Domácí chov prasat nezaniká ani v dnešní době. Domácí zabíjačka se stává tradičně v podzimních, zimních měsících a zejména pak v předvánočním období na venkově malou rodinnou slavností, setkáním příbuzných, známých, sousedů a hlavně potěšením (potěšení se bohužel netýká neštastného vepříka). Avšak ne každý má na venkově rodinku s vykrmeným prasátkem v krmníku a ani tady si ho každý nemůže vydržovat ke své radosti či mazlení. My ve větších městech a ještě k tomu bydlící v panelových bytech jsme o zabíjačkách většinou jen slyšeli od našich předkův a občas jsme je i vídali, většinou jednou ročně na tradičních Alšových vánočních pohlednicích. Dnes se u řezníků prodává poměrně kvalitní vepřové maso i vnitřnosti. Zde jenom malá odbočka - taková připomínka jaký je to dnes rozdíl. Moje maminka, blahé paměti, musela chodit vždy v pátek, ale častěji tehdy jen v sobotu ráno ve 4 hodiny, se stoličkou v ruce, sednout si před krám místního řezníka pana Karla Šivary, do dlouhé fronty. Tento den, zde zdůrazňuji, že jenom tento den, dostával řezník pro vesnici určitý nevelký příděl masa do svého krámu. Ten pak velkomožně rozdělil - kdo dřív přijde, jenom ten mele. Jinak po celý týden se v řeznictví leskly a svítily krásné prázdné háky a těšily se už na další sobotu stejně, jako naše maminky a my jejich nedělní strávníci. Pokud si maminka vystála místo a dostalo se na ni přece jen kousek jakž-takž slušného masa (když náhodou nezaspala), měla povinnost tj. slovy "musela" si vzít i příděl podřadnějších, jinak neprodejných kousků, různých zbytků vnitřností, plíce i s těmi všemi trubkami a všelijakými šlachami. Jinak by šla domů s nepořízenou. Tyto doby jsou snad již pryč i když někteří o nich snad v zapomnění svého již milosrdného stáří neví a někteří mladí lidé ti zase v nevědomosti již o naší minulosti taky neví nic. Nebo ji popírají!? Vstali opět noví bojovnící a revolucionáři hrdí na své rudé vlajky, kterými svobodně mávají v ulicích. Tak ti už vůbec nic nepotřebují a také nechtějí nic slyšet - hladomor na Ukrajině, fronty na tavený sýr. . . , co to je za nesmysl? "Ať žije revoluce, pryč s globalizací!" - sytí volají. Budu přízemní. Zkrátka chci říci, že vedle své osobní svobody si navíc dnes ještě můžeme uvařit svobodně i "zabijačkový gulášek", a to ze surovin zakoupených snadno v obchodě a to nejen v sobotu ráno po vystání fronty na maso. Pro tuto kapitolu jsem vybral několik různě náročných receptů. Jejich názvy jsem trochu přizpůsobil, abychom se v tom vůbec vyznali (viz tabulka - klikni):