Abychom správně porozuměli významu Božího dopisu který jsme  pojmenovali Bible, musíme se naučit rozlišovat mezi pojmy  (koncepty), které jsou sice jasně v Písmu prezentovány, ale občas  v důsledku staletého (a někdy i delšího) časového rozdílu nesprávně  interpretovány (vyloženy, vysvětleny) a učeny.     

      Myšlenka "Správně rozdělovat Boží Slovo", vznikla v minulém  století. Vyšel s ní - někdy v roce 1885 jako první - Cyrus Ingerson  Scofield, spisovatel a pastor Kongregacionální církve v Dallasu,  Texasu. Později napsal své největší dílo "Scofield Reference  Bible", kterou jsem začal používat od počátku mého křesťanství.  Používám ji až podnes.... Scofield navrhuje v kostce deset  nejdůležitějších námětů Bible.... Pavel kdysi vyzval Timotea, aby se před Bohem "ukázal jako  pracovník, který se nemusí stydět, a který správně rozděluje  (vykládá) Slovo Pravdy" (2 Timoteovi 2 verš 15). To "zvěstuje"  v ekumenické Bibli, neodpovídá řeckému výrazu "orthôtômeô", které  znamená " správně vykládat", "rozdělovat".... A tak se pokusím  vysvětlit to, co Scofield už v minulém století napsal. Je to studie  pouze pro toho, kdo už Bibli zná.

                              Upozornění (více než důrazné!) :
          Přál bych si, aby každý, kdo bude toto číst, nedělal  jakékoliv doktrinální konkluze (závěry), na základě toho, co jsem  zde napsal já, nebo už v minulém století C.I.Scofield, ale právě  tak, jako kdysi Bereané (Skutky 17 verš 11), všechno pečlivě porovnal  s tím, co píše Bůh - a udělal si svůj vlastní názor!!! Nehodlám  stavět na ničem co vymyslel člověk, ale pouze na tom, co nám dal  Bůh.... Věřím, že 1 Jan 2 verš 27 platí pro každého, kdo upřímně pravdu  hledá....

                                ŽID, POHAN A CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA:
           "Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani Církvi  Boží"...(1 Korint.10 verš 32).
                 Každý, kdo čte Bibli alespoň s částečným zájmem, zjistí že  víc jak polovina jejího obsahu se týká jednoho národa - Israele.  Čtenář dále zjistí, že tento národ má zvláštní postavení v jednání  s Bohem... Bůh oddělil Israelity ode všech národů světa, uzavřel  s nimi smlouvu a dal jim speciální sliby, které žádný jiný národ  nedostal. Písmem jde pouze jejich historie - zmínky o ostatních  národech jsou pouze ve vztahu k Israeli. Také se zdá, že veškeré  komunikace Boha Yahweh s Israelem se týkají Země.....


         Pakliže budou  poslušní a věrní, národ má slíbenou pozemskou velikost, slávu,  bohatství a moc. V opačném případě je Bůh vyžene do celého světa  "mezi národy, od jednoho konce země k druhému" (Deuteronomy  28 verš 64). Dokonce i slib Mesiáše je požehnáním "všem rodinám světa.  Pakliže student pokračuje dál v četbě Bible, zjistí že se  Písmo zmíňuje o další skupině lidí a tou je Církev. Tato skupina má  také zvláštní postavení k Bohu a právě jako Israel, obdržela  specifické sliby od Boha.
            Zde ovšem podobnost končí a začíná nápadný kontrast! Místo  aby byla vytvořena z potomků Abraháma, Církev je "tělem", kde se  rozdíl mezi Židem a Pohanem zcela ztrácí! Namísto "příbuzenství"  podle Boží smlouvy, je to "příbuzenství zrodu". Namísto  poslušnosti, která by přinesla moc, slávu, sílu bohatství - Církev  má být spokojená s jídlem a oblekem - je připravována na  pronásledování, nenávist. Tak jako Israel je spojovaný s pozemskými  hodnotami, Církev má očekávat hodnoty spirituální, nebeské.... Student se dočte, že ani Israel, ani Církev neexistovaly od  počátku světa. Počátek Israele najdeme v čase, kdy Yahweh povolal  Abraháma. Zrod Církve (možná že to někdo nevěděl!), která  každopádně ještě za doby Ježíše Krista na Zemi neexistovala, se  udál až po Jeho odchodu. Kristus mluví v budoucím čase, když  prohlašuje: ("na této skále postavím - ne "stavím" či "jsem  postavil".
            Dále zjistíš podle Efezským 3 verš 5-10, že o Církvi není ve  Starém Zákoně ani jedna prorocká zmínka, ale že "Církev byla  tajemstvím "uschovaném v Bohu". Biblicky nalezneme vznik Církve ve  Skutcích 2. a její konec na Zemi v 1 Tesalonským 4 verš 13-18.    Dále shledá čtenář, že i když jakékoliv rozdělení podle rasy  je zřídka kdy v Bibli zmíněné - jedna další skupina zcela odlišná  jak od Israele, tak i od Církve, vystupuje na scénu pod názvem  Pohané. Srovnání těchto třech skupin nalezneš v těchto verších:  Židé: Římanům 9 verš 4-5, Jan 4 verš 22, Římanům 3 verš 1-2. Pohané: Efez.2 verš 11-12  Efez.4 verš 17-18, Marek 7 verš 27-28. Církev: Efez.1 verš 22-23, Efez.5 verš 29-33,  1Petr 2 verš 9. Když porovnáš, co je psáno v Písmu o Israeli a Církvi,  shledáš že jak v původu, povolání, slibu, uctívání a principů  chování, je všechno v kontrastu! Podívejme se tedy nejdříve na  Israel:

                                                  ISRAEL.
                 "A Bůh řekl Abrámovi: Odejdi ze své země, odejdi od své  rodiny a domu tvého otce do země, kterou ti ukáži"..(Genesis  12 verš 1). "Hospodin, tvůj Bůh, tě přivede do dobré země, země potoků  vody - s prameny vod hlubokých tůní, které vyvěrají jak na pláni,  tak i v horách, do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva,  fíky a granátová jablka. Do země olivového oleje a medu - země, kde  budeš jíst bez nedostatku" (Deut.8 verš 7-9). Pravil tedy: "Jsem  služebník Abrahámův. Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je  zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně,  velbloudy a osly".... (Genesis 24 verš 34)... "Hospodin dá, že  nepřátelé. kteří proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi.  Jednou cestou proti tobě vytáhnou, sedmi budou prchat"....(Deut.  28 verš 7).. "Bůh tě učiní hlavou a ne chvostem - vždy budeš nahoře  - nikdy dole", budeš-li poslouchat svého Boha"...(Deut.28 verš 13).



                                             CÍRKEV.
               "A proto bratří jste svatí, a máte účast na nebeském pozvání".  (Židům 3 verš 1)....."Naše občanství je v nebi" (Filipským 3 verš 20)..  A Ježíš mu řekl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda. Syn člověka  nemá, kde by hlavu složil"..... "Dědictví nehynoucí, bez poskvrny  a věčné, je připraveno pro vás na nebesích" (1Petr 1 verš 4)... "Až do  této chvíle trpíme hladem, žízní, nemáme co na sebe, jsme biti,  jsme bez domova". (1Korintským 4 verš 11) ...
              A Ježíš se rozhlédl kolem a řekl: "Jak těžko vejdou do Božího  království ti, kteří jsou bohatí"...(Marek 10 verš 23)..."Poslyšte,  bratří! Cožpak si Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli  bohatí ve víře a stali se dědici království, které slíbil těm,  kteří Ho milují?"..."Vyženou vás ze synagog a přijde doba kdy ten,  kdo vás zabije, se bude domnívat, že uctívá Boha"...(Jan  16 verš 2)..."Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší  v království nebeském"...(Matouš 18 verš 4)..
             To ovšem neznamená, že dobrý Žid nešel po smrti do ráje! Ten  rozdíl je v motivaci k dobru. V případě Žida to bylo požehnání pro  život na zemi, ne v nebi! Je snad zcela zbytečné poznamenat, že  v dnešní éře Milosti  (od Golgoty po Rapture), ani Žid, ani Pohan  nemají jinou cestu spásy než skrze víru v Kristovu dokonanou oběť. Tím jsou "znovu-narozeni" do Kristova Těla - Církve  (Jan  3 verš 3-16), "pokřtěni do jednoho těla" (1Korint.12 verš 13) a "to tělo  je Církev" (Efez.1 verš 22-23). V Církvi "Rozdíl mezi Židem a Pohanem  zmizí" (1Korint.12 verš 13, Galackým 3 verš 28, Efez.2 verš 14). A tak v dopise  Efezským Pavel píše těm, kteří "v minulosti byli Pohané" (Efez.  2 verš 11, 1Korint.12 verš 2, anglická Bible).....Kontrast mezi Israelem  a Církví se zdá být hlavně v pravidlech pro chování:

                                     ISRAEL.
         "Až tě Hospodin, tvůj Bůh přivede do země, která bude tvým  vlastnictvím a ze které vyhnal mnoho národů před tebou...ty na ně  udeříš a totálně je zničíš; žádnou dohodu nebo smlouvu s nimi  neuděláš - ani jim neprojevíš milosrdenství"...(Deut.7 verš 1-2). "Oko  za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za  spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu"..(Exod.21 verš 24-25).


                                       CÍRKEV.
            "Ale já vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm,  kteří vás proklínají, čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí, modlete  se za ty, kteří vás pronásledují"..(Matouš 5 verš 44).. "S námahou  pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni  neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě"(1Korint.4 verš 12-13).  "Ale já vám pravím, aby jste se zlým nejednali jako on s vámi, ale  když tě udeří do pravé tváře, nastav mu druhou" (Matouš 5 verš 39)....



             I  v příkazech pro uctívání, děkování Bohu nacházíme rozdíly:  Israel mohl uctívat Boha pouze na jednom místě - a ještě na určitou  vzdálenost - jen kněz se mohl přiblížit k oltáři .Církev uctívá  i tam, kde jsou pouze dva nebo tři shromážděni v Jeho jménu (Matouš  18 verš 20 - na příklad). Porovnej tento verš a Levitikus 17 verš 8-9!! Ano,  pro Israelity bylo pouze jedno místo, kam se přinášely dary a oběti  Bohu. Bylo to pro to, aby se z nich nestali modloslužebníci, každý  s jiným způsobem uctívání. Platilo to i na cizince, kteří přebývali  v jejich středu. Porovnej dále Lukáše 1 verš 10 s dopisem Židům  10 verš 19-22, Numeri 3 verš 10 a 1Petr 2 verš 5. Vidíš ten rozdíl?
                  Ovšem předpovědi, týkající se budoucnosti, jsou ještě více  ohromující! Církev opouští Zemi, zatím co obnovený Israel obdrží  svou největší slávu a moc zde, na této planetě (neodvážím se  spekulovat, zda pouze na této planetě, když si vzpomenu na verše  v Genesi 22 verš 17 a 32 verš 12 a nebudu je brát jen symbolicky!) Ale  podívej se co praví Písmo Israeli:

                                          ISRAEL.
                  "Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude  veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho  otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jakubovým a jeho  království nebude konce" (Lukáš 1 verš 31-33). "Bratři, slyšte: Šimon  vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal  si z nich svůj lid. S tím se shodují slova proroků, neboť je psáno: Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům. Z jeho  trosek jej opět vystavím a zbuduji jako byl dřív, aby také ostatní  hledali Boha - všechny národy, které jsem přijal za své"..(Kniha  Skutků 15 verš 14-16.)... "Chci tím snad říci, že Bůh zavrhl svůj lid?  Naprosto ne! Vždyť i já jsem Israelec potomek Abrahámův, z kmene  Benjaminova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl!"  (Říman.11 verš 1-2). "Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, že nadobro  padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo spásu pohanům, aby  to vzbudilo žárlivost Židů   (Říman.11 verš 11)

            "Jestliže ty (pohane) jsi byl odříznut z plané olivy a proti  přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou  vlastní olivu naroubováni ti, kteří tam od přírody patří".  (Řím.11 verš 24-26). "V onen den vztáhne Hospodin opět svou ruku, aby  získal zbytek svého lidu. Povznese prapor k pronárodům a posbírá  rozehnané z Israele. Rozptýlené Judejce shromáždí ze čtyř stran  země." (Iza.11 verš 11-12). "Bůh se slituje nad Jakubem, znovu zvolí  Israel a usadí je v jejich zemi. Přidruží se k nim cizinec, přilne  k domu Jakubovu" (Iza.14 verš 1). "Hle, přijdou dny" praví Bůh, kdy už  se nebude říkat "Jako že živ je Hospodin, který vyvedl syny Israele  z egyptské země", nýbrž "jako že živ je Hospodin, který vyvedl syny  Israele ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal" (Jeremiáš  16 verš 14-15)..........   „Hle, přicházejí dny" praví Bůh, "kdy Davidovi oživím  spravedlivý výhonek. Král bude vládnout a prospívat. On bude  vykonávat právo a spravedlnost. Za jeho dnů bude Judsko spaseno  a Israel bude žít v bezpečí“.


        A budou ho nazývat: Hospodin, naše  spravedlnost" (Jeremiáš 23 verš 5-6)..... "Hle, já je shromáždím ze všech zemí, kam jsem je ve svém  hněvu, rozhořčení a rozlícení vyhnal. Přivedu je zpět na toto místo  a usadím je v bezpečí. Budou mým lidem a já jejich Bohem" (Jeremiáš  32 verš 37-38).     "Zajásej dcero Siónu, zaplesej Israeli! Buď šťastný a raduj  se z celého srdce, dcero Jerusaléma! Bůh nad tebou zrušil rozsudek  a zbavil tě nepřítele. Král Israele - Bůh - je ve tvém středu, zlo  už nikdy neuvidíš!" (Sofoniáš 3 verš 14-15).


                                            CÍRKEV.
               "V domě mého Otce je mnoho příbytků - kdyby tomu tak nebylo,  řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li,  abych vám připravil místo, opět se vrátím a vezmu vás k sobě,  abyste byli tam, kde jsem já".. (Jan 14 verš 2-3).     "Toto vám říkám podle Slova Páně: My živí, kteří se dočkáme  Jeho příchodu, nepředejdeme zesnulé. Pán sestoupí z nebe, zazní  povel, hlas archanděla, zvuk boží polnice a ti, kteří zemřeli  v Kristu, vstanou první. Potom my, kteří jsme zůstali na živu  budeme s nimi uchváceni v oblacích vstříc Kristu a pak už s Ním  zůstaneme navždy"..(1Tesal. 4 verš 15-17).      "Naše občanství je v nebesích, odkud také očekáváme našeho  Spasitele, Pána Ježíše Krista; On změní naše ubohá těla tak, aby se  podobala tělu Jeho slávy" (Filipským 3 verš 20-21).         

       "Drazí, už nyní jsme děti Boží a ještě nevyšlo najevo co  budeme! Víme však, až On se zjeví, že Mu budeme podobní, protože Ho  uvidíme takového, jakým On opravdu je" (1Jan 3 verš 2).    Radujme se, jásejme a vzdejme Mu chválu - přišel den svatby  Beránkovy. Jeho choť se připravila, bylo jí dáno, aby se oblekla do  zářivě čisté látky - čisté a bílé, protože ta výtečná látka je  spravedlnost svatých. A On mi řekl: "Piš: Blaze je těm, kteří jsou  pozváni na svatební hostinu Beránkovu" (Apokalypsa 19 verš 7-9). Požehnaní a svatí, kteří mají podíl na prvním vzkříšení. Nad  nimi druhá smrt nemá moci, ale Bůh a Kristus je učiní svými kněžími  a budou s Ním kralovat po tisíc let" (Apok. 20 verš 6).

              Dá se s jistotou říci, že judaizování Církve (držení se  Zákona) udělalo víc v brzdění jejího pokroku, v deformaci jejího  poslání či účelu a ve zničení její spirituality - než všechny  ostatní záporné příčiny dohromady! Církev (až do 16tého století  vlastně Řím), namísto aby pokračovala po její určené cestě oddělení  se od světa a následování Ježíše Krista tak, jak ji On povolal,  používala Starý Zákon, aby ospravedlnila snížení standardu jejího  účelu pro světovou civilizaci, aby ospravedlnila nabývání  nesmírného bohatství, aby ospravedlnila svůj vlastní rituál, stavby  přepychových chrámů a jiných staveb, aby ospravedlnila invokace  Božího požehnání na armádu v případě válečného konfliktu (většinou  to žádaly obě strany!) aby ospravedlnila rozdělení rovnoprávného  bratrstva Křesťanů na kněze a laiky.


                Kristus nám před svým odchodem řekl: "Jděte do celého světa  a učte mou zprávu, povězte jim o daru, který zdarma nabízím". Když  v roce AD 313 Konstantin Veliký ustavil křesťanskou víru za tu  pravou a prohlásil se za křesťana - místo aby Křesťanství "šlo do  světa" jak nařídil Bůh-Syn, svět přišel do Křesťanství a zpitvořil  jej na nejméně 1207 let, než se v roce 1517 odvážil Martin Luther  přibít svých 95 "tezí" na dveře kostela Palast ve Wittenbergu. Ale  to byl jen začátek začátku. Nijak hrozně moc jsme se tomu našemu  ideálu za tu dobu nepřiblížili!!!...


                                       SEDM DISPENSACÍ.

                        Bible rozděluje čas (myslíme tím celou dobu od okamžiku  Stvoření až do "nová Nebesa a nová Země (Apok.21 verš 1) na sedm  nestejných období, běžně nazývaných "dispensace" (v Efezs.3 verš 2  v anglické King James verzi). Dovol, abych ti podal věrnější český  překlad Efezských 3 verš 2: "Slyšeli jste přece o období (čase) milosti,  kterou vám Bůh podle svého plánu udělil". Tyto periody jsou také  v Bibli uváděny jako "věky" (Efezs.2 verš 7), a také "den", jako na  příklad "den Hospodina" v Isaiáši .2 verš 12,13 verš 6,13 verš 9, Jerem. 46 verš 10, Joél  2 verš 11, 2 verš 31 a desítky dalších....   

      Tato období se odlišují jedno od druhého, změnami v Božím  jednání s lidstvem, nebo s jeho částí. Hlavní téma je vždy: Hřích  a lidská zodpovědnost za něj. Každé období, věk, dispensace se dá  považovat za test - za zkoušku člověka bez Boha - a každá končí  soudem, protože člověk totálně zklamal v každé z těchto časových  period....        Pět z těchto "dispensací" už prošlo, nyní žijeme v šesté  (dispensace milosti) a velmi pravděpodobně se blížíme k jejímu  konci. Před námi zbývá poslední (časem omezené) období: Milenium,  čili tisíc let Kristovy vlády na Zemi.

                          DISPENSACE č.1.

          Člověk nevinný. Toto období   jde od stvoření Člověka (Genesis  2 verš 7), až do jeho vyhnáni z ráje (Genesis 3 verš 23). Adam, zcela neznalý  rozdílu mezi dobrem a zlem, byl postavený se svou ženou Evou do  zahrady Edenu. Měli jen jednu odpovědnost: Nejíst ovoce ze stromu  poznání dobra a zla. Období nevinnosti skončilo prvním neúspěchem  a s tím přišly daleko-zabíhající následky, které skončily téměř  nezvratitelnou katastrofou. Dispensace končí rozsudkem:"A Bůh je  vyhnal z ráje"...




                                     DISPENSACE č.2.
           Člověk a svědomí. Svým pádem, Adam a Eva "nakazili" lidskou  rasu znalostí dobra a zla. Tím dostalo svědomí základ pro morální  soudy. A tak se lidská rasa, dostala pod jedinou odpovědnost:  milovat dobro, nenávidět zlo. Dispensace svědomí (od vyhnání z ráje  do Potopy) skončila ještě větším fiaskem. "I viděl Hospodin,jak se  na zemi rozmnožilo lidské zlo - mysl člověka byla upnutá pouze na  zlo. Řekl Bůh: Člověka, kterého jsme stvořil, smetu s povrchu  zemského.."(Genesis 6 verš 5).... Celým výsledkem tohoto období, (kdy  nebyly ani vlády ani zákon) bylo to, že "země stála před Bohem  zkažená a plná násilí"..(Genesis 6 verš 11)... a Bůh zakončil druhou  zkoušku člověka soudem Potopy.


                                   DISPENSACE č.3.
          Lidstvo obdrželo autoritu nad zemí. Z toho hrozného Božího  soudu Bůh zachránil 8 lidí, kterým potom co vody opadly, dal  očištěnou zem a dostatek moci tuto ovládat. Noé a jeho potomci  dostali zodpovědnost za tuto planetu. Období lidské vlády skončilo  na pláni Šinár, kde se pokusili stát se na Bohu nezávislí a hledali  vlastní cestu do nebe. Konečný výsledek? Bůh jim zmátl jazyky  a rozehnal je do všech konců světa.

                                        DISPENSACE č.4.
        Období Slibu. Z roztroušených potomků stavitelů Bábelské věže  vybral Bůh jednoho člověka - Abráma, se který udělá smlouvu.  Některé z těchto slibů, které Bůh Abrámovi dal, byly bez  jakýchkoliv podmínek - zcela zadarmo. Tyto byly, nebo ještě budou  v budoucnosti splněny. Druhé sliby závisely na poslušnosti  a věrnosti Israele vůči Bohu. Ani jednu z těchto podmínek Israel  nedodržel a doba slibu skončila Božím trestem otroctví v Egyptě.  Kniha Genese, která začíná: Na počátku Bůh stvořil nebe i zemi  - končí "v rakvi v Egyptě".

                                       DISPENSACE č.5.
             Člověk pod Zákonem. Opět Boží milost přišla na pomoc  bezmocnému člověku a vysvobodila Vyvolený národ z rukou otrokáře.  V Sinajské divočině jim Bůh nabídnul smlouvu Zákona. Místo aby Ho  pokorně požádali, aby pokračoval v tomto vztahu milosti, sebevědomě  slíbili: "Vše, co Hospodin pravil, budeme plnit!"... Historie  Israele v pouštní divočině je jedna nepřetržitá šňůra porušování  tohoto Zákona! Posléze, po mnohém varování, Bůh zakončil tuto  zkoušku tím, že nejprve Israel a potom Judea, byly vyhnánydo všech  koutů světa... Tato Diaspora trvá do dnešní doby. Nepatrná skupina  se vrátila za Ezdráše a Nehemiáše, ze které, když se naplnil čas,  - vzešel Ježíš Kristus. "Narozený z ženy, podrobený Zákonu".  Nakonec se - jak Židé, tak i Pohané - dali dohromady a zabili Ho na  římském kříži...


                                                DISPENSACE č.6.
      Člověk v období Boží milosti. Smrt Ježíše Krista na kříži,  která byla výkupní cenou za hřích lidstva, začala dispensaci  milosti. Toto znamená nezasloužený pardon čili: Bůh  spravedlnost, čistotu nabízí, zatím  co v dispensaci Zákona ji požadoval!  Spása, dokonalá a věčná, je zdarma k dostání každému, kdo přizná  svou hříšnou nedokonalost a uvěří v Ježíše Krista. Ježíš odvětil  řka:"Toto je skutek, který Bůh vyžaduje: Abyste věřili v toho,  kterého On poslal" (Jan 6 verš 29)...

               „Po pravdě vám říkám: Ten který věří na mně, má věčný život"  Jan 6 verš 47).. „Říkám vám v pravdě: Ten, který slyší mé slovo a věří  tomu, který mně poslal, má věčný život, nespadá pod  soud a přešel ze smrti do života" (Jan  5 verš 24). "Mé ovce slyší můj hlas, já je znám a ony mně následují;  dávám jim věčný život a nikdy nezahynou" (Jan  10 verš 27-28). "Milostí jste spaseni, skrze víru; spása není z vás - je  to Boží dar, ne skrze vaše skutky - aby se nemohl nikdo vychloubat"  (Efezským 2 verš 8).

             Předpověděným výsledkem této zkoušky bude soud nad nevěřícím  světem a odpadlou církví (Lukáš 17 verš 26 verš 30, Lukáš 18 verš 8,  Tesal.2 verš 7-12, Apok. 3 verš 15-16)... První událostí před koncem této  dispensace bude příchod Krista do prostoru nad naší planetu:  Křesťané, jejichž těla odpočívají v zemi, budou v jednom okamžiku  vzkříšeni a uchváceni společně s křesťany, kteří v té době ještě  budou žít, do prostoru nad Zemi, kde se setkají s Kristem..... Po této události již s Ním zůstanou po věčnost  (1Tesal.4 verš 16-17). Po tomto následuje krátké období tak zvané "Doba  Strastí" (Jerem.30 verš 5-7, Daniel 12 verš 1, Sofoniáš 1 verš 15-18, Matouš  24 verš 29-30)..... Konec Doby Strastí vyvrcholí v poslední bitvě,  Armageddonu, kde proti Němu budou stát prakticky všechny armády  tohoto světa v čele se Satanem. Po Jeho rychlém vítězství začne  sedmá, poslední dispensace - Milenium.

                                          DISPENSACE č.7.
                 Člověk pod osobní vládou Krista. Po očistných soudech, které  budou doprovázet Kristův příchod, Bůh-Syn bude vládnout nad  Israelem a celou Zemí po dobu, která bude trvat tisíc let. Toto  období se běžně nazývá Milenium. Sídlo vlády bude v Jerusalémě  a ti, kteří Mu patří, s Ním budou spojeni v Jeho slávě (Izaiáš  2 verš 1-4 Izaiáš, kap. 11, Skutky 15 verš 14-17, Apokal. 19 verš 11-21, Apokal.  20 verš 1-6)... Ale až Satan bude na krátký čas propuštěn, shledá že  lidské srdce je nakloněno ke zlu jako vždy před tím a lehko sežene  armády, ochotné znovu bojovat proti Bohu a Jeho lidu. Skončí to  jeho poslední porážkou a objeví se Velký Bílý Trůn Posledního  Soudu. Nespasení lidé jsou vzkříšeni a odsouzeni. Potom se objeví  "nové nebe a nová Země"... Začíná věčnost.....





                                         DVA PŘÍCHODY.
                 "...zkoumali (Písmo) , na který čas a na jaké okolnosti  ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí  o utrpeních, které má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která  potom přijde" (1Petr 1 verš 11.)

                 Každý, kdo poctivě studuje předpovědi Starého Zákona, nemůže  si nepovšimnout zdánlivě kontradikčních zpráv, které se týkají  příchodu Mesiáše. Jedna část proroctví předpovídá příchod v pokoře  a ponížení Píše o člověku bolesti, který je zvyklý na smutek,  nemající vzezření, které by se lidem líbilo. Jeho obličej bude  znetvořený ranami. Jeho ruce a nohy probodnuté. Je opuštěný i samým Bohem (Žalm 22 verš 1-18, Izaiáš 7 verš 14, Izaiáš,  kapitola 53, Daniel 9 verš 26, Zachariáš 13 verš 6-7, Marek 14 verš 27). Druhá  linie předpovědí píše o nádherné Bytosti - Vládci, kterému se nikdo  nemůže postavit, který vyčistí Zemi hroznými soudy, přivede zpět  rozprášené Israelity ze všech konců světa do Zaslíbené země, znovu  uvede Davidův trůn v Jerusalémě a nastolí vládu dokonalého míru  a spravedlnosti bez obdoby (Deuter.30 verš 1-7, Izaiáš 9 verš 6-7, 11 verš 1-2,  11-10-12, 24 verš 21-23, 40 verš 9-11, Jerem. 23 verš 5-8, Daniel 7 verš 13-14, Micheáš  5 verš 2.

             "A když se naplnil čas", proroctví o Mesiáši se začalo  realizovat zrodem Syna z panny. Syn podle Izaiáše, v Betlémě podle  Micheáše a celá předpověď Izaiáše o Jeho ponížení, utrpení, smrti.  Proč? Protože nejprve musí být odstraněn hřích a teprve potom může  být nastoleno Království!.. Židé ale odmítli svého Krále, když se  jim představil a nabídnul "pokořený, na oslu" (Zachariáš 9 verš 9.)  Nedomnívejte se ale, že snad lidské zlo a zatvrdlá srdce tak  nějak Boha překvapily, zaskočily! Jeho zpráva zahrnuje také druhý  příchod Mesiáše, kdy předpovědi o Jeho moci a slávě se naplní právě  tak, jako se naplnily ty, které popisovaly Jeho utrpení, hanbu  a smrt (Ozeáš 3 verš 4-5.) Židé měli příliš zatvrdlá, pomalu chápající  srdce a odmítli uvěřit tomu, co bylo předpověděno o Jeho slávě....
              Ovšem, naše odpovědnost je mnohem větší - my to máme mnohem  snažší uvěřit že On přijde po druhé, ve slávě a moci! Pro nás se už  dávno v minulosti splnila první část proroctví a my můžeme  srovnávat s přehledem! My té první části věříme ne proto, že nám to  napsali kdysi proroci - my tomu věříme - protože víme, že se to  stalo!
      Nesnažme se stále vinit Židy pro  jejich nevíru a divit se, že byli tak  slepí!
     Podívej se kolem sebe - kolik slepých chodí po ulicích  tam, kde bydlíš ty! Právě tak, jak kdysi učili "mudrci", že tyto  předpovědi nelze brát doslovně, i dnes dnešní intelektuálové tvrdí  totéž! Druhý příchod je slibem jak křesťanům, tak i židům. "Věříte  v Boha, věřte i ve mně! V domě mého Otce je mnoho příbytků - kdyby  tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych připravil místo.


             A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět se vrátím, aby i vy  byli, kde jsem já"... Zde Bůh-Syn mluví o svém příchodu právě tak  realisticky, jak mluvil o svém odchodu! Ten první příchod byl  osobní a fyzický - proč by chtěl někdo ten druhý příchod  spiritualizovat? I Jeho poslední okamžiky na Zemi to potvrzují:  "Muži z Galileje! Co tu stojíte a hledíte k nebi?
    „Ten stejný Ježíš,  který byl vzat do nebe,  přijde   znovu právě tak,                                           jak jste Ho viděli  odcházet!"

       To stejné čteme v 1 Tesalonských 4 verš 16-17: "...sám Pán  sestoupí z nebe..." Stejně tak:"...a příchod slávy velikého Boha  a našeho Spasitele Ježíše Krista..." (Titus 2 verš 13). "..naše  občanství je v nebi, odkud také očekáváme našeho Spasitele Ježíše  Krista...." (Filipským 3 verš 20-21). "..až On se objeví, budeme Mu  podobní, protože Ho spatříme takového, jaký On je..." (1 Jan 3 verš 2).  "Hle, přijdu rychle, a má odplata se mnou.." (Apokal.22 verš 12). Je nám  řečeno, abychom "hlídali" tuto šťastnou chvíli (Marek 13 verš 33, 35,  37, Matouš 24 verš 42, 25 verš 13, abychom "čekali" (1 Tesalonským 1 verš 10,  abychom byli "připraveni" (Matouš 24 verš 44).....

         Podle těchto veršů se jasně ukazuje, že druhý příchod Ježíše  Krista bude opět osobní a tělesný. A tudíž to neznamená smrt  křesťana, zkázu Jerusaléma, sestoupení Svatého Ducha na Pentecost,  či postupné vítězství křesťanství ve světě, ale že tato "šťastná  naděje" (přeloženo spíše jako "jistota!") ten okamžik, kdy spící  křesťané budou probuzeni a ti, kteří budou v té době ještě naživu,  budou "změněni" (1Korint. 15 verš 51-52), uchváceni (raptizô - raptured)  do prostoru kdesi nad Zemí, kde se setkají s Kristem. Čas kdy ti,  kteří jsou již dnes Božími dětmi, budou "jako On" (1Jan 3 verš 2). Bude  to čas, kdy věrní křesťan dostanou odměny za své skutky víry - po  tom, když už byli spaseni....

                                             PŘÍCHOD PRVNÍ:

"..když porodila svého prvorozeného syna, zavinula do plenek  a položila do jeslí..." (Lukáš 2 verš 7)
"..On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí  sňal hřích.." (Židům 9 verš 26).
"..Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo..."  (Lukáš 19 verš 10).
"..Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale  aby skrze něj byl svět spasen.." (Jan 3 verš 17).
"a pakliže kdo má slova slyší a nevěří - já ho nesoudím.  Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych jej spasil"(Jan 12 verš 47).




                                                  PŘÍCHOD DRUHÝ:
              "A pak se objeví znamení Syna člověka na nebesích a všechny  národy Země budou truchlit až uvidí Syna člověka, jak přichází na  oblacích nebes, slavného a mocného.." (Matouš 24 verš 30).
"..a tak se Kristus obětoval, aby na sebe vzal hříchy  mnohých; těm, kteří na Něj čekají se objeví podruhé, ne kvůli  hříchu ale pro jejich spásu"... (Židům 9 verš 28).
"...a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví  Ježíš Kristus se svými mocnými anděly ..." (2 Tesalonským 1 verš 7-8).
"...ustanovil den, ve kterém bude spravedlivě soudit celý  svět skrze toho, kterého k tomu určil - k tomu poskytl důkaz, když  ho vzkřísil z mrtvých"...(Skutky 17 verš 31).


          Každý student, pakliže bude hledat, najde takových kontrastů  mnohem, mnohem více! Doporučoval bych vřele, aby sis přečetl ty  různé "teorie" a učení, které tvrdí opak proti tomu, co jsem zde  napsal - hlavně o návratu osobním a tělesném! Ovšem, je třeba  rozlišovat mezi předpovědmi o Jeho viditelném a fyzickém návratu na  konci naší dispensace milosti a poukazy na Jeho všudypřítomnost  a vševědoucnost které jsou atributy Boha! V tomto smyslu je s námi  a mezi námi stále, až do konce systémů tohoto světa!!    Ale nyní je Ježíš Kristus osobně a tělesně po pravici Otce,  jak nás Bible informuje ve více jak osmnácti verších. Uvedu pouze  několik: Matouš 22 verš 44,26 verš 64, Marek 12 verš 36,16 verš 19, Lukáš 20 verš 42,22 verš 69,  Skutky 7 verš 56,57, Efez.1 verš 20 a další.... Znovu opakuji: Já tomu  nerozumím právě tak, jako nejsem schopen racionálně vysvětlit ani  sobě, ani druhým Jana 1 verš 1: "..to Slovo bylo u Boha - a to Slovo  bylo Bůh" - a přitom je pouze jeden Bůh!!

                 Nepřehlédni:
           Nyní se podíváme na některá ta "učení" o příchodu Ježíše  Krista. S některými se možná ani nikdy nesetkáte, ale podívejme se  na ně: 1) Proroctví o druhém příchodu Krista bylo splněné  v příchodu Svatého Ducha na Pentecost (Letnice, Skutky, kap.2).  Námitky:    A) Tento pohled ničí doktrínu Trojice, když dělá z Ducha  pouhou manifestaci Ježíše Krista! B) Kristus jasně slibuje "jiného  Utěšitele, Advokáta, Učitele". "Pakliže neodejdu, Utěšitel nemůže  přijít - ale když odejdu, pošlu vám ho" (Jan 16 verš 7). C) Všichni,  kteří byli inspirováni, aby napsali Skutky, Epištoly a Apokalypsu,  píší o Jeho druhém příchodu vždy v budoucím čase! D) Žádná  z událostí, které měly doprovázet Jeho druhý příchod se nestala!  Připomenu: Vzkříšení "spících" křesťanů (1Korint.15 verš 22-23, 1Tesal.  4 verš 13-16), žádná změna těl žijících křesťanů (1Korint. 15 verš 51-53,  1Tesal.4 verš 13-16. A co Matouš 24 verš 29-30?...Toto jsou jevy, které byly  předpověděné při druhém příchodu Ježíše Krista!


         2) Další "učení": Obrácení hříšníka je příchod Ježíše Krista.  Tento pohled je tak dětinsky slaboduchý, že jej nebudeme ani  rozebírat! Podle Písma je to pravý opak: Hříšník přichází ke  Kristu, ne Kristus k hříšníkovi!!! Prorokované události při Jeho  příchodu nezahrnují obrácení hříšníků!
        3) Smrt křesťana je příchodem Ježíše Krista: Inspirovaní  pisatelé Písma vždy nazývají křesťanovu smrt jako "odchod". Ani  jednou není Kristus spojovaný se smrtí křesťana!
          4) Zničení Jerusaléma římskými legiemi znamenal Jeho příchod:  V Matouši 24 a Lukáši 21 jsou předpověděné tři události: Zničení  Chrámu, Kristův příchod a konec světa, jak ho známe. Jan napsal  Apokalypsu po zničení Jerusaléma a píše o Jeho budoucím návratu!  Poslední slib v Bibli je: "Přijdu rychle"....
        5) Rozšíření křesťanstva po světě je Jeho příchod: Rozšíření  je postupné, graduální, kdežto Jeho příchod je náhlý a nečekaný!!  Dále toto je proces, kdežto Jeho příchod je událost! Rozšíření  křesťanství přináší spásu zlým, kdežto Jeho příchod přináší pro ně  zkázu a zničení! (1Tesal.5 verš 2).      Tyto pohledy a učení, nebyly nikdy přijaty známými teology,  ani se nikdy neobjevily v žádné seriózní křesťanské literatuře....  
        Všichni, které jsem studoval já, zastávají tělesný a viditelný  druhý příchod Ježíše Krista!! A teď pozor!: Božím účelem (cílem, plánem) v této naší době  dispensaci je: "vybrat si z pohanských národů lidi pro své jméno"  a ne obrácení celého světa!! Pak se On vrátí a teprve potom se celý  svět obrátí! (i když to na konci Milenia, bude opět končit  tragedií) Zkontroluj si: Skutky 15 verš 14-17, Římským 1 verš 5 (česká verze  je opět vadná:ne "všechny národy" ale "ze všech národů). Římským  11 verš 14, 1Korint.9 verš 22, Apokal.5 verš 9...

                        DVĚ VZKŘÍŠENÍ:
       Slovo Boží učí - tou nejjasnější formou - že všichni mrtví,  budou vzkříšeni! Málokterá jiná doktrína spočívá na základech,  které by byly více zdůrazněny. "Pakliže neexistuje vzkříšení, potom  ani Kristus z mrtvých nevstal..."(1 Korint. 15 verš 13-14). Je ale také  důležité pochopit toto: Bible nikde neučí, že by všichni mrtví byli  vzkříšeni ve stejnou dobu! Písmo nás učí o "vzkříšení k životu"  a vzkříšení k soudu (Jan 5 verš 29).

              Kdyby chtěl někdo namítnout že "ta  hodina" znamená současné vzkříšení obou - tak bych připomněl, že  "hodina" z verše 25 už trvá více, jak 1900 let!! Nakonec to Petr  vysvětluje v 2Petr 3 verš 8, Pavel v 2Korint.6 verš 2 a Jan v 8 verš 56... Ježíš  v Lukáši 14 verš 13-14 také hovoří o "vzkříšení spravedlivých", že? Ale  ze všech těch veršů je nejsilnější Apokalypsa 20 verš 4-5!  




        Závěr: Svědectví Bible je jasné! Těla "spících" křesťanů  budou vzkříšena, uchvácena do prostoru společně s těmi, kteří v té  době ještě budou žít. Tam se setkají s Kristem tisíc let  před tím,než bude vzkříšena ta ztracená většina lidstva.  Proč píši většina? To mám od Krista, který to řekl v Matouši 7 verš 14.  Podívej se na to! Ještě něco k tomu vzkříšeni: Nikdy nezapomeň že  ten pojem "vzkříšení" se týká pouze těla- nikdy  duše!! Bible učí, že duše, po opuštění těla prožívá  vědomě buď radost, nebo žal; viz Filipským 1 verš 23,  2Korint.2 verš 8, Lukáš 6 verš 22-23!!!

                         BOŽÍ SOUDY.
           Výraz "Všeobecný soud", o kterém se tak často hovoří  v náboženství, se v Bibli nenachází a - co je ještě důležitější: ta  celá koncepce jednoho soudu, kde by byli souzeni všichni lidé,  kteří kdy na zemi žili - je Božímu Slovu zcela cizí! Písmo mluví o pěti soudech, které se od sebe liší ve čtyřech  aspektech: a) kdo jsou ti souzení, b) kde jsou souzeni, c) kdy jsou  souzeni, d) výsledek soudu.

                   SOUD NAD KŘESŤANY.
                          (Jejich hříchy byly  již souzeny.)
  Čas: AD: 30.
  Místo: Kříž na kopci, který se jmenoval Golgota.
  Výsledek: Smrt pro Krista, ospravedlnění pro Křesťany.
 "Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Golgota. Tam  Ho ukřižovali...." (Jan 19 verš 17-18).
"On na svém těle vzal naše hříchy na kříž..." (1Petr 2 verš 24).
 "Vždyť i Kristus dal svůj život jednou pro vždy, On  spravedlivý, za nás hříšné, aby nás přivedl k Bohu"..(1Petr 3 verš 18).
 "Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal  prokletí na sebe..." (Gal. 3 verš 13).
 "Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám hříchem udělal,  abychom v Něm dosáhli Boží spravedlnosti"..(2Korint. 5 verš 21).
 "Není už žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Ježíši  Kristu...(Římanům 8 verš 1).
  "Říkám vám po pravdě: Ten, který slyší má slova a věří tomu,  který mně poslal, má věčný život, nepodléhá soudu ale přešel již ze  smrti do života"... (Jan 5 verš 24).
         Slovo "soud" v předešlém verši, nebo "odsouzení" v jiných  překladech Bible je to stejné slovo jako "soud" v Matouši 10 verš 15,  Židům 9 verš 27, 2Petr 2 verš 4. Zcela jiné slovo je použito v 2Korint. 5 verš 4,  kde se jedná o "soud" nad skutky spasených lidí!!!!




                      SOUD NAŠÍCH HŘÍCHŮ
                     (myslím  denní hříchy Křesťanů) :
Čas: Kdykoliv.
Místo: Kdekoliv.
     Výsledek: Pokárání, někdy i potrestání od Krista, pakliže se  sami neodsoudíme! "Kdybychom soudili sami sebe, nesoudil by nás On. Ale když  nás soudí Pán, soudí nás proto, abychom nebyli odsouzeni se  světem"... (1Korint. 11 verš 31-32).

        "Podvolujte se Jeho výchově: Bůh s vámi jedná jako se svými  dětmi (můj překlad). Jaké je to dítě, které otec nevychovává?"  (totéž, Židům 12 verš 7). Další refer. 1Petr 4 verš 17, 1Korint. 5 verš 5,  2Samuel 12 verš 13-14...... Chování a skutky Křesťana budou jednou  souzeny. Kdy? Až se On vrátí. Kde? Nemám přesnou odpověď - někde  v prostoru. Výsledek: "Odměna" nebo "ztráta" - ale Křesťan(ka) sám(a) je  spasený(á)! Přesto že Bůh-Syn zemřel za naše hříchy a Bůh-Otec  slibuje, že "na naše hříchy už nikdy nevzpomene" (Židům 1 verš 17),  i tak, každý skutek musí projít soudem: "Všichni musíme přijít před  soudnou stolici Ježíše Krista, aby každý dostal odplatu za to, co  v životě učinil - dobré či zlé".. (2Korint.5 verš 10)."Proč tedy ty  slabý, soudíš svého bratra? A ty silný, proč zlehčuješ svého  bratra? Všichni přece budeme stát před soudnou stolicí  Boží.."(Řím.14 verš 10).

                                       SOUD NAD NÁRODY.

Čas: Slavný Příchod Ježíše Krista (Matouš 25 verš 3132,13 verš 40-41).
Místo: Údolí Jehošafat (Joél 3 verš 1,2,12-14).
Výsledek: Někteří zachráněni, někteří ztraceni (Matouš 25 verš 46).
Základ soudu: Jak se kdo choval k těm, které On nazval "svými  bratry" (Matouš 25 verš 40-45, Joél 3 verš 3,6-7). Já osobně věřím, že ten  výraz "bratři" znamená zbytek Židovstva.
          Ti, kteří se obrátí k Ježíši jako ke svému Spasiteli během  Doby Strastí, která má začít hned(?) po Rapture a končí Druhým  Příchodem Ježíše Krista k Armageddonu. (Matouš 24 verš 21-22, Apokal.  7 verš 14, 2Tesal. 2 verš 3-9). Jasné je jedno: Tito "bratří" nemohou být  křesťané, protože je nemyslitelné, že by se někde našlo tak veliké  množství křesťanů, pro které by nebyla laskavost k "bratřím"  samozřejmostí! Tento pohled nemohu přijmout a proto pevně věřím, že  jde o Židy... Hlavní bod: Křesťané jsou u tohoto soudu přítomni  - tudíž nemohou před tímto soudem stát!! (1Korint 6 verš 2, Daniel  7 verš 22, Juda, verše 14, 15. Po pravdě: Soud Velkého Bílého Trůnu  a Soud Národů mají společné jedno : Soudce!!!




                                            ZÁKON A MILOST..
             Ze všech těch rozdílných skutečností v Bibli - ta vskutku  nejmarkantnější je rozdíl mezi zákonem a milostí, který manifestuje  dvě nejdůležitější dispensace: Židovskou (zákon) a Křesťanskou,  (milost). "Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda skrze  Ježíše Krista" (Jan 1 verš 17). To ovšem neznamená, že zákon neexistoval  před Mojžíšem právě tak jako milost a pravda byly už před Kristem!  To zakázané ovoce v ráji mělo bázi zákona a milost v tom, jak Bůh  "hledá" Adama a Evu a zakryje je koží zvířat... Zákon, jako  manifestace Boží vůle a milost, jako pohled na Boží laskavost vždy  byly. Ale "zákon", o kterém se Bible zmiňuje nejčastěji, přinesl  Mojžíš z hory Sínaj. Ten vládnul od Sínaje až po Kalvárii. Právě  tak milost dominuje od Kalvárie do okamžiku Uchvácení, nebo-li  Rapture.

        Jedno si ale přátelé uvědomte:

    Bible nikdy,  v žádné dispensaci, tyto principy  
                        neslučuje dohromady!

           Toto je něco, co bych  vám každému chtěl "zabetonovat" do vašich srdcí!!! Zákon měl vždy  své místo a časové období a jeho "vyjádření" bylo zcela odlišné od  principu milosti!!! Znovu:

      Nedávejte nikdy tyto  dva principy do jednoho pytle!  Dostanete se okamžitě   do  myšlenkového chaosu a když je oba  z toho pytle vysypete najednou,  ocitnete se na platformě  kteréhokoliv kultu, který na této  planetě existoval                          a nebo existuje!

           Zamyslete se nad tím, co vám píši a promítněte si následky takového  počínání sami!

          Zákon zavírá každá ústa před Bohem - milost je otevírá, aby  vyslovila vděčnost a lásku k Němu!!! Zákon je vláda soudu - milost  vláda odpuštění. Zákon zabíjí - milost oživuje, dává věčný život.  Zákon tvoří nekonečnou vzdálenost mezi Bohem a hříšným člověkem,  milost tuto vzdálenost nemá! Zákon praví:"Oko za oko, zub za zub"  Milost učí: "Udeří-li tě někdo na jednu tvář, nastav druhou".


     Zákon učí nenávist k nepřátelům, milost lásku k těm, kteří ti  činí zlo.. Zákon nikdy misionáře mít nemohl - milost učí spásu po  celém světě!


              Zákon totálně odsuzuje toho nejlepšího člověka  -
                        milost ospravedlní toho nejhoršího!         


                           Zákon říká:  Dělej, abys mohl žít -
                                       Milost: Věř  a žij!!!...

      A opět: Pakliže je začneš míchat dohromady,  okradeš zákon o jeho neúprosný teror - milost o její nádhernou  svobodu!! Nikdy to nedělej - to co z toho vyleze, nebude nikdy  Kristovo Křesťanství svobody a plného, hojného života!!!


              Ty který(á) studuješ Bibli, uvědom si že Písmo, když mluví  o "zákonu", má na mysli zákon daný Mojžíšem; Římanům 7 verš 23 je  vyjímka.. Někdy to znamená zákon celý (Desatero i Ceremoniál),  někdy pouze Desatero, jindy pouze Ceremoniál. Příklady pro celý  zákon: Římanům 6 verš 14, Galatským 2 verš 16 a 3 verš 2. Pro Desatero: Řím.3 verš 19,  7 verš 7-12. Pro Ceremoniál: Koloským 2 verš 14-17, na příklad. Také prosím  nezapomeňte, že v ceremoniálních, zákonech byly zahrnuty typy osoby  Ježíše Krista, Jeho práce jako kněze a hlavně Jeho oběť - ať už ve  svatostánku (jako kněz - Exodus, kap. 25-30), a jako obět (Leviticus,  kap. 1 až 7).       
          Některé verše v Žalmech by byly nevysvětlitelné, pakliže by  jste se na ně dívali z pohledu "pod zákonem":"..nýbrž oblíbil si  Hospodinův zákon a nad ním rozjímá ve dne i v noci".(Žalm 1 verš 2).  "Jak jsem si Tvůj zákon zamiloval, každý den o něm přemýšlím". (Žalm  119 verš 97. Chápete, že kdyby David mluvil o zákonu, pod kterým on  tenkráte žil, byla by to nepochopitelná fraška! Zákon zabíjel - byl  esencí spravedlnosti bez soucitu! David se dívá vpřed, kdy po  Kristově oběti zákon (Boží vůle) sice existuje, ale nevztahuje se  na ty, za které Ježíš Kristus dluh vůči zákonu zaplatil!! Jistě,  Boží zákon je - sám o sobě - nádherný, čistý, bez chybičky - něco,  co by vytvořilo vesmírnou pohádku krásy, lásky, bezpečí, štěstí,  kdyby jsme jej byli schopní  dodržovat!!! Král David se, každopádně dívá daleko  vpřed...

     Tři zásadní omyly, které zamořily Křesťanství v ohledu vztahu  mezi zákonem a milostí. Přečtěte si je podrobně a uchovejte  v paměti jako výstrahu:



        ANTINOMIANISMUS - znamená odmítnutí jakékoliv vlády,  jakýchkoliv pravidel pro život křesťana. Učí, že křesťané nemusí  žít čisté životy, protože jsou spasení skrze Boží milost, která je  zdarma. Co o nich píše Pavel? "Prohlašují, že znají Boha, avšak  svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopní  jakéhokoliv dobrého skutku". (Dopis Titovi 1 verš 16). "Vloudili se  totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení,  kteří zaměňují milost našeho Boha ve smyslnou nezřízenost  a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista". (Juda verš  4).

    CEREMONIALISMUS - učení, že věřící musí dodržovat levitické  obřady a nařízení. Moderní forma tohoto je učení, že křesťanská  nařízení a obřady jsou nutné pro spásu. "Tu přišli do Antiochie  někteří lidé z Judska a začali bratry učit:"Nepříjmete-li obřízku,  jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni" (Skutky  15 verš 1).

    GALATIANISMUS (nemám český přepis) je míchání zákona  a milosti; učení, že ospravedlnění (spása) je částečně skrze milost  a částečně skrze zákon. Jinak: milost je darována, aby pomohla  bezmocnému hříšníku dodržet zákon. Proti tomuto omylu, který je  nejrozšířenější ze všech (seznam se s učením katolické církve!) je  ta dokonale logická obrana Pavla v dopise Galatským:"Chtěl bych se  vás zeptat jen na jedno: Dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste  dodržovali zákon, nebo protože jste uvěřili evangeliu Ježíše  Krista?" (Galatským 3 verš 2).... "Divím se, že se od toho, který vás  povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu  (ovšem jiné není), jsou jen lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí  Kristovo evangelium změnit v pravý opak.
             Ale kdybychom  my, nebo sám anděl z nebe přišel  hlásat jiné evangelium než to, které  jste přijali, budiž proklet! (Galatským. 1 verš 6-8).


                                       Co vlastně ten Zákon je?
            "Zákon je tedy sám v sobě svatý, přikázání svaté, dobré  a spravedlivé (Řím.7 verš 12)."Víme, že zákon je svatý (pneumaticôs=  spirituální), já však jsem karnální (tělesný), zaprodaný hříchu".  (Řím.7 verš 14). "Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se  zákonem Božím.." (