» Ten pán věděl z vlastní zkušenosti jak to chodí; on byl vykonavatel podobných milosrdných skutků; u něho se také vařila polívka - rumfordská prý - jíž se chudý lid poděloval. Ta rumfordská polívka byla taky na tři třídy rozdělena. V menším hrnci byla hustá, silná, mnoho masa, mnoho rýže - ve větším hrnci také dost dobrá - v kotli odpadky, trhané krupky a tak ledacos, a když pán v poledne přišel a zkoušel polívku v kotli říkal své ženě: "Dost dobrá pro tu lůzu - nač potřebujou silnou; darmo by si žaludky zkazily", a ženám, které přišly pro polévku, vylál, jestliže přinesly větší hrnky, něž žejdlíkové. "Přijdete s takovými džbery; copak myslíte, že toho vaříme po vědrách? Taková silná polívka jako malvaz; té zahřeje lžička více než jiné plný talíř, a vy jí dostáváte žejdlík." Když chudé ženy odešly se svými porcemi, přišly děti rozličného stáří, malé, velké, chlapci i děvčata s hrnky, a ti říkali tomu pánovi a jeho ženě "pane kmotříčku" aneb "strejčku a tetičko" a těm se dávalo z většího hrnku, z té lepší polívky. Konečně, když bylo vše poděleno, zbyl hrnek té nejsilnější polívky, toho malvazu a pán se svou rodinou k ní zasedli, chválili si ji a bylo každý den maso i nějaký přívar, co od té rumfordské odpadlo.«
(Božena Němcová: "V zámku a podzámčí")