https://sites.google.com/site/nejotazky/david-hunt/co-se-stalo-s-nebem/co-se-stalo-s-nebem---2#TOC-CIZINCI-NA-ZEMI---OB-AN-NEBE.

Konstantin počal nešťastný precedent, který jeho "Křesťanští  Císaři" následovníci převzali a později byl uskutečňován papeži.  Jeho chybný předpoklad, že má být vůdcem v teologických sporech  (Arles 314 a Niacea v 325) na příklad, položil základ k nebiblické neomylnosti a autoritářství, které bude později připsáno papežům. Ve skutečnosti, samotní papežové rozšiřovali ve Středověku padělaný dokument nazvaný "The Donation of Constantine" aby dali nějaké  zdání legitimity papežským mocím které používali a které jim "údajně" byly dány císařem.

V dokumentu Konstantin, údajně vyléčen z malomocenství Sylvestrem Prvním, nařizuje dekretem, že římský biskup má být  hlavou celosvětové církve. Věnoval Sylvestrovi a jeho následným  papežům svůj palác a další nemovitosti v Římě svou imperátorskou  moc včetně jako božský statut (z pohanských dob), se kterým "Křesťanský Císař" byl považovaný za strážce teologické čistoty.  Eusebius, který použil svůj vliv aby dostal od císaře podporu pro  své duchovní odchylky a projekty. Popsal nestydatě a úlisně  atributy Konstantinovy skoro-božskosti:

Náš císař, Kristův přítel, jednající jako znalec Božího Slova,  povolává celou lidskou rasu k Boží moudrosti, prohlašuje do uší  všech a vyhlašuje mocným hlasem zákonů pravdy a zbožnosti všem,  kteří žijí na zemi... ustaven (císař) jako podoba nebeské  svrchovanosti, on ...ztvárnění jeho pozemské vlády do podoby  Božského originálu...  Boží monarchie.

Nechť tedy náš císař je vyhlášen sám hoden ..kdo jediný je svobodný... nad žízeň po bohatství ...povýšený nad sexuální touhu,  který získal vítězství nad vášněmi, který je pánem nad zbytkem lidí, jehož charakter je formovaný podle Božského originálu  Svrchovaného Vládce a jehož mysl odráží - jako v zrcadle - zář jeho ctností. A proto je náš císař dokonalý v rozšafnosti, v dobrotě, ve  spravedlnosti v odvaze , ve zbožnosti, v oddanosti k Bohu..  (Eusebius, "Oration On the Tricenalia of Constantine").

Toto jsou slova dvořana, který vychvaluje svého pána, aby za  to dostal odměnu. Jak historik Hughes, který je katolickým knězem,  připomíná: Pravda o Konstantinovi je zcela jiná. Ve způsobu života  zůstal do konce života Pohanem, kterým se narodil. Jeho zuřivé  záchvaty, krutost, která - jednou vyvolána, neušetřila ani život  jeho ženy, ani jeho syna. To všechno jsou nepříjemní svědkové  nedokonalosti jeho obrácení.. (Hughes, "History"). Jeho tři synové, Constantin II, Constantius II a Constans, následovali příkladu  svého otce a zabrali si - každý třetinu Impéria po tom předvedli  "křesťanský" rodinný masakr. Potom vyzdvihli "pokřesťanštění"  Impéria do nových "výšek"...

Ať už bylo Eusebiova pochlebování jakékoliv, nakreslilo  cestu, po které církev - po spojení se Státem začala chápat roli císaře. V této nové "křesťanské" formě, kterou nejvyšší úřad ztělesňoval pro Konstantina, jeho syny a pro všechny kteří  následovali po nich, spirituální a kněžský aspekt, ne nepodobný uctívání, které tento úřad požíval v Pohanství. Ano, pohanský titul  "pontifex maximus", který měl Konstantin, se stal ještě silnějším  ve vztahu ke Křesťanství a později jej počali používat papežové.  Ti, v určitém smyslu si vzali císařovy boty, když o sto let později  bylo "papežství schopné vyplnit vzduchoprázdno které vzniklo na  Západě z důvodů oslabení císařské moci". (Frend, "Christianity")..  Eusebius udává, že se Konstantin dokonce považoval za biskupa, když  jednou oslovil skupinu biskupů takto: "Vy jste biskupové, jejichž  pravomoc je uvnitř církve. Já jsem biskup také, který byl  ustanoven Bohem dohlížet na ty, kteří jsou vně církve". (Eusebius,  "Life of Constantine").

A tak to byl Konstantin, který zahájil, pronesl úvodní řeč a  hrál dominantní roli prvního ekumenického sjezdu církve (Council of  Nicaea - AD 325) - a i na dalších sněmech které následovaly. Tím  začal nebezpečný precedent "sněmy organizované Impériem pod  záštitou císařsko-papežských vládců. (Hughes, "History"). Tato  podivná změna byla podporována tou stejnou bezohlednou a krutou  imperiální autoritou, která je ještě nedávno mučila a zabíjela  a nyní byla přijata jako požehnání od Boha... Byli ovšem i tací,  kteří se - již od samého počátku cítili nepříjemně v této nové  alianci. Hughes se dotýká tak trochu tohoto pocitu, když popisuje  "Council of Nicaea": "Těm 318 biskupům ze všech konců Impéria, kteří se zúčastnili velkolepých oslav za kterých Sjezd počal, se musela  ta celá záležitost zdát být velmi neskutečná. Nebylo tomu tak dlouho co většina z nich trpěla za svou víru - někteří ještě nedávno, za perzekuce Licinia... Viděli své spolupracovníky umírat  hroznou smrtí. Mnoho z nich oslepeni a ochromeni, nesli z těchto  procesů na tělech důkazy své věrnosti ke Kristu..... Nyní se  všechno změnilo: Čestní hosté moci, která se ještě nedávno pokoušela o jejich vyhlazení, byli doprovázeni vojáky, na které měl  možná mnohý z nich nepříjemné vzpomínky. A tak katoličtí biskupové se počali scházet s veškerou pompou, aby si vyříkali různé názory  před očima světa. (Hughes, "History").