ZPĚT do kapitoly
Ředkvičky, "Raphanus sativus var. sativus" - je naše oblíbená kořenová zelenina s jemně štiplavou chutí, která pochází z Blízkého Východu- i když jiné zdroje tvrdí, že má původ v Japonsku. Velkou výhodou ředkviček je, že se dají pěstovat a sklízet po celý rok. Při jarní sklizni jsou ředkvičky jednou z prvních čerstvých zelenin po dlouhém období zimy, které obohatí naše tělo o řadu cenných látek. Pojídáme je syrové, tvoří součást salátů, pomazánek a předkrmů, nebo tepelně upravené v polévce, či jako příloha k masu. Snažíme se ředkvičky nenechávat dlouho nakrájené nebo nastrouhané, protože tak dochází ke ztrátě vitaminů. Mají i zdravotní účinky na organismus, neboť hubí střevní bakterie a plísně, podporují perilstatiku střev, odstraňují zácpu, chrání buňky před volnými radikály, působí proti nadýmání, jsou prevencí žlučových a ledvinových kamenů, snižují cholesterol, uvolňují hleny při kašli a posilují nervy. Je to proto, že tato zelenina obsahuje velké množství kyseliny listové, vitaminu C a selenu. Za zmínku rozhodně stojí i obsah draslíku, vápníku, síry, karotenu, kyseliny nikotinové a vitaminu B. Aby se chránily před škůdci, produkují hořčičné oleje, které v našem těle působí antibakteriálně a antimykoticky- ničí plísně a bakterie ve střevě, na jazyku, na sliznici a v žaludku. Je to i výborná potravina pro hubnutí, protože mají velmi málo tuku a jsou nízkokalorické. Při pěstování ředkvičky se musí přihlížet k tomu, že se jakostní bulvičky vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je kratší den, kdežto v létě při dlouhém dni vytváří rostlina květní stonky a semeno. Proto se v létě nepěstuje. Ředkvička patří mezi nejsilnější potravinové alergeny a lidé, kterým dělá sebemenší potíže, by se jí měli vyhýbat. Ředkvičky se jí hlavně syrové. Velmi dobré jsou jako součást různých zeleninových salátů, dodají jim chuť a působí zároveň dekorativně např na chlebíčcích s hlavkovým salátem. Kromě pomazánek a salátů se syrovými bulvami je můžeme také připravit a podávat vařené a zadělávané.Ředkvičky vařené