Slovo Nevěstě. 

Osobní dopis Cheryl McGrath přátelům:

Přátelé,

již po nějakou dobu rozeznávám nové rušné hnutí kupředu v duchovní atmosféře, které, jak věřím, je důležité pro Kristovu Nevěstu. A věřím, že i jiní rozeznávají toto nové období. Hledala jsem u Pána porozumění. Posledních pár týdnů jsem byla hluboce zaujata Duchem svatým, který mi řekl: „Oblak se pohybuje! A Pán chce, aby to Jeho Nevěsta věděla, zaměřila svůj pohled na Něj a vykročila s Ním!“ Pohyb v Ním neznamená začít pro Něj intenzivněji pracovat, to vůbec není to, co ON od své Nevěsty očekává. Spíše pohnout se v Něm a s Ním, jednoduše proto, že Nevěsta už musí být s Ním, dělat to, co dělá On, a právě tehdy, kdy On to dělá. Protože ona už déle nemůže snést být v daný mo-ment kdekoliv jinde než tam, kde je její Pán. 

Děti Izraele přišly poprvé do Egypta jako mnohé rodiny a klany, volně se spojovaly do kmenů (pokolení). Na začátku cesty pouští jim dal Bůh příkaz, jak se mají vřadit do jednoho fungujícího ná-roda, pojmenovaného IZRAEL. Když Izraelité tábořili, věděl každý jednotlivec, rodina i kmen přesně, kde mají být. Shora vypadala formace národa jako kříž se svatostánkem uprostřed. Když Izrael vykro-čil a pochodoval, věděl každý jednotlivec, rodina i kmen, kde je jejich místo a jaký je účel jejich cesty, kam jdou a co mají po cestě nést. 4M (Numeri) 1.-4.k. 10,13-28. Izrael tábořil tak dlouho na jednom místě, dokud nad ním stál Oblak Boží Přítomnosti. Mohlo to trvat dny, týdny, anebo déle. Jakmile se Oblak pohnul, a pohnuli se VŠICHNI. 4M 9,22-23: 

„Ať už oblak prodléval nad Příbytkem dva dny, měsíc nebo rok, dokud nad ním přebýval, synové Izraele tábořili a nevydávali se na cestu. Jakmile se však vznesl, táhli dál. Podle Hospodinova roz-kazu tábořili a podle Hospodinova rozkazu táhli dál. Podle Hospodinova rozkazu skrze Mojžíše drželi Hospodinovu stráž.“

Jejich životy – ať už tábořili nebo putovali – byly zcela řízeny tím, co dělal Oblak. Kněží neustá-le sledovali jakýkoliv jeho pohyb, aby mohli bleskurychle zatroubit. Pak Izrael mohl rozbít stany a Oblak následovat. 4M 10,2 Můžeme si jen představovat, jaké to bylo, obzvlášť když se Oblak po ně-jakou dobu nepohnul. Rodiny zvyklé na denní rutinu jednoho dne vzbudilo troubení, které Izraeli oznámilo, že mají jít. Během vaření, mytí nádobí a stlaní matky poshledávaly mimina a malé děti, muži a chlapci rychle naháněli osly do houfu, tak aby ani jednoho neztratili, a nakládali je, levité roze-bírali svatostánek a jeho zařízení, aby se připravili na jeho nesení cestou. 4M 1,51 Všechny běžné aktivity byly odsunuty na druhou kolej a VŠECHNY zajímala jedna jediná myšlenka: „neztraťte Oblak z dohledu – pohybuje se!“

Podobně je to s Kristovou Nevěstou - dostává se do nové etapy. V současné době se troubí na polnici, a v tábořišti je ruch. A ta nádherná společnost Nevěsty je VYVOLÁVÁNA ze světa a ze světo-vých systémů, společně nese znamení kříže a ukazuje tím, že až tam následuje svého Ženicha následu-je a necouvne ani před ukřižováním těla. Předchůdci uprostřed ní cítí změnu větru a burcují tu nádher-nou společnost, že se něco děje, ale někteří z Vyvolané během táboření zpohodlněli a ztloustli. Jejich vyhlížení pokleslo k dočasným pozemským věcem, a rapidně ztrácejí schopnost vidět nebeský záměr s jejich životy. 

Ti, kteří nežijí v očekávání na zavolání Ženicha, riskují, že zůstanou pozadu, což je nebezpečné místo. Když byl Izrael na cestě, tak ho nepřátelé často napadali zezadu, sráželi slabé, bezbranné a po-malu jdoucí na konci velkého Izraelského voje. Skvělý byl v této taktice největší nepřítel Izraele Amá-lek 5M 25,17-19 (Amálek představuje našeho „starého člověka – sarx“.)

Je to Bůh, kdo má autoritu nad časy a obdobími. Dn 2,21 S 1,7 Období se nepřizpůsobují tak, aby to vyhovovalo nám. Věci se nemění, když my se cítíme být připraveni k něčemu novému vy-kročit. Mění se, když je chce změnit Bůh.

Osobně nevím, jak jste vy, kdo do společnosti Pánovy Nevěsty patříte, na změnu etapy (na přicházející období) připraveni, a ani to vědět nemusím, neodpovídám za to. Já odpovídám za troubení, jsem trubkou, která Nevěstu probouzí. 

Cítím, že je nutné znovu zdůraznit, že to není volání k novému úsilí (i když to těm, kteří slyší, samo vyplyne). Je to povolání na novou úroveň důvěrnosti a jednoty se Ženichem, ve které budeme mít na zemi roli Jeho zmocněnce. Je to úroveň, kterou jsme nikdy před tím nepoznali. 

S těmito myšlenkami v mysli přijměte následující Slovo od Pána Jeho Nevěstě: 

Cheryl McGrath, Great South Land Ministries www.greatsouthland.org


Slovo Nevěstě: Oblak se pohybuje. Pán praví:

„Mluvím k těm z vás, kteří se naučili na Mě čekat. K těm z vás, kteří se naučili, co to je být přede Mnou tiší a pokorní, a k těm, kteří se naučili Mi dávat přednost a spoléhat se na Mne. Po mnohé dny jste toužili se pohnout, ale můj Duch vám přikázal čekat, abyste Mě poznávali. Na tiché místo jsem vás odloučil, přemístil jsem vás stranou do Sebe, než ve vás svět ztratil zalíbení a vaše tělesná přirozenost nad vámi ztratila svou moc. Tisíckrát vám to připadalo tak, že jste v té pustině zemřeli. Mnozí odešli, protože nemohli vydržet těžkosti a osamělost nebo dokonce ano-nymitu. Ale těm, kteří se Mnou nechali vést na studená drsná místa pustiny, bude odměnou Mo-je věčně narůstající Přítomnost. Kolikrát jsem ronil slzy bolesti z vašich očí a proměňoval je na slzy radosti, když jsme byli spolu na těch nejosamělejších místech, ty a Já? Jsem tvoje odměna. A ty, milovaná, jsi moje. 

Pozvedni své oči, milovaná. Dívej se – oblak se konečně naposledy hýbe. To, po čem jsi prahla, oč jsi ke mně volala, co jsi na horizontu vyhlížela, přichází nyní k tobě. Místo, kde opravdu žiješ, pohybuješ se a existuješ, je ve Mě. Ve mně je místo, kde se mé myšlenky stávají tvým jednáním. Ve mně je místo, kde společně přebývá život a pohyb. Toužil jsem ti toto místo ukázat. I ty jsi je toužila vidět a slyšet jeho hudbu, ačkoliv jsi nevěděla, co přesně hledáš. Nyní to místo spolu objevíme. Aniž by sis toho všimla, celou dobu jsem tě vedl právě sem. 

Milovaná, hle, místo, kde přebývám ve svém Otci. Je to místo jednoty ducha, kde děláš to, co vidíš, že dělám já - ne proto, že to vidíš či slyšíš, ale protože se hýbeš se mnou tak, jak se pohybuji já. Bude to jako náš společný tanec. Já budu tvůj partner a budu také zároveň hudbou, tvou Písní. Naučila ses mě následovat a na mne se spoléhat. Nyní budeš vzata z pustiny (Patmos), budeš ve mně spočívat a tancovat na Píseň, kterou nad tebou budu zpívat. Někdy tě moje Píseň zavede se mnou do války, jindy tě pohne se mnou plakat, ale vždy, VŽDY se budeme pohybovat jako jeden na novém místě v Mém Duchu, tam, kam tě nyní beru s sebou. 

Vstaň nyní, Milovaná, povolávám tě z pustiny. Čekala jsi spoustu dní a nocí. Bděla jsi na stráži a modlila, ať se něco alespoň trochu pohne. Poznala jsi, co to je žít vedle Oblaku i vedle Ohně. Pozvedni oči, a uvidíš ten dlouho nehybný Oblak se pohybovat. Už víš, že jsem Oheň i Oblak zároveň? Miluješ-li mě, budeš se mnou tančit. Zvu tě nyní k tanci, volám tě na cestu se Mnou. Tančit se Mnou, jít se Mnou na mé zavolání, nejsou mrtvé skutky ani usilování tělesného náboženství, které jsi opustila. Ten pohyb jsem já, oživující Duch, tančím vpřed a toužím, abys byla se mnou. Necháš za sebou všechno, opustíš všechno, co pro tebe bylo pohodlné a jednodu-ché? Ano, tělesná přirozenost dokonce i v pustině ví, jak se nesmírně pohodlně zařídit. Vzdáš se toho všeho znovu, a budeš se pohybovat s Oblakem? 

Přijď, milovaná. Změnil jsem pro tebe období. Nařídil jsem pro tebe nový den. Jsem při-praven tě vzít na místo, které jsi ještě nepoznala. Já jsem Oblak, který tě přikrývá, Oblak, který tě obklopuje a který tě obsahuje. Pojď se mnou.“