Snadný a jednoduchý způsob přípravy jeleního masa mě naučil jeden Turek zajatý u Izmailu. Vyřezával z jeleního masa nejlepší špalíčky, napichoval je na kord a prokládal kolečky cibule, to vše otáčel na rožni nad rožhaveným uhlím a poléval přírodním vínem. Zpod skořicově hnědé kůrčičky stoupala pára z měkkounkého masa, které neztratí přirozenou vůni, šťáva nám stékala po prstech a nad námi se vznášel duch zabitého jelena. Náš pohled zůstal jasný, hlava čistá, myšlenky tak vzletné, že měl člověk chuť poklepat někdejšímu nepříteli na rameno a říct: "Promiň bratře." A když se k takovému kousku přihodí na talířek hrst brusinkového kompotu, který přirozenou chuť jeleního masa nepřehluší, ale dodá ji naopak vůni a připomene prostředí, v němž se zrodilo, pak - kdoví - snad i výčitky svědomí se mohou dostavit bleskurychle . . .
(Bulat Šavlovič Okudžava; 1924): "Dostaveníčko s Bonapartem", Praha 1986