»"Inu byla paní, ta moje Valerka. V životě se nenapila obyčejný kořalky. Jedině rum. Žid už ji znal a ani se neptal. A když se napila, začala zpívat. Krásný hlas měla. Kolikrát na to zařval celý výdělek. A zelí, panečku, dovedla vařit jako nikdo na světě. Nakrájela řepu, česnek, cibul, přisypala kmínu a k tomu sádlo nebo kůže ze špeku. A když se to na plotně uvařilo, tak ven s tím v zimě na mráz. A celou noc to tam nechala. Druhý den se rozpálilo v peci a šup s tím do pece. Celý týden se to potom jedlo. A když umírala, povídá mi, všechno máš vypraný a vyžehlený, Bartošku. I světnici jsem ti vybílila. Ještě jsem ti chtěla navařit zelí, ale to mi už Pánbůh nedopřál. To si už budeš muset navařit sám.«"

(Wieslaw Mysliwski - *1932: "Na kameni kámen",Praha 1986)