ZPĚT do kapitoly
Domácí vepřové sádlo se škvarky - jsou dnes v nemilosti a nakonec na řadu pokrmů máme za ně máme náhradu v podobě zdravějších rostliných tuků a olejů. Ale takové domácí škvarkové sádlo, opravdu správně vyškvařené je přece jenom pochoutka zvláště namazaná na čerstvém kmínovém chlebu. Dnes dáváme přednost spíše jiným tukům a pokrmům, abychom netloustli či nějak si nepoškodili zdraví. Ruku na srdce - škvarky a sádlo nejsou příliš vhodné zejména pro lidi starší a trpící hypertenzí a vypasené tlouštíky. Děti pokud dorůstají a nejsou zrovna obézní, muži kteří fyzicky těžce pracují, si na nich však tu a tam mohou pochutnat. Je to totiž pokrm energeticky velmi vydatný. Naší předkové běžně a dost často jídávali chléb se sádlem a cibulí, což je moudrá i chutná kombinace. Za obou světových válek bylo sádlo velkou vzácností, a často děti počítali mastná oka na polévce, aby nebyly náhodou ošizeny. Němcům se musel za války z každého zabitého prasete odevzdávat tzv. "krupon" nejhodnotnější část sádla pro vojáky na bojištích a hladovějící Říši. Nezapomenutelné byly tehdy moje prázdniny u dědečka v Malostovicíc, kam se vždy o žních sjelo všech jeho 6 dětí i s manžely, aby pomohli sklidit rozsáhlou úrodu z dědečkových lánů. My bratranci a sestřenice jsme měli prázdniny, tak nás brali sebou na výpomoc úpři lehčích pracech. Pamatuji, jak jsem si již ve vlaku přijíždějícím do stanice Drásov, kde nás čekala bryčka se strýcem, už představoval ten velký kameňák naplněny z počátku až po hrdlo škvarky se sádlem a stojící v chladné místnosti stavení. Po rychlém přivítání s babičkou a dědečkěm, tenkrát políbením ruky, jsem se běžel podívat, zda tam "letos" ten kameňák opět stojí. K tomu ještě, to byl vrchol všeho babička sama v díži vlastnoručně zadělávala svůj bílý kmínový chléb z kvásku. Za války taková kvalita byla u pekařů nedostupná! Podobné a ještě teplé škvarky prodávají u řezníka stále v Kyjově na náměstí - a tak už se těším na prázdniny a pobyt tam s kornoutkem ještě teplých škvarků v klíně na lavečce na náměstí a jak zobu a zobu . . . a švarné kyjovské děvčice vůbec nevnímám, páč jsem právě v tranzu.
Jak škvařit správně sádlo podle našich babiček» Při studiu praxe našich babiček-škvařiček jsem se setkal ještě s jedním způsobem jak dosáhnout hedvábného vzhledu a jemně perleťového lesku vyškvařeného sádla a k tomu navíc dobrých škvarků. Dosáhneme toho tak, že syrové sádlo nakrájíme na kostky, do středu pánve se syrového sádla před škvařením vložíme malou oloupanou cibuli. Škvaříme jen velmi zvolna na malém ohni. Do téměř roztaveného sádla přidáme asi 100 ml vlažného mléka (dávka je vhodná pro jeden kilogram syrového sádla) a doškvaříme. Škvarky a cibuli vyjmeme cedníkem, zbylé sádlo dáme vychladit v kameňáčku a pak zjistíme, že má navíc příjemnou vůni.«Domácí škvarková pomazánka