http://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=304624632936118&id=100001657504096

Napsal uživatel Lucia G. 

Milostí jste spasení skrze víru. Spasení není z vás, je to dar Boží, není z vašich skutků, aby se nikdo nechlubil. (Ef 2,8-9) 

Vyrůstala jsem v katolické rodině, kde víra v Boha tvořila základ, na kterém se stavělo vše ostatní. To, že Bůh je, bylo pro mě samozřejmostí stejně jako každodenní společné modlitby a nedělní návštěva kostela. 

Hřích jsem brala velmi vážně a s upřímným srdcem jsem vždy litovala svých dětských přestupků. O nenávisti, drogách, rozvodech a vraždách jsem věděla jen z náboženských přednášek. Osobně jsem se s nimi nikdy nesetkala. Vyrůstala jsem jako každé jiné dítě věřících rodičů až do třinácti let, kdy násilím do mého života vstoupil hřích. Nebyla jsem na něco takového vůbec připravena, nevěděla jsem, jak se s tím vypořádat. Tíhu vší špíny a výsměchu své nevinnosti jsem si schovávala hluboko v srdci, aby o tom nikdo nevěděl. Začala jsem se vidět jako špinavá a nehodná lásky. Můj vztah k Bohu byl narušen. 

Vnitřně zlomena jsem se v šestnácti letech rozhodla navždy ukrýt svou bolest a pustila jsem se do světa hledat lék na trápení a naplnění života. Přede mnou se otevřely nové možnosti, které mi byly doposud úplně neznámé. Utekla jsem z domu a odešla ze školy. Tady jsem poprvé dala najevo svým rodičům, kteří o mém vnitřním světě neměli ani tušení, že se se mnou něco děje, něco, co neumím jinak řešit. Byl to pro ně šok, nedokázali si vysvětlit, proč to dělám, kladli si otázky, kde udělali chybu, modlili se za mě a ze všech svých sil se mi snažili pomoci. Ale to už jsem o jejich pomoc nestála. Alkohol, cigarety a diskotéky mi pomohly nasadit masku, za kterou nikdo neviděl. Navenek jsem působila sebevědomě, ale uvnitř jsem plakala. Pouštěla jsem se do vztahů s muži se srdcem hladově toužícím po lásce a přijetí, ale pokaždé mě čekalo jen zklamání... Postupně se rozplynuly naděje, že najdu to co přehluší moji bolest. Když už jsem nevěděla kudy kam, pokusila jsem se o sebevraždu, ale Bůh měl se mnou jiný plán, a tak jsem šla životem dál. 

Nenávist k vlastnímu životu mne hnala, abych sáhla po každé příležitosti zapomenout... A tak jsem se dostala k drogám. Ty mě přivedly až do Teen Challenge, kde jsem se poprvé setkala s tím, že Bůh mě může mít rád i takovou, jaká jsem, a že skrze víru v Ježíše Krista můžu být očištěná a začít nový život. Připadalo mi to až příliš jednoduché a naivní, že by mi Bůh jen tak všechno odpustil. V podstatě jsem si už ani nebyla jistá, jestli vůbec věřím, že nějaký Bůh je. 

Po pár dnech jsem se rozhodla, že to vyzkouším, vždyť nemám co ztratit. Odevzdala jsem svůj život Bohu a přijala Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Do mého nitra začalo pronikat nové světlo naděje a radosti. Po tak dlouhé době jsem se mohla nadechnout bez pocitu viny... Teen Challenge se stalo pro mne místem bezpečí na čtyři měsíce. Pak jsem se rozhodl vrátit k rodičům. Cítila jsem se už dost silná. Hned po návratu začaly přicházet první problémy. Najednou jsem měla pocit, že ten nádherný život s Kristem nedokážu žít ve světě plném špíny a strachu. Zpanikařila jsem a pomalu se začínala vzdávat. Netrvalo to dlouho a já se vrátila k drogám. Brala jsem heroin a pervitin, bydlela na ulici. Vevnitř jsem plakala nad troskami svého života, nad nesmyslností každého dne a zoufale jsem volala k Bohu. Došla jsem až na hranici sil. Byla jsem vyčerpan a úplně pohlcená tmou, nevěřila jsem, že by byla ještě cesta ven. Tady jsem poznala reálnou moc Božího nepřítele, a to mne přivedlo k obrovské víře, že Bůh je živý a jeho moc musí být ještě větší. A tak jsem jeden večer padla na kolena a začala volat k Bohu. Bylo mi už všechno jedno. Věděla jsem, že je mojí poslední nadějí, buď mě uslyší a stane se zázrak, nebo umřu. 

V ten večer se nic nestalo, ale Bůh mě sylšel. Druhý den jsem si znovu, jako každý jiný den, přišla pro dávku. Bylo to v dřevěné boudě postavené v zahradní oblasti. Kluk, co to vyráběl, mi řekl, ať přijdu odpoledne, že to ještě není hotové. Když jsem přišla odpoledne, už bylo všechno prodané. Bylo mi to divné, to se mi ještě nestalo... Jako by někdo nechtěl, abych si to dala. Večer jsem tam šla znovu, teď už bylo všechno připravené. Kluci, co tam byli, už měli dávku v sobě, a tak byli v náladě a něco tam dělali na vařiči. Nevšímala jsem si jich, zabraná do toho, abych si to co nejdřív aplikovala. Vyhrnula jsem si rukáv a v tom se na tom vařiči objevil oheň. Všichni byli po vlivem drogy, bez přemýšlení vyběhli ven a ten poslední chytl hořící nádobu a chtěl ji vyhodit ven, ale ve dveřích jsem byla zrovna já, a tak dopadla přímo na mě. 

Byla jsem úplně střízlivá a vnímala každý plamen, který si šířil po mých nohách. Kluci se mě pokoušeli uhasit a když viděli, že to nejde pomocí dek, přinesli bandasku, kde měla být voda a vylili ji na mne. Jenže se spletli, místo vody na mě vylili benzín. Celá jsem se ponořila do plamenů, jako bych se ocitla v pekle. Křičela jsem šílenou bolestí člověka, který se peče zaživa. Musel na mě být hrozný pohled, kluci to vzdali a ze strachu, že by náhodou přišla policie a našla je tam s drogami, raději všichni utekli. 

Zůstala jsem tam sama. Padla jsem na zem a věděla, že jsou to moje poslední sekundy, možná minuty. Věděla jsem, že tohle je cena, kterou jsem dlužná zaplatit za svůj život. Odměnou za hřích je smrt. Umíraní pomalou, trýznivou smrtí a pak už navždy být oddělená od Boha. Prohrála jsem. Myslela jsem na rodiče a na krásné dny v Teen Challenge. Znovu jsem slyšela ta slova, že Bůh mě miluje takovou, jaká jsem. Ježíš Kristus mě může očistit. Přece mě Bůh nemůže teď slyšet... 

Najednou se mi začal před očima odvíjet příběh mého života - ne z mého pohledu, ale z pohledu Boha. Bůh mě viděl jinak, než mě viděli lidé kolem, a úplně jinak, než jak jsem se viděla já. Boží pohled je vždy plný lásky. Pro něho jsem byla pořád dítětem, které miloval, ať se v mém životě dělo cokoliv. Vždy při mně stál a čekal až se pro něj rozhodnu. Miloval mě a já to vůbec nevěděla. Nikdy jsem nebyla sama, ani když jsem si připadala úplně opuštěná. On tam byl, blízko mě a držel mě ve své laskavé náruči. Tohle poznání mě úplně zlomilo. Moje srdce se do Boha ve vteřině zamilovalo. Tohle jsem stále hledala...ale na druhé straně mi bylo jasné, že musím odejít. Nejsem hodná přijmout takovou lásku. 

Plakala jsem, litovala své nevěry a hříchů a volala jsem k Ježíši o milost. Vyznávala jsem, že věřím, že za mne zemřel, že zaplatil cenu za můj hřích, abych mohla mít nový život. S každou další prosbou jsem cítila, jak mě Bůh proměňuje. Najednou mě zalilo tak jasné světlo, že jsem žár plamenů přestala vnímat a ponořila jsem se do Boží milosti, lásky, pokoje a radosti. Byla jsem přijatá za Boží dceru, absolutně nezaslouženě. Už jsem nechtěla žít, věděla jsem, že mi je odpuštěno a že u Boha je můj nový domov, chtěla jsem už napořád zůstat se svým Otcem. 

Ale Bůh měl se mnou ještě jiný plán, a tak mě probudil hlas kluka, který se vrátil a znovu se pokoušel mě uhasit. Strhal ze mě kusy hořícího oblečení a najednou bylo po všem. Byla jsem převezená do nemocnice. Měla jsem popáleniny 3. stupně na 30% těla. První noc si nikdo nebyl jist, jestli se dožiju rána. Probudila jsem se celá omotaná obvazy, a nemohla se ani hnout, ale v mém srdci byla zvláštní radost, pokoj, láska a světlo. Bylo mi to divné, jako bych to nebyla já?! Vždyť jsem se znala osmnáct let a věděla jsem, jak reaguji, jak přemýšlím, a teď jsem se nepoznávala. Bůh mi dal nové srdce a dal do něj svůj život. Znovu jsem se narodila, tentokrát z Boha. 

V nemocnici jsem absolvovala tři plastické operace a užila si hodně fyzické bolesti, ale stálo to za to. Ty jizvy na těle jsou pro mě vzácným důkazem toho, že Bůh je láska. 

Myslím, že je zbytečné psát o tom, že mě už nikdy ani nenapadlo sáhnout po drogách nebo alkoholu, protože Bůh nejenže vzal moji špínu, ale také mi uzdravil srdce ode všech zranění... On je ten jediný zdroj a smysl všeho. 5. května 2004 to budou čtyři roky ode dne, kdy Bůh radikálně zasáhl do mého života. 

Ráda bych nakonec ještě řekla, že to byly čtyři nejkrásnější a nejbohatší roky v mém životě. Můj život patří Ježíši. Před rokem jsem se vdala, Bůh mi požehnal manželem nad všechna má očekávaní, uzdravil mě ze žloutenky typu C a žehná nám ve všem, co děláme. Přesto vím, že tím nejkrásnějším okamžikem bude, až znovu uvidím Boží tvář.