»"Tenhle čas byla v Praze móda, že i hotely a slavné hotely, jednou za měsíc nabízely svým hostům už dopředu, že Dnes bude zabíjačka! A všichni hosté se těšili, a radovali se, že dostanou na talíř čerstvý ovar, a potom jaterničky! A tak i v hotelu Paříž byla první zabíjačka, od rána jsme se v kuchyni potili a když se v kotlích vařil ovar, ve dvou kotlích, když pára ze zabijačky stoupala ke stropu a větrací skleněná věž nad plotnami nestačila vsrknout všechny ty výpary, zvolna ale jistě se stávalo z kuchyně mokré peklo, tá pára se choulila ke mně, seděla jsem na své stoličce a markovala jsem už první s kouskem ocinku a kouskem ouška, a kouskem jater, a lžičenkou křenu a s kouskem jater, a lžičenkou hořčice, cítila jsem, jak ne můj pot mi stéká po spáncích, a kape z vlasů, ale i na zádech jsem se ne potila, ale tam mi stékala ta sražená pára ze zabíjačky, a i číšníci se potili, a brzy ty jejich smokinky se leskly omastkem. A zatímco hosté v restauraci se radovali, dokonce štamgasti byli tak spokojení, že posílali do kuchyně jako pozornost sklenice plzeňského piva, tak dva kuchaři, kolíbkou na stole rozsekávali ovar na kousky, přidávali koření, a zpod jejich prstů stoupala ta vůně koření smíchaná se zápachem zabíjačky, a zatímco pomocnice připravovaly tlustá střeva na jelítka, a vařily se kroupy a pak se prolévaly vepřovou krví, tak všechen personál kuchyně voněl, jako by spadnul jeden po druhém do kotle s polévkou. A pak kuchaři se trápili a sakrovali s nabíječkami, zápasili s těmi prejtnicemi, protože nikdy u zabíjačky takhle nepracovali, ti dva naši mladí kuchaři byli z téhle práce zoufalí, a venku bylo teplo, a v kuchyni se nám lepilo nejen prádlo, ale i šaty na prádlo a tak, zatímco se už vařily jitrničky v kotlích, tak jsme se dívali jeden na druhého nevraživě a nadávali jsme podniku, který si vymyslel Dnes zabíjačka."«

(Bohumil Hrabal: "Svatby v domě", Československý spisovatel, Praha, 1991)

»Sedí takhle rodinka u stolu a otec povídá: "Koupím prase, bude zabijačka, uděláme klobásky, a jitrničky. . ."Vzápětí se napřáhne a vrazí synovi takovou facku, až syn spadne ze židle. Manželka vyjekne: "Co to proboha děláš? Proč ho biješ?"Otec na to: "Už ho vidím, debila, jak to žere bez chleba. . ."

(Chechtavý tygr, 28.03.2009)