»"Pojď se k nám najíst, Moko! "Doma mně čekají. Někdo přece musí na taťku dávat pozor. Jéjda, jak bych si třeba hned teď dal tvého dušeného zelí!" "Povím ti jak se vaří." Napiš mi to!" Zašli do krámu. Sestřička požádala o tužku a papír. Mate Lucič strhl ze stěny pošty vyhlášku s obrazem vlakového lupiče, na jehož dopadení byla vypsána odměna. Ošklivý chlap se zlýma očima a tupým zlomyslným nosem. Sestřička napsala na druhou stranu vyhlášky předpis na vaření zelí. Moko se usadil ve dveřích na práh a usnul. Sestřička vypisovala všechny podrobnosti. Zelí mělo být jemně nakrájeno a dušeno se šťávou rajských jablíček a cibule a s příměstkem špetky česneku. Potom mělo být přidáno osmažené vepřové maso, nakrájené na malé krychličky; znovu trochu dusit a podávat s rýží«"
(Edwin P. O´Donnell: "Zelené břehy",Praha 1941)