nahoru
ZPĚT do kapitoly
Muhamad po požití pouhých několika doušků kávy "dokázal sesadit s koně čtyřicet mužů a udělat čtyřicet žen šťastných"
Historie pěstování kávovníku a pití kávy
Káva jsou semena plodů kávovníku rodu "coffea" - dvouděložných dřevin čeledi Rubiaceae (mořenovitých). Je to keř subtropického a tropického pásma a je dnes pěstován v Asii, Jižní a Střední Americe, v Africe, Arabském poloostrově a Indonésii. Vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18 - 22 °C. Celkem je známo asi 60 druhů kávovníku, z nichž v průmyslovém měřítku se využívají pouze dva: kávovník arabský (Coffea arabica) se svými odrůdami, kávovník robusta (Coffea robusta neboli Coffea canephora) a kávovník liberijský (Coffea liberica). Kávovníky kvetou bílými voňavými a jasmínu podobnými květy, které se rychle mění v zárodky plodů. Plody jsou v době sběru červeně zbarvené oválné peckovice s dužnatým oplodím a dvěma semeny (Semen coffeae). neboli kávovými zrny. Dozrávají za 7 - 9 měsíců po odkvětu.»Káva neměla jen vzbuzovat okamžitou mužovou touhu, ale měla napomoci i k zaručení dlouholeté přízně vysněného muže. Mezi léty 1725 a 1735 byl poručík brazilské pobřežní hlídky Francisco de Melho vyslán do Francouské Guayany s úkolem získat kávová semínka. Byl to muž velmi přitažlivý a této své vlastnosti využil i tehdy. Kouzlu Melhovy osobnosti podlehla manželka guverenéra Francouzské Guayany. Žena poslala de Melhovi v košíku s květinami několik semínek kávovníku s úmyslem, že si získá alespoň na krátký čas přízeň krásného poručíka. Brazilský poručík se však nechtěl pouštět do milostného románku s vdanou ženou a názor nezměnil ani po obdržení cenných semen a rychle se vrátil do kolonie Pará v Brazílii. Brazílie se v následujících letech stala největším pěstitelem kávy.«Údaje o první veřejné kavárně se různí, podle některých byla otevřena koncem 15. století v Istanbulu (Cařihradu), podle jiných počátkem 16. století v Mekce, kde byla ale brzy zakázána, neboť se v ní scházela politická opozice. První písemně doloženou veřejnou kavárnu měli v Istanbulu od roku 1554. Z muslimského světa se káva rozšířila do Evropy přes Benátky, kde byla v roce 1647 otevřena první evropská kavárna. Dějiny kávy nebyly v Evropě zpočátku tak bouřlivé jako v Orientě. Káva se užívala především jako lék, prodávala se nejprve v lékárnách a pak teprve v prodejnách nápojů a byla velmi drahá. Počala se vařit nejdříve v bohatých domácnostech, až později ve veřejných kavárnách. Ve Vídni první kavárnu otevřel Kolchitzky, který v r. 1683 objevil pytle kávy v opuštěném tureckém táboře, které tam našel po ukončení obléhání Vídně a dostal je pak darem. Využil toho a začal kávu, tento "čertův nápoj", vařit a aby vyhověl evropské chuti, začal ho sladit medem. Měl u Vídeňáků úspěch. Počátky pití kávy na našem území nejsou přesně známé. První zprávy o kávě se k nám dostaly prostřednictvím cestopisů (např. Heřman Černín, 1645). Prvním pražským kavárníkem byl Georgius Deodatus Damascenus, původem z Damašku, který se usídlil se svou kavárnou v roce 1714 v Praze na Starém Městě, v Karlově ulici čp. 182/16. Byl hned velmi populární, protože kávu prodával ustrojen jsa do typického arabského oděvu. Na Moravu se vloudil tento nápoj prý koncem 17. století a ještě v polovině 19. století byl však prostému lidu neznámý. Začali jej šířit mladí duchovní z olomouckého semináře jako náhražku za kořalku. Sedláci prý potom pili kávu i kořalku. Na Valašsku to bylo ještě později, nejdříve ji okusili v měšťánských rodinách, brzy zdomácněla i v dělnických rodinách, ale zde byla zejména v chudých rodinách vařena z cikorky, praženého žita a nebo z pražených žaludů.
kde pro pěstitele v méně vyvinutých zemích je důležitou alternativou obchodování na cenově nestabilním světovém trhu s kávou. Pěstováním kávy se dnes živí asi 25 milionů malých zemědělců převážně z rozvojových zemí. Další desítky milionů malých rolníků kávu pěstují jako doplněk k plodinám pro vlastní spotřebu. Káva se proto stala (mimo jiné) v současné době hlavní komoditou a představuje až polovinu objemu tohoto obchodování (viz např.mamacoffe s.r.o. se sídlem v Praze) aj. Fair Trade zajišťuje pěstitelům "férovou" cenu doplněnou tzv. prémiovými příplatky v případě, že jde o organickou kávu (BIO). Prémiový příplatek putuje do společného fondu na rozvoj komunit, zlepšení výrobního zázemí, stavbu škol, zdrojů pitné vody apod. Certifikační známka FAIR TRADE (viz obrázek vlevo) umístěna na výrobku zaručuje jeho kvalitu ověřenou v souladu s přísnými mezinárodními standardy ověřenými zkušebnami nezávislé mezinárodní certifikační agentury FLO.
Odkazy do DDK:»"Babjénka Gregorovi, staří 65 let, vyprávěli, jak vešla v devadesátých letech 19. století na Valašsku ve známost káva: ". . . jak moje neboška mamňenka ležali f kútě, tož ím židofka Pepka donésla uvařeného kafé. Jednak proto, že tatíček byli starostú, a také proto, aby ho od ní kupovali. Ale špatně ím poslúžila, jak ho vypili, začali bláznit. Tatíček ích moseli aj svázat, bylo myslím moc silné. Březofčí tetička Chlpíkovi jak dočuli, že je ke kúpení kafé a že je to dobrá jeza, šli do Zlína a kúpili ho trochu. Šak bylo sakulensky drahé, takový malý míšeček toléj peněs. Chodívali k nim po škole panáček a toš si povídali, že ho jednúc pořádně uctíjá. Tož vám ho vařili, ale uvařit nemohli, až po hodnéj chvíli na to přišli, že je to panské ídlo a že mosí byt myslím tvrdé. Ono ti páni majú fšelijaké chutě. Hneť ho ocedili, omastili, aj posypali makem a nésli panáčkovi jest. Ten se vám řehúňal a řekl ím, jak se ma vařit."«(Antonín Václavík Luhačovské Zálesí, str. 137, v Luhačovicích 1930)