Ovar»"A co máte nejradši Vy?" optal se pan Viktor.
Kromě tam toho," sklopila oči řeznice, "mám nejradši ranní ovárek . . . To když se na šlachtě porazí první prase, přinesu prázdnou bandasku od mlíka a uříznu z prasete kousek srdce a kousíček jater, trošku vocinku a rypáčku a ouška a litránek vody, tu bandasku zavřu a hodím do vařícího kotle. A potom, když je maso na šráku, vytáhnu tu bandasku, otevřu, sliju do šálků ten bujón ... a vysypu ten ovar na mísu a všichni jíme a pijeme tu sílu . . ." A co chleba?" optal se pan Viktor."Ten máme jen na pucování prstů."«(Bohumil Hrabal: Bambiny di Praga, 1947)
Tuto "zabijačkovou" černou polévku měli obzvláště rádi dědenkové, dadalové a strýcové v Kyjově a okolí. Podle různých zpráv posílala jednou naše tetinka až pět kroupových jelítek poštou z Luhačovic do Kyjova, aby si mohl kyjovský dědenek polévečku uvařit. Světe nediv se, za komunistů se dobrá jelítka v Kyjově v prodejně "Masny n.p." vůbec nedostala. Dnes jsou kyjovští řezníci těmito výrobky proslulí. Inu konkurence a svobodné podnikání a hned je to jinačí. Od té doby co ji tetinka vařila, prý se strýc držel doma a neutrácel již peníze v hospodě za polévečky a jiné tekutiny. Ušetřil údajně 100 Kč, které tetince odevzdával, aby za tyto peníze nakoupila do zásoby samá jelítka. Zabíjačkové pochoutky patřily odjakživa u Dadalů mezi ty vysněné pokrmy, o kterých se povídalo před spaním při usínání. Vyprávělo se dětem o tom, jaké to bude, až někdo z nich bude "správcem" (snad velkostatku?). Za války dědenek s bábinkou vystavěli v šopce pěkný krmník a zde pěstovali pašíka. Prasátko krmili, šrotem od sedláků, pomejemi z nádobí a vlastními brambory nebo sójovými boby paběrkovanými na panském poli hraběte Bertcholda. Asi tak po tři válečné roky se konala u dědenků v Buchlovicích, vždy v zimě, domácí zabíjačka se vším všudy. Největší pochoutkou byla právě černá polévka zvaná "prdelačka", pak ovárek, škvarky a jitrničky s jelítky. Tyto voňavé produkty pokrývaly vždy po ukončení celého procesu velmi hustě velkou desku na speciální posteli nazývané "kysňa obecná", která byla tehdy na míru vyrobená ropzkládací postel místní firmou "František Dvořáček a synové". Stála pod oknem ve velké letní kuchyni, ve které se přes zimu netopilo. Byl to v zimě báječný pohled na pravidelné šiky seřazených jitrniček a jelítek, kterému vévodila tlačenka, s hrncem vylisovaných škvarků. S příchodem komunistů byl však všemu konec - i zabijačkám. Všichni jsme stáli frontu maso, které se prodávalo jen v pátek ráno a pak už celý týden maso žádné nebylo a u řezníka visely jen smutné, holé a příšerně studené háky. Vlastní domácí brav (jako tomu bylo za války) již nebylo v učitelské rodině čím vykrmovat a rolníci byli taky ožebračeni a páč šli do družstev nebo někteří i raději jinam. Proto se tato jednoduchá zabijačková polévka Tetinky-Tinky tehdy stala přímo symbolem a připomínkou hojnosti minulých lepších dob a naději pro doby příští. Tento předpis byl poprvé zveřejněn v rubrice "Vaří šéfkuchař" v občasníku "Co nového v Luhačovicích", číslo 4., datum bohužel neznám (někdy začátkem šedesátých let). Tak tady je ten recept a určitě ho všichni lehce zvládnete jak je jednoduchý:Suroviny: