Kančí kýta se šípkovou omáčkou
("Prima vařečka", TV Prima, říjen 2000)

Suroviny:
  • 400 g kančí kýty
  • 100 g slaniny
    Marináda na naložení masa:
  • 100 g cibule
  • kořenná zelenina: 2 mrkve,1 petržel,1 celer
  • koření: celý pepř, nové koření, bobkový list, tymián, jalovec, citrónová kůra
  • 100 ml octa
  • 200 ml oleje
    Na šípkovou omáčku:
  • 100 ml červeného vína
  • 80 g hladké mouky
  • 120 g šípkové zavařeniny
  • 50 g cukru
  • sůl

    • Příloha: houskový knedlík

    Postup přípravy:
  • Maso z kýty divočáka na dva dny naložíme do uvedené směsi zeleniny a koření.
  • Pak maso očistíme a nakrájíme na medailonky (asi 2 cm silné), které ovážeme nití, aby držely tvar.
  • Medailonky obalíme v mouce a opečeme po obou stranách, vyjmeme z pánve a odložíme do tepla.
  • Kořennou zeleninu z nálevu spolu se slaninou orestujeme přidáme cukr a zalijeme octem z nálevu a vínem nebo vodou.
  • Vložíme maso a dusíme do měkka.
    Příprava šípkové omáčky:
  • Změklé maso vyjmeme, šťávu vydusíme na tuk, zaprášíme hladkou moukou, zalijeme červeným vínem a přidáme šípkovou zavařeninu a trochu vody.
  • Omáčku povaříme, dochutíme a přecedíme.
    »"Tam dole v tý jedný komoře visí pěkný letošák," vzpomněl si Jusuf. "Co byste říkali vařenýmu divočákovi v zelenině a šípkové omáčce, má to břink a není to moc těžký na noc." Hadžiž s Ismailem odešli do lesa. Jusuf přinesl letošáka. Stahovat černou není legrace, ale hromotluk Jusuf si jenom hrál. Odkostil kýtu, blány a sádlo uřezal. Maso nepatrně naklepal, omyl vlažnou vodou a dal vařit. Tu první vodu slil. A dal novou vařící vodu. Přidal koření, sůl, trochu octa a vařil doměkka. Tak asi za dvě hodiny přidal zeleninu a cibuli vcelku. Vzpomněl si, že neškodí drobet červeného vína, přinesl láhev, otevřel, půlku nalil do hrnce, půlku do sebe. Dal hrnec s masem na menší oheň, aby, až se kluci vrátí, bylo měkoučké. Nakrájí je na plátky, rozloží na nahřátou mísu, nakrájí zeleninu - která se s masem vařila - na plátečky, posype jí masíčko, zaleje vývarem. Teď postaví na brambory a připraví si šípkovou omáčku. Našel si máslo, hladkou mouku, skořici, trochu kůry z citrónu, jeden hřebíček a z komory si přinesl hrnec šípkové zavařeniny. Zrovna se chystal začít, když mu něco zatřepalo nohavicí. Koukne dolů. Dole u nohavice stojí žlutý tvor, vlastně patvor, vlastně patvorek, protože měří sotva dvanáct palců. . . . "Páni inženýři," povídá Jusuf, "jdi vode mně. Žloutenka je nakažlivá. Tvoreček povyskočil, zavýskl a cupital křižem krážem po kuchyni. Skákal po pravé nožce, pak po levé nožce, jako by hrál nebe peklo ráj. Občas udělal saltíčko. Jusuf nevěděl co si myslet. "Co tady děláte?" vypravil ze sebe. "Nejdřív co ty tady děláš" zaskřehotal skřet. "Vařím". "Co vaříš". Jusuf mu řekl, co vaří. To je moc komplikovaný povídá žlutý kašpárek. "Ani moc ne. To si z tohodle másla a trošku hladký mouky udělám světlou jíšku, dám do toho tadyhle to, co jsem připravil, a dvě vrchovatý lžíce šípkové zavařeniny, no a pak to musím půl hodiny vařit a nepřestat míchat. Pak to celý procedím, může se to přisolit, přisladit, přikyselit šťávou z citrónu, jak kdo, a pak ještě kapánek povařím. No poleju tím to maso, a to je celej kumšt.«
    (Jan Werich, 1905-1980: "Úsměv klauna - Žluté mužátko", Praha 1984)
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]