Ukázka z knihy "Zvyk a příkaz" od J. S. Firtha

 

KAPITOLA 15.

 

 

V 1Korintským 14:29 Pavel učí, že máme "pečlivě posuzovat" to, co k nám přichází od ostatních věřících. Určitě jste si už nyní uvědomili, že jsem strávil hodně času na "posuzování" nestrukturovaného církevního životního stylu tím, že jsem jej přirovnával k Písmu. Pokud jde o mně, jsem nyní docela uspokojen, že zapadá do biblických směrnic - je pevně založen na biblických základech. Má studia mě v určitém smyslu osvobodila a posilnila moje odhodlání sloužit Pánu Ježíši s celým srdcem v rámci našeho nového prostředí.

 

Doufám, že mnoho jiných, kteří jsou také "mimo struktury", najdou v tom co jsem napsal potvrzení jejich vlastního putování. Doufám, že je to povzbudí a dá jim to podobný popud, jaký to dalo mně.

 

Dokonce chovám troufalou naději, že někteří spolu-věřící v "normálních" církvích si začnou uvědomovat, že konec konců nejsme divní kacíři, kteří kráčejí v chybě a klamu - ale v dokonale platném vyjádření novozákonního církevního života. Mohu šťastně oznámit, že to se už začalo dít v kruhu mých vlastních křesťanských přátel.

 

Avšak i mnoho z těch, kteří souhlasí, že to co děláme je v principu přijatelné, chovají vážné pochyby o tom, zda to bude fungovat v praxi! V těchto posledních kapitolách bych se chtěl podívat na některé z jejich námitek podrobněji.

 

Jedna z těch hlavních praktických námitek, které jsem slyšel, zní něco jako toto: "Nevím, jak bych mohl zůstat aktivním křesťanem, natož vzkvétajícím, kdybych se měl odříznout od organizovaných příležitostí, které pro mne má církev připravuje - příležitostí k duchovnímu vzdělávání, k uctívání, ke sdružování, ke službám jiným a k zapojení do evangelizace. Nejsou ty aktivity ve skutečnosti životně důležitý 'podpůrný systém' na údržbu a motivaci křesťanského života?"

 

 

 

K takovému druhu námitek bych chtěl poznamenat tři věci. Tou první je, že KŘESŤANSKÝ ŽIVOT NENÍ VE SKUTEČNOSTI UDRŽOVÁN A MOTIVOVÁN ŽÁDNÝM "PODPŮRNÝM SYSTÉMEM" ALE TÍM, CO NAZÝVÁM ELÁN UČEDNICTVÍ. Ať už jste uvnitř struktur nebo mimo ně, vytrváte jen tehdy, když máte ten vnitřní popud, který člověk obdrží, když se stane angažovaným učedníkem Ježíše.

 

Na chvilku se zamyslete, co to znamená být učedníkem jakéhokoliv mistra. Být učedníkem znamená, že si umíníte "sedět u nohou" vašeho mistra a učit se od něho. Být učedníkem znamená, že si umíníte sdružovat se s jinými učedníky stejného mistra. Být učedníkem znamená, že obdivujete svého mistra, ceníte si ho a tak nějak si nemůžete pomoci, abyste své ocenění nevyjadřovali. Být učedníkem znamená, že chcete uvádět příkazy vašeho mistra denně v platnost, zvláště ty příkazy, na které on klade důraz. Být učedníkem znamená, že jste tak přesvědčeni, že váš mistr je ten, se kterým by si měl každý rozumět a následovat ho, že si umíníte aktivně přivádět jiné lidi k vašemu mistrovi. To vše platí o každém druhu angažovaného učednictví. To je určitě povaha křesťanského učednictví. Jsem přesvědčen, že to je to, co Ježíš očekává od lidí, kteří se nazývají věřící. Jsem přesvědčen, že o tom Ježíš mluvil, když řekl: "Jděte a čiňte učedníky ze všech národů".

 

Pokud nadšeně prožíváte svůj křesťanský život v "normálním" církevním prostředí, motivuje vás ve skutečnosti ten učednický postoj - a ne bohoslužby, pravidelná kázání, domácí skupinky nebo organizované křesťanské pronikání k jiným. Mohu vás přirovnat k vlaku pohybujícímu se po různých kolejích, které jsou pro něj připraveny. Ty koleje vlakem nepohybují! Může být udržován v pohybu pouze svým vlastním vnitřním pohonem, i když ty koleje využívá na usměrňování svého pohonu. Podobně je to s lidmi, kteří pracují prostřednictvím organizací a schůzek, které pro ně církev připravila. Ty organizace usměrňují jejich úsilí, ale to, co je opravdu motivuje, je jejich vnitřní učednický elán.

 

Mé studium a mé dosavadní zkušenosti mi říkají, že přesně to motivuje také křesťany "mimo struktury". Ten stejný smysl učednictví je popohání k udržování styku s různými prameny učení. Popohání je k navázání spojení s jinými křesťany. Dává jim srdce k uctívání. Způsobuje, že ustavičně vyhlížejí příležitosti ke službě jiným ve jménu Ježíše. Způsobuje v nich touhu přivést k Ježíši jiné lidi. Jestliže se vás zmocnil takový smysl učednictví, budete si křesťanský život udržovat, ať už se děje cokoliv.

 

Vraťme se k mé železniční analogii. V poslední době mám dojem, že Bůh hledá "jiný druh dopravy" na nesení Jeho milosti do potřebného světa - že možná pěstuje to, co bychom mohli nazvat "letecké křesťany", kromě "železničních křesťanů"! Vlaky jezdí v systému, ve kterém je pro ně něco postaveno, aby usměrňovalo jejich pohyb - avšak letadla se pohybují bez takových konstrukcí. Skutečně byste mohli říci, že jelikož vlaky používají konstrukce, jsou lepší formou dopravy než letadla? Pokud jsou letadla poháněna dopředu, usměrňována leteckými dispečery a nesou náklad tak, jak jejich vlastníci chtějí, slouží svému účelu. A POKUD JSOU KŘESŤANÉ MIMO STRUKTURY MOTIVOVÁNI TÍM UČEDNICKÝM ELÁNEM A USMĚRŇOVÁNI DUCHEM SVATÝM, BUDOU SLOUŽIT BOŽÍMU ÚČELU.

 

Věřím, že stojí za to se nad touto analogií zamyslet. Mojí první poznámkou na vaše tvrzení, že nevíte, jak byste přežili bez dobře ověřeného "podpůrného systému" normálního církevního života, je toto: Mnoho křesťanů by zcela dobře přežilo, pokud je Bůh povolal, aby vyšli ze struktur - protože jsou Ježíšovými učedníky, podle vzoru, který jsem popsal výše v této kapitole.

 

 

Bohužel je ale mnoho křesťanů, kteří by nepřežili, kdyby se z nějakého důvodu ocitli "mimo struktury". A to proto, že všechna ta staletí křesťanské práce vytvořila věřící "závislé na instituci" - lidi, které lze popsat jako "poháněné církví" spíše než "poháněné učednictvím".

 

Takoví křesťané se učí, ale jen proto, že jejich církev pro ně zařídila vyučovací programy - spíše než následkem vnitřního ducha učednictví, který pozitivně touží sedět u Ježíšových nohou. Dostává se jim sdružování, ale jen proto, že jejich církev jim sdružování chystá a stále na ně naléhá, aby těch příležitostí využívali - spíše než aby je něco v jejich nitrech motivovalo k vyhledávání jiných následovníků Ježíše za účelem vzájemného povzbuzování. Jsou zapojeni do křesťanské služby, ale to proto, že jejich církev pro ně zařídila způsoby služby a nabádá je, aby se do nich zapojili - spíše než že by měli osobní vidinu jak být požehnáním druhým ve jménu Ježíše. Jsou "poháněni církví" spíše než "poháněni učednictvím". Jsou "závislí na instituci".

 

Možná si myslíte, že jsem nepatřičně cynický, nebo že dělám povyk kolem ničeho - avšak historie a zkušenosti ukázaly, že Bůh různými způsoby dopustil, aby křesťané byli odříznuti od svých institucí. Vypadá to jakoby v různých dobách a na různých místech zkoušel církev, zda Ježíšův poslední příkaz činit učedníky ze všech národů je uváděn v platnost; a nebo zda je církev spokojena, když obrací lidi na víru jen povrchně.

 

Vezměte si například situaci - během staletí velmi obvyklou - kde nepřátelská vláda jisté země zakázala křesťanské schůzky a rozpustila všechny církevní organizace. Takový případ odhalí, kdo jsou ti praví učedníci a kdo byli jen neseni proudem dobrých zaopatření nebo dobrého sdružování.

 

Rybáři lidí mají evangelizací přinášet do Království skutečné živé ryby; když ale nepřátelská vláda proti křesťanům krutě zakročí, často se ukáže, že mnoho křesťanů jsou, když na to přijde, spíše jako kousky dřeva unášené proudem církevní řeky, než jako zdravé ryby s vnitřní motivací plavat správným směrem. Důvod, proč Čínská církev přežila a rostla během komunistické perzekuce byl, že měla právě takový vnitřní smysl učednictví jaký jsem popsal - avšak během celé historie byl takový výsledek spíše výjimkou než pravidlem.

 

Odseknutí křesťanů od jejich institucí si ale vždycky nevyžaduje politickou katastrofu. Může se to stát za těch nejobyčejnějších okolností. Vezměte si případ mladíka, který se stane křesťanem a je pěstován co on považuje za "báječnou" církev. Uctívání je báječné; vyučování je báječné; sdružování je báječné. Pak jednoho dne otec toho mladíka oznámí, že z důvodů spojených se zaměstnáním, se rodina bude stěhovat do jiné části země. Ukáže se, že v nové oblasti není žádná "báječná" církev v blízkém dosahu. Vytrvá ten mladík jako aktivní křesťan? To záleží na tom, zda v té původní církvi v něm byl vypěstován duch učednictví. Pokud ano, pak jeho křesťanský život samozřejmě pokračuje. Pokud ale ten mladík byl jen unášen proudem všeho báječného, pak jeho aktivní křesťanský život nebude trvat dlouho.

 

Naneštěstí, ten druhý výsledek je příliš častý - a nejenom mezi mladými lidmi. Cílem by nemělo být spojování lidí s báječnou církví, ale spojování lidí s báječným Pánem. Báječná církev může být prémie, no není to ale dostatečný základ pro křesťanský růst a vytrvalost. Jediným základem pro křesťanský růst a vytrvalost je smysl učednictví.

 

Mohl bych uvést mnoho dalších příkladů situací, ve kterých závislost na institucích měla zhoubný účinek na věřící, když byli od těchto institucí odděleni. Doufám ale, že jsem toho řekl už dost na pochopení, že NĚKTEŘÍ KŘESŤANÉ JSOU POHÁNĚNI CÍRKVÍ, MÍSTO ABY BYLI POHÁNĚNI UČEDNICTVÍM.

 

Tento fakt má zvláštní význam pro růst nestrukturovaných církví. Lidé se mě občas zeptají, zda propaguji, aby každý opustil své existující církve a vešel do nestrukturované scény. Má odpověď je: definitivně ne! Jak jsem už dříve řekl, nevěřím aby někdo učinil tak velkou životní změnu, dokud nemá jasný pocit, že ho k tomu povolal Bůh. Nyní bych chtěl dodat toto: Neměli byste takové povolání pokládat za potvrzené, pokud nemáte ve svém nitru silné vědomí učednictví.

 

Pokud nějací křesťané upřímně věří, že nemají takový vnitřní elán, nemyslím, že by se měli za to cítit osobně vinni. Jsou oběťmi určitých stylů evangelizace, nebo stylů vedení, které učinily z účasti na církevních aktivitách měřítko oddanosti Kristu. Měli by být povzbuzeni k vědomí, že je možné se povznést nad systém a přeorientovat své životy podle učednického směru, ať už uvnitř nebo mimo struktury. Pokud zamýšlejí opustit "normální" církevní život, neměli by se odříznout od těch struktur, na kterých se stali závislými, dokud nemají vědomí toho, že jsou "poháněni učednictvím". Celá ta záležitost "na instituci-závislých-křesťanů" se týká předmětu této brožurky ještě jiným způsobem. Jestliže Bůh chce vybudovat místní církve, které nepěstují "závislost na institucích", ale které podněcují osobní učednictví, pak vybudování církví bez jakýchkoliv institucí by byl velmi účinný způsob, jak toho dosáhnout! Z toho důvodu vidím, proč církve domů ze živých kamenů možná velmi hodně zapadají do Božích plánů, tak jak On zamýšlí vyvinout robustní učednictví.

 

To by bylo obzvlášť důležité, pokud, jak mnoho evangelikálních a charismatických křesťanů říká, "Čas konce" je nablízku. Pokud opravdu je, pak na církev čeká soužení a perzekuce. Za těch okolností si nepředstavuji, že nepřátelské úřady by nechaly církevní struktury a instituce hezky na jejich místě. Zboří je! Organizovaný církevní život bude beznadějně porušen! MÁM NĚKDY DOJEM, ŽE BŮH VYCHOVÁVÁ NESTRUKTUROVANOU CÍRKEV, ABY ODOLALA ZMATKU A PRONÁSLEDOVÁNÍ POSLEDNÍCH DNŮ.

 

Ti mimo struktury by neměli být pyšni na důležitost, kterou Bůh klade na jejich životní styl. Měli by to považovat za velkolepou výzvu. Musí dobře dbát na to, aby pěstovali ten vnitřní smysl učednictví v sobě a v jiných, kteří jsou "mimo".

 

 

Tou poslední z mých tří poznámek k takzvaným "podpůrným systémům" (zvyky a instituce, které vyrostly kolem Kristových příkazů jeho církvi) je: nejenom, že mohou zeslabit učednictví, když nejsou udržovány v jejich řádné perspektivě, ale mohou také odradit lidi od toho, aby se vůbec v prvé řadě stali křesťany!

 

Pokud se stanete křesťany prostřednictvím určité církve, zdá se, že na sebe vezmete mnohem víc, než jen samého Ježíše! Jasně se od vás očekává, abyste přijali všechny, nebo alespoň nějaké způsoby té církve. Jasně se od vás očekává, abyste byli zapojeni do nějaké té formy institučního života. Mnoha lidem s otevřeným srdcem se to protiví. Aniž by byli schopni to vyjádřit slovy, chtějí "být sami sebou v Pánu". To je ale v institučních církvích velmi těžké. Nestanete se pouze křesťanem. Musíte se více méně stát určitým druhem křesťana. To mnoho lidí odradí, včetně dětí věřících, tak jak dospívají. Mnoho upřímných lidí se ve skutečnosti nevzpírá kladné odezvě k Ježíšovi, ale nemohou se přimět k odezvě na to, co vidí v církvích.

 

To není zdaleka tak naléhavým problémem v nestrukturovaných církvích. Křesťané v takových církvích by vám stále ještě museli zdůraznit, že se nemusíte přizpůsobovat žádným charakteristikám, které místní "samostojící" mají náhodou společné - ale že na nestrukturované scéně k vašemu vztahu s Kristem nepatří žádná instituční příloha. Časem jsem se přesvědčil, že "být sám sebou v Pánu" je mnohem lehčí, když instituce jsou vyřazeny. To vše mne vedlo k podezření, že ještě dalším důvodem proč, jak se zdá, Bůh vychovává "nestrukturovanou církev" je, že chce předložit světu jen Ježíše - a ne Ježíše plus obsáhlý přívěšek institucí, nařízení, povolení a návodů jak co dělat. Opět zdůrazňuji, že to není pochvala těch, kdo jsou mimo struktury, ale ohromující výzva!

 

 

 

Asi jsem tuto kapitolu začal snahou o ospravedlnění nedostatku "podpůrných systémů" v životě nestrukturovaných církví. Nakonec jsem víc přesvědčen než kdykoliv před tím, že Pán má velkolepé záměry pro věřící mimo struktury. Pokud budou na tu výzvu pozitivně reagovat, budou moci představit světu “bezpartajního” Ježíše; budou moci vycvičit věřící, kteří, i když si vysoce cení podpory jiných křesťanů, nežijí v žádném stavu závislosti (kromě závislosti na Pánu); a budou moci být "leteckými" křesťany, nespoutáni určitými tradičními metodami jak co dělat - s unikátním potenciálem na to, aby "se vznesli na křídlech jako orlové" (Iz. 40:31)..............