http://www.reformace.cz/reformace-c-11/kdyz-je-krestanstvi-bez-moci

Křesťanství bylo vždy charakteristické tím, že se mezi lidmi projevilo s určitou mocí! Mrtví byli vzkříšeni; nemocní uzdraveni; lidé svázaní hříchem a nemorálností byli proměněni; lidé, kteří nevěřili ve vzkříšeného Krista, se Mu celé vydali atd. Křesťanství bez moci a konkrétní proměny lidského života zůstává jen "ušlechtilým náboženstvím" bez většího vlivu na proměnu světa.
Kam se poděla autentičnost a síla křesťanství? Co ji nahradilo?!
Moc křesťanství je v Osobě a díle Ježíše Krista. Bez Ježíše nemohou křesťané i celá církev nic podstatného udělat! Přesto se křesťané současnosti i minulosti o to stále snaží. Co nahradilo Boží moc v křesťanství?
• Moc Kristovy krve a upřímného pokání je nahrazována náboženským úsilím a důrazy na různá rozhodnutí. 
• Moc Božího Ducha a duchovních darů je nahrazována církevním úřadem a obřady.
• Moc a autorita Božího slova je nahrazována lidskými naukami a prázdným filozofováním. 
• Moc víry a lásky je nahrazována ambicemi lidí a skutky těla. 
Celé to nahrazování má tragické důsledky. Proto v církvi a v našich sborech můžeme vidět Krista a Jeho působení, ale také přetvářku a pokrytectví. Službu z lásky i účelovou manipulaci s lidmi. Skutečné "ovoce", které posiluje a občerstvuje i plané a trpké skutky těla. Tak často musíme prožívat zklamání a pomluvy místo radosti a pokoje. Strach z člověka a budoucnosti místo bázně před Bohem a očekávání druhého příchodu Ježíše Krista. Často se zvěstuje "život pod Zákonem" místo toho, aby bylo zvěstováno evangelium Boží milosti. V neposlední řadě jsme jako křesťané velmi často závislí na světě a jeho hodnotách, místo toho, abychom byli zcela závislí na Bohu a Jeho dobrotě!
Nemůžeme se divit, že o naše křesťanství a společná shromáždění nevěřící svět vůbec nestojí. Snažíme se něco vyprodukovat a nabídnout, ale sami dobře víme, jak mizerná je naše víra a zbožnost. Ztratili jsme Ježíše a myslíme si, že Ho nemusíme hledat, "jsme přece dost zbožní a silní, máme svou tradici, zbožnost i nové misijní iniciativy"!
• Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi. (Ž 46,11)
Může se v tomto ohledu u nás ve Slezsku, v Čechách a na Moravě něco změnit? Může se naše křesťanství lidem kolem nás - našim sousedům a známým - stát Božím požehnáním? Může jednotlivec i celé společenství žit i dnes autentické křesťanství?! Jsem přesvědčen, že ano, protože Ježíš Kristus a Jeho moc jsou pořád stejně dostupné všem upřímně hledajícím.
Předně si musíme přestat myslet, že se stačí jen "trochu polepšit" a něco upravit. Zvýšit naše duchovní a misijní úsilí. Udělat nějaké změny na našich bohoslužbách a dalších setkáních. Potřebujeme znovu "uvidět" Ježíše Krista a tady se musí objevit stejná touha a prosba, jakou měli Řekové v době Pán Ježíše. Jejich prosba byla nejen upřímná, ale také velmi správná: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." (J 12,21). Naše náboženská mysl a hříšná sebestřednost se této prosbě brání, a když už ji vyřkne, tak velmi často jen jako jednu z možných variant: "Uděláme to a ještě zkusíme tamto a pak ještě…".
"Uvidět Ježíše" znamená vzdát se všech dalších křesťanských nápadů a řešení. Přitom jen Boží Duch nám dokáže Ježíše Krista ukázat takovým způsobem, že vše ostatní pro nás ztratí svůj lesk a důležitost. Vidět Boha skrze pohled na Ježíše Krista není jen pro několik vyvolených jedinců, ale pro každého hříšníka, který upřímně touží po vztahu s Bohem.
Představa běhu a cíle podporuje naši představu Boha jako cíle, do kterého můžeme jednou dojít. Náboženská mysl i praxe chtějí získávat Boha postupně a jednou tak dosáhnout vytoužený cíl - věčnost s Bohem. Takový člověk si představuje, že když věří v Boha a snaží se dělat dobré skutky, tak cíl prostě nemůže minout. Dobrá snaha a skutek jsou způsoby, jak se "posouvat" dál a dál až do cíle.
Křesťanství je začátek v cíli!
Boží slovo však nepodporuje výše zmíněné představy. Hříšník se může a musí dostat do "cíle" téměř okamžitě! Je to možné jen vírou - a předmětem této víry je Boží řešení hříchu skrze zástupnou oběť Ježíše Krista. Díky této oběti a naší víře, kterou v nás vzbudí Duch svatý, se hříšník, který činí pokání, okamžitě nachází v cíli a začíná žít nový život s Kristem. Jeho život se pak každý den odvíjí od cíle k životu a skutkům, které pro něj Bůh připravil.
Nejde zde předně o náš duchovní růst ani úspěch naší služby. Nejedná se o to, aby náš sbor a církev rostly, ani o evangelizaci - získání světa pro Boha. Jedná se o původní a nikdy ničím nenahraditelný cíl, kvůli kterému byl člověk stvořen, tj. Boží láska a radost z člověka, a láska člověka spolu s úctou ke svatému Bohu. Bůh je žárlivě milující a Jemu nepůsobí radost naše služba, oběti nebo zbožnost. Jsme stvořeni z lásky a pro lásku!
Bible tento cíl popisuje jako vztah s Bohem nebo chození s Bohem. Mít neviditelného Boha za svůj cíl a jediný smysl života se i těm nejzbožnějším lidem jeví jako něco nepraktického a druhořadého. Proto se nám tak rychle ztratí z očí a nahradí Ho naše pojetí "boha", jímž se může stát služba lidem; misijní úsilí; touha po duchovním požehnání a probuzení nebo nějaký jiný "zbožný cíl". Vyměnili jsme NĚKOHO za něco - a to je vždy tragická záměna!
• Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi. (Ž 46,11)
• ‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a ‚miluj svého bližního jako sám sebe'. (Lk 10,27)
Je tedy zřejmé, že křesťané a církev mají tendenci tento jediný cíl zaměnit za jiné cíle! Z části kvůli hříšné sebestřednosti a nevěře, z části kvůli domnělé nepraktičnosti. Příkladem z běžného života, který ukazuje na toto nemoudré jednání, nám mohou být vztahy a zkušenosti z našich rodin. Kdo z rodičů by vyměnil lásku a vztah se svým dítětem za jeho poslušnost a zdvořilé plnění zásad bez skutečné lásky?!
Křesťané jsou lidé, kteří uvěřili v moc Kristovy krve, a tím obnovili svůj ztracený vztah se svatým Bohem. Životu křesťana, který žije ve správném vztahu s Bohem díky víře v Ježíše Krista, nikdy nechybí žádné dobro ani schopnosti, které si Bůh použije ke své slávě i službě lidem.
• Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (J 14, 23)