Dadalova kuchařka

THAJSKÁ KUCHYNĚ

Thajská tanečnice

Thajské království: Rozloha: 513,1 tis. km² - Počet obyvatel: 59,5 milionů - Hlavní město: Bangkok (6,3 miliony obyvatel) - Úřední řeč: thajština - Náboženství: budhisté 94,5%, muslimové 4% aj. - Měna: Bath = 100 stangů

Historie
Thajsko neboli "svobodná země", do roku 1939 známé jako Siam, leží v srdci Indočínského poloostrova (klikni–> mapa) v jihovýchodní Asii. Země nebyla nikdy kolonizována, ale jen vystavena kulturním a politickým vlivům ze strany svých asijských sousedů i evropských kolonizátorů a mocností.
Thajsko sdílí poloostrov s Barmou, Kambodžou, Laosem a Vietnamem. Thajské kmeny přišly na tato území v 7. století z jihovýchodní Číny z údolí řeky Jangtse, z království Nan-čao. Invaze Kublajchána do tohoto prostoru zapříčinila hromadné stěhování na jih do Siamu. Ve 13. století vzniklo v centrální nížině, v úrodném údolí řeky Chao Phraya, království Sukhothai, které bylo později pohlceno královstvím Ayutthay (1350 - 1767). Toto království bylo rozvráceno Barmánci, avšak ti byli posléze přece jen vypuzeni generálem Taksinem. Jeho nástupce generál Chakkri rozšířil již založené město Bangkok (1782) až na druhý břeh řeky, vystavěl zde palác v Bang Makoku (dnešní centrum města) a byl prohlášen za krále Ramu I. Potomci této dynastie vládnou v zemi nepřetržitě až dodnes. Území Thajska bylo smlouvou uznáno jako nezávislá nárazníková zóna mezi tehdejšími francouzskými a anglickými asijskými koloniemi. Po vynuceném spojenectví s Japonci za 2. světové války a po jejím ukončení, zde vládly jen pravicové režimy, za podpory Spojených států. V roce 1992 po jarním vojenském převratu (generál Suchinda Kraprayoon), byly po demonstracích ještě na podzim téhož roku uskutečněny první svobodné parlamentní volby. Včele země je král, který je i duchovní hlavou národa, zákony vydává dvoukomorový parlament. V náboženství zcela dominují budhisté, což je patrno ve všech oblastech života: v typické architektuře, způsobu stravování a životní filosofii. Bohužel malá muslimská menšina jižních oblastech sousedících s Malajsií usiluje násilnostmi, atentáty o odtržení nejjižnějších části země.

Přírodní zdroje
Thajsko patřilo mezi nejdynamičtěji se rozvíjející země světa - tzv. "asijské tygry". Tropické monzunové podnebí se značnými srážkami v období od května do září umožňuje pěstování rýže, kasavy, ananasů, cukrové třtiny (4. místo na světě), dále kukuřice, banánů, kokosové palmy, podzemnice olejové, juty, sóji a fazolí. V severním Thajsku v horách v oblasti tak zvaného "zlatého trojúhelníku" se tradičně, ale dnes již ilegálně, pěstuje mák pro výrobu opia. Skot a buvoli se užívají zejména k tahu a na jídlo zase maso vepřů a drůbež. V zemědělství pracuje méně než polovina aktivních obyvatel. Mořské a sladkovodní ryby tvoří hlavní část stravy. Velmi důležitým zdrojem příjmů země je cestovní ruch.

Charakteristika thajské kuchyně
Jako všechny krajové a národní kuchyně je i thajská ovlivněna geografickou polohou, historií, kulturou, politickým vývojem a náboženskými předpisy. Území Thajska leží mezi dvěma kulturními a politickými velikány - Indii a Čínou a před několika lety i na předělu francouzského a anglického koloniálního světa. Od 17. století zde ještě působili kulinářské vlivy Portugalců, Holanďanů a Japonců. Thajská kuchyně všechny tyto vlivy vstřebala, přizpůsobila si je, ale vytvořila si a zachovala svůj vlastní svéráz. Dnes patří thajská kuchyně mezi nejvyhlášenější kuchyně světa. V tak lidnaté a členité krajině jistě nemůžeme dost dobře mluvit o jednotné thajské kuchyni. Existuje hodně krajových rozdílností, neboť každý region vychází ze zde dostupných surovin a nabízí odlišně upravené pokrmy. Z tohoto hlediska lze území Thajska rozdělit na kulinářské oblasti - viz : a)- Bangkok - srdce království s centrální rovinou a pobřežím zálivu, b)- severní oblasti a zlatý trojúhelník, c)- oblast ležící severozápadně od Laosu až po Kambodžu přiléhající k hraniční řece Mekong. d) - jižní přímořské oblasti Thajska s přilehlými ostrovy.
Severní dušené pokrmy - kari, zvané "kantoke", jsou méně pikantní, než ty ze severovýchodních nebo centrálních částí země. Vliv sousední Barmy je zřejmý hlavně v pokrmech z vepřového masa např. v kari omáčce se zázvorem a kurkumou. Severovýchodní jídelníček zase ovlivňuje Laos, kde se vaří velmi pikantně a na stole se často objevuje velké množství chuťově ostrých salátů a masitých chodů s chilli paprikou. Celkem normálním jídlem jsou zde smažení mravenci, kobylky a žáby v kari omáčce.

Suroviny thajské kuchyně
Hlavními surovinami celého Thajska jsou: rýže, nudle, mořské a říční ryby, vepřové a drůbeží maso, produkty z kokosových ořechů (mléko, olej), zelenina, tropické ovoce, koření a bylinky.

Thajská rýže - "Khao" - je základem zdejší potravy. V jižních částech země je v oblibě oblibě jasmínem vařená ovoněná dlouhozrnná rýže ("long-grain") "Khao Suay". Je připravována vařením třikrát proprané rýže v hrnci s dokončení v páře nebo v pařením bambusových dvojdílných nádobách - pařácích, také je opékána a podávána ve formě hnědých sklovitých tabulek jako chrupavá rýže "khao tang". Na severu země dávají přednost krátkozrnné rýži s baculatými zrníčky a vysokým obsahem škrobu, která je po uvaření lepkavá ("glutinous"). Je vařená také v páře a nazývá se "khao niew. Dalším způsobem je opražení rýžových zrn na suché pánvi dohněda, s následným rozdrcením na prášek, který je používána do pokrmů jako "suchá restovaná rýže" "khao kua".

Rýžové nudle "Gueyteow" - přišly z Číny a jsou velmi oblíbené a rozšířené zejména jako rychlé jídlo v četných pouličních stáncích. Je používáno několik druhů nudlí jak je podrobněji popsáno v lexikonu pod heslem "Thajské nudle". V DDK jsou zařazeny thajské recepty na "Vegetariánské nudle - Mee Krop" a na " Restované nudle - Pad Thai"

Ryby mořské a sladkovodní - poskytuje bohatě celé jižní pobřeží Thajska, zejména kolem Thajského zálivu a navíc ještě stovky kilometrů řek a vodních kanálů ve vnitrozemí. Ryby se staly společným jmenovatelem jídelníčku celého Thajska. Vodní živočichové, rostliny, byliny byly vždy hlavními zdroji potravy a surovin, jako například zde oblíbenou kořenící rybí omáčku "Nam Pla" a krevetovou pastu"Kapee". Tyto ingredience jsou obsaženy téměř v každém thajském receptu. Rybí omáčka se užívá stejně široce jako např. sójová omáčka v čínské kuchyni. Vyrábí se ze sušených prosolených ryb. Přes svůj původ nemá pronikavou rybí vůni, je bohatá na proteiny a výborně ladí s vůní masa a zeleniny. Kromě rybí omáčky se do některých jídel přidávají sušené strouhané rybičky, jako např. v západních kuchyních se používají ančovičky.

Krevety "Gung" - jsou používány sušené ("Gung Haeng") a nebo ve formě krevetové pasty ("Kapee") pro svou výraznou slanou chuť. Ideální sušené krevety mají být drobounké, přirozeně růžově zbarvené, ne příliš slané. Vyrábí se povařením krewet, oloupáním schránek a vysušením tělíček na prudkém slunci. Výsledkem je sypká směs prodávána v plechovkách nebo v plastikových sáčcích. Takto opatřené krevetky mohou být uchovávány po dlouhou dobu a pokud zvlhnou můžou se znova dosušit na slunci nebo v troubě. Ve městě "Songla" (východní pobřeží u Malajska) jsou vyráběny krevety neloupané, na slunci sušené i v jejich krunýřích. Jsou vhodné na fritování v oleji, kdy pak jejich chrupavé křehké schránky se mohou konzumovat. Jsou oblíbenou chuťovkou.
Krevetová pasta - je bohatá na proteiny a dobrým zdrojem vitamínu B. Je vyráběna z nasolených rozdrcených krevet, které se ponechají přirozenou cestou rozložit. Je to důležitá potravina pro asijské méně bohaté vrstvy, které si pastou ochucují rýži.

Maso - je zde poměrně drahé a tak masité recepty připravené z hovězího nebo vepřového masa ho obsahují mnohem méně, než jak jsou zvyklí západní masožrouti. Na podkladě zásad budhistické víry se Thajci se vyhýbají potravě z masa velkých zvířat a když maso použijí krájí je na malé sousta, ochucují různými čerstvými bylinkami a kořeními. Na ulicích, řekách ve městech, jako rychlé jídlo do ruky, je všude nabízen "Thajský masový satay" s "Thajskou arašídovou pastou" a "Thajskou okurkovou omáčkou".

Kokos - "Maprow" a jeho produkty - kokosový olej nahradil v thajských receptech tuk, tam kde je v indických receptech buvolí "ghee" a kokosové mléko zase nahrazuje mlékárenské produkty. Když je kokos ještě mladý, je jeho delikátní sladkost využívána v thajských kari a dezertech.

Sójový tvaroh neboli tofu - "Tao Hou" - v orientální kuchyni nahrazuje dobře mléčné produkty i když je rostlinného původu. Tofu je laciné, snadno se dá použít v různých pokrmech, neboť velmi ochotně přijímá různé chutě přidaných ingrediencí. Je vyráběn jako vodní extrakt ze žlutých sójových bobů, které jsou po nabobtnání rozdrceny. Pevná hmota je odfiltrována a filtrát je krátce povařen po přídavku uhličitanu vápenatého, kterým se vysráží sójový tvaroh. Tvaroh je pak čištěn průchodem přes plátěnéch žlaby. Pak se vylisují kostky které se balí do plastových sáčků. Čerstvý bílý sójový tvaroh "Tao Hou Kko" je dostupný v čínských či orietálních obchodech stejně jako produkt již osmažený v oleji do zlatohněda "Tao Hou Tod"

Palmový cukr - "Nam Tan Peep" - je získáván z mízy kokosové palmy. Různé druhy plem produkují specifickou surovinu , každá z rozdílnou chuití, ale komerční produkty jsou míchány na standardní kvalitu a jsou prodávány jako tuhý koláč nebo v plechovkách. Jestliže je kokosová míza frmentována po několik dnů získáme palmové víno s vysokým obsahem alkoholu. Jestliže je palmová míza zahřívána a odpařena do bodu krystalizace, získáváme surový lepkavý cukr. Sytě výrazná chuť palmového cukru přináší do thajských cukrovinek zřetelnou příchuť, což je využíváno i v slaných jídlech, jako je například kari. Pokud si koupíme palmový cukr, bude dobré si vybrat silně stlačené koláče, které můžeme udržet dlouho v uzavřených sklenicích. Nejlépe, když si pořídíme jemně hnědý palmový cukr, která má karamelovou příchuť. Pro své thajské experimenty v naší kuchyni můžeme palmový cukr získat v prodejnách orinetálního zboží.

Houby shiitake ("shitake, shi-take") aj.
- sušené a čínského původu jsou také hodně používány v Thajsku. Houby "shiitake" mají podobný tvar jako většina průměrných "západních" žampionů, jsou však tmavší barvy, mají poněkud menší kloboučky a jejich struktura je tužší. Jsou u nás sušené dostupné v obchodech se zdravou výživou a s asijským zbožím. Před použitím je nutno je ponořit do vody a nechat nabobtnat asi 20 minut, pak vodu vymačkat a připravit si je například jako "Grilované houby s česnekem a chilli omáčkou". V naších podmínkách můžeme připravit opravdu výborný autentický asijský pokrm z běžných "bílých" malých žampionů z plechovek podle receptu "Restované žampiony s oříšky kešu" a to z běžně dosažitelných suroviny i u nás.

Kořenící omáčky

Rybí omáčka "Nam Pla" - byla již zmíněna. Je hlavním ochucovadlem pokrmů, za kterou není v thajské kuchyni náhrada; je považována za sůl Jihovýchodní Asie. Může být připravována i z krevet. Je to světlehnědá kapalin vyráběná fermentací nasolených ryb. Nejlepší je udajně pasta vyrobená podomácku. Má světlou barvu jako whisky a osvěžující slanou chuť. Světlý druh je považován za lepší než tmavý se silnou příchutí po rybách. U nás je rybí omáčka v některých supermarketech běžně k dostání. Když ji kupujeme, vybírejme vždy tu nejsvětlejší, ale pozor - když necháme láhev nedovřenou, tak její obsah postupně tmavne.

Sójové omáčky "Siew" a "Tow Jiew" - jsou původem čínské omáčky, obě vyráběné ze sójových bobů. Sójová omáčka prvního typu ("Siew") je vyrobena z nasolených sójových bobů fermentovaných s moukou s následnou extrakcí vzniklé kapaliny. Existuje několik druhů této omáčky, všechny jsou výrazné chuti a liší se jen barvou od světle a do tmavě hnědé až černé. Komerčně jsou na trh dodávány dva druhy - a) "světlá sójová omáčka" s výraznou, delikátní a poměrně lehkou chutí, jež je používána jako stolní ochucovadlo, b) "tmavá sójová omáčka", která je hustá a má sladší a silnější chuť, poněvadž je fermentovaná s dalšími ingrediencemi, jako jsou např. žampiony a zázvorový oddenek. Tato omáčka slouží ještě navíc k obarvení potravy dohněda. Pro přípravu orientálního thajského jídla podle většiny receptů většinou vystačíme se světlou omáčkou. Omáčka druhého typu "Tow Jiew (anglicky "Bean sauce") obsahuje fermentované sójové boby černé nebo žluté barvy. Používá na zahuštění a ovonění pokrmu. Černý typ je velmi husté konzistence, a použivá se, když třeba není po ruce sójová omáčka. Žlutý typ je slanější a má čpavou vůni, ale přesto je jemná.

Ústřicová omáčka - "Nam Man Hoy" - je hustá, hnědě zbarvená kapalina čínského původu. Je připravována z ústřic, které jsou povařeny v sójové omáčce a pak smíchané s různým kořením a se slanou mořskou vodou.

Koriandr - "Pak Chee" - je jedním z nejoblíbenějších thajských koření. Používá se v nejrůznějších podobách. Svěží zelené lístky k dekoraci a v dušeninách (říká se mu také "čínská petrželka"), drcený kořen a semena jsou častou složkou kořenných past. Koriandrová semena "Luk Pak Chee" při drcení uvolní sladké až pomerančové aroma. Kořen můžeme zmrazit, a uchovávat pečlivě omyté, nakrájené na asi 5 mm na špalíčky a zabalené v alobalu nebo plastovém sáčku. Před před použitím je zvlhčíme. Když nemáme kořen, můžeme použít spodní silnější část stonků.

Citrónová kůra a citroníkové listy a k tomu nepostradatelná citrónová tráva "Takrai" - poskytují pokrmům příjemnou citrónovou vůni. Citronela si získala oblibu v celém světě, dokonce u nás se prodává sušená nebo jako pasta. Čerstvá citronela je podobá stonkům pažitky nebo pórku, má však velmi jemnou citrónovou vůni, která je pro thajskou kuchyni velmi důležitá.

Tamarind - "Makhan" - a tamarindová voda - se používají k okyselení pokrmu.

Česnek - "Kratiam" - je téměř v každém thajském jídle a užívá se hojně spolu s koriandrem a černým pepřem, vždy osmahnutý na mírném plameni. Z cibulovin je často používaná šalotka - "Hom Daeng, kterou snadno nahradíme naší jarní cibulkou.

Zázvor - "King" a jemu chutí podobný galgan neboli "galangal" - přinášejí do thajských pokrmů pikantní chuť. Nejčastěji se užívá několik místních druhů zázvoru, jejichž oddenky jsou sice trochu menší než bývají u zázvorů indických, ale chutí ani vůní se příliš neodlišuje. Zázvor se v thajské kuchyni používá pouze jako čerstvý oddenek a má stimulující zdravotní účinky.

Chilli papriky - "Prik" - se rozšířily díky portugalským misionářům, kteří je dovezli z Mexika někdy na počátku 16. století. Chilli papričky se staly záhy důležitou ingrediencí a některá thajská jídla jsou dnes díky tomu ohnivě pálivé. Chilli jsou používány také sušené, opražené, někdo je krájí a vybírá silně pálivá semínka, někde se ponechávají. Chilli existují v různých podobách - červené, zelené, žluté, od jemných až po extra pálivé. Dnes se v této zemi již pěstují ve velkém. Chilli a další koření jsou roztírány na prášky nebo pasty v třecích miskách, dnes se již k tomu mnohdy používá kávových mlýnků. Drcením sušených malých paprik chilli prášek ("Prik Pon") a z nich je připravována chilli omáčka ("Sod Prik") v kombinací s cukrem smíchanými s octem, česnekem a dalším kořením.
Koření - Kruen Tet a bylinky

Hřebíček - "Kaan Plo" je do Thajska dovážen z indonéských ostrovů Moluk, ze Zanzibaru, Indie a Sri Lanky, je nejčstěji již rozdrcený na prášek.

Cumin "Yeeraa" - neboli "římský kmín" má původ v Egyptě. Je to typické koření severoafrické kuchyně, ale je také nezbytnou součástí indického kari, odkud se rozšířil do pokrmů Thajska. Před použitím zrníčka musíme chvilku pražit, aby se plně rozvinula jejich vůně.
Dále je používán: černý pepř; kurkuma "Khamin Krachai"; skořice "Ob Chuey" se dováží ze Sri Lanky; anýz "Dok Jan" nebo "Poy Kkat" se používá na ochucení vepřového masa, vliv čínský; muškátový oříšek "Luk Chand", kardamom "Luk Kravan", často můžeme použit místo něho bobkový list, ale kardamom je u nás již běžně dostupný; koření pěti vůní "Haa Kruen Tet", převzaté z kantonské kuchyně; thajské curry koření "Pung Gari", které obsahuje méně pálivého koření, ale o to více bylinek a proto působí intenzivně, ale jenom krátce.

Bylinky používané k vaření thajských pokrmů:
Máta "Bai Saranae" - se dává do polévek, sušená se nepoužívá nikdy, vliv vietnamské kuchyně; thajské bazalky "Bai Horabha" a "Bai crapow"; bambusové výhonky "Normai" - obsahují vitamíny, u nás se prodávají v plechovkách

Ovoce používané při vaření thajských pokrmů:
Papaya "Malako"; banán - "kluay"; ananas "Sapparot"; pomeranč "som or"; liči "leenchee"; mango "mamuang" aj.

Nakládání potravin Kruen Dong
Stejně jako jinde ve světě slouží i zde nakládání k uchovávání potravin jako je ovoce, zelenina, maso, ryba, ale navíc také k získání intenzivnějších chutí v pokrmech z nakládaných potravin. Rozlišujeme dva způsoby nakládání: "dong preo" - znamená kyselé nakládání a "dong kem" - představuje slané nakládání potravin. Podrobnosti o používaných metodách jsou uvedeny v kapitole o nakládání v poznámce "Thajské nakládání" po receptem na "Thajský nakládaný česnek Kratiam Dong".

Technika thajského vaření
V thajské asijské kuchyni je většina času při vaření věnována také přípravě surovin. Samotné vaření je velmi krátký, rychlý proces. Suroviny jsou k vaření předem přichystány při ruce jemně nebo hrubě nasekané, nakrájené na plátky, na silnější nebo velmi jemné proužky velikosti zápalky, na klíny (např. citróny), ukrojené rovně nebo diagonálně na ovály, případně na kolečka a to přímo nebo až po srolování plátku suroviny.
Čínský vliv lze pozorovat použiváním techniky restování na pánvi wok na vrstvě rozpáleného oleje ("stir frying") nebo fritováním suroviny zcela ponořené do většího množství rozpáleného oleje ("deep frying"). Tuhé suroviny by měly být uvařeny maximálně "al dente", pak rychle přemístěny na servírovací mísu a ihned podávány. Celý proces musí být důrazný (teplota) a rychlý (vteřiny či několik minut) a výsledkem nesmí být nikdy převařená surovina.
Další oblíbenou technikou je "grilování" a "vaření v páře". Pečení se nerozšířilo v těchto asijských oblastech pro poměrným nedostatek tvrdého paliva potřebného pro vyhřátí kamen vybavených troubou na pečení. V thajských receptech se většinou neuvádějí množství, vše se dělá podle chuti. Vyjma jídel z jednoho hrnce, jako jsou např. některé rýžové a nudlové pokrmy, jsou recepty připravovány v relativně malých množstvích podává se současně více tj. tři nebo čtyři nebo dokonce pět chodů v thajském stylu.

Thajské stolování
Způsob thajského stolování má své příznačné rysy:

Většina lidí ve městech se stravuje venku v restauracích Thajský satay

a stáncích, doma se moc nevaří, neboť ceny v malých restauracích a stáncích na ulicích jsou nízké. Zde se podává nejčastěji kuřecí, vepřové maso na špejlích tzv. "Thajský masový satay".

Kromě rychlých přesnídávek, jako je smažená rýže nebo nudlovéch pokrmy, Thajci neradi konzumují jednotlivé pokrmy odděleně. Jejich prostřený stůl obsahuje současně vždy několik pokrmů nabízených s rýží. Bílá vařena rýže je podávána jako malá hromádka na každém talířku, ze kterých si každý nabírá kolik si přeje a sám si ji ochucuje.

K jídlu se používají vidličky a lžíce; hůlky se objevují jen při pojídání nudlí. Pokrmy si každý namáčí za pomocí lžíce, bere si vše podle libosti a vrací se opět k dřívějším jídlům, na které dostal opět chuť. Tento způsob umožňuje potěšit se vlastní kombinací různě se doplňujících rozdílných chutí. Každé jídlo jako např. restovaná rýže s vepřovým nebo v páře vařená rýže obložená restovanou kachnou jsou již upraveny tak, že maso je již naporcováno na sousta, a není nůž potřeba.

Někdy bývají součástí tradiční thajské tabule, vlivem evropských módních zvyklostí, podávány jen v mírném předstihu před hlavními jídly předkrmy - startéry. V tomto případě jde spíše o kořeněné pokrmy podávané spolu s drinky.

Jak již bylo řečeno tradiční hlavní jídlo sestává z většího počtu malých jídel navzájem chuťově vyvážených a kombinovaných. Bývá to vždycky kombinace dušeného pokrmu - kari, fritovaného jídla v oleji, pokrmu připraveného vařením v páře, "yam" neboli kořeněný salát, případně kořeněná dip-omáčka a polévka. Polévka tedy není odděleným prvním chodem jako u nás, ale je začleněna rovnoceně mezi ostatní jídla a nemusí se jíst první.

Recepty thajských jídel jsou většinou udávány pro menší množství,neboť se již předpokládá, že budou současně připraveny tři, čtyři nebo pět jídel a to pro tři až čtyři stolovníky.

Jak vypadá thajský kulinářský den

Ráno - převážně začíná podáním misky hovězí polévky a rýže, která má pikantní chuť díky vloženým osmaženým plátkům česneku, chilli a přidáním rybí omáčky.

Během dne - se konzumují především nudle v řadě úprav, a to jak vařené v polévce, tak opékané nebo v kombinaci s masem a se zeleninou.

Večeře - je hlavním jídlem dne. Sestává z několika chodů, a to v takovém pořadí, aby jemnější následovaly po pikantnějších. Ve všedních dnech je to obvykle polévka, dva tři druhy kari omáčky, pikantní salát a ovoce.

Ve svátky a při slavnostech - se klade na stůl všechno najednou. Uprostřed je veliká mísa s rýží a kolem ní několik menších misek s masitým i rybím kari, rybami, korýši, mlži a různými druhy zeleniny. V nejmenších miskách jsou omáčky a malé doplňky, např. nakrájené plátky manga, banánu nebo chilli papriček. Bylo již řečeno, že polévka je málokdy prvním chodem, nejčastěji se jí mezi jedním a druhým kari (můžeme ji nahradit kořeněným salátem) a má zakrýt chuť předchozích pokrmů. Po hlavním jídle následují vybrané druhy thajského ovoce. Při těchto zvláštních příležitostech je obvykle podáváno ovoce s dezertem "a kanom" nebo koláč a kapalný dezert, což je vlastně druh dezertní polévky.
Během hostiny každý pije to co má rád. Starší thajští muži již rádi pijí pivo, whisky nebo brandy, ale mladší si oblíbili víno, které se moc dobře k thajským pokrmům hodí.

RECEPTY THAJSKÉ KUCHYNĚ V DDK:

Tom Yam Kung (3) - polévka s krevetami

Tom Khaa Kai (3) - polévka s kuřecím masem

Tom Yam Pla - polévka s rybím masem

Thajská kuřecí křidýlka

Thajské barbecue kuře

Thajská kuřecí prsíčka Ken Homa

Thajské kuřecí biriani (pokrm s rýží)

Dvakrát vařené kuře s nudlemi

Salát s kuřecím masem, garnáty a rýžovými nudlemi

Příprava thajské rýže

Thajská smažená rýže

Thajská grilovaná ryba

Sójové maso thajským způsobem

Thajské vegetariánské křehké nudle

Thajské restované nudle

Thajské grilované žampiony

Thajské restované žampiony s oříšky kešu

Thajská okurková omáčka

Okurky v kořeněném nálevu

Thajský květák Ken Homa

Thajské kukuřičné koblížky

Thajská plněná omeleta

DALŠÍ RECEPTY ZE ZEMÍ JIHOVÝCHODNÍ ASIE V DDK:
INDONÉSIE

Indonéská kuchyně - na internetových stránkách Soni Čermákové s pojednáním o historii, stravování na ulici a doma, stolování, vybavení kuchyní, jídlech, nápojích, ovoci, koření aj. s několika typickými recepty.

Gado gado - indonéský salát s arašídovou omáčkou

Acar mentimum - indonéský okurkový salát

Sate ayam baku - indonéské kuřecí satay s arašídovou omáčkou (2x)

Ayam bakar padang - indonéské pečené kuře

Bani goreng - indonéské pražené nudle

Mie goreng - indonéské smažené nudličky

Nasi goreng - indonéské rizoto

Indonéská slavnostní rýže

Perkedel - indonéské bramborové placičky

Martabak - indonéská omeleta plněná mletým hovězím masem

Horké banány v kokosovém mléku

Příprava kokosového mléka