Dadalova kuchařka

»"Telecí ledvinka doma, jó to je báseň!" zasní se Bohoušek (Záhorský), "může bejt s brambůrkem - knedlíček je k ní těžkej -, v hospodě to není ledvina, to je, jako když to okolo ledviny jenom projde. To má jako s živáňskou. "Jak von ji vlastně dělá, Bohoušku?" "No v popelu, v popelu z dřevěného uhlí a v pergamenu. Hlavní věc - musí to předem naložit, chce to telecí a vepřové z voříšku . . ." "Nedává hovězí?" "Ale taky, ale musí být měkké, aby se s tím vepřovým a telecím stejně propeklo. Nadělá si řízečky a hodně je proklepe, aby byly úplně průhledný, připraví si hromádky červené papriky, kmínu, sole a pepře - taky si musí nakrájet cibuli na kolečka -, abych nezapomněl, kousíčky špeku tak dva milimetry na tloušťku a dvakrát tři centimetry na plochu . . ." "Dává víno?" "Vidí, na víno bych byl úplně zapomněl! Stačí dvě decinky bílého, ne moc kyselého . . . Pak to naloží, vždycky vrstva masa, koření, sůl, cibule a špek, jako prádlo pocákat vínem, pak druhá vrstvička masa . . ." "Brambory ne?" "No dát se můžou, jak kdo . . ., já je nedávám, pijou moc šťávu a vysušují maso, ví? Pak se to nechá v chladu uležet a druhý den započne to krásné dílko. Pěkně rožeň, a napichujeme: řízeček, cibule, špek, a přitlačit a znova řízeček, špek, cibule a zase přitlačit; a tak pořád, až je z toho takovej dlouhej nepravidelnej salámek. Urovnáme, stlačíme a zabalíme hezky fest do pergamenu, od kraje do konce utáhneme konopným špagátem - musí dát pozor, aby tam neměl vzduchový bubliny - papír promáčet vodou, v popelu vyhloubit příkop, do něj se ta šiška vloží a tím rozhrabaným popelem se to přikryje. A je to!" "A nemá strach, že mu to shoří?" "Ale šel, když k tomu nemůže plamen, tak se to jen dusí a peče, to nemůže shořet." "A jak dlouho to nechává v tom popelu?" No, to chce takový dobrý dvě hodinky . . . Ale nejtěžší je to vyndávat ven. Nesmí poškodit papír, aby mu neutekla šťáva. Já to opatrně odhrabu, vezmu oba dva konce rožně, naráz vyndám a položím vedle popelu. Hezky to očistím, ofoukám, a teď dával pozor! Svrchu nožem rozříznout a udělat malý otvor. Misku, nejdřív vylít do ní šťávu a teprve potom sloupne celý papír a po kouskách vidličkou stahuje z rožně maso a dává ho ke šťávě, Pak dobrej chlebíček . . ." "Co předtím pije, cinzánko?" "Může být a nemusí. Jde i campari, taky hltínek dobrýho tvrdýho není k zahození. A k živáňské? Hned po ní pivínko, pak vychlazené bílé a později i trochu červeného."

HOME