Polsko - stát ve východní části střední Evropy, ležící při pobřeží Baltského moře. Je pluralitní republikou s dvoukomorovým parlamentem s rozlohou 312,7 km², počtem obyvatel 38,6 mil. a hlavním městem Warszavou (1,7 mil. obyvatel). V Evropském parlamentu zemi zastupuje 54 poslanců a v ministerské Evropské radě je přítomno 27 poslanců. Pro Polsko je vyčleněna z rozpočtu EU částka 1,404 miliardy eur. Když jsem se rozhodoval, které národní jídlo vyberu do DDK pro tento slavnostní den, aby bylo opravdu jenom polské - nebylo pochyb, bude "bigos"! Na bigosu si Poláci pochutnávali již hodně dávno. Byl to univerzální pokrm podávaný v každém polském domu. Mohli jsme se s ním setkat na stole selském i královském. Zásadně se liší od obyčejného zelí v poměru masa a ostatních ingrediencí. V bigosi musí být hodně masa, skoro víc než zelí. Velkou volnost máme při stanovení vzájemných poměrů jednotlivých složek, ale i ve výběru dalších přídavných surovin a koření. To poskytuje každému možnost vytvořit si svůj vlastní, neopakovatelný a jistě ten náš nejlepší autorský pokrm :-). Při jeho přípravě musíme dodržovat několik zásad: - použijeme směsi kyselého a sladkého hlávkového zelí v doporučovaných poměrech; - zelí dusíme v dobrém vývaru doměkka; - do měkkého zelí přidáme cibulku prudce osmahnutou na ostrém ohni; - přidáme také nadrobno nakrájené různé druhy pečení (drůbeží, kačení, husí), ale i mas zpracovaných jiným způsobem (vařením, dušením), - nesmí chybět nezbytná uzená klobása, bůček i baleron, - nejlepším masem pro bigos je divočina, v tomto případě připravíme tzv. "myslivecký bigos"; - přidáme také oloupané rajčata nebo rajčatový protlak; - není nic lepšího pro chuť bigosu než přídavek sušených hřibů, předtím namočených a pak nakrájených na proužky, zelí během dušení podléváme houbovým výluhem; - výborným ochucujícícm přídavkem jsou sušené švestky (ne kandované!); - ke zvýraznění chuti vložíme do hotového zelí navinulá jablka, která musíme předtím podusit na husím nebo kačením sádle. Tak teď se pustíme do toho - "Zyczę smacznego!"

Pečeme 2 1/2 hodiny a pak podáváme.

Poznámka DDK:

Staropolský bigos - jak jsem již poznamenal v úvodu, je kulinářskou zvláštností polské kuchyně a zdejší vyhlášené prastaré národní jídlo. Na přípravu se hodí těžký kastrol se silnými stěnami a dnem. Bigos můžeme uchovávat chlazený (zmrazený) a proto byl připravovat ve velkém množství vždy do zásoby. V jakém objemu se bigoš vařil můžeme posoudit z hmotností surovin v jednom staropolském receptu: 5 kg bílé hlávkové zelí; 3,3 kg kyselého zelí; 1,5 kg bůčku; 1,5 kg vepřového masa, např plecko; 1,5 kg hovězího masa; 1,5 kg klobásky; 1 kg cibule; 0,2 kg sušených hub; 0,3 kg sušených švestek, 0,2 kg rajského protlaku; 2 dkg pepře; 10 dkg soli. Maso drobně nakrájíme, nejlépe na kostky a osmažíme je postupně na oleji dohněda současně s cibulí. Každou část po osmažení vhodíme do hrnce s dusícím se zelím. Do bigosu je dobré použít různé druhy masa bez kostí, uvařené, pečené, také maso z drůbeže, kačeny, husy nebo divočiny. Chuť bigosu můžeme vylepšit nejen přidáním kyselých jablek, medu, různých bylinek (jako jsou např.: jalovec, saturejka, routa, šalvěj, bazalka, estragon, rozmarýn aj.). Zde můžeme popustit uzdu své fantazii. Pokud připravujeme bigos v těchto staropolských rozměrech můžeme ho podlévat asi 1 litrem dobrého vína. Aby bigos byl co nejlepší musíme ho nechat několikrát schladit a znovu ohřát. Pak prý je nejlepší! Co na to řeknou evropští komisaři, . . . to nevím.

Slezký bigos - se od polského neliší což je dané blízkostí severomoravského Slezka a prolínáním obyvatel s Polskem a tím i tamních kuchyní. Pokrm je opět připravován ze tří druhů masa s dvojím druhem zelí (kysané zelí a hlávka bílého zelí). Jídlo si sebou brávali formani i lovci, aby je zahřálo při jejich putování daleko od domova. Dnes si na něm u nás pochutnáme v Ostravě ("Restaurace Harmonie", "Clarion Congress Hotel")

nahoru
ZPĚT do kapitoly

HOME