Včera mi při chatování tady na FB něco došlo. Že ten, kdo se snaží obhajovat svoje pojetí víry, přesněji svoje názory o ní, je si vlastně ve své víře nejistý. Proč? Protože víra, ta víra v našeho spasitele Ježíše Krista, nebo správně víra Jemu (= věřit Ježíši), se nepotřebuje obhajovat, protože ví komu věří. Nestaví už svůj život na sobě, ale na Něm. Neřídí si už svůj život, ale nechává se vést a ví, že On je naprosto svrchovaným Pánem nad každým člověkem a nad každou vládou i nad každou mocností. Není tedy nic, co by On nedopustil a o čem by nevěděl. 

Náš život bývá připodobňovaný cestě a my k poutníkům. Ale myslím, že to není přesné. Naše putování a plahočení světem je jen do té doby, než doputujeme ke Kristu. Tedy k těm dveřím, kterými se vchází do Božího království a Jeho odpočinutí. Náš věčný život nás nečeká někdy v budoucnu, ale začali jsme ho žít v momentě našeho znovuzrození.

Židům 4:1 Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. 2 I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali. 3 Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: 'Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!' To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět. 4 O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: 'I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.' 5 Zde však čteme: 'Do mého odpočinutí nevejdou.' 6 Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli, 7 určuje Bůh jiné 'dnes'. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!' 8 Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu. 9 Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. 10 Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého. 11 A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti. 

Proč ale apoštol Pavel píše tohle?

Phil 3: 12 Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. 13 Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, 14 běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. 15 Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, i to vám Bůh objasní. 16 Jen k čemu jsme již dospěli, toho se držme. 17 Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu.

Že by apoštol Pavel musel ještě udělat nějaké skutky, aby si zasloužil jít do nebe? Nebo že by se chtěl svou službou zavděčit Bohu? Naprosto ne! Vždyť sám říká: 1Cor 9:16 Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal. Tohle není běh o nebe ale o odměnu. Není to pouť ke smrti ale k životu. Jistě by někdo mohl namítat, že duchovně jsme sice s Kristem už posazeni v nebesích, ale že fyzicky se to ještě nestalo. Jenomže to by si pak musel Pavel myslet, že náš fyzický život v těle, je důležitější než náš duchovní život, ale tak tomu není. Jan nám zaznamenal tyto Ježíšova slova:

John 6:63-64 Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život. Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří."

To, pro co tady tak Pavel běží jako o závod jak sám říká je dokonalost. Máme přece růst do plnosti Kristovy a to proto, abychom nebyli svedeni.


Eph 4:13-14 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.

K dokonalosti v poznání Ježíše směřujeme:

1Cor 13:12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

Problém nás lidí není ale v tom, že něčemu plně nerozumíme, ale v tom, že nevěříme Kristu.
Nedržíme se Hlavy a nestačí nám jen Jeho jasné slovo. Hledáme vždy něco navíc stejně jako Eva v ráji. Ale ani to by ještě nebylo tak tragické, pokud bychom se vrátili. Ale ještě jsem nezažil u nikoho z těch, které jsem varoval a kteří tak milují ty svoje různé falešné učitele, aby jako ap. Pavel řekli: “všechno to považuji za nic, či za ztrátu nebo lejno”, ale naopak se toho drží jako by jim to mělo přinést nějaký zisk, či snad dokonce záchranu (spasení). 

Phil 3:8 A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za hnůj, abych získal Krista.

Nikdo není ochotný vzdát se toho i kdyby bylo jen podezdření, že by to mohlo být špatné a raději se držet pouhého Božího slova a věřit raději pouze Bohu a jeho slovu. Ale naopak začnou se obhajovat a nebo útočit tím, že mi úplně nepodloženě podsouvají zlé motivy. 

Dnes je mi jasné, že s tím, kdo takto reaguje už nebudu, pokud to půjde, dál mluvit. Je to vlastně stejný duch náboženství jako o něm čteme například zde: 

Matt 15:12-14 Tu k němu přistoupili učedníci a řekli mu: "Víš, že se farizeové pohoršili, když uslyšeli to slovo?" On odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je! Slepí jsou vůdci slepých. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy."

Říká zde: “Nechte je!” Platí to i pro ty, kteří se považují třeba za charizmatiky. A vlastně těch se to týká nejvíc.

Na tohle téma by se toho dalo napsat mnoho, ale sleduji jednu myšlenku, právě o tom odpočinutí.

 (Žd 4,1.3.10.11 B21) Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul... Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili...Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých. Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.

Zase se naskýtá polemika s tím, že takový člověk, který odpočívá s Kristem a nedělá žádné svoje skutky a většinu času jen čeká na Pána, že je vlastně v práci pro Boží království k ničemu. 

To je ale velice daleko od pravdy a to hned z několika důvodů. Jednak takový křesťan se právě soustředí na to nejdůležitější co Bůh chce a to aby jsme mu věřili. Kdyby poletoval z jedné služby do druhé a jednu akci střídal druhou do kterých ho Bůh neposlal, neprožije tam ani Boží vedení ani požehnání a ani nebude mít čas Boží vůli hledat. A potom, když takový křesťan je svobodný od všech svých a náboženských aktivit, dělá jen ty skutky, které mu Bůh připravil a ne ty které si zorganizoval sám a nebo jiní lidé. To znamená, že ikdyž to tak třeba nevypadá, tak na rozdíl od všeobecně uznávaných a opěvovaných skutků lidí budou tyto mít věčnou hodnotu. 
Na to by se dalo namítnout, že i práce na církevních “vizích” přináší požehnání. (Ovšem to bychom si museli vyjasnit spoustu pojmů co to vlastně je, atd.) 

Chtěl bych jen dokončit myšlenku takovou ilustrací. Jestliže jsem stále ještě poutníkem, který směřuje domů a jsem třeba už blýzko, ale pořád jsem ještě na cestě, budu mít ty kterým mám sloužit někde za zády. Pokud ale už budu doma a budu na ně volat ze dveří a zvát je aby šli taky domů, teprve tehdy je mohu oslovit. Tepve tehdy je volám na to správné místo. Pokud bych je volal a ještě sám doma nebyl, kam bych je volal? A co říká Písmo, kde že jsme doma? V církví? NE!!! 

Heb 13:13-14 Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu. Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.

Podle BK
13 Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce. 14 Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.