http://www.kamila.wz.cz/jirka-obzina.mp3

 Hnízdo mu vichry urvaly,
 mláďata voda vzala.
 Zůstala bolest samoty,
 zůstala holá skála, skála.

 Na větev sedá sedá třešňovou,
 slunce se pod řasy dívá.
 Srdce chvěje se tesknotou,
 ale zpívá, zpívá.

 Za vonící v květu větévku,
 kde sedával jako malý,
 Za naději ve slunnou pohodu,
 Vesmíru Pána tam chválí.
 Vesmíru Pána tam chválí.