Dlouho jsem nevěděl, co se stalo. Jeden bratříček, se kterým jsme si rozuměli v oblasti učení, od jednoho momentu začal vyprávět cosi, s čím jsem nedokázal souhlasit. Nevěděl jsem, odkud to přišlo, kde se to vzalo. Tak jsem se rozhodl stát na tom, co jsem od Boha už dostal a necouvne, dokud mi neukáže, co se děje.
Bohužel, naše
cesty se rozešli dřív, než mi Pán ukázal zdroj
problému. Tušil jsem o co jde, ale nebyl jsem si
jistý, a možná kdybych tehdy vykročil ve víře a nehledal jistotu,
možná by se mi podařilo předejít některým zraněním a
nedorozuměním.
Tak doufám,
že Pán nám ještě někdy dá možnost vypovědět si v lásce věci a
padnout si do náruče, přestože se od té doby věci ještě více
rozťali. Nevadí, Bohu není nic
nemožné.
Celé to
začalo na otázce kolem Božího hněvu. Ten
bratříček přišel s tím, že uviděl, jak se mýlil, když věřil a
hlásal, že Bůh miluje hříšníka, ale nenávidí
hřích. Prý teď poznal, že Bůh nenávidí
hříšníka.
Nepíši tento
článek kvůli tomu, abych někoho znemožnil, nebo něco někomu
dokazoval, ale proto, že toto je jedno z učení, které se v poslední
době začalo v církvi poměrně značně i když nenápadně rozšiřovat a
nese s sebou několik dalších věcí, které z tohoto základu
vyplývají.
Cesta, skrze
kterou tento bratříček přijal toto učení, byly videa
kázání. Zvyknu o tom mluvit, že někdo "fičí na
webových kázáních", což zpravidla přichází tehdy, když sám má
hluchý čas, ale nemusí to být pravidlem. Nemám v
úmyslu soudit nikoho konkrétního, mluvím o jevu, který nastává
zpravidla vždy, když křesťan nedostává potravu podle své potřeby ve
sboru, tak se začne obracet na knihy, mp3 nebo video kázání, což by
ještě nebylo nic tak špatné, ale najednou začínáte vnímat jak z
toho člověka vycházejí téměř citace toho, co
přijal.
Když se
křesťan dostane do situace, kdy má "hluchý čas", nebo dokonce mimo
sboru, ve kterém fungoval a bez sboru si neuměl představit svou
existenci, věřím, že tou nejméně šťastnou věcí, kterou může udělat
je - čím dříve si najít nový sbor . Místo toho
bych doporučil ztišit se a hledat Pána, a zase jen Pána, a pak
ještě Pána.
Neříkám, že
Bůh ho nevovedie zase někde do sboru, já jen říkám, že pokud
člověku nestačí v první řadě Pán a vlastní silou se snaží někam
zařadit, ukazuje tím, jak moc je závislý na lidech, jako je naučen
přijímat věci prostřednictvím jiných.
A tak se buď
váže zase na sbor, nebo (častokrát bez odchodu ze sboru) na kázání
jiných kazatelů, či spisovatelů. Toto neříkám na
odsouzení těch, kteří to udělali, ani na odsouzení nikoho jiného,
mluvím jen o tom, jak jsme velmi mělce naučení ZŮSTÁVÁ v intimitě
s Duchem Pána Ježíše.
Vrátím se k
tématu. Takže až poté, co se udály věci, jsem
našel to klíčové video, na kterém mi Pán ukázal zdroj jednoho z
prvních našich nedorozumění. Video, na kterém
kazatel vyučoval o tom, že Boží hněv Bůh vylévá na
hříšníka.
Na hříšníka,
ne na hřích. Jak se dá vylít vztek na hřích,
vždyť co je to hřích, kde je? A TEHDY, v tom
momentě, v té vteřině, jsem dostal od Pána zjevení, které
rozepíšeme kousek níže, a kterým mi vysvětlil, proč je to celé
učení o Božím hněvu pravdě podobné, ale ne pravdivé, je to jako
SKOROrovnobežka podél linii pravdy.
Kazatel dále
pokračoval ve vysvětlování této v úvodu nadefinované pravdy
citacemi veršů o Božím hněvu ze Star SMLOUVY, ze Zákona
...
Jenže sekl se
v několika věcech, a na ty bych vám chtěl poukázat, abyste i vy
zkoumali jako rozsuzuje věci, a abyste i sami věděli rozsuzuje,
když budete postaveni před podobnou
situaci. Ptejte se Ducha svatého, aby vám vždy
ukazoval Krista.
Takže:
1. Základní věcí je, že hněv nerovná
se nenávist! To, že se Bůh na někoho zlobí,
neznamená, že ho hned nenávidí. Mám tři děti a
občas se tedy na ně opravdu velmi rozzlobí. Ale
pokud by mi někdo řekl, že je mám v nenávisti, dám život za to, že
ten člověk neví, o čem vypráví.
Jistě někdo
připomene, že neznovuzrodení lidé nejsou Boží děti, jenže ten
kazatel citoval verše ze Staré smlouvy adresované především
Izraeli, ne nevěřícím pohanům.
Je zde mlhavá
PODSTATA Božího hněvu.
2. Druhá věc je s tím spojena - pokud
Boží hněv není nenávist, tak ani z nenávisti
nevychází. Boží hněv vychází z
lásky! Pramení z touhy projevit lásku tomu, kdo
ji odmítá. Pramení z touhy rozdat se, z touhy mít
oboustranný láskyplný vztah, která je odvržení, zbičován a
zabita. Z lásky, která touží shromáždit
milovaných jako kvočna své kuřátka.
Pokud
nepochopíme, že Boží hněv vychází z odmítnuté lásky a ne z
nenávisti, zamlží pravdu o příčině tohoto
hněvu.
3. A další věc je, že zmíněné verše
byly vytrhané z kontextu, přičemž právě kontext v mnoha těch
verších spojuje Boží hněv s cílem vychovat, ne
odsoudit. A toto je druhá nerovnice - Boží hněv
nerovná se automaticky odsouzení. Jde především o
výchovu. Je zde zamlžený CÍL, který Bůh
má.
Bible jasně
říká:
Jan 3.16 Neboť tak Bůh miloval svět , že Syna svého jednorozeného dal, aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Řím 5.6 Neboť Kristus, když jsme ještě byli slab í, ještě za času zemřel za bezbožné.7Lebo sotva kdo kdy zemře za spravedlivého, protože za dobrého by se někdo snad i odvážil zemřít. 8Ale Bůh však prokazuje svou lásku k nám, že když jsme my ještě byli hříšní, Kristus zemřel za nás. 9A tak tedy je o mnoho jistější, že teď, když jsme ospravedlněni jeho krví, budeme zachráněni skrze něho od příštího hněvu.10Lebo pokud tehdy, když jsme byli nepřáteli, byli jsme smierení s Bohem skrze smrt jeho Syna , tak je o mnoho jistější, že jsouce smierení budeme spaseni jeho životem.
1 Jan 4.10 V tomto je láska: ne že bychom my byli milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smierenie za naše hříchy.
1 Jan 4.19 My milujeme jeho, proto že on první miloval nás .
Bůh nás
miloval už tehdy, když jsme my Jeho nenáviděli, nechtěli poslouchat
a odmítali Ho. Ano, Jeho hněv byl na nás, ale ne
kvůli nenávisti, a ne proto, že by svůj hněv chtěl na nás
vylít.
A přesně tato
Jeho láska sehrála v tom celém klíčovou roli.
Totiž
skutečnost, že Bůh vylévá svůj hněv na hříšníka je starozákonní
fakt. Židé to jinak ani nevěděli
chápat. Co je hřích, kde je, aby na něj Bůh mohl
vylít svůj hněv?
A Bůh
najednou, v Něm stanovený čas udělal něco, co nikdo nečekal, ani si
jen neuměl představit, že je něco takového
možné. Něco, o čem mluví - hle, já udělám něco
nového, něco, co si ani neumíte představit, toto je charakter Boha,
kterého nikdo nemůže zavřít do šablon. Když
zaznívá toto proroctví v Iz 43, vypráví tam Hospodin o zázracích,
které již učinil, jak byly cesta uprostřed moře, řeky na poušti
... hle, udělá něco, že ještě i polní zvěř ho
bude slavit.
A jak
pokračuje dál? To je husté, fakt
.. říká: Ty
jsi mě nehledal, nedělal si pokání, nenosil jsi mi oběti, unavil
ses hledat mě, a JA, JA sám, jen kvůli svému jménu způsobím něco,
čím ti setřu všechny hříchy.
Jak? Nevylejem hněv na
hříšníka. Udělám něco, o čem se ti ani nesnilo,
že je možné - hle, vyleji svůj hněv na hřích.
A proto pak
skrze Pavla vítězně píše:
2 Kor 5.21 Neboť TOHO , který nepoznal hřích, ÚČINIL za nás hříchu , abychom my byli spravedlnosti Boží v něm.
Toto byl
verš, který mi řekl Duch Boží hned v úvodu toho videa, jak to
vzpomínám kousek výš.Jednoduše nebylo co řešit, bylo
jasné, že ten kazatel jde mimo Ducha Božího a nemůže tak zjevit
milost, kterou nám Bůh v Kristu daroval.
Bůh vylil
svůj hněv na hřích. Tečka. Dále
nekomentuji. Mějte svobodu odmítnout a nechat se
svázat starozákonním chápáním Zákona.
AMEN!
![[CNW:Counter]](../images/bookman5147.cgi?nejotazky&8&FFFFFF&000000&on)
Komentáře
Od narození jsem prožil jen Boží nenávist. Kecy o Boží lásce mi byly předloženy mnohokát podpořeny citacemi z Bible, ale Bůh podle citací z Bible nikdy nejednal. Kdo tedy lže?
Dříve než odsoudíš Boha za
to jaký je nebo není, měl bys Ho poznat (tedy chtít poznat). Protože kdo Ho hledá,najde Ho. To není Boží nenávist co od narození prožíváš protože Bůh tě miluje, vše záleží jen na tobě, buď budeš dál(dobrovolně)v moci toho zlého, nebo najdeš a přijmeš Otce a Ježíše a Satanovi se postavíš. Je to tvá volba, ale neobviňuj Boha z nenávisti.