» A tohle bude kuchyně - zpěvné ptactvo pojídají tihle Italové po tisících, žraloky a sépie, ale kance a srnčí - nebohá země -; mohl bych ti báječně připravit zajíce v zahradě vedle střemchy na otevřeném ohni: úhledně nakrájeného na kousky a upečeného v našem litinovém hrnci. Nejdřív se pokrájí špek a nechá se zhnědnout, na něj se vloží to nebohé zvířátko, a když je pečené, popráší se dvěma lžícemi mouky; k tomu několik malých celých cibulek a šálek horké vody. Osolit, okořenit: pepř, svazeček petržele, několik hřebíčků, pár bobkových listů, stroužek česneku. Postavit na malý oheň; čas, víno, trpělivost: dusit dobrou hodinu. Zalít polovinou láhve červeného vína a nechat přejít varem, sebrat tuk, vylovit koření a zeleninu a pozřít se slzou soucitu v oku. Dokáže si to tvůj jazyk představit, křehké a přitom syté, bez marinování v octu a krvi, a přesto v ohnivé tmavé omáčce? Stěží bys mohl zítra předložit něco lepšího. «

(Jakob Flach; 1895-1982: "Minestra", Frankfurt nad Mohanem, 1981)