Ostrovní stát Indonésie - je tvořen tisící ostrovů a je zemí, kde se daří největšímu množství koření na světě. Roste tu např. pepř, hřebíček, kardamom, římský kmín, fenykl, skořice aj. Tropické podnebí svědčí ovoci, roste jako např. ananasu, mangu, papáji rambutanu aj. Toto přírodní bohatství se nutně projevuje ve zdejší kuchyni, která často spojuje chuť ovoce s ostrým kořením. Po celém světě jsou známé satés (původem z Malajska) - což jsou masové špízy podáváné s arašídovou omáčkou. Národním pokrmem je "nasi goreng", který zde uvádím v receptu získaném v kuchyni domacnosti indonéské kuchařky. Obyvatelé ostrovů si tento "národní pokrm" oblíbili natolik, že jej podávají ráno, v poledne i večer. Suroviny přidávané k opečené rýži se mění podle toho, co je právě k dispozici. Na indonéské klasické tabuli nikdy nechybí rýže v mnoha úpravách. Nasi goreng je v Indonésii považováno za indonéský národní pokrm, ale stejně se už dnes k němu staví i Holanďané, jejichž kolonií Indonésie kdysi byla. Mnoho Indonésanů, Malajců a obyvatel Singapuru jí nasi goreng po celý den. Podle jedné legendy toto jídlo vzniklo velmi kuriózně: panovníci říše Majapahit prý pořádali jednou ročně slavnosti pro své úředníky. Jídlo bylo k dispozici na dvou obrovských stolech, na jednom byla jídla s rýží, na druhém s nudlemi. Pokrmy se přinášely v mísách a každý host si bral, na co měl chuť. Když slavnost skončila, všechny zbytky z mís se smíchaly a osmažily ve dvou obrovských pánvích. V jedné jídla rýžová, v druhé jídla nudlová. Obsah byl potom nabídnut chudým. Rýžové směsi se začalo říkat nasi goreng, nudlové bami goreng. Jiné indonéské pokrmy a způsoby vaření jsou uvedeny zmíněnou autorkou v reportážích z jejího mnohaletého pobytu na ostrově Jáva. Najdeme je na stránkách "Indonésie" např. v příslušné kapitole, podrobněji pak tamtéž v kapitole "Indonéská kuchyně". Další aktuální informace jsou uváděny na jejím osobním BLOGU s denními postřehy získanými během poledního pobytu (2008 - 2009).

Na talíři pak můžeme ozdobit plátky šunky, plátky okurek zdrásaných vidličkou, osmaženou cibulí aj. anebo přidat ještě ostřejší sambal (směs ostrého koření chilli,estovanou cibuli aj.)
Poznámka:Pokrm nasi goreng můžeme během úpravy dochutit asi 2 lžícemi limetkové šťávy nebo lžící palmového nebo hnědého cukru pro zmírnění případné pálivosti).

"Po modlitbě se všichni sesedli kolem ohně a dali se do jídla. Takové chvíle byly božím darem pro člověka unaveného po celodenní dřině nebo dlouhém pochodu džunglí. Ze všech stran je obklopoval prales, pomalu se nořící do tmy, na nebi se objevily první hvězdy, zprvu matné, aby se posléze jasně rozzářily, a vzduchem se nesl pach vlhkého dřeva, s nímž se mísila vůně večeře, kterou Talib či Sanip připravovali na ohni. Bylo to sušené hovězí nebo solené ryby, které pak pojídali s rýží s ostrým kořením sambalem, zapíjeli horkou černou kávou, byli spokojeni a rychle zapomínali na svízele dlouhého težkého dne. V těch okamžicích se cítili navzájem blízcí jeden druhému a byli ochotni před sebou otevřít svá srdce bez ostychu a nadměrného respektu, který jim obvykle v jejich vzájemných vztazích svazoval ruce. Bylo jednoduché požádat pana Hadžiho, aby vyprávěl o svých dobrodružstvích, nebo poprosit Wak Katoka, aby jim popsal, jak se učil silatu v krajině Aceh. Dokonce i mlčenlivý pan Balam byl připraven dělit se s nimi o své zážitky. Poté Sanip obvykle zahrál několi sladkých melodií, doprovázen Sutanovým nebo Buyungovým sulingem, a zakrátko všichni pochrupávali v sladkém spánku. Táborák pomalu dohasínal. Občas z nich někdo vstal s přihodil další poleno a oheň znovu vzplál, a tak to šlo celou noc. Obklopovala je temná noc a z hloubi džungle se ozývaly tlumené zvuky."«

(Mochtar Lubis 1922-2004: "Tygr!Tygr", překlad Jaroslav Olša, vydalo Kontinenty - Gutenberg, Praha 2007)

Na obsah kapitoly

HOME