» Když jsem šel jednoho krásného únorového dne kolem Palais Royal, zastavil jsem se u výkladu paní Chevetové, nejvyhlášenější obchodnice s lahůdkami v Paříži, a spatřiv tam svazek chřestu, z něhož nejmenší stonek byl silnější než můj ukazováček. Tázal jsem se jí co stojí. "Čtyřicet franků, pane, " odvětila . - "Je skutečně krásný," řekl jsem, "leč za tuto cenu bude jej moci pojíst věru jen král nebo nějaký kníže." - "Mýlíte se, pane, podobné vybrané věci se nedodávají do paláců, tam si přejí jen dobré, ne však přepychové zboží, ale můj chřest najde přece svého kupce. Povím vám koho: "V tomto městě je nejméně tři sta boháčů, bankeřů, kapitalistů, velkobchodníků a jiných, kteří jsou nuceni nevycházet z domu, neboť mají dnu, obávají se nachlazení, nebo jim to lékař zakázal, nebo z jiných příčin, což jim však nebrání v jídle. Sedí doma u krbu a lámou si hlavu, čím by si podráždili chuť a když se důkladně a bezvýsledně napřemýšleli, vyšlou svého sluhu na výzkumné cesty. Tento přijde pak ke mně, spatří chřest, vykoná, čím byl pověřen, a chřest je koupen za každou cenu. Nebo slíčná mladá žena půjde kolem se svým milencem a upozorní jej: "Hle, drahý příteli, jaký krásný chřest! Pojďme a kupme jej, víš přece, jako výbornou omáčku dovede k němu připravit moje kuchařka!. . . Můj chřest může také být cenou sázky, nebo ho koupí ke křtinám, nebo na oslavu náhlého vzestupu papírů. . . Což vím, co vše se může ještě přihodit? Zkrátka velmi drahé věci najdou rychlejší odbyt, než jiné, poněvadž denní život v Paříži přináší tolik mimořádných událostí, že se najdou vždy dostatečné důvody pro koupi". Když ještě takto hovořila, zastavili se před výlohou dva tlustí Angličané, kteří kráčeli držíce se pod paží a jejich tváře přijaly ihned výraz obdivu. Jeden z nich si dal obdivuhodný svazek hned zabalit a netázaje se vůbec po jeho ceně zaplatil, vzal jej pod paži a odnašel, hvízdaje si "God save the king". "Hle pane, náhoda tak obyčejná jako ostatní, na kterou jsem prve nevzpomněla," řekla mi paní Chevetová, smějíc se.«