»Jednou jsem dělal na brněnském veletrhu předsedu výtvarné komise a přijela tam vládní komise. Večeře byla objednána na Myslivně. Samozřejmě jak to tak bývá, všechno se jaksepatří zdrželo a vedoucí na Myslivně myslel, že už nikdo nepřijede, a tak od maželky a po poslední myčku nádobí pustil všechny domů. A najednou přijely tři šestsetrojky. Na Myslivně byl sám vedoucí Bláha, celý zoufalý. Poradil jsem mu, aby zachoval klid, a po dovolení a souhlasu vládní komise jsem se ujal přípravy večeře. Připravil jsem a servíroval cibulovou polévku. Ta je hned a nic to není a je výborná. Tu si udělejte. Dělá se takto: Vezmeš jeden hrnec a jednu pánev. Nakrájíš veku a počítáš dva ža tři kousky veky (chlebíčky) na osobu. Velké cibule se nakrájejí na kola a dají se spejchnout na oleji v hrnci. Jak zesklovatí, odměříš porce polívky na počet talířků a jednu porci dáš navíc na vyvaření. Osolí se to, žádné koření, jen osolit. Vedle v pánvi namočíš v rozšlehaném vajíčku ty nakrájené chlebíčky z veky a obalíš je pak v nastrouhaném parmezánu, kterýž je nejlepší, nebo i v jiném sýru, třeba čedaru. Dost oleje se tam musí dát, a ty obalené tousty se opraží. Tyto opražené horké tousty se dají po dvou až třech na talíř a nabíráš tu polívku s těmi koly cibule a nalejváš na talíře. To je ohromná polívka.«

(Jan Goldhammmer (1910-1990), český publicista a vinař : Výtvarníci - labužníci, Praha 1970