Na Valašku nikdy nebylo u většiny obyvatel tak dobré jídlo a pití jako je dnes na jídelním lístku restaurace na "exilové" farmě "valašského krále" Bolka Polívky. "Masa, krom vepřového, málo kdo z Valachů, zvláště chudobných, požívá. Uzené vařívá se zde obyčejně s kvačkou aneb vodní řepou"(Gallaš 1820). Chudina pochutnala si na masu jen několikrát v roce, o svátcích nebo při jiných výjimečných příležitostech. U sedláků měli maso každou neděli, a to od zimy do léta uzené vepřové, na podzim skopové maso a ve sváteční dny i maso hovězí a slepičí. V panské a měšťanské kuchyni vařilo se více masa, a to zejména hovězího. Hodně záleželo na položení vsí. Horské kraje, kde se chovalo vepřů méně, se masa na neděli nedostávalo ani v selských rodinách. Celkově se tehdy na Valašsku jedlo podstatně méně masa než na sousední Hané a na Slovácku. Významnou událostí v životě rodiny byla zabíjačka. Zásobila spižírnu i na půl roku masem a ještě déle musel vydržet tuk. A Dančáková vypověděla:"Když přišla zima a s ní mrazy, chystali se v chalupách k zabíjačce. Každý měl už někoho z příbuzenstva, nebo to byl sám hospodář, kdo zabíjačku prováděl, a sezvaní mužští členové rodiny mu pomáhali. Došlo se za strýcem, neb kmocháčkem a naptalo se najisto, aby nepřišly dvě zabijačky na jeden den. Ono by se to stihlo, ale přitom se besedovalo a pěkně pomaloučku se při té vzácnosti, která byla jednou za rok, den ztratil." Mnozí vesničtí pamětníci udávají, že se u nich počátkem 20. století všechno maso vařilo, a to i čerstvé vepřové maso, husa, nebo i upytlačený zajíc. Jiná úprava než vaření, jako např. v tomto receptu, je doložena pouze v panské kuchyni.

Podáváme nejlépe na dřevěném talíři obložená naloženou zeleninou (kyselé okurky, papričky apod.), dále např. se staročeskou jablečno-křenovou vejmrdou, hořčicí a případně s jinými pikantními omáčkami postavenými v malých miskách na talíř nebo stůl.

















ZPĚT do kapitoly

HOME