vzpouře proti Bohu, je jako ta ryba mimo vodu. Bůh stvořil člověka, aby plaval v oceánuJeho lásky, a užil si plný život a svobodu výrazu takových, kteří plní Božívůli. Bylo by to nádherné, ale ělověk se rozhodl, že se proti Bohu vzbouří a udělá si život to po svém. Lidské „já“, které sepostavilo proti Bohu, se nachází, jako důsledek svého sobectví, v konfliktunejen s Bohem, ale také vkonfliktu s druhými lidmi. Co jedenegoista chce dělat, je nevyhnutelně v rozporu s tím, co chce jiný egoista. Topřinese hněv, žárlivost, nenávist a všechna zla, která následují. Jenom za toneviňte Boha! On stvořil všechno v kráse a dokonalosti. Je to člověk, kdo tutodokonalost zničil, a přináší zkázu nacelé Boží dílo.
Proč musíztracení hořet v pekle?
Otázka: Jsem znepokojenýuž jenom myšlenkou, na věčně trpícího člověka. Obzvláště nepříjemné pro mouvíru je skutečnost, že právě tak, jak Bůh stvořil člověka se schopností proradost, dal mu také strašnou - a domnívám se že zbytečnou - schopnost trpět, a to nejienom v tomtoživotě, ale i v příštím. A utrpení, které odsouzené očekává, je toho nejhoršíhodruhu: hořet navěky v něčem, čemu Bible říká jezero ohně. Jak si to srovnáte sBoží dobrotou?
Odpověď: Mnoho lidízažilo velikou bolest spálenin. Podle vašeho názoru je Bůh odpovědný za totoutrpení také, protože stvořil člověka s nervy, které cítí bolest.A přesto nervymáme proto, aby nás varovaly před nemocí, nebo jinými destruktivními silami ,které hrozí tělu, a tak chrání náš život. Více než jeden malomocný v primitivním prostředí si téměř upálilnohu když se hřál u ohně, než si touvědomil, protože necítil bolest. Každý doktor vám poví, že bolest je jedním zdivů, které nám pomáhají tělo zachovat - že bolest a život jsou takneoddělitelně propojené že je není možné separovat jednoho od druhého. Bolest nám posílá zprávy, na které je nutné reagovat.
„Pálení“ nesnesitelné„žízně.“
„Oheň“ pekla a „pálivá“muka odsouzených jsou stálepřirovnávána k žízni. Když se na to podíváme z tohoto pohledu, dostaneme lepšípochopení, že utrpení v pekleneexistuje proto, že by si Bůh přál trestat, ale protože miluje! Miluje člověkatak hluboce, že ho stvořil jako věčnou bytost která je schopná Boha poznat ažít s Ním navždy. Ve své převeliké lásce zkonstruoval člověka tak, že pro nějspojení s Bohem není věcí volby, a tím celkem jen malé radosti. Spojení s Bohemje pro člověka zcela nezbytné a tím přináší nekonečnou radost asatisfakci.... Pakliže nás tedy Bůh„naprogramoval,“ abychom čerpali účel našeho života z Něj, potom v okamžiku kdyoddělíme jakoukoiv část našeho života od Něj - ať už je to poznání nebo láska -život se stane znečistěnou a pokřivenou karikaturou toho, co bylo zamýšleno.Tento fakt můžete pozorovat všude. Je možné že člověk, v tomto životě žízeň poBohu nepocítí, obzvláště když je obklopený lidmi stejného názoru, a ještě ktomu rozkošemi tohoto světa. Je jako člověk na saharské poušti, který časněráno odmítne vodu, která je mu nabízena. Potom v žáru dne umírá nedostatkemvody, kterou dříve pohrdal....
Skutečnost že Biblepřirovnává separaci od Božího života a spojení s Ním k hořící žízni, dávámetaforu která pomáhá lépe porozumět - tak trochu - co nebe a peklo jednoubudou. Následujeme li tuto analogii, uvědomujeme si, že utrpení pekla budehrůzně nesnesitelné ze stejného důvodu, jako nebe bude tak nádherně radostné.Tak to je s žízní buď neuhasitelnou, nebo uspokojenou.... Je velmi snadné porozumět že osoba, kteráumírá žízní, trpí vnitřním ohněm právě tak jako chladný doušek vody tak dobřechutná, máte-li žízeň. Jiný hlubší pohled to ještě víc vyjasní: Žízeň pálí,protože voda je pro život zcela nezbytná. V tom stejném smyslu bude v pekle takzle a v nebi tak dobře, protože intimita a plnost Boží přítomnosti je takstrašně důležitá pro náš spirituální život, jako voda pro život fyzický..... Lidé v pekle budou hořet neuhasitelnou žíznípo Boží lásce pro kterou byli stvořeni, a kterou od nás Bůh nikdy neplánovalseparovat. Takové uhašení spirituální a morální žízně v pekle možné není,protože tito se sami navěky separovali - z vlastní vůle - od Božílásky....
A co to „jezeroohně“?
Otázka: Jak tomu rozumím, tak budou dvěvzkříšení: jedno spasených, to druhé ztracených. Ztracení stojí před Bohem vesvých vzkříšených fyzických tělech, a jsou vhozeni do místa utrpení, nazvaném„jezero ohně.“ (Apokalypsa 20:15). Jaky smysl je ve věčném mučení ztracených?
Odpověď: Bible popisujety ztracené, kteří stojí před Bohem u Soudu Velkého Bílého Trůnu a jsou vrženído „jezera ohně“ takto: „A uviděl jsem mrtvé, malé i velké, stát předBohem..... a mrtví byli souzeni podle svých skutků.“ Přesto že jejich objeveníse před Bohem nazývá Bible „vzkříšení k odsouzení,“ (Jan 5:29), zdá se býtjasné, že tam nestojí ve svých fyzických tělech, která byla znovu vytvořena zjejich rozpadlých zbytků. Sutečnost, že je o nich dvakrát zmínka jako „mrtví“,se zdá naznačovat, že to jsou pouze nehmotní duchové. Bible nám vlastně říká,že bolest, kterou ztracení trpí, nemá co dělat s těly a nervy. Že Kristův popisbohatce a žebráka - jeden v pekle, druhý v ráji - že není pouhým podobenstvímje evidentní z faktu, že nám dává žebrákovo jméno, a tak to musela být skutečnáosoba. Povšimněte si Jeho slov:
Bohatý muž zemřel také;a v pekle v mukách pozdvihl své oči, zvolal „pošli Lazara aby smočil prst vevodě a ochladil můj jazyk, protože v těchto plamenech trpím.“ (Lukáš 16:22-24).
Zatím co Bible používáslova jako „oči,“ „jazyk“ a „plameny,“ a zdůrazňuje muka žízně, tato slova majíjasně jiný význam, než který se jim dává v tomto životě. Fyzická těla Lazara ibohatce se rozpadávala v hrobech. Tudíž oči, jazyk, prst i oheň nemohly býtfyzické. Pakliže „oheň,“ který trápil muže v pekle nebyl fyzický, potom mámedůvod usuzovat, že plamen v ohnivém jezeře není také fyzický. Dále je námřečeno, že ohnivé jezero bylo připravené pro „Satana a jeho armádu andělů.“Fyzický oheň nepůsobí na spirituální bytosti. Ať už je to jakýkoliv oheň. musíto být nějaký speciální druh ohně pro nefyzické bytosti, bezpochyby mnohem hroznější, nežli oheň fyzický. Kdybytotiž ztracení byli ve fyzických tělech a oheň byl fyzický také, bylo by potřeba stále jejich těla obnovovat aby mohli být trápeni.
Takový druh fyzickéhoutrpení by se sotva zdál být vhodným trestem. Dává mnohem více smyslu jaklogicky, tak i biblicky, že utrpení pochází ze žízně po Bohu, kterou vyvoláJeho nepřítomnost, plus výčitky svědomí. Fyzické mučení neuvěřitelně žhavýmohněm, který spaluje stále se obnovující těla, by bylo tak hrozné, že by bolestnedovolila ani uvažování o minulých hříších, ani lítost nad odmítnutím Božíhodaru. Takové (fyzické) utrpení bynemělo žádnou morální dimenzi; bylo by pouze fyzické a tak silné, že bynedovolilo ani myšlenku či lítost. To by bylo těžko srovnatelné se zločinem vzpoury a odmítnutí...
Proč věčnéutrpení?
Otázka: Jestliže opravduexistuje místo jako peklo nebo jezero ohně, proč nemohou být lidé nikdy ztohoto zachráněni? Věčné utrpení se zdá být nespravedlivé. Nebyli by ti, kteří v pekle trpí, těminejlepšími kandidáty pro spásu? Pakliže to všechno je pravda, určitě by chtělituto pravdu poznat, litovat a uvěřit v Krista.
Odpověď: Právě naopak;peklo je místo, kde není možné litovat a ze kterého tudíž není úniku. Zněkolika málo biblických referencí se zdá být jasné, že peklo je místemhrozného trápení. Je nám na příklad řečeno, že okamžitě, potom co zemřel, bylbohatec v mukách, a že Ďábel bude mučen „ve dne i v noci pro vždy.“ Co se týkálidí, kteří jsou do pekla uvržení, píše se že „kouř jejich utrpení vystupuje pověky...“ (Apokalypsa 14:11).
Takové veliké utrpení (aspirituální utrpení je větší, než fyzické) dělá možnost lítostinemožností. Ti, kteří v jezeře jsou,budou tak zoufalí v pokusech uniknout, že nebudou myslet na nic jiného. Vžádném případě nebudou moci cítit lítost z toho správného důvodu. Není pochyb otom, že to největší utrpení v pekle bude uvědomění, že není žádná naděje. A co se týká věčnosti jejich osudu, ani tojinak nejde. Smrt není přece koncem existence, ale pokračováním věčné bytosti,kterou nám Bůh s láskou daroval - ovšem nyní v bolestivém odloučení od Boha avšeho ostatního v úplné tmě a osamění.... Jako spirituální bytosti budou ztracenci pokračovat věčně ve vědomésmrti, protože nekonečná existence je lidskou přirozeností duše a ducha, jakbyl Adam a Eva původně stvořeni.
Je Bůh hloupý, nebo neschopný?
Otázka: Pro mne jenejvětším důkazem neexistence Boha utrpení, které je působeno zlem ve světě.Miliony Židů umučených a spálených v hitlerovských pecích, právě tak jakomiliony nemluvňat a dětí stále umírající hladem či nemocemi po celou historii!Pakliže Bůh mohl zabránit utrpení lidstva a nedělá to, pak je ďábel a ne Bůh. Apakliže nemůže, pak je neschopný a nezaslouží si, abychom se na Něj dívali jakona Boha. Je nějaké řešení tohoto dilematu?
Odpověď: A zase: odpověďna tuto otázku je tak zřejmá, že člověk může leda pochybovat o upřímnostiskeptiků, kteří ji neustále předhazují. Pakliže má člověk svobodnou vůli,potom zlo není vina Boha! A přesto kritici stále mašírují s praporem tétonelogické a nespravedlivé stížnosti proti Bohu! Jako další příklad, zamysletese nad dalším „příspěvkem“ od Ingersolla: Neníjediný zaznamenaný případ, kdy zdvižená ruka vraha byla paralyzována - anijeden pravdivý případ v celé literatuře světa aby nevinné dítě bylo chráněnoBohem. Tisíce zločinů se páchá každý den, teď - v této chvíli číhají lidé vzáloze a čekají na svou lidskou oběť - ženy jsou bičovány a drceny až nahranici šílenství a smrti - malé děti prosí o milost - zdvihají prosící očiplné slz k brutálním tvářím otců i matek, - sladké dívky jsou podváděny, lákány a zneužity - ale Bůh nemá čas, abytomu zabránil - nemá čas ubránit dobré a ochránit čisté. Je příliš zaměstnanýpočítáním vlasů a vrabců.....
Takový sarkasmus jde přímoproti logice, i smyslu pro fair-play, a prozrazuje ateistu s takovovým předsudkem, že ho žádná racionalizacenepřesvědčí. Ingersoll chce aby Bůh zastavil ruku vraha, ale už by se munelíbilo, kdyby Bůh zastavil Ingersollovo jednání, které nemusí být právě podleBoží vůle. Chce aby Bůh udělal to, co on, Ingersoll chce, a tak dlouho, pokudtak Bůh neučiní, Ingersoll Bohaodmítne. Na rozdíl od neosobní „Síly“ ze Star Wars, nebo jiné neosobní „Energie“, která vládne vesmírem, která byla„bohem“ Einsteina a jiných, Bůh Bible je osobně zainteresovaný v utrpenílidstva. A opět: na rozdíl od neosobního „zákona karmy, který přináší utrpení anestará se o nic, Bůh Bible se staral natolik, že přišel na tuto zemi a trpělpožadavky své vlastní spravedlnosti za každý hřích, který byl kdy spáchaný, akterý kdy spáchaný bude - bez ohledu na to, jak veliký ten hřích je.....Pakliže Kristus, aby nás mohl vykoupit, nemohl být osvobozený od utrpení nakříži, a byl ochotný „trpět za naše hříchy - On, Spravedlivý, za násnespravedlivé. aby „nás mohl přivést k Otci.“ Člověk se diví, jak potom může ještě někdo obviňovat Boha z utrpení,které sužuje lidstvo.
Utrpení,Volba, Spása....
Když Bůh nezachránil milionymučedníků, kteří byli vystavení nevyslovitelnému mučení a bolesti proto, žeJemu a Kristovi zůstali věrní, a které jistě miluje, pak musí mít nějaký pořádně dobrý důvod!
Tento fakt je ještěposílený Kristovou modlitbou v Getsemanské zahradě, kde prosí Otce, abybyl kříže ušetřený, pokud to je možné.Skutečnost, že musel těmi muky a hanbou kříže projít, značí o tom, že skutečně nebyla žádná snadná úloha zachránitčlověka od věčného utrpení. A to nám dává důvěru v Boží lásku. Jak už Pavelnapsal: „Ten, který neušetřil vlastního Syna, a obětoval Ho za nás, , proč bynám spolu s Ním nedal všechno?“ (Římanům 8:32).. Kromě toho má utrpení dospívající a očistný vliv na ty, kteří jsouochotní je přijmout za tímto účelem... Markus Aurelius poznamenal:„Neštěstí, dobře nesené, je štěstí,“ pro svůj ozdravně-morální vliv na toho, kdo vydržel. Odměna za takovéto utrpení jde za tento život - dověčnosti. Ježíš řekl: „Šťastní jste vy, kteří jste tupeni a pronásledováni, vy,o kterých se lživě říká všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protoževeliká je vaše odměna v nebi...“ (Matouš 5:11-12).
Linton to podává takto: Právě tak jako je pro šlechetný a hrdinskýcharakter, který povstal z příkoří a přetrval všechny svízele a překážky uznánívšech lidí dostatečnou kompenzací za všechno to trápení, tak je obohacenívěčnosti existencí oslavených bytostí, které „skrze mnohá utrpení vešly do Božíhokrálovství“ tisícenásobně vynahradí všechnu tu námahu člověka i Boha, kterébylo zapotřebí....
Zlo a utrpení které s nímpřichází, jsou následkem uplatňování svobody volby lidstvem. A tak zlo by sedalo eliminovat tím, že by se eliminovala svoboda volby. Ovšem, jak už jsmepodotkli: kdyby to Bůh udělal, zničilby lidstvo totálně. Bůh měl lepší řešení - jedno, které přináší spásu a svoboduvolby ponechává a tak pouze láska činí tuto cestu možnou. ... A zde semusíme poctivě postavit striktnímu Kalvinistickému názoru, že Kristus nezemřelza všechny, že nezaplatil za hříchyvšech, a že člověk je schopný zvolit pouze zlo, že není schopný litovat a uvěřit Kristu bez Boží neodolatelnémilosti. Pakliže je tomu tak, potom - i když Boha nemůžeme obvinit ze zla, jeto Bůh, který zabraňuje, aby spása dosáhla na všechny. Ti v pekle tam jsou - ne proto že odmítli Krista, protože toje všechno co mohou udělat. Jsou tam proto, že Bůh je dostatečně nemiloval aneposkytl jim svou neodolatelnou milost, která by způsobila, aby v Kristauvěřili. Souhlasím s ateisty, že takový Bůh není ani milující, ani dobrý. Takéto není Bůh Bible, ale výmysl člověka.
Spása je prohříšníky, milostí.
Otázka: Dejme tomu, že zlonení Boží vinou. Beru to - pokud se jedná o pozemskou existenci. Co mne trápí je, že Boží trest zla, je sám osobě zlem. Namísto potrestání zla v tomto životě, kde by to mohlo udělat něcodobrého (i když sama Bible připouští, že zlí lidé na zemi prospívají), proč Bůhtrestá lidi ve věčném pekle, když už je navěky pozdě, tyto lidi pro nějaké dobro zachránit?
Odpověď: Máte pravdu vpohledu, že člověk v pekle se už obrátit nemůže. Jedním z pochopitelných důvodůje, že utrpení je tak veliké, že obyvatel pekla bude nucen litovat - ne zupřímné lítosti, ale z přání z toho hrozného místa uprchnout. Ovšem váš návrh na omezení trestu na tentoživot předpokládá, že víte jak získat lidi pro Krista, lépe než Bůh. Idea o potrestání zlých v tomto životě a tímje přinutit aby se obrátili ke Kristu má mnoho vad z důvodů, které jsme jižprobírali. Tento boj se vede o lidská srdce a tudíž člověka nemůžete získatnátlakem! Lásku nemůžete vynutit....
Není to ani problémlidského chování. Změna chování je v kompetenci rodičů, civilních úřadů,nápravných zařízení. Jednání nemá nic společného se spásou! Ve skutečnosti jedním z hlavních klamů,které zdržují člověka od lítosti vůči Bohu a víry v Ježíše Krista, je jeho představovaně dobré chování. Původní problém není chování, ale vztahčlověka k Bohu. K tomu musí být člověk napraven, aby rozpoznal svůj hřích alitoval - ne aby si nasadil masku svatouška. Tento omyl je propagovaný mnohaKřesťany, kteří - v dobrém úmyslu vynykládají čas a energii v pokuse udělat ztohoto světa lepší místo, ve kterém by se dalo žít. Božím plánem není tentosvět vyčistit, ale Bůh ho předurčil ke zničení! Božím plánem je: Povolat ty svéz tohoto světa, a udělat z nich občany nebe. A jak se to dá udělat? Dalo by setoho docílit trestem v tomto životě? Právě naopak! Bible učí, že „Boží dobrotatě vede k pokání“ (Římanům 2:4), a že je to „Boží milost, která přináší spásu“ (Titus2:11). Dobro a milost jsou oceňovány a přijímány s radostí pouze těmi, kteříví, že tyto dary jsou tou jedinounadějí jak uniknout zaslouženému trestu za jejich hříchy...
Nespravedlivéobviňování Boha.
Otázka: Domnívám se, ženepotřebuji další důkazy o tom, že bohové neexistují, nežli ty které ukazujízlo prováděné v jejich jménech. Jedny z nejničivějších válek, nejkrutějšímučení, a nejnebezpečnější předsudky byly ve jménu náboženství. Co se týkákřesťanského boha, není pochyb o tom, že bylo umučeno a zabito více nevinnýchlidí, než pro jiného boha - jenom proto, že že měli odlišnou náboženskou vírunež jejich mučitelé. Jak můžete vysvětlit takovéto zlo ve jménu boha?
Toto je velmi starý aupřímný argument. Uvědomuji si problém, který přináší, problém, který stojí nanepochopení, které se dá odstranit chvilkou myšlení. Není přece rozumné vinitJežíše za to, co někdo, kdo se prohlašuje za Křesťana, v Jeho jménu provádí,pokud to Ježíš sám neučil a nedělal. Je právě tak neracionální vinit Boha zaněco co dělají ti, kteří tvrdí, že Ho reprezentují...
Přesto že nevěřil v BohaBible, ale v nějakého „ducha vesmíru,“ velký anglický básník a radikál PrcyBysshe Shelley (1792-1822) poukázal, již před 180 lety, ne nekonzistenci zla,které se koná ve jménu Boha: Perzekuce zanázor je nespravedlivá. Jakým právem mohou uctívači Božstva jehoždobrosrdečností se chlubí, znepříjemňovat život těch, jejichž ideje o Božstvíjsou jiné než oni sami drží? .... Běda! Není žádného oprávnění těch, kteříuctívají dobré Božstvo; pouze ti, kteří by uctívali démona, takoví by jednalisouhlasně s principy svého božstva, kdyby pronásledovali, mučili a zabíjeli vjeho jménu.....
S toutoracionalizací se nedá argumentovat - je dokonale biblická. Pravý Křesťan svénepřátele miluje, nikdy nikoho nepronásleduje, mučí, či zabíjí. Bohužel,římsko-katolická církev (na kterou Shelley nepochybně naráží), a i jinénáboženské skupiny prováděly smrtelné výpravy proti těm, kteří s niminesouhlasili. Na neštěstí, římský Katolicismus je jediným „Křesťanstvím“ kterévětšina lidí na světě poznala. Jen málo lidí si uvědomuje, že zde vždy byloněkolik milionů pravých následovníků Ježíše Krista, kteří nebyli částíkatolické církve. Jen málo také ví, že miliony těchto trpěly rukou Říma.Zkontrolujte si naší dokumentaci v knize „AWoman Rides the Beast.“ Člověk si vzpomíná na případ jednoho domorodce,který dostal volbu mezi plameny a obrácením se na „Křesťanství“, a tím také jít do nebe. Domorodec se zeptal, zda vtom nebi jsou lidé, kteří ho právě ohrožovali. Bylo mu řečeno, že pouze titolidé v nebi budou. Domorodec se potom rozhodl pro smrt v plamenech.....
JeBůh Starého Zákona nekřesťanský?
Otázka: Četl jsem nedávnojednu starou knihu kde byla jedna povídka, která, jak jsem přesvědčený, byotřásla „vírou“ každého Křesťana. Matka vypráví dítěti o zavraždění Amalekovců.Vysvětluje, že v tehdejší době byli nepřátelé vražděni, ovšem odhalení byloprogresivní, a Ježíš nám řekl že máme své nepřátele milovat a činit dobro těm,kteří nás používají s opovržením. Malá dívka zvolala: „Už tomu rozumím, to bylo před tím, než se Bůh stal Křesťanem!“ Zdá se mi, že Bible představuje Bohy dva:mstivého, bojovného Boha Starého Zákona, a soucitného, odpouštějícího amilujícího Otce Zákona Nového, kterého představil Ježíš. Jak můžete smířit tytodva „Bohy“?
Odpověď: A opět zde mámevelmi starou námitku, která pramení z neporozumění Bible. Bůh Starého Zákona jeprávě tak milosrdný, jako Bůh Zákona Nového. Je jasné, že je to stále tenstejný Bůh. Starozákonní proroci jasněprohlašovali, že Bůh nemá žádný požitek ve vynášení rozsudků nad hříšníky.Žalmy jsou plné chvály Boha za Jeho milosrdnost, laskavost, milost a lásku. Vkaždém ze dvaceti šesti veršů žalmu 136 se říká o Bohu, že „Jeho milosrdenstvítrvá navěky.“ Zamyslete se nad těmitodalšími příklady z mnoha jiných, které by bylo možno uvést:
Uvěřil jsem ve Tvémilosrdenství, mé srdce se zaraduje ve Tvé spáse. (Žalm 13:5)
Dobrota amilosrdenství mne jistě budou provázet po všechny dny mého života, a
já budu pobývat vdomě mého Pána navždycky. (Žalm 23:6).
Všechnycesty Hospodina jsou milosrdenství a pravda pro ty, kteří dodržují
Jeho smlouvu asvědectví... (Žalm 25:10).
Věřím vBoží milosrdenství navěky a navždy... (Žalm 52:8)...
Ty,Pane, jsi dobrý a připravený odpustit, hojný v milosrdenství vůči všem
těm, kteří k Toběvolají... (Žalm 86:5)..
Ty,Pane, jsi Bohem plným soucitu, laskavý, a hojný v milosrdenství
a vpravdě.... (Žalm 85:15).
Pán je dobrý;Jeho milosrdenství je věčné, a Jeho pravda vytrvá pro
všechnygenerace... (Žalm 100:5) .
Pán jemilosrdný a shovívavý; pomalý v hněvu a hojný v milosrdenství
(Žalm 103:8)...
Je velmi poučné se vrátitk Hoře Sináji, kde Bůh zjevil sám sebesvému lidu Israeli a blíže ještěMojžíšovi. Tam to bylo, kde Bůh promluvil slova Zákona z uprosřed ohně a kouřena vrcholu hory, která se třásla Jeho Přítomností. Byla to jistě hrůzná scéna,kde také vykonal přísný rozsudek na úpatí hory nad těmi, kteří se dali namodloslužebnictví a nemoralitám, zatím co Mojží mluvil na Sinaji s Bohem... A iuprostřed této hrůzné scény, kde byl vidět Jeho majestát a spravedlnost, se Bůhukázal být milosrdným a trpělivým. Když požádal Boha, aby se mu zjevil, Mojžíšputoval zpět na horu aby Ho potkal. Zde vidíme, jak se Bůh odhalil při tétopříležitosti Mojžíšovi:
A Bůh sestoupil zahalenýv oblaku. Mojžíš tam s Ním stál a vzýval jméno Hospodina. Když Hospodin kolemMožíše přecházel, zvolal: Hospodin, Hospodin! Bůh plný soucitu a milosti,shovívaný, milosrdný a věrný, který projevuje milosrdenství tisícům generací,který odpouští vinu, přestoupení a hřích. Viníka však bez trestunenechá..... (Exodus 34:5-7)...
Co se týká Krista, kterýpředstavil Boha jako milujícího Otce, nemohl ukázat Boží lásku a milosrdenstvíjasněji, než již byly prezentovány ve Starém Zákonu. Kromě toho, téměř polovinaz 54 případů, kdy je peklo v Bibli zmíněné, je to v Zákoně Novém. Vevangeliích, varoval sám Kristus před peklem 17 krát a opakoval varování opřicházejícím soudu několikrát....
A co zničenícelých národů?
Otázka: Bůh řekl Israeli, aby totálněvyhladil města, aby „zničili vše co dýchá“ (Deuteronomy 20:16-17).... Jakémožné ospravedlnění můžete najít pro taková nevybíravá jatka?
Odpověď: Toto je obtížnáotázka - ani ne tak pro dospělé, jako pro děti. Právě tak to bylo se Sodomou aGomorou (Genese 13:13) . Když byla tatoměsta ohněm zničena (evidence je vidět dodnes v této části Israele), zahynulytam také všechny děti. .... Ale že Bůh tyto lidi zničit nechtěl je jasné z Jehovýroku k Abrahámovi, když mu sliboval Kanánskou zem: „Sem se vrátí teprvečtvrté pokolení, protože není ještě dovršena míra hříchů Emorejců...“ (Genese15:16).... To nám říká, že v té době Bůh nepovažoval hříšnost těch lidí za takvelikou, aby vyžadovala zničení. S tímto na mysli snad můžeme věřit Bohu že když je nakonec zničil včetně jejichdětí, byl to ten jediný způsob, jak očistit tak strašně znečistěnou zem...
Nesmíme zapomenout, žeBoží trpělivost vytrvala po více než 400 let, jak tak zlo národa vzrůstalo.Nakonec je musel zničit pro dobro zbytku lidského druhu. Můžeme si být jistí,že dělal neochotně. Bůh nás ujišťuje: „Jako že jsem živ, nemám žádnou radost vesmrti hříšníka - rád bych aby se tento odvrátil od své cesty a žil.“ Obraťtese, odvraťte se od svých cest - proč chceš zemřít, lide israelský? (Ezechiel 33: 11)...
Dále víme, že Bůh nenísvévolný; s každým jedná stejně. Soud nad národy měl být příkladem pro Israel,ale ti se nepoučili. Nakonec musel Bůh vynést podobný rozsudek nad svýmvyvoleným národem... Zřejmě plněnechápeme tu zjevnou drsnost soudu, obzvláště na dětech, které nejsou morálněodpovědné, ale je velmi pravděpodobné, že tyto děti, vzhledem k vysoké morálnínečistotě společnosti ve které se narodily, byly všechny nakaženy nebezpečnýmichorobami. Pravda, nevíme všechny podrobnosti ale ponecháváme Bohu to, čemunerozumíme, a právě tak jako Abrahám, budeme spočívat na důvěře:“Cožpak Soudceveškeré Země nejedná spravedlivě?“ (Genese 18:25)..
Nedovoluji sizpochybňovat Boží právo na soud a rozsudky, jak On to vidí. Právě tak jakovíme, že ti, kteří zemřou před věkem, kdy by mohli vědomě přijmout neboodmítnout Krista jsou spaseni, víme, že tato milost byla rozšířena i na děti zKánanu.
Šťastnýzabíjením dětí?
Otázka:Jeden verš veStarém Zákonu, který jsem nikdy nemohl sloučit s mou vírou v Boha, a který mneproto znepokojoval po léta: „Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříštío skálu..“ (Žalm 137:9). Říká snad BůhIsraeli že je šťastný ten, který zabíjí děti? Jeden kazatel to vysvětloval tak,že „tito Pohané byli tak strašně posedlídémony, že i děti musely být zabity.“ Přece by Bůh mohl tyto děti vyléčit,spíše než je pobít!
Odpověď: Naopak - Bůhneříká Israeli, aby rozbil hlavy dětí o skálu. On vlastně k Israeli vůbecnemluví. Bůh pronáší soud nad Babylónem za jeho veliký hřích, když zcela bezmilosti zničil Jerusalém, a odvedl židovský národ do zajetí. Zde máte, covlastně Bůh říká: „Záhubě propadlá dcero babylónská, blaze tomu kdo ti odplatí,za skutky spáchané na nás, blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští oskálu..“ Je to předpověď, ve které Bůhvaruje Babylón, že s ním bude zacházeno přesně tak, jak Babylón zacházel sIsraelem, a že bude zničen tak, jak Babylón ničil jiné národy. Že přichází den,kdy nepřítel, (jiný než Israel) se bude radovat ve svém triumfu nad zničením Babylónu.Nebyl to Israel, kdo Babylóń zničil.
Pročprostě Bůh nezruší nemoc a smrt?
Otázka: Kromě méhoskepticismu, zda se zázraky vůbec mohou stát, mám problémy s případy hojení,které Kristus vykonal v době, kdy byl na zemi. Některé vypadají věrohodně, jinévyžadují otázky. Na příklad se jednou „hojení“ nepodařilo, a muselo býtprovedeno ještě jednou (Marek 8:22-25). To těžko dokazuje, že Kristus byl„Bohem v lidském těle. Kromě toho, pakliže Kristus uměl skutečně hojit, pročnezahojil každého? A ještě lepší: Pakliže Bůh skutečně lidstvo miluje, pročnezruší nemoc a utrpení kompletně?
Odpověď: Máte na mysličlověka, který, když se Ježíš dotknul jeho očí a zeptal se ho co vidí, odvětil: „Vidím lidi jako chodící stromy.“ Ježíšse ho dotknul znovu , a „muž vidělvšechno jasně.“ Ten výraz „muži jako stromy“ se zdá být důvodem pro druhédotknutí: Zrak slepého byl uzdravený ale on nerozuměl tomu, co viděl. Tím, žebyl slepým od narození, nikdy neviděl ani muže, ani stromy, a proto byl zcelazmatený. Zřejmě Ježíš, tím druhýmdotekem zapůsobil na jeho mysl, aby porozuměl tomu, co vidí. Ať ať už jevysvětlení jakékoliv, tento případ nemůže vrhat stín pochybostí na Kristovuschopnost hojit, pohlédneme-li na případy, kde jeden dotyk stačil nejenom pouze hojit, ale i vzkřísit mrtvé.....
Co se týče otázky, pročKristus nezničil nemoc vůbec - odpověď je jak logická, tak i biblická. Jsou dvazákladní důvody. Za prvé - nemoc,utrpení a smrt jsou důsledky hříchu. Pokud lidstvo pokračuje život v hříšnévzpouře proti Bohu, tak dlouho bude pokračovat nemoc. Lidé, které Kristuszahojil, onemocněli později opět, a tak to je podnes. Dále, kdyby Bůh by - zcela nemoudře počal uzdravovat hříšníky,vzal by to poslední, co žene člověka k obrácení. Odměňoval by jejich špatnost. Přáli by jste si, aby Bůh nechalHitlera naživu, aby mohl páchat zlo za zlem? Pochybuji.... A kde tedy, udělátehranici mezi těmi, které by Bůh vyléčit měl, a těmi, které by - podle vásneměl? Žádná taková hranice neexistuje,jelikož, jak říká Bible, „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy...“ (Římanům3:23)...
Kromě toho, ti, kteříbyli od Krista vzkříšeni, jako třebas Lazar, zemřeli znovu. Bůh ustanovil ve své spravedlnosti že „mzdaza hřích je smrt...“ (Římanům 6:23), a tak dlouho, jak bude hřích pokračovat,budou lidé na Zemi umírat. Zastavitsmrt, by bylo pro Boha nesprávné, protože smrt požaduje Jeho spravedlnost.Kromě toho by to opakovalo a opakovalo existenci v těchto smrtelných tělech a v tomto zlém světě. Bůh měl na mysli něco lepšího: Vzkříšenítěla do nesmrtelnosti, a věčné štěstí v novém vesmíru, který On stvoří, a kamse hřích nedostane.... Pouze takoví,kteří mají víru v Krista a kteří se stanou novým stvořením. (2 Korintským5:17). budou moci žít navěky v novémvesmíru radosti a rozkoše. Boží spása je nabízena, a je k dostání pro každého.Přijmou ji, nebo nepřijmout jí - je rozhodnutí, které každý musí udělat za sebesám(a).
---------------------- * -------------------
.... zazní zvuk trubky a sám Pán sestoupí z nebe, .... ti, kteřízemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my, kteří jsme ještě naživu, budeme snimi uchváceni, abychom potkali Pána v prostoru, a tak už s Ním zůstanemenavždy....
1 Tesalonským 4:16-17....
Potom bude ten Zlý(Antikrist) odhalený, kterého Pán zničíjasem svého příchodu... 2 Tesalonským2:8 ...
Viděl jsem, jak senebe otevřelo a hle - bílý kůň; a na něm seděl Ten, který se jmenuje Věrný aPravý .... a viděl jsem dravou šelmu (Antikrist) a krále Země a jejich armády,kteří se shromáždili, aby vedli válku proti Tomu, který seděl na koni. .... Ale šelma byla poražena a s ní i falešný prorok ... a oba dva byli vrženi do ohnivéhojezera, hořícího sírou....
Apokalypsa 19: 11, 19:20....
<< 10. „Uchvácení“ a „Druhý Příchod“? >>
Bude církev čelit Antikristovi?
Otázka: Co může být ještějasnější, než že církev bude stát proti Antikristovi? Pavel řekl: „V žádnémpřípadě se nedejte oklamat, protože nenastane, dokud nedojde k odpadnutí odvíry a neobjeví se muž nepravosti.“ (2 Tesalonským 2:3). Bude zajímavé, jak odiskutujete tento bod.
Odpověď: Pavel specifickyoznamuje, že apostázie přijde první, ale neříká, že objevení Antikrista přijdejako první. Ve skutečnosti říká, že Antikrist bude odhalený až potom, co přijdeten den - vlastně v ten den... Ukažmesi to v příkladu: Neděle nepříjde dokud nejdříve nepříjde sobota, a my budememít velikou večeři....Teď víte co zdržuje tu večeři - večeře nebude, dokuddříve nebude odstraněna její překážka - tou je sobota. Je specifikováno, že nejdřív přijde sobota,ale ne, že nejdříve přijde večeře. Člověk by se mohl zmást v tom, zda ta velikávečeře přijde v sobotu nebo neděli, protože to není tak zcela jasné. Ale kdyžsi uvědomíte co tou překážkou večeřeje, a že nemůže být odstraněná až do sobotní půlnoci, pak víte, že večeře budev neděli...
Pavel pokračuje dál vjednoznačném prohlášení, že „někdo“ zabraňuje odhalení Antikrista, a že tennemůže být odhalený (poznaný), dokud „ten, který zdržuje (překáží), nebudeodstraněný z cesty.“ (2 Tesalonským 2:7). Ten, který stojí v cestě je věčný,protože už zadržuje Antikrista po 2000 let. Pouze Bůh je věčný, a pouze Bůh jedostatečně mocný, aby zabránil nástup Antikristovy světovlády. Ale Svatý Duch nemůže být odstraněný zcesty, protože je všudypřítomný. Tak co tím Pavel vlastně myslel?
Unikátnípřekážka.
Existuje vnitřníPřítomnost Svatého Ducha, která je na zemi od svátku Letnic. Starozákonnísvětci měli Svatého Ducha s nimi, ajako pomazání na sobě. Tatopřítomnost mohla být ale odebrána. Svatý Duch nepřebýval ve věřících předLetnicemi jako něco, co je v nichstále. Tato vnitřní Přítomnost je unikátní pro Církev - fakt který je jasný zmnoha veršů Bible. Tato nová Přítomnost, která byla před Letnicemi neznámá,může být odstraněna tím, že odstraníte Církev - ty, ve kterých pobývá Svatý Duch. David se modlil: „....a ducha svatého mi neber...“ (Žalm 51:11)., něco,co by dnes nedávalo smysl a vyjadřovalo by to neomluvitelnou nedůvěru. Kristus řekl učedníkům: „Vy jej znáte, neboťs vámi zůstává a ve vás zůstane..“ (Jan 14:17). Jan nám říká, když byl Kristuszde na zemi, „Duch Svatý ještě dán nebyl, protože Ježíš nebyl ještě oslaven.“ (Jan7:39). Potom co byl Ježíš Kristus oslavený, poslal Svatého Ducha „odOtce,“ (Jan 15:26), aby byl s JehoCírkví tak, jak před tím nebylo známo.
Je to tato unikátnípřítomnost, Svatého Ducha v Církvi, která bude odstraněna v Rapture čiUchvácení, a tím bude umožněno odhalení Antikrista. Pochopitelně, Svatý Duchtím že je všudypřítomný, zůstane, aby přesvědčoval hříšníky o pravdě evangelia,a získal množství pro Krista během tribulační doby. A to budou ti „tribulačnísvatí,“ kteří budou za svou víru umučeni.....
Nebiblickáteorie útěku?
Otázka: Představovat si,že Církev bude vzata do nebe ještě před tím, než se objeví Antikrist, převezmemoc nad světem, a předpoveděných sedm let Strastí začne, je podle mne falešnáiluze. Kristus řekl, že budeme pro Něj trpět. Toto učení o před-tribulačníRapture se zdá nabízet nebiblický útěk před tímto utrpením. Proč by měla určitáčást Církve uniknout své porci utrpení?
Odpověď: Kde je řečeno,že Doba Strastí pod Antikristem je přidělena části Církve, která bude právěnaživu, až se Antikrist objeví? A pročby měla určitá část Církve procházet utrpením z rukou Antikrista, které žádníjiní Křesťané neprocházeli? .... Jistě, mohlo by tomu být. V určitém období ana určitých místech, různé části Církve trpěly pronásledováním a persekucí,které se lišily v intenzitě i délce. Křesťané zde v USA na příklad, ještě nikdy(doposud), nebyli vystavení hrůzám, kterým museli čelit ti, kteří po staletížili v dobách mučení a zabíjení Inkvizicí. A co ti, kteří byli upalováni nahranicích, nebo po dlouhá léta věznění byli podrobeni těžké práci a hladověníza Stalina, Hitlera nebo Mao Ce Tunga? Ale kde Bible učí o tom, co by setýkalo Církve a Antikrista?
Je několik jasných veršů vBibli, které říkají zcela prostě, že Církev nebude na zemi, až se Antikristuchopí moci. Za prvé ze všeho, ranná Církev žila bez pochyby v očekávání Kristova bezprostředního návratu: „My všakmáme občanství v nebesích, odkud očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista..“ (Filipským3:20), ....„obrátili jste se k Bohu... aby jste očekávali Jeho Syna z nebes.“ (1Tesalonským 1:9-10) “očekávat slavné zjevení našeho Spasitele Ježíše Krista..“ (Titovi2:13), „zjeví se těm, kteří na Nějčekají“ (Židům 9:28) a.t.d. Kdyby měl nejprve přijít Antikrist, nedávalo byto žádný smysl, čekat na Ježíše Krista!
Toto očekávání Jehobezprostředního návratu učil nejprvesám Ježíš Kristus, který se také zmínil o tom, že někteří, ve zlé mysli uvažovalio Jeho odloženém návratu: „Buďte připraveni, a vaše lampy ať hoří; vy samibuďte jako ti, kteří očekávají svého Pána - až On přijde a zaklepe na dveře,abyste Mu rychle otevřeli... buďte tedy připraveni, protože Syn člověka přijdev hodimu, o které nevíte..“ (Lukáš12:36,36,40) ...... „Ale když si zlý služebník řekne ve svém srdci, můj Pán sezdržel...“ (Matouš 24:48)...
Pakliže Kristusneplánoval „vytrhnout“ ty své do nebe před Dobou Strastí, potom nemohl býtočekáván před jejím koncem. V takovém případě by nebyla žádná naděje na Jehopříchod před tím, než Antikrist zničí Církev, přeběhne sedm let Tribulace aJerusalém je obklíčený armádami celého světa a Kristus musí zasáhnout, abyzabránil celkovému vyvraždění. Jenom pak se může Kristus vrátit. A tudíž bynikdo nepozoroval a nevyčkával Jeho návratu dnes - tím méně v prvním století! Taková, nadějná řeč by nebyla v Novém Zákonu vůbec použita. Nedávala bysmysl.
Dále je jasné, že Církev jev nebi před Kristovým Druhým Příchodem, tentokrát k Armageddonu. Čteme přecejasně v Apokalypse (19:7-8) čteme: „Přicházísvatba Beránka, a Jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oděla vkment, čistý a bílý..“ Tato svatbamezi Kristem a Církví se odehrává v nebi, zatím co Antikrist vládne na zemi!Každopádně nemůže být Církev na dvou místech najednou: Být masakrována Antikristem a zároveň být přítomná u svatby v nebi!