Srnčí paštika
(Chuťovky na TV Markýza, starý rodinný recept, únor 2001)

Suroviny:
  • srnčí plecko (podobně lze udělat i zaječí paštiku ze zaječího masa)
  • telecí játra (polovina objemu srnčího masa)
  • 3 cibule
  • koření: jalovec, muškátový oříšek, koriandr, majoránka, nové koření, tymián, bobkový list
  • 3 vajíčka
  • 6 kyselé okurky
  • 1 lžíce kapari
  • sádlo
  • černé koření
  • slanina 1/3 objemu hmoty a plátky slaniny na obložení stěn a dna formy
    Příloha: chléb

    Postup přípravy:
  • Cibulku na sádle uškvaříme do sklovita, na cibulku položíme maso a všechno koření (pak se ale musí vybrat kuličky koření).
  • Dusíme asi 20 minut, pak přidáme játra a podléváme vodou nebo vývarem z kostí.
  • Maso několikrát pomeleme (3 x), dáme do mísy, přidáme vajíčka.
  • Dále dáme do směsi na velmi jemné kostečky nakrájíme část slaniny, okurky, kapary.
  • Slaninou nakrájenou na větší plátky vysteleme celý povrch formy, masovou hmotu vložíme do formy a překryjeme přečnívající slaninou.
  • Vaříme ve vodní lázni asi tři hodiny (zatlačením prstem zkusíme, že vajíčko již ztuhlo).
  • Vyklopíme a krájíme na plátky a pojídáme namazané na chléb.
    »V Meščorském újezdu skolili jelena a přivezli mi ho. Podle parohů je zřejmé, že se ještě nestačil utkat se soupeřem o dámu svého srdce, tohle všechno ještě měl před sebou. Čelo hladké a vysoké. Oči s leskem dozlatova. Francouzi chválabohu rádi jedí jelení maso. Jsou to nejen nimrodi, ale i gurmáni. Okusil jsem jelení kýtu po francouzsku. Co udělá tohle jídlo s člověkem? Dech se mu tají z těžké vůně rozličného koření a bylin, kaštanů a dýmů ohniště, až už vůbec neví, co jí, jestli jelena nebo jakousi neznámou hmotu, pánembohem stvořenou jen za tím účelem, aby omamovala směsicí tisícerých božských vůní . . . Po vydatné porci člověku vystoupí na čele plot, roztaženým chřípím dál vdechuje oblaka vůní - a z otupělého pohledu se vytrácí vše - kromě sytého klidu . . . Paráda! . . . Jelení kýtou mně hostil jeden pruský major - dočasný spojenec. Jeho sluha, povýšený jako každý lokaj, na kterém jste závislí, měl splihlé kníry a hladový pohled, když napichoval mladého jelínka na dřevěný rožeň a opékal na dřevěném uhlí, pak obkládal nakládanou zeleninou a podával. Bylo to božské! . . .

    (Bulat Šavlovič Okudžava, 1924: "Dostaveníčko s Bonapartem", Praha 1986)
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]