»Alkoholické nápoje - jsou s oblibou používány k ochucení kávy. Vedle známé irské kávy s whisky se např. v Normandii používá calvados, v Jugoslávii slivovice, ve Španělsku suchá anýzovka nebo brandy. U nás je oblíbený tuzemský rum, který obohacuje kávu příjemnou vůní i chutí.«

» V krámě byl veliký mlýnek na kávu, který se roztáčel velikým ručním kolem. Zrnka se nasypávala do lesklé mosazné mísy a zřízenec otáčel kolem oběma rukama. Vonná drť se cedila do červené krabice, zůžené na konci a zaoblené na vysypávání sáčků. (Nolanovi mleli kávu doma. Fanynka velice milovala ty chvilky, kdy maminka seděla s laskavě blahosklonným výrazem v tváři na kuchyňské židli a tiskla kovový mlýnek mezi koleny, prudkými obraty levého zápěstí rychle otáčela klikou, vzhlížela na tatínka a říkala mu jiskřivá slůvka, zatímco se prostora kuchyně naplňovala sytou, ubezpečující vůní čerstvě pražené kávy.) Prodavač čaje měl báječné váhy: dvě lesklé mosazné misky, které tady prudce třeli a leštili den co den teď už pětadvacet let, že na nich nezbývalo už moc hmoty. Byly křehké a teňounké a vypadaly jako zářící pravé zlato. Když Fanynka kupovala libru kávy nebo unci pepře, sledovala vždy upřeně kouzelnou úlohu vah. Leštěná stříbrná kostka s číslem váhy byla vložena do jedné misky a vonné zboží bylo pozvolna a jemně nasypáváno do druhé s pomocí nevelké, rovněž lesklé lopatky. Lopatka na koření byla malá a leskla se matně, protože byla udělána z jakési zpola průhledné kostice. Lopatka na kávu se zato leskla jak stříbro. Fanynka se dívala se zatajeným m dechem, jak lopatka utrousila ještě několik zrnek, nebo naopak jemně několik zrnek z misky vah ubírala. A potom nastala ta vteřinka nádherného pokoje a míru, kdy se obě zlaté misky vyrovnaly a zůstaly nehnuté v dokonalé rovnováze. Nikdy nic zlého se nemohlo stát ve světě, v němž se věci tak ztichounka vyrovnávaly.«

(Betty Smith, 1904-1972, americká spisovatelka: "V Brooklynu roste strom", Práce Praha, 1970)