Poté, co jsem mu odpověděl, jsem si všiml, že se Danova tvář rozzářila jako kdyby mu stoupl adrenalin. Věděl jsem, že se chce se mnou podělit o svůj příběh. Tak jsem přestal hrát na svých bubnech až nakonec bylo úplné ticho. Když se všechno uklidnilo, Dan mi začal vyprávět a popisovat církev Bethel, kterou vede Bill Johnson ve městě Redding v Kalifornii. Ještě mi v krátkosti řekl io škole církve Bethel, která se nazývá Škola nadpřirozeným Služby. Ještě vám chci říci, že nerad dlouho vypisuji na počítači, ale chci vám svůj příběh přiblížit co nejpravdivěji. A možná později přidám i detaily. Zkrátka, Dan, který ani nechodí na modlitební skupinu do církve Bethel, najednou začal znít jako jeden z jejich nejlepších agitátorů (nahováračov).

 

Dan začal vyprávět o tom, jaká je tam silná Boží přítomnost, jak Boží přítomnost v Bethella nasycuje a naplňuje církev.Dan byl vysloveně nadšený novou církví, vysloveně nadšený jejich chvalitebný skupinou i kázáním Billa Johnsona a Krise Vallattona. Oduševněle vyprávěl o všem, počínaje modlitební věží až po stánek na kávu. Po dobré hodině a půl, která mi připomínala tu nejlepší reklamu v telce, mi dal Dan nabídku. Až po dvou týdnech jsem zjistil, že tu nabídku nemohu odmítnout. Dan mi řekl, že byl přesvědčen o tom, že jak půjdu po své cestě ke Kristu, tak mě ta cesta zavede, na návštěvu církve Bethel. A ještě Dan řekl, že když půjdu s ním, nejenže mi zaplatí jízdné, ale mi zaplatí i 9000 dolarů školné, abych mohl jít do školy nadpřirozeného služby a udělal si diplom.

 

V ten večer to znělo skvěle. Ale já jsem se cítil doma velmi dobře a nepovažoval jsem za nutné, dělat nějaké velké změny. Později se doma udály jisté méně příjemné události a já jsem začal ztrácet svůj klid. Vzpomněl jsem si, jak Dan řekl, jaký nesmírný klid a jaká dobrá atmosféra je v církvi Bethel. Kromě toho Dan vícekrát zavolal, jestli jsem nezměnil názor po té noci na naší modlitební skupině. No a jednoho dne, když Dan zavolal jsem řekl, že s tím tedy souhlasím.Řekl jsem: OK, Dan, půjdu se tam podívat. Na druhy den jsme se vybrali na terminál a tehdy jsem se lekl a řekl jsem Danovi, že potřebuji více času na rozmyšlenou. Promítalo se mi v hlavě, že je to nové město, že nebudu mít kde bydlet.To, že jsou tam neznámí lidé mi až tak nevadilo. Nakonec jsme jeli, ale až na druhý den do města Redding. Ubytovali mě v pěkném motelu a na další den jsme šli do církve Bethel. Tehdy jsem ještě netušil, co to bude za noční můra, protože na začátku to tak nevypadalo.

 

Když jsem poprvé vkročil do církve Bethel, byla to láska na první pohled. Byl jsem nesmírně nadšený tou církví ještě další dva měsíce. Hned v ten den jsem zavolal Danovi a řekl jsem mu, že měl ve všem pravdu. Dokonce jsem mu řekl, že málo tu církev vychválil. Do telefonu jsem mu přísahal, že jsem musel asi zemřít a jít rovnou do nebe, když jsem tam přišel. Zdálo se mi, že ti lidé opravdu milovali Pána Ježíše. Výhled z kopce, kde byl sbor, byl nádherný. V církvi Bethel se něco dělo v jednom kuse 24 hodin 7 dní. Já jsem chtěl poznat Pána Boha, tak se mi to zdálo dokonalé. Velmi rád jsem navštěvoval domácí skupinky. Připomínaly mi první křesťanský sbor ve Skutcích. Šel jsem na všechny sborové akce a bylo jich opravdu mnoho. Na jedné z domácích skupinek mi nabídli byt a byl dokonce zdarma. Bylo to ve správném číše, protože mi došly peníze. O pár dní na to jsem začal bydlet u studentů ze školy církve Bethel. Ještě stále jsem byl velmi nadšený, tehdy se mi zdálo, že mě vede Boží ruka na každém kroku.

 

Od té doby prošel delší dobu, co jsem tam poprvé vstoupil. Stále mi mnoho lidí mluvilo slova pravdy z Bible, určeno jen mně. Dosud je mám zaznačené na papíře. Dnes si myslím, že možná jedna předpověď se splnila a mám podezření, že měli pouze štěstí a trefili se, nebo jen hádali.

 

Abych tolik nemluvil, zkusím to zkrátit. V církvi Bethel jsem strávil každou volnou chvíli 7 dní v týdnu. Ukázali mi jeden duchovní zážitek, který nazývali "ohnivý tunel". Tehdy jsem si poprvé uvědomil, jak se všichni nepřirozeně třásly. Byly jakože "naplněni Duchem svatým" a já jsem to měl cítit také, ale neprožíval jsem viditelně takový extrém. A tam to neskončilo. Nemohl jsem se s lidmi mluvit o těch nejběžnějších věcech, jako je např.. počasí, nebo basketbal, protože lidé z té církve se ještě i tehdy nepřirozeně třásly. A tehdy jsem si uvědomil, že to bylo takové síle.

 

Začal jsem se cítit hloupě, protože lidé v jednom kuse vykřikovali frázi: "WHOA" Nebylo minuty, aby to nebylo slyšet v našem shromáždění. Ještě vždy jsem měl na sobě růžové brýle. Tak jsem ty zvláštnosti přehlížel. Omlouval jsem to tím, že jsem si řekl: Pán Bůh má rád, když Ho Jeho církev chválí. Ale postupně jsem to nevěděl vystát, to chrastění, nepřirozené pohyby, ten smích, ty strojené epileptické záchvaty.

 

Později jsem si všiml, že náš pastor Bill Johnson často vzpomíná konkrétní jména (falešných proroků). Jména jako Bob Jones,, Patricia King, Todd Bentley, Heidi Baker, a mnoho jiných s nimiž spolupracuje. Toto se dělo pravidelně a když se zmínili tato jména, tak bylo slyšet hlasité výkřiky nadšení a povzbuzování jako na fotbalovém zápase. Během celého mého působení jsem ani zdaleka neslyšel takovou chválu a nadšení z Ježíše Krista jako z nich. A ještě vám řeknu, že náš pastor nikdy nekázal o vykoupení, o pokání, o svatosti, spravedlnosti, o soudu ani o Božím hněvu. Náš pastor nikdy nezmínil tato témata ani v našem sboru, ani když jsme kázali v ulicích. Náš pastor kázal pouze o (lživých) zázracích a znameních.

 

Neměl jsem v tom klid, proč Bill stále nadšené vypráví o všech (takzvaných a nezdokumentovateľných) zázracích, které se děly přes Bethel na celém světě. Ale my, členové našeho sboru jsme neviděli ani jeden jediný zázrak v našem sboru. Například Bill a jeho žena nosí brýle, tak potom, kde je uzdravení? Billovi vybrali zlatou žílu v nemocnici, ani tam se nestal zázrak. Billův syn Erik je hluchý a mě řečovou poruchu, tak proč není ještě uzdraven? Bill a jeho žena mají úplné šedivé vlasy, což je znakem nedostatku hliníku, ale žádný nadpřirozený zásah se nestal. A přitom káže i evangelium prosperity. Všude se dějí všelijaké "zázraky", jen ne na domácí půdě Bethella ...

 

 

Ale nejvíce se mě dotkla smrt malého JC, který měl pouze dva roky a byl synem mých kamarádů z Koreji. JC zemřel na rakovinu, přestože se všichni za něj modlili každou sekundu, každý den. Když se lidé modlili, zase se tak nepřirozeně třásly. A já jsem už byl velmi znechucen. Ale když JC zemřel, všichni pouze krčili rameny a říkali, že Pán Bůh ho potřeboval více. Ale to už byla poslední kapka a já jsem úplně přestal chodit do té církve. Když jsem tam přišel poprvé, tak první dva měsíce chtěli lidé trávit čas se mnou, protože Bůh mě obdařil charismatem a dobře vypadající tváří. Skoro okamžitě jsem se stal výjimečné oblíbeným, ale když jsem z města Redding odcházel, začali mě považovat za zrádce.Přesto, že jsem zvykl bydlet se studenty z církve. Začal jsem vidět Bethel v tom pravém světle. Bill Johnson, Kris Vallaton, Danny Silk, a ostatní celebrity, byli obyčejní vlci. Oni nebyly žádné ovečky, byly převlečení vlci. Nikdo se mi už nepozdravil na ulici, vymazali si mě z Facebooku. Prostě se na mě při setkání jen mračili. A to byli ti samí lidé, co se se mnou zvykli modlit, co se mnou lámali chléb as kterými jsme měli blízký vztah. Když jsem přestal chodit do Bethella, zůstal jsem doma a začal jsem poslouchat opravdových služebníků, jako např.. Michael Boldea and Mike Hoggard, Paul Washer and David Eells. Moji spolubydlící se smáli, že tito pastoři nejsou normální, že nic nevědí o Bohu. Žádali mě, abych nahlas nepouštěl jejich kázání, dokonce abych je vůbec neposlouchal. Ale já jsem se chtěl krmit opravdovým slovem. Často jsem konfrontoval svých spolubydlících a ostatních "robotů" Bethella a dával jsem jim otázky o teologii Billa a Krise. Vyptával jsem se jich na poprekrúcané New Age "kázání" verši přímo z písma, z Bible, ale oni odpověděli jen to, co slyšeli přímo od Billa nebo Krise, nebo co četli v jejich knížkách. Takže moji spolubydlící se snažili stále odpovídat na Boží Slovo citáty z knih jejich učitelů. No nezdá se vám, že byli zmanipulováni?

 

 

Proto jsem tam přestal chodit po dvou měsících. Ale přesto jsem ještě bydlel se studenty z Bethella. Jednoho dne mě správce domu našel na dvoře, když jsem hrál basketbal a řekl mi, že pokud nezačnu znovu chodit na biblické vyučování Bethella, (kde se učí okultismus, chvalozpěv a meditační modlitbu,) musím si hledat bydlení někde jinde. To se stalo ve čtvrtém měsíci, co jsem bydlel ve městě Redding. Krátce na to jsem odešel. Pak mi zavolala manželka a oba jsme věděli, že už je načase, abych z Redding odešel.

 

Stal jsem se dobrým přítelem s Mikem Hoggard. Pokud se mi tyto věci děly v životě, byl to on, který mi pomohl zůstat v modlitbách. Vždy měl pro mě povzbuzující slova. Nejprve jsem se chtěl přestěhovat tam, kde bydlí Mike, aby mi pomohl dostat se zpět na správnou cestu, ale Bůh měl jiné plány a vedl mě domů. Ještě předtím než všechno ukončím, dovolte mi, abych vám řekl ještě jednu příhodu. V Bethella jsme měli každou neděli vyučování, které se jmenovalo "zapalovač ohně". Bylo to vyučování, zrozené z hnutí "Torontské požehnání". Toto vyučování mělo udělat z lidí proroků. Během tohoto vyučování byly náhodně vybráni studenti, kteří byli zavoláni do přední části místnosti. Každý student si měl vybrat někoho ze zbytku studentů a říct jim slova pravdy o nich. Ale byly tam pravidla: cokoliv si řekl, mohlo být jen milé a přátelské. Musel si to říct tak, aby se člověk, kterému to bylo určeno cítil dobře.

Po několika týdnech co jsem byl svědkem toho, jak se lidé přetvařovali, že ty slova jsou od Boha, jsem byl úplně na konci se silami tak jsem si vymyslel slova pravdy i já. Kdyby mě náhodou vyvolali. A opravdu, čistě náhodou mě vyvolaly. Když jsem dostal slovo, abych přednesl vymyšlené slova pravdy, tak jsem řekl: "v této místnosti je někdo, kdo plánuje sebevraždu a ďábel ho mučí." Když zvednete ruku, budeme se za vás modlit a budete uvolnění. Já jsem byl v šoku a řekl jsem si: Panebože, i přesto, že jsem to nemyslel vážně tam někdo takový byl.

 

 

Ale byl jsem ještě ve větším šoku, protože jsem očekával, že lidé otočí svou pozornost na tato dívka, které se rozhodlo si vzít život, aby se za ni mohli modlit, ale to se nestalo. Místo toho jsem byl napomenut naším pastorem a bylo mi řečeno, že musím mluvit jen takové věci, které jsou milé a od kterých se lidé cítí velmi dobře. Potom, jak mě napomenuli jsme se vrátili k našim cvičením. Ještě zarmucujúcejšie bylo, že když se vyučování skončilo, ze 150 lidí se pouze dva zeptali služebníka nějakou otázku o tom dívce.

 

 

Touto cestou bych chtěl poděkovat Pat Rogers z Boží skupiny "Rozhněvané ovečky" za to, že mě podpořila, abych se s vámi podělil. Věřte mi, je tam mnohem víc, s čím bych se mohl podělit. Všechny vás velmi miluji v našem Pánu a modlím se, abyste byli požehnáni a poučeni po přečtení tohoto článku.