nahoru
ZPĚT do kapitoly
Úvod
Z jejich pěti dětí přežila jen dcera Marie. Jindřich VIII. se chtěl nechat rozvést, protože neměl mužského následníka, ale římský papež to z politických důvodů odmítl. Jindřich proto neváhal a vytvořil si jinou vlastní církev, která již nepovažovala papeže za svoji neomylnou hlavu. Oženil se Annou Boleyovou, ale zplodil další dceru (Alžbětu). Naštval se tedy, obvinil ji z nevěry a nechal ji srazit hlavu. Oženil se s Jane Seymourovou a měl s ní konečně syna (Eduarda), ale ona zemřela při porodu. Další na řadě byla německá princezna Anna z Cleaves, ale ta se mu nezdála moc pěkná a tak toto manželství zrušil a vzal si mnohem hezčí Kateřinu Howardovou. Ta se zapletla do milostné aféry . . . a tak ji nechal také useknout hlavu. Až konečně sedmá žena Kateřina Paarová dokázala Jindřicha přežít (pozn. anglická děcka si ve škole odříkávají pro zapamatování tuto rýmovačku: "Divorced, beheaded, died; divorced, beheaded, survived")
Do městských kuchyní bylo nutno veškeré potraviny, zeleninu a další zásoby kupovat na každodenních městských trzích. Většina městských domů měla blízko domu i malou parcelu, na které se pěstovaly bylinky a mnohdy stály úly k produkci medu a vosku.
Rolnictvo a nižší třídy jedli většinou jen chléb, kaši a dušenou zeleninu s bylinkami, a to z jednoho hrnce, občas i s malým množstvím masa různého druhu. Většinou však maso nebylo k dispozici. Měkký sýr vyráběl ten, kdo držel krávu a vajíčka se na stole objevovala jen pokud někdo měl jednu nebo dvě slepice. Mnozí i ti nejchudobnějších drželi prase, které jednou za čas zajistilo čerstvé maso k okamžité potřebě, větší podíl byl vždy konzervován vyuzením pro pozdější konzumaci. Po pochmurném šerosvitu počátečního tudorovského období dochází v alžbětinském období k revoluci v bydlení. V letech 1530-1569 vzrůstá počet místností tudorovského domu z jedné na čtyři až pět, později i na více. Bohatší rolníci stavěli nad otevřenou síní světnici a nechráněné ohniště nahradili komínem vystupujícím na střechu. Chudší lidé rozšiřovali přízemí. Ke stávající chalupě přistavěli kuchyň nebo druhou ložnici. Kuchyně často stála odděleně v samostatných staveních, aby se snížilo nebezpečí požáru. Typický alžbětínský statek měl obytný dům o třech prostorách, jednu stodolu o třech prostorách a jednu kuchyň o jedné prostoře. Nádobí, kotle, rožně a pánve byly ukovány ze železa místním kovářem. Většina ostatních kuchařských nástrojů byla ze dřeva a pálené hlíny (terakoty). Potrava byla připravována na otevřeném ohni. Velmi málo lidí vlastnilo kamna a když už nějaké měli, pořídili si vedle nich ještě krb s ohništěm, ve kterém mohli péci koláče nebo chléb. Pokrmy pokládané na hlavní tabuli byly položeny na táce ze dřeva; v bohatších domácnostech byly číše cínové nebo dokonce stříbrné, džbánky a servírovací talíře z glazované keramiky.
Koření zaujímalo v tudorovské kuchyni význačné místo. V oblibě byla kombinace sladké a slané chutě. Oblíbené byly delikátně kořeněné omáčky k masu. Tyto omáčky byly z velké většiny založeny na ovoci jako je rybíz, angrešt, trnky, (plumy - Prunus domestica), kdoule, jablka, pomeranče a citróny. Domácí ovoce bylo zavařováno a s oblibou konzumovány po celý rok s rožněným nebo pečeným masem. Hospodyňky nevyužívaly části zvířete jen na přípravu jídel pro rodinu a služebnictvo své domácnosti, ale také použily kosti a rohy na výrobu lžíc, kůži na ušití obuvi a šatstva. 
Ve sbírce DDK jsem se zaměřil na ukázky v Anglii stále oblíbených tudorovských receptů, které z archivních materiálů vybral Roz Deny a zveřejnil je v publikaci: "The Tudor Kitchens Cookery Book". Zde uvedl původní recepty v tehdejším jazyku a pak je upravil a mírně přizpůsobil dnešním podmínkám. Tehdejší chuti vyhovovaly "těžká" aromatická koření a v oblibě byla hodně sladká jídla. Skořice, zázvor, muškátový květ a oříšek a cukr byly běžnou součástí mnoha receptů. Některé tehdejší kombinace pokrmů, jako je např. pečené vepřové maso s jablečnou omáčkou nebo kuře či králík s chlebovou omáčkou, jsou zcela běžné i v současné anglické kuchyni. Některé kuchařské techniky zapadly v zapomnění; např. velmi oblíbené bylo barvení jídel pomocí přirozených substancí, dnes již většinou nedostupných. Zázvorový chléb ("Gingerbread"), byl podáván červeně zbarvený pomocí koření nazývaného "saunders" - věřilo se, že je to práškové santálové dřevo. Způsob přípravy okázalé a propracované potravy zdobené jedlými zlatými listy, také již z našeho jídelníčku zmizel. Tudorovská kuchyně, zvláště při hostinách, využívala pozlacený marcipán a zlaté tyčinky byly umísťovány pod kančí hlavu nebo kolem jídel s pečeným kuřaty. Nejběžnějším prostředkem pro zahušťování pokrmů byly drcené mandle a chlebové drobinky, nikoli mouka; ta byla používána jen v rozličných koláčích. Mandlové mléko a "verjuice" tj. vinný nebo jablečný ocet, byly používány k ostření a ředění omáček. Navzdory změně surovin a rozdílným kuchařským technikám je pozoruhodné, jak málo tehdejších receptů doznalo změn. Řada jídel, jako jsou např. fritovaná jablka a rybí koláč, jsou dělány stále stejně od doby tudorovců. Doufám, že se potěšíte vybranými příklady pokrmů tudorovské stravy - malinko přizpůsobených naší "moderní" chuti.