Vyjití z náboženské pouště

 Cheryl McGrath

únor 2006
 
2 Korintským 11:3-4  Ale bojím se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest v Kristu. Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste prve nepřijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušně byste to snášeli.
 
Následující vidění i s průvodním slovem jsem obdržela 7. prosince 2005. Hned z počátku jsem věděla, že toto slovo není jen pro mne, ale že bylo dáno pro Kristovu Nevěstu, pro její poučení, potěšení a vedení. Nicméně, taková vážná slova vyžadují moudrost a neměla by být předložena na stůl spolu s mlékem a chlebem. Nejprve by měla být strávena a měla by proniknout až do hlubin toho, kdo se o ně bude sdílet s dalšími.
 

Toto vidění má dvě naprosto odlišné části a za nimi je krátké, ale přísné Slovo Pána Ježíše k Jeho Nevěstě. Když byste začali jíst spolu s vaším chlebem nějaké další jídlo, pak nebudete schopni toto vidění přijmout. Jsou takoví, kteří je vyplivnou jako naprosto odporné a nepřijatelné. Takoví mne však nezajímají – má výzva a služba se týká milované Nevěsty, Ostatku těch, kteří denně pokládají své životy, aby získali Krista za každou cenu.
 
Ty víš kdo jsi. Toto slovo je pro tebe a modlím se, aby ti je Duch Svatý přinesl takovým způsobem, jaký On zvolí, ať jsi kdekoli na zemi.
 
K tomuto vidění nejsem způsobilá mnoho říci ve smyslu výkladu. Ačkoliv bych velice ráda poskytla mnoho stránek výkladu a vysvětlení, tím bych však zneuctila Ducha Svatého, který je Tím, kdo zjevuje a vykládá. Dále bych jen nudila a odváděla pozornost od poselství, které mi bylo svěřeno. Pán mi řekl: „nech to jednoduché“, což znamená, že vás mohu nechat jen s několika následujícími náznaky a nic víc.
 
1) „izmy“ v první části tohoto vidění představují náboženství jako pevnost naší mysli (těla) převládající v Křesťanských církvích, a nejedná se zde o vaši místní církev, vašeho pastora, nebo nějakou skupinu které jste kdy byli součástí.
Prosím vyhněte se pokušení spojovat s těmito obrazy nějakého konkrétního jednotlivce, nebo skupinu. Nechte toto slovo dozrát mimo naše osobní zážitky ve společný projev nově vznikajícího Království, které není z tohoto světa.
 
2) Pokud u sebe zjistíte, že se vás to osobně dotklo, protože jste se uviděli blízko k některému z těchto táborů jmenovaných v tomto vidění, prosím, buďte dostatečně stateční a hledejte ve svém srdci jak se vlastně jmenuje prapor, kterým máváte. Je pouze Jedno Jméno a Identita, pod kterým musí být shromážděni praví následovníci Beránka – Jehovah Nissi - Pán je můj Prapor!
 
3) Psi v Bibli jsou symbolem pro nečistotu. V tomto vidění představují nečisté, démonické, náboženské duchy. Náboženský duch je anti-Krist! Ne anti-Ježíš, ale anti-KRISTUS, anti-POMAZANÝ. Potřebujeme růst v moudrosti a rozeznání, jak hluboká je nenávist tohoto ducha proti Tomu Pomazanému a těm, které ON pomazal, a jak neúnavně pracuje ve světě a v církvi, aby toto Pomazání potlačil.
 
4) Nejdůležitější je, že Duch Svatý mi jasně řekl, že tábory představené v první části tohoto vidění, představují jiné evangelium, jiného Ježíše a jiného Ducha. Mezi náboženskými postoji, ukázanými v tomto vidění, dokonce i ti, kteří započali se specifickou pravdou evangelia, ji nakonec převrátili v jiné evangelium! Evangelium, které nám bylo předáno dvanácti Beránkovými apoštoly, bylo a zůstává „KRISTUS V NÁS“. Snahou tohoto náboženského ducha, který infiltroval hnutí a denominace je odvést nás od prostoty a moci evangelia do jedné z mnoha rozmanitých pevností mysli, která jsou ve skutečnosti „ ANTI-KRISTUS V NÁS“. Uvažovat o tomto není nic příjemného, ani to není snadné – ale přesto je to pravda, která musí být konfrontována všemi těmi, kteří vzývají Jméno Kristovo. Cokoliv je vykonáno v Jeho Jménu, ale nevychází to z Krista v nás, což je Pomazání, které zůstává (1 Janův 2:27), je konáno v síle antikrista v nás, v moci náboženství těla! Když náboženský duch dosáhne společné shody kontrolováním celých denominací, hnutí a organizací, je to mocná a nebezpečná instituce, která bude ohrožovat samotný život společenství Nevěsty! Jedním ze způsobů, jakým náboženský duch pracuje v jednotné institucionální církvi, aby zničil Nevěstu, je narušování mentálního zdraví věřících, dokonce až k emocionálnímu zhroucení. Jiné metody, kterých tento duch používá, jsou oklamání skrze falešná pomazání, která pocházejí z duše a ne z Ducha Božího. Je důležité, abychom si uvědomili, že působení náboženského ducha je tak jemné a dobře maskované v křesťanské řeči a praxi, že může být rozeznáno a odhaleno jedině Pomazáním v nás. Pro více porozumění tohoto předmětu studujte, prosím, s modlitbou a rozvažujte 1 Janovu, druhou kapitolu.
 
Nakonec, buďme všichni povzbuzeni poznáním, že Ten, který v nás započal to dobré dílo, je také schopen je dokončit. Pokračujme a poddávejme se Bohu v tomto procesu! Pán je skutečně věrný a je schopen zachovat a upevnit všechny, kdo jsou Jeho! (2 Tes 3:3)
 
Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen. (Judův 1:24-25)
 
 
Vidění a slovo
7.12.2005
 
Při modlitbě jsem slyšela jak Pán říká: „Mnozí vybudovali tábory v poušti.“ Pak jsem dostala vidění:
 
Část první
 
Viděla jsem pouštní pustinu plnou lidí, bloudících mezi různými tábory. Každý tábor měl uprostřed veliký stan. Duch mne vedl k pěti různým táborům se stany. Žádný z nich nebyl označen. U každého z nich mi řekl jméno tábora.
 
První tábor: Pentacostalizmus (letniční).
V prvním táboře stál na bedně od mýdla malý člověk s velkým tlampačem a kázal skupině lidí ve stanu se zvednutými postranními plachtami. Vyzýval lidi stojící mimo, aby vstoupili. Volal, že vše, co potřebují, je v tomto táboře. Říkal, že tento tábor má zjevení od Ducha Svatého a Jeho dary, programy pro chudé, programy pro děti, velkolepé chvály a mnoho dalších výhod... Občas se otočil k lidem, kteří již byli uvnitř a varoval je, aby se neodvažovali vyjít ze stanu, protože jejich bezpečí je garantováno pouze tehdy, pokud jsou v něm, ale kdekoli jinde budou ve vážném nebezpečí! Musí zůstávat uvnitř stanu, pokud chtějí mít jistotu spasení a ochranu!
A potom jsem uviděla, jak se shromáždění, které sedělo na židlích a naslouchalo, zvedlo jako jeden muž. Všichni poklekli na špinavou podlahu a klaněli se a uctívali člověka s tlampačem..!
 
Druhý tábor: Denominacionalizmus.
Pak jsem byla v Duchu přivedena ke druhému táboru, kde jsem viděla jiného muže, který stál před těmi, kdo se shromáždili v jeho stanu. Plival obvinění na všechny jiné tábory, zvláště na tábor, který Duch označil jako Pentacostalizmus. S velikou přesvědčivostí mluvil o důležitosti tradic vlastního tábora a o jeho historii, jak Sám Bůh ochraňoval tuto historii i tradice, a často přerušoval svoji řeč obviňováním ostatních táborů z bezbožnosti a z úletů. Všem přítomným říkal, že pouze tento tábor má plnou pravdu Božího slova. A když jsem se podívala na ty, kteří tiše seděli ve stanu, uviděla jsem ke své hrůze, že kázal k mrtvým a hnijícím kostrám, na nichž ještě visely kousky masa, ale on tomu nevěnoval pozornost. Pak jsem si všimla prašivých, zrůdných psů, kteří se náhle objevili ve stanu. Psi se pohybovali zcela volně bez překážek mezi tímto táborem a prvním táborem, žrali hnijící maso ve druhém táboře a zase se vraceli do prvního tábora.
 
Třetí tábor: Ekumenizmus.
Byla jsem vzata do třetího tábora, kde elegantní člověk se stříbrnými vlasy a v dlouhých šatech duchovního stál u vchodu a vřele vítal ty, kdo přicházeli. Usmíval se a otcovsky poklepával každého po zádech a říkal, že si mohou sebou přinést cokoli chtějí, protože vše se stane součástí celku, a že společně budou všichni znát Boha. Lidé vcházeli dovnitř se všemi druhy nemocí, chorob a nečistoty a hledali v tomto stanu útočiště. Pak jsem uviděla prodírající se psy. Přibíhali, a těm, co měli mokvající rány, je lízali, a pak běhali k ostatním a také je olizovali, a tak roznášeli nemoci a nečistotu od jednoho ke druhému. Všichni lidé nakonec byli pokryti velkými hnisajícími boláky a vředy, ale oni si svého stavu nebyli vědomi. Seděli netečně ve stanu a strnule civěli před sebe do nicoty, zatímco ten člověk zůstával u vchodu a zval další a další, aby vešli dovnitř.
 
Čtvrtý tábor: Humanitarizmus.
V tomto čtvrtém stanu stála dlouhá řada lidí ve frontě za ohromným hrncem, ze kterého se pářilo. Stál tam muž s velikou naběračkou a rozdával horkou polévku všem ve frontě. Upozorňoval také na velký výběr svatých knih na nedalekém stole. Byla mezi nimi i Bible. Řekl jim, že mohou mít kteroukoli knihu, která se jim líbí tak dlouho, dokud budou jíst polévku, protože ta je pro ně velmi dobrá. Hlasitě křičel, že všechno bude v tomto táboře dobré, protože společně přemohou zlo silou své lásky jedněch ke druhým. Pak jsem uviděla, jak do stanu vstoupil ještě další člověk. Oba si vřele potřásli rukama a vzájemně si poblahopřáli za svou práci pro lidi. Potom oba společně přistoupili k dlouhému žebříku, který stál uprostřed stanu a dosahoval až do oblak. Jeden vylezl na první příčku a pak druhý vylezl po jeho zádech na druhou příčku. A tak lezli tímto způsobem, až oba dosáhli oblaku, kde se posadili a odpočívali. Dostala jsem vyrozumění, že se oba domnívali, že dosáhli nebe, které bylo jejich cílem. Uviděla jsem název toho oblaku, který zněl „podvod“. Brzy se oba muži začali dohadovat, kdo bude na oblaku vládnout a pak nastal fyzický boj, kdy se oba snažili zabít toho druhého tím, že jej vytlačí z oblaku hluboko dolů na zem. Dole v táboře jsem opět viděla psy, jak lezou do stanu a vyprazdňují se na lidi.
 
Pátý tábor: Katolicizmus.
Byla jsem přivedena do pátého tábora, kde byl veliký stan, v němž seděl muž na zlatém trůnu na vyvýšeném pódiu. Pohrával si s malým psím mazlíčkem, který se mu uvelebil na klíně. Dole pod jeho trůnem byli jiní muži, kteří se pohybovali mezi lidmi, kteří přicházeli z pouště a vítali je. Jakmile někdo vstoupil do stanu, tito muži jej jednou rukou přivítali a zároveň jej druhou rukou svázali těžkými řetězy. A pak se dále pohybovali mezi lidmi a každého svazovali dalšími a dalšími těžkými řetězy, zatímco muž seděl na zlatém trůně a hladil svého psího miláčka. Psi, které jsem viděla již dříve, přibíhali a opět jsem viděla, jak zvraceli a pak lízali to, co vyzvraceli. Psi pobíhali mezi lidmi, lísali se k nim, olizovali je i jejich řetězy, zatímco muž na trůnu se laskavě usmíval a souhlasně pokyvoval hlavou.
 
 
Část druhá
 
Byla jsem hluboce znechucena těmi depresivními scénami beznaděje a špíny. Křičela jsem k Pánu pro nějakou naději. „Pane, cožpak není žádná naděje pro ty, kdo hledají něco lepšího, pro ty, kdo chtějí uniknout útisku táborů a psů?“ A pak jsem pochopila, že mi ty scény byly ukázány proto, abych opravdově hledala odpověď.
 
Pak jsem v Duchu uviděla začátek úzké, skryté stezky, někde v té ohromné pouštní pustině, který byl zamaskovaný přerostlým křovím. Cesta vypadala stará a neudržovaná a nikoho jiného jsem na ní neviděla. Vyšla jsem po ní. Stále byla úzká, ale postupně se rozšiřovala. Byla příkrá a hrbolatá, ale jak jsem ji překonávala, potkávala jsem v nepravidelných intervalech andělské bytosti, které mi sloužily životodárnou vodou.
 
Z počátku jsem neviděla kam stezka vede kvůli její příkrosti a hustému křoví a porostu všude kolem, ale postupně jsem v dálce uviděla, jak se ve slunci třpytí velmi široká vyvýšená dálnice. Pak jsem uviděla mnohé další lidi, kteří přicházeli přede mnou a nalézali dálnici. Začali na ní vytvářet skupiny, které postupovaly kupředu. Skrze zjevení Ducha jsem pochopila, že dálnicí je Kristus a radostně jsem se připojila k zástupu.
 
Dálnice byla široká a viděla jsem, jak někteří na ní tančili, jiní si klekali a modlili se a děkovali, pak několik kroků šli a opět poklekli. Mnozí šli rázně, jiní byli přemoženi chvalami, ale všichni bez výjimky jsme postupovali vpřed jako jeden. Lidé na dálnici byli nejrůznějšího stáří, ras i kultur a atmosféra byla jednou z nejradostnějších, plná očekávající víry a jedinečného cíle. Když jsem kráčela v zástupu, uslyšela jsem jedno nadšené děvčátko, které šlo za ruku se svojí matkou a ptalo se: „Maminko, kam nás ta dálnice dovede?“ Matka s velikou radostí a očekáváním odpověděla: „Do domu našeho Otce!“
 
Tato nálada hluboké radosti, jednoty a vzrušeného očekávání stále rostla, jak jsme postupovali po dálnici jedním směrem vstříc našemu cíli. Někteří šli, jiní poskakovali, někteří tančili, jiní chválili, jiní běželi. Scéna byla naprosto v protikladu k té, kterou jsem viděla v poušti. Zde byla naprostá radost, svoboda a pocit smysluplnosti se zaměřením na jediný společný střed pozornosti. Zeptala jsem se: „Pane, je toto manifestace Království?“ Pán prostě odpověděl: „Království je ve vás!“
 
Pak nastala zvláštní a nečekaná věc. Dálnice, po které jsme různě postupovali, se pod námi začala pohybovat. Podívala jsem se a viděla jsem, že se dálnice začala stávat jakoby tekutou a kolem našich nohou začala stoupat voda. Lidé byli překvapeni a nevěděli jak se zachovat v této nové situaci. Když voda stoupala a oni ztráceli pevnou půdu pod nohama, začali někteří panikařit a padat. Někteří začali plavat, ale voda se brzy stala rychle plynoucí řekou, která stále stoupala a zrychlovala se. Voda stoupala tak rychle, že jsem se cítila bezmocná a bála jsem se, že upadnu a utopím se. Když řeka nabrala sílu, i ti, kteří měli dost síly plavat, se dostali do těžkostí, protože jejich schopnosti nestačily na vodní proud. Uslyšela jsem jak Duch šeptá: „Nepokoušej se obstát a nebojuj s tím, ale dovol vodě, aby tě nesla – to je jediná možnost!“ Pozorovala jsem ostatní, kteří zjevně slyšeli totéž, že uvolnili svá těla, poddali se proudu a nedělali nic, takže byli bezpečně unášeni kupředu vysokou rychlostí. Jiní, kteří neučinili toto rozhodnutí poddat se divoké řece, se snažili brodit a bojovali o přežití. Někteří zmizeli pod vodou a již jsem neviděla, že by se vynořili.
 
Hluboce ponořena v Duchu jsem očekávala, co se bude dít dále. Pak jsem si uvědomila, že vidění je u konce, a že Pán k tomu ještě bude mluvit. Zeptala jsem se: „Jaké je Tvé poselství, Pane?“
 
Slovo k Nevěstě
 
Pochopte, že Mojí touhou je nést Můj lid. Nastává vyjití z pustiny a vstup do Království pro ty, kteří nalezli cestu svatosti. Ale jestliže nevejdete do Mého odpočinutí a nezůstanete v něm, nenaleznete vysvobození od starých cest, cest těla. Na místě, kam přivádím Moji Nevěstu, není žádný prostor, žádné místo pro lidskou sílu! Všechny věci musí být konány v Mé síle a v moci Mého Ducha, nebo vůbec ne! Dovolte, abych vás nesl na Mých ramenou k místu, kde budeme přebývat společně.
 
Na zemi je takový zvyk mezi novomanželi, že ženich zvedne svoji nevěstu a přenese ji přes práh společného domu. Toužím přenést Moji Nevěstu přes Práh Domu Mého Otce!
 
Nyní přichází doba zůstávání ve Mně, pokud Moje Nevěsta nemá opustit Odpočinutí svého Ženicha! Nyní nastává vyvrcholení našeho pokračujícího obecenství, které potrvá. Nyní spolu půjdeme společně k vinici. Nyní jsou mé ruce vztaženy k Mé Nevěstě, aby mohla vejít do Mého Odpočinku a již se nevracela na své vlastní místo a ke svým vlastním skutkům! Ona může vyjít z pustiny jedině tak, že spočine na svém Milovaném, protože žádný jiný způsob není pro Mne a pro Mého Otce přijatelný!
 
Odložte své skutky, kterými se Mi snažíte zalíbit! Stále ještě nechápete, že se Mi nemohou líbit žádné skutky těla? Ale skutky, které jsou připraveny již od založení, jež jsou ve Mně, a na základě kterých nyní zvu svoji Nevěstu k účasti, tyto skutky budeme činit společně!
 
Je řečeno, že stojíš z Mé milosti a skutečně, je to jen Moje milost, která způsobila, že stojíš až dosud. Nyní, když se Mi plně vzdáš, Moje milost tě ponese, zmocní tě a udrží tě; pokud kapituluješ a vydáš Mi všechny zbytky tvých sil, milovaný(á), když Mi dovolíš nést tě tam, kam chci JÁ, potom jen JÁ tě mohu zmocnit, nikdo jiný!
 
Očekával jsem na tento den. Pojď a vstup do plnosti Mého odpočinutí!
 
Konec
 
 
Související místa z Písma:
 
Izajáš 35:8  Bude také tam silnice a cesta, kteráž cestou svatou slouti bude. Nepůjde po ní nečistý, ale bude samých těchto; tou cestou jdoucí i nejhloupější nezbloudí.
 
Žalmy 46:5  Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího.
 
Židům 4:9-10  A protož zůstáváť svátek lidu Božímu. Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
 
Efezským 2:4-10  Ale Bůh, který je bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou si nás zamiloval, obživil spolu s Kristem i nás, mrtvé v proviněních - jste spaseni milostí - a spolu s ním vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby v budoucích dobách ukázal nesmírné bohatství své milosti skrze svou laskavost k nám v Kristu Ježíši. Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili.
 
Zjevení Janovo 22:14  Blaze těm, kteří plní jeho přikázání, aby měli právo na strom života a mohli vstoupit branami do města.
 
 
Cheryl McGrath
 
Coming Up From The Religious Wilderness
 
Copyright Notice: This article may be freely copied and shared on email lists or discussion groups without omission or addition and with contact details remaining intact. For displaying on a website you are requested first to contact the author.
Great South Land Ministries,
PO Box 6430
Coffs Harbour, 2450
AUSTRALIA

Rubriky:

[ starší ] Hořící město.  >> <<  P í s e ň [ novější ]

Komentáře

Nikdo nekomentoval.
*
*
Překročil(a) jsi maximální délku komentáře o 0 znaků.
*  captcha

Poslední komentáře

CNW: Coutner

[CNW:Counter] Login:nejotazky
heslo:*****