PŘEMÁHAT DUCHA ANTIKRISTOVA
Žijeme v době krátce před zjevením Antikrista na světové scéně. Než se tento vrcholný představitel Satana na zemi objeví, musí se světová situace postupně vyvíjet tak, aby měl připravenou cestu, která stoupá vzhůru k vrcholu hory. Budování této cesty bylo zahájeno již v prvním století, neboť Jan v 1J 2,18 píše: „Drazí, je tu poslední hodina. Slyšeli jste, že přijde Antikrist? Teď se objevila spousta antikristů, a tak víme, že je poslední hodina.“ Duch svatý tehdy Janovi zjevil, že odbila 11. hodina – to bylo kolem roku 100 po Kristu. Nyní žijeme v posledních vteřinách poslední hodiny. Události dozrály a jsme téměř u samého vrcholu hory. Máme žít jako ti, kdo rozumějí, v jakém čase žijí (Mt16,3).
Antikristova vláda bude politická, ekonomická a náboženská. Podívejme se zde jen na stránku náboženskou. Prostřednictvím falešných náboženství se ďáblu daří prosazovat záměry snáze než skrze ateistické vlády. A prostřednictvím falešného křesťanství se mu to daří ještě lépe, než skrze falešná náboženství. Proto se již v prvním století antikristové usadili v křesťanských církvích, jak
o tom píše apoštol Jan. Tehdy však díky tomu, že apoštolové kázali pravdu v moci, byli vypuzeni. Vždyť Jan říká „Odešli od nás“ (1J 2,19).
V dnešním křesťanství se duch antikrista vyskytuje hojně. Musíme být schopni ho jasně identifikovat, neboť jedině tak ho budeme moci vyhnat ze svého těla a potom i ze svých církví.
Charakteristické znaky Antikrista jsou stručně popsány v 2Te 2,3-12:
1) Je nazván člověkem hříchu [bezzákonnosti, nepravosti, bezbožnosti] (v. 3).
2) Povyšuje se a touží být jako Bůh (v. 4).
3) Lže a svádí [klame, podvádí] (v. 9n).
Podle těchto znaků poznáme antikristy, kteří se dnes usadili v našich církvích, jako kdysi v době Janově.
Hřích
Antikrist je zván člověkem hříchu. Jeho duch se v křesťanství projevuje lhostejností k hříchu [bezzákonnosti, nepravosti, bezbožnosti]. V poslední generaci před Kristovým příchodem bude kázání proti hříchu nepopulární. Hojně se bude kázat sociální rovnost a solidarita, péče o chudé a negramotné, pomoc obětem povodní nebo zemětřesení atd. To vše je v zásadě dobré, ale na hříchy jako chamtivost, lačnost po penězích či majetku, nečisté myšlenky, neodpuštění, hněv, nactiutrhání nebo pomlouvání atd. (o kterých mluví Ježíš v Matouši 5-7) nebude v kázání poukazovat téměř nikdo. „Tajemství bezzákonnosti [bezbožnosti, nepravosti]“ (2Te 2,7) působí v podobě falešné milosti, která lidem dává pocit jistoty ohledně věčnosti, na základě toho, že „přijali Krista“, avšak bez ohledu na to, že nadále žijí v hříchu. Taková kázání jen lechtají sluch [klamavě upokojují], a k tomu se přikloní mnozí věřící (2Tm 4,3n).
Zjevení 13 popisuje vládu Antikrista. Čteme, že svým následovníkům dá na vybranou, zda se k němu přiznají veřejně nebo v skrytu. Jeho znamení mohou přijmout na čelo, pokud mu chtějí sloužit zjevně, nebo na pravou ruku, pokud si budou chtít uchovat pověst věřících v křesťanském sboru, a přesto mít výhody z toho, že přijali znamení „šelmy“ (Zj 13,16n). Ti, kdo následují Ježíše, o kterých se hovoří v následující kapitole, žádnou takovou volbu nedostávají. Jejich znamení je na čele (Zj 14,1).
V době Antikrista nebude možné nakupovat ani základní potraviny, pokud člověk nepřijme znamení šelmy. K tomuto vrcholu jsme ještě nedospěli, ale blížíme se. V Indii je těžké získat zaměstnání v řadě vzdělávacích institucí, pokud si člověk neznečistí pravou ruku úplatkem (jedno ze znamení šelmy). V některých továrnách, jsou diskriminováni dělníci horší prací, pokud se neúčastní každoročních oslav svátku „Ayudha Puja“ [Indická bohyně; svátky se slaví veselím, zpěvy, tanci, cukrovím, lahůdkami, blízcí si dávají dárky a přejí si hodně štěstí a radosti]. Mnozí takzvaní věřící se při tomto svátku dopouštějí kompromisu, ale v neděli jdou do shromáždění vzdát úctu Bohu, aby dali najevo svou „zbožnost“. Jak je možné, že se to děje? Je to tím, že ve sboru nikdo neví o jejich nepravosti a hříchu, který praktikují přes týden. Znamení šelmy mají na ruce, proto není vidět. Své skutky omlouvají slovy, že člověk musí něco obětovat, pokud chce vyjít s ostatními. Myslí si, že poklona Satanu je omluvitelná, pokud ji učiní v skrytu a s opatrností, aby neztratili dobré svědectví u lidí. Dnes jsou dokonce i ve sborech novozákonního typu starší, kteří v skrytu touto cestou přijali znamení šelmy na pravou ruku. V těchto sborech pak vládne duch Antikristův. Proto je v mnohých církvích tolik soupeření, sporů a tak mrtvo.
Pouze ti, kdo k hříchu v jakékoli formě zastávají radikální postoj a kdo usilují nenávidět hřích jako Ježíš (Žd 1,9), mohou mít moc hřích odhalit a vyhnat ho ze sboru.
Povyšování se
Lucifer se stal Satanem, když zatoužil povýšit se a být jako Bůh, aby mohl přijímat poklony ostatních andělů. Touha být uctíván je dnes patrná všude – v politice, obchodě [kultuře, sportu] i v náboženství. Falešná náboženství mívají svého „bohočlověka“, kterému se jeho stoupenci klanějí.
I do křesťanství se vtírají takoví, kteří se touží vyvýšit nad ostatní prostřednictvím titulů jako „Ctihodný otec“, „Ctihodný doktor“ nebo „Pastor“ – stejně jako někdejší židovští Rabíni, které za to Ježíš pokáral. Podstata veškerého takového titulování tkví v satanské touze být v úctě. Je za tím týž duch, v jakém přijde Antikrist, který „se povýší…a bude se vydávat za Boha“ (2Te 2,4).
Touha po cti a slávě se projevuje rovněž v mnoha dalších méně nápadných věcech, jako např. v posílání informačních listů, které obsahují různé statistiky a fotografie (zpravidla vůdců, kteří kážou nebo se modlí) atd.
Touhu po cti a slávě můžeme vidět také v tom, jak se někteří snaží, aby byli zvoleni do staršovstva a mohli cestovat po světě jako známí kazatelé, aby mohli druhým radit co a jak by měli dělat (i když o to nejsou požádáni), aby mohli hodnotit a soudit práci druhých co by „samozvaní cenzoři“ (Jk 3,1 podle Amplified Bible). Jak se snaží o úžasně vypracovaná kázání pro lidskou slávu, aby ukázali, že jsou lepší kazatelé než druzí. Jak imitují dary nebo úřady slavných. Jak se ospravedlňují, když padnou do hříchu (Lk16,15) a jak jednají v dalších věcech, ve kterých se snaží na druhé udělat dojem.
Je potřeba vědět, že všechny takové touhy těla a mnohé ještě horší, které u sebe teprve odhalíme, musíme co nejpřísněji a se vší vážnosti soudit, abychom od nich mohli být osvobozeni. Pak teprve obdržíme moc a sílu, abychom mohli vyhnat z naší církve Antikristova ducha.
Obelhávání
Antikrist oklame svět lživými znameními a zázraky a veškerým klamem nepravosti (2Te 2,9n).
Satan je otec lži (J 8,44). Boží dítě, které mluví lež, dává Satanu k dispozici svůj jazyk jako dělohu ke zplození lži. Lež je hřích, ve kterém je expert kdekdo. „…Od narození bloudí, kdo mluví lež“ (Ž 58,4). Lež má mnoho forem; polopravdy, jednostranně popisované události nebo příhody (ve snaze se ospravedlnit), vylepšované výsledky (ve zprávách o činnosti), smyšlené příčiny či důsledky událostí (jako např. ty, které čteme v mnoha křesťanských životopisech, které prostí věřící přijímají bez rozsuzování), předstíraná bolest či nemoc ve snaze vzbudit u druhých lítost a soucit, předstíraná štědrost nebo vnitřní čistota (tam kde není), chlubení se výsledky modliteb, postu či vyhánění démonů, ve snaze vzbudit dojem, že jsme v tom sběhlí. Možností, jak lhát, jsou stovky.
Pokud nad tebou hřích vítězí, ale jsi upřímný a rmoutíš tím, máš velikou naději. Pokud říkáš, že nad hříchem vítězíš nebo takovým dojmem v kázání působíš, avšak v soukromí se necháš hříchem přemáhat, pak si buď jist, že se na tebe vztahují Ježíšova slova: „Pokrytci, jak byste mohli uniknout pekelnému trestu?“ (Mt 23,33) i kdybys o sobě tvrdil, že jsi pokřtěný Duchem.
Lhaní nemůžeme ze svého života vykořenit, pokud proti němu radikálně nezakročíme, kdykoli si uvědomíme, že lžeme. Je mnoho těch, kteří umí mluvit jazykem posvěcení, ale proti své lži nezakročí. Duch Antikrista nad nimi má stále moc, protože se usilují ospravedlňovat před lidmi a Boha, který jednoho dne přivede každou tajnou věc na světlo soudu, se nebojí. Naše sbory musí být místem, kde lháři všeho druhu musejí být nekompromisně odhaleni skrze kázání Slova. Tímto způsobem byli vyhnáni antikristové ve dnech Janových a pouze tímto způsobem budou vyhnáni z církve i dnes.
Oklamání
Řekli jsme, že Antikrist bude klamat lidi skrze lživá znamení a zázraky. Divy a zázraky mají obrovský potenciál lidi oklamat. V Indii máme mnoho příkladů, kdy vůdci pohanských náboženství dělali zázraky satanskou mocí a svedli k následování mnohé.
Divy, zázraky a nadpřirozená uzdravení jsou součástí výbavy, kterou dal Bůh církvi, aby mohla na zemi naplnit své poslání. Ježíš, Petr a Pavel dělali zázraky, o jakých se dnes neslyší. Bylo to díky jejich víře. Události zapsané ve Skutcích apoštolů jsou trvalým napomenutím malé víře, kterou máme my dnes. Církev bez darů Ducha je jako člověk, který sice žije, ale nevidí, neslyší, je němý a ochrnutý, neboť 1K 12 přirovnává dary k očím, uším, rukám atd. Nechceme být jako nevěřící věřící, kteří říkají, že doba zázraků pominula. Ta doba pro ně skutečně skončila pro jejich nevěru
- ne však pro ty, kdo věří.
To ale v žádném případě neznamená, že každého, kdo dělá zázraky ve jménu Ježíše, máme slepě následovat. Je mnoho těch, kdo dělají zázraky, ale Pán je v poslední den odmítne a vykáže ven (Mt 7,22n). Proč je tedy Bůh nechá, aby v Ježíšově jménu dělali zázraky? Jasnou odpověď dává Dt 13,1-5. Bůh to dovoluje, aby vyzkoušel, zda se necháme oklamat divy a zázraky, nebo zda se budeme řídit příkazy Písma. Je proto důležité se ujistit, že duchovní vůdce, kterého následujete, nepatří mezi ty, které Pán v poslední den vykáže ven. (Pozorně čti Zj 13,13n a všimni si, jak falešný prorok – který vypadá jako beránek (Zj 13,11), jako učedník Ježíše – svádí lidi skrze divy a zázraky).
Jak se chránit před klamem? Ochráníme se tak, že u křesťana, který činí divy a zázraky, budeme zkoumat, zda nevykazuje některou ze tří charakteristik Antikrista, o kterých jsme mluvili. Položte si následující otázky.
1. Vede svým životem a svojí službou lidi k osvobození z moci hříchu nebo pouze k odpuštění hříchů?
2. Je pokorný a zapírá sám sebe jako Ježíš nebo apoštolové? Nebo se rád předvádí a snaží se vás uvádět do závislosti na sobě, na svých radách, svých proroctvích, abyste nebyli napojeni přímo na Krista, jako svou Hlavu? Má ducha služebníka, nebo šéfa, který řídí všechny okolo?
3. Našli jste v jeho životě poctivost a upřímnost – je bezelstný a čestný – zvláště v otázce peněz? (Dávejte si pozor na ty, kdo mají vždy zájem o vaše desátky a dary.)
Ježíš, Petr i Pavel v tomto testu uspěli. O mnohých, kteří slouží slovem a uzdravováním dnes to však neplatí.
Satan poskvrnil křesťanství duchem Antikrista. Kéž Bůh vzbudí mnoho takových, kdo budou mít apoštolské zmocnění vyhnat tohoto ducha z církví v naší zemi. (Zac Poonen)